Protest proti nemravnému režimu

Připomenutí z historie… rok 1975. V Helsinkách se koná konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Závěrečný akt podepisují také nejvyšší představitelé Československa včetně tzv. třetího koše, věnovaného lidským a občanským právům. A právě nedodržování těchto práv bylo signálem občanské iniciativy, která kritizovala politickou a státní moc v ČSSR. Šestého ledna 1977 vychází prohlášení Charty 77 podepsané 241 signatáři v čele s prvními mluvčími Václavem Havlem, Jiřím Hájkem a Janem Patočkou.

Po téměř dvacet let Charta významně bojovala proti předlistopadovému režimu v době normalizace. V čele Charty se postupně střídali mluvčí. Osnovou třídílné televizní rekapitulace Jana Šterna a Olgy Sommerové jsou soukromé životy a názory jednadvaceti z nich.

„Při příležitosti dvacetiletého výročí listopadu 1989 jsme přemýšleli o nových nápadech, které by obohatily množinu nejrůznějších televizních žánrů,“ vzpomíná spoluscenárista projektu Jan Štern. „Mého bratra Ivana napadlo podívat se na Chartu z pohledu mluvčích. Vyzpovídal jsem 21 z nich a napsal jejich profily. Snažil jsem se vystihnout prolínání osobních osudů těch lidí s dějinami. Ve spolupráci s historikem Petrem Blažkem jsme popsali historický vývoj a vývoj Charty, aby vyplynuly vazby mezi společností, světem a Chartou. Vývoj Charty jsme rozdělili na tři etapy. V první její vznik, euforie, drastická odveta režimu a logická deprese. V následné etapě téma Charta chytá druhý dech, no a ve třetí vítězné tažení k listopadové revoluci.“

„Když mě Jan Štern vyzval, abychom spolu zmapovali činnost Charty 77 prostřednictvím jejích mluvčích, měla jsem dvojí radost,“ říká režisérka Olga Sommerová. „Za prvé, že se setkám s těmi statečnými lidmi, a za druhé, že mám čest zaznamenat jejich svědectví o „husákovském“ režimu a lidské potřebě nemlčet ke lži a manipulaci. Při natáčení jsem cítila, že jsem se ocitla v jiném světě, v němž přetrvávají starodávné hodnoty jako je úcta k pravdě, kde se názorově nekličkuje s vidinou vlastního prospěchu, kde si každý z nich, tenkrát až podnes, zachoval integritu své osobnosti. Potvrdila jsem si, že nelze mlčet před jakoukoliv nespravedlností. Jsem přesvědčená, že Charta 77 byla u nás první významnou představitelkou občanské společnosti a její poselství, že občan se nesmí za žádných okolností vzdát odpovědnosti za věci veřejné, přetrvává do současnosti. Když jsem se ve střižně dívala na mohutné demonstrace na Václavském náměstí v roce 1968, 1988 a v předlistopadovém roce 1989, uvědomila jsem si, že tehdejší mladí lidé, na rozdíl od těch dnešních, byli ochotni protestovat proti nemravnému režimu. Dnes ochotni nejsou, přestože mají mnoho důvodů být nespokojeni se současnou politickou reprezentací. Občané mají být hybatelem společenského a politického života, skutečnými vládci země, nikoliv úzká skupina politiků, která si pro sebe uzurpuje moc a vliv. To je pro mne odkaz Charty 77…“

V televizním cyklu 21 mluvčích Charty 77 hovoří Václav Havel, Jaroslav Šabata, Ladislav Hejdánek, Marta Kubišová, Jiří Dienstbier, Marie Hromádková, Miloš Rejchrt, Václav Malý, Radim Palouš, Jan Kozlík, Marie Rut Křížková, Eva Kantůrková, Petruška Šustrová, Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern, Libuše Šilhánová, Stanislav Devátý, Tomáš Hradílek, Dana Němcová a Alexandr Vondra.

„Řada diváků se ptá, proč je dobré se k těmto tématům vracet,“ glosuje ještě Jan Štern. „Je omyl si myslet, že ty doby jsou dávno za námi. Období normalizace je pořád v nás a jenom spí. Dodnes jsme se nevypořádali s tím, že jsme normalizaci masově přijali (s výjimkou Charty) a víceméně spokojeně žili. Budeme muset s touhle strašnou ,neodvahou‘ něco udělat…“

Text: Jiří Moc
Převzato z časopisu ČT+