Fenomén Underground

Věčná Ječná

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 6  
Sdílet
| Poslat odkaz

Dana Němcová

Klikněte pro větší obrázekPsycholožka a socioložka Dana Němcová se narodila jako Dana Valtrová v roce 1934 v Mostě. Byla jedináčkem. Otec byl učitelem, matka ženou v domácnosti, a oba, ač dělnického původu, byli věřící – udržovali styky s Československou církví husitskou. Dana vyrůstala v Chomutově, ale na začátku druhé světové války se Valtrovi přestěhovali do Nového Města nad Metují, kde otec získal místo školského tajemníka. Zde také vychodila obecnou školu. Po roce 1945 následoval návrat rodiny do Chomutova, přičemž otce opět čekal postup v zaměstnání – stal se školním inspektorem. Toto povolání vykonával až do roku 1949, kdy dostal příkaz vyházet z kádrových důvodů ze škol některé věřící učitele, což odmítl a byl vládnoucími bolševiky své funkce zbaven.

Dana přesto vystudovala chomutovské gymnázium, maturovala v roce 1952. Poté – jak určoval zákon – musela absolvovat nějakou pracovní praxi, takže začala učit na základní škole v Jirkově u Chomutova. Teprve pak se mohla přihlásit ke studiu na Vysoké škole. Původně přemýšlela o teologii, ale nakonec se rozhodla pro psychologii na filosoficko-historické fakultě Karlovy University v Praze, kam byla přijata v roce 1953. V rozhovoru pro LN (2013) říká, že studovala v letech 1953 až 1958 a dále překvapivě tvrdí, „že kupodivu na katedře vládly báječné poměry. Byl tam fenomenolog Jan Stavěl, Václav Příhoda, který byl behaviorista,měl americké školy, a pak pan profesor Doležal, který jediný byl ve straně, aby zachránil katedru a čelil glajchšaltaci pod Psychologickým ústavem, který už byl spíš fyziologie, Pavlov a tak. Z nás deseti studentů byla jen jedna ve straně. Ta se po osmašedesátém roce ‚pomýlila‘.“ Nejprve bydlela se spolužačkou v podnájmu a poté na koleji Budeč. Ovšem pak Dana na škole poznala budoucího psychologa, filosofa a katolického intelektuála Jiřího Němce a v létě roku 1955 si ho vzala za muže. Po čase začali bydlet v Košířích Na Hřebenkách.

Poté se Daně postupně narodily dvě dcery: v roce 1956 Markéta, v sedmapadesátém Jana, ale ona přesto nepřerušila studia. „Protože Jirka taky studoval, byli jsme závislí na prospěchovém stipendiu. Krom toho jsem věděla, že když mně ujede vlak, tak to nikdy nedohoním. Ještě mě donutil profesor Doležal, že tři holky musíme obsadit i dětskou větev psychologie, že mi nebrání, abych si dělala klinickou psychologii, ale k tomu tu dětskou. Takže jsem studovala dokonce dva obory. Tak jsem promovala.“ (Dana Němcová, rozhovor pro LN, 2013). V tom čase Němcovi hodně jezdili na Vysočinu, kde měli pozemek a chatu a seznámili se mimo jiné i s rodinou petrkovského básníka a výtvarníka Bohuslava Reynka.

Klikněte pro větší obrázekV červnu 1958 Dana ukončila studium dvou specializací a byla promována jako psycholog. Na podzim se jí narodila třetí dcera Pavla, takže zůstala v domácnosti; manžel Jiří získal po promoci místo na pražské foniatrické klinice. Tamtéž posléze začala pracovat na částečný úvazek také Dana – navíc vypomáhala i jako asistentka na katedře psychologie UK. V roce 1960 se jí narodil syn Ondřej a v jednašedesátém David: tehdy už zůstala definitivně doma – na plný úvazek. Když se ve čtyřiašedesátém narodila dcera Veronika, předseda ONV Praha 10 – Němcovi v tom čase bydleli v Benešovské ulici – předal Daně k MDŽ Čestný odznak mateřství.

V letech 1966–67 pracovala opět na částečný úvazek na foniatrickém oddělení Dětské fakultní nemocnice; jako psycholožka se výborně osvědčila a byla jí nabídnuta práce plný úvazek. Jenže v roce 1967 se Daně narodil syn Jakub, takže se zase stala ženou v domácnosti. O rok později – po okupaci Československa – celá rodina Němcových odjela do Rakouska a zvažovala emigraci: přece jen aktivity Jiřího Němce byly již dlouho sledovány Státní bezpečností a nová nepříznivá situace mohla přinést cokoli, třeba i kriminál. Nakonec se ale rodina v roce 1969 vrátila do Prahy. V tom čase také získala legendární byt v Ječné 7.

Dana na přelomu 60. a 70. let spolupracovala jako lektorka zdravotnického vydavatelství Avicenum. Zároveň se velký byt Němcových stal centrem nezávislé kultury, jakýmsi intelektualním trustem – scházeli se v něm literáti, hudebníci, výtvarníci, filosofové, teologové… Častými hosty zde byli mj. mladí vlasatci z undergroundu a také členové Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu. V bytě se konaly přednášky, čtení, koncerty, večírky, spousta lidí tu i bydlela – jednalo se vlastně o jistý druh komunitního soužití, známého z doby amerických hippies: manželé Němcovi si dokonce s Jirousovými na čas vyměnili partnery. A Dana tomu všemu vládla co paní domu. Ječná 7 byla prostě jedním z mála pražských míst, „kde se lidé scházeli, vyjadřovali a chovali zcela svobodně“.

Klikněte pro větší obrázekV roce 1972 vyšla „Encyklopedie mladé ženy“, na níž se Dana Němcová výrazně podílela (v pozdějších vydáních ale bylo její jméno vynecháno a v textu vyškrtány odkazy na filosofy M. Bubera, J. Lacroixe a G. Marcela). Zároveň také dělala přednášky pro Socialistickou akademii, převážně z oboru psychologie dítěte. V letech 1974–1975 působila jako psycholog v psychologické poradně pro vysokoškolské studenty, pořádané Socialistickou akademií prostřednictvím kulturního domu v Praze 6. Od září pětasedmdesátého až do června 1976 pracovala jako psycholog ZDŠ internátní školy pro děti se zbytky sluchu, ale pracovní smlouva, uzavřená na dobu určitou jí nebyla prodloužena. Stála za tím StB, neboť v době procesu s Plastic People Dana (i manželem Jiřím) pochopitelně podpořila máničky z undergroundu.

V lednu 1977 Dana Němcová podepsala Chartu 77 a o rok později se stála zakladatelkou a členkou VONS (Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných), který zdokumentovával případy perzekuce ze stran státní Moci a posílal o nich zprávy do zahraničí. V tom čase byl byt v Ječné podroben mnoha domovním prohlídkám ze stran StB a bolševické policie. Navíc jak Dana, tak manžel Jiří přišli o práci a bylo jim znemožněno dělat jakkoli podřadná zaměstanání: kupříkladu Dana na začátku osmasedmdesátého začala uklízet na OPBH v Praze l v TJ Praga, ale po čtyřech měsících byl tento pracovní poměr ukončen „dohodou“. To samé se jí přihodilo v říjnu téhož roku: dělala čističku u Dopravního podniku hl. m. Prahy-Metro, ale pracovní poměr byl po měsíci rozvázán zaměstnavatelem ve zkušební době bez udání důvodů. Za vším stála pochopitelně StB.

V květnu 1979 byla Dana zatčena spolu s manželem Jiřím a dalšími osmi členy VONS a obviněna podle § 98 za podvracení republiky: vězněna byla na Ruzyni, ve vazbě ji drželi půl roku. V říjnu pak byla odsouzena za podvracení republiky ke dvěma letům odnětí svobody s podmíněným pětiletým odkladem. Její manžel odsouzen nebyl, ale vazba mu byla prodloužena do Vánoc. „Začátek osmdesátých let byl tvrdý, protože zaprvé panoval obrovský tlak na vystěhování a někteří naši přátelé, kteří k tomu měli závažné důvody, republiku skutečně opustili. Na mě to působilo skličujícím dojmem,“ připomněla Dana onu dobu v jednom z rozhovorů po milleniu. Tlak StB se projevil zejména na manželovi Jiřím, který se začal uchylovat k alkoholu a práškům. V roce 1983 se nejprve s Danou rozvedl a poté emigroval do Rakouska.

Klikněte pro větší obrázekV osmdesátých letech se byt v Ječné stal útočištěm pro druhou generaci pražského undergroundu, jejímiž představiteli byli například bratři Topolové. Dana v tom čase prožila i jednu osobní tragédii, když sražen kamionem zahynul její nejmladší syn Jakub. Ještě v roce 1989 byla krátce zatčena: jako mluvčí Charty 77 šla v čase dvacátého výročí sebeupálení Jana Palacha položit květiny k pomníku sv. Václava.

Po sametové revoluci dostala Dana Němcová roku 1990 cenu mezinárodního mírového hnutí Pax Christi, zároveň se stala letech 1990–92 poslankyní federálního parlamentu. Pak ale z politiky odešla a vedla správní radu Výboru dobré vůle Olgy Havlové a zakládala Poradnu pro uprchlíky, v níž byla činná řadu let. V sedmadevadesátém jí byl udělen titul Žena Evropy, následující rok prezidentská Medaile Za zásluhy I. stupně, roku 2000 rakouská Středoevropská cena.

Dana Němcová stále žije v domě v Ječné 7 na pražském Novém Městě.

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2014 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu