Bazilika

Velehrad ležící nedaleko Uherského Hradiště je bezesporu jedním z nejvýznamnějších poutních míst celé země, možná dokonce i místem nejvýznamnějším. Široká veřejnost jeho dávnou historii zná a přímo si jej spojuje s dědictvím Velké Moravy, s dědictvím věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Podstatně méně známá je ale jeho historie nedávná. Historie, při níž si toto místo muselo doslova vybojovat a obhájit své postavení a svou tradici. Komunistický režim se pokoušel umenšit jeho církevní význam, zakrýt duchovní odkaz a lidé, kteří se v tomto směru proti režimu postavili, byli pronásledováni. Toto období je rámováno lety 1948 až 1989, i když toto rozmezí možná není úplně přesné: závěr období nesvobody je tu spíše symbolizován návštěvou Jana Pavla II. v dubnu 1990. Je pravdou, že historie tohoto období vypadá na první pohled nepříliš šťastně. Může se nabízet otázka, zda má smysl se k ní vracet. Ve skutečnosti ovšem Velehrad svou tradici a slavnou minulost úspěšně uhájil navzdory nebezpečím, kterým čelil. To je opravdové poselství doby nesvobody. Seznámení se s touto kapitolou historie Velehradu, s lidmi, kteří byli svědky tohoto zápasu, či dokonce přímo jeho účastníky, se stalo tématem tohoto dokumentu.