Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Martin Hofmann — Lidé — Česká televize

herec

narozen 31. března 1978

Filmový a divadelní herec Martin Hofmann se narodil v roce 1978 v Českých Budějovicích.

Od dětství miloval sport, ale díky přísné matce nikdy nedostal příležitost se mu věnovat. Navštěvoval tedy LŠÚ, kde se učil hrát na akordeon, později začal chodit do dramatického kroužku, který vedla herečka Jana Hlaváčová. Divadlo ho začalo hodně bavit, takže si v posledním ročníku gymnasia podal přihlášku na DAMU, navzdory matce, která si přála, aby raději studoval medicínu. Po maturitě na gymnasiu nastoupil na pražskou DAMU (obor činoherní herectví), kde byl jeho hlavním pedagogem herec Boris Rössner. Pod jeho vedením, stejně jako profesorů Miloše Horanského a Evy Salzmannové školu vystudoval v roce 2000.

Jelikož už během studií hostoval v divadle Rokoko, po ukončení školy zde získal stálé angažmá. Být v podstatě zaměstnancem mu ale moc nesedělo, a tak krátce na to odešel na volnou nohu. Coby svobodný umělec pak hostoval na různých divadelních scénách: už v roce 2001 spolupracoval s Dušanem Pařízkem, uměleckým šéfem Pražského komorního divadla na zpracování hry Friedricha Schillera Bandité, hrál v Divadle Bez Zábradlí, v Divadle Radka Brzobohatého, ve Viole (například Exupéryho ve hře Život jako smršť), v Divadle v Řeznické, v Divadle Palace (hraje chovance psychiatrické léčebny Ellinga v kusu Chvála bláznovství). Nejraději ale působil a působí v Divadelním spolku Kašpar s hlavním stanem v Divadle v Celetné – například tu od roku 2006 hraje titulní roli v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, také Nikolaje Stavrogina v Dostojevského dramatu Běsi, anebo opilce Marmeladova ve hře Něžná je noc, což je adaptace fragmentů Dostojevského Zločinu a trestu a jeho povídky Něžná.

Hofmann je bezesporu talentovaný herec, inteligentní, nedůvěřivý, zkoumající. Pokud se mu role nelíbí, nerozumí ji, tak ji prostě odmítne. Pokud ho naopak osloví, chytne, udělá vše pro to, aby ji zahrál co nejkvalitněji. Dokáže se převtělit do kohokoliv, i když dle různých názorů mu nejlépe jdou většinou vulgární, nesympatičtí namachrovaní týpci, co jsou hned se vším hotovi. Ale nejen ono syčáctví a drsná slupka, nýbrž i nasazení a energie a zejména smysl pro humor, vtip, schopnost nasadit v ten pravý okamžik tu správnou hlášku, kterou udeří hřebík na hlavičku – to jsou dispozice, které ho zdobí. Díky své nenucené eleganci a zábavnosti byl navíc vždycky přitažlivý pro opačné pohlaví, a to se vždycky počítá. Jinak během své umělecké dráhy se Hofmann začal konečně věnovat svému oblíbenému koníčku – sportu. Nejedná se ale o fotbal, který tajně hrával v dětství, nýbrž o box.

Co se týče filmu a televize, začal se Hofmann objevovat v drobných rolích zhruba okolo milénia – šlo například o seriály Přízraky mezi námi (2000) nebo Útěk do Budína (2003), o televizní filmy jako Otec neznámý aneb Cesta do hlubin výstrojního náčelníka (2001), Smrt pedofila (2003) či P.F. 77 (2003) nebo o celovečeráky Hanele (1998) a Perníková věž (2002), ve kterém bral cameo dealera Dana. Větší úloha přišla až v islandsko-českém komediálním dramatu Silný kafe (2004), kde si zahrál Davida, druha jedné z kamarádek, které se potkaly po deseti letech a naplánují výlet na lodích. V menší roli Romana se objevil v televizním psychologickém dramatu Hodný chlapec (2004).

Ač na volné noze, v roce 2005 si téměř přivodil stálé zaměstnání: a to v české soap opeře Ulice, „nekonečném“ seriálu o vztazích všech se všemi. Hrál v něm Jardu Hejla, spořádaného usedlého chlapíka, zpočátku konstruktéra později obchodního ředitele v Království hraček, a nakonec majitele nábytkářské firmy. Teprve tento seriál herce zpopularizoval širokému televiznímu publiku. A s menšími přestávkami je Hofmann Hejlem podnes. Ale nebyl to jen tento seriál – v roce „ulice“ se představil také v televizní pohádce Až kohout snese vejce (2005) coby hamižný královský rádce Pitras, a v malé roličce strážce pořádku v koprodukčním fantasy hororu Kletba bratří Grimmů (2005). Kvalitu má studentské krátkometrážní drama Hranice (2006), v kterém herec ztvárnil uprchlíka Karla Rubeše, jenž se snaží dostat za hranice v krutém období konce čtyřicátých let. Z téže doby pocházejí Hezké chvilky bez záruky (2006), komediální drama o psycholožce, řešící nejroztodivnější problémy svých klientů – Hofmann si v něm zahrál Petra, do něhož se bláznivě zamiluje matka jeho nejlepšího kamaráda. O rok později tvůrci Ulice vygenerovali i televizní celovečerák Zlatá muška (2007), v kterém je samozřejmě i postava Jardy Hejla, do níž se těžko mohl převtělit někdo jiný než Hofmann…

V roce 2008 se herec objevil v roli Patrika v zajímavém rodinném filmu Kdopak by se vlka bál, v kterém jsou vztahy mezi dospělými sledovány optikou pětileté holčičky. Vedlejší roli si zahrál také v historickém TV dramatu Zakázaný člověk (2009), pojednávajícím o životě Karla Havlíčka Borovského v období, kdy se kolem něj začala stahovat smyčka rakousko-uherské policejní mašinerie. Z téhož roku existuje i záznam Ionescovy absurdní komedie Plešatá zpěvačka z Divadla z Celetné, kde Hofmann exceluje v roli pana Smitha. V roce 2011 se na obrazovkách objevila druhá série cyklu Kriminálka Anděl (2010), ve které herec ztvárnil patologa Emila Macha. Výraznou roli autoritativního Michala, takto poloviny manželského páru, jenž se neustále mezi sebou hádá, takže musí navštěvovat pracovnu psychologa, bral herec v první sérii psychologicko-dramatického cyklu televize HBO Terapie (2011).

Co se týče filmového herectví, sám Hofmann si cení své hlavní role běžce Mouchy v televizním postkatastrofickém sci-fi dramatu Běžci (2012), vyprávějícím o několika skupinkách lidí, kteří přežili blíže neurčenou katastrofu, ale nikým neovládaná vojenská technika stále vytváří smrtelné pasti, přes které dokážou přejít jen někteří z nich, jimž se říká „běžci“. V menší roli balistika se mihl Ve stínu (2012), temné krimi z padesátých let. O rok později se objevil ve větší úloze Vojtěcha v dramatu Hvězdička (2013) z cyklu Nevinné lži, zahrál si kameramana Davida Vernera v dílu Diamantová svatba (2013) z cyklu Škoda lásky, a objevil se i ve dvou episodách – Klubové barvySúdánský student - oceňovaného krimi seriálu Případy 1. oddělení (2014–2016), kde ztvárnil šéfa 9. oddělení plk. Landu. V roce 2016 se herec představil opět ve větší roli presidentova tajemníka v historickém dramatu Masaryk, zachycujícím určité období života Jana Masaryka, zahrál si i cameo opraváře v britském válečném dramatu Anthropoid (2016), pojednávajícím o atentátu na Heydricha, a mini-roli si střihl také v americko-britsko-českém koprodukčním životopisném dramatu Úkryt v ZOO (2017) o polské spisovatelce Antonine Żabińské.

V roce 2017 herec zazářil v komediálním seriálu Trpaslík autorského dua Jan Prušinovský –Petr Kolečko ve výrazné úloze JUDr. Vladimíra Novotného, arogantního právnického zmetka, jemuž díky kouzlu vyroste místo nosu podstata jeho osobnosti, O rok později si Hofmann zahrál skutečně odporného hajzla Jiřího, jednoho z dvojice psychopatických vrahounů v ponurém Hřebejkově seriálovém krimi-thrilleru Rédl (2018), odehrávajícím se v Československu roku 1992, kdy se při odchodu sovětských okupačních vojsk ztrácí z vagónů velké množství zbraní a munice. V tomtéž roce vznikl a v roce 2019 se na obrazovkách objevil další „nekorektně“ komediální seriál dua Prušinovský – Kolečko Most!, odehrávající se v městě Most v drsném Severočeském kraji. Herec v něm dostal hlavní roli poněkud vygumovaného Luďka, jenž právě dostal padáka, bydlí v napůl vyhořelém baráku, nesnáší svého bratra, který se nechal přeoperovat na ženu, a seká dluhy u každého, koho potká. Vyhlídky nejasné, zábava zaručena.

Martin Hofmann si pečlivě střeží své soukromí; v období po miléniu žil několik let s herečkou Jitkou Čvančarovou, po rozchodu ale zůstali přáteli. Herec je od roku 2014 ženatý.

Odkazy

Fotografie