Ester Janečková: „Díky Tajemství rodu se mi podařilo udělat si nezkreslený názor na mého otce.“

Co vás přivedlo k tomu, abyste se zúčastnila natáčení pořadu Tajemství rodu?

Hlavním motivem byla samozřejmě zvědavost. Navíc, můj starší syn se právě v tu dobu začal sám dost zajímat o židovství, a proto jsem si říkala, že vědět něco o svých předcích bude obohacující i pro mé děti. Další motivací byla paní režisérka Olga Sommerová. Na natáčení s ní jsem se moc těšila.

Jaký přehled jste měla o své rodové linii před natáčením?

O svých předcích jsem toho věděla dost málo. Zvlášť o židovské rodině svého otce. Neměla jsem o tom s kým mluvit, protože jsem s ním téměř nebyla v kontaktu. Po natáčení pro mě tato rodina konečně přestala být abstraktní.

Jak moc vás všechna zjištění, která pořad Tajemství rodu provázely, ovlivnily?

Nemůžu říct, že bych začala jinak vnímat sama sebe nebo své děti. Jen je příjemné, že si člověk více uvědomuje, čeho je součástí. A že vůbec existujeme, to rozhodně není samozřejmostí. Naši přímí předkové (na rozdíl od spousty jiných příbuzných) přežili holocaust.

Jak moc vás pátrání v minulosti obohatilo?

Myslím, že se mi podařilo konečně si udělat vlastní nezkreslený názor na otce, který mě nevychovával. Dříve jsem měla jeho obraz zprostředkovaný matkou. Řekla bych, že díky natáčení jsem se s ním sblížila. Bohužel až deset let po jeho smrti. Možná jsem trochu čekala, že se mezi předky objeví nějací významní umělci, rabíni nebo podobně. Ty jsem sice nenašla, ale to neznamená, že bych na své předky nebyla pyšná.

Našla jste i nějakého „kostlivce ve skříni“?

Pár kostlivců se objevilo. Násilná smrt nebo matka, která se nechovala dost mateřsky…

Jak se na vaši účast tvářilo okolí? Nepokoušel se Vám ji někdo rozmluvit?

Účast mi nerozmlouval nikdo. Musím říct, že jsem měla podporu a má rodina byla na naše předky zvědavá.

Čeho jste se nejvíc obávala?

Nejvíc jsem se obávala toho, jak zvládneme natáčení s mou osmiměsíční kojenou dcerou Sárou. Nakonec to ale naštěstí šlo skvěle. Na většinu míst jela se mnou.

A kam všude jste se se štábem dostali?

Překvapením pro mě bylo, že obě rodiny, a to jak matky, tak otce, pochází ze stejného kraje. Nejčastěji jsme tedy točili v jižních Čechách, v okolí Miličína. Velmi silný den jsme pak prožili v Osvětimi.