00:00:03 Slavní, kteří se vepsali do naší historie.

00:00:07 Víme, jaké měli potomky?

00:00:11 Pokud žijí, jaké mají vzpomínky na své předky?

00:00:29 Jak daleko padla jablka od stromu?

00:00:34 Život není to, co si představuješ.

00:00:38 I ty to jednou pochopíš.

00:00:42 Život je kniha, kterou máš ráda. Dítě, které si hraje u tvých nohou.

00:00:49 Věc, kterou držíš pevně v ruce. Lavička, na níž večer odpočíváš.

00:00:56 Až tohle pochopíš, pochopíš tu výsměšnou útěchu stárnoucích,

00:01:07 že život není nic než štěstí.

00:01:13 Štěstí? Jak bude vypadat moje štěstí?

00:01:19 Chci to vědět hned. Říkáte, že život je krásný.

00:01:26 Chci vědět, co mám dělat, abych mohla žít.

00:01:37 Narodil se v Praze 19.10.1847 v Karlově, tehdejší Jezuitské ulici.

00:01:43 Jako půlroční si nemohl pamatovat, jak s ním matka prchala

00:01:48 z přepadeného vlaku v Běchovicích.

00:01:52 Otec v lednu 1848 dostal ševcovský výuční list.

00:01:58 Matka Alžběta byla dcerou muzikanta, a poprvé vstupuje do Budilovy rodiny

00:02:04 umělecká krev.

00:02:06 Jméno Vendelín dostal od křtícího faráře snad jako černé svědomí.

00:02:12 Jen Alžbětin zpovědník mohl vědět, kdo je pravým otcem.

00:02:17 Matka se stýkala s rodinou Josefa Jiřího Kollára.

00:02:21 U nich hlídala jejich dceru, když Kollárova žena hrála v divadle.

00:02:26 Vendelín po ironických poznámkách v divadle Vy, Kolláre,

00:02:30 dostává od matky odpověď: "Prosím tě, co tě to posedlo?

00:02:33 Celý život jsi Budilem, proč bys měl být teď Kollárem?"

00:02:43 Samozřejmě, že ta podoba, hlas, nikdy jsme o tom nepochybovali.

00:02:48 Ale Kollár byl ženatý, tím je řečeno vše.

00:02:56 K prvnímu setkání otce se synem dochází roku 1867

00:03:01 v Zemském Prozatímním divadle.

00:03:04 Kollár ho přijímá za 20 zlatých měsíčně.

00:03:07 Role ho neuspokojují, odchází sbírat zkušenosti

00:03:10 do Švandova a Pištěkova divadla.

00:03:16 Na dědečka Budila vzpomínám ráda, ale jako dítě jsem se ho bála.

00:03:21 Když jsme tam s mámou přijeli, těšila jsem se na babičku

00:03:26 a její tvarohové knedlíky.

00:03:30 Seděli jsme v kuchyni, oni byli skromní.

00:03:33 Měli pokoj a kuchyň, v tom žila celá rodina.

00:03:36 A čekali jsme na něj dlouho.

00:03:40 Pak se otevřely dveře, objevilo se černé koště

00:03:44 a jeho ďábelské brumlání.

00:03:49 Už jsem se držela máminy sukně, že pojedeme domů.

00:03:55 Dědeček mě vždy vyděsil, ale tak roztomile.

00:04:00 Jeho herecké zrání i soukromý život by vydal na obsáhlý román.

00:04:04 Vendelín si vedl podrobné záznamy.

00:04:07 50 úloh musel jsem zmoci během 6 měsíců, týdně nejméně 2.

00:04:17 Jako 26 letý si všímá slečny Crescensie Králové

00:04:22 ze Švandova divadla.

00:04:25 K oltáři jdou v červenci 1875 o půl sedmé ráno,

00:04:30 aby již v 8 mohli zkoušet v Národní aréně na Vinohradech.

00:04:34 Za 2 roky se narodil syn Rudolf.

00:04:37 Stal se ředitelem směnárny a divadlo hrál jen ochotnicky.

00:04:42 Když byla velká sláva dědečka na plzeňském jevišti,

00:04:47 bylo vidět, jak ho lidé milují.

00:04:51 Já jsem měla naučenou básničku Já malé poutě, já stojím v koutě...

00:04:57 Nesli trnový věnec, symbol dědečkova života.

00:05:01 Já jsem začala recitovat, dědeček začal plakat,

00:05:07 vzal mě do náruče a plzeňské divadlo bouřilo.

00:05:13 5. května 1878 zpívá Cenzi postavu Krušinové v Prodané nevěstě

00:05:18 a 2. den přichází na svět Kamil. Nedožil se však ani 1 roku.

00:05:23 Když je Rudolfovi 12 let, přichází na svět Anna.

00:05:28 Dítě hýčkané, od 4 let k divadlu vedené.

00:05:32 Je zajímavé, jak se život opakuje.

00:05:36 Máma hostovala s dědou Budilem jako 5 leté dítě v Národním divadle.

00:05:41 Ředitel Schubert jí políbil ruku po prvním jednání a řekl jí:

00:05:46 "Mladá dámo, nevěděl jsem, že jste geniální."

00:05:51 Pak, mnohem později, jsem tam hostovala já v Donu Carlosu.

00:05:57 Dědeček přišel na generálku a ze zákulisí volal:

00:06:03 "Pojď ke mně, ty můj pohánku!" Nebyla jsem ještě pokřtěná.

00:06:10 Běžela jsem za ním a říkala:

00:06:14 "Dědečku, nezdržuj mě, já mám generálku."

00:06:17 Přitom za mnou nosili nočník.

00:06:22 V letech 1887-1900, kdy byl Budil ředitelem, se jeho činohra řadila

00:06:27 hned za Národní divadlo v Praze.

00:06:32 Poslední adresou se pro něj stala Plachého ulice v Plzni.

00:06:37 Byl jmenován ředitelem zdejšího nového Městského divadla.

00:06:40 Je dodnes nedoceněný.

00:06:43 Velký herec, režisér a podnikatel vychoval řadu vynikajících herců.

00:06:47 Otýlii Beníškovou, Miloše Nového, Marii Hübnerovou, Rudolfa Deyla,

00:06:52 Marii Rosůlkovou a další.

00:06:55 Za 10 let uskutečnil v Plzni na 3500 představení,

00:07:00 z toho operních na 700, operetních přes 560.

00:07:04 Činoherních na 1800, baletních 58.

00:07:07 Činoherních premiér bylo přes 500.

00:07:16 Toto je vzácnost, je tady "Mému drahému synu."

00:07:20 Je to bohužel věnováno mému prastrýci.

00:07:28 Pro mě to má nevídanou cenu.

00:07:34 Jsou tady jeho civilní fotografie a fotografie z jeho rolí.

00:07:43 Obdivuji ho, že měl tu trpělivost.

00:07:49 Tehdy nebyly blesky a momentky, a on musel takto stát nejméně 3 minuty.

00:07:58 A nepůsobí strnule.

00:08:04 Tady je Cyrano z Bergeracu, tady Richard III.

00:08:12 Tady je Lear.

00:08:14 Tato role proslavila Budila tak, že se dostal do Stradfordského muzea

00:08:19 nejlepších herců Shakespearovských rolí.

00:08:23 Při nějakém požáru fotografie shořela a já jsem jim slíbil,

00:08:29 že jim tam pošlu originál, a dodnes jsem to neudělal.

00:08:36 A bylo to v roce 1970.

00:08:43 Budil nepřál známosti své dcery s hercem Jiřím Steimarem.

00:08:53 Máma byla posedlá divadlem, hrála ve všech divadlech v Praze.

00:08:58 Hrála v Národním, na Vinohradech, v Uránii dělala ředitelku, v Rokoku.

00:09:09 Anny poznamenala 50. léta, nesměla v Praze hrát.

00:09:13 Skončila v libereckém divadle, kde 10 let umírala na rakovinu.

00:09:18 Jiří Steimar hrál v Uránii, Národním domě, v Intimním divadle.

00:09:22 Ani jeho úspěchy na divadle ho nesbližují s tchánem.

00:09:25 Děda Budil se usmířil s tátou, až jsem se narodila já.

00:09:33 Jsme v Černošicích, kde jsem prožila celé dětství.

00:09:44 Toto byl krásný ostrov, který zbudoval táta.

00:09:49 Teď je to taková pustina.

00:09:53 Koupil v Paříži pavilón, z toho udělal divadlo pro 100 diváků.

00:09:58 Byly tady kurty, lodičky.

00:10:01 Tam, co je ten most, teď jsou tam dokonce 2 mosty,

00:10:05 byl takový dřevěný most, ze kterého jsem skákala do ramene Berounky.

00:10:14 Najednou na mostě zastavili 2 páni, 1 se představil jako Karel Lamač

00:10:22 a druhý jako Ota Heller.

00:10:26 Ptali se mě, kdo jsem.

00:10:29 Já jsem se vždy vrátila na most, abych mohla skočit.

00:10:33 Pak se se mnou bavili o tom,

00:10:37 že bych mohla hrát ve filmu Dobrý tramp Bernášek.

00:10:41 Potřebujeme sportovní holku. Kdo jste?

00:10:45 Odpověděla jsem, že jsem dcera hoteliéra Steinmara.

00:10:51 Oni říkali, že je to dobré, že jsem z hereckého rodu.

00:11:06 Asi jsem se sem ani neměla vracet, protože je to pro mne smutek.

00:11:11 Hlavně si vzpomínám, že je to všechno 70 let zpátky.

00:11:19 Nebudeme raději vzpomínat, raději půjdeme dopředu.

00:11:25 Život utíká a já chci ještě něco dokázat.

00:11:30 Jiří Steimar hrál v mnoha filmech, ale vzácně se ženou Annou.

00:11:38 Dědeček byl velký herec, ale ne vždy si s každým rozuměl.

00:11:44 Ostatně i to jsem po něm zdědil.

00:11:52 Můj bratr Miloš se v 28 letech otrávil nešťastně plynem.

00:12:05 Byl v angažmá v Brně.

00:12:08 Je neuvěřitelné, jak je podobný mému Jirkovi.

00:12:13 Máma byla krásná žena, což dokazuje to, že si ji otec vzal.

00:12:18 Měla jsem požehnaně nápadníků. Začala jsem točit filmy.

00:12:25 Nejlepší byl Irčin románek, zůstal v takovém civilním herectví.

00:12:33 Hlavně jsem měla krásného partnera, Rolfa Vanku.

00:12:46 1. manželem byl sochař Jan Kodet. I dědeček Emanuel byl sochař.

00:12:52 Doplatili na dobu, otec na komunisty a dědeček na nacisty i komunisty.

00:13:01 Musím říci, že jsem s Janem poznala úplně jiný svět.

00:13:07 Jak sochařinu, tak všechny výtvarníky, hudebníky.

00:13:12 Chodili jsme spolu do Mánesa, bylo to velice pěkné.

00:13:18 Při novém osudu byl Nový, další klíč ke štěstí zavinil Paklíč.

00:13:22 Zní to jako rébus?

00:13:26 Není to rébus, byl to Paklíč.

00:13:33 Byla to detektivka, kde jsem hrála manželku Oldřicha Nového.

00:13:38 Byla to pro mě čest, že jsem s ním hrála.

00:13:43 Do toho filmu přivezli 2 auta 2 muži, z nichž jeden byl závodník Juhan.

00:13:49 Ten mi představil bratra Jaroslava, a pěkně to zajiskřilo.

00:13:57 A byla svatba. Zachoval se z ní filmový záznam.

00:14:01 Za svědka byl herec Eduard Kohout, další odchovanec Vendelína Budila.

00:14:05 S Juhanem mám 2 děti, Evelínu a po 2 letech Julinku.

00:14:11 Když jsem byla ještě vdaná za Kodeta, už byla Evelína na světě.

00:14:20 Šťastné záběry s Juhanem.

00:14:24 Brzy po těchto záběrech v roce 1951 můj milovaný Juhan emigroval.

00:14:32 Nebylo to lehké. Ukázal na mě takto palcem:

00:14:37 Jestli jsem někdy někoho miloval, tak jsi to byla ty.

00:14:42 Neviděla jsem ho 40 let.

00:14:46 Všechno mi vzali, i Národní divadlo,

00:14:51 a žila jsem dlouhá léta bez prostředků.

00:14:57 Emigrace Juhana měla dopad i na syna Jirku, studia pro něj skončila.

00:15:02 Vyučil se chovatelem koní.

00:15:06 Divadelní fakultu studoval později, láska ke koním zůstala navždy.

00:15:18 Chtěla jsem být dětskou lékařkou, to z politických důvodů nešlo.

00:15:24 Nakonec jsem se dopracovala na zubní instrumentářku.

00:15:31 Jednou jsem se objevila ve filmovém klubu.

00:15:36 Tam dělali konkurs na film Bylo nás deset.

00:15:41 Pozvali mě na zkoušky, vyhrála jsem, byla jsem šťastná.

00:15:47 Pak jsem si přečetla scénář, kde byly nahé scény.

00:15:51 Říkala jsem režisérovi, že to stejně vystříhnou.

00:15:54 On říkal, že to bude pro cizinu, já jsem řekla, že ne.

00:15:58 Druhý konkurs pro film Na laně znamenal pro Evelínu filmový start.

00:16:08 Škola pro mě byla problém, nerada jsem se učila.

00:16:13 Skoro jsem propadala z ruštiny, 2 roky za sebou, jednou i matematiky.

00:16:18 Hned z 9. třídy jsem šla pracovat, do Supraphonu.

00:16:28 Poprvé jsem vyjela do zahraničí, v roce 1967.

00:16:33 Jela jsem za svým tátou, to bylo dost děsné.

00:16:38 Tátu jsem neznala a nevěděla jsem, jak se mám k němu chovat.

00:16:43 Bylo to ale moc pěkné, strávili jsme spolu 3 týdny.

00:16:49 Táta byl se svou novou paní, měli jsme každý jinou příslušnost.

00:16:58 Já jsem byla z komunistického Československa,

00:17:02 otec byl Guatemalec, jeho přítelkyně byla Švýcarka.

00:17:20 Málem jsem se zde narodil a v životě mě nenapadlo, že tady budu hrát.

00:17:30 Snad tady budu jednou mezi těmi slavnými viset.

00:17:37 Ale to už budu muset být mrtvý, protože živí tady nejsou.

00:17:45 Dědeček mě tady hlídá.

00:17:51 Dozvěděla jsem se, že v divadle v Šumperku hledají mladou holku,

00:17:57 tak jsem se tam rozjela, poprvé a naposledy jsem použila

00:18:03 všechny své slavné předky a řekla, že bych chtěla hrát divadlo.

00:18:09 Tak ředitel říká, tož nám něco předveď.

00:18:14 Já jsem nic neuměla, ani básničku.

00:18:18 Postavila jsem se na pódium a říkala jsem nějaké vtipy.

00:18:25 Oni se smáli a ředitel říká: tož my tě bereme.

00:18:31 Tam hostovali výborní režiséři včetně Macháčka, Dalíka.

00:18:36 Hrála jsem s panem Vojtou a pak s panem Högerem Fyziky.

00:18:42 V této Dürremattově hře na sebe Evelína upozornila.

00:18:46 Přejíždí do Pardubic a natáčí i filmy.

00:18:56 V Pardubicích jsem byla 2 roky. Tam bylo další osudové setkání.

00:19:02 S Láďou Freyem, vzali jsme se tam.

00:19:07 Bohužel se nám stala tragédie, takže na Pardubice ráda nevzpomínám.

00:19:13 Dvakrát jsem potratila, manželství se rozpadalo.

00:19:20 Odjeli jsme spolu ještě do Ostravy, Láďa šel do Státního,

00:19:26 já jsem šla na volnou nohu.

00:19:29 Neklapalo to, sbalila jsem si kufr, odjela jsem do Prahy.

00:19:34 Brečela jsem až do Kolína.

00:19:39 -Přijela jsem na stálo.
-Jak na stálo?

00:19:43 -Prostě jsme se rozešli.
-Máš rozum?

00:19:47 -Nekřičte na mě, bolí mě hlava.
-Tak se seber a pakuj.

00:19:52 Kde máš muže, tam máš domov.

00:19:58 Dostává nabídku z Činoherního klubu, kde hraje i bratr Jiří Kodet.

00:20:04 Objevují se zajímavé role.

00:20:07 Její tvář vyhledávají filmoví i televizní tvůrci.

00:20:17 Vendulka si jako malá zahrála s matkou i babičkou v televizi.

00:20:21 Když sfoukla svíčky na dortu, řekla: "Ty seš ale pitomej."

00:20:33 Jednou jsem objevila u táty video Michaela Jacksona Thriller.

00:20:38 Strávila jsem hodiny před obrazovkou a ty tikavé pohyby jsem napodobovala.

00:20:56 Vybavena jízdenkou od matky, odjíždí do Paříže.

00:21:00 Tady hlídá děti a venčí psy majitele baru.

00:21:04 Za podpory dědy Juhana vystuduje Sorbonnu.

00:21:10 Je jí to málo a usiluje o studium na prestižní pařížské divadelní škole.

00:21:15 A úspěšně.

00:21:20 Na škole jsem potkala svého manžela, jmenuje se Prager, tedy Pražský.

00:21:29 Vzali jsme se v Praze.

00:21:51 S hercem Bolkem Polívkou má Evelína druhou dceru.

00:21:57 Ta studuje na konzervatoři.

00:22:03 Jiří Kodet má z prvního manželství dceru Karolínu.

00:22:07 S manželkou Soňou má 2 děti.

00:22:12 Karolína má 3 děti a je s nimi doma, má s nimi hodně práce.

00:22:20 Honza nedokončil obchodní akademii, láká ho hudba.

00:22:24 Hraje s rockovou skupinou.

00:22:31 Zaměstnal se u agentury, která pořádá velké koncerty ve Sportovní hale.

00:22:37 Bára Kodetová jde ve šlépějích svého otce.

00:22:41 Nabídky na angažmá přicházejí po studiu herectví téměř okamžitě.

00:22:46 Do Národního divadla jsem dostala nabídku

00:22:50 v posledním ročníku konzervatoře.

00:22:58 Dostala jsem 2 nabídky, od Jakuba Špalka do spolku Kašpar

00:23:01 a od pana Kačera do Národního divadla.

00:23:19 Chtěla jsem dělat generační divadlo, navázat na Činoherní klub,

00:23:26 jak jsem v tom vyrostla.

00:23:31 Líbilo se mi, jak jsou si tam lidé blízko.

00:23:35 Doma jsem pořád slyšela Národní divadlo, Budil, Kollár,

00:23:40 pořád se o tom mluvilo.

00:23:43 V každém rozhovoru je první, na co se mě ptají,

00:23:46 z jaké jsem rodiny.

00:23:49 Co Budil, co Kollár, co babička? Vždycky mě to štvalo.

00:23:54 Říkala jsem si, že chci něčeho dosáhnout sama.

00:23:58 I Julie Juhanová chtěla něčeho dosáhnout sama.

00:24:01 Po emigraci v roce 1968 studuje v Ženevě u svého otce

00:24:06 modelovou školu.

00:24:08 Předvádí šperky a oblečení.

00:24:10 A je tu velká smlouva na turné po Itálii.

00:24:13 Moje velká smůla byla, že jsem během 2 měsíců ztloustla o 12 kilo.

00:24:19 Moje smlouva skončila a vyhodili mě,

00:24:23 protože jsem se do žádných šatů nevešla.

00:24:27 Odlétá ke strýci do Vancouveru, kde také pracuje jako modelka.

00:24:31 Vyzkouší si roli servírky a hostesky.

00:24:34 Později se stává manažerkou prestižních hotelových kaváren.

00:24:39 Byla jsem vlastně průkopnicí žen, které pracovaly v tomto oboru.

00:24:48 Pracovala jsem ve Vancouveru, ve Washingtonu D.C. a Torontu.

00:24:54 Letos dělám spolu s divadlem a školou již 64 let.

00:25:00 A na krku mám 80.

00:25:21 Teprve teď po revoluci můžu přiznat, že jsem z takové rodiny, jaké jsem.

00:25:26 Byly doby, kdy uznávali rodokmen mého psa, ale ne můj.

00:25:43 Musím se rozloučit.

00:25:50 -Poněkud nešvagrovské způsoby.
-Na tom přece nic není.

00:25:58 Proháněj si rajdy, kde chceš, ale rodinu mi rozvracet nebudeš.

00:26:02 Kde ses objevil, tam po tobě zůstaly nešťastné ženy.

00:26:09 Jsme velmi tvrdohlaví, vzpurní, zoufalí, netrpěliví, rozháraní.

00:26:21 S takovými lidmi lze těžko komunikovat.

00:26:25 Na druhou stranu to pramení z veliké citlivosti.

00:26:38 Na rozdíl od babičky a steimarovské rodinné větve zdědil táta a my

00:26:48 něco z kodetovské větve, sochařské.

00:26:55 Jiří Kodet odehrál stovky rolí v divadle i televizi.

00:27:00 Nestihl jsem toho v životě mnoho.

00:27:05 Ale neznám člověka, snad až na pradědečka Vendelína Budila,

00:27:11 který by stihl vše.

00:27:16 Ten v pozdním věku stihl i velkou lásku.

00:27:21 O co nejvíce usiloval, být členem Národního divadla,

00:27:24 se mu nesplnilo.

00:27:26 Čestné členství přišlo až po jeho smrti.

00:27:29 Pohřeb v Plzni roku 1928 byl důstojný a velkolepý.

00:27:36 Ta rodina si nese od počátku něco neklidného.

00:27:41 Osobně si myslím, že je to z toho hříchu od Kollára.

00:27:45 Všechny další rodiny jsou něčím výjimečné.

00:27:50 Je tam talent a náboj živého neklidu.

00:27:57 Celý život jenom uklízím jako moje máma.

00:28:02 A to se snažím, abych neměla podobný osud a život,

00:28:06 ale všechno se mi daří stejně jako mámě.

00:28:12 Můj život byl plný krásných mužů, úspěchů a pádů, plný kotrmelců.

00:28:26 Kdyby se toho děda dožil, tak by umřel smíchy.

00:28:32 Život je kniha, kterou máš ráda. Dítě, které si hraje u tvých nohou.

00:28:39 Věc, kterou držíš pevně v ruce. Lavička, na níž večer odpočíváš.

00:28:49 Pak pochopíš výsměšnou útěchu stárnoucích,

00:28:55 že život není nic, než štěstí.

00:29:02 Chci vědět, co mám dělat, abych byla šťastná a chci to vědět hned.

00:29:09 Říkáte, že život je krásný.

00:29:13 Co mám dělat, abych mohla žít?

00:29:21 Tak určil osud.