Pošta pro tebe

Sestry, které spojuje i rozděluje jediná rodina

Jesica prožila roky, které by si dobrovolně nevybrala žádná žena. Velmi dlouho sbírala odvahu, zda svůj příběh zveřejní. Nakonec to udělala. Chtěla své sestře vysvětlit důvody, které je rozdělily. Příležitost k tomu celé roky neměly. Nechtěla, aby jejich vzpomínka na život v rodině zůstala pro obě jen noční můrou.

Definitivně je rozdělilo trestní oznámení, které Jesica podala na otce kvůli zneužívání. Záměrně se pak odstěhovala z Čech na Moravu a vztahy s rodinou vědomě přerušila. Přijala jiné jméno, aby zkusila začít znova. Nezájem své sestry omlouvala, možná neměla dost informací o tom, co se v „zákulisí rodiny“ odehrávalo. Toužila, aby ji sestra vyslechla. V Poště pro tebe se s ní setkala na jaře 2012.

Ukázka ze studia

Návrat k příběhu

Jesica: „Bylo pro mě velmi emotivní vidět sestru po tak dlouhé době. Přesto mě překvapilo, moje emoce nebyly jen pozitivní. Měla jsem z ní pocit strojenosti, neupřímnosti. Prožívala jsem napětí i očekávání. Měla jsem tušení, že to moc dobře nedopadne. Na druhou stranu setkání vneslo větší světlo do našeho vztahu. V podstatě bych řekla, že mé očekávání se naplnilo.“

„Utvrzovala jsem se v pocitu, že minulost nás bude asi navždy pronásledovat. Myslím si, že mě vinila, a stále viní, za rozpad celé rodiny. Z jejích reakcí bylo ve studiu, a později i v korespondenci, zjevné, jak je rozladěná z toho, že jsem si informace o rodině nenechala jen pro sebe. U nás se lpělo na tom, že soukromé věci se nikde neříkají. Moje sestra to akceptovala, své emoce nikdy moc neprojevovala, já jsem jiná, otevřená. Myslím si, že v našem vztahu hrají i naše rozdílné povahy velkou roli.“

Obě ženy se viděly po čtyřech letech jen ve studiu, pár chvil ještě v zákulisí a od té doby už ne.

Jesica: „Komunikovaly jsme spolu výhradně mailem, stroze, odhadem jednou za pár měsíců. Uvědomovala jsem si, že to pro ni může být těžké, a nabídla jí odkaz na mé webové stránky, kde si může přečíst - pokud bude chtít - více z mého života. Na těchto stránkách se věnuji zneužívání, kterým jsem si v minulosti prošla. Já jsem od ní nikdy nedostala šanci dozvědět se více o jejím současném životě. Toto její rozhodnutí respektuji. Její podmínkou našeho nového vztahu byla tlustá čára za minulostí. Za tuto cenu mi však vztah se sestrou nestojí. Už bych se nezvládla přetvařovat a tvářit se, že se nic nestalo. To stojí mnoho energie, navíc bych tím popřela samu sebe. Tak to vnímám.“

Ani přes ztrátu obou rodičů se sestrám nedaří se sblížit.

Jesica: „Matka zemřela rok a půl poté, co jsme se se sestrou viděly v Poště pro tebe. Zprvu jsem cítila hořkost. Na svou matku jsem měla do určité míry větší vztek než na otce. Zejména když jsem se dozvěděla, že o otcově jednání delší dobu věděla. Tehdy mi nepomohla a nepodržela mě ani v pozdější době, kdy se moje situace řešila soudně. Snažila jsem se matku pochopit, ale přestala jsem ve chvíli, kdy neprojevila žádnou lítost. Když se mi smrt matky rozležela v hlavě, dostavila se naopak lítost z toho, že jsem propásla příležitost si s ní promluvit. Chtěla jsem počkat do doby, kdy bych si byla jistá, že s ní dokážu mluvit bez výčitek a v klidu.“

Jesica již pátým rokem podstupuje individuální terapii s psycholožkou. Po několika neúspěšných pokusech se jí podařilo navázat dlouhodobější spolupráci s odborníkem a účastnit se programu ve svépomocné skupině pro oběti sexuálního násilí.

Momentálně Jesica prožívá pokojné období. Oporou jí je kamarádka, se kterou bydlí, a jejich pejsek Sevie. Snaží se i častěji jezdit do svého rodného města k přátelům. Může jim konečně v klidu vysvětlit svoje chování, které pro ně nebylo tehdy srozumitelné.

„Již dva roky pracuji jako ‚teta‘. Hlídám malou holčičku a občas i jejího bratra. Tato práce mě naplňuje a přináší mi nové zážitky. I přes to, jak to někdy bývá náročné, mě nabíjí energií. Určitě bych si chtěla i rozšířit vzdělání. Zajímá mě nejen sociální problematika, ale nadchla jsem se i pro zážitkovou pedagogiku. A chtěla bych se více angažovat v problematice sexuálního zneužívání. Svých cílů dosahuji pomalu, ale jsem ráda, že se mi to začíná dařit.“

Své minulosti se Jesica nikdy nezbaví, podstatné je, jak se s ní vyrovná. Zdá se, že pomyslné světlo na konci tunelu se přibližuje. Držíme palce, Jesico!

Sestra Michala spolupráci na návratu odmítla a k příběhu se nechtěla jakkoli vyjádřit.