Romaňi luma - Romský svět

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 20  
Sdílet
| Poslat odkaz

Rozhovor s Alicou Herákovou

Sympatická, osmadvacetiletá dáma z Brna…
Alica Heráková
Alica Heráková
moderátorka

…s jasnými názory, absolventka filologie a kulturního managementu na Masarykově Univerzitě, manažerka, moderátorka a novinářka, úspěšná blogerka a jedna z organizátorů největšího pouličního festivalu pro všechny, Ghettofestu 2012.

Alica Heráková, od podzimu 2012 nová tvář magazínu Romaňi luma.

Ahoj Alico, prozradíš nám něco o sobě?

Narodila jsem se v Bratislavě, ale protože jsem se mnohokrát v životě stěhovala, nedokážu říct, odkud jsem. Mám česko-slovensko-romský původ a cítím se jako všechno toto dohromady. Je to zajímavý koktejl, který mě nepřestává překvapovat. Můj otec je slovenský Rom a matka je Slovenka s částečně i českými kořeny. Žiju s přítelem v Brně, v jeho nejslavnější části „Cejl“, ke které mám úzký vztah. Jako Romka jsem angažovaná veřejně a naše současná situace nejen u nás je pro mě důležité a osobní téma. I to je důvod, proč moderuju Romaňi luma.

Jaký máš vztah k romštině, zní u vás doma?

Romsky se učím až teď v dospělosti. Vnímala jsem neznalost jazyka jako handicap – v rodině se totiž nikdy romsky nemluvilo, naše rodina je totálně integrovaná. Ztráta jazyka je pro mě ta negativní, „druhá strana mince“.

Dodržujete u vás doma nějaké romské tradice?

Ne, moji romští prarodiče již bohužel nejsou mezi námi. A mladší generace mých rodičů nebo vrstevníků už se k romskému původu tolik nevztahují. V tomto jsem rodinná výjimka.

Co pro Tebe znamená být Romkou? Čím je pro Tebe jazyk a kultura romského národa?

Alica HerákováJe to pro mě otázka identity. Osobní, ale důležitá informace je, že moji rodiče se rozvedli, když jsem byla velmi malá. Pak následovaly dlouhé roky nekomunikace a až nyní v dospělosti, když jsem znova navázala vztahy se svou romskou rodinou, se ve mně zvedla velká vlna zájmu – o můj původ, kořeny, identitu…Zájem a angažovanost v otázkách týkajících se Romů přirozeně vyplynuly z této potřeby.

Velmi obecně se dá říci, že romská holčička byla matkou už od nejútlejšího dětství vedena k tomu, aby v budoucnu sehrála především roli rodičky, matky, pečovatelky, kuchařky. Nejsi tak trochu „exotka“ – svobodná, bezdětná, vzdělaná, zcestovalá, nezávislá?

Nejsem z tradičního romského prostředí – od mládí mi bylo matkou vštěpováno vzdělání a zodpovědnost za vlastní život. Je pravda, že role ženy v romské tradici je o dost jiná, než co vyžaduje dnešní svět. Ale mnoho dívek z nejmladších generací se už dívá na svět jinak. Konkrétně romské ženy mají podle mě obrovský potenciál, který se pomaličku učí využívat.

Vypadáš exoticky, ale spíše jako cizinka než Romka. Nesetkala ses s podobnou reakcí ve svém okolí?

To víte, že setkala. Otázky na můj původ dostávám docela často. Většinou ale v zahraničí, kde jsou lidé zvyklí na multikulturní prostředí a nevědí, kam mě zařadit. Docela mě to baví – nejvíc mě tipuji na Indku, Chorvatku nebo třeba Turkyni. Když se ale v zahraničí někdo dozví, že jsem Romka, reakce jsou takřka vždy pozitivní. Lidi v cizině to hrozně zajímá, pro ně je to exotika. Tady v České republice to tak vždycky není, ale dívám se na to s nadhledem.

Setkala ses někdy s rasovými předsudky?

Alica HerákováAno, i když minimálně. Jedna kapitola je dětství. Beru to tak, že děti jsou někdy krutá stvoření, která se smějí každému, kdo je trochu jiný – je vlastně jedno, jestli jste moc bledý nebo moc tmavý, tlustý nebo naopak drobek. V dospělosti pak už prakticky vůbec. Ke svému romskému původu se hrdě hlásím a lidé jsou z toho někdy zaskočení, nevědí, jak mají reagovat. Dokonce často i Romové. Není běžné se k romskému původu hlásit a projevovat hrdost – nedělají to ani Češi. Dost to o nás vypovídá.

Jsi vysokoškolačka, což je mezi Romy pořád ještě trochu výjimka, nebo jsem teď vyslovila nějaký předsudek?

Nevím, zda je to předsudek, ale výjimka to zatím spíš je. Možnosti jsou, ale je to hlavně o vzdělávacím systému, na kterém i když se pracuje, výsledky budou vidět až za nějaký čas. Další téma je hodnota vzdělání v některých romských rodinách. To je další změna, která se neděje ze dne na den. Jsem přesvědčená, že se situace lepší, ale bohužel ne tempem, které by si společnost přála.

Máš za sebou docela bohatou mediální praxi. Kde všude jsi pracovala?

Alica HerákováJako redaktorka v Opavském a Hlučínském deníku, jako vedoucí vysílání a zpravodajka na Hitrádiu Magic Brno, kromě toho také píšu – mimo jiné pro Romano hangos. Kromě médií ale dělám ještě PR a management v neziskovém sektoru. Všechny oblasti se mi tak nějak přirozeně propojují.

Jak se těšíš na práci redaktorky-moderátorky romského magazínu? Máš už podobnou zkušenost, nebo je to něco úplně jiného?

Mám zkušenosti s kamerou i moderátorskou a redaktorskou prací, takže nejdu do nového a odlišnosti televizní, obrazové práce si vyloženě užívám.

Máš nějakou pracovní-profesní metu, které bys chtěla dosáhnout?

Ano i ne – vím, kam směřuju, ale není to cíl ve smyslu „do pěti let chci být prezidentkou České republiky“ – ten typ cílů, na které se vždycky ptají personalisti. Kus práce nechávám na osudu, věřím, že správná cesta si člověka najde, když se nebojí a je tomu otevřený.

Co by podle Tebe měli dělat Romové pro lepší soužití s majoritní společností?

Uvědomit si, že vztah je oboustranná energie. Nevztahovat se tolik k minulosti, dokázat se dívat dopředu, nelitovat se a být hrdí na to, čím jsme výjimeční. Pracovat na sobě pro sebe, ne kvůli nějakému soužití. To musí být až druhotný pozitivní efekt.

Romské děti hrající si na ulici, oprýskané baráky a do toho neonové lampy zvoucí do místních barů… Skutečně takhle vypadá romské ghetto na Celju v Brně?

Alica HerákováAno, obraz ghetta není zrovna útulný. Nutno podotknout, že na obrazu této lokality se velmi podílí ti, kteří si na chudobě Romů udělali byznys – zastavárny, herny, atd. To je to, co dělá ghetto takovým, jaké je.

A co brněnský Bronx neboli Bratislavská ulice? Jak se žije tamním obyvatelům?

Nemůžu mluvit za všechny. Každopádně brněnské ghetto je velmi specifické, není to vlastně žádné ghetto. Je to část města kousek od centra, průchozí a velmi živá. Žijí tu jak intelektuálové a studenti, tak starší lidé, mnoho dalších národností kromě Romů – Ukrajinci, Vietnamci. Je to velmi specifické, ale pro mě příjemné prostředí – je tu stále živo a to mám ráda!

Pověz nám něco o vůbec prvním Ghettofestu v Brně?

Alica HerákováGhettofest je iniciativa lidí (a neziskové organizace Tripitaka, se kterou Alica spolupracuje, pozn. red.), kteří v brněnském Ghettu žili nebo žijí a není jim lhostejný. Povedlo se nám uspořádat festival přímo v soc. vyloučené lokalitě, kam přišly tři tisíce lidí – Romové i Češi. Byl to skvělý festival s naprosto pozitivní atmosférou a bez problémů, které by musela řešit policie, dokázal, že to jde, stačí jen vědět jak. To je naše know-how, se kterým připravujeme další ročník.

Jak to vypadá s přípravou na další ročník Ghettofestu? Máte už nějakou představu?

Ano, další ročník se připravuje dramaturgicky a především finančně. To pro nás bude zásadní.

Máš nějaké životní krédo?

Život je výzva.

Jaké jsou Tvé plány do budoucna? V oblasti studia, práce, rodiny?

Jak už jsem psala – neplánuju až tak moc, snažím se nechat volný průběh tomu, co má přirozeně přijít. Obecně řečeno jsou ale moje pracovní plány velmi spojeny s Romy, Ghettofestem a televizí.

Stopáž: 15 minut – Rok výroby: 2012 – P
Žánr: Zpravodajství
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme.

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.