Rozhovor s Ivanou Pauerovou Miloševič

Vychováváte svoje děti víc rozumem, nebo citem? Kdybyste žili v Norsku, výrazný vliv na vaše rodičovství by měl Barnevernet. Norský úřad na ochranu dětí poskytuje rodinám pomoc a v Česku jsme o něm nejvíce slyšeli v souvislosti s případem Evy Michalákové. Režisérka naší čtvrté série Ivana Pauerová v Norsku letos natočila o Barnevernetu film v rámci cyklu Český žurnál.

Čím Tě to téma Barnevernetu a odebírání dětí zasáhlo, že ses rozhodla jet o něm natáčet do Norska?

Zajímalo mě, co je pravdy na reportážích, které jsem delší dobu vnímala v médiích, vždy zmizely, a pak zase něco vyšlo najevo… Vždy mě zajímá zákulisí slov.

Mělas z něčeho předem obavy, když jsi sama máma dvou malých dětí, cítila jsi nějaké vnitřní bloky, strach, že se dozvíš něco, co vědět vlastně nechceš?

Neměla jsem strach, ale během natáčení jsem mnohokrát promýšlela vlastní chování ke svým dětem jakoby z perspektivy tamních úřadů a někdy jsem si i říkala, co by se mohlo stát. Promýšlela jsem a pořád promýšlím vlastní konání.

Jakou roli sehrála v Tvém pátrání česko-norská režisérka Margareta Hruza, kterou ve filmu uvidíme?

Je to moje známá ze školy, z FAMU, u které jsme mohli přespat a která nám hlavně pomáhala s překladem, produkcí a rešeršemi pro film. Je to také spoluautorka námětu a scénáře filmu.

Na natáčení ses důkladně připravovala, zažila jsi pak v Norsku nějaký moment, kdy jsi pochopila, že je to jinak, než sis myslela?

Byly dva momenty, kdy jsem byla velmi překvapená, jeden, když nás novinář, kterého jsme navštívili, „slušně“ vyhodil z kanceláře takzvaně po anglicku, protože jsme se ho ptali na nevhodné otázky ohledně financování barnevernet systému. A druhý, když jsem zjistila, že Eva Michaláková bude dělat stáž v Barnevernetu a že pracuje ve školce a škole.

Jak obtížné bylo přemluvit k natáčení Evu Michalákovou, jejíž případ byl v Česku tolik medializovaný a dosud není uzavřený?

Ozvala se po půl roce, nečekaně, že nám přeci jen dá dvacet minut svého času před odletem do Norska.

Pocházíš z jihu Evropy, kde děti chodí spát i docela pozdě a nevadí, když ochutnají víno, v Norsku jsou na všechno přísná pravidla, která ve filmu zazní. Jak se Ti podařilo pochopit jejich mentalitu?

Hlavně žiju v Čechách, už dlouho, a tady je to ještě jinak přísný a jiný vůči dětem oproti „jihu“ a Norsku. Jinak můžu říct, že jsem se snažila tu mentalitu pochopit a doufám, že Norové na tom shledají něco zajímavého.

V Norsku i v ČR je každoročně odebráno rodičům 3000 dětí ze závažných důvodů. Má norský systém nějaké výhody oproti našemu a naopak, dělá se u nás něco líp?

Je to velmi komplexní otázka. Norský systém je jiný a má mnohonásobně víc peněz. Tím pádem nabízí více pomoci, a hlavně asistence pro rodiny, následně se také více opírá o pěstounskou péči.

Natáčíš také čtvrtou řadu dokumentárního seriálu Čtyři v tom. Jaké téma v rodičovství je pro Tebe momentálně hodně důležité?

Momentálně nejvíce uvažuju o vztahu rodič a základní škola, do jaké míry a jak má ten vztah být správně nastaven. Už dávno nežijeme v době, kdy by stačila třídní schůzka dvakrát za pololetí.

Zuzana Trávníčková