Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

Proč je tak těžké řešit případy týrání zvířat?

K případům týrání zvířat dochází takřka každodenně. Proč je záchrana zvířat tak pomalá a proč nejsou případy dotaženy do konce a viníci po právu potrestáni? Velmi závažné, avšak také stále aktuální téma se pokusí rozkrýt MVDr. Jiří Žák.

Existují dvě zákonné normy definující, zakazující a trestající týrání zvířat. Je to zákon na ochranu zvířat proti týrání, který řeší přestupky, a pak také trestní zákon, který řeší trestné činy. Přestupky proti zákonu na ochranu zvířat proti týrání řeší veterinární správa, odebírání zvířat včetně trestů mají v kompetenci obecní úřady s rozšířenou působností. Trestné činy řeší Policie ČR a Státní zastupitelství, tresty uděluje podle trestního zákona soud ČR.

Proč je těžké řešit přestupky proti zákonu na ochranu zvířat proti týrání?

Problém č. 1) Státní veterinární správa kontroluje, jestli dochází k týrání zvířat či nikoliv – ale nerozhoduje o trestech ani o odebírání zvířat. To dělají úředníci na obecních úřadech s rozšířenou působností. Státní veterinární správa je však ve skutečnosti zatížena obrovským množstvím zbytečné byrokracie a různých hlášení, která odvrací pozornost úředních veterinářů od reálného řešení případů týrání a časově je velmi zatěžuje, třeba jen proto, že si nějaký ministr vymyslel, že musí státní veterináři víc papírovat (aby měl ministr přehled, co, kde, kdy, proč, a jak), než být v terénu.

Řešení:

− Snížení administrativní zátěže či nutnost „debyrokratizace“ státní správy jako takové

Problém č. 2) Státní veterinární správa má slabou právní oporu. Ze svého rozpočtu si nemůže dovolit kvalitní právní podporu při vypracovávání svých kontrolních zjištění. Kontrolní zjištění veterinářů se dá, jakožto úřední / právní dokument, pak snadno napadnout a najít v něm nejrůznější právní nedostatky a kličky. Pachatelé umí najít skulinky v byrokratickém systému, jak se nakonec trestu buď zcela vyhnout nebo ho oddálit či zmírnit.

Řešení:

− Vytvoření skutečně systémové a kvalitní právní podpory Státní veterinární správy ČR.

Problém č. 3) Obce s rozšířenou působností – mají pravomoc udělovat tresty a odebírat zvířata na základě zákona na ochranu zvířat proti týrání. Odebírání zvířat jde však z finančního rozpočtu určené obce s rozšířenou působností. Úředníci tak musí žádat zastupitelstvo u každého jednotlivého případu, aby uvolnilo finanční prostředky z rozpočtu obce na záchranu zvířat. Pokud peníze úředníci od města nedostanou, zvířata nikdo neodebere a musí se to nějak úřednicky zaobalit a uzavřít, třeba nízkou pokutou nebo nařízením, že se podmínky musí zlepšit. A k týrání pak dochází dál a veterináři opětovně zjišťují týrání a místo toho, aby se věnovali jinému případu, věnují se dokola stále stejnému případu, který ale nikdo pořádně nedořešil, nevyřešil.

Řešení:

− Pokud stát chce skrze zákony, aby se řešilo týrání zvířat a odebírala týraná zvířata, nemůže nechat na pouze obcích, aby tohle všechno platily ze svých rozpočtů. Ano, příjmy z pokut za týrání zvířat jdou do rozpočtů obcí, ale na tyranech zvířat si často obce nic vzít ani nemohou, protože žádné finance ani majetek kromě zvířat tito lidé nemají. Obcím tedy musí systémově (ne individuálně) pomáhat stát, aby se obce nezdráhaly ze svého rozpočtu uvolňovat potřebné peníze na záchranu zvířat. Zastupitelé musí mít jistotu, že si záchranu zvířat mohou z rozpočtu obce dovolit a tzv. zbyde na opravu místní komunikace.

Problém č. 4) Úředníci, kteří rozhodují o odebírání zvířat či pokutách a dalších sankcích pro trýznitele zvířat, mají jen minimální veterinární, tedy odborné, minimum, nejsou to odborníci na veterinární problematiku, nejsou to ani právníci. Přitom rozhodují o veterinární problematice, zdraví zvířat a sepisují právní dokumenty v rámci správních řízení. Nějaká minimální školení těchto úředníků nestačí. Úředníci na obcích navíc často neví, kam by mohli narychlo umístit třeba stádo dvaceti týraných koní, šesti krav nebo patnácti slepic, či čtyřiceti koček. Tohle musí často jediný úředník na obci řešit zcela sám, aby mohl zvířata odebrat. Tito úředníci však mají také na starosti i další agendu, jako např. agendu odpadů, vodohospodářství atd., v rámci svého úřadu. A může toho být na jednoho úředníka skutečně příliš. Týrání zvířat tedy není jejich jediná agenda na úřadě a nemůžou se vyznat ve všem dokonale. Za tabulkový plat se taky nikdo nepřetrhne.

Řešení:

- Systémová a spolehlivá finanční podpora státu na odebírání zvířat.

− Systémová a kvalitní právní a odborná opora pro úředníky odebírající zvířata.

− Případný převod pravomocí odebírat zvířata a trestat tyrany na veterináře z SVS ČR.

- Systémové zajištění možného umístění a transport odebíraných zvířat (nejen psů, ale i koní či krav). Tedy kam v které obci jaká zvířata lze umístit v případě krizového scénáře (např. 200 psů v množírně. Aby se všechno nemuselo chaoticky řešit horkou jehlou, zatímco zvířata strádají. Případné vytvoření pohotovostních plánů na úrovni jednotlivých krajů, jak mají úřady postupovat a kam zvířata případně umisťovat. To je například i lepší (smluvní) spolupráce úředníků se soukromými a městskými útulky a azyly napříč celou ČR.

Problém č. 5) Policie ČR, popř. Státní zastupitelství často přehazuje případy týraných zvířat na obecní úřady s rozšířenou působností, že se nejedná o týrání zvířat podle trestního zákona, které spadá do kompetence Policie ČR, ale že se jedná o přestupek a mají to řešit úředníci, a ne Policie ČR. Státní zástupci shazují mnohé případy týraných zvířat ze stolu a nedávají dál k soudu, protože jim to přijde jako zbytečné zatěžování českých soudů.

Problémem je hlavně to, že existují dva různé zákony, které postihují týrání zvířat. A nikdo pořádně dodnes neví a nezná přesnou hranici, co je ještě pouze přestupek a co už je trestný čin. A z toho vzniká zbytečný chaos.

Řešení:

- Lepší oddělení právní hranice týrání zvířat, co je ještě přestupek a co už trestný čin

- Ještě intenzivnější školení Policie ČR a další prohloubení spolupráce s veterináři při řešení týrání zvířat. (Možná vytvoření menšího speciálního útvaru Policie ČR, který by se zabýval výhradně trestnou činností proti zvířatům.)

Problém č. 6) Je také pravdou, že řada problémů začíná už v komunální politice, kdy starostové, nebo orgány obce dlouhodobě přehlíží upozornění a podněty místních občanů, že se v jejich obci děje něco nekalého.

Řešení:

- Volit starosty a místní zastupitele, kteří umí efektivně řešit všechny problémy obce. Včetně tyranů zvířat v obci.

Státní veterinární správa bohužel zřejmě trpí nedostatkem dozorové autority, řada chovatelů si z kontrol a sankcí nic nedělá, možná i z toho důvodu, že systémová podpora orgánů ukládajících sankce (obecní úřady s rozšířenou působností i SVS ČR) je silně podceňována a pachatelé již předem tuší, že se dost možná z finálního trestu nějak nakonec vyvléknou.

Autor textu: MVDr. Jiří Žák, veterinární lékař a ochránce zvířat

Na slovíčko s výtvarnicí

Užovka

Kdykoliv to bylo možné, ráda jsem v příznivých měsících vyrazila z Prahy do přírody malovat v plenéru. Bylo nádherné začínající léto a já malovala stromy, květiny i různé živočichy. Zjistila jsem například, že určitý hmyz včetně některých motýlů a brouků, dává přednost jen určitým květinám, nebo stromům. A tak jsem si to snažila zaznamenat. I různé větvičky a na nich útvary, jako třeba duběnky a tak... Mechy a kapradí, lišejníky a trávy, ptáky, žáby, ještěrky, hady, myšky, veverky, divoké králíky i jiné.

Jednou byl obzvlášť příjemný den. Vzala jsem s sebou stojan, plátna a olejové barvy. Začala jsem malovat lesní rybník. Snažila jsem se zachytit světlo toho dne a té scenérie. Slunce násobilo svou energii a čím dál bylo větší horko. Začali na mě dorážet komáři a ovádi. Zrovna jsem vypouštěla na paletu modré indigo, když mě bolestivě štípnul ovád do nohy. Nevydržela jsem to a plácla jsem po něm tou rukou, ve které jsem právě držela otevřenou tubu s barvou. Rázem jsem byla modrá hned na několika místech. Obraz jsem sice dokončila, ale rozhodla jsem se pro ten den skončit a jít se vykoupat. Mezi tím už na travnatý břeh z mělké strany rybníku dorazilo pár lidí.

Šla jsem si zaplavat z druhé strany, ke stavidlům, kde byla větší hloubka. Jen jsem ale hupla do vody, všimla jsem si, že na stavidlech jsou přisáté pijavice, tak jsem zamířila k protější straně. A v tom se to stalo! Ze břehu se sesmýkla svým hladkým stříbrohnědým elegantním tělem dlouhá užovka a rychle plula za mnou. Vypadalo to, že mě chce dohonit! Bylo mi to nepříjemné, a tak jsem zrychlila tempa. Jenže nad umíněnou užovkou jsem nemohla zvítězit. Rozhodla se, že se mi sveze na zádech a taky to udělala! K pobavení lidí na břehu mi plynule vyjela doprostřed zad, mezi lopatky a nechala se milostivě dovést k protějšímu břehu.

Vždy, když pro nějakou encyklopedii maluji užovku, vzpomenu si na tuhle užovku-cestovatelku a v duchu se směji sama sobě.

Autorka textu: Inka Delevová, malířka a ilustrátorka

Nabídka psů z Děčína

Městský útulek pro toulavá a opuštěná zvířata Děčín
Pod Chlumem 408, 405 02 Děčín III – Staré Město
tel. číslo: 605 801 617
č. účtu: 19 – 921 402 389 / 0800, var. symbol: 341 014 23 21 (pokud přispíváte na konkrétní zvíře nebo účel, uveďte to do poznámky k převodu, prosím)
www.utulek-decin.estranky.cz

Smouky

Smouky je pětiletý kříženec pitbula a bandoga. Osud si s ním nepěkně pohrál. Smouky zůstal opuštěný v areálu, který pečlivě střežil. Naštěstí se včas dostal do útulku, kde je o něj dobře postaráno. Smouky se rád mazlí. Cizí psy moc nemusí, ale pokud nějakého potká, nevyvolává za každou cenu konflikt. Smouky si rád hraje a miluje pohyb. Má velkou sílu, potřebuje fyzicky zdatného páníčka nebo paničku, kteří už nají s těmito plemeny zkušenosti. Hodí se do rodiny bez dětí, klidně i do bytu. Je velmi čistotný.

Mark

Dva roky starý kříženec Mark je veselý, temperamentní a hravý pes. Zatím se na něj však štěstí v podobě nového domova neusmálo. Mark bude ideální do rodiny s domečkem a velkou zahradou, která bude pořádně oplocená, nebo do bytu k aktivnímu člověku. Byl by ideálním společníkem na túry a hodil by se na nějaký psí sport.

Agar

Agar je čtyři roky starý kříženec německého ovčáka. Je to statný a temperamentní pes. Bude vděčný za pobyt u domečku se zahradou. Potřebuje hodně pohybu. A domek vám bezvadně ohlídá. Psí konkurenci moc nemusí. Z lidí preferuje ženy, s těmi si rozumí moc dobře. Doporučujeme ho spíše k odrostlým dětem.

Elyn

Kříženka německého ovčáka Elyn je velmi temperamentní a akční. Proto by k sobě potřebovala akčního člověka, který ji nenechá zahálet. Když se Elyn nudí, zlobí. Jinak je ale velmi milá, lidi má moc ráda a chce být s nimi. Elyn bude ideální k domu se zahradou. Nehodí se ale k ostatním domácím zvířatům. Je kastrovaná. Hledáte-li správňáckého akčňáka, Elyn na vás čeká.

Sam

Sam je krásný statný kříženec leonbergera. Povahu má pohodovou, rozvážnou. A je to velký mazel. Bude vděčný za nové bydlení v domku s velkou zahradou. Vůči ostatním psům je Samík tolerantní, obzvláště s malými plemeny nemá problém. Pokud chcete krásného, majestátního psa, který bude mazel, ale zároveň budí respekt, je Sam tím pravým.

Max

Tříletý kříženec ovčáka Max je živel. Velký, statný, hyperaktivní pes, který velmi dobře hlídá a nemusí psí konkurenci. Byl by ideální k člověku, který mu poskytne dostatek pohybu a nějaký výcvik, protože Max toho zatím moc neumí. Zato je to velký mazel. Maxíkovi by se nejvíc líbilo v domečku s velkou zahradou a někým, kdo se mu bude věnovat. Nejlépe jako jedináčkovi. Max je kastrovaný.

Agga

Agga je dva roky stará fenka křížence středoaasiata. Je to psí dáma, která se zpočátku chová obezřetně. Lidi, kterým bude věřit, si vybírá. Některé typy nemusí. Agga nepatří ke psům, kteří vám budou skákat při vítání po hlavě. Je to rozvážný pes, jehož přízeň si musíte zasloužit. Pak otevře své srdce a bude jedinečná společnice, která za vás bude i dýchat a střežit váš spánek. Agga se ráda mazlí. Byla by ideální k domu s velkou, dobře zabezpečenou zahradou, kterou výtečně ohlídá.

Sorbon

Jedenáctiletý kříženec ovčáka a dobrmana Sorbon neměl na růžích ustláno. Žil na řetězu u boudy, nikdo se s ním moc nezabýval. Díky všímavosti lidí se začal jeho neutěšený život řešit a Sorbon byl majiteli odebrán. První dny se mu v útulku moc nelíbilo, svoji nevoli dával najevo vrčením. Pak se zjistilo, že trošku hůře vidí a špatně slyší. Je to už prostě starší pán, který má rád svůj klid. Když má náladu, přijde se pomazlit, když chce, tak se vydovádí a proběhne. Sorbon je vhodný pro člověka, který chce pomoci nějakému pejskovi důstojně dožít. Poskytnout mu kousek místa na zahrádce se spaním v teple a dobrou baštou. Ať si Sorbon na stará kolena užije poklidu volnosti a pohody, bez tíhy řetězu na krku.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST AD HD