Není vám lhostejný osud chátrajících stavebních památek? Ondřej Havelka nás tentokrát přizve do malebného Sázavska k záchraně lesní sklářské huti, která byla mimo jiné dějištěm legendárního televizního seriálu (2009). Režie R. Chudoba

Obsah dílu

Přehrát vše

V pokračování cyklu o ohrožených památkách a jejich záchraně nás i tentokrát čeká zajímavá změna. Vydáme se pár kilometrů na sever od Ledče nad Sázavou, do Jakubské lesní sklárny v Tasicích. Své novodobé jméno získala zdejší huť díky seriálu o Jakubu Skláři, který se zde kdysi natáčel. Dnes sklárna představuje ojedinělý soubor historických i novějších budov a je vzácným příkladem kontinuálního vývoje industriální architektury. A také čeká na nového majitele, který by dokázal originalitu celého areálu zachránit a zhodnotit ho.

Průvodce pořadem: Ondřej Havelka

Režie: Rudolf Chudoba


Na prodej

Lesní sklárna v Tasicích

Výroba v Jakubské lesní sklárně v Tasicích se definitivně zastavila v roce 2000, ovšem ještě v 80. letech minulého století zde panoval čirý ruch. Historický areál sklárny se totiž stal prostředím, ve kterém se natáčel seriál o Jakubu Skláři. A podle této televizní postavy také sklárna získala své novodobé jméno.
Tradice sklářské výroby v Tasicích má své kořeny až ve 14. století. Samotná sklárna fungovala od roku 1795, o třicet let pozděli došlo za působení skelmistra Hofmana k úplné přestavbě huti i s příslušenstvím. Obytnou budovu sklářského mistra a vlastní huť tehdy doplňovaly pomocné provozy v převážně dřevěných stavbách. K dalšímu rozvoji a modernizaci pak došlo v době, kdy se majitelem sklárny stal Ing. Ignác Rückel, před rokem 1885 byla například zřízena brusírna skla. V průběhu druhé světové války byly v Tasicích vyráběny optické čočky do německých tanků. Po válce byl tehdejší majitel ve vykonstruovaném procesu označen za kolaboranta a sklárna mu byla zabavena. Sklářský areál se stal postupně součástí několika národních podniků. Dnes sklárna představuje ojedinělý soubor budov stavěných od konce osmnáctého století do konce století dvacátého a je příkladem kontinuálního vývoje industriální architektury. Zachovány jsou provozy zastupující celý výrobní proces – sklad surovin, budova pro výrobu plynu, vlastní huť, úpravna skla a sklad. Současný majitel získal areál z konkurzní podstaty a zpřístupnil jej zájemcům o historii sklářství.


Pro inspiraci

Továrna Andělská Hora

Tovární areál firmy Feigl a Widrich v obci Andělská Hora byl vybudován na počátku 20. století a byly v něm umístěny textilní provozy – barevna a úpravna. Areál vznikl „na zelené louce“ jako slohově jednotný komplex se secesními prvky. Skládá se z několika staveb – správní budovy, výrobních hal, kotelny, elektrárny, úpravny vody, skleníku a vrátnice. V prvním patře správní budovy se vzácně dochoval interiér ředitelny, který je obložen dřevem, opět se secesními řezanými prvky. Autenticitu doplňují vestavěné skříně, mramorová umyvadla a původní dveře. Další objekt – kotelna – je přízemní stavba se sedlovou střechou, vnější fasády jsou pětiosé s půlkruhově zakončenými okny. Stupňovitý štít je doplněn čtyřmi pilastry vytaženými nad úroveň fasády. Na kotelnu navazuje stavba elektrárny, což je dvoupatrová budova s nárožními pilastry. Také zde jsou okna půlkruhově zakončena. Štítová průčelí jsou zdobena květinovými girlandami a štítkem s iniciálami původních majitelů F a W. Také interiér elektrárny je bohatě zdoben a v rámci někdejší liberecké textilní oblasti nemá obdobu. Historický výrobní areál byl po roce 1948 začleněn do podniku Textilana, původní provozy barevny a úpravny byly později doplněny o přádelnu.
Výroba v areálu Textilany v Andělské Hoře byla ukončena v 90. letech minulého století. Areál byl privatizován, nový vlastník zde zahájil postupnou obnovu výroby a nepotřebné objekty kotelny a elektrárny prodal ve veřejné dražbě. Jejich současný majitel působí na fakultě architektury Technické Univerzity v Liberci a rozhodl se pro společenské využití těchto historických staveb. Hlavní těžiště jeho projektu spočívá ve vytvoření kulturního centra s možností konání prezentací, přednášek, příležitostných výstav, koncertů a podobných akcí. Oba objekty mají být obnoveny v původní podobě, pouze budou doplněny o suterén s technickým zázemím.


Stopáž17 minut
Rok výroby 2009
 ST
ŽánrMagazín