Komu vlastně dnes patří unikátní umělecká sbírka německého diktátora? Reportér Stanislav Motl pátrá po záhadách a neznámých historických souvislostech (2012). Režie P. Všelichová
00:00:35 Dnešní tajemství by mohlo mít název Poklad Adolfa Hitlera
00:00:40 neboli Ztracená umělecká sbírka Adolfa Hitlera.
00:00:45 Když mě v roce 2008 pozdější autor knihy Hitlerova sbírka v Čechách
00:00:51 Jiří Kuchař přizval k pátrání po ztracené umělecké sbírce
00:00:56 jednoho z nejmasovějších vrahů lidské historie, nemohl jsem tušit,
00:01:00 že o 4 roky později se toto téma stane bez nadsázky mediálním hitem.
00:01:06 Jenže nikdo netuší, že pátrání bylo nejen dlouhé,
00:01:11 ale také hodně dramatické a plné zvratů.
00:01:15 Bylo také plné tajemství. Jak to všechno vlastně začalo?
00:01:27 Tento dopis byl psán v roce 1945
00:01:31 zhruba 2 měsíce po skončení 2. světové války
00:01:35 a týká se kláštera ve Vyšším Brodě. Je tu 1 zajímavá věta:
00:01:40 Veškeré cizí památky, až na ty Hitlerovy, byly vyvezeny.
00:01:46 Všimněme si právě té poslední věty. Až na ty Hitlerovy.
00:01:52 Zmíněný dopis byl psán krátce poté,
00:01:55 co západní spojenci objevili v rakouském Altaussee úkryt,
00:01:58 kde nacisté před koncem války schovali uloupené umělecké předměty.
00:02:03 Byly mezi nimi archiválie kláštera ve Vyšším Brodě
00:02:07 včetně velké části tzv. vyšebrodského pokladu.
00:02:11 To jsou právě ony vyvezené kulturní památky, o nichž se spis zmiňuje.
00:02:19 Byl to Lubomír Mazuch, který se už před lety vydal jako první
00:02:23 po stopách umělecké sbírky Adolfa Hitlera.
00:02:27 A v jistém nejmenovaném archivu objevil dokument, o němž už byla řeč.
00:02:34 Objevil i několik fotografií, které vyšly v 1. díle knihy Jiřího Kuchaře
00:02:40 Hitlerova sbírka v Čechách.
00:02:44 Na počátku byly 2 doklady, 2 útržky, které dokazovaly,
00:02:50 že tu byl uložen osobní archiv Adolfa Hitlera a jeho manželky Evy Braunové
00:02:54 a že tady byla uložena jeho osobní sbírka,
00:02:58 se kterou zamýšlel založit galerii v Linzi.
00:03:03 Byla to sbírka nacionálního umění.
00:03:05 Obrazy osobně vybíral a je tam ta zvláštnost,
00:03:09 že nechal deponovat i svůj mobiliář.
00:03:12 O něm se ve své knize zmiňuje i Albert Speer, jeho dvorní stavitel.
00:03:17 Co Vám tato fotografie připomíná?
00:03:20 Je to křížová chodba v klášteře ve Vyšším Brodě,
00:03:23 kde byl po válce nebo v jejím průběhu uložen Hitlerův zlatý poklad.
00:03:29 Nebýt této fotografie, nedozvěděli bychom se vůbec nic.
00:03:33 Je to jediná fotografie, která se zachovala a která vypovídá o tom,
00:03:37 jak obrovský majetek tam byl uložen.
00:03:42 Vraťme se nyní do roku 1938. Je 11. březen.
00:03:46 Adolf Hitler je v Linzi.
00:03:48 Vrací se do míst, kde prožil své dětství a dospívání.
00:03:52 Tady snil o tom, že se stane slavným malířem.
00:03:55 Bohužel o něj vídeňská Akademie výtvarných umění nestála.
00:03:59 Zoufalý a zneuznaný Hitler.
00:04:01 Ale tahle doba ponížení je už dávno pryč.
00:04:04 Hitler je neomezený vládce Německa a dnes po Anschlussu také Rakouska.
00:04:09 A právě nyní v něm dozrává velký plán.
00:04:12 Změní provinční Linz na hlavní umělecké město Evropy.
00:04:16 Budou tu vévodit mohutné budovy, které on sám navrhne,
00:04:19 a zaplní je uměleckými poklady.
00:04:22 Kde tyto poklady získá? Bude je kupovat.
00:04:25 Především ale bude loupit po celé Evropě.
00:04:28 Zbývá dodat, že pouhých 37 km od Linze leží Vyšší Brod.
00:04:37 Náš příběh začíná v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě.
00:04:41 Tady údajně v době 2. světové války se měla nacházet
00:04:46 umělecká sbírka nedozírné ceny.
00:04:49 Měla to být umělecká osobní sbírka Adolfa Hitlera.
00:04:54 Naše pátrání tedy začíná ve Vyšším Brodě.
00:04:57 Pokud je tohle všechno, co jsem řekl, pravda, naskýtá se otázka,
00:05:01 kde je sbírka dnes? Kam se poděla?
00:05:08 Pořád jsou dohady, zda tady v našem klášteře Hitler byl, nebo ne.
00:05:13 Někteří tvrdí, že zde byl, ale přinejmenším byl u kláštera.
00:05:17 V roce 1938, kdy ještě byla Československá republika,
00:05:22 Hitler překročil místní hranice a obyvatelstvo jej vítalo.
00:05:27 Ale pan opat Tecelín Jaksch před ním zamknul všechna vrata.
00:05:33 Hitler na to samozřejmě nezapomněl,
00:05:36 takže hned druhý den po podepsání Mnichovského diktátu sem přišlo SS
00:05:44 a pana opata s gestapem zajali.
00:05:47 Zároveň jejich prvním zájmem byla naše díla mistra Vyšebrodského,
00:05:53 madony atd.
00:05:58 Vyšší Brod se stal jedním z několika depozitářů,
00:06:01 kam Hitler nechal svážet koupená či ukradená umělecká díla
00:06:04 určená pro budoucí metropoli umění v Linzi.
00:06:08 Když v roce 1945 do kláštera vstoupili američtí vojáci,
00:06:12 byli překvapení. Našli zde sochy, obrazy, zlaté mince, mobiliář.
00:06:20 Tady ještě žil pamětník, otec Xaver, který sem přišel v roce 1945
00:06:25 a který tady jednal s americkou armádou.
00:06:29 Moc ho nepřekvapilo, že tady nacisté udělali pevnost,
00:06:36 kde shromažďovali ukradená díla a kde byla Hitlerova sbírka.
00:06:42 Jenže umělecké exponáty nedozírné ceny ve Vyšším Brodě dnes už nejsou.
00:06:48 Kam se poděly?
00:06:49 Tohle si řekl spisovatel Jiří Kuchař, autor prvního a druhého dílu knihy
00:06:54 Hitlerova sbírka v Čechách.
00:06:56 Spojil se s badatelem Lubomírem Mazuchem a začal pátrat.
00:07:00 Tehdy ještě netušil, že toto pátrání mu bude trvat 5 let.
00:07:06 Začalo to tím, že jsem dostal fotografie, jak to tam vypadalo,
00:07:11 tzn. dokumentaci z léta roku 1945, kterou dělali lidé odtud z Prahy,
00:07:18 a pár tipů, kde by ty sochy asi mohly být.
00:07:21 Takže to začalo hledáním v Českých Budějovicích
00:07:25 a potom objevením prvních soch na Hluboké.
00:07:28 A potom samozřejmě přišel dost důležitý úkol popsat,
00:07:34 o co vlastně jde.
00:07:36 Co je to za autory, jak se sochy jmenovaly, jaké byly nákupní ceny,
00:07:41 kdy to do Brodu přišlo a kdy to Adolf Hitler nakoupil.
00:07:46 Kvůli tomu jsem musel do Berlína a hlavně do Mnichova,
00:07:50 kde v bývalé správní budově NSDAP je dnes institut
00:07:56 Zentralinstitut für Kunstgeschichte.
00:07:58 Tam mají kompletně nafotografované,
00:08:01 jak to v období německého umění vypadalo.
00:08:05 Další měsíce strávil studiem. V Německu prohlížel katalogy,
00:08:09 porovnával reprodukce uměleckých děl s fotografiemi, jež měl k dispozici.
00:08:13 Postupně identifikoval několik soch a obrazů.
00:08:17 Nastala další etapa. Hledání uměleckých děl.
00:08:22 Byli jsme asi na 50 místech.
00:08:25 Jeli jsme dokonce do Amsterdamu,
00:08:28 protože ve Vyšším Brodě byla Mannheimerova sbírka.
00:08:31 Zajímal mě osud Mannheimera a nejasné okolnosti jeho smrti v srpnu 1939
00:08:39 a to, co bylo ve Vyšším Brodě
00:08:42 a co je dnes v Rijksmuseu v Amsterdamu k vidění,
00:08:46 protože Mannheimerova sbírka byla v té době odhadnuta na 100 mil. dolarů.
00:08:51 I když ji Hitler koupil, koupil ji za zlomek ceny částečně vynuceně.
00:08:56 Podařilo se mu ji dát dohromady a dal ji do Vyššího Brodu,
00:09:00 protože to byl jim uvolněný klášter.
00:09:04 Druhá hlavní sbírka, která tam byla, byla Rothschildova.
00:09:08 Tu nekupoval, ale přímo zkonfiskoval ve Vídni.
00:09:11 A pak se tam ocitly jeho nákupy soch a obrazů z let 1939, 1940 a 1942.
00:09:18 Jak jsem později pochopil ze svědectví amerického důstojníka,
00:09:23 který tyto sbírky odvážel po válce do Mnichova, byly tam odvezeny proto,
00:09:29 aby byly maskováním nebo krytím pro Hitlerovu návštěvu ve Vyšším Brodě.
00:09:36 Ale to se mi bohužel nepodařilo prokázat,
00:09:39 protože i v kontaktech s archivem v Koblenz
00:09:43 nevyplynulo nikdy jednoznačně to,
00:09:46 že by Hitler po roce 1939 byl na území protektorátu nebo sudet.
00:09:55 Kde ovšem Adolf Hitler na nákup sbírky umělce Mannheimera
00:09:59 a dalších německých děl bral finanční prostředky?
00:10:02 Především měl hodně peněz za knihu Mein Kampf,
00:10:06 která vyšla nejenom v Německu, ale také v mnoha státech.
00:10:08 Dokonce i v Brazílii.
00:10:10 Mein Kampf vyšlo v 10 mil. kusech, takže jestli měl 1 marku z 1 kusu,
00:10:14 tak to je málo.
00:10:15 Peníze Hitlerovi dávali, a ve velkém. Také třeba němečtí podnikatelé.
00:10:20 My dnes ani nedokážeme dohlédnout na to, co se tam odehrávalo.
00:10:24 Kdy volal Göring, který řekl: Dávejme aspoň zlomek našemu vůdci na to,
00:10:30 aby mohl postavit něco jiného nebo dělat pro nás ve smyslu umění.
00:10:36 Jinak moje představa byla,
00:10:39 že všechny věci z Vyššího Brodu byly určeny pro sbírku v Linzi,
00:10:43 protože obě lokality jsou od sebe vzdáleny pouhých 40 km. Je to kousek.
00:10:48 A o této části veřejnost neměla tušení až do Stalingradské bitvy.
00:10:54 Bylo pro mě překvapení, když jsem nacházel sešity nebo si je kupoval
00:11:00 u francouzských bukinistů, třeba Kunz dem Volk,
00:11:04 a tam jsem viděl, že 1. sbírka byla ve speciálním vydání pro wehrmacht
00:11:09 z jara 1943.
00:11:11 Do té doby neměl německý národ oficiálně tušení,
00:11:14 že existuje linecká sbírka.
00:11:16 To znamená, že Hitler zamýšlel, že až vyhraje válku,
00:11:20 udělá ve svém domovském městě, jak Linz nazýval,
00:11:23 největší sbírku umění všech dob.
00:11:25 A měl dobře nakročeno, to je potřeba říct.
00:11:30 Zatímco Mannheimerovu sbírku Hitler, i když výrazně pod cenou, koupil,
00:11:35 v zemích na východ od Německa drancoval.
00:11:38 V Čechách a na Moravě drancování nastalo hned 15. března 1939,
00:11:44 kdy Adolf Hitler triumfálně vstoupil na Pražský hrad.
00:11:48 Z Čech zmizí mj. jedinečná sbírka knížete Lobkowicze.
00:11:53 Když v listopadu 1939 nařizuje K. H. Frank plenění pražské univerzity,
00:11:59 z obrovské knihovny zmizí spousty obrazů, soch a vzácných rukopisů.
00:12:04 Z Galerie moderního umění je ukradena
00:12:07 vynikající sbírka českého malířství 19. a 20. století.
00:12:12 Většina těchto předmětů nebude nikdy nalezena.
00:12:20 Místo děje je Alšova jihočeská galerie,
00:12:23 přesně řečeno zámecká zahrada.
00:12:26 Na tomto soklu ještě před 2 lety byla socha veslaře.
00:12:31 Nikdo netušil, že patřila Adolfu Hitlerovi.
00:12:35 Ten, jak se už dnes ví, ji koupil za 12 000 říšských marek,
00:12:40 což je v přepočtu zhruba 7 volkswagenů.
00:12:46 Socha veslaře od Hermanna Zettlitzera, stejně jako 2 další,
00:12:50 Rozsévač od Wilhelma Knappa a Afrodité od Wilhelma Wandschneidera
00:12:55 zmizely ze zámeckého parku poté, co Jiří Kuchař jejich nález zveřejnil
00:13:00 Nyní jsou v depozitáři.
00:13:02 Jiří Kuchař s několika přáteli postupně objevoval
00:13:05 nové a nové Hitlerovy exponáty, a to nejen sochy.
00:13:08 Tady v depozitářích by se měly ukrývat další obrazy
00:13:13 ze soukromé sbírky Adolfa Hitlera.
00:13:16 Když srovnáme inventarizační čísla, mělo by jít například o obrazy:
00:13:21 Výjev z bitvy u Stalingradu, Zátiší s roztrhanou Versailleskou smlouvou.
00:13:27 Tak se podívejme na vkus zneuznaného umělce Adolfa Hitlera.
00:13:41 To je ono. Tohle je Roztrhaná Versailleská smlouva
00:13:46 a tady je ten Stalingrad.
00:13:51 Tady je i přímo autor, profesor Eichhorst! To je unikát.
00:13:58 Objevujeme postupně jeden obraz za druhým,
00:14:01 klasická monumentální díla německého národního socialismu.
00:14:06 Některé obrazy mají dobové štítky, jsou tam samozřejmě i jména autorů.
00:14:10 Některé na sobě mají i cenovky a originální nápisy,
00:14:13 originální inventarizační čísla.
00:14:16 Jako by obrazy dodnes vyzařovaly to,
00:14:19 co německý národní socialismus charakterizovalo.
00:14:22 Nadřazenost tzv. vyvolené rasy a neskonalá touha ovládat,
00:14:26 děsit, zabíjet.
00:14:37 Pro mě to bylo překvapení zejména proto,
00:14:40 že tam je ten nejslavnější obraz, Vzpomínka na Stalingrad,
00:14:45 který udělal Fritz Eichhorst.
00:14:48 Tento obraz je skutečně v každé knize o národním socialistickém umění,
00:14:53 stejně jako Tři kamarádi,
00:14:55 které mají v současné době ve Vojenském historickém ústavu.
00:15:00 Ale tento je úplně zásadní, protože je jednak vzpomínkou na to,
00:15:05 co nastalo ve válce, tzn., co bylo jako největší trauma pro Hitlera,
00:15:12 kdy chtěl dát národu naději v tom, že zveřejnil,
00:15:18 že se Linecká sbírka připravuje.
00:15:22 Vždycky jsem si představoval, že je to ve formátu A2,
00:15:28 ale on je přes 2 metry vysoký a do detailu propracovaný.
00:15:36 Eichhorst byl 1 z umělců v bojovém nasazení,
00:15:38 tzn., že si ho načrtnul na frontě,
00:15:40 takže nejdříve objevil jeho předlohu a pak ho doma domaloval.
00:15:44 Koukat na to po 5 letech práce v depozitáři
00:15:47 Národního památkového ústavu je skutečně zážitek.
00:15:53 Malíři v bojovém nasazení, byl mezi nimi i 1 dodnes žijící Čech,
00:15:58 byli zařazeni do frontových jednotek a často chodili do prvních linií.
00:16:08 Byli přiřazeni k jedné jednotce SS a skutečně to fungovalo tak,
00:16:12 že působili na frontě třeba 2?3 měsíce, tam si skicovali,
00:16:17 pak odjeli zpátky a doma to domalovali,
00:16:20 a pak se třeba zase otočili.
00:16:23 Podle různých pramenů jich bylo okolo tisíce, což je ne málo.
00:16:28 Taková velká výstava potom proběhla v roce 1944 v Berlíně a líbilo se to.
00:16:34 Dokonce to mělo větší návštěvnost
00:16:36 než tehdejší Velká výstava německého umění v Mnichově.
00:16:40 Hitler to nechal celé sebrat a odvezl to do zámečku jižně od Železné Rudy.
00:16:45 Byl jsem tam, skutečně je to zámeček velice nenápadný.
00:16:49 Po válce to všechno sebrala americká armáda,
00:16:53 úplně komplet to dovezli do USA a prohlásili to válečnou kořistí.
00:16:58 Takže téměř všechno zmizelo.
00:17:00 Zachovalo se dílo jistého Hanse Lisky,
00:17:03 které potom vyšlo dokonce i knižně, a v Německu to mělo takový ohlas,
00:17:10 že potom vláda dokonce zakázala reprint.
00:17:16 Zmizely i další exponáty,
00:17:18 které po skončení války zůstaly ve Vyšším Brodě.
00:17:23 Všechno, co bylo ze žlutého kovu, odvezli Američané.
00:17:27 O tom vypovídá právě obrovské množství trezorů.
00:17:30 Obsah je o fantazii. A spousta věcí po roce 1989 zmizela v zahraničí,
00:17:37 kde si i dneska můžeme některé věci koupit, jako např. v Anglii.
00:17:44 Jde například o slavnou sochu Fritze Rölla Chlapec, co si zavazuje sandál.
00:17:50 Toto dílo bylo před časem v Londýně vydraženo za 150 000 liber.
00:17:56 Je ale zjevné, že exponátů je u nás stále ještě hodně.
00:18:01 Po válce totiž putovaly do různých depozitářů na hrady či zámky.
00:18:06 Během let už nikdo nevěděl, že jde vlastně o majetek Adolfa Hitlera.
00:18:13 V průběhu 5 let objevil Jiří Kuchař celou řadu exponátů
00:18:17 z umělecké sbírky Adolfa Hitlera.
00:18:20 Patří sem také masivní stůl,
00:18:23 o kterém ve svých pamětech píše Hitlerův architekt Albert Speer.
00:18:29 Stůl objevil jako úplně první badatel Lubomír Mazuch.
00:18:35 Tím, jak vypadal mobiliář Adolfa Hitlera, který zde byl ukryt,
00:18:38 ale zatím jsem nevěděl, kde je.
00:18:40 Teprve v minulém režimu, když tady bylo malé televizní sázení,
00:18:44 kdy se táhla čísla na hradech a zámcích,
00:18:47 bylo interview na 1 hradě s kustodem v jeho kanceláři.
00:18:53 Blikla kamera a já jsem tam viděl kus tohoto mobiliáře. A bylo vyhráno.
00:18:59 V okamžiku, kdy jsem to viděl, jsem zajásal, jel jsem tam
00:19:03 a skutečně se tam celá souprava, na které Adolf Hitler lpěl, vyskytla.
00:19:12 Tady vidíte teoretické základy rekonstrukční činnosti
00:19:16 na státním hradě v Bečově.
00:19:19 To, co tady vidíte, sem bylo přivezeno z jiných objektů.
00:19:24 Původní jsou patrně tyto červené židle.
00:19:27 Tento obrovský stůl je snad z Černínského paláce v Praze.
00:19:31 Jak se tady ocitl, to přesně nevím.
00:19:34 Je to typická ukázka nábytku a stavebního slohu
00:19:37 ve stylu nového říšského kancléřství Třetí říše.
00:19:47 Na zmíněný Hitlerův stůl jsme se přijeli podívat sem do Bečova
00:19:51 společně s autorem knihy Hitlerova sbírka v Čechách Jiřím Kuchařem
00:19:55 již v roce 2008. Dodatečně se omlouvám zaměstnancům zámku Bečov.
00:20:01 Nenašli jsme tehdy odvahu říct jim na rovinu, komu ten stůl,
00:20:05 který byl v pracovně pana kastelána, vlastně patřil.
00:20:09 No vida, uplynuly pouhé 4 roky,
00:20:12 a z Hitlerova stolu se stala mediální atrakce.
00:20:23 Dobrý den.
00:20:26 Pane kasteláne, zdravím Vás.
00:20:28 -Vítejte po čase v Bečově.
-Děkuju.
00:20:29 Tento stůl zde tenkrát byl, že?
00:20:32 Ano, v roce 2008 zde ten stůl byl,
00:20:34 dokud jste nám neřekli jeho pravé konsekvence.
00:20:36 Jak to s tím stolem bylo? Jak se sem dostal?
00:20:39 Tento stůl není součástí původního zámeckého inventáře.
00:20:42 Dostal se sem patrně s Památníkem národního písemnictví a poté,
00:20:46 co památník z Bečova odešel,
00:20:47 můj předchůdce jej nechal zapsat jako inventurní vícenález.
00:20:52 Aha. A kde máte stůl a další artefakty dnes?
00:20:56 Od té doby, co jste nám pomohli poodhalit historické konsekvence,
00:21:01 byl převezen do depozitáře
00:21:02 a nahrazen replikou tohoto historického jednacího nábytku.
00:21:06 Bylo by možné od repliky přejít právě tam?
00:21:08 Bylo. Pojďme se tam podívat.
00:21:19 Tady je ta židle, která u toho stolu byla.
00:21:22 Ale já si pamatuji, že tam byla cedulka a na ní bylo napsáno:
00:21:26 Nesedat. Z jakého důvodu? Aby se to nezničilo?
00:21:29 Máte pravdu. Když byl stůl původně v zasedací místnosti,
00:21:32 tato židle, která tvořila soubor a celek, tam byla umístěna také,
00:21:36 ale nesloužila k sedání.
00:21:37 Cedulka na židli měla zabránit tomu, aby si na tu židli někdo sedl.
00:21:41 Tohle taky patřilo nebo patří k tomu stolu, že? Co to je?
00:21:45 Je to mramorová psací souprava a je to 1 ze 4 věcí,
00:21:48 které se z toho souboru zachovaly.
00:21:49 Řada věcí, jako je lampa, schránka na dopisy
00:21:52 nebo nůž na otevírání dopisu, se bohužel nedochovaly.
00:21:55 Jak už se dnes ví, stůl v době našeho natáčení zdejší lidé připravovali
00:22:00 na výstavu, takže jsem ho tentokrát nemohl vidět.
00:22:05 Patřil však opravdu do sbírky Adolfa Hitlera.
00:22:09 Vůdci ho věnoval architekt Waldemar Brinkmann.
00:22:13 Zatímco Adolf Hitler měl pro tohoto muže jen slova uznání,
00:22:18 mnozí architekti hodnotili Brinkmanna s despektem.
00:22:23 V knize Hitlerova sbírka v Čechách autor Jiří Kuchař cituje
00:22:27 také architekta Adolfa Hitlera Alberta Speera,
00:22:30 který ve svých pamětech hovoří mj. také o této židli.
00:22:35 "Nicméně úspěšný byl Brinkmann s křeslem k psacímu stolu,
00:22:40 které pro Hitlera navrhl v takřka göringovských rozměrech.
00:22:45 Jakýsi druh trůnu s dvěma převelikými pozlacenými piniovými šiškami
00:22:51 na horní hraně křesla. Oba tyto kusy, tedy i stůl,
00:22:55 mi svojí přehnanou bombastičností připadaly povýšenecké".
00:23:06 Má další cesta za obrazy z umělecké sbírky Adolfa Hitlera
00:23:10 vede pro změnu na sever Čech.
00:23:15 Zámek v Zákupech.
00:23:16 Za jeho zdmi by měla být díla dalších 2 Hitlerových prominentních malířů,
00:23:22 a sice Willyho Kriegela a Franze Gerwina.
00:23:26 Tak se pojďme podívat,
00:23:28 jaké další obrazy vůdce nacistické Třetí říše tolik zaujaly.
00:23:36 Tady jsou. To jsou oni.
00:23:43 Tady už to vidím. Tak to je něco.
00:23:49 To je obraz přehrady od Franze Gerwina,
00:23:53 který rád maloval motivy ze světa techniky,
00:23:57 a tady čtu, že Hitler za tento obraz zaplatil 8 000 říšských marek.
00:24:05 A tohle je ten slavný kvadriptych Willyho Kriegela,
00:24:11 Jitro, poledne, večer a noc.
00:24:14 A dneska se už ví,
00:24:16 že za 1 z nich Hitler zaplatil 25 000 říšských marek.
00:24:27 Já to dám zpátky.
00:24:30 Jak se ale ukázalo, depozitář v Zákupech skrývá díla
00:24:34 dalších Hitlerových oblíbených výtvarníků.
00:24:38 Je to např. obraz Seppa Hilze Žena nesoucí kbelík.
00:24:45 Jiný vzácný obraz ze sbírky Adolfa Hitlera našel Jiří Kuchař
00:24:49 např. na jisté nejmenované pražské vysoké škole.
00:24:55 Jak ale také zjistil, nejméně 3 exempláře,
00:24:58 které byly ještě nedávno na našem území,
00:25:01 se po roce 1990 objevily na zahraničních aukcích.
00:25:09 Dosud Jiří Kuchař objevil 16 obrazů ze sbírky Adolfa Hitlera.
00:25:13 Dále 3 sochy a několik dalších předmětů.
00:25:18 Dokážete odhadnout, kolik majetku Hitlera na našem území je?
00:25:24 Je to velice složité.
00:25:27 Co se podařilo dohledat podle nalezených nákupních seznamů
00:25:33 i s cenami, které Adolf Hitler zaplatil, většina věcí tady zůstala.
00:25:40 Noblesnější věci byly vyvezeny ven po r. 1989.
00:25:46 Badatel Lubomír Mazuch tvrdí, že na našem území je rovněž ukrytý
00:25:51 osobní archiv Adolfa Hitlera a jeho ženy Evy Braunové.
00:25:56 Taková výbušná záležitost,
00:25:57 dokonce on sám o tom mluvil jako o odkazu budoucím generacím,
00:26:02 a nic jiného už tady zřejmě nebude.
00:26:08 Je známo, že veškerá pozůstalost Adolfa Hitlera patří
00:26:12 bavorskému státu, takže mě zajímalo,
00:26:14 zda třeba nalezené sochy či obrazy nebude muset ČR vracet.
00:26:19 Vládní rada, pan Kajetan Eder, mi napsal:
00:26:22 Nárok svobodného státu Bavorsko na vydání těchto předmětů předpokládá,
00:26:27 že Adolf Hitler dotyčný předmět bez pochyby nabyl
00:26:30 do svého soukromého a ne do říšského vlastnictví
00:26:34 a také že se tento objekt v okamžiku jeho smrti nacházel v Bavorsku.
00:26:39 Vše tedy nasvědčuje tomu,
00:26:40 že umělecká sbírka Adolfa Hitlera zůstane u nás i nadále.
00:26:46 Ovšem pátrání pokračuje a má další hmatatelné výsledky.
00:26:51 Je zjevné, že i další předměty z umělecké sbírky
00:26:55 patřící Adolfu Hitlerovi jsou stále ještě na našem území
00:27:00 v konkrétních depozitářích, v zámcích, v muzeích
00:27:04 a také mezi některými soukromými sběrateli,
00:27:08 ale o tom zase až někdy příště.
00:27:12 Skryté titulky: Věra Mikulenková Česká televize, 2012
Stalo se to 11. března 1938 v osm hodin večer, v málo elegantním městě Linci v Horních Rakousích. Za jasného měsíčního svitu bylo v ulicích přes sto tisíc lidí – čtyři pětiny z celkového počtu obyvatel města – křičeli do ochraptění a hystericky mávali praporky s haknkrajcem. Také z budov vlály velké prapory s haknkrajcem, jako by šlo o nějakou velkou oslavu nikoliv o kapitulaci. Všechny oči byly upřeny na otevřenou mercedesku, která pomalu projížděla městem. Stál v ní muž, upřímně oslněný ovacemi, kterých se mu dostávalo: Adolf Hitler. A právě nyní v něm dozrává velký plán. Změní provinční Linec v hlavní umělecké město Evropy. Budou tu vévodit mohutné budovy, které on sám navrhne a zaplní uměleckými poklady. Kde tyto poklady získá? Bude je kupovat. Především ale bude loupit. Po celé Evropě.
A kam se poklad poděl po válce? Jeho část prokazatelně zůstala v Čechách. Je to zjištění, které zvedlo ze židlí hledače pokladů z celé Evropy. Ale u nás, kde byl tento poklad nalezen, však oficiální místa zatvrzele mlčí. Proč? Protože bychom museli přiznat, že tu dodnes ukrýváme osobní majetek Adolfa Hitlera?