Jak vidí Masaryka tvůrci

Jan Masaryk je jeden z nejcharismatičtějších politiků v českých dějinách,“ říká historik Pavel Kosatík. „Ten muž byl neskutečně emotivní, v žádném případě se o něm nedá říci, že sám sebe zvládal. Měl po své matce de facto uměleckou povahu, se kterou byl nucen pohybovat se ve světě konvencí, všem na očích. Vlastně musel velkou část své přirozenosti po celý život potlačovat. Lidé netušili, že ten usměvavý a prostořeký bonviván, schopný dodávat všem nepřetržitě dobrou náladu, se potýká s příznaky duševní nemoci a bojí se šílenství,“ dodává Pavel Kosatík.

Masaryk je krásná filmová postava, protože je samý problém a zároveň má velkou zodpovědnost,“ přitakává režisér Julius Ševčík. „Jan Masaryk by byl raději umělcem, bohémem, ale měl smůlu, protože pocházel ze slavné rodiny. Ta postava v sobě má neustále vnitřní konflikt, je to člověk, od nějž se navenek očekává práce ve jménu velkých věcí, a přitom to je muž s křehkou, vášnivou a bolavou duší,“ dodává režisér.

Myslím, že to byl člověk, který se uměl bavit a uměl se bavit hodně,“ usmívá se Masarykův představitel Karel Roden v narážce na scény s kokainem. „Vytvořil jsem si k němu spíše emoční, lidský vztah… Byl v jistém smyslu nešťastný, a proto si možná musel pomáhat i nějakými náhražkami, které mu dodávaly odvahu, protože přes svůj šarm a zábavnost byl velmi introvertní a křehký člověk. A i proto třeba vnímám jeho konec jako nedořešený i pro něj.

Vztah Beneše a Jana Masaryka byl plný protikladů,“ říká představitel prezidenta Beneše Oldřich Kaiser. „Jan Masaryk byl srdcař na rozdíl od Edvarda Beneše, který byl spíš úřednický typ, suchý pragmatik. A jestli se mě chcete zeptat, jestli jsme se měli v roce 1938 bránit nebo ne, tak nevím. Podle toho, co jsem o něm četl, měl to rozhodnutí těžké. Pravda, jsme malinká zemička, takový prd, takže nějaké spojence vždycky mít musíme, ale já myslím, že tehdy to zanedbala celá Evropa, stejně jako to celá Evropa zanedbává teď,“ dodává Kaiser.