Seriál o koních

MVDr. Dominika Švehlová, průvodkyně seriálem

Klikněte pro větší obrázekUž před svým studiem na VFU v Brně se aktivně zajímala především o koně a jejich jezdecké využití. Několikaletá praxe na klinice chorob koní, účast na různých zahraničních i českých kurzech a seminářích se zaměřením na sportovní medicínu koní, alternativní metody léčby a jezdecký výcvik koní i jezdců, stáže na zahraničních „koňských“ veterinárních klinikách, pracovní a studijní pobyty v zahraničních stájích a jezdeckých podnicích různého zaměření a v neposlední řadě také pozice asistenta (= učitele) v ústavu normální a patologické fyziologie VFU v Brně dala jejímu působení poněkud nový směr. Podle hesla „Základem je prevence“ se v posledních letech aktivně věnuje vzdělávání laické jezdecké veřejnosti v oblastech veterinární medicíny, péče o koně, anatomie, fyziologie, psychologie i tréninku koní. Od roku 2003 pravidelně pořádá na farmě Heroutice veterinární semináře, od roku 2008 je otevřela i v Brně-Žebětíně a na další rok plánuje další „šíření“ do jiných koutů naší vlasti. Podobné semináře se od roku 2008 konají i na Slovensku. Zajímá se o veškeré aspekty správného a korektního zacházení s koňmi a z tohoto důvodu se od roku 2007 pravidelně účastní lekcí Školy lehkosti Philippe Karla, podle jehož zásad, respektujících celistvou osobnost a vlastnosti koně, také pracuje s koňmi při výcviku a vede k nim i své svěřence. V rámci šíření osvěty mezi veřejnost pravidelně přispívá články do časopisů Jezdectví a Fauna, spolupracuje s koňským webovým portálem Equichannel.cz, překládá četné odborné i populárně naučné knihy a sama je autorkou poměrně obsáhlé knihy Lonžování.

Na webových stránkách Dominiky Švehlové můžete najít kromě aktuální nabídky veřejných seminářů i nabídku soukromých seminářů, překladů a psaní textů včetně několika ukázek v plném znění.

Dalším koníčkem autorky je i zájmový chov činčil.

Telefon: 603 314 576 
E-mail: d.svehlova@post.cz nebo info@cincily.cz

Autorka spolupracuje s koňským portálem: Equichannel.cz.

V současné době se účastní kurzů Školy legerete Philippe Karla, podle jejichž zásad koně jezdí a trénuje.

1. Kdo je to vlastně kůň

Pokud chceme porozumět koním, musíme v první řadě znát jejich podstatu. Předchůdce koně žil už asi před 60 miliony lety v teplých a vlhkých pralesích a vypadal jako liška. Postupně se vyvinul až do současné podoby velkého, „chladomilného“ býložravce. Jaký je tedy skutečně kůň? V první řadě je třeba vědět, že je to na rozdíl od psa či kočky lovené zvíře, plaché, ne příliš přemýšlivé. Kůň neskáče jako srnka, nešplhá jako kamzík, nekličkuje jako zajíc, neschovává se do nor jako hraboš. Pokud se cítí ohrožen, bez přemýšlení se pustí v přímočarý běh – až pak se zastaví a ohlédne se, zda to bylo vůbec nutné. S tím souvisejí další dvě důležité věci: kůň žije ve stádě, protože v množství je jeho síla. Potřebuje kolem sebe prostor, aby měl přehled o nepříteli a možnost před ním utéct. Život koně se skládá z neustálého popásání. Denně musí spořádat okolo 40 kg trávy, aby se nasytil! Žere po malých dávkách, ale skoro celý den, ne jako šelmy, které se nacpou ulovené kořisti a pak nepozřou několik dní vůbec nic. Kůň neustále stojí na nohách, stačí mu krátký odpočinek ve stoje, jen výjimečně si lehne – ne jako psi či kočky, kteří prospí velkou část dne! Jeho oči uložené po stranách hlavy vidí skoro vše kolem sebe, dobře vnímají sebemenší pohyb. Kůň je přizpůsoben životu v chladnu. Jeho termoregulace, dokonalá srst, zahřívající střevní činnost a stádové zvyky ho chrání před chladem a deštěm. Kůň od své podstaty nepatří do stáje, není to jeskynní tvor, teplo, prach či vlhko mu škodí, stejně jako energeticky bohaté krmení či několikahodinové hladovění. Je to tvor dokonale přizpůsobený životu pod širým nebem a to mu tělesně, zdravotně i psychicky dělá nejlépe.

2. Jak změnila koním život domestikace

Pes nebo kočka se kdysi údajně k člověku připojili sami, protože měli z jeho společnosti užitek. Kůň byl domestikován zcela nedobrovolně, jen aby měl člověk po ruce dostatek masa a nemusel ho pracně lovit. Na rozdíl od psů a koček koně nikdy neměli a dodnes nemají z domestikace žádné výhody. Divocí koně měli kolem sebe dostatek prostoru, dobrý přehled o okolí, nízkou koncentraci škodlivin, čistou zem. Měli stálý pohyb po různorodém terénu. Naopak domestikovaní koně bývají zavřeni do jeskyň – stájí, kde je tma, velká koncentrace čpavku, prachu, vlhka a patogenů, koně si šlapou po výkalech a moči. V malém prostoru boxu se skoro nepohnou a mají minimální podněty z okolí. Divocí koně žili ve stádě s jasnou hierarchií. Mezi matkou a hříbětem vznikalo velmi těsné citové pouto, často celoživotní. Domestikovaní koně žijí často sami, nemají možnost sociálních kontaktů ani bezpečí stáda. Ovečka či koza není náhradou. Hříbata se od matek násilně odstavují v příliš útlém věku, což pro ně může představovat celoživotní trauma. Kůň neustále přijímal po malých dávkách vláknitou potravu, vybíral si potřebné byliny i minerály z půdy. Člověk, aby mohl koně pracovně využívat, ho obvykle krmí energeticky bohatým krmivem, ve velkých jednorázových dávkách, mezi nimiž jsou příliš dlouhé přestávky hladovění. Množství sena se často omezuje na minimum, aby kůň neměl velké břicho. Neustálé změny mezi přeplněním žaludku a hladem jsou příčinou velkých problémů. A výsledky této domestikace? Problémy s kopyty a končetinami, hřbetem, s dýcháním, přerostlé zuby, koliky a žaludeční vředy, infekce a parazité, stájové zlozvyky, deprese...

3. Když venku potkám koně
Klikněte pro větší obrázekV současné době se skoro každý může setkat ve volné přírodě s koněm, je proto dobré znát několik zásad chování, jak předejít nepříjemným situacím. Je třeba myslet na to, že kůň je lovené zvíře, které má velmi široké zorné pole, postřehne sebemenší pohyb, ale vidí dost neostře. Zahlédne pohyb dříve než jeho jezdec, a když si není jistý, co vlastně se k němu blíží, zareaguje podle své přirozenosti – chce uprchnout. Pokud tedy potkáte v lese jezdce na koni a blížíte se k němu, dejte o sobě včas vědět, aby jezdec stihl svého koně pohlídat a zabránit případnému splašení. Pokud koně míjíte, dbejte vždy na dostatečnou vzdálenost. Prosvištět okolo jeho boku na lyžích či kole je doslova o život – kůň může reagovat reflexně: kopne po vás jako po možné šelmě. Pokud řídíte auto a míjíte na silnici koně, zpomalte, pokud je to možné, objeďte ho obloukem a zrychlete až o velký kus dál. Pokud máte dojem, že kůň se pod jezdcem leká nebo ho neposlouchá, zastavte auto, vypněte motor a v klidu počkejte, až kolem vás projedou. S nastartováním počkejte, až se dvojice dostatečně vzdálí. Pokud potkáte koně na procházce se svými dětmi, uvědomte si, že u koní je třeba vždy dodržovat zásadu klidných a pomalejších pohybů a tichého, hlubšího hlasu. Běhání, pištění, hulákání ke koním nepatří. Pokud si vaše dítě chce pohladit koně, vždy se nejdříve zeptejte jeho jezdce, tak jako se ptáte na pohlazení majitelů psů. Počkejte, až se kůň zastaví, a nehlaďte ho dříve, než si vás a vaše dítě prohlédne a očichá. Myslete na to, že ke koni se nemá přistupovat zezadu, ale šikmo k jeho hlavě.

4. Chtěl/a bych být s koňmi

Klikněte pro větší obrázekNejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Pokud si však budete pod vlivem romantických představ kupovat své vysněné hříbátko – tak jako byste si koupili své první štěňátko nebo koťátko – nedopadne to pro vás ani pro koně dobře. Vlastnit koně je totiž záležitost nesmírně náročná nejen finančně, ale i vědomostně či časově. Kůň je velký tvor, který potřebuje velmi odlišné životní podmínky než pes, kočka či papoušek, nelze ho jen tak někam odložit či někomu darovat, když nás omrzí, onemocní či zestárne a bude jezdecky nevyužitelný. Proto je dobré se nejdříve o koních něco naučit. Můžete se zatím naučit jezdit v jedné z mnoha jezdeckých škol, kde si zaplatíte a budete „sportovat“ jako v mnoha jiných sportovních kroužcích. Existují také různé koňské tábory nebo víkendové či prázdninové pobyty. Zde se sejde více lidí společných zájmů a vzniknou nová a hodnotná přátelství. Začínají se množit i různé semináře či přednášky určené i pro laickou veřejnost. Můžete se také stát členem jezdeckého oddílu. Za určitý poplatek a pomoc okolo koní vám bude umožněn jezdecký výcvik. Přes léto si můžete najít brigádu u koní. Další možnost je pomáhat některému ze soukromých majitelů koní. Teoretické vědomosti načerpáte z celé řady knih. S jejich výběrem vám poradí například v prodejnách jezdeckých potřeb. Velmi výhodné jsou i internetové diskuse a koňské portály – samozřejmě doporučím Equichannel.cz. Zde najdete inzeráty hledající pomocníky nebo nabízející výcvik či brigády, můžete se seznámit a diskutovat se zkušenými koňáky, kteří vám pomohou i v reálu, najdete zde seznam stájí či výcvikových služeb nebo si v kalendáři vyhledáte zajímavé koňské akce.

5. Několik zásad každodenní manipulace s koňmi

Základem dobrého až důvěrného vztahu člověka s koněm je správná manipulace. Kůň jako lovené zvíře při nejmenším náznaku nebezpečí či útoku nepřemýšlí a prostě instinktivně prchá pryč. Nemůže-li prchnout, brání se či útočí. Je-li překvapen, instinktivně kope. Kůň se od přírody bojí stísněných prostor, tlaku na tělo či jiného omezování. To vše se dá výchovou zmírnit, je třeba s tím ale počítat. Vždy, když přistupujete ke koni, musíte ho na sebe upozornit klidným hlasem, třeba jeho jménem nebo slovem „ustup“. Když vás kůň zaregistroval, můžete vejít do jeho osobního prostoru. Přitom jděte šikmo k hlavě, ne k zádi či boku. Než na koně sáhnete, je dobré mu nechat očichat hřbet ruky. Nepřekvapujte ho náhlými pohyby ani dotyky, pokud mu chcete sáhnout na nějakou jinou část těla, pomalu se k ní rukou přesuňte, aby věděl, že jste to stále vy. Nikdy si ke koni nesedejte, nelezte mu pod břicho nebo před přední či za zadní nohy. Obcházejte ho vždy zepředu. Čím jste ke koni blíž, tím jste ve větším bezpečí; pokud by kopnul, nezasáhne vás tvrdým kopytem, ale jen měkkou částí končetiny. Pokud koně uvazujete, pak vždy jen k pevným, pevně ukotveným předmětům, snadno rozvázatelným uzlem, a nikdy ne za udidlo či ostrou provazovou ohlávku, ale vždy za širokou a měkkou stájovou ohlávku, která je k tomu určená. Nastrojeného koně je třeba přidržovat za otěže, nepouštět navolno, třmeny na sedle je nutné vytáhnout nahoru. Šlápnutí do otěží, zachycení třmenů o pevné předměty či snaha utrhnout se z úvazu mohou být příčinou velmi vážných až smrtelných úrazů.

6. Jaké známe typy koní

Klikněte pro větší obrázekRozdíly mezi typy či plemeny koní mnohdy nejsou tak zřetelné jako například u psů. V České republice se nejčastěji setkáme s tzv. moderními sportovními teplokrevnými koňmi. Jsou určení převážně k ježdění, v jejich chovu probíhá často přísná selekce na výkonnost a ovladatelnost pod sedlem, ale bez problému je lze využít i do zápřahu. Tito koně bývají vůči člověku přátelští, při ježdění bývají dobře ovladatelní. Mezi teplokrevníky řadíme i tzv. westernová plemena, která jsou menší, velmi kompaktní. Bývají vyrovnaní a poslušní, při ježdění bezproblémoví. Jsou oblíbení nejen na westernový sport, ale i na rekreační ježdění. Reprezentativní, takzvaná barokní plemena jsou zase vhodná pro drezurní ježdění či do zápřahu. Bývají temperamentní, pracovití a inteligentní. V nezkušených rukách však mohou mít agresivní sklony. Další skupinou jsou tzv. plnokrevní koně. Šlechtění na rychlost či vytrvalost se často pojí s výbušností a sklonem k nervozitě. Jsou velmi citliví a jakékoli nespravedlivé zacházení či nátlak může vyvolat bázlivost až útočnost. Rozhodně patří jen zkušeným a dobrým jezdcům. Na druhém pólu stojí chladnokrevníci. Tito velcí, mohutní pracovní koně bývají klidní, ale vůbec ne hloupí nebo líní! Naopak, pokud by se splašili či byli člověkem zkaženi, bude z nich doslova nebezpečný tank. Poníci či tzv. malí koně bývají málo prošlechtění a zachovali si dodnes mnohé ze svých divokých instinktů. Jsou velmi nenároční na krmení a ustájení, umí být pracovitými pomocníky, bývají však vychytralí a tvrdohlaví a vyžadují pevnou, ale spravedlivou ruku. Rozhodně není pravdou, že malý kůň či poník bude spolehlivou hračkou pro naše děti.

7. Podle čeho si vybírat koně

Člověk by si měl pořídit takového koně, který bude nejlépe vyhovovat jeho životnímu stylu, a kterému bude schopen zajistit potřebné podmínky. Poměrně málo důležitá je pořizovací cena. Levně se většinou prodávají koně příliš mladí či zkažení, nemocní či staří. Mnoho peněz může nakonec padnout na jejich léčbu, převýchovu či speciální péči. Z finančního hlediska jsou mnohem významnější další náklady na provoz a držení koně. Nepříliš zkušení majitelé by si neměli pořizovat citlivé a temperamentní koně plnokrevné, kteří se snadno zkazí. Tito koně nejsou vhodní ani pro nervózní lidi, neosvědčí se ani jezdci, který si chce v klidu užívat procházky po lese. Uplatnění najdou u lidí vnímavých a soutěživých. Obecně platí, že mladého koně si má pořizovat zkušený jezdec, který je schopen ho vychovat a dobře přijezdit. Staří koně bývají spolehliví a klidní, je však třeba počítat s tím, že nebudou už zcela zdraví a je jim nutné věnovat zvýšenou péči. Pokud chcete v budoucnu odchovat hříbě, hledejte kvalitní čistokrevné klisny, zapsané v plemenné knize daného plemene, čili s papíry. Hřebcům, byť by byli klidní a hodní, bývá problém najít vhodné ustájení, kde by nebyli kvůli svým přirozeným pudům zavřeni celé dny v zamřížovaném boxu. Z tohoto hlediska je výhodné pořídit si valacha, který může žít ve skupině klisen i hřebců. Pozor na dobře myšlené dobré skutky jako záchrana týraného koně nebo odkoupení z útulku. Mají si je pořizovat pouze zkušení a zajištění koňáci, kteří jim mohou nabídnout důstojný život s ohledem na jejich handicapy.

8. Kupujeme koně

Klikněte pro větší obrázekNa koupi koně by se měl člověk řádně připravit. V první řadě je třeba podrobně rozebrat finanční, prostorové a časové možnosti. Nelze totiž počítat s tím, že se o koně postarám sám jako o nově přivezené štěně. Drahé, ale nejméně pracné, je ustájení koně v komerční stáji, kde se nestaráte o nic, jen o ježdění. Pokud chcete mít koně u sebe doma, musíte mu zajistit koňskou společnost a dostatečné zásoby krmiva. Nezapomeňte na schválené hnojiště a zaregistrování hospodářství dle současných zákonů! Zajistěte si finanční rezervu pro nenadálé situace, jako jsou náročnější veterinární zákroky. Zajistěte si pravidelné návštěvy podkováře nebo kopytáře. I když se chcete věnovat ježdění jen rekreačně, potřebujete vy i váš kůň jednou za čas kvalitní jezdecký trénink. Koně můžete vybírat z inzerátů v inzertních koňských časopisech či na koňských a inzertních webech. Koně lze koupit také ve známých hřebčínech či větších stájích. Když budete objíždět vybrané koně, vezměte si s sebou vždy nějakého zkušeného chovatele či jezdce. Sledujte, jak se kůň chová v ohradě či stáji, při manipulaci i pod sedlem. Za koněm, který se vám zamlouvá, přijeďte ještě jednou, třeba i neohlášeně. Pokud kůň sportoval, dohledejte si jeho výsledky na webových stránkách ČJF, chtějte po prodávajícím fotky, video. Než koně koupíte, nechejte ho vyšetřit veterinářem. Myslete na řádnou a podrobnou smlouvu. Kůň musí být dle zákona evidovaný na Ústřední evidenci koní a mít tzv. modrý průkaz, chovný kůň i osvědčení o původu, což je potvrzení, že kůň je zapsán v příslušné plemenné knize.

9. Co koně potřebují k životu

Chovatel musí vždy hledět na tělesné i psychické potřeby svých koní, které vycházejí z jejich přirozenosti – jinak hrozí chronické zdravotní problémy, psychické újmy i sociální deprivace. Nejpřirozenější a pro koně nejzdravější podmínky jsou celodenní celoroční pobyty venku na mnohasethektarových pozemcích různého terénního charakteru. Ale nejsme v Americe a navíc své koně využíváme k práci, musíme dělat kompromisy. Proto člověk přebírá část péče na sebe. Jako majitel koně musím svému svěřenci zajistit:

  • co nejdelší pobyt na čerstvém vzduchu, dostatečný pohyb – čili co nejdéle mít koně ve výběhu nebo na pastvině,
  • přístřešek nebo velmi dobře větranou stáj, kde se kůň může schovat před nepřízní počasí,
  • společnost dalších koní odpovídajícího složení a temperamentu,
  • dostatek kvalitního sena nebo pastvu, ideálně po celý den i noc, a minerální doplňky, jádro přidávat pouze v případě zvýšené spotřeby, - nutná je i preventivní péče, díky níž udržujeme domestikované koně ve zdraví a pohodě
  • sem patří pravidelná kontrola zdravotního stavu, úprava kopyt, očkování, odčervování, péče o chrup, pravidelné čištění a odpovídající jezdecký výcvik, který je udrží v potřebné kondici. Koně potřebují dostatek podnětů, proto je třeba jim nabízet kromě omezeného výběhu i prostor a rozmanitý terén pro harmonizaci nervové soustavy, správný rozvoj kopyt, pohybového i dýchacího a oběhového aparátu a koordinace pohybu.

10. Čím koně krmit

Při krmení koní je třeba vycházet z toho, že jejich trávicí trakt je uzpůsoben k neustálému spásání trávy, čili k téměř kontinuálnímu příjmu malých dávek potravy bohaté na vlákninu. Kůň má tedy neustálé „nutkání“ něco oždibovat, pojídat, podobně jako šelmy mají neustálé nutkání něco lovit. Jakékoli náhlé změny krmení, příjem velkého množství krmiva najednou či delší hladovění, má vážné následky na zdraví koně i jeho psychiku.

Podstatou krmení koně je dostatek kvalitního sena nebo pastvy – ideálně ho má mít k dispozici po celý den nebo v několika denních dávkách, a to nejméně 2 kg sena na 100 kg hmotnosti koně. U trávy je toto množství přibližně čtyřnásobné. Jádro, čili obiloviny nebo různé granule, se koni podává pouze v případě, že má zvýšenou spotřebu energie, například při intenzivnější práci pod sedlem či v zápřahu, během březosti nebo kojení, v období růstu, někdy ho potřebují i koně staří a nemocní. Vždy se dává až poté, co kůň sežral aspoň část dávky sena. Z jádra je dieteticky nejvhodnější nemačkaný oves, koni lze po navyknutí podávat i ječný nebo kukuřičný šrot, zato žito a pšenice jsou nevhodné pro vysoký obsah lepku. Samozřejmostí je čistá voda, které má být k dispozici celý den, a minerální doplňky. Správnou krmnou dávku si nechejme sestavit krmivářem nebo koni vyberme k senu některé z mnoha kvalitních značkových granulí. Jako doplněk či pamlsek smí kůň dostat nezkaženou mrkev, nevelké množství zralých jablek či tvrdého chleba.

11. Péče o kopyta

Kopyto je obdobou lidského nehtu nebo drápu šelem. Během evoluce koňovitých se vyvinulo na konci jediného prstu každé končetiny, aby jim umožnilo rychlý běh po relativně tvrdém povrchu. Na celý tento útvar působí velké síly, proto musí mít správný tvar. Kopyto je pevné rohové pouzdro obalující citlivé a silně prokrvené měkké tkáně a poslední kostní článek prstu. Vepředu a z boků je velmi pevná kopytní stěna, svírající se zemí úhel asi 50°. Ta vyrůstá z korunky, která se rovnoměrně svažuje dozadu. Zespodu je měkčí a tenčí chodidlo a v něm pružná široká střelka, vzadu jsou měkké patky, které mají být nízké a široké. Střelka a patky se při došlápnutí roztáhnou a podporují tak tok krve v kopytních vlásečnicích.

Ideální a přirozené je, když kůň chodí naboso, čili bez podkov. Protože se však domácím koním následkem omezeného pohybu kopyta neobrušují dostatečně a rovnoměrně, je nutné je pravidelně a často upravovat, a to od hříběcího věku. Nelze však nutit koně chodit naboso za každou cenu, mnohdy i přes očividné pohybové problémy a kulhání, nebo v příliš tvrdém či nerovném terénu. Někdy je třeba kopyta koně ze zdravotního nebo pracovního důvodu chránit podkovou. Kovat by je měl zkušený a dostatečně vzdělaný podkovář, který použije podkovy správné velikosti a upraví je podle potřeby konkrétního kopyta. Vždy musí podkováky přitlouct pouze v přední polovině kopyta, aby se patky mohly roztahovat, a nikdy se nesmí interval mezi podkováním protáhnout na více než 8 týdnů.

12. Jak pracovat s mladým koněm?

Klikněte pro větší obrázekHříbě není hračka ani domácí mazlíček – je to mládě koně se všemi specifickými koňskými potřebami. Potřebuje čerstvý vzduch a pohyb – a to od narození! Pouze tak se může dobře vyvíjet jeho tělo, získá potřebnou koordinaci a utuží se jeho termoregulace a imunita. Zavírat hříbě ve stáji je týrání. Násilné odstavy od matky v půl roce jsou etology stále více kritizovány a doporučuje se nechat hříbě u matky déle. Během této doby mu může stačit pouze společnost matky, později ale bude potřebovat další koně, aspoň malé stádečko. V něm by neměli chybět vrstevníci pro hry a měření síly, ale i starší koně pro správnou výchovu. Takto odchovaný koník nebude trpět sociální deprivací, bude mnohem ovladatelnější a klidnější i při běžné manipulaci a později při práci. Už od mala je třeba hříbě odčervovat, očkovat, pečovat mu o kopýtka a kontrolovat správný vývoj chrupu a postoje končetin.

Mladé koně není dobré přetěžovat. První tři roky stačí, když ovládají pouze základní manipulaci, jako je uvazování, vodění, čištění a péče o kopýtka. Před obsednutím, které má proběhnout nejdříve ve třech letech, je vhodné lze posílit jeho důvěru v člověka, vytvořit určitá pravidla komunikace a vzájemného respektu. K tomu slouží jednoduchá práce ze země, ustupování a vodění. Koordinaci pohybu a správné držení těla naučit například opatrným lonžováním. Příliš časné psychické nebo fyzické požadavky, mívají velmi vážné následky, které si kůň nese po celý život.

13. Ježdění na koni

Klikněte pro větší obrázekKůň není kolo a jízda na jeho hřbetě má na něho velmi vážný dopad, což si mnozí ani neuvědomují. Za prvé není hřbet koně určen pro nějaké zatížení. Váha jezdce jeho páteř prohýbá, a tím poškozuje meziobratlové klouby i vazy. Je proto třeba koně nejdříve naučit, jak stabilizovat páteř pomoci svalů. Za druhé je zde mylná představa, že koni je třeba dopřát zábavu, aby se nenudil ve výběhu. Lidé mají na paměti pejsky, kteří tak rádi aportují či vyhrabují myší díry. Jenže kůň je lovené zvíře, a aby měl dostatek sil kdykoli zachránit svůj život úprkem, musí po zbytek dne šetřit cennou energii. Pomineme-li hříběcí hry, koně přímo vyhledávají klid. Práce pod sedlem nebo v zápřeži není zábava pro koně, ale pro člověka. Za třetí považuje mladý kůň nasednutí jezdce na hřbet za útok velké šelmy – a bojí se, snaží se uprchnout nebo ubránit. Je proto nutné ho nejdříve naučit ze země, že s ním člověk může různě manipulovat. Kůň si postupně spojí, že člověk mu může vylézt na tělo a neublíží mu – to by měl ale respektovat i jezdec a nikdy by neměl koni ze sedla působit jakoukoli bolest či tíseň. A za čtvrté je zde otázka komunikace. Představte si, že váš pohyb a držení těla ovlivňuje někdo, koho nevidíte a kdo k vám promlouvá pouze prostřednictvím dotyků na různé části těla. Budete mu hned rozumět? Ne. A nerozumí ani kůň – musí se naučit jezdeckou řeč, takzvané pomůcky, které jezdec dává rukama, holeněmi a sedem. Bez základního jezdeckého výcviku koně i jezdce nelze šetrně a citlivě jezdit.

14. Jak poznat nemocného koně?

Klikněte pro větší obrázekPojmy „nemoc“ a zdraví“ se vysvětlují a definují velmi těžko, hranice mezi nimi je neostrá. U „nemocného“ koně dochází k poruše některých funkcí, vzájemných regulací jednotlivých systémů nebo už došlo v jeho těle k některým morfologickým změnám. Nebo jeho životní prostředí působí natolik nepříznivě, že v něm vyvolává abnormální fyzické a psychické změny. Bohužel každý kůň je jiný a je třeba znát jeho běžné životní projevy, aby bylo možné zjistit detailnější odchylky. Obecně však platí, že nemocný kůň:

  • podává nižší výkony při práci, než bývalo u něho zvykem, není schopen běžet stejně rychle, shazuje skoky, neuvolní se při drezurní práci
  • je apatičtější a nemá tolik zájem o okolí, vyhledává samotu
  • nebo naopak je nervóznější, neklidnější, nepostojí při manipulaci nebo pod sedlem, „zlobí“
  • neobvykle se chová, lehá a vstává, kope po břiše, naráží do předmětů
  • kašle, sípe nebo hůř dýchá
  • teče mu z očí, nosu či huby
  • má po těle rány, otoky, pupence, zježené chlupy nebo holá místa
  • špatně líná
  • je hubený nebo má ochablé svaly
  • neobvykle se pohybuje, odlehčuje končetinu
  • hůř žere či pije nebo úplně odmítá potravu
  • má řídký, páchnoucí nebo naopak suchý a tvrdý trus

15. Nejčastější nemoci koní

Dá se říct, že kůň trpí především nemocemi z povolání a koňskými „domestikačními“ neduhy. Povoláním koní je nosit lidi či tahat vozy. Přitom jsou nuceni vykonávat neobvyklé pohyby, vyrovnávat velké změny rovnováhy a běhat po velmi problematických terénech. Způsob ježdění a výcviku bývá často příliš nešetrný, péče o kopyta nesprávná nebo nedostatečná. Kůň dává lidem najevo svoji únavu či momentální indispozice tak jemnými signály, že je mnozí přehlédnou. Následkem toho jsou koně velmi často postiženi nemocemi pohybového aparátu, kterým se říká „z opotřebování“. Jedná se o záněty a artrózy kloubů končetin či páteře, natažení či poškození šlach a svalů a různé patologické změny v kopytech. Zavírání koní do stájí je zase příčinou častých nemocí dýchacích cest. Od virových a bakteriálních infekcí přes různé alergie podobné lidskému astmatu až po chronické a neléčitelné záněty plic zvané dušnost, které zhoršují dýchání koně a jeho kvalitu života. Nerespektování přirozených potravních potřeb, čili nedostatek píce, velké dávky energeticky bohatého jádra, delší hladovění a náhlé změny krmiva zase způsobují trávicí problémy. Životu nejnebezpečnější jsou různé střevní koliky, od plynatosti, přes křeče a zácpy až po smrtelné zauzlení střev. Podceňovat nelze ani průjmy, žaludeční vředy či přerostlé ostré zuby zraňující sliznice tváří a zhoršující koni příjem potravy.

16. Týrání

Klikněte pro větší obrázekTýrání zvířat sice ošetřuje samostatný zákon, v praxi ho však lze vykládat různě. Zcela jasné jsou případy, kdy majitel koně systematicky nekrmí a nenapájí, bije či jinak zraňuje, výrazně omezuje jeho pohyb například nepřetržitým zavřením v malém chlívku. Také koně chovaní celoročně a celodenně venku musí mít podle nařízení EU k dispozici přístřešek a vodu. Koně nesmí mít neošetřovaná zranění nebo známky výrazně zanedbané péče, jako jsou silně přerostlé zuby či kopyta. Nedodržení těchto zásad lze oznámit příslušné krajské veterinární správě jako týrání. Jenže lidé koním ubližují i jinak, ať už z neznalosti nebo ignorace jejich přirozených potřeb.

Držení koní 23 hodin ve stáji nelze ospravedlnit vysokou pořizovací cenou koně, ani strachem o jeho možné zranění ve výběhu. Nadměrné vyvazování či používání různých donucovacích prostředků a metod také vede k vážnému fyzickému a psychickému poškození koně, stejně jako příliš časné obsedání mladých koní a jejich náročný trénink. Obrovský odpad ve sportu v různých disciplinách je alarmující. Koním lze škodit i opičí láskou v podobě vytápěných stájí, překrmování nebo naopak ponecháním koně na rozlehlých pastvinách „přírodě napospas“. Extrémní odpůrci kování nechávají své svěřence kulhat po otlačených kopytech. Mnozí „hobby“ jezdci odmítají řádný jezdecký výcvik sebe i koně jako něco nepřirozeného a neuvědomují si, jak pod nimi může při vyjížďkách do přírody nepřipravený kůň trpět a jaké zdravotní problémy mu do dalšího života připravují.

17. Koně a zákon na ochranu zvířat proti týrání I.

Klikněte pro větší obrázekO vrozených potřebách koní se toho dneska už mnoho ví a vyučují se dokonce i na mnohých odborných školách. Pojďme se podívat, jak se znalosti o těchto potřebách stýkají se zákonem na ochranu zvířat proti týrání.

  • § 3 vysvětluje, že utrpení je takový stav zvířete, kdy jsou mu způsobovány nepřirozenými podněty – strach, zdravotní poruchy.
  • § 4 popisuje, že za týrání se považuje, pokud se zvířeti omezuje svoboda pohybu nutná pro to zvíře daného druhu, která mu způsobuje utrpení, a pokud se zvířata chovají v nevhodných podmínkách.
  • § 13 mluví o tom, že pokud se zvíře chová v zájmovém chovu, chovatel je povinen zajistit zachování jeho fyziologických funkcí tak, aby nebyly změněny jeho biologické potřeby, a nedocházelo k utrpení nebo poškození zdraví zvířete.

Ví se, že pobyt koní v omezeném prostoru boxu po delší část dne vyloženě omezuje jeho psychické potřeby prostoru a dokonce mu Klikněte pro větší obrázekzpůsobuje zdravotní problémy dýchací a pohybového aparátu. Rovněž se ví, že pokud se hříbě odstavuje v příliš brzké době od matky, může si s sebou nést celoživotní psychické následky. Stájové zlozvyky, které jsou známkou psychické deprivace koně, jsou toho důkazem.

18. Koně a zákon na ochranu zvířat proti týrání II.

Klikněte pro větší obrázekKůň je stádové zvíře, které tráví většinu času popásáním. Podívejme se, co na toto téma říká zákon na ochranu zvířat proti týrání.

  • § 9 hovoří o tom, že při chovu hospodářských zvířat je zakázáno chovat zvíře v izolaci, působí-li mu to utrpení, že je zakázáno chovat zvířata v takových prostorách, kde nemohou uspokojit své potřeby (v příjmu potravy a vody), které jsou nezbytné pro jejich život a zdraví. Koně jakožto stádová zvířata nesnášejí izolaci, která jim působí psychické problémy a stres. Stádo jim totiž zajišťovalo po celé věky bezpečí. Koně, kteří tráví celý den ve stájích a jsou krmeni 2x denně senem a 3x denně trochou jádra, nemají možnost zajistit svou přirozenou potřebu neustálého příjmu malých množství živin, a to je důvodem, proč potom trpí zažívacími problémy, žaludečními vředy, kolikami a samozřejmě stájovými zlozvyky, které jsou známkou deprivace.

19. Mýty a pověry o koních

Klikněte pro větší obrázekLidé často přirovnávají koně k sobě nebo jiný domácím mazlíčkům. K tomu se pak váže celá řada mýtů a nesprávných názorů, které mohou mít i tragický konec.

  • Lidé říkají, že kůň nešlápne na člověka. Je pravda, že koně neradi šlapou na cizí předměty na zemi, ale nelze tomu nikdy věřit. Kůň, pokud je ohrožen, člověka klidně převálcuje.
  • Říká se, že kůň se dorozumívá řehtáním. Řehtání je u koní velmi omezené – hlavní komunikace ve stádě spočívá v mimice, v řeči těla, popřípadě dotycích, ale také v čichu.
  • Říká se, že kůň řehtá nebo vydává různé zvuky, pokud ho něco bolí či se bojí. Není to pravda. V těchto situacích koně trpí velmi potichu a mnohdy je to také příčina, že lidé koně velmi zneužívají.
  • Říká se, že koně chodí spát domů do pelíšku, do slámy. Není to pravda, pokud koně odpočívají a mají se cítit v bezpečí, většinou mají rádi kolem sebe prostor a odpočívají rádi na otevřených polích a loukách.
  • Říká se, že kůň nikdy nespí vleže. Není to pravda. Koně většinou odpočívají vstoje, ale jako každý živý tvor i oni si musí lehnout a odpočinout svému tělu.