Jelena Mašínová

scenáristka

narozena 14. října 1941

Prozaička a scenáristka Jelena Mašínová se narodila v roce 1941 v Praze. Je vzdálená příbuzná s rodinou generála Josefa Mašína, bojovníka proti nacismu, a jeho synů, kteří v touze dostat se z totality na svobodný Západ použili doslova všech prostředků. Ráznost a jednoznačné postoje k Mašínovým vždy patřily a promítly se i do povahy Jeleny. S ničím se nikdy moc nepárala. Zároveň vždy odmítala jakoukoli publicitu. V šedesátých letech pracovala v nakladatelství Orbis, poté studovala dramaturgii na pražské FAMU. V tom čase se už dobře znala se spisovatelem a dramatikem Pavlem Kohoutem a společně spolu napsali scénář k dramatu 7 zabitých (1965) o počestné, ale k flirtu ochotné, osmnáctileté zdravotní sestře Jence, která prožije sedm večerů v týdnu s různými muži. Ve filmu se Jelena mihla v jedné z mikrorolí. K zfilmování dalšího společného scénáře Hodina tance a lásky (opět 1965), příběhu odehrávajícím se v čase konce druhé světové války, už ale nedošlo, projekt byl zrušen.

Ač se Pavel Kohout za své postoje v krizových letech octl v klatbě, přesto se v roce 1970 po herečce Aleně Vránové a asistentce režie Anně Cornové, stala Jelena Mašínová jeho třetí ženou. S manželem často pobývali v domku u Sázavy, kam zvali na posezení a večírky své přátele z disentu. Ti si Jelenu pamatují jako milovnici červeného vína, a vždy s cigárkem v ruce. V roce 1977 podepsala dokument Charta 77, na jehož vzniku se Kohout podílel. V roce 1978 bylo jí i manželovi povoleno vycestovat na pracovní pobyt do Rakouska, kde měl Pavel smlouvu s vídeňským Burgtheatrem, ale vzápětí jim bylo odebráno československé občanství a znemožněn návrat. V Rakousku pak v roce 1980 získali občanství a usadili se tam. V tomtéž roce napsala Jelena společně s Pavlem scénář podle jeho knihy Nápady svaté Kláry, který byl vzápětí v Německu zfilmován dalším emigrantem, režisérem Vojtěchem Jasným. V roce 1982 pak sama napsala Smrt motýlů, rozhlasovou „telefonní“ hru v 18 rozhovorech, kterou o jedenáct let později – roce 1993 – uvedl Český rozhlas pod názvem Motýlí smrt. Stejně jako její další hru Ádaeda, o schizofrenní symbióze Ády a jeho psa Edy – dramatizaci díla rozhlas zrealizoval už v roce 1991.

Po roce 1989 se Jelena i Pavel často objevovali v Československu. Na začátku 90. let začali společně pracovat na scénáři k dramatu Konec velkých prázdnin, které v podobě 6dílného seriálu natočila v koprodukci s Rakouskem a Slovenskem v letech 1993–94 Česká televize. Jednalo se o příběhy lidí, kteří v 80. letech z různých důvodů a různými způsoby emigrovali z tehdejšího Československa na Západ. V šestadevadesátém se staršího scénáře Kohouta a Mašínové k „nápadům svaté Kláry“ chopili Izraelci, přepracovali ho, a vzniklo téměř experimentální komediální drama Svatá Klára. V roce 2000 následoval další společný scénář obou manželů k televiznímu dramatu Hodina pravdy, o vztahu válečné reportérky a televizního redaktora. A v roce 2003 konečně došlo k natočení jejich dávného scénáře k dramatu Hodina tance a lásky, byť jen v televizní produkci. Přesto má tento film o jednom dni v životě Kristiny, dcery velitele koncentračního tábora, která přijíždí za rodiči do bombardovaného Berlína, aby se jí v plné nahotě vyjevily zrůdnosti fašismu, svou nezpochybnitelnou sílu. V tomtéž čase vzniklo dle dalšího společného scénáře i výborné televizní psychologické drama P.F. 77 (2003). Jde o příběh odehrávající se v období kampaně proti Chartě 77: známá herečka, vyučující na DAMU váhá, zda jednat v souladu se svým svědomím a nepodvolit se příkazu veřejně odsoudit dokument, kritizující bolševickou vládu, přičemž by ovšem pravděpodobně zničila slibnou vědeckou kariéru svého syna.

V roce 2011 došlo k televiznímu zpracování dalšího společného scénáře Jeleny a Pavla (dle Kohoutovy knihy) Cizinec a krásná paní (2011). V tomtéž roce pak Pavel Kohout uspořádal soubornou knihu Skrytá hvězda Jelena Mašínová, která obsahuje její rozhlasové hry Levá a pravá, Z tajného deníku princezny AnnySmrt motýlů, filmový scénář 7 zabitých a divadelní hru Ádaeda.

Jelena Mašínová s Pavlem Kohoutem žijí ve Vídni, ale do Prahy se vracejí často a rádi, a to nejen z pracovních důvodů.

Odkazy