Fenomén Underground

Ostříhat a do dolů

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 4  
Sdílet
| Poslat odkaz

Severní Morava byla místem, kde se v podzemí dařilo dobré muzice, především tvrdému rocku a punku. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie J. Fiedor

… a přece jsme šťastni

„Undergroundová komunita na Ostravsku byla na rozdíl od jiných měst velice nesourodá. Lidi se znali, vzájemně se stýkali, ale moc se toho tady nedělo,“ míní hudebník Miroslav „Herbert“ Procházka a dodává, že nejbližším městem, kde to jelo, byl Havířov: tam se v 80. letech objevovaly punkové a hardcorové kapely. Ale koncertovalo se i v Novém Jičíně, Olomouci, Kojetínsku, Přerově nebo v Libině, „což byla obec, kde se svého času vyskytovalo asi sedm kapel a všichni z celé republiky se tam stěhovali.“

V roce 1982 se několik přátel v čele s Radkem Kissem a Jiřím Fiedorem dohodlo, že zabijí prase, pozvou si pár lidí, nějakou kapelu a poveselí se u toho. Na akci, která se konala v Třanovicích u Kisse na statku (před stodolou s nápisem „…a přece jsme šťastni“), nakonec dorazilo přes dvě stě návštěvníků. Festival se s jednou výjimkou v roce 1984 konal každé léto ještě čtyřikrát. V roce 1986 na posledním ročníku festu, který se již přesunul do Havířova, vystupovali i pražští Psí vojáci. Organizátoři Jiří Fiedor a Radek Kiss vzpomínají, jak museli stěhovat klasický klavír z desátého patra z panelákového bytu jedné jejich přítelkyně, protože pianista kapely Filip Topol odmítal hrát na elektrické klávesy. Na většinu podobných akcí jezdil i fotograf Lubomír Gebauer – v letech 1980 až 1989 na nich nafotil celkově asi patnáct tisíc diapozitivů.

Na severní a střední Moravě nežil underground jenom hudbou. Vycházelo tu i několik podzemních časopisů, z nichž literární revue Protější chodník, za kterou stál Opavan Ivo Mludek, a jejíž první číslo se objevilo v květnu ´87, dosáhla skutečně profesionální úrovně. Od druhého čísla měla i vlastní zvukovou přílohu. Podobně jako ve Voknu ale redaktoři revue časem zjistili, že vychází s dlouhou periodicitou (jednou za půl roku) a zároveň je příliš obsažná, než aby mohla být aktuální. Chtělo to něco „akčnějšího“ a spíše na bázi zpravodajské než literární. Opavští se tedy propojili s ostravskými a havířovskými androši (mj. s Fiedorem) a začala vycházet Severomoravská pasivita, která dosáhla nákladu 100 kusů a do revoluce se podařilo vydat třináct nebo čtrnáct čísel – jednalo se v podstatě o měsíčník.

Mašurky (celým názvem Mašurkovské podzemné) Pavla Komínka z Troubek u Přerova vznikly v roce 1984 po zjištění, že ve Voknu není o androši na Moravě ani zmínka. Hodně textů přebíraly, ale objevovala se i původní témata, zejména reporty z akcí. Postupně se staly po Voknu nejčtenějším androšským časopisem. Zároveň byl Komínek – společně s Liborem Stržínkem – frontmanem kapely Stará dobrá ruční práce z Přerova. Ač zněl bolševikovi její název vcelku libozvučně, přesto kvůli jevištnímu projevu a textům chodili její členové (zejména Stržínek) na výslechy. Jednalo se totiž o skupinu, která si ze všeho dělala srandu, a komunisté vytušili, že oním terčem posměchu jsou oni sami. Inu… byli. Stačilo třeba jen zhudebnit běžný článek z Rudého Práva o úderníkovi Hamplovi, a publikum se řáchalo smíchy.

Objevily se ale i další podzemní časopisy, i když nákladu Severomoravské pasivity už nedosáhly: kupříkladu časopis Hadr Petra „Solicha“ Melichara přinášel reportáže z různých akcí, bylo možné se tu začíst do poezie, vyšla tu na pokračování i „Malá apokalypsa“ Tadeusze Konwickeho (asi 4 čísla v nákladu 10 ks). Časopis Satyr (20 čísel v nákladu 10 ks) se zabýval především surrealistickou literaturou a lidé okolo něj stáli i za uspořádáním tří výstav výtvarného umění v lese u Nového Jičína. Výraznou měrou se na něm podíleli výtvarníci Rostislav Leo Volek a Tomáš Schneider. Ten byl členem kapely Elektrická svině, jejíž název vzápětí vysvětluje: „To je hospodskej výraz pro elektrický nástroje. ´Se v hospodě vždycky říkalo: jó, vám se ten bigbít dělá, vy máte ty elektrický svině, a ty hrajou za vás!“ Kapela proslula improvizovanými vystoupeními – na dotaz proč odmítají nabídky vydat CD, odpovídá Zdeněk „Cypis“ Brázda: „To je přece samozřejmý, logický – když hrajeme, tak hrajeme pro ten jeden okamžik. A když to někdo natočí, tak my už v hlavách máme nějaký úplně jiný vystoupení, jinou myšlenku, která je zatím ještě nezachytitelná. Tak proč by někdo natáčel to starý, co už neplatí.“

Kromě Nového Jičína probíhaly výstavy i v parku v Uničově: „Každoročně tu vystavovalo dvacet, pětadvacet lidí,“ odhaduje fotograf Tonda Mikšík. „Mám tu pozvánku na úplně první akci… tam byl termín listopad ´82. Jenže zrovna v té době vyhodil kopyta Brežněv a zrovna na ten termín měl pohřeb, takže jsme to museli o týden přesunout – to by byl moc lacinej důvod pro estébáky.“ Středobodem uničovského undergroundu pak byla hospoda zvaná Čtverka, v níž se místní máničky scházely už od konce 70. let. Veškeré podzemní aktivity – včetně výstav a koncertů – se upekly právě v tam. Jedním z častých návštěvníků knajpy byl i kytarista Stanislav „Sten“ Vlč, který měl v Kojetíně se saxofonistou Romanem Matulou kapelu Pod hladinou: „Měli jsme dohromady asi osm koncertů a na čtyřech nebo pěti zasáhl Sbor národní bezpečnosti a StB. Třeba na Lapačce u Šenova… vše probíhalo v pohodě a jakmile jsme začali hrát my, tak nastoupili policajti, přijel jich autobus, jeden přišel na podium a říká, ‚tato akce je nezákonná a zakazuje se!‘ Jenže my jsme hráli dál… Pak byl tvrdej zásah.“ Členové kapely vyfasovali vysoké tresty, Matula dostal 10 měsíců nepodmíněně, někteří další podmínky a ochranný dohled. Jedním z nich byl i zmíněný ostravský hudebník Miroslav „Herbert“ Procházka, který po odsouzení založil v létě 1986 kapelu s příznačným názvem Absolutní bezedno.

V prosinci 1986 zorganizoval s přáteli svůj první podzemní koncert i olomoucký Jarda Chromek. Počítal s padesáti lidmi, nakonec se jich do hospodského sálu Dělnického domu narvalo tři sta. Už během akce se na place ochomýtali estébáci v civilu. Hned druhý den Jardu policajti sebrali. Chromek pak v organizaci festiválků pokračoval i po roce 1989, ten na statku v Haňovicích dokonce vznikl až v roce 1995. Když barák kupoval, byla to pororozpadlá ruina a místní byli rádi, že se o dům někdo postará. Takže na oplátku fesťák na statku tolerují. „Jednou za rok to přežijou,“ říká Jarda a dodává: „Budu pokračovat, dokud to půjde. Proč bych jinak ten barák se sálem kupoval?… Nemůžu přestat. Co bych potom dělal, kdybych se někde zahrabal, že?“

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2014 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Antonín „Tonda“ MikšíkAntonín „Tonda“ Mikšík

Fotograf, publicista a organizátor undergroundových výstav a hudebních akcí. Pochází z Uničova, kde coby fotograf dokumentoval místní undergroundové akce. Později k fotografii postupně přidal i natáčení autorských filmů.

» více «

Osobnost dílu
Jaroslav ChromekJaroslav Chromek

Hudebník a organizátor undergroundových akcí. Rodák ze Šternberka s partou objížděl akce po celých Čechách, ale i v NDR. Je zakladatelem kapely Špinavé spodní prádlo.

» více «

Osobnost dílu
Jiří FiedorJiří Fiedor

Publicista a dokumentarista; v mládí byl spjatý hlavně s Frýdecko-Místeckem, Třineckem a Havířovskem. Koncem 80. let vydával samizdatové časopisy Severomoravská pasivita a Smog. Byl u vzniku Občanského fóra v Ostravě, později pracoval jako editor Lidových novin a začal točit dokumenty pro Český rozhlas a Českou televizi.

» více «

Osobnost dílu
Stanislav „Sten“ VlčStanislav „Sten“ Vlč

Hudebník a organizátor kulturního dění. Dětství a dospívání prožil na Prostějovsku, kde se také začal realizovat jako zpěvák a kytarista v kapele Arstenben. Později založil kapely Pod hladinou a Sämanni. Byl a je aktivním členem několika neformálních nekomerčních kulturních seskupení, organizujících nejrůznější akce.

» více «