Stará domovní znamení

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 2  
Sdílet
| Poslat odkaz

Znamení z oblaků slétnuvší zahrnují především ptačí symboly. Na staropražských domech bychom v minulosti napočítali 26 ptačích druhů, dochovalo se jich 16. Co k tomu naše předky vedlo a kteří pernatci patřili k těm nejoblíbenějším? Třeba nám to napoví dům U Zlatého, Černého nebo Červeného orla… Režie A. Kopřiva

Mezi nejoblíbenější motivy na starých domovních znameních patřily ptačí symboly. Copak k tomu asi naše předky vedlo? Pojďme se na tu „pernatou“ podívat. Na staropražských domech bylo napočítáno v minulosti 26 ptačích druhů, dochovalo se jich 16. Podle frekvence výskytu to byli nejčastěji orli, až daleko za nimi kohouti, pštrosi, čápi, pávi, labutě, holubi, bažanti a další drobné ptactvo.

Orel

Orel je symbolem nebeských mocností dobra. Létá tak vysoko, že se podobá bohům. Představuje triumf ducha nebo rozumu nad tělesností, přenáší duše do nebe. Vždy po stu letech obnoví své síly v omlazujícím prameni a žije věčně. Se svými mláďaty vzlétá vysoko ke slunci, aby je posílilo. Které z mláďat žár nevydrží, to orel zavrhne. Jako výraz božské i lidské síly se stal orel heraldickým znamením vládců. V české heraldice je orel dvouhlavý, jednohlavá je orlice. Orly a orlice nalezneme na erbech císařů, králů, knížat, šlechtických rodů, a také na zemských znacích.

Rezidence U Černého orla

Znamení Rezidence U Černého orla nese všechny císařské atributy – dvouhlavý černý orel, původně symbol římských císařů, byl průběhem dějin převzat Habsburky až do jejich říšského znaku. Mohučský arcibiskup Ludwig cestou ke dvoru Karla IV. našel prý ve skalní rozsedlině orla a kázal ho osvobodit. Ten ho pak provázel po cestách, chránil ho a možná, že tak se dostal i na jeho pražskou rezidenci sem v Mostecké ulici. Fakticky doloženo je však znamení až po roce 1606. Mezi další významné majitele patří Apolena z Huti, vdova po Viktoru Korneliovi ze Všehrd, významném českém humanistovi a děkanovi Karlovy univerzity, jenž podlehl morové epidemii roku 1520. Po ní dům vlastnil Šimon Jeremiáš ze Skalní Hory až do ničivého požáru z roku 1541, o němž už byla řeč. Nevíme kdo, ale možná právě proto umístil do štítového nástavce domu plastiku svatého Floriana, ochránce před ohněm a patrona hasičů.

Dům U Červeného orla

Původně se jmenoval U Jelena v kotli. Snad proto, že zde někdy od poloviny 15. století býval středověký hostinec. Až po třicetileté válce, během renesanční přestavby, přistál na fasádu červený dvouhlavý orel, obdařený už císařskými atributy.

Na sklonku 18. století se z hospody stala vyhlášená kavárna U Suchých, která zde čile prosperovala déle než půl století. Ve 30. letech 19. století se zde scházela obrozenecká intelektuální smetánka: Erben, Čelakovský, Chmelenský, Tyl a mnozí další. Kromě toho se zde odehrálo také jedno velmi osudové setkání. Ano, tady se poprvé setkali roku 1833 po divadelní zkoušce Kajetánského divadla slečna Eleonora Šomková, řečená Lori a Karel Hynek Mácha. Jejich „láska na první pohled“ po třech dramatických letech skončila Máchovou smrtí, krátce před jejich svatbou.

Dům U Bílého orla

Reliéf znamení Domu U Bílého orla pochází z konce 18. století. Taky se to tady jmenovalo U mísy, později U Vokřínů. Barokní loubí nechal postavit sochař Jan Braun. Po něm tady bydlel další sochař Jan Jiří Bendl. A do třetice další sochař – Richard Práchner. Takže dům by se klidně mohl jmenovat U Tří sochařů. Tady už jsme byli, vzpomínáte?

Kohout

Z ptačích symbolů domovních znameních byl druhý nejčetnější kohout. Hned po orlu. Možná proto, že ve středověku běžně chovali drůbež na dvorcích. Dnes už Pražané na kohoutí kokrhání zapomněli. Je to citelný nevděk věku budíků vůči kohoutům, když vezmeme v úvahu jejich tisícileté věrné služby. Našemu věku zbyl kohout ochranitel na staroměstském orloji a něco málo z domovních znamení.

Dům U Zlatého kohouta

Dům U Zlatého kohouta v Michalské a Vejvodově ulici nese znamení kohouta od počátku 17. století, kdy vznikl spojením dvou menších domů na výhodné stavební parcele, o kterou byl vždycky zájem, neboť se nacházela v blízkosti Staroměstského rynku a Královské cesty. Neuvěřitelně nepravidelný tvar a nepřehledná sklepení svědčí o složitém stavebním vývoji objektu. Téměř pozapomenuté znamení Zlatého kohouta obnovili majitelé domu při poslední rekonstrukci v roce 1999, kdy bylo gotické sklepení upraveno na vyhlášenou galerii.

Čáp

Snad všude na světě představuje čáp nositele šťastných zpráv, u nás také novorozeňat. Čáp je vzorný rodič, krmí své potomstvo a v předobrazu synovské úcty sytí i přestárlého otce. Vytváří ideální pár, nacházející v čase návratu staré hnízdo. Sotva mohl být vybrán lepší symbol domova. Proto se na znameních během staletí vystřídalo patnáct bílých a zlatých čápů, a dokonce i jeden zelený.

Dům U Tří čápů

Znamení tří čápů dal svému pozdně renesančnímu šenkovnímu domu na Valdštejnském náměstí Otto Rulle mezi léty 1653 a 1684. Zámečník František Scheib nechal dům na konci 18. století přestavět podle plánů stavitele Josefa Zobela. Tehdy dostal svou nynější podobu i kolorovaný reliéf domovního znamení. Tři čápi – s nápisem čitelným ještě na počátku 20. století, přinášeli spokojené poselství domácího pána: „Marně svět závidí, když se bůh stará.“ Dům U Tří čápů má bohatou historii. Už v roce 1358 tu stával nejstarší pražský pivovar při augustiniánském klášteře u svatého Tomáše, tehdy ještě dřevěný. Řeholníci prý vařili tak dobré pivo, že postupně ovládli malostranský pivní trh a získali monopol na celý levý břeh Vltavy. Jejich úspěchy narušily poprvé husitské války, při kterých byl klášter i pivovar vypleněn, ale byl znova postaven ještě výstavněji. Podruhé, po velkém malostranském požáru roku 1541, byl však zcela zničen. Ale pivo se tu čepuje dodnes.

Dům U Bílého čápa

Dvoupatrový klasicistní Dům U Bílého čápa, zvaný Venclovský, stojí v řadové zástavbě ulice U Lužického semináře. Původní, převážně dřevěná renesanční stavba byla barokně přestavěna Ignácem Janem Nepomukem Palliardim na počátku 19. století. Tehdy bylo také průčelí osazeno dochovanou olejomalbou bílého čápa.

Pštros

Pštros patřil do středověku za ptáka moudrého, spravedlivého a trochu i pohodlného, protože neseděl na vejcích jako ostatní ptáci. „Mláďatům prý pomáhal na svět v originální umělé líhni, proti níž usedal a vejce zahříval žárem svých očí. Podkovu dostal pštros do vínku údajně zásluhou jistého řeckého Fyziologa s velkým „F“, jenž vyprávěl, že kdysi v Chiosu na vlastní oči spatřil urostlého, krásně opeřeného ptáka, jak polyká v kovárně žhavé železo, které pak vyšlo z jeho trávícího ústrojí jako vylehčená zvonivá ocel.“ Teprve moderní doba nadělila pštrosovi zbabělost a zaslepenost.

Dům U Tří pštrosů

Pozdně renesanční Dům U Tří pštrosů stojí jako už jeho předchůdce hned bezprostředně vedle Kamenného, později Juditina a dnes Karlova mostu. Narozdíl od skromných řemeslnických poutačů, které plnily ulice spíš lidovou tvořivostí, rozhodl se „peříšmukýř“ neboli ozdobník Jan Fuchs roku 1606 pro velkolepou reklamu rozvinutou na pořádné ploše fasády mistrem malířem Danielem Alexiem z Květné. Jako výrobce ozdob z peří zásoboval hlavně kavalíry evropsky proslulého dvora, kteří vyhazovali za umělecké kreace šmuků z vlajících pštrosích per na baretech a kloboucích úctyhodné částky.

Páv

Ve staroperském mýtu stojí páv na začátku všeho stvoření. Když duch kosmu v pavím těle zahlédl svůj vlastní obraz v zrcadle božské tekutiny a užasl, až se zpotil. Z kapek pávova potu vznikla země, rostliny, zvířata i lidé. Jako příroda mění svou podobu, rozvinuje a stahuje páv svůj chvost, oslňující jak slunce, jako sluneční symbol ztělesňuje nesmrtelnost a věčnou blaženost. Že je páv okrasou vesmíru si všimli i řečtí bohové, a proto se stal průvodcem první olympské dámy – bohyně Héry. Podle ní se i vznešenější smrtelnice nechávaly pávem doprovázet až na onen svět.

Dům U Bílého páva

Na pražských domech se vystřídalo na dvanáct pávů všech barev, ale bílý byl nejčastější. Dochoval se však jediný, v Celetné ulici. Znamení je doloženo zprávou ze Starých letopisů českých: „Krejčí Jan od Bílého páva se úspěšně zamíchal do krvavého vyřizování účtů s proradnými konšely, kteří chystali spiknutí roku 1483. Prchajícího staroměstského rychtáře Prokopa dostihl oštěpem a tím se zapsal do dějin.

Stejně tak se zapsal do dějin i pekař Houska, jak praví pověst. Název Celetná totiž pochází od slova „calta“ neboli „houska“. Byl to pekař pyšný tak, že mu ani husí peroutka nebyla dost a pečivo potíral kradenými pavími brky. A tak za pekařskou domýšlivost přišel spravedlivý trest. Takhle se za těch dávných časů trestali mistři pekařského cechu za pýchu a nepoctivost. Že jedno brko do rohlíku zapekl, královskou svatbu tím zhatil, až z toho málem byla válka. Ona ta kradená paví brka patřila totiž samotné královské nevěstě. Studená koupel nafoukaného pekaře vyléčila. Aby nezapomněl, kam až ho světská pýcha dovedla, dal si na dveře svého domu vytesat z kamene Bílého páva.

Od konce 17. století bydlely v domě nejméně tři generace rodiny vlámského malíře Jana Ungerse, který byl svého času i vůdčí osobností „malířského pořádku pražského“. Štukový Bílý páv na současné fasádě dostal podobu po roce 1750 a měl štěstí. V květnu 1945 dům po zásahu šrapnelem vyhořel. Zachovalo se jen průčelí. To rozhodně není důvod, abychom se na Bílého páva dívali spatra. Ostatně – v tom bude onen hrdý pták vždy lepší, než my.

Bažant

Bažant, oblíbený pták jak na hodovních tabulích, tak pro své atraktivní peří. Přestože je původem z Malé Asie, má v Čechách velkou tradici chovu už od 11. století, kdy jej k nám uvedli zakladatelé klášterů. Bažant jako symbol nebyl pro středověké mínění narozdíl od kultur jeho pravlasti nijak lákavý. Platil za šalebného a lstivého tvora, který podivným tancem dovede odlákat lovce od hnízda s vejci nebo mláďaty. Do domovních znamení směl vejít na sklonku 17. století až jako symbol dobře zásobené kuchyně či plného stolu.

Dům U Zlatého bažanta

Jeden celý bažantí pár se skví na opravené fasádě klasicistního průčelí, které je dílem stavitele Karla Pollaka. Dům U Zlatého bažanta byl vystavěn po roce 1717 v Černínské ulici na samém konci Nového Světa. Nebo začátku? Bílý bažant se uhnízdil i ve dříve Poštovské ulici, odkud bývala odbavována pošta do Vídně. Až roku 1898 získala ulice proti vůli městské rady své dnešní jméno po Karolíně Světlé, která se narodila jen o čtyři domy vedle.

Divoká kachna

Nevíme, proč znamení i středověká heraldika znají jen kačku divokou, zlou či divou, která často vystupuje v trojici, ač jako tažný pták indiánských mýtů zná všechny cesty na zemi, ve vodě i ve vzduchu jako neomylný navigátor tahu člověka za sluncem a životem. V předbělohorské době nesly znamení Divokých nebo také Zlých kachen hned tři domy. Nejspíš je po Starém Městě roznášela jedna rozvětvující se rodina Kačků z Kačína při koupi dalších domů v Husově ulici. Docela jistě jejich obraz zdobil průčelí v roce 1628 za Jakuba Baumayera, posledního známého majitele domu předtím, než stavba za třicetileté války zcela zpustla. Na počátku 18. století, když tu krejčoval Josef Zobler, stál kamenný, dvoupatrový dům už zase v dokonalém pořádku. Při celkové opravě dostal svou podobu také nynější plastický reliéf se středověkým motivem kachen plujících v orobinci.

Labuť

V mýtech mnoha národů má labuť významné místo pro svou neposkvrněnou bělost, vznešený zjev a ladnou siluetu. Ztělesňuje sluneční symbol, je vzorem odvahy, krásy, vzdoru, ale také mužské síly. Nezapomínejme, že Zeus se kvůli Ledě proměnil v labuť. Slovanské mýty ji spojují s panenskou čistotou a křesťanství si tuto představu bere za předobraz Panny Marie.

Dům U Bílé labutě

Dům U Bílé labutě leží v horní části Nerudovy ulice. Na počátku 17. století jej vlastnil jistý Matěj Provazník, obchodník natolik zdatný, že ho jeho aktivity přivedly až na rudolfínský císařský dvůr. Údajně se zde spřátelil s nejslavnějším pražským rabínem Löwym, který v jeho domě krátce i pobýval. Z dochovaných zápisů rodiny Provazníkovy vyplývá, že právě Matěj nechal dům označit znamením Bílé labutě, protože mu podle rodinné pověsti ve snu odkryla prasklinu v dlažbě, kam jeho stářím zmatený otec ukryl rodinný poklad, který léta nemohli nalézt. Dnes domu potomci rodiny Provazníků postupně navracejí bývalý lesk.

Dům U Zlaté labutě

Renesanční obytný Dům U Zlaté labutě v malebném zákoutí Sněmovní ulice, se dochoval téměř v původní podobě. Během staletí byl jen málo upravován. Dům přímo pod Pražským hradem obývaly rodiny šlechticů a zemských úředníků. Znamení Zlaté labutě, je v písemných pramenech uváděno od roku 1629. Časem však opršelo a lidé labuť po krátký čas zaměňovali s pštrosem.

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.

Diskuse diváků
  • Áďa 4. 3. 2016 18:12

    Vysíláni

    Prosím, moc bych chtěla pořad vidět. Budete ho vysílat? Škoda, že nejde přehrát v ivysílání. Předem děku…

  • Petra 12. 12. 2012 16:17

    otázka

    od kdy domovní znamení na průčelých sloužila k rozlišování domů????

  • Marek 29. 1. 2012 18:42

    Děkuji za pořad

    Milí, krásný pořad, s povedenou hudební kulisou. Cením si toho, že informace jsou v něm podáván…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 26 minut – Rok výroby: 2011 – P  ST
Žánr: Zábava | Publicistika
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Související pořady