Karel Balík – nadporučík, Flight Lieutenant (povýšen na plukovníka in memoriam)
* 25. 10. 1903 Plzeň
+ 05. 03. 1946 Praha
Podle zjištění Jiřího Stránského toho Karel Balík nikdy moc nenamluvil, ačkoli měl talent na jazyky (hovořil francouzsky, německy, anglicky a polsky). Angličané mu přezdívali Silent Charlie, neboli mlčenlivý Karel. Uměl kreslit a líbily se mu ženy, všechny. Říkalo se mu milionář, podle milionu kilometrů, které nalétal za Československou leteckou společnost, a to ještě před válkou.
Obecnou školu, měšťanku a pokračovací školu, při níž se vyučil strojním zámečníkem, vychodil v Plzni. Spoluzaložil Západočeský aviatický klub Plzeň, kde spolu s bratrem Jaroslavem získal letecký diplom. Učil pilotovat, působil jako dopravní letec. Oženil se, jeho paní byla vynikající plavkyně, a narodila se mu dcera Jitka a syn Karel.
Na začátku druhé světové války musel uprchnout ze země, dostal varování od kamarádů, že si na něj, jakožto na zkušeného pilota, nacisti brousí zuby. Odešel přes Polsko v domnění, že bude moci bojovat proti Hitlerovi, skončil ale v internačních táborech Rudé armády. Sověti ho v Kremlu přinutili zakreslit do map civilní letecké trasy a polohy evropských letišť, i těch nejmenších. Protože byl zajatec a věznitelé příslušníci jiného státu, odmítl podepsat mlčenlivost. Spolu s ostatními ho osvobodil Heliodor Píka a Ludvík Svoboda.
Do Británie se dostal po více než tří měsíční cestě přes Afriku. Během výcviku Britové Balíka vyčlenili, i kvůli věku, jako pilota pro létání mimo bojové operace. Dopravoval nové, nezalétané stroje do Anglie. Při té příležitosti absolvoval jako první Čechoslovák, společně s Josefem Hubáčkem, přelet přes Atlantik na obojživelném letadle Catalina. Později letecky zásoboval Maltu. Tam vozil léky, zpátky raněné. Nejnebezpečněji vnímal přelety nad oblastmi střeženými Němci pomocí radaru. Pilotoval proto v noci a těsně nad hladinou oceánu. Léky vozil i Eskymákům.
Stal se šéfpilotem transportní letky, která mimo jiné přepravovala i VIP osobnosti. Spolupracoval tak s vojenskými spojeneckými špičkami, létal s Winstonem Churchillem, Janem Masarykem i s holandskou královnou Vilemínou. Roku 1943 to byl právě Balík, kdo dopravil do Moskvy prezidenta Beneše kvůli uzavření spojenecké smlouvy se Stalinem. Toto spojenectví ovlivnilo směřování obnoveného Československa.
Po válce Balík nastoupil jako pilot u ČSA. Vliv komunistů v Československu sílil, za vydatného přispění Sovětského svazu. Tušilo se, že vojáci z Británie brzy upadnou v nemilost. Balíkovi únik z neutěšené situace v zemi nabídla jednička tehdejšího evropského létání, holandská KLM, pro kterou měl začít pracovat.
Tragická havárie
Jeho poslední let u Československých aerolinií, před nástupem v Holandsku, vedl z Paříže do Prahy. Nad českým územím panovalo špatné počasí, základna oblačnosti se nacházela ve výšce pouhých 80 metrů nad zemí (pro srovnání, Petřínská rozhledna má výšku 65 metrů, což znamená, že pokud by byla základna mraků ještě o něco níže, špička rozhledny by nebyla vůbec vidět). Karel Balík se třikrát neúspěšně pokusil o přistání. Během čtvrtého manévru dostal od věže pokyn k sestupu. Jeho junkers se ale nacházel pod sestupovou rovinou. Když posádka na poslední chvíli spatřila, že letoun dosedá na zem ještě před začátkem přistávací dráhy, přidala plný plyn, jenže už bylo pozdě.
Balíkovo dopravní letadlo narazilo na státní silnici Praha - Slaný do vypuštěné retenční nádrže a začalo hořet. Z patnácti osob na palubě přežili jen tři pasažéři a druhý pilot, jehož z vraku vytáhl zraněný pilot první, Karel Balík, který vyprostil ještě další dva cestující, ti ovšem nakonec nepřežili. Balík zemřel ve vojenské nemocnici ve Střešovicích na rozsáhlá vnitřní zranění a krvácení.
Na pohřeb Karla Balíka přiletěli i letci z Anglie, včetně některých vysokých velitelů. Vlastě Balíkové vyplatila pojišťovna nejvyšší pojistku v případě nezaviněné havárie. O částku přišla roku 1953 při výměně peněz. Následně pobírala nejnižší vdovskou penzi, jaká existovala, a to více než dvacet let.
Zdroje: Balada o pilotovi, Jiří Stránský, Havlíčkův Brod (2013); Karel Balík; www.forum.valka.cz; www.leteckabadatelna.cz