Pošta pro tebe

Kamarádky po 26 letech

Eva si pozvala do Pošty pro tebe svou milou kamarádku Emilku. Neviděly se 26 let! Poznaly se v zaměstnání. Emilka, které všichni říkali Miluško, byla uzavřená žena, málokoho si pustila k tělu. Prožila svá životní zklamání a nikomu příliš nevěřila. S Evou to však bylo jiné. Velmi si rozuměly, začaly se navštěvovat i s rodinami a jejich přátelství se podobalo sesterskému vztahu. Jejich příběh jsme vysílali v lednu 2014.

Emilka se asi po 20 letech i s rodinou odstěhovala a kontakt mezi ženami slábl. Dopisy nemohly nahradit každodenní setkávání. V době natáčení Pošty pro tebe bylo oběma ženám už kolem 70 let. Eva nechtěla setkání dál odkládat a čekat na spontánní příležitost, která by nemusela přijít.

Ukázka z pořadu

Eva s Emilkou využily okamžiky po odchodu ze studia k tomu, aby se alespoň vyfotily a sdělily si pár nejzásadnějších informací o svém životě. Bylo toho mnoho, co by si chtěly říct, ale Emilku odváželo zpátky domů auto ČT, a tak času tehdy neměly nazbyt.

Návrat k příběhu

Eva: „Když jsem Emilku uviděla v reportáži a vzápětí naživo, byla jsem velmi šťastná. Šťastná, že ji po letech znovu vidím, že mě poznala… Současně mě přepadla lítost z toho, jaký je drobeček. Bylo vidět, že má trápení, i když se smála a měla stejnou radost jako já, že se vidíme. Uvědomila jsem si, jak je čas neúprosný. Mrzelo mě, a mrzí dodnes, že jsem ji nezačala hledat dřív. Po setkání ve studiu mi Emilka svěřila, že je nemocná. Potřebovala častou pomoc a péči rodiny i kamarádek. I cestování do Prahy pro ni bylo obtížné. Přesto jej podstoupila a já jsem jí za to velmi vděčná.“

Emilka si v té době vyřizovala pobyt v pečovatelském domě, aby nemusela péčí o sebe zatěžovat rodinu, a žila v klidu, že pomoc a základní potřeby má kdykoli na dosah.

Eva: „Já jsem odjížděla na nějaký čas jako kuchařka s cestovní kanceláří, a tak jsme si slíbily, že si ji po mém návratu vezmu na nějaký čas k sobě a užijeme si ztracené roky, řekneme si, co jsme za krátkou chvíli během setkání v Poště nestihly. Obě jsme byly svým plánem nadšené a těšily se, až jej uskutečníme. Ani na okamžik by mě v tu chvíli nenapadlo, že se budeme těšit marně…“

Emilka na podzim 2014 zemřela, nedlouho po odvysílání příběhu.

Eva: „I když jsem věděla, že je nemocná, nenapadlo mě, a možná ani ji, že naše setkání ve studiu Pošty bude naším posledním. I když jsme se léta nestýkaly, ztratila jsem v ní velmi blízkého člověka, se kterým jsem prožila krásné období a opravdový přátelský vztah. Dnes žiji s manželem, mám děti, vnuky, nemohu si na nic stěžovat, žiji spokojeně. Přesto se se ztrátou blízkého člověka, byť to není rodina, vyrovnávám těžko. Je mi Emilky líto. Odešla mi nejbližší životní kamarádka. Jaký paradox, že nám osud dopřál poslední setkání. Díky Pošto!“