Když byl položen základní kámen ke stavbě Domu umělců, nikdo netušil, jak bouřlivý život tuto budovu čeká. Letos uplyne 135 let od jejího slavnostního otevření a je zde opět stánek hudby a výtvarného umění (1998). Scénář a režie P. Kaňka

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Novorenesanční budova Rudolfina stojí na pozemku nazývaném Rejdiště. V roce 1873 odkoupila tento pozemek Česká spořitelna se záměrem vybudovat zde Dům umělců jako součást oslav padesátého výročí svého založení. Patronát nad stavbou převzal korunní princ Rudolf, po němž dostala stavba jméno. K soutěži na projekt byli vyzváni známí pražští architekti Ignác Ullmann, Antonín Barvitius, J. Zítek, J. Schulz a F. Beníšek i architekti z Vídně: A. Wieleman, O. Thienemann, G. Niemann, V. Lunche a Köchlin. Vítězové – J. Schulz a J. Zítek – předložili první plány roku 1875. Průčelí je obdobou požárem zničené Semperovy Opery v Drážďanech. Budova byla dokončena r. 1881, z r. 1884 pocházejí plastiky na atice a v témže roce byl zařízen koncertní sál a přilehlé prostory. Zahajovací koncert se konal téměř před 135 lety a to 7. února 1885 a téhož roku započala výstavní činnost ve vedlejší budově.

Zásadními změnami prošel celý objekt při generální rekonstrukci v letech 1990–1992 podle návrhu Karla Pragera. Při ní došlo k částečnému odstranění některých dodatků (spojovací průchod), nově byly řešené prostory spojené s koncertním provozem a k původnímu účelu se navrátila severní výstavní část. Z původní výzdoby se bez přemaleb dochovaly nástěnné malby pouze v kupoli salonku v západním průčelí.

Stopáž15 minut
Rok výroby 1998
 ST 4:3
ŽánrDokument