Za plodinami se změněnými geny
4. 6. 2008
Z pohodlného sedadla hledí Michael dolů pod sebe. Právě přelétáme rovník. Náš cíl – Jihoafrická republika. Tato cesta na jižní polokouli je jedinečnou příležitostí ke konfrontaci: Na jedné straně tu přetrvává odmítavá reakce části ochranářské veřejnosti některých evropských zemí vůči snaze o velkoplošné pěstování geneticky modifikovaných plodin. Na druhé straně tu je realita zemědělství jihoafrického. Navštívíme velké moderní farmy, které na rozsáhlých plochách pěstují geneticky modifikovanou kukuřici, sóju i bavlnu, ale uvidíme rovněž pěstování těchto plodin v rukou malých rolníků na jejich nevelkých parcelkách.
Toto je příběh starý víc než deset tisíc let. Do tak dávné minulosti sahají první pokusy a úspěšné kroky lidí na cestě za dostatkem potravin. Lidstvo už dávno začalo usilovat o to, aby zlepšilo primitivní zemědělství. Vybíralo plodiny, které dávaly vyšší výnosy, obsahovaly více živin a byly odolnější proti nemocem a nepříznivým podmínkám.
Michael: Přišel jsem do Afriky. Pojďte za mnou.
Majuda Ntombela: Ahoj. Toto je zulská vesnice.
Tedy přesněji vzato – její napodobenina. Prostě skanzen. Dávná píseň odvážných a silných zulských mužů vyprovokovala k tanci i Michaela. Jenže pak se – ostatně jako často mezi chlapy – řeč stočila k jídlu. Co se kdysi jedlo a jak se potraviny získávaly.
Majuda Ntombela: Plodiny se pěstovaly v okolí vesnice. Při tom pomáhal i dobytek. Pěstovali různé plodiny. Taky dýni. Prostě všechno, co bylo k snědku. Ale co měli zulští muži moc rádi, to bylo mňam. Mňam je pořádný kus hovězího. Červené maso.
Vracíme se do přítomnosti.
Michael: Jsem v Johannesburku, jednom z největším měst Jihoafrické republiky.
Je určitě nejlidnatější – má tři milióny dvě stě tisíc obyvatel. Je to hlavní město provincie Gauteng. Centrum obchodu se zlatem a diamanty. A taky město s nejvyšší kriminalitou a počtem vražd – snad na celém světě. A tenhle velký most nad hlavním nádražím nese jméno prvního černošského prezidenta, Nelsona Mandely.
Michael: Ale tentokrát nejsem tady kvůli diamantům, ani zlatu. Ale kvůli obyčejné kukuřici.
Typický obrázek jihoafrického vnitrozemí: po obou stranách silnice nekonečné lány kukuřice. Naše výprava za kukuřicí nás zavedla asi 250 kilometrů na východ od Johannesburku, na rodinnou farmu Huntersvlei. Rodina Anthonyho Evanse tu hospodaří už víc než sto let. Pět set zaměstnanců, vyhlášené plemenné stádo, které dalo farmě i jméno – Huntersvlei Sussex. Dva tisíce kusů hovězího dobytka, 550 prasat, jatka a továrna na loupání arašídů.
Farma obdělává pět tisíc hektarů půdy. Na ní se pěstuje slunečnice, arašídy ale především hlavní objekt naší výpravy – geneticky modifikovaná kukuřice. Ta změnila celý zdejší způsob hospodaření. Konvenční kukuřice vyžadovala časté obdělávání technikou – a tedy i velkou spotřebu nafty.
Anthony Evans, hlavní výkonný ředitel, Viljoenskroon, JAR: Kukuřice Round Up Ready znamená, že na ni nepůsobí herbicid Round Up.
Tento herbicid účinně ničí plevel. Kukuřice Round Up Ready se může pěstovat v užších řádkách a na hektar je tedy více rostlin. Podstatně se mohlo omezit používání techniky a citelně tak klesla spotřeba paliva. Nedílnou součástí jihoafrického zemědělství jsou sucha. Průměrné roční srážky kolísají od 300 do 900 milimetrů. To velice ovlivňuje výnosy. Až o 25 procent nad i pod průměrnou hodnotu. Pro srovnání – američtí farmáři považují pokles výnosů o 10 % za velký neúspěch. Proto farmáři v Jižní Africe s velkým zájmem sledují práce na vývoji genetický modifikované kukuřice, odolné proti suchu.
Anthony Evans, hlavní výkonný ředitel, Viljoenskroon, JAR: Jestliže odrůda s tímto genem bude konkurenceschopná s ostatními odrůdami v běžné sezóně, pak to pro nás bude velice zajímavé.
Jak tedy zdejší farmáři hodnotí geneticky modifikované plodiny?
Michael: So genetic modification you see as the future for maize growth, maize farming?
Takže vidíte genetické modifikace jako budoucnost farmářství?
Anthony Evans, hlavní výkonný ředitel, Viljoenskroon, JAR: Pro nás to není budoucnost, ale současnost. My tu máme 80 % geneticky modifikovaných plodin a věřím, že během pěti až deseti let asi všechny nemodifikované odrůdy zmizí.
Ve stejné lokalitě, na dohled od farmy Anthonyho Evanse, sídlí jiný rodinný podnik, obchodující se zrninami. Patří mu jedno z největších sil v zemi s ohromnou skladovací kapacitou 160 000 tun. To je ona – kukuřice. Bílá a žlutá. V jižní Africe využívají žlutou kukuřici jen pro krmení dobytka. Pro lidskou stravu slouží odrůdy bílé. Rychlou procedurou se zjišťuje vlhkost zrna, které přivážejí farmáři.
Zrno s vlhkostí nad 14 procent se nejprve musí dosušit. Zjišťuje se tu i obsah bílkovin a další charakteristiky. Celý provoz je už dávno řízen počítači. Zdejší mlýn umele 20 tun zrna za hodinu. Všech 300 elektromotorů tohoto komplexu se spustí jediným kliknutím myši. Sortiment výrobků tvoří hladká supermouka, speciál – něco jako polohrubá, hrubě mleté kousky a kukuřičná rýže. Přestože dvojice mlýnu rozemele 20 tun za hodinu, vládne tu nečekaná čistota. Namleté mouky směřují potrubím do haly s balicími linkami. K expedici jsou připravena balení s různou hmotností.
Naše výprava za geneticky modifikovanou kukuřicí nás zavedla na známé předměstí Johannesburgu – do Soweta. Tady nás čekal úplný opak obřích farem. Drobní černošští farmáři. Jedním z nich je Mutlasi Mmusi. Před čtyřmi lety se rozhodl opustit zaměstnání a požádal vládu o pomoc v tom, co dělá nejlépe – v pěstování kukuřice. Začínal se sedmi hektary a zrnem na setbu. Neměl ale prostředky proti hmyzímu škůdci.
Michael: Hlavní škůdce, který ohrožuje tuto kukuřici, je zdejší druh motýla, který způsobuje ztráty na výnosech 5 až 75 %.
Moutlasi Mmusi, farmář, Soweto, JAR: Tehdy jsem četl o biotechnologiích a o geneticky modifikované kukuřici, která toho škůdce zabíjí. A tato kukuřice zlepšila mé výnosy.
Moutlasi dnes pěstuje modifikovanou Bt kukuřici už na 21 hektarech a o šestinu zvýšil svůj zisk z jejího prodeje. Moutlasi nám představil svého staršího kolegu. Morgana Tsimiho a jeho manželku Aidu.
Michael: Rodina Tsimiových: babička, děda, dcera s dětmi, syn a kamarád.
Morgan Tsimi, farmář, Soweto, JAR: Nedařilo se mi při pěstování zeleniny. Moutlasi nám ukázal své biotechnologie, svou Bt kukuřici. Moc se nám to zalíbilo, protože jsme si nevěděli rady s těmi hmyzími škůdci.
Aida Tsimi, farmářka, Soweto, JAR: Dříve jsme museli bojovat s plevelem. AfricaBio nám půjčilo peníze a koupili jsme si tu modifikovanou bílou kukuřici.
Tito malí farmáři se těší, že na jejich jediném hektaru už při první sezóně ušetří peníze za postřiky i čas.
Moutlasi Mmusi, farmář, Soweto, JAR: Mnoho těchto farmářů je šťastných, že má tuto technologii. A když přijedete za rok, většina z nich už s ní bude hospodařit.
Třetí návštěva a opět velká farma. Znají ji v širokém okolí jako Witklip – Bílý kámen.
Hans van Rensburg, farmář, Beperk, JAR: Narodil jsem se ve Frísku, to je sousední stát, asi sto kilometrů odtud.
Hans van Rensburg farmaří na této farmě už 25 let. Z celkové rozlohy 3300 hektarů pěstuje na dvou pětinách kukuřici. I zdejší kraj trpí ve vegetačním období suchem. Ze 1350 hektarů kukuřice jí jen 260 hektarů roste na zavlažované půdě. Dostatek srážek anebo sucho – to jsou velké neznámé a z farmaření dělají vysoce rizikové podnikání.
Michael: We’re now entering the chicken farm.
Právě vjíždíme do drůbežárny.
Jako pojistku pro případy přírodní pohromy Hans zvolil živočišnou výrobu. V deseti halách chová 250 000 jatečných kuřat. Kromě toho tu mají ještě 200 kusů hovězího dobytka. Jak se Hans staví ke geneticky modifikované kukuřici, kterou pěstuje už osm let?
Hans van Rensburg, farmář, Beperk, JAR: Jaké výhody má tato kukuřice? Když se housenky škůdců pustí do konvenční kukuřice, prožerou její stonek a pak ji musíme sklízet ručně, což je pracné a drahé.
Michael: How has GM technology helped you?
A jak vám pomáhají GM technologie?
Hans van Rensburg, farmář, Beperk, JAR: Technologie genetické modifikace mi spoří postřiky insekticidy, mám vyšší výnosy na hektar a lepší kvalitu zrna. Máme u nás potíže s nedostatkem deště a velmi vysokými teplotami. Je to velice rizikové podnikání. Proto nedočkavě čekáme na gen, který přinese odolnost proti suchu. Kdybych si mohl vybrat, pěstoval bych všechno pomocí závlah, ale to není možné. Až konečně přijde ten gen odolný na sucho, to bude pro nás moc dobré.
Z naší výpravy na jižní polokouli jsme si přivezli spoustu poznatků. Na rozdíl od váhající Evropy s jejími obchodními bariérami patří jižní Afrika k zemím, kde geneticky modifikované plodiny přinášejí užitek farmářům i spotřebitelům.
Autor: Vladimír Kunz