Fenomén Underground

Ve stínu železné opony

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 6  
Sdílet
| Poslat odkaz

Tomáš „Hroch“ Kábrt

Klikněte pro větší obrázekPublicista, hudebník a organizátor neoficiálních akcí Tomáš „Hroch“ Kábrt se narodil v roce 1965 v panelákovém Sokolově, obklopeném měsíční krajinou hnědouhelných dolů, elektrárnami a chemičkami. Jeho otec Josef byl známým tanečním mistrem, matka Bohumila pracovala jako úřednice v plynárně. Má o osm let staršího bratra Josefa, který jej od dětství zasvěcoval do tajů rockové a jazzové hudby.

Tomáš prošel kompletní nabídkou komunistického výchovného systému – jeslemi, mateřskou školou, základní školou s družinou, školami v přírodě na horském vzduchu pro děti z průmyslem zamořených oblastí, letními tábory. Na základce v Chodově absolvoval výuku s rozšířeným vyučováním němčiny, což ho v dospívání v undergroundu předurčilo k překladatelství. Důležitým oknem do světa svobodné kultury byl v rodině, tak jako v mnoha dalších domácnostech v pohraničí, příjem západoněmecké televize včetně jejích nočních přímých přenosů z velkých rockových festivalů.

Od konce sedmdesátých let pak Tomáš studoval Střední ekonomickou školu v Karlových Varech – na té se prostřednictvím starších spolužáků kolem Víti Škorpila z podzemní kapely Lopaty a rýče, jinak též synovce básníka Ivana Jirouse, setkal se samizdatovými časopisy a nahrávkami Plastic People of The Universe a dalších ilegálních kapel. Silnou inspirací byli pro něho také vlasatí spolužáci – Indiáni, trávící všechny volné chvíle u ohňů v divočině hor Slavkovského lesa. Někteří z nich podlehli vyhrožování profesorů a školu raději opustili, než by se ostříhali. Neochvějný Kábrt patřil k těm, kteří nepodlehli a s dlouhými vlasy školu v roce 1983 dokončili – on sám dokonce maturoval s vyznamenáním. Ač mánička, již od první poloviny osmdesátek kamarádil Tomáš, zvaný po jedné lesní siestě po dešti v bahně Hroch, i s prvními karlovarskými a sokolovskými punkery.

Klikněte pro větší obrázekKdyž byl při přijímačkách na pražskou Vysokou školu ekonomickou dotázán, jaký je rozdíl mezi socialistickou a buržoazní demokracií, a on odpověděl, že demokracie buď je, nebo není, bylo po studiích. Hned poté začal v Sokolově vykládat vagóny do skladů Bohemia, aby byl vzápětí odveden na dvouletou vojnu na Slovensko do Sklepem proslaveného Zvolena. Po návratu do civilu v šestaosmdesátém začal opět pracovat v Sokolově jako zásobovač v Bohemii, ale kvůli prudám ze strany StB šel dělat k dálkové přepravě ČSAD závozníka a stěhováka, aby, jak říká, „nebyl tak snadno na ráně“.

S přáteli – hudebníky ze Sokolova (Pavel Korima – kytara, Milan Novotný – kytara, Petr Koryta – perkuse) pak Tomáš založil v roce 1986 undergroundovou kapelu Luncheon Beat, kde zpíval své texty a drásal uši posluchačů elektrickými houslemi (známé jsou skladby „Propaganda“, „Kdybych byl had“, „Daně“, „Má mě ráda“ nebo „Panic“, nejzachovalejší nahrávky jsou živě z festivalu druhé kultury v Dasnicích z roku 1988 a studiově album Blahostroj z roku 1989 natočené u Fecal Records). Psal také texty pro mladší Beatové družstvo. Zároveň vydával lokální literární samizdat Západočeskej průser, pracoval v ilegální redakci a zároveň tiskárně regionálního samizdatu pro nezávislé občanské iniciativy Stres a přispíval do celostátních Voknovin. Pořádal a spolupořádal soukromé a tedy podzemní rockové koncerty, výtvarné výstavy a guerillové umělecké akce. Byl jedním ze zakládajících členů a iniciátorů početné umělecké skupiny ANANAS (Anomální nabádači absurdní nápravy automatických situací), která pořádala umělecká setkání a performance ve veřejném prostoru v Karlových Varech, Lokti, Sokolově a dalších místech. Jeho sokolovská garsonka se stala místem setkávání mladých lidí, svobodných diskusí, půjčování a výměny neoficiální literatury a hudebních nahrávek.

Klikněte pro větší obrázekNejznámější neoficiální hudební přehlídkou, kterou pořádal, byla v únoru 1988 akce v Dasnicích u Sokolova, která se konala právě v době, kdy v tomto městě probíhal komunistický Festival politické písně. V nabitém velkém sále dasnické hospody tehdy velmi úspěšně vystoupily kapely starší generace undergroundu jako Litinovej Pepa & Průmyslovej plyn s Dinem Vopálkou nebo Patologický orchestr Mariánské Lázně s Jiřím „Fíkem“ Fialou a představitelé mladší generace jako Luncheon Beat, Beatový družstvo, Z nouze ctnost nebo Svobodný slovo. Přehlídka, ukončená jen nepatrně předčasně brutálním policejním zásahem, byla ráznou odpovědí sokolovské mládeže na panoptikální komunistickou grotesku v jejím městě.

Tomáš také uspořádal konfrontační „happening“ na bolševickém plese SNB, konaném ve velkém sále sokolovského Hornického domu, když naň zajistil hromadnou rezervaci stolů a tím početnou návštěvu undergroundových hudebníků, básníků a výtvarníků s odpovídajícím dívčím doprovodem. A mladí lidé svými kostýmními a tanečními kreacemi zcela zastínili své šedivé policejní vyšetřovatele. Na jaře 1989 se Kábrtovi podařilo získat tajnou zprávu tehdejšího Okresního národního výboru v Sokolově o stavu životního prostředí v okrese, jejíž děsivé údaje o prudce stoupající kojenecké úmrtnosti, alergiích a dýchacích potížích dětí, šíření rakoviny a výskytu jedovatých chemikálií v ovzduší, vodě a půdě zveřejnil v regionálním samizdatovém magazínu Stres. Na podporu jejího rozšíření uspořádal hromadnou guerillovou akci, po níž se ve městech regionu objevily na zdech a plotech stovky monumentálních nápisů „Dusím se!“ a při několikatisícové prvomájové manifestaci závodů a škol na hlavním sokolovském náměstí vystoupal nad tribunu s komunistickými představiteli s respirátorem na obličeji a nápisem „SOS“. To vše se neobešlo bez šikanování a perzekuce ze strany StB v podobě nesčetných výslechů, zatýkání, vazeb, osobních a domovních prohlídek, zastrašování přátel, odposlouchávání. V podstatě všechny významnější státní výročí trávil coby protistátní element v CéPéZetkách (celách předběžného zadržení – většinou na 48 hodin).

Klikněte pro větší obrázekV listopadu ´89 byl jedním ze zakladatelů OF v Sokolově a stal se jeho okresním koordinátorem. Po červnových vítězných volbách však z politiky odešel. Později stál za vybudováním místního Úřadu práce, a také za příchodem německého vydavatelství VLP, pro které vymyslel a zrealizoval Sokolovský deník, který nějaký čas vedl a do něhož také přispíval. Později vedl i Karlovarské noviny, pracoval v regionální příloze MF Dnes a v oddělení elektronické komunikace s veřejností pro město Sokolov.

Zároveň ho potkala změna v jeho duchovním životě. Ještě před demokratickým převratem se zajímal o filosofii a různá duchovní učení, v kterých hledal odpovědi na své existenciální otázky. Přes Plastiky se následně dostal k Bibli, konkrétně k Evangeliu podle Marka a poté prožil Tomáš Kábrt obrácení k Ježíši Kristu a své duchovní společenství nalezl v sokolovském sboru církve adventistů sedmého dne, kde byl v prosinci 1989 pokřtěn a kde působí dodnes. Našel zde také svoji osudovou dívku Hanu, s níž se v létě 1990 oženil, a s níž vychoval dva syny Daniela a Martina. Na počátku devadesátých letech studoval v Praze filosofii, ale nedokončil ji, neboť se chtěl věnovat právě rodině. Od roku 1994 bydlel Tomáš s rodinou v obci Libavské Údolí, kde působil v místním zastupitelstvu a v letech 1996-97 tu dělal i starostu.

Později, už po roce 2000 vystudoval bohosloví na Teologickém semináři církve v Sázavě. Dodnes coby laický kazatel přednáší o Bibli na středních školách, ve veřejných knihovnách i v církvích regionu, pomáhá s organizováním romských bohoslužeb v Sokolově. Na uměleckém životě regionu se podílí jako předseda česko-německého spolku Misslareuth 1990 Mitte Europa, organizujícího již čtvrt století každoroční velkou letní mezinárodní přehlídku klasické, jazzové, etnické hudby a výtvarného umění v bavorsko-česko-saském pohraničí: Festival uprostřed Evropy – Mitte Europa.

V roce 2013 kandidoval na kandidátce KDU-ČSL za Alternativu do zastupitelstva Karlovarského kraje.

Dnes Tomáš Kábrt stále žije s manželkou Hanou v Libavském Údolí, synové již studují na universitách: Daniel v Praze zubní lékařství na UK a dálkově teologii v Sázavě, Martin politiku, ekonomii a filosofii v anglickém Yorku.

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2013 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu