Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Gabriela Beňačková — Lidé — Česká televize

operní pěvkyně

narozena 25. března 1947

Česká operní pěvkyně slovenského původu Gabriela Beňačková se narodila v roce 1947 v Bratislavě. Otec Antonín byl advokátem, matka Elena se starala o domácnost. Má ještě starší sestru Noru, ze které se stala televizní hlasatelka. V padesátých letech byla rodina z Bratislavy vystěhována a žila na venkově u babičky, která ji vedla k víře v Boha – proto je pěvkyně dodnes silnou věřící. Po čase bylo rodině povoleno vrátit se do slovenské metropole – bydlela tam u druhé babičky. Malá Gabriela se od dětství věnovala baletu, zpívala v dětském sboru Československého rozhlasu v Bratislavě, v hudební škole dělala zpěv a klavír. Od dvaašedesátého studovala zpěv na bratislavské konzervatoři, v letech 1966–1967 na konzervatoři v Žilině. Od roku 1967 studovala na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V devětašedesátém se stala laureátkou Janáčkovy pěvecké soutěže v Luhačovicích a absolutní vítězkou Dvořákovy soutěže v Karlových Varech. Po těchto úspěších ji ředitel Národního divadla v Praze Přemysl Kočí nabídl angažmá. VŠMU Gabriela absolvovala v jednasedmdesátém, ale to už byla rok členkou ND – zahajovala Natašou v Prokofjevově Vojně a míru, následně přicházely další role jako Mimi v Pucciniho opeře Bohéma, Mařenka v Prodané nevěstě. Stala se sólistkou Národního divadla, ale je fakt, že spoustě lidem to vadilo a nepřáli ji – nakonec dala výpověď. Nicméně po rozsáhlé rekonstrukci ND ji byla učiněna zpětná nabídka, a když se v roce 1983 Zlatá kaplička znovu otvírala Smetanovou Libuší, už v ní Gabriela zpívala hlavní roli.

První zahraniční vystoupení absolvovala pěvkyně v irském Dublinu v roce 1971, následovaly vystoupení v Itálii, od poloviny dekády hostovala v Bavorské státní opeře v Mnichově, od druhé poloviny sedmdesátých let byla současně sólistkou Vídeňské státní opery. Tam mezi její nejvýznačnější role patřily Rusalka A. Dvořáka, Jenůfa L. Janáčka a Desdemona Giuseppe Verdiho, dále pak Maddalena di Coigny z Giordanovy opery Andrea Chénier (v tomto případě Beňačková pěla po boku Plácida Dominga a Piera Cappuccilliho) nebo Markétka z Gounodova Fausta. A nutno říci, že vídeňské publikum Beňačkovou opravdu milovalo. Ve druhé polovině dekády zpívala mj. v londýnské Covent Garden, krátkodobě vystupovala v podstatě po celé Evropě (Řím, Salzburg, Milan, Curych atd.), přičemž hodně jezdila do Japonska: tam byla zvána neustále. Ve druhé polovině osmdesátých let se etablovala i v kalifornské San Francisco Opera, kde v roce 1986 debutovala v roli Jenůfy pod taktovkou dirigenta Charlese Mackerrase, specialisty na Janáčka. V roce 1989 se tam vrátila v opeře Arrigo Boita Mefistoteles, v které ztvárnila dvojroli Markéty a Trojské Heleny. Ve stejném roce pak zazářila při záskoku v Los Angeles při ztvárnění Desdemony. I některá další její vystoupení jsou dodnes vzpomínána jako legendární. Například v roce 1991 ji bouřlivě tleskalo publikum v Metropolitní opeře v New Yorku za vynikající interpretaci Káti Kabanové v prvním uvedení této Janáčkovy opery – tuto roli si zde v průběhu let zopakovala 40krát. Samozřejmě tu zpívala i Jenůfu i Rusalku, obě s fenomenálním úspěchem.

Gabrielin sytý lyrický soprán byl označován jako přirozený a vzorový s nádherně tvarovanými frázemi a volně tvořenými vysokými tóny. Mnohými kritiky byla zařazována mezi deset nejlepších pěvkyň na světě. Ona sama měla ráda role, u kterých cítila, že jsou „šité“ na ni, což byly ty od Janáčka a Dvořáka – Jenůfa (za život ji zpívala přibližně tisíckrát), Káťa, Elina Makropulos, Rusalka, samozřejmě Smetanova Mařenka (více než 500krát), ve velké oblibě měla Mimi, Manon a Aidu. Taktéž velmi ráda zpívala Dvořákovy oratorní a písňové party. Vedle českých autorů milovala i hudbu Pucciniho a Verdiho. Naopak ale věděla, že například koloraturní role se k jejím hlasivkám nehodí… Samozřejmě, že hlas pěvkyně byl otisknut i do vinylu – z těch nejznámějších to jsou alba „Leoš Janáček: Jenůfa (nahraná v letech 1977 a 1978 v Brně, a vydaná v roce 1992), „Antonín Dvořáka: Rusalka“ (natočeno 1982–83, vydáno 1984), „Arrigo Boito: Mefistofele“ (1989), dále Gabriela Beňačková: „Soprano“ (1994), a samozřejmě „Bedřich Smetana: „The Bartered Bride“ (Prodaná nevěsta, 1995), což je výběr nejlepších árií. Za písňové album „Dvořák – Janáček – Martinů: Songs/Lieder“ (1993), které Gabriela natočila s pianistou Rudolfem Firkušným, získala Grammy Awards, deska „Leoš Janáček: Káťa Kabanová“ s dirigentem Mackerrasem (1997) získala Cenu německé kritiky 1998, francouzskou Choc du Monde de la Musique 1998 a Cannes Clasical Award na festivalu MIDEM (1999).

Beňačková nazpívala i několik filmových postav – svůj skvělý hlas propůjčila například Mařence ve filmovém zpracování Prodané nevěsty (1975), hlavní postavě v adaptaci Dvořákovy Rusalky (1977), slavné Emě Destinové ve filmu Božská Ema (1979) či fiktivní operní divě Salsa Verde v komedii Tajemný hrad v Karpatech (1981). I samotná Beňáčková se mnohokrát objevila před kamerou – například jako Mařenka v televizní verzi Smetanovy Prodané nevěsty (1971), jako Katrena v televizním zpracování opery Eugena Suchoně Krútnava (1975), jako Maddalena di Coigny v opeře Andrea Chénier v televizním záznamu rakouské ORF (1981), jako Jenůfa opět v televizní adaptaci opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa (1983), a ve stejném roce i jako Libuše při zmíněném znovuotevření ND. Z roku 1989 pochází americký televizní záznam z představení opery Mefistoteles Arrigo Boita, v které Beňáčková ztvárnila již zmíněnou dvojroli Markéty a Trojské Heleny. Stejně tak je zaznamenáno v ČT zpracování Janáčkovy opery Věc Makropulos (2001), kde zpěvačka vytvořila hlavní roli divy Eliny Makropulos.

Beňačková má i několik ocenění a titulů: v roce 1976 dostala Státní cenu, v roce 1979 titul zasloužilá umělkyně, pětaosmdesátém Národní umělkyně, zároveň v Rakousku získala význačný titul Kammersängerin (komorní pěvkyně) a o dva roky později tentýž v Německu, následovaly Cena Artura Toscaniniho v Paříži, Zlatá medaile Giuseppe Verdiho, dále získala už zmíněnou Grammy (1994), v roce 2008 dostala Státní vyznamenání za stát v oblasti kultury a umění. Od roku 2009 byla presidentkou ostravského festivalu Janáčkův máj a čestnou prezidentkou společnosti Gustava Mahlera. A v širém vesmíru je po Gabriele pojmenovaná jedna planetka.

Gabriela Beňačková byla dvakrát vdaná, nejprve za klavíristu Ľudovíta Marcingera, poté za herce ND Josefa Čápa, společně vychovali dceru Gabrielu. Čáp posléze podřídil svoji kariéru kariéře své manželky – nechal herectví a vystudoval ve Vídni operní režii, které se věnoval až do konce svého života: v roce 2001 bohužel zemřel. Samotná pěvkyně se stáhla ze scény v roce 2002, kdy jí těžce onemocněla maminka, o kterou se pak společně se sestrou staraly. Po jejím uzdravení se na scénu vrátila.

V roce 2000 natočila Česká televize o Gabriele Beňačkové dokument Přišlo to nečekaně.

Odkazy