Největší tankové bitvy

Stalingrad

Klíčové střetnutí na Východní frontě začalo jako útok 300 německých tanků a samohybných děl, kterému se postavil zhruba stejný počet ruských T34 a KV-1. Kanadský cyklus dokumentárních rekonstrukcí

Tanky v tomto díle

KV-1

na straně Spojenců

» jinde na webu

T-34/76

na straně Spojenců

» jinde na webu

• Bitva o Stalingrad
• Obsazení Stalingradu
• Operace Uran
• Operace Wintergewitter
• Operace Malý Saturn

Bitva o Stalingrad (21. srpna 1942 – 2. února 1943)

V roce 1942 sovětská armáda a Wehrmacht svedli jednu z nejrozsáhlejších tankových bitev v lidské historii. Bitva o Stalingrad proběhla v přelomovém roce krutých bojů, které se rozhořely po operaci Barbarossa: německém útoku na Sovětský svaz. Když Němci zaútočili na Sovětský svaz, předpokládali, že se Rudá armáda zhroutí během šesti až osmi týdnů. Ale ruská armáda se nezhroutila, jak si plánovali. Němci ztratili během prvního roku přes milion mužů a přišli o téměř 75 až 80 procent tanků. Hitler v zoufalé snaze zvrátit vývoj na frontě přišel s novým plánem: Fall Blau. Podle něho měla skupina armád A pokračovat na jih a obsadit sovětská ropná pole na Kavkaze. Skupina armád B měla proklouznout koridorem mezi řekami Don a Volha a obsadit sovětský klíčový komunikační uzel a středisko zbrojního průmyslu: město Stalingrad.

Pro obsazení Stalingradu Němci vyčlenili nejzkušenější a nejlépe vyzbrojené jednotky skupiny armád B v síle: 300 000 mužů, 3000 děl a 300 tanků. Německý nápor přinutil sovětské síly ustoupit za řeku Don. Stalin věděl, že musí ústup armád rázně zastavit a rozhodl soustředit veškeré síly na obranu Stalingradu. Kdyby padl, měli by Němci cestu k vítězství na východní frontě otevřenou. Ve snaze získat za každou cenu čas, vrhl do boje prořídlou 1. a 4. tankovou armádu v síle: 200 000 mužů, 100 děl, 256 středních tanků T-34 a 40 těžkých KV-1, které měly silnou německou 6. armádu zastavit. Rusové, bojující proti německé převaze, se museli pokusit Wehrmachtu co nejdéle bránit v překročení řeky Don.

27. července 1942. Němci postoupili k řece Don, s cílem obsadit hlavní most 65 kilometrů od Stalingradu. Ale ruská 1. tanková armáda zahájila protiútok, odhodlaná zastavit je. Hlavní zbraní byl těžký tank KV-1 o hmotnosti 43 tun. Výkonný 76milimetrový kanon byl účinný i na velkou vzdálenost. S čelním pancířem silným 75 milimetrů šlo o nejlépe pancéřovaný tank na bojišti. Rusové pro útok vždy organizovali celé vlny tanků. Na rozdíl od Němců, kteří nasazovali menší, obratnější jednotky, Rusové s tanky útočili jako s obrovským drtícím kladivem. Německé kanony nedokázaly těžké tanky zničit. Proto je používali k průlomům nepřátelské obrany a ničení vybudovaných nepřátelských opevnění. V bitvách na východní frontě se tanky snažily zaujmout výhodnou pozici, zastavit, zamířit a vystřelit. Z dnešního hlediska to bylo pomalé. Připomínalo to staré souboje. Podařilo se jim nepřítele za cen těžkých ztrát zatlačit na měsíc zpět. Umožnili ruskému velení a generálnímu štábu shromáždit síly, přesunout do Stalingradu zálohy a vybudovat obranu. Po měsíci bojů Sověti ztratili přes 300 000 mužů a 1000 tanků.

23. srpna stála německá 6. armáda před branami Stalingradu, před poslední ruskou obrannou linií. Kdyby město padlo, měli by Němci cestu k vítězství na východní frontě otevřenou. Aby připravil cestu pozemnímu úderu, vyslal Hitler stovky letadel bombardovat město, terorizovat civilní obyvatelstvo a zlomit sovětský odpor Německé nálety zabily za tři dny na 1000 mužů, žen a dětí. Ti, co přežili, se však znovu objevili mezi hromadami trosek ve chvíli, kdy začal německý tankový útok. Němci chtěli na Stalingrad zaútočit ze tří směrů, obsadit přechody přes řeku Volhu, odříznout sovětské zásobování a obsadit město. Rychlost a prudkost německého útoku sovětské obránce zaskočila. Spěchali k přednímu okraji města a snažili se tankový útok odvrátit palbou protitankových pušek.

Obsazení Stalingradu

Přes veškerý ruský odpor se německým tankům podařilo obsadit severní předměstí Stalingradu. Hrozilo, že obsadí blízký traktorový závod, přestavěný na výrobu tanků T-34. Tomu se Rusové snažili zabránit za každou cenu. Sovětští velitelé měli velký nedostatek mužů a výzbroje, proto tanky, které sjížděly do boje přímo z výrobního pásu, velitelé obsazovali osádkami sestavenými z dělníků z výroby. Sověti byli mistři hromadné výroby. T-34 nebyl technicky nijak převratný tank, ale byl jednoduchý a dal se rychle vyrábět v obrovských počtech. Tank T-34 měl jednoduchou konstrukci. Byl vyzbrojen kanonem ráže 76 milimetrů, měl skloněný čelní pancíř, silný 45 milimetrů a maximální rychlost 55 kilometrů za hodinu. Byl tažným koněm Rudé armády. Tank T-34 představoval vyváženou kombinaci rychlosti, pancéřové ochrany a palebné síly. Nyní Sověti potřebovali hlavně palebnou sílu.

První den bitvy byl pro obyvatele Stalingradu nejkrvavější. Odrazili německý útok, ale měli i velké ztráty. Město bylo nyní obklíčeno ze tří stran. Velení v obleženém městě převzal generál Vasilij Čujkov. Kdyby město padlo, zhroutila by se celá sovětská obrana a s ní i celá válka na východě. Generál Čujkov odeslal sovětskému vrchnímu velení hlášení: „Buď město ubráníme, nebo padneme při jeho obraně.“ Každou ulici a každý dům nechal proměnit v past. Němci se o tom měli brzy přesvědčit.

Říjen 1942. Kdyby generál Čujkov Stalingrad ztratil, nic by nebránilo Němcům na východní frontě zvítězit. Proto byli odhodlaní bránit město do posledního muže. Stalingrad se pro ně stal symbolem vůle a houževnatosti, proto ho tak zuřivě bránili. Proto se stala bitva u Stalingradu kulminačním bodem války na východní frontě. Němci chtěli Stalingrad rozbombardovat a doufali, že se jim podaří zlomit odpor obránců. Ale jejich plán se obrátil proti nim. Stalingrad se po dvou měsících proměnil v hromady trosek. A ty poskytovaly Sovětům úkryt a příležitost pro vytváření smrtících léček. Bylo to poprvé, co se blesková válka změnila ve vleklé pouliční boje.

Německý útok se změnil v krvavé boje o každý dům. Slavné tankové jednotky nemohly v zastavěných oblastech plných trosek manévrovat. Tanky, postupující zatarasenými ulicemi, se stávaly snadnou kořistí vojáků generála Čujkova. Sovětům se po celém městě dařilo odrážet útoky. Německé ztráty rostly. S každým malým sovětským vítězstvím německý útok slábl, zatímco Sověti neustále posilovali své jednotky. Hitler byl odhodlaný vybojovat vítězství dřív, než stihnou Sověti provést protiútok. Ale město nebylo možné dobýt mohutnými tankovými útoky. Němečtí vojáci se snažili Stalingrad obsadit v urputných bojích na krátkou vzdálenost. Ulici po ulici, dům po domu.

Operace Uran

Listopad 1942. Po měsících krutých pouličních bojů Sověti ztratili stovky tisíc mužů. Němci se připravovali na závěrečný nápor, který měl definitivně zlomit tuhý sovětský odpor ve městě. Ale bitva ještě zdaleka neskončila. Sověti připravovali plány na novou ofenzívu s využitím posledních rezerv mužů i techniky. Na jejím výsledku záležel další vývoj války na východní frontě. Po pěti měsících krutých bojů se Němcům podařilo dobýt většinu Stalingradu. Sovětští obránci měli za zády řeku Volhu a jejich postavení bylo zoufalé. Ve snaze prolomit obléhání vypracovalo sovětské vrchní velení smělý plán – Operaci Uran. Sovětská armáda v síle přes milion mužů a téměř 900 tanků měla zaútočit současně ze severu a z jihu, přetnout německé linie, spojit se u města Kalač na řece Don a obklíčit celou 6. armádu obléhající Stalingrad. 19. listopadu 1942 sovětský útok začal.

U Stalingradu začal další mohutný sovětský útok. Ale tentokrát byl velmi dobře připravený. Sověti měli k dispozici tolik sil, že je nebylo možné odrazit. Byl to odvážný manévr. Sovětské tanky prorazily slabé německé pozice na křídlech a během dvou dnů u města Kalač překročily řeku Don. Celková situace vypadala pro Němce neradostně. Obě ramena sovětských kleští se spojila na řece Don a v kapse u Stalingradu zůstalo uvězněných čtvrt milionu mužů armád Osy. Operace Uran odřízla životně důležité zásobovací linie. Němci u Stalingradu začali brzy pociťovat nedostatek jídla, paliva a munice. Hitler musel rychle reagovat, jinak by byla celá německá 6. armáda ztracená. Německé vrchní velení naplánovalo vyprošťovací operaci Wintergewitter. Podle plánu se měly elitní tankové divize v síle 250 tanků a 50 000 mužů probít sovětským obklíčením, otevřít koridor ke Stalingradu a umožnit 6. armádě uniknout.

Operace Wintergewitter

Operace Wintergewitter začala 12. prosince 1942. Aby tento pokus o vyproštění zmařili, vrhli Sověti u obce Věrchně Kumskij proti postupujícím německým tankům vlastní síly. Ale německý velitel generál Erhard Raus jim připravil léčku. Ruské síly vyrazily z obce Věrchně Kumskij na úsvitu. Tanky celé jejich divize postupovaly v jedné dlouhé koloně. Před sebou měly údolí. Pro německé tankisty bylo rozhodující, že se dokázali dostat do výhodné pozice, kde je nepřítel nemohl zpozorovat a přitom sami mohli napadnout ruské tanky z boku. Dvě stě kanonů zahájilo na nepřátelské tanky téměř současně palbu z bezprostřední blízkosti. Všechny tanky jsou dobře pancéřované jen zepředu, ale ne ze stran. Proto dosáhli takového úspěchu. Nepřátelský pokus o protiútok skončil debaklem.

Němcům se podařilo sovětský protiútok odrazit a překročili řeku Aksaj. Od 250 000 jejich obklíčených spolubojovníků je nyní dělilo necelých 70 kilometrů. Hrozilo reálné nebezpečí, že u Stalingradu dojde k průlomu a že 6. armáda z obklíčení vyklouzne. Ale Sověti obětovali příliš mnoho, než aby nechali 6. armádu uniknout. Kdyby se jim podařilo obklíčení udržet, vyhráli by bitvu o Stalingrad a významně by oslabili německé jednotky na východní frontě.

12. prosince 1942. Německá 6. armáda je již třetí týden obklíčena u Stalingradu. Čtvrt milionu vojáků v ruské zimě mrzne, dochází jim jídlo, palivo a munice. Pokud 6. armáda nedostane nové zásoby, bude ztracena. Hitler vyslal elitní tankové jednotky, aby ji vyprostily. Sověti nasadili 350 vlastních tanků, které měly postupující německou formaci rozetnout ve dví. Němci, navzdory ztrátám pokračovali v postupu přes řeku. Od Stalingradu je dělilo necelých 60 kilometrů. Ale ruský útok německý postup zdržel a obklíčené 6. armádě docházely veškeré zásoby. Denně umíraly stovky vojáků na následky zranění, podchlazení nebo hlady. Čas pracoval proti obklíčeným. Zbytek tanků se pokusil o závěrečný průlom. Ale u malé vesnice Věrchně Kumskij narazily na přesilu ruských jednotek.

Po třech dnech a třech nocích nepřetržitého zabíjení bitva konečně skončila. Sověti přišli o více než 400 tanků a tisíce mužů. Navzdory veškerému úsilí se jim německý postup zastavit nepodařilo a Němce dělilo od Stalingradu necelých 50 kilometrů. Cesta k vyvedení čtvrt milionu mužů z obklíčení se zdála být na dosah. Ale německý plán měl slabinu. Flotila transportních letadel musela denně létat z polních letišť hluboko v německém týlu, aby obklíčené 6. armádě dopravila nezbytně nutné zásoby munice a jídla.

Operace Malý Saturn

16. prosince 1942. Sověti se rozhodli využít vyčerpanost německých jednotek a zahájili operaci Malý Saturn. Podle plánu měly sovětské tanky provést rozhodný úder na životně důležitá letiště. Tím přinutit nepřátelské tankové síly, aby je bránily a opustily prostor města. Operace Malý Saturn byla úspěšná. Narušila zásobování Stalingradu leteckým mostem, přinutila německé velení vyvést poslední zbytky 6. tankové divize z trosek města a nasadit je k obraně letiště. Převelení 6. tankové divize výrazně oslabilo německé pozice. Naděje na vyproštění 6. armády z kotle u Stalingradu pohasla. Pod náporem neustálých sovětských útoků německé jednotky u Stalingradu rychle spotřebovaly poslední zásoby paliva, munice i sil.

31. ledna 1943 se 6. armáda vzdala. Sovětské vítězství u Stalingradu znamenalo obrat ve II. světové válce. Od tohoto okamžiku začala Rudá armáda tlačit Němce zpět, až ke konečné porážce v bitvě o Berlín. Stalingrad byl z vojenského hlediska katastrofou. Na východní frontě přišli Němci o celou jednu armádu. To je čtvrt milionu mužů. Ale nejhorší byl vliv na německou morálku. Víra v neporazitelnost Wehrmachtu, víra, která pomáhala vítězit ve všech předchozích bitvách, byla u Stalingradu rozbita na prach. Sověti museli za vítězství zaplatit obrovskou cenu. Při obraně Stalingradu padlo nebo bylo raněno přes milion lidí.