Boží mlýny

Ještě na počátku dvacátého století na Šumavě panoval duch dávnověku. Mluvilo se tu místním nářečím: směsí němčiny a keltštiny. Záměrem dokumentární eseje Josefa Císařovského je přiblížit tento starobylý obraz Šumavy a konfrontovat ho s nedávnou minulostí i současností. Společným jmenovatelem mnoha šumavských epizod je baladická atmosféra, mlhavá přízračnost a temná dramatičnost. Magická povaha místa se tu promítá do příběhů lidí. Nacházíme ji ve vyprávění šumavských starousedlíků, kteří ztratili a již nenašli svůj domov, v děsivém moderním výjevu tance smrti na místě zanikající obce Hůrka či v archivních vyšetřovacích spisech ministerstva vnitra. Navíc se tu na mnoha místech první zóny národního parku setkáváme s deluviální přírodou - původní evropskou tundrou doby poledové, ve které dominují hluboké valéry smaragdu a tyrkysu šumavských mechů a lišejníků. Stojíme tu před obrazem krajiny, ze které povstaly evropské dějiny. Stačilo jediné desetiletí a starobylý svět lesních samot a malebných obcí se proměnil v neútěšnou střelnici československé armády, střežící nejobludnější stavbu socialismu – signální stěnu smrtící železné opony. Během 40 let míru zde zahynula téměř tisícovka lidí.