Magické osmičky Olgy Čuříkové

Klikněte pro větší obrázek
Její nejdůležitější životní kroky se odehrály v letech, která končí osmičkou. Poprvé stála na jevišti v roce 1938, o dvacet let později začala uvádět tehdy nový magazín pro děti a mládež. Navzdory názvu byla Pionýrská vlaštovka průlomovým počinem. Na přelomu 60. a 70. let se stala s Eduardem Hrubešem průvodkyní soutěžního pořadu Pokus pro dva. Stejně jako mnoha jiným, byl také Olze Čuříkové osudný rok 1968, o čtyři roky později – v období normalizace – z politických důvodů Československou televizi opustila.

Klikněte pro větší obrázek
Pak se dál věnovala práci konferenciérky a moderovala představení Lyry Pragensis v pražském Divadle hudby. Vydrželo jí to až do roku 1990. „Osmičky jsou v mém životě důležité: rok 1938, 1958 i nešťastný rok 1968, který určil moje další nedobrovolné směřování,“ řekla v magazínu pro seniory Barvy života, který ještě do minulého roku sama uváděla. Tentokrát však usedla naproti Vladimíru Čechovi do křesla pro hosta. „Mám větší trému, než když jsem sama hosty zpovídala,“ přiznala sympatická dáma, která v závěru loňského roku oslavila pětasedmdesáté narozeniny. „Na druhou stranu ze mě ale spadla odpovědnost, nemusím klást otázky,“ usmála se.

Klikněte pro větší obrázek
Po letech prožitých v rozhlasových vlnách tehdejšího Československého rozhlasu a na jevištích po celé republice navázala na svou televizní kariéru až v devadesátých letech. „Nejdříve to byl pořad o světě umění Album. V roce 1993 mě kamarádka Kamila Moučková přizvala do Barev života, které uváděla. Ukázalo se, že je pro ni náročné skloubit veškeré pracovní nabídky s pravidelným týdenním natáčením pro Barvy. Proto jsme se začaly střídat a já měla po tolika letech opět stálou televizní práci.“

Klikněte pro větší obrázek
Dnes se prý do televize paní Olga vrací už jen prostřednictvím vzpomínek a nespočtu fotografií. „Dala jsem si za úkol »probrat se minulostí«. Fotky, obrázky, časopisy, ale také bohatá korespondence – to všechno na mě čeká, abych roztřídila. Naštěstí mám teď dost času, takže se na tyhle návraty docela těším.“ A jak se ve svých letech udržuje v kondici? „Moc o sebe nepečuji. Asi je to dáno geneticky, moji rodiče se dožili úctyhodného věku: maminka osmdesáti a tatínek dokonce 96 let. Je pravda, že mám někdy výčitky svědomí. Můj tatínek vždycky říkal: Pohyb je život, zastavení smrt. Tahle filozofie je mi vlastní, i když se přiznám, že jsem si v posledních letech trošku upravila Tyršovo „ve zdravém těle zdravý duch“, které dnes uvádím v obráceném gardu. Nemáte-li zdravého ducha, neposlouchá vás ani tělo!“

Text Naďa Kverková
Foto autorka a archiv Olgy Čuříkové
Převzato z týdeníku ČT+