00:00:23V době, kdy celá naše země

00:00:25a další státy prožívaly euforii nad tím,

00:00:29že ke hvězdám vzlétl první kosmonaut, byl to, jak víme,

00:00:34Jurij Alexejevič Gagarin,

00:00:37v jedné z cel pankrácké věznice prožívala své poslední okamžiky

00:00:42jistá, teprve 25letá žena.

00:00:46Jmenovala se Marie Fikáčková a patří jí smutný primát.

00:00:52Je nejmasovější vražedkyní v dějinách tohoto státu.

00:01:03O Marii Fikáčkové jsem se dozvěděl před 7 lety

00:01:07od jistého penzionovaného policisty.

00:01:10Začalo potom mé několikaměsíční pátrání po vyšetřovacím spisu.

00:01:16Objevil jsem ho těsně před skartací.

00:01:19Pak jsem ho dlouhé dny studoval. Tehdy jsem si kladl zásadní otázky.

00:01:25Proč Marie Fikáčková vlastně vraždila?

00:01:29Jaký měla motiv? Byla chladnokrevná? Anebo psychicky nemocná?

00:01:39Byla štíhlá, byla to holka sympatická.

00:01:52To se povídalo, nikdo u toho nebyl, špendlíky jim píchala do hlavičky.

00:02:00Říkalo se, že některé dítě mělo i zlomenou ruku.

00:02:07Všechno vím jen z vyprávění.

00:02:11Držela ho hlavičkou dolů a zřejmě s ním klepla o zem,

00:02:16načesala mu pak kohouta a dítě třeba umřelo.

00:02:26Někde v těchto místech byl stůl, za ním onoho rána 13. dubna 1961

00:02:32seděl soudce, prokurátor, náčelní věznice a služební lékař.

00:02:38Ti všichni se dívali do těchto míst,

00:02:41kde za chvíli měla být sprovozena ze světa 25letá žena.

00:02:48Tou ženou, která tehdy s oprátkou na krku prožívala

00:02:52své poslední okamžiky, byla M. Fikáčková, roz. Schmiedlová,

00:02:57někdejší zdravotní sestra v porodnici v Sušici.

00:03:00Co ji vlastně přivedlo až na popraviště?

00:03:02A proč se o jejím případu nedočteme nikde v dobových tiskovinách?

00:03:07Proč se o něm oficiálně nemluvilo?

00:03:09Jako by se tady vznášelo nějaké tajemství.

00:03:16Pátrám tedy od nuly.

00:03:17První stopy hledám tam, kde život této ženy skončil.

00:03:21V pankrácké věznici.

00:03:22V místech, kde se v letech 1954 až 1989 popravovalo.

00:03:28Předtím lidé přicházeli o život na bývalém ženském dvoře

00:03:32a také za starou vězeňskou nemocnicí,

00:03:35kde byla mimochodem v r. 1950 popravena

00:03:38i doktorka Milada Horáková.

00:03:40Od té doby tu byly popraveny ještě čtyři ženy.

00:03:43Ovšem na rozdíl od doktorky Horákové výhradně za kriminální delikty.

00:03:48V roce 1961, jak už víme, to byla Marie Fikáčková.

00:03:53Drahá maminko!

00:03:54Jak jistě víš, jsem odsouzena k trestu smrti.

00:03:58Je to velmi tragické a nemohu myslet ani na to,

00:04:01že bych se s vámi už neměla nikdy setkat.

00:04:04Protože ještě věřím, že existuje nějaká spravedlnost,

00:04:07které se dovolám.

00:04:09Ovšem jestli ne, musím se smířit s osudem.

00:04:14Tento dopis psala Marie Fikáčková v cele smrti.

00:04:19Na cele smrti byl pouze slamník nebo matrace

00:04:25a stolek připevněný k zemi. To bylo vše, co tam bylo.

00:04:28Prostěradla se nevydávala, zřejmě z obavy, aby nebyla použita

00:04:32jako škrtidlo.

00:04:34Odsouzený k trestu smrti tam setrvával, řečeno slovy psychologa,

00:04:41v naprosté psychické a sociální deprivaci.

00:04:45Pouze ty čtyři stěny.

00:04:48Kdy bude popraven se dozvěděl, až přišel do této místnosti.

00:04:59Mé další pátrání se odehrává v Sušici a okolí.

00:05:02Tam, kde se Marie Fikáčková narodila, kde žila a kde i pracovala.

00:05:07Pokouším se zjistit cokoliv o ženě, která zbavovala životů

00:05:11ty nejbezbrannější z bezbranných, novorozeňata.

00:05:14Hledám lidi, kteří sestru Fikáčkovou znali.

00:05:17Úplně první jsem našel někdejší zdravotní sestru

00:05:20v sušické porodnici a dnes již nežijící Růženu Vaňkovou.

00:05:24Marii Fikáčkovou mi popsala jako hezkou mladou ženu,

00:05:28u které by nikdo její temné sklony nehledal.

00:05:31Lidé si ji prý velmi chválili.

00:05:33Někteří v tomto duchu vypovídali i u samotného soudu.

00:05:37Byli tam třeba i rodiče, jejichž děti byly zabity?

00:05:40U toho soudu, myslím?

00:05:43Byli a hrozně ji chválili, jak měla ty děti v pořádku.

00:05:46-Ti rodiče samotní.
-Jo?ĐAno.

00:05:50Později objevuji další bývalou zdravotní sestru

00:05:52Marii Kurcovou.

00:05:55-Paní Kurcová?ĐAno.

00:05:58Přiznává, že když se s kolegyněmi dozvěděly o zatčení Marie Fikáčkové,

00:06:02byl to pro ně šok.

00:06:07Pořád jsme říkaly, že to není možné.

00:06:10Pro nás byla velice sympatická ženská.

00:06:15Měla jít dělat vrchní sestru na dětském oddělení.

00:06:24A v tu chvíli se to semlelo.

00:06:28Je zřejmé, že více mi může objasnit vyšetřovací spis.

00:06:32Hledám ho souběžně řadu týdnů. Až ho přece jen objevím...

00:06:36Dávno zapomenutý spis, který byl těsně před skartací.

00:06:40Stránka po stránce odhaluje děsivý, a dosud utajený kriminální příběh,

00:06:45který u nás nemá obdoby.

00:06:47První výslech obviněné začal, jak v protokolu stojí,

00:06:5128. února 1960 v jednu hodinu v noci. A trval až do 6:30.

00:07:01Obviněná Marie Fikáčková dne 23. 2. 1960

00:07:06v dopoledních hodinách v oddělení porodnice OUNZ v Sušici

00:07:11úmyslně novorozené Prosserové, 20 hodin staré, pomačkala hlavičku,

00:07:17která na následky tohoto násilného jednání druhý den zemřela.

00:07:23Téhož dne v dopoledních hodinách několikrát udeřila do hlavičky

00:07:28Hanu Hammebauerovou, která rovněž dne 25. 2. 1960

00:07:34v 8 hodin ráno zemřela na následky tohoto vykonaného násilí.

00:07:42Policisté byli tedy přesvědčeni,

00:07:44že mají před sebou dvojnásobnou vražednici.

00:07:47Její spontánní doznání napovídalo, že případ bude rychle u konce.

00:07:52Vyšetřování se odehrávalo v maximálním utajení.

00:07:55V době budování šťastných zítřků

00:07:57se toto mlčení vysvětlovalo mimo jiné obavami z paniky.

00:08:01A tak kolovala šeptanda.

00:08:03Což mi přiznal i bývalý policista Václav Eigner.

00:08:08Pro tuhle oblast to bylo obrovské vzrušení, byl to hrozný šok,

00:08:12protože se nám tady narodila dcera, a tak jsme měli obavu,

00:08:21jestli něco podobného se neudálo i jí, ale neudálo,

00:08:27protože neplakala, když se narodila.

00:08:36Ona to dělala jedině plačícím dětem.

00:08:43Je tu nyní jedna zásadní otázka:

00:08:46Jak se vlastně z útlé, vzdělané a nepochybně inteligentní ženy

00:08:50stane zabiják kojenců?

00:08:55-Kde bydleli?
-V tomhle baráku.

00:08:58To byla dřív ruina. Zřícenina.

00:09:02Teď je to o jedno patro výš.

00:09:11Pátrání mě dovedlo až do těchto míst, kde stával dům rodiny Schmiedlovy.

00:09:16Tady Marie ještě Schmiedlová vyrůstala.

00:09:18Jak později vyšetřovatelům prozradila,

00:09:21její dětství nebylo ani trochu idylické. Spíše naopak.

00:09:25Otec Marie FikáčkovéĐSchmiedlové pracoval jako dělník.

00:09:29Marie si stěžovala na jeho hrubé zacházení i na to,

00:09:32že ji terorizoval její duševně nemocný bratr.

00:09:36-Karel se jmenoval?
-Karel.ĐOn byl nějak postižený?

00:09:41On byl postižený, nebyl samostatný, chodil na pivo, uklízel uhlí lidem.

00:09:48Pomáhal za nějakou korunu.

00:09:52Po skončení školy v roce 1952 začala Marie Fikáčková,

00:09:57tehdy ještě Schmiedlová, studovat Zdravotní školu v Klatovech.

00:10:01V roce 1955 tu s výborným prospěchem maturovala.

00:10:05Dochoval se i posudek Marie Fikáčkové ze zdravotní školy:

00:10:10Má předpoklady pro zvolené povolání, bude dobrou sestrou, svědomitou

00:10:14a spolehlivou dětskou sestrou,

00:10:17která je schopná zodpovědné a samostatné práce.

00:10:22Marie Fikáčková nastoupila po maturitě sem,

00:10:25do tehdejší porodnice v Sušici.

00:10:27O 2 roky později zavraždila prvního novorozence.

00:10:31To byl začátek její pozdější děsivé vražedné série.

00:10:35DĚTSKÝ PLÁČ

00:10:41Z výpovědi R. Pfeifera:

00:10:43Marie Fikáčková se mi jevila jako chytré děvče, které ve škole,

00:10:47pokud vím, se dobře učila.

00:10:49Na veřejnosti se chovala slušně, ale ve své domácnosti

00:10:53se často hádala se svojí matkou, se kterou hrubě zacházela.

00:10:58Při nadávkách využívala těch nejhrubších výrazů.

00:11:04Svědek Pfeifer ještě upozornil na to, že otec Marie Fikáčkové,

00:11:08který byl původem Němec, vystupoval za války agilně pronacisticky

00:11:12a českým lidem, jak doslova vypověděl, nadával do české pakáže.

00:11:17V podobném duchu hovořilo i několik dalších svědků.

00:11:21Sama Fikáčková v jednom z prvních výslechů vypověděla,

00:11:24že usmrcení již vzpomínané Hany Hammelbauerové

00:11:28byla vlastně pomsta.

00:11:30Dědeček mrtvého novorozeněte, byl totiž správcem jejich domku

00:11:34a neustále jim prý jako Němcům nadával a ponižoval je.

00:11:39Čteme z výpovědi Marie Fikáčkové:

00:11:41Dne 23. 2. 1960 kolem 11 hodin

00:11:46jsem byla v místnosti na inspekčním pokoji,

00:11:49kde jsem žehlila pleny.

00:11:51Za mnou ležela Hana Hammelbauerová ve stáří asi 6 týdnů.

00:11:57Tato stále brečela a mě to rozčilovalo a znervózňovalo.

00:12:01Proto jsem se obrátila a toto děcko jsem mírně přivřenou rukou udeřila.

00:12:08Toto jsem provedla v rozčilení, vzteku i v nervovém vypětí.

00:12:13Rukou jsem děcko udeřila do levé strany temenní kosti.

00:12:18Následky těchto úderů se dostavily až druhý den tím,

00:12:22že děcko nepilo.

00:12:24Druhý den po následcích děcko zemřelo.

00:12:28Jak se ale ukázalo, pár měsíců předtím rodila v sušické porodnici

00:12:33sestra nešťastné rodičky, druhá dcera nenáviděného správce.

00:12:38Rovněž i o toto dítě pečovala Marie Fikáčková

00:12:41a dítěti se nic zlého nestalo.

00:12:45Zdá se tedy, že hypotéza vraždy z nenávisti vůči Čechům padá.

00:12:50Ostatně, po několika letech byl jejím rodičům dům stejně vrácen.

00:12:54Proč ale něco takového bývalá sestra před vyšetřovateli zrovna říkala,

00:12:59byť to později stejně popřela.

00:13:01Ale je tu další verze.

00:13:08Toužila hrozně po svém dítěti a ona ho neměla.

00:13:10Říkala to ta děvčata, já jsem s ní vůbec nedělala.

00:13:13-Ona nemohla mít děti?
-Ona nemohla mít děti.

00:13:16Prý neměla ráda blondýny nebo blonďaté děti s modrýma očima.

00:13:22-A proč?
-To nevím.

00:13:25Z výpovědi manžela Marie Fikáčkové Lumíra Fikáčka:

00:13:29"Mezi mnou a manželkou bylo ujednání,

00:13:32že děti ještě chtít nebudeme, a to z těchto důvodů:

00:13:37Letos jsme chtěli jet na zahraniční rekreaci k Černému moři.

00:13:43Jelikož je spartakiáda, na které cvičíme,

00:13:45a cvičila i moje manželka, rozhodli jsme se, že pojedeme

00:13:49na zahraniční rekreaci až r. 1961.

00:13:54Z těchto důvodů jsem se nepokoušel mít děti já,

00:13:58ani moje manželka."

00:14:01Takže i tato hypotéza zřejmě padá.

00:14:04Stejně tak jako zřejmě padají legendy o tom, jak novorozence usmrcovala.

00:14:10Opravdu je házela na zem, anebo jim, jak se traduje,

00:14:13vpichovala špendlíky do nejzranitelnějšího místa,

00:14:17což je hlava novorozence?

00:14:19Vyšetřovatelé posléze konstatovali, že děti usmrcovala údery do hlavy

00:14:23nebo do hrudníku.

00:14:25Zdálo se, že případ bude uzavřen. Ale nebyl.

00:14:28Marie Fikáčková totiž přichází s dalším doznáním. Děsivým doznáním.

00:14:35Kromě dvou posledních případů Prosserové a Hammelbauerové

00:14:40zbila jsem ještě dalších 10 dětí, které na následky mého bití zemřely.

00:14:47K tomuto chci dodati, že na některá jména zemřelých dětí

00:14:51jsem si vzpomněla.

00:14:53Jména jsem udala, ale na další děti si už vzpomenout nemohu.

00:14:59Marie Fikáčková popsala i svou první vraždu,

00:15:03ke které mělo dojít už v roce 1957, tedy 3 roky před zatčením:

00:15:09Na jméno toho dítěte ani rodičky si nemohu vzpomenout.

00:15:13Bezpečně si pamatuji, že dítě jsem tloukla do hlavy

00:15:16neb prsou, a že smrti dítěte se toto přičítalo ze strany lékařů

00:15:22na úkor porodu.

00:15:25Obviněná pak ještě vypověděla,

00:15:27že k záchvatům vzteku u ní docházelo pravidelně.

00:15:31Hodně ji prý rozčiloval pláč dětí.

00:15:35Ve spisu můžeme najít i lékařská vyšetření Marie Fikáčkové.

00:15:39Psychologové a psychiatři konstatovali

00:15:42hlavně sklony k depresím, k hysterii a k nekontrolovaným výbuchům vzteku.

00:15:47Ostatně, sama vyšetřovatelům prozradila, že svou matku,

00:15:52se kterou mívala spory, několikrát uhodila.

00:15:55Jednou jí prý v afektu řekla, že ji zabije.

00:15:59Vraždy probíhaly záchvatovitě, víceméně periodicky.

00:16:03Po činu pociťovala uklidnění jako po afektivní bouři.

00:16:07Za příznačné mohu pokládat sdělení vyšetřovatele,

00:16:11že by smrtelně udeřila i vlastní dítě,

00:16:14kdyby ji uvedlo do stavu podrážděnosti svým křikem.

00:16:21Obsáhlý psychologický posudek Marie Fikáčkové

00:16:24jsme po více než 50 letech, které od případu uplynuly,

00:16:28nechali posoudit psycholožkou a soudní znalkyní Ludmilou Čírtkovou.

00:16:33Paní docentka Fikáčkovou charakterizuje

00:16:35jako sériovou vražednici.

00:16:40Možná s dodatkem "zvláště morálně zpustlé".

00:16:43Ta mluva, kterou používá např. při výsleších

00:16:46je pro sériové vrahy úplně typická.

00:16:49Mám na mysli třeba její konstatování:

00:16:54"Řekla jsem si, že se musím zbavit nějakého dítěte."

00:16:59Další konstatování, třeba:

00:17:03"Zabila jsem 10 dětí, ale možná i víc.

00:17:07Jejich jména si nepamatuju."

00:17:09To jsou typické výroky, se kterými se setkáváme.

00:17:12Svědčí o naprosté lhostejnosti a netečnosti ve vztahu k obětem.

00:17:17Oběti jim nestojí dokonce ani za to, aby si zapamatovali jejich jména.

00:17:25Navenek však Marie Fikáčková stále hrála úspěšně roli milé, ochotné

00:17:30a obětavé zdravotní sestry.

00:17:32To už se však blížil konec jejího vražedného šílenství.

00:17:40Někdejší zdravotní sestra Marie Kurcová vzpomíná na okolnosti,

00:17:44které se týkaly jedné z obětí Marie Fikáčkové,

00:17:48čerstvě narozené dcery manželů Prosserových...

00:17:52Měli dva kluky a čekali třetí. Měli holčičku.

00:17:55Sama říkala, jak moc ten tatínek chce holčičku.

00:18:01Z výpovědi Marie Fikáčkové:

00:18:04"Při stisknutí hlavičky Prosserové jsem cítila,

00:18:07jak se mi prsty boří do hlavičky.

00:18:10Necítila jsem v tomto okamžiku žádné praskání lebečních kostí.

00:18:14Pouze jsem cítila, že hlavičku mačkám,

00:18:18a že tato povoluje.

00:18:20Byla jsem si vědoma toho,

00:18:22že dítě po tomto stisku přestane plakat, ale musí zemřít."

00:18:27Manželé Marta a František Prosserovi, kteří tehdy přišli

00:18:31o svou prvorozenou dceru,

00:18:33jsou dodnes, když na to všechno vzpomínají, stále plni bolesti.

00:18:38Přestože od tehdejší doby uplynulo již více než 50 let.

00:18:42Paní Prosserová vzpomínala na první chvíle bezprostředně po porodu.

00:18:48Potom mě odrodil pan doktor a říkal, že je dcera,

00:18:54že je v pořádku, plačící, křičící.

00:18:57Druhý den ráno přišel pan doktor, sedl si ke mně na postel,

00:19:05pokukoval po mně podivně, tak už jsem něco tušila.

00:19:11Říkal mi, paní Prosserová, ta holčička nám zemřela.

00:19:17Já jsem se ptala, co to bylo.

00:19:19Říkal, že buď vrozená obrna anebo srdíčko.

00:19:26Já jsem si pořád nedovedla představit,

00:19:31vždyť obrna má předzvěsti, teploty, teprve pak se ochrne.

00:19:34Jak může děťátko, které se zdravé narodí,

00:19:37druhý den zemřít na obrnu?

00:19:41Když jsem tam večer přišel

00:19:43a díval se, jak tam poletovali doktoři a sestřičky,

00:19:46plné ruce injekcí, tak mě něco zarazilo.

00:19:51Druhý den potom jsem se dozvěděl, že dcera zemřela.

00:19:57Můj nevlastní děda pomáhal v Sušici u pohřební služby.

00:20:01S ním jsme ji oblékali a s mým otcem ji nesli do hrobu.

00:20:09To musí být hrozný pocit.

00:20:12Je to hrozné, když takhle přijdete o děcko.

00:20:15Ještě dnes to bolí.

00:20:18Až když jsem dostal papíry do ruky zalepené v obálce,

00:20:22abych mohl jít na matriku a pak na faru,

00:20:28tak mi to nedalo a obálku jsem otevřel.

00:20:31V obálce jsem zjistil, že měla promačkanou hlavičku,

00:20:35zlomenou ruku a nevím, co ještě všechno.

00:20:41Krvácení do mozku, protože měla promačkanou lebku.

00:20:47To jsem se dozvěděl až z papírů, jinak jsem se nedozvěděl od nich nic.

00:20:52Člověka teď musí napadnout:

00:20:54Jak to, že tohle všechno Marii Fikáčkové tak dlouho procházelo?

00:20:59Pokud bylo pravdou to, co vypověděla, že prvního novorozence zabila

00:21:03už v roce 1957,

00:21:05tedy 3 roky před svým zatčením, logicky vyvstává otázka:

00:21:10Co po celou tuhle dobu dělali odpovědní lékaři?

00:21:15Čteme nyní jednu z výpovědí Marie Fikáčkové:

00:21:18"Lehkomyslnost lékařů,

00:21:20kteří nezjišťovali pravou příčinu úmrtí těchto dětí,

00:21:24mě prakticky utvrdilo, že se nemusím ničeho bát,

00:21:29že by přišlo najevo, že mým zlým nakládáním

00:21:32přišlo dítě o život, a proto jsem ve svém jednání pokračovala."

00:21:39Marie Fikáčková označila několik lékařů, kteří podle ní

00:21:42neplnili dobře své povinnosti.

00:21:45Je zajímavé, že nikde ve vyšetřovacím spisu nenajdeme alespoň náznak toho,

00:21:50že by některý z odpovědných lékařů

00:21:53měl být alespoň vyšetřován pro zanedbání povinností

00:21:57nebo dokonce obžalován.

00:21:59Jak to opravdu bylo, se dnes už nikoho nezeptáme,

00:22:03lékaři, kteří nesli největší odpovědnost, jsou už mrtví.

00:22:07Kdo ví, jak dlouho by Marie Fikáčková ještě vraždila,

00:22:11kdyby se konečně nenašel pozorný patolog.

00:22:17Marii Fikáčkovou sem policisté

00:22:19přišli zatknout 27. 2. 1960 dopoledne.

00:22:25Chovala se naprosto klidně a přirozeně.

00:22:28Později vyšetřovatelům řekla, že se jí zatčením vlastně ulevilo.

00:22:34Těsně po jejím zatčení přišel v sušické porodnici na svět chlapec.

00:22:39Tenhle někdejší chlapec se později stal kameramanem ČT

00:22:43a shodou okolností natáčel se mnou a režisérem P. Draženem

00:22:47i tento příběh o andělu smrti jménem Marie.

00:22:52Zamyslel ses někdy nad tím, že kdyby ses narodil o den dřív,

00:22:55co by s tebou bylo?

00:22:58Tak jsem se nad tím nezamýšlel, ale když nad tím teď uvažuji,

00:23:04buď bych byl nějaký postižený nebo nevím, jaké by to mělo následky,

00:23:09nebo bych nemusel být vůbec.

00:23:11Takže jsi vlastně měl štěstí.

00:23:12Asi jsem měl štěstí.

00:23:14V Sušici se Kamil Hrzal setkává se svou tetou, Marii Korálovou,

00:23:19která svou sestru a Kamilovu maminku navštívila v porodnici

00:23:22bezprostředně po zatčení sestry Fikáčkové.

00:23:26Kdyby se ten Kamil narodil o den dřív...

00:23:29Jestli byl uřvaný, tak by to byl odnesl taky.

00:23:33To víte, strach byl po celé Sušici.

00:23:36Každý měl strach.

00:23:41Ten doktor psal úmrtní listy a to byla chyba.

00:23:45Nekontroloval, na co to dítě zemřelo.

00:23:48Napsal, že na zápal plic.

00:23:51Pak přišli na to, že dítě mělo i natržené ouško, zlámanou ruku,

00:23:58něco takového.

00:24:01Soud se uskutečnil v Klatovech. Bylo 4. října 1960.

00:24:06Jednání se zúčastnili i manželé Prosserovi.

00:24:11Vůbec ničeho nelitovala. Nebylo na ní nic vidět.

00:24:15-Ona tam vyprávěla, jak to dělala?
-Jo.

00:24:18Vůbec to nebrala, až když vynesli rozsudek,

00:24:22tak začala plakat.

00:24:27Marie Fikáčková byla odsouzena k trestu smrti.

00:24:30Motiv její vražedné bilance nebyl nikdy dost dobře objasněn.

00:24:39Hovořila také o tom, že tak jednala z důvodu, že nesnášela dětský pláč,

00:24:46ale to mohlo být pouze kritérium pro výběr konkrétní oběti,

00:24:50ale rozhodně ne motiv.

00:24:51Hlavní motiv je opět to, co shledáváme u jiných sériových

00:24:56vrahů, že myslí jinak.

00:24:57Proč si Marie Fikáčková vybírala ty nejbezbrannější?

00:25:00Právě ty děti, ty novorozeňata?

00:25:02Myslím, že tady by mohla být odpověď velmi jednoduchá:

00:25:06Vybírala si oběti, které měla po ruce,

00:25:08které byly dostupné.

00:25:10Možná je to i shodou okolností, že si vybírala ty nejzranitelnější,

00:25:15to je novorozence.

00:25:16Můžeme jen spekulovat,

00:25:18kdyby pracovala na jiném nemocničním oddělení, jestli by použila pacienty

00:25:23z tohoto nemocničního oddělení.

00:25:26Já bych se přikláněla k názoru, že pravděpodobně ano.

00:25:30Kdyby to bylo teoreticky možné, jestli byste jí odpustila?

00:25:34Ne, dokážu odpustil leccos, ale tohle bych jí neodpustila.

00:25:48Jak už víme, v cele smrti napsala Marie Fikáčková dopis své matce.

00:25:52Přestože v minulosti měla vůči ní velkou averzi,

00:25:56oslovila ji jako: Drahá maminko.

00:25:58Potom ještě dvakrát požádala o milost. Bezvýsledně.

00:26:02A pak přišlo ráno 13. dubna 1961.

00:26:0925letá Marie Fikáčková, která, jak sama přiznala,

00:26:13usmrtila min. 10 bezbranných novorozenců,

00:26:16byla odvedena do podzemní místnosti pankrácké věznice. Na popraviště.

00:26:22Oblečená byla do hnědých tepláků a košile.

00:26:25Na bosých nohou měla pantofle.

00:26:33Oznámili jí to, přečetli rozsudek, seznámili s tím,

00:26:36že milost byla zamítnuta, a že bude vykonána poprava.

00:26:52Stála, na krku měla oprátku, ruce měla spoutány za zády.

00:26:57A čekala.

00:26:59Pak někdo ve vedlejší místnosti spustil mechanismus.

00:27:04A už nebylo nic.

00:27:12Přiznám se, že jedna věc mě v tom celém hrůzném případu zaráží.

00:27:18Jak víme, Marie Fikáčková uvedla,

00:27:21že zabila přinejmenším 10 novorozeňat.

00:27:25Soud však konstatoval dvojnásobnou vraždu, další zabití už neprokázal.

00:27:31Proč? O tom můžeme jen spekulovat.

00:27:35Možná i proto, že by k zodpovědnosti musel být přizván

00:27:39i někdo z lékařského či zdravotnického personálu

00:27:44za špatné plnění svých kontrolních a jiných povinností.

00:27:49Ale právě tohle už zřejmě zůstane navždy tajemstvím.

00:27:58Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2012