Milan Cieslar
režie
Čím vás nejvíc oslovil scénář filmu?
Asi tím, jak se v něm citlivě míchá obyčejnost s ušlechtilostí, humor se smutkem, realita s nadsázkou, love story s českým šovinismem, a to vše dohromady.
Měl jste po přečtení scénáře hned jasno, koho z herců obsadíte? Které obsazení vám dalo nejvíc zabrat?
Měl jsem jasno v těch zásadních rolích, některé byly „šity“ na míru – třeba Petru Nárožnému. Problém bylo obsazení hlavní hrdinky a jejího chlapce Marka, neboť jsem netušil, jak v naší nejmladší herecké generaci chybí osobité, výrazné typy. Když jsem teď dělal casting v Paříži na jiný film, přišlo téměř třicet mladých adeptek a musím říct, že přinejmenším pětadvacet z nich by si zasloužilo velkou roli. To se u nás bohužel nestává. Nicméně nakonec všechno dobře dopadlo. Našli jsme přesně to, co jsme hledali.
Jak dlouho probíhaly přípravné práce a jak dlouho se natáčelo?
Nejdelší byla scenáristická příprava filmu. Pracoval jsem spolu s Martinem Horským (scenárista) na textu skoro tři roky. Je to jeho první profesionální scénář. Ten dlouhý dialog a práce s ním na scénáři se vyplatila. Už dlouho jsem nezažil, že by se herci na scénář komedie tak těšili, jako je to tentokrát. Mají co hrát. Natáčelo se standardních šest týdnů včetně scén v Londýně.
Na co jste se nejvíc těšil a z čeho jste měl největší obavy?
Jako vždycky jsem se těšil na proces, kdy něco smysluplného vzniká. Je to jako když sedáte do rychlého auta poprvé, po dlouhé době, kdy jste to auto skládali, soustružili… Nebo když usednete na hřbet plnokrevného koně, kterého jste přivedli na svět. Vždycky je to adrenalin, spojený s obavami, strachem, že to auto či koně nezvládnete, že to bude jen a jen vaše chyba. Zároveň tušíte, že ten kůň má na to, aby zaběhl co nejlépe. A také byla skvělá spolupráce s herci a celým týmem kolem mě. Jsou to všechno lidi, s kterými mělo smysl zkazit si prázdniny prací…
Proč jste si vlastně pro svůj další film vybral – pro Vás poněkud nezvyklý – žánr lehké komedie?
Protože cítím, že to je téma a žánr, který jsem kdysi nakousl svým filmem Duše jako kaviár. Mělo také vzniknout pokračování s názvem Duše na talíři, které bohužel nikdy nevzniklo, ale začalo virtuálně žít na internetu, jako kdyby existovalo. Bylo tedy na čase přijít s něčím skutečným a možná přinést i větší dávku humoru, snad i potěšení. I když dobrá komedie by měla být vždycky o něčem a mít i vážnější polotóny!