Krajiny jsou jako lidé – nesou stopy prožité historie. V dokumentu režiséra Josefa Císařovského ožívají stopy zaniklého života šumavských obcí, který krutě poznamenaly události poválečného desetiletí (2015)
Krajina se železnou oponou aneb Zaniklé obce šumavské
Šumava je plná bizarních, tragických i absurdních epizod a příběhů. Společným znakem mnoha šumavských epizod je baladická atmosféra, mlhavá přízračnost a temná dramatičnost. Magická povaha místa se tu promítá do příběhů lidí. Nacházíme ji ve vyprávění šumavských starousedlíků i v archivních vyšetřovacích spisech Ministerstva vnitra. Příběh Šumavy je pozoruhodný totální přeměnou světa lesních samot a malebných obcí v obří tankodrom a střelnici československé armády, střežící nejobludnější stavbu socialismu – signální stěnu smrtící železné opony. Šumava se v době železné opony změnila ve velké popraviště. Stala se místem, kde se beztrestně vraždili lidé i vojáci Pohraniční stráže. Cílem projektu je přiblížit starobylý obraz Šumavy a konfrontovat ho s nedávnou minulostí i současností.
Šumavské lesy protkané nekonečnými kilometry ostnatého drátu, nášlapné miny, vražedný proud, stíhací komanda vycvičená k zabíjení, psi zvyklí trhat maso. Na Šumavě se vždy odehrávaly temné příběhy. Ale nikdy nebyly dovedeny do tak nelidské dokonalosti jako v naší nedávné minulosti.
„Přísně tajné“ černobílé instruktážní snímky Československého armádního filmu, jejich úzce zaměřená účelovost a oslava vraždění jako „služby vlasti“ budí děs a úžas i po třiceti letech. Projekt polemizuje se zakořeněnou představu totalitní ideologie o zákonnosti obrany hranic, která terorizovala občany vlastního státu. Dokládá to i počet zastřelených pohraničníků, kteří se zbraní v ruce utíkali do svobodného světa.
Projekt zachytil řadu pamětníků a starousedlíků ze zaniklých šumavských obcí – je to poslední generace, která může podat svědectví o předválečné Šumavě. Film se vrací ke kořenům kdysi společného česko-německého prostoru, který formoval odvěký svár i plodná spolupráce.
Vražedné monstrum na státní hranici
Z generace, která se narodila v 50. a 60. letech minulého století, tedy v době vzniku železné opony, nikdo nesměl spatřit, co se stalo s touto zemí. Monstrózní stavba signální stěny, která obehnala naši zem, byla neprodyšně uzavřena zakázaným pásmem. Na vlastní oči ji mohli vidět jen příslušníci Pohraniční stráže a pak několik stovek „narušitelů“, jak byli v kronikách PS a vyšetřovacích spisech MV označováni občané našeho státu, kteří utíkali na svobodu.
