František Hrubín

básník

* 17. září 1910

† 1. března 1971

Pravá poezie neoslňuje na první poslech, ale utěšuje a dává posilu z čistého a upřímného srdce,“ tvrdil klasik moderní poezie a dramatu František Hrubín.

Když jeho tatínek v roce 1914 narukoval do války, odešla matka se třemi dětmi k rodičům do Lešan, kde prožil dětství. Ve dvanácti letech se vrátil do Prahy, aby nastoupil na gymnázium. Studium se malinko protáhlo, neboť, jak sám přiznal: „Tenkrát jsem se toulal s Josefem Horou, Jaroslavem Seifertem, Františkem Halasem a pro ně a pro jejich poezii jsem byl škole nevěrný, často, velmi často.

Roku 1939 se oženil a narodily se mu dvě děti. Ty ho inspirovaly k psaní básniček a říkadel, kterými proslul mezi dětmi z celého světa. Ostatně i legendární Mateřídouška je jeho dílo. Přechod k dětské literatuře zpečetil v roce 1956, kdy společně s Jaroslavem Seifertem vystoupil na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů s ostrou kritikou společnosti. Použil příměru z básně Stéphana Mallarmé o labuti uvězněné v ledu. Tak se mu jevila tehdejší umělecká tvorba. Statečným projevem, ve kterém žádal propuštění vězněných básníků a spisovatelů, si způsobil problémy a několik let mohl psát maximálně pro děti.

Odkazy