Jiřina Bohdalová v dobrém rozmaru na stopě zločinu

Když natáčí hvězda, je lépe chodit okolo po špičkách. Tedy pokud se vůbec k takovému natáčení dostanete, což bývá spíše výjimka. Nám ji však Jiřina Bohdalová odsouhlasila, takže jsme se vydali za štábem České televize do Přerova nad Labem.

Klikněte pro větší obrázek Na jeho okraji stojí novostavba rodinného domu, představující současný architektonický trend. Strohé přísně geometrické tvary, šedá fasáda s prosklenými plochami. Podnikatelský luxus uprostřed polí, k němuž vede štěrkem vysypaná cesta. Ve vzduchu visí vůně venkova, kterou s nelibostí komentuje nejen štáb, ale i protagonistka. „Tady bych teda chtěla bydlet… tak honem, ať už to máme za sebou.“ Pro natáčení detektivního příběhu je osamělý tajemný dům jako stvořený. Hrdinku sem přivádí příběh Zabiják ze Sherwoodu pátrat po stopách zločinu.

Klikněte pro větší obrázek Zdánlivě jednoduchá scéna – herečka odbíhá od plotu a rychle nastupuje do auta – má dnes svá úskalí. Je sice 25. března, jenže ráno si jaro zažertovalo a po prudké vánici zůstalo ležet pár centimetrů sněhu. Štáb dojel do Přerova na sedmou ráno, jenže všichni čekají, až sluníčko bílou záplavu rozpustí. Nízké mraky se zatím plouží po nebi, občas je slunce moc ostré, občas zas nastane nepříjemné přítmí. Kameraman Martin Šec chytá každou minutku optimálního světla. Pak zafouká vítr a Jiřině Bohdalové se rozletí šálka a pocuchá účes, zasahuje maskérka. Když už to vypadá, že se záběr podaří, vpadne do zvuku rachot silné motorky z nedaleké silničky. Konečně natočeno! A další záběr, tentokrát z interiéru auta. Nakonec se povede i ve správný okamžik nastartovat motor a režisér Zdeněk Zelenka s Jiřinou Bohdalovou ještě kontrolují na monitoru, jestli vše opravdu vypadá dobře. Na plac přichází Jan Hrušínský, protože další scéna je jeho…

Klikněte pro větší obrázek Herečka míří k vozu s občerstvením, natáčení pro ni zdaleka nekončí, ale malou pauzičku si dát může. Je až neuvěřitelné, jak kolem sebe v nepřívětivém počasí a při celodenním postávání na blátivé cestě šíří dobrou náladu. V cateringovém voze si s kuchařkou pohotově vymění recept na uzenou polévku, která dnes slouží jako zahřívadlo pro štáb, posoudí, zda obě dávají stejný počet vajec na množství nadrobno nakrájeného masa, pak už jen zakousnout malý krajíček chleba, napít se a znovu na plac. „Nechtějte, abych při práci mluvila o práci, to nedělám ráda,“ trošku odmítavě se zatváří na diktafon. Hned ale pokračuje: „O čem mluvím ráda, jsou lidé. Protože tam, kde se sejdou na natáčení profesionálové, tam se pracuje moc hezky. A takové je to tady. Celý štáb spolupracuje ve výborné atmosféře. A protože moje role vyžaduje řadu převleků, musím zvlášť pochválit, jak o mě pečuje maskérka Hana Poršová a jak pěkné kostýmy mi pro všechny ty proměny navrhla Alena Schäferová.“ Nutno dodat, že o velkou část oné pohodové atmosféry se stará herečka sama. „Nejenže je naprosto perfektně připravená na celodenní práci, ale přes každou situaci se přenese s nějakým vtipem, všechny nás tu stihne bavit, zvedat náladu,“ s obdivem líčí pomocná režisérka Radka Fulínová.

Klikněte pro větší obrázek „Třídílný projekt jsem napsal, abych dal vyniknout herectví Jiřiny Bohdalové, s níž spolupracuji už řadu let. Hraje v něm advokátku, která za svého trochu smolařského vnuka – kriminalistu (hraje ho Václav Jílek), vyšetřuje komplikované případy vražd,“ přibližuje Zdeněk Zelenka svůj záměr. „Kromě toho mám rád detektivní žánr. Tentokrát jsem si ho upravil pokaždé trochu jinak. Zabiják ze Sherwoodu je krimikomedie, Hřích profesora Sodomky psychologická detektivka a Moje česká tlustá vražda se dá označit nejspíš jako veselohra s vraždou.“ Na obrazovce se triptychu dočkáme v příštím roce.

Text: Gabriela Koulová, foto: Zdeněk Kvíz, Rudolf Jung, ČT
Převzato z časopisu ČT+