Jana Paulová

herečka, zpěvačka

narozena 19. února 1955

Herečka, zpěvačka a moderátorka Jana Paulová se narodila v roce 1955 v Praze jako poslední ze čtyř dětí (dvě sestry a bratr) do umělecké rodiny: otec František Paul byl operetní zpěvák, libretista, režisér a také filmový herec, matka Eva Šenková byla zpěvačkou Karlínského divadla, a také si zahrála v několika filmech. Rodiče, znalí prostředí divadel se všemi jeho klady i zápory, ze svých dětí herce mít nechtěli. Třem starším potomkům se jim to podařilo vymluvit, čtvrtého, tedy Janu, však už neuhlídali. Malá slečna byla na jedné straně malý raubíř, který si hrál s klukama na Indiány, ale na straně druhé jí lákalo postavit se na divadelní prkna. Už v dětství chodila do dramatického kroužku Jiřiny Stránské (v první třídě hrála hlavní roli v Červené karkulce), a po základní škole nastoupila na hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře. I v tom čase byla Paulová za rebelku – od čtrnácti chodila v kratičkých minisukních, a založila si také bigbítovou skupinu The Stars. Po dvou letech pak z konzervatoře přešla na DAMU, kterou absolvovala v roce 1976. Toto období pro ni bylo, zejména, co se týče rodiny, drsně přelomové – v tom čase zemřeli její otec a její starší bratr František, a zároveň si vzala za muže jazzmana Milana Svobodu (její matce se vlasatý jazzman vůbec nelíbil, dokonce odmítala jít na svatbu).

Po ukončení DAMU byla Paulová na volné noze, bez stálého angažmá. V roce 1979 nastoupila do Divadla Semafor, konkrétně do herecké skupiny komika Josefa Dvořáka, což se ukázalo jako šťastná volba. Sama dnes tvrdí, že od Dvořáka se v divadle nejvíce naučila, a hlavně dostávala dobré příležitosti – kupříkladu od roku 1981 hrála stěžejní roli Královny v komedii S Pydlou v zádech. Zároveň hostovala na dalších pražských scénách (Karlínské divadlo, Divadlo E. F. Buriana), a v roce 1986 jí režisér a herec Miroslav Macháček obsadil do hlavní role v dramatu Eugena O´Neilla Smutek sluší Elektře v Národním divadle. Od sedmaosmdesátého je členkou Městských divadel pražských, od roku 2000 působí v divadle Kalich, kde je nejčastějším hereckým partnerem Pavel Zedníček (např. ve hře Natěrač).

Jana Paulová se před filmové kamery dostala ještě během studií na DAMU, ovšem její herectví bylo k vidění zejména v televizi – na stříbrném plátně se příliš neobjevovala, a když už, nešlo zrovna o nějaká převratná díla. Úplně poprvé si zahrála jako šestnáctka vedlejší roli studentky Rity v lyrickém TV dramatu Modrý vrabec (1971), a první větší úlohu – královnu Alžbětu Pomořanskou – brala v historické TV komedii Královské řádění (1974). V tom čase ovšem také dostala menší role v tehdejších propagandistických seriálech Třicet případů majora Zemana (1974) a Nejmladší z rodu Hamrů (1975), o rok později se objevila ve vedlejší úloze Mančinky ve známé komediální TV-pohádce Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1976). V témže období přišel i její první celovečerák – jednalo se o slovenské psychologické drama Koncert pre pozostalých (1976) a vedlejší roli roztomilé dívky Jany Varajové. Následovaly úloha Lenky Kopečné, manželky hlavního hrdiny v krimi seriálu Muž, který nesmí zemřít (1976), a její zdravotní sestra Veronika v dramatickém TV-seriálu Nemocnice na kraji města (1977 a 1981). Objevila se i v několika krátkometrážních diváckých příbězích z televizního cyklu Bakaláři (povídky Alimenty, Telegram, Soud).

Na začátku osmdesátých let přišly opět menší role v příkladně propagandistických dílech (Děti zítřků, Okres a severu), v průměrných TV krimi (Příjemce platí v dolarech, Druhý tah pěšcem), průměrných hudebních komediích (Pletky paní Operetky), včetně větší role Evici v podprůměrné celovečerní komedii Únos Moravanky (1982). Herečka byla hodně obsazována do televizních pohádek, z nichž se jakžtakž povedly inscenace Jak se peče štěstí (1981, JP v roli dívky Madly) a O brokátové růži a slavíku z perleti (1982, JP v roli dvorní dámy Hortenzie). A samozřejmě do Bakalářských povídek, které už ale neměly kvalitu těch z předchozí dekády. V roce 1983 si Paulová zahrála maminku v prosluněné rodinné TV inscenaci Monika a její pes, o rok později kuchařku Vendulku v komediálním seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), a literární vědkyni Růženku v seriálovém dramatu Moje srdcová sedma (1984).

V pětaosmdesátém se herečka představila v roli zdravotní sestry Zdeny Coufalové, manželky hlavního hrdiny a pěkné mrchy v celovečerním „melouchářském“ dramatu Havárie. V tomtéž roce naštěstí došlo k TV záznamu divadelní komedie S Pydlou v zádech, kde si Paulová zahrála druhou ústřední postavu, prostopášnou Královnu. O rok později se mihla v roličce paní majorové ve válečném komediálním dramatu Smrt krásných srnců (1986). V roli ředitelské sekretářky Zuzanky a jedné z milenek titulní postavy svůdníka se objevila v hudební televizní komedii Poslední leč Alfonse Karáska (1987), o rok později se představila v úloze prostitutky Irmy v historické komedii Anděl svádí ďábla (1988) o nevěstinci na pražské periferii. Ve stejném období brala menší postavu Alice ve známém historickém seriálu Cirkus Humberto (1988). V hlavní úloze nafoukané princezny Jiřinky se pak objevila v pohádkové komedii Kdo probudí Pindruše…? (1989).

V devadesátých letech se Paulová představila opět v několika pohádkách, například coby kuchařka Marijánka v Hádanici (1990), a pak také v několika televizních inscenacích – nejlepší z nich byla krimi komedie Jak vyloupit banku (1992) kde měla herečka roli manželky kasaře Hamachera. V menších úlohách se objevila v několika televizních seriálech, výraznou roli maminky Langrově pak měla v rodinné komediální sérii Bubu a Filip (1996). Mezitím byl vytvořen TV záznam z představení výše zmíněného dramatu Smutek sluší Elektře (1991) s Paulovou v titulní roli. Hereččiným poněkud utajeným filmovým majstrštykem je hlavní úloha v psychologickém TV dramatu Modrý den (1994) dle předlohy Arnošta Lustiga, odehrávající se na sklonku války – Paulová zde hraje mladou ženu, čekající v bytě židovské majitelky na svého milence, německého důstojníka, jenž ji slíbil, že se o ni postará a vezme sebou – přitom z ní chce jen vylákat šperky, které ji dala majitelka do úschovy. V roce 1995 se objevila coby Růže v povídkovém filmu Malostranské humoresky, o rok později se představila v úloze Helenky v dramatu Ceremoniář (1996), a povedla se i TV komedie dle Dostojevského předlohy Dobrodružství pod postelí (1997), ve kterém herečka ztvárnila jednu z hlavních rolí Glafiry.

Od konce devadesátých let přijímala Paulová role v dosti pofidérních projektech, což je třeba případ snímku Waterloo po česku (2002), nebo tří dílů Kameňáka (2003-2005), ve kterých se představila v roli Vilmy Novákové. Snad jedinými světlými výjimkami jsou její Kate Strattonová, jedna z hlavních úloh v TV komedii Úlet (2003), a profesorka Trávová v povídce Výlet (2005) z cyklu 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem. V roce 2016 nastoupila v roli psycholožky Jarmily Kočkové do „věčné“ soap-opery Ordinace v růžové zahradě.

Kdosi poznamenal, že Paulová byla a je herečkou „s pohledem plaché laně“, a je pravda, že až na tři, čtyři záporné role, se většinou představovala v úlohách buď dívek stydlivých nebo naopak usměvavých diblíků či různých naivek, později žen zrazených a zklamaných. Vždy pečovala o svou figuru, nebála se ukázat své krásné nohy, což je obé důsledek dobré životosprávy a cvičení jógy. Má také zvláštní vlastnost – zásadně nekouká na filmy, které natočila, nečte o sobě články, stydí se dávat rozhovory, nevyhledává svoje jméno na internetu. Nejspíš proto působí jako velice šťastná osoba. Ráda cestuje po světě, několikrát byla v USA, nicméně její oblíbenou destinací je Indie, kam se neustále vrací. Je hlavním iniciátorem a sháněčem sponzorských peněz pro tamější školu pro sirotky, kterou sama založila, a která se nachází ve městě Tadpatri ve stádě Ándhrapradéš na jihovýchodě Indie.

V divadle se často objevovala v operetách a muzikálech, zpívání tudíž patří k jejím oblíbeným činnostem. Vyšlo ji i písničkové CD „A proč ne“ (1995). V roce 2011 ji vyšla kniha, cestopisných biografických fejetonů, o hledání vlastního „já“ na cestách po světě, s názvem Jak běžet do kopce. Od roku 1976 je manželkou jazzového hudebníka, skladatele a pedagoga Milana Svobody: mají spolu dvě dcery, starší Adélu, jež trvale žije v Indii, a mladší Anežku, která je překladatelkou a neustále pendluje mezi Francii a Českou republikou.

Odkazy

Fotografie