Dramatik, spisovatel a bývalý ministr kultury Milan Uhde, jenž v těchto dnech oslavil významné životní jubileum, hostem v baru Michala Prokopa společně s Miroslavem Donutilem (2000). Režie T. Kopáčová
00:00:03(zpěv)
00:00:05V baru jménem "Krásný ztráty"
00:00:08mám i já svůj stůl
00:00:15V baru jménem "Krásný ztráty"
00:00:18Buď tam přesně v půl!
00:00:25Pojď svůj obraz hledat,
00:00:29pojď mu koupit rám
00:00:34V baru "Krásný ztráty"
00:00:39má bejt velkej flám...
00:00:44No tak pojď tam s námi!
00:00:48No tak pojď tam hned!
00:00:53Čekají tam známí
00:00:58už pár tisíc let...
00:01:02Dobrý večer, dámy a pánové!
00:01:04Vítám vás opět v baru Krásný ztráty.
00:01:08Jak přirozeně vstoupil v roce 90 do politiky
00:01:12a dotáhl to až na předsedu parlamentu,
00:01:15tak přirozeně ji v roce 98 opustil
00:01:20a vrátil se do Brna za psací stůl, u kterého to kdysi všechno začalo.
00:01:25Tam vznikla většina jeho divadelních her, esejů a článků,
00:01:29kterého ho kdysi dovedly do Charty 77,
00:01:32tam dnes pracuje na divadelní hře. Slíbil, že nebude o politice.
00:01:38Přesto si nitku k veřejnému dění udržel jako člen Rady ČRo.
00:01:45Skvělé vystupování, skvělý řečník,
00:01:48patetický a zároveň sžíravě ironický. Milan Uhde.
00:01:59Muž, trhající rekordy prodejnosti svých desek s nahrávkami písní
00:02:03a historek z divadelního zákulisí, začínal svou kariéru také v Brně.
00:02:09Hrál Nikolu Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu,
00:02:13kterou Divadlu na provázku pod cizím jménem napsal M. Uhde.
00:02:17Výrazný herec současného divadla se stal populárním jako komik.
00:02:22Ač má široký herecký rejstřík,
00:02:25o čemž se denně mohou přesvědčit diváci v Národním divadle,
00:02:29kam se po letech v Brně přesunul.
00:02:33Jako hvězda odolal vábení největší privátní televizní stanice
00:02:38a přirozeně tak patří mezi největší hvězdy televize České.
00:02:42Propagátor brněnského hantecu a uměleckého světa,
00:02:46imitátor a bavič rozměru Vlasty Buriana, příležitostný zpěvák,
00:02:52Miroslav Donutil.
00:02:58V Brně byl takový, jmenoval se Pařízek, pak ho za to zavřeli,
00:03:02Když se papaláši dostali do nálady, když pili, tak on jim doléval čaj.
00:03:091x si tam vzali řidiče, ten se napil a přišel jim na to.
00:03:13Kdy jste vy 2 spolu naposledy seděli za barem? Seděli jste vůbec?
00:03:20Pokud se pamatuji, tak za barem jsme spolu neseděli nikdy.
00:03:24Pravda, po nějaké premiéře jsme seděli třeba ve zkušebně.
00:03:29Ano, ale bar to nebyl.
00:03:32Díky tomu, že nepiji, tak za barem nemám co dělat.
00:03:36Ale to prostředí...
00:03:39S panem Donutilem jsme měli mimoběžné dráhy.
00:03:43V době, kdy jsem začínal chápat, k čemu je dobré divadlo,
00:03:47ta báječná věc, už se chýlil čas a už jsem byl málem zakázaný.
00:03:53To byl 69. rok. Pamatuji si, byl jsem externí dramaturg na JAMU
00:03:59v Scherhauferově představení Kopy, kopy, ubohý tatínku,
00:04:05maminka tě pověsila v šatníku a mně je tak smutno.
00:04:09A tam hrál student 2. ročníku Miroslav Donutil
00:04:131 z námořníků, kterým chce bohatá Američanka dát nějakou odměnu.
00:04:18Říká, že by jim dala nějaké známky, pak si to rozmyslí,
00:04:22pamatujete-li se, pane Donutile,
00:04:24a říká: Nedám vám nic, vy byste ji zablemtal!
00:04:28Jste oba takoví reprezentanti kulturního života v Brně.
00:04:34Oba ho v poslední době reprezentujete v Praze.
00:04:38Více méně....
00:04:41Živíte... Není to jako kdysi Slovák, žijí ve federální Praze.
00:04:47Živíte v sobě vazbu k Brnu dál?
00:04:51Vy samozřejmě, dál v Brně bydlíte!
00:04:54Ale je to stále úzký vztah?
00:04:58Pro mne nepochybně. Do Brna jezdím často. Mám tam rodiče,
00:05:02sestru, spoustu kamarádů a divadlo.
00:05:05Nikdy jsme k sobě neztratili vazbu a do Brna jezdím pravidelně.
00:05:11Kdykoliv mám čas, jdu se do toho Provázku podívat na novou premiéru.
00:05:16Mám k Brnu vztah, který jsem kdysi pojmenoval hořkou láskou.
00:05:21Mám Brno nesmírně rád a zároveň si uvědomuji,
00:05:25že to město a zejména jeho lidé kultury, kteří v něm žijí,
00:05:30mají některé zvláštní vlastnosti,
00:05:33které jsou někdy báječné a někdy nejsou.
00:05:36Kdybyste v roce 90 nedostal nabídku od Petra Pitharta
00:05:41jít dělat ministra kultury do Prahy,
00:05:45odešel byste z Brna, nebo v něm natrvalo zůstal?
00:05:51Musím věcně říci: záleží na tom, co by mi kdo nabídl.
00:05:57Neumím se nabízet sám, neumím říci: dělal bych tu to a to.
00:06:01V životě jsem to neudělal. Není to moje přednost, spíše blbost,
00:06:07ale záleží na tom, co by mi kdo nabídl.
00:06:10Kdyby mi parta dobrých lidí, se kterými bych si rozuměl, nabídla,
00:06:15abych dělal dramaturga v pražském divadle,
00:06:18tak bych v 90. roce šel okamžitě.
00:06:21Za 20 let, cos byl na Provázku, kolik jsi dostal nabídek,
00:06:26třeba jít do Prahy?
00:06:30Seriózně míněno... Ovšem do jaké míry seriózně... jsem dostal 2.
00:06:35Paradoxně 1x to byla nabídka do Národního divadla
00:06:39a 1x nabídka do Divadla na Zábradlí.
00:06:42Tu 1 jsem odmítl a tu 2. jsem nemohl přijmout.
00:06:46Je to lapidárně řečeno, ale tehdy byla taková zvláštní situace.
00:06:52Tehdejší šéf Zábradlí mi to nabídl, pak napsal: soubor nesouhlasí.
00:06:56Dodnes nevím, jak to přesně bylo a je mi to jedno.
00:07:01Člověk veškerými svými prohrami...
00:07:04Vůbec celý název tvého dnešního pořadu se mi strašně líbí:
00:07:10Krásné ztráty! Člověk neustále o něco přichází
00:07:14a ty ztráty jsou krásné de facto.
00:07:16Uvědomím-li si, že jsem ztratil tuto možnost,
00:07:20tak jsem si vědom, že jsem nabyl příležitosti nové, krásnější.
00:07:25V Brně fungoval Janáček, Kundera, Iva Bittová, Provázek,
00:07:30-to jsou všechno fenomeny...
-Architektura. -Ale i další!
00:07:35Které přesahují rámec naší země.
00:07:39Přesto se hovoří, a vy oba o tom dobře víte,
00:07:44že s Brnem je spjatý jakýsi mindrák vůči Praze.
00:07:49Myslíte, že to opravdu existuje
00:07:52a eventuelně proč? Kde jsou kořeny
00:07:55tohoto brněnského boje proti pragocentrismu?
00:08:02A je to mindrák. Alespoň my, Pražáci, to tak vnímáme.
00:08:06Protože vy, Pražáci, nevíte nic o pražském fouňovství.
00:08:10To já znám z Brna velice dobře.
00:08:13Znám ho i z dob ministrování a předsedování.
00:08:16To také existuje a je to velice silný tlak.
00:08:21Město je nádherné, poutavé, žije tam řada fantastických lidí,
00:08:26přesto to město má v sobě určitou malost.
00:08:29Říkám: Brno je největší maloměsto a Praha nejmenší velkoměsto.
00:08:34Také proto vůči sobě mají takový vztah.
00:08:38Vzájemně se takhle pociťují.
00:08:41Když jsem začal dělat své představení
00:08:44Pořád se něco děje ve Viole a bylo o Brně pro Pražáky,
00:08:48zjistil jsem, že vlastně Brno pro Pražáky je Antarktida,
00:08:52ač je jen 200 km vzdálené. Málo o něm vědí.
00:08:56Vůbec netuší, že tam tato kulturní a jiná elita žila a žije
00:09:01a že se tam tvoří skvělá díla
00:09:04a že třeba existovalo takovéhle divadlo jako bylo toto a podobně.
00:09:09Ta nevraživost určitě je,
00:09:12ale dnes je větší nevraživost ku Praze od Brna,
00:09:16jak od Prahy k Brnu, protože v Brně se to pociťuje víc.
00:09:22Brno vždy mělo pocit, a mám pocit, že ho má i dneska,
00:09:26že Praha Brno o něco okrádá.
00:09:29Že ho uzurpuje, že ho nějakým způsobem zatlačuje do pozadí.
00:09:34Že by Brno mohlo mít něco víc, než si samo udělá.
00:09:38Na Brně je nejkrásnější to, co si samo udělalo.
00:09:41Architektura 20. let vedená Fuchsem a dalšími.
00:09:46To se v Praze nenajde a nemělo to nějaké úřední posvěcení.
00:09:50Prostě se dali dohromady a byli vynikající.
00:09:53Husa na provázku, abychom nechodili daleko,
00:09:57je zcela jedinečná struktura, která v Brně vznikla,
00:10:00nepotřebovala požehnání pražských úřadů,
00:10:04vznikla z iniciativy brněnské a pokud nad ní držel někdo ruku,
00:10:09tak to byli někteří brněnští činitelé, 1 nebo 2,
00:10:13a je to evropská záležitost!
00:10:16Myslím, že je prostě třeba dělat a udělat něco.
00:10:20V atmosféře svobody neexistuje způsob, jak to zadusit.
00:10:26Ono to zase až tak mimořádná věc není.
00:10:30V Polsku je vztah Varšavy a Krakova,
00:10:33v Norsku je vztah mezi Bergenem a Oslem také velice podobný.
00:10:42-Kdo napsal "Baladu pro banditu"?
-Nevím.
00:10:45-Vy ano?
-Nevím.
00:10:47Nevím, Tuším, že v Brně se to začalo hrát na Provázku...
00:10:53Hlavní představitele znám. Ale autora netuším.
00:10:58Kdo napsal Baladu pro banditu?
00:11:03Abych se přiznala, tak nevím. Otčenášek...?
00:11:08Vladislav Vančura? Blbost?
00:11:12Olbracht.
00:11:14Inspirační zdroj je starý, ale...
00:11:21Kdo napsal scénář, to si nevzpomenu.
00:11:24Viděl jsem to představení mockrát, hraje se tu už hrozně dlouho.
00:11:29Tento spolek ji snad hraje 20 let. Ale autora, bohužel...
00:11:39Asi nejpopulárnějším důvodem, proč jsem si vás pozval oba 2
00:11:44je Balada pro banditu,
00:11:47což je představení později i zfilmované.
00:11:51Mirek v něm hrál Nikolu Šuhaje.
00:11:54Vy jste ho napsal na motivy Olbrachtova Nikoly Šuhaje,
00:12:00ale tehdy jste ho nesměl podepsat.
00:12:03Jak se to realizovalo, jak jste se vyrovnávali se Zdeňkem Pospíšilem,
00:12:09který byl pod tím podepsán?
00:12:11Než se dostane pan Uhde k líčení skutečnosti, chci předeslat,
00:12:16že pro nás to byl šok, doslova šok.
00:12:20Tenkrát jsme byli od Zdeňka Pospíšila zvyklí na to,
00:12:23že vždy jsme spolupracovali od začátku na nějakém scénáři,
00:12:27seděli jsme u něj doma, tam se to vytvářelo.
00:12:31A najednou začal nosit úhledné texty.
00:12:33To bylo podezřelé. Co se to děje?
00:12:36"Zdeňku, toto jsme od tebe nikdy nezažili!"
00:12:40"To já teď budu!" a trhal si své pověstné vousy.
00:12:44"Budu takhle pracovat, jsem na to zvyklý a nacházím si metodu!"
00:12:50A nikdo, podotýkám, vůbec nikdo netušil, kdo je autorem.
00:12:55Zdeněk se pod to podepsal, ale ať se autor vyjádří sám.
00:13:00Na premiéru jsem nemohl. Mám zvyk, nešťastný, který neumím překonat.
00:13:06Jsem-li na představení své hry, odříkávám si to spolu s herci.
00:13:11Zdeněk o tom věděl a měl strach, že to někdo uvidí a řekne si:
00:13:15Pročpak on si odříkává? Jak to, že to zná?
00:13:18Směl jsem na 12. reprízu a zejména na Baladě pro banditu
00:13:23jsem zjistil, že se podařila velice sugestivní, čistá a bezvadná věc.
00:13:30K 1 se hlásím: trval jsem od začátku na tom,
00:13:34že hlavní role bude hrát Miroslav Donutil.
00:13:37Nevím, byl-li jsem jediný, kdo intuitivně tušil, že to je
00:13:41vynikající herec, obrovská směs spontaneity a intelektu,
00:13:48jaká se potkává u herců... Miroslav mi to promine,
00:13:51ale někde to musím říct, když jsem to neřekl dříve.
00:13:56To se málokdy potkává. Cítil jsem, že to je pro text ideální
00:14:01a také v tom Nikolovi to zářilo a září dodneška
00:14:06i s jinými představiteli. To je mé největší překvapení.
00:14:10Fakt je ten, že pro mne osobně role Nikoly velmi znamenala.
00:14:15Jednak se mi krásně poslouchá ta slova, která pan Uhde řekl,
00:14:21nicméně Zdeněk uměl do poslední chvilky napínat,
00:14:27tak mi do začátku natáčení filmu tvrdil, že to bude Redford.
00:14:33On nebyl člověk, který by se spokojil s málem.
00:14:38Měl obrovsky velikášské požadavky.
00:14:41Byl schopen prosadit kdeco.
00:14:44A kdyby na tom trval, tak tam toho Redforda měl!
00:14:49Pro mne to byla tak krásná ztráta!
00:14:51Seděl jsem doma od r. 72 jako oficiálně zakázaný autor.
00:14:58Byl jsem přesvědčen, že bez divadla nemohu žít.
00:15:02Že bez divadla skončí můj život rychle.
00:15:07Okolnosti se vytvořily tak, že jsme měli děti,
00:15:11nedostal jsem ani manuální místo a dohodli jsme se se ženou,
00:15:15že bude pracovat na svém místě v Akademickém ústavu. Ji nevyhodili.
00:15:20Já doma vařil, pekl, smažil, uklízel a pečoval o děti.
00:15:251x za čas přijela tchýně
00:15:28a já vysypal scénář pro Divadlo na provázku.
00:15:31Za 14 dní. Déle ona s našimi dětmi vydržet nemohla!
00:15:35Z krásné ztráty, že jsem do divadla nesměl,
00:15:39vyplynul neplánovaný, ale obrovský zisk, že jsem se za 1. dozvěděl,
00:15:44že bez divadla mohu žít,
00:15:46že můj Bůh se nenazývá umění a kultura,
00:15:51že je někde jinde, doufám hlouběji.
00:15:54A léčilo mě to současně z autorské ješitnosti.
00:15:58Nemohl jsem nikde ani naznačit, že s tím mám něco společného.
00:16:04Obrátil se na mě můj dobrý kamarád, divadelní kritik
00:16:07a o Baladě pro banditu prohásil: Co o tom soudíš?
00:16:11Je to druhák, ale dá se to pít!
00:16:14Takhle pěkně otevřeně...! Kamarádsky!
00:16:20Ani vteřinu jste neměl pocit, že jste nezáviděl,
00:16:25že tam je podepsán někdo jiný? Ten pocit,
00:16:28že se nemohu přihlásit k úspěchu? Protože úspěch to byl!
00:16:34Na mou duši... Nechci tu vypadat jako člověk, který není ješitný!
00:16:39Trpím autorskou ješitností. Kdyby mi to autorství někdo chtěl upřít,
00:16:44tak se k tomu budu tvrdě hlásit jako ješitný člověk.
00:16:47Tehdy jsem litoval jediné věci a té lituji dodneška:
00:16:52že jsem do divadla nemohl jít a s takovými lidmi, co tam hráli,
00:16:57jako Polívka, Donutil, jako Pecha, jako Iva Bittová,
00:17:02dávat dohromady další nápady,
00:17:05nebo sám se inspirovat. Zkoušky! Dnes jsem starý chlap.
00:17:10Když přijdu na zkoušku vlastní hry, dozvídám se něco o té hře.
00:17:14Ne abych mistroval herce, ale v čem ta hra kulhá.
00:17:18Že bych napravoval, nabízel další možnosti, zplodil nějaké nápady!
00:17:25Myslím, že pro Milana Uhdeho by bylo zajímavé, jak vznikala hudba.
00:17:31Se Zdeňkem Pospíšilem jsme chodili k Miloši Štědroňovi.
00:17:35Je fantastický hudební skladatel. Složil 99% celé hudby na Provázku.
00:17:41Poctivě psal krásné písničky.
00:17:45Přišli jsme a on zahrál: (zpívá) Ani tak nehoří svíčka farářovi
00:17:50a Zdeněk říkal: Cos to napsal, takhle to nemůže být!
00:17:54Viděls třeba Mackennovo zlato? Ten kondor jak tam lítá?
00:17:59Tohle mi napiš! Miloš zareagoval na jeho připomínku tak,
00:18:04že za 2 dny jsme přišli a už měl: (intonuje) Ani tak nehoří...
00:18:10To je úžasné! Dokázal si vzít z jeho připomínky to podstatné
00:18:15a zařídil se podle toho.
00:18:18Hudba k těm textům vytvořila kongeniální rovinu.
00:18:23Tam se spojilo něco, co se stává málokdy.
00:18:27Písničky daly, to musíme přiznat Milošovi se vší úctou,
00:18:33daly Baladě pro banditu přežít do dnešních dnů.
00:18:38Lidé si to dnes zpívají u táboráků,
00:18:43už to berou jako lidovou písničku.
00:18:56Jak se cítí člověk, když po 20 letech takovéhle práce,
00:19:00kterou tu oba popisujete a musela být úžasná,
00:19:04dovedu si to představit, když se člověk stane miláčkem davu
00:19:08kvůli něčemu úplně jinému.
00:19:11Dnes jsi se stal superhvězdou, prodáváš moc desek s historkami,
00:19:18bavíš řekněme publikum.
00:19:21Patřím samozřejmě mezi tvé konzumenty těch historek.
00:19:24Strašně se jim směju a rozumím tomu.
00:19:29Ale jaký je to pocit, když člověk jakoby...
00:19:32Nemyslím, že dělám něco jiného.
00:19:35Na to jsem byl na Provázku příliš dlouho, abych si to myslel.
00:19:40Divadlo na Provázku mi dalo všechny základy pro to, co dnes umím.
00:19:44To byla má 2. vysoká škola, když pominu permanentní 4letý flám,
00:19:48což byla JAMU.
00:19:52Divadlo Husa na Provázku, nebo Provázek, jak mu říkám zkráceně,
00:19:57je pro mne něco, co ze mne nikdy nemůže odejít.
00:20:02A to, že dělám to, co dělám,
00:20:05je výslednicí mého počínání v Divadle na Provázku.
00:20:08V podstatě nedělám nic jiného, než co jsem byl zvyklý
00:20:13a co mě učili na Provázku. Šíři našeho záběru na Provázku
00:20:17byla tak obrovská, že jsme museli zahrát od starého Karamazova
00:20:21až po Kašpárka v Donu Šajnovi vše.
00:20:24Museli jsme umět zpívat, vyprávět, vyprávět příběhy.
00:20:29Často slyším od svých kolegů výtky,
00:20:34má-li se vůbec člen činohry Národního divadla,
00:20:36má dopouštět takových věcí a má vyprávět příběhy
00:20:40a má se takovýmto představením zabývat?
00:20:43-Věc Zlaté kapličky!
-Otevřeně říkám: Ano, má!
00:20:48Pro mne je největší odměna, když se mohu potkat s publikem,
00:20:52tomu publiku něco sdělit. Když to navíc baví publikum a baví mne,
00:20:58tak to považuji za největší štěstí.
00:21:01Pro mne osobně to je jen příprava na to, co skutečně dělám,
00:21:05herectví. Díky těm představením se mohu herecky zdokonalovat.
00:21:10Je úžasné potkat se s lidmi, dnes už pomalu při 700. repríze,
00:21:17a na místě improvizovat dialog s publikem!
00:21:22To je nádherný dar, když potom hraješ v Hamletovi Polonia,
00:21:26nebo Hjalmar Eckdahla v Ibsenově Divoké kachně,
00:21:32To je úžasná možnost vyzkoušet si tohleto!
00:21:37Jaký dnes máte zhruba po 2 letech odchodu z vysoké politiky názor
00:21:43na práci, kterou jste dělal celou tu dobu těch asi 8 let
00:21:48jako ministr, jako předseda sněmovny potom?
00:21:53Teď budu vypadat jako flagelant, jako sebemrskač, ale musím to říct:
00:21:59Hodnotím to s velice hořkými pocity vůči sobě.
00:22:05Mám výčitky. Dnes vím, že jsou situace,
00:22:09a bylo jich několik, dokonce klíčových,
00:22:12o kterých si myslím, že jsem se měl chovat jinak.
00:22:16Cítím spoluzodpovědnost za to, že některé věci se nepovedly
00:22:22a některé dost bolavé věci se nepovedly,
00:22:25takže když mě občas zastaví na ulici nebo v metru, v tramvaji
00:22:31někdo, kdo mně to vyčítá,
00:22:35sice neumím mu říci: Pane, to jsou věci,
00:22:39se kterými se už dávno vyrovnávám a je mi z toho všelijak.
00:22:43Neříkáte mi nic nového! Ale nehněvám se.
00:22:47Dnes je odliv nadšení. Pociťuji to na sobě,
00:22:51ale nemám dojem,
00:22:54že bych nějak trpěl něčím nezaslouženým.
00:23:00Co jsme si zaseli, to teď sklízíme.
00:23:05Nedá se nic dělat, je to tak. Bohužel!
00:23:07Pokud jste byl ve vysokých funkcích,
00:23:11patřil jste mezi politiky, kteří se velice často soudili.
00:23:15Myslíte si po letech odstupu,
00:23:17že různých stání, odvolání a nevímco všechno,
00:23:22že to bylo k něčemu dobré?
00:23:24Dodnes tvrdím, že to nebyla chyba.
00:23:28Nesoudil jsem se, když mě někdo nazval blbem, kreténem,
00:23:31jen když mě někdo obvinil, že kradu.
00:23:36Mně se tehdy řada kolegů, partnerů, i vnitrostranických partnerů
00:23:41usmívala, někteří do očí, jiní za zády.
00:23:44To nebylo správné! Ode mne bylo správné, že jsem k soudu šel.
00:23:50Jsem přesvědčen, že mravní laxnost určitá začíná tady!
00:23:55Nemůže politik na sobě nechat obvinění, že kradl
00:24:00a doufat, že to přešumí a že to novináři přestanou opakovat.
00:24:06K soudu jít je správné, jaký to mělo výsledek...
00:24:10-To se chci zeptat.
-Všechny soudy jsem vyhrál,
00:24:15po různých peripetiích, odvoláních atd.
00:24:18Dozvěděl jsem se jako funkcionář, jak složitě tady soudy jednají.
00:24:24Jako přírodní řízek jsem se na té pánvičce opravdu smažil,
00:24:30nebo opaloval, poznal jsem, co to je,
00:24:33když řadový občan předstoupí před soud a co ho čeká.
00:24:36Pochopil jsem, že se spravedlnosti
00:24:39ve svých rozměrech nedovolá!
00:24:43Dovolání po 6 letech znamená, že jste se jí nedovolal.
00:24:48Potřebujete to hned, aby veřejnost věděla, že jste byl poctivý!
00:24:52Nebo nepoctivý a máte táhnout z politiky pryč!
00:24:56Aspoň touto cestou musel zaplatit ten kdo neříkal pravdu.
00:25:01Musely zaplatit redakce novin a to jsem věnoval adresátům.
00:25:07Soukromá osoba nezaplatila, protože tady v republice je,
00:25:10bohužel, zvykem, že ti co mají platit, neplatí: Je to rozšířené.
00:25:17I podniky neplatí za odvedenou práci. To je jen důsledek toho,
00:25:21že jsme strpěli, aby neplatil soukromník!
00:25:28Dá se čest vysoudit zpátky?
00:25:32Myslím, že nedá. Určitě nedá!
00:25:35Myslím, že ne.
00:25:37Jednoznačně ne. Vždycky zůstanou nějací pochybovači.
00:25:43Ten člověk už je pošpiněný
00:25:45a lidé si rádi pamatují tu špatnou stránku.
00:25:49Naopak zase určitě proběhlo několik soudů, i v histori,
00:25:53kde vyhrál člověk, který čest neměl.
00:25:57-Má cenu se soudit?
-Myslím určitě, že ne.
00:26:01Myslím, že má. Skvrnka tam zůstane, ale větší kus se spraví.
00:26:08Určitě. Člověk by měl mít čistý štít.
00:26:11Bez cti se žít nedá.
00:26:16Čest si každý musí nést sám v sobě.
00:26:20Jsou asi věci, které by za to stály. Nejsem schopna říci co.
00:26:28Jsem přesvědčen, že poctivost a čest
00:26:32patří k nezbytným podmínkám politikovy existence.
00:26:37Bez ní je politik vyřízený
00:26:39a vedlejší věcí je pro mne to,
00:26:42že se mi to sice podařilo formálně dokázat,
00:26:45ale prakticky to už nikdo nevěděl. Pamatují si: Uhde měl nějaké aféry
00:26:49a že se pro to soudil. Jak to dopadlo, to si pamatuje málokdo.
00:26:54Nedá se nic dělat. Znovu bych do toho šel.
00:26:58Kdybych nešel, znamená to, že se s tou situací i soukromě
00:27:04i obecně smiřuji.
00:27:06To nejde. Pevně věřím, že v budoucnosti, ne příliš daleké,
00:27:12se stane, že drobný precedens bude základem pro obecné počínání.
00:27:18Myslím, že to je správné, že by se člověk žijící v moderní,
00:27:22demokraticky se rozvíjející společnosti,
00:27:26měl začít učit uvažovat tímto způsobem.
00:27:29Když jednal poctivě a vydělal poctivě, neměl by se bát,
00:27:34že je musí někde nějak zdůvodňovat.
00:27:39To je neskutečné. Zase se začínám setkávat s tím,
00:27:43že i někteří politici, jako tomu bývalo dříve,
00:27:47říkají: Víme o vás, že jste bohatý.
00:27:50To už zase začíná slavná jakešovská éra.
00:27:54Pamatuješ si, kdy říkali tu slavnou...
00:27:59Ona je to hodná holka atd.
00:28:03Také si kladu otázku, proč seriózní noviny jako jsou Lidové noviny,
00:28:09nebo Květy, seriózní časopis,
00:28:13nehledě k bulvárům, u těch je to samozřejmé, něčím se živit musí.
00:28:17Proč tyto noviny píší,
00:28:19že beru třeba 198.000,- za hodinu moderování,
00:28:23když jsem nikdy nic nemoderoval a tato částka je nepřípustná.
00:28:27Jsi 1 z velkých hvězd, dnes i televizních,
00:28:32která zůstává věrna této firmě, České televizi.
00:28:37odolal jsi tlaku jiných, komerčních televizí.
00:28:41Máš k tomu nějaký důvod?
00:28:46Mně ty pořady, nabízené mi z té 2. televize,
00:28:50absolutně nezajímají. To je jediný důvod.
00:28:54Mám v sobě vypěstován pocit,
00:28:58rozlišovací pocit toho, co chci a co nechci v životě.
00:29:03Ten jsem měl vždycky, i když mě nikdo neznal. Byla to troufalost.
00:29:07Tehdy odmítnout film na Barrandově, v televizi
00:29:12bylo považováno za velkou troufalost. Bylo mi říkáno:
00:29:17Tím jste skončil. Nebyla to pravda.
00:29:20Za 14 dnů se ozval někdo jiný, s jinou nabídkou. Měli zájem.
00:29:27Pokud by ta 2. TV přišla s nějakou seriózní nabídkou,
00:29:33která by stála za to,
00:29:36pak to není otázka věry či nevěry.
00:29:39Takovou nabídku bych přijal, musela by stát za to.
00:29:45Ale to, co je nabízeno z té 2. televize, nestojí za řeč.
00:29:49Jsou to sice věci bombastické, obrovské, přinášející popularitu.
00:29:56To je věc pomíjivá.
00:29:59Proč to pro to podstupovat? Proč vstupovat do nějakých soutěží
00:30:04a nabubřelých show obrovských rozměrů?
00:30:08Mne vždy fascinuje: když se oznámí, že na Silvestra vystoupí v televizi
00:30:14200 českých hvězd a já nevím, kde je vezmeme, kde jsou?!
00:30:19Pocit hvězdnatosti nemám. Mám pocit, že to je tak trochu...
00:30:23Člověk zajede do 1. německého městečka a už je po hvězdě.
00:30:28To je trochu jinak. V Bergenu, jak jsi mluvil hned na začátku,
00:30:34který vede spor s Oslem, jako s hlavním městem norským,
00:30:39tak tam jsem zažil jediný pocit hvězdnatosti:
00:30:43vystoupím z letadla a paní mi řekla: Dobrý den, pane Donutile!
00:30:48Mluvila česky, nebylo Norka, jinak mě tam nikdo neznal.
00:30:51Pak projel kolem autobus a volali: Frýdek Místek zdraví pana Donutila!
00:30:56To bylo všecko. Jinak žádný pocit hvězdnatosti
00:31:01člověk žijící v našich zeměpisných šířkách a délkách nemůže mít.
00:31:07To si trochu hrajeme na něco, co nejsme.
00:31:11Jsme malý stát. Sebevědomí bychom měli být, to určitě!
00:31:15Sebevědomí nespočívá v tom, že se pasujeme na hvězdy.
00:31:20Proč je dnes tak málo lidí, kteří váží, kam půjdou,
00:31:26co budou dělat, váží svou vlastní pověst, vlastní jméno?
00:31:31Je strašně málo lidí sebedbalých.
00:31:34-A proč?
-Je tu zakořeněný strach,
00:31:38že když vám rozhodující muž nebo žena řeknou: Tím jsi skončil!
00:31:44Tak jste skončil opravdu. Ten člověk, který vám to říká,
00:31:48nebere v patrnost, že skončí možná dřív, nebo skončil už dávno,
00:31:54že je jen světlem vyhaslé hvězdy. Zatímco umělec, který něco umí,
00:31:59má vlastní motor, který ho žene vpřed,
00:32:03nemůže skončit, dokud neskončí ten motor...
00:32:06Proč je tak málo umělců, kteří si to uvědomují, přesně jak říkáte?
00:32:11Prošli drtivou zkušeností desetiletí,
00:32:17kde když někdo rozhodl, že vy nebudete, tak jste opravdu nebyl!
00:32:22Samozřejmě byla velká řada těch, a vy jste mezi ně patřil,
00:32:28kteří díky tomu, že někdo rozhodl, že nebudete, tak jste nebyli.
00:32:32Taková ta doba byla, byla to doba krutá a byla zlá.
00:32:38U herců to bylo jinak, protože ta herecká osobnost,
00:32:43pokud je to osobnost, je skutečně veřejně nezastupitelná
00:32:46do té míry, že lidé ji chtějí. Byli omezování jen do určité míry.
00:32:52Ta spočívala v tom, že mi bylo řečeno: Tím jste skončil.
00:32:57Nikdo mě do ničeho nenutil. Nikdy jsem nebyl přesvědčován,
00:33:02že tuto roli musím vzít, že tam musím jít hrát,
00:33:06že pokud nebudu dělat toto, tak nebudu dělat tamto.,
00:33:10Nikdo mi to neříkal, jen naznačili.
00:33:12Jednou přišli: Bylo by dobré, kdybyste to dělal.
00:33:17Řekl jsem: Dělat to nebudu. To už bylo na dovtípení.
00:33:22Takové klasické zákazy, o kterých se dnes mluví,
00:33:26že ústřední tajemník rozhodl. Ne! Doma seděla mamina, pletla,
00:33:31dívala se na TV a říkala: Co je to za člověka?
00:33:35Co tam píšou? Prokop? Aha! Prokop, ten se mi nelíbí, táto!
00:33:40Ten psal projev. "Co?! "Nelíbí se mi ten Prokop tam!"
00:33:44Kdo to je? No v televizi tam hraje. Zpívá: Ať si pro mě přijdou...
00:33:50Dobře! A zapsal si poznámečku: Prokop.
00:33:542. den šel po chodbě a jenom se zmínil:
00:33:58Taky ten Prokop... A už to bylo!
00:34:01Nebyl jsem nikdy žádný disident, také jsem nebyl až tak nebezpečný,
00:34:06ale tu a tam jsem zjistil, že nesmím do Severočeského kraje,
00:34:12nebo do Jihomoravského, nikdy jsem se nedozvěděl proč.
00:34:17To bylo strašně jednoduché!
00:34:20Jeden čas jsme dlouho nemohli do Jihočeského kraje s Provázkem.
00:34:26Hráli jsme hru "Příběh dlouhého nosu", což byla půvabná hra.
00:34:31-Tam jsme oslavovali...
-Přidalovy překlady kongeniální!
00:34:36Edwarda Leara, nonsensovu poezii, limericky.
00:34:39Tam byly krásné říkánky a já jsem oslovil chlápka v publiku,
00:34:44a řekl jsem mu: Ty jsi ten dědeček Arktamčatkij,
00:34:49který šel na výlet s podsvinčátky.
00:34:52Tahal je za ocas, takže se brzo zas vrátil do kraje Arktamčatky.
00:34:58On zatvrdl. Nezareagoval zrovna vstřícně.
00:35:03Všichni v publiku se zasmáli takovým (vydechne)
00:35:09Říkám: Tohle neznáme! Na toto byl aplaus většinou,
00:35:13a pak jsme tam 5 let nejezdili. Byl to krajský tajemník.
00:35:17To nevíš, to byly momenty, mžiky!
00:35:20Já to vůbec netušil, on tak prostě vypadal inspirativně.
00:35:26Hodil se, použil jsem ho.
00:35:35Chci poznamenat krátkou poznámku k tomu sebevědomí:
00:35:39nedávno jsem dostal otázku v divadle
00:35:43při 1 z mých milovaných a odsuzovaných představení:
00:35:47Vážený pane Donutile, jsem 1 z nejlepších soustružníků v zemi,
00:35:53nemáte ze mne trému?
00:35:57Děkuji.
00:36:01Usmívat se nebudu, poněvadž vypadám obzvláště jako debil.
00:36:08To je pro dnešek všechno, zavíráme!
00:36:12Děkuji vám za vaši pozornost
00:36:14a těším se zase v baru Krásný ztráty na shledanou!
Letošní jubilant Milan Uhde patří k výrazným osobnostem československého disentu i polistopadové politiky, zůstává však především předním dramatikem a spisovatelem poválečného období. V roce 1958 absolvoval obor český a ruský jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a v následujících letech působil jako redaktor významného brněnského literárního měsíčníku Host do domu a zároveň externě vyučoval na JAMU (1967–1971). V roce 1970 byl však časopis zakázán a Milan Uhde se následně kvůli kritickému článku v Rudém právu zařadil na seznam proskribovaných autorů. Svá vrcholná dramatická díla tudíž byl nucen psát pod pseudonymy, ovšem díky spolupráci s Divadlem na Provázku měly jeho hry zajištěn vstup na jeviště. Uhde rovněž publikoval v samizdatu, spolupracoval se zahraničními divadly, rozhlasovými a televizními stanicemi. Svou pozici disidenta utvrdil podpisem Charty 77 a v roce 1989 založil s dalšími příslušníky disentu nakladatelství Atlantis, jehož se stal šéfredaktorem. Tento post však následující rok vyměnil za politickou kariéru. Stal se druhým polistopadovým ministrem kultury (1990 – 1992) a následující rok byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny. Poslanecké činnosti se Milan Uhde vzdal roku 1998 a stal se spisovatelem z povolání, zůstává nicméně aktivní ve veřejné sféře. V novém tisíciletí působil jako místopředseda Rady Českého rozhlasu (2002–2006) a dvakrát předsedal Radě České televize (2011–2014).
Ve svém dramatickém díle pro jeviště, rozhlas i televizi Milan Uhde především postihoval bezprostředně či formou aktualizovaných parafrází absurdní rozměry i morální důsledky života v totalitním režimu. Například v satirickém politickém kabaretu pro divadlo Večerní Brno Král Vávra (1964) navázal na odkaz K. H. Borovského v hyperbolických obrazech autoritativní světovlády a jeho pozdější drama Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (1986) bylo životopisnou parodií o Karlu Marxovi. Nejvěhlasnějším Uhdeho dílem však zůstává muzikál Balada pro banditu, inscenovaný roku 1975 Divadlem na Provázku.
Právě tento legendární počin, jehož autorství muselo být celou normalizaci tajeno, a také láska k rodnému městu Brnu, spojuje Milana Uhdeho s dalším hostem Michala Prokopa – hercem Miroslavem Donutilem, jehož role Nikoly Šuhaje naopak ihned proslavila a jeho provázkovské období mu nakonec umožnilo rovnou přestoupit na prkna Národního divadla.
