Největší tankové bitvy

Tunis

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 1  
Sdílet
| Poslat odkaz

Sebevědomí Američané vyrazili do své první bitvy druhé světové války vyzbrojeni tehdy nejmodernější dostupnou technikou, tanky Sherman. Rommel posílený 5. tankovou armádou se s nimi střetl 31. ledna 1943. Kanadský cyklus dokumentárních rekonstrukcí

Tanky v tomto díle

Bitva o Tunis (17. listopadu 1942 – 13. května 1943)

Klikněte pro větší obrázekListopad 1942. Britská 8. armáda uštědřila u El Alameinu polnímu maršálu Erwinu Rommelovi těžkou porážku. Jeho kdysi slavný Afrika Korps se scvrkl na pouhých 64 tanků. Utrpěl bolestnou porážku a jeho další vyhlídky byly nevalné. Otřesené zbytky Rommelových sil se stahovaly přes poušť. Němci pronásledovaní britskými jednotkami ustoupili o dva a půl tisíce kilometrů do Tuniska. Tady narazili na spojenecké jednotky postupující přes horské masivy od západu. Mezi nimi byla i nezkušená americká 1. taková divize. Sebevědomí Američané vyrazili do své první bitvy v druhé světové válce vyzbrojeni tehdy nejmodernější dostupnou technikou: tanky Sherman. Nejnovější spojenecký tank byl rychlý, dosahoval rychlosti až 40 kilometrů za hodinu, a vyzbrojený kanonem ráže 75 milimetrů s krátkou hlavní. U El Alameinu prokázaly Shermany svou převahu a američtí tankisté v Tunisku očekávali podobně snadné vítězství.

Spojenci měli k dispozici mohutnou armádu s více než 400 tanky, stovkou stíhačů tanků a více než 70 000 mužů. Ale Američtí tankisté zatím neprošli žádnou bitevní vřavou ani válečnými útrapami. Nechybělo jim bojové nadšení, ale bojové zkušenosti. Rommelovým největším problémem byl naopak zoufalý nedostatek mužů a výzbroje. Jeho situace se zlepšila, když v Tunisku přistála 5. tanková armáda, vyzbrojená výkonnými protitankovými kanony a tanky Panzer IV s dlouhou hlavní. K lednu 1943 měli Němci k dispozici 300 tanků, přes 100 000 vojáků a stovky protitankových děl. Osud Rommelových tankových jednotek přesto visel na vlásku. Kdo vyhraje tuto bitvu, zvítězí v celém tažení v Severní Africe. Bojiště bylo jasně vymezené vzdáleným pohořím severního Tuniska. Němci zaútočili jako první. Potom vybudovali obranu po obou stranách průsmyku Faid a čekali, až Američané zahájí protiútok. K tomu došlo 31. ledna. Cílem Američanů bylo utkat se s Němci v otevřeném boji.

Bitva u Sidi Bou Zid

Klikněte pro větší obrázekNezkušení Američané padli do léčky v průsmyku Faid. Německé tanky pokračovaly v postupu a zaujaly nové pozice u Sidi Bou Zid. Američané tu vrhli své Shermany do dalšího lehkovážného protiútoku. Německý kanon ráže 88 milimetrů byl nejúčinnější protitankovou zbraní na africkém bojišti. Měl téměř 5 metrů dlouhou hlaveň a střely dosahovaly úsťové rychlosti až 820 metrů za sekundu. Při dobré dohlednosti uměly zničit tank Sherman na vzdálenost přes 2 kilometry. Američané zahájili útok velkou formací tanků Sherman. Vyrazily slepě do průsmyku a vířily ohromná oblaka prachu, takže do stran nic neviděli. Byl to učebnicový útok, podle příruček kavalerie. Ale tyhle příručky byly zastaralé již před válkou a tato taktika byla proti protřelým německým tankistům neúčinná. Německý Panzer IV patřil v té době k nejvýkonnějším tankům. Jeho kanon s dlouhou hlavní ráže 75 milimetrů dokázal probít pancéřování Shermanu na dva kilometry. Na malou vzdálenost dokázal zásah roztrhat Sherman na kusy.

Nezkušení Američané byli dvakrát během dvou týdnů poraženi a přišli o více než sto tanků. Když Rommel viděl, že nepřítel ztrácí dech, přišel s novým odvážným plánem: zaútočit přímo na jádro amerických sil a zničit je definitivně. Německý generál polní maršál Erwin Rommel v tom viděl šanci završit své vítězství. Rommelův plán s názvem Sturmflut počítal se současným úderem třemi horskými průsmyky. Uprostřed bylo místo, které se nechvalně zapsalo do letopisů amerických tankových sil – Kasserinský průsmyk.

Bitva u Kasserinského průsmyku

Klikněte pro větší obrázekÚnor 1943. Na takovou bitvu nebyli Američané připraveni. Jejich obrana kolem Kasserinského průsmyku byla slabá a příliš roztažená. Tanky stály v kamenitém terénu jen mělkých okopech. Výšiny na severu bránila rota C 805. praporu stíhačů tanků. Stíhač tanků vznikl tak, že byl na korbu polopásového transportéru M3 namontován 75 milimetrový kanon. Pancéřování tvořily 16 milimetrů silné, válcované desky, povrchově zakalené. Stíhače tanků byly vhodné jen k útoku ze zálohy. Německé tanky vyrazily na úsvitu. Rommel, jak bylo jeho zvykem, jel osobně na čele útoku. Rota C 805. praporu stíhačů tanků uvízla, sevřená mezi horským masivem a valícími se Rommelovými tanky.

Během následujících tří dnů Američané ustoupili o více než 100 kilometrů. Od začátku tažení ztratili více než 6000 mužů a téměř 200 obrněných vozidel. Pro nezkušené americké vojáky to byla další porážka. Navzdory vítězství v Kasserinském průsmyku nebyla Rommelova pozice stále zajištěná. Byl sevřený mezi nepřáteli. Když donutil k ústupu Američany, obrátil svou pozornost k britské 8. armádě. 6. března zahájil další překvapivý útok, tentokrát přes poušť u Medeniny. Asi 150 tanků mělo zatlačit britskou 8. armádu do moře a zničit ji. Ale Rommelův pohár štěstí přetekl. Britské zpravodajské službě se podařilo zachytit jeho rozkazy a nyní na něho čekalo 500 kanonů. Německé tanky, oslepené zvířeným pískem, představovaly snadné cíle. Nepřítele nedokázaly zasáhnout, protože nevěděly, kde přesně je.

Klikněte pro větší obrázekVíce než třetina, 55 ze 150 našich tanků, byla zničena. To byla úplná katastrofa. Byla to poslední Rommelova velká bitva v Africe. O tři dny později byl Rommel Hitlerem ze zdravotních důvodů tajně odvolán do Berlína. Afrika Korps zůstal bez svého charismatického velitele v době, kdy jej nejvíc potřeboval. Po porážce od Britů zbývala Němcům jediná ústupová cesta: horskými průsmyky na západ. Ale Američané se mezitím vzpamatovali. Když Němci odtáhli, znovu obsadili Kasserinský průsmyk. Navíc dostali nového velitele. Velení převzal suverénní a přímočarý generál George Patton. Od svých mužů očekával, že jej nezklamou. Generálova sebedůvěra dodala vojákům ztracenou odvahu. Jeho úkolem bylo udělat z ustupující armády bojeschopnou sílu. Povzbuzené americké jednotky znovu obsadily Kasserinský horský průsmyk, zatáhly smyčku kolem německých tankových sil a zablokovaly jim ústupovou cestu do El Guettar. Tady Patton vytyčil linii, za kterou Američané nesměli ustoupit. Patton se poučil z bitev u průsmyku Faid a Sidi Bou Zid a připravil vlastní léčku. Jeho jednotky se zakopaly do tvrdého skalnatého terénu po obou stranách průsmyku.

Bitva u El Guettar

23. března 1943. Němci postupovali směrem na El Guettar. Tentokrát na ně byly Pattonovy stíhače tanků připraveny. Němci akceptovali předpokládané riziko. Tanky byly jako pojízdná pevnost, pohybující se rychlostí 5 kilometrů za hodinu středem průsmyku. S pomocí tanků si chtěli prostřílet cestu přímo mezi oběma řadami Američanů. Němci navzdory drtivé palbě udrželi formaci. Houževnatě a neochvějně postupovali pomalu vpřed ke svému cíli. Ale americké jednotky jsou poprvé v tomto tažení odhodlané bojovat o každý centimetr. Celých nekonečných 12 hodin vzdorovaly německému náporu. Německé tanky se během jediného dne dvakrát pokusily průsmykem prorazit. 805. prapor stíhačů tanků je dvakrát odrazil. Ztráty na obou stranách byly vysoké. Večer na bojišti hořelo 21 stíhačů tanků a 31 tanků. Ale vojáci generála Pattona pozice udrželi. Vyčerpané německé jednotky neměly kam ustoupit.

Klikněte pro větší obrázekTo byl konec. Po spotřebování munice a paliva nezbývalo německým jednotkám nic jiného, než složit zbraně. 13. května 1943 se Spojeneckým jednotkám v Severní Africe vzdalo více než čtvrt milionu německých vojáků. El Guettar bylo první vítězství amerických tankových jednotek v druhé světové válce. Američtí tankisté přestali být vyděšenými zelenáči a slabinou spojeneckých sil. Ale za úspěch museli zaplatit vysokou cenu. Bitva v Tunisku uzavřela kapitolu působení Rommelova Afrika Korpsu v Severní Africe. Pro Pattonovy nyní již ostřílené tankisty to byl naopak začátek cesty ke konečnému vítězství v Evropě.

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.

Diskuse diváků
  • smoulak1 9. 7. 2014 17:39

    Největší tankové bitvi

    Je mi 12 a hodně mě zajímají tanky, je to dobrý pořad, ve World of Tanks se jmenuju smoulak…

  • vojtěch drga 18. 10. 2013 21:03

    němci

    mám sice jen 11 let ale tvrdím že nejlepší byli němci a měli víbornou strategiy avízbroj a v…

  • Pavel 17. 9. 2013 10:07

    Doporučuji prohlédnout si pozorně fotosnímky z květnové Prahy roku 1945 - Rusové přijeli na amer…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Originální název: Greatest Tank Battles – Stopáž: 43 minut – Rok výroby: 2010 – ST  HD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Další zdroje
Související pořady