O slušnosti

Čtvrť Janov, samostatně stojící část Litvínova, se "proslavila" otevřeným střetem radikálních nacionalistických skupin s romskými obyvateli sídliště. Konflikt byl postupně bohatě medializován, vzniklo o něm několik televizních reportáží a dokumentů. Způsob, jakým byla situace ve městě popisovaná, vytvořil pocit jakéhosi vzdáleného konfliktu, který nemá se světem kolem nás nic společného. Vznikla představa ghetta, ve kterém spolu bojují představitelé extremistických skupin, případně bílí rasisté, a na druhé straně nepřizpůsobiví/romští obyvatelé vybydlených panelákových domů. Stvořil se svět, který nemá s námi "slušnými lidmi" nic společného: jakési imaginární místo s imaginárním problémem.

Autory však nezajímá otevřený konflikt ani vyhrocená setkání zástupců jednotlivých stran. Zajímá je tzv. normalita. To, co je obyčejné. Žádné extrémní projevy a střety, ale banalita každodenního života. Chtějí vidět a ukázat, jak lidé v Janově žijí a jak o sobě navzájem smýšlejí. A to skrze uvažování o tom, co je normální, co se považuje za standardní a co si lidé představují pod pojmem slušnost. Jejich pozorování obyvatel sídliště ústí v děsivé poznání, že v každém z nás je rasismus latentně přítomen, zvláště v situacích, kdy máme pocit, že bráníme své hodnoty, své teritorium.

Režisér Radovan Síbrt zachytil své hrdiny z "většinové" společnosti v každodenním, bezcílném přežívání. Nechává je, aby se pokoušeli vymezit, co pro ně znamená slušnost, slušné jednání, slušný způsob života. A nechává nahlédnout do problému, se kterým se v (nejen) současné době potýká celá Evropa: selhávání multikulturalismu. Jen obtížně dokážeme žít vedle odlišné kultury a toto soužití od nás vyžaduje mnoho vynaložené energie, kterou nejsme vždy ochotni vydat.

Většinová společnost a její představy jsou podpořeny přítomností záběrů policejních kamer, které v tichosti dohlížejí na tento "námi" (většinovou společností) stvořený koncept slušnosti.