00:00:52 Už je to dávno, pradávno. Svět byl ještě mladý.

00:00:57 Lidé si sami nedovedli poradit s čarodějníky a sedli jim lep.

00:01:07 Tenkrát pásával pasáček ovce.

00:01:12 Louka voněla mateřídouškou a nad hlavami zpívali skřivánci.

00:01:40 Podívejme se, čípak jsi? Přišel jsi mi popřát dobrou chuť?

00:01:48 Vezmi si také, když umíš prosit.

00:01:54 Tak si vezmi. Nechceš?

00:02:03 -Nejsi náhodou hraběcí mazánek?
-Není, ale chová se tak.

00:02:10 Odnaučím tě utíkat.

00:02:12 Nechte ho, nebijte ho. Slyšíte? Není vám ho líto?

00:02:18 Líto, nelíto, co je tobě do toho?

00:02:21 Líbí se mi. Má moudré oči. Dobrým slovem s ním pořídíte víc.

00:02:26 Hlupáci! Třaslice, co se krčí do mezí.

00:02:31 -Nikoho na světě nezarmoutily.
-Natrhej si je a poháněj ovečky.

00:02:36 -Já si nechám svůj karabáč.
-Co to děláte? Přestaňte!

00:02:40 -Jsem jejich pán!
-Špatný pán.

00:02:45 Ty bys byl lepší! Vlastně, proč ne.

00:02:50 -Kup si je. prodám je lacino.
-Koupil bych....

00:02:57 -...ale nemám peníze.
-Nedostáváš plat?

00:03:01 Sloužím jen za stravu. Mám jen jedny šaty na sobě a píšťalku.

00:03:08 Zadarmo ani kuře nehrabe. Ale spokojím se s málem.

00:03:15 Máš pěkné stádo. Vyberu si tři vypasené ovce.

00:03:19 Za ně ti dám své hafany.

00:03:22 -To nepůjde.
-Proč ne. Ztrátu svedeš na vlky.

00:03:27 -Hospodář se zlobit nebude.
-Ne, já nekradu.

00:03:33 Ale jsou to chytří psi!

00:03:36 Tenhle se jmenuje Drž. Koho chytí, toho nepustí.

00:03:41 To je Dech. Na koho dýchne, toho omráčí.

00:03:45 A třetí slyší na jméno Vševím!

00:03:49 Na deset mil slyší i jehlu do trávy spadnout.

00:03:55 Dovedou však i jinačí věci. Zapískej jim, ovčáku.

00:04:32 -Jakživ jsem něco takového neviděl.
-A hned také neuvidíš.

00:04:38 Tři hloupé ovce za tři chytré psy. To není špatný obchod.

00:04:43 -Rád bych, ale nejde to!
-Vida, nestojíte ani za ovčí kůži.

00:04:50 Leda tak karabáči pro potěchu. Hybaj!

00:04:57 Hybaj odtud, darmožrouti, než z vás stáhnu kůži.

00:05:02 Počkejte. Odveďte si ty ovce!

00:05:07 Až vás hospodář uvidí, snad mi odpustí.

00:05:11 -Tak tedy, platí?
-Platí!

00:05:19 Železné obojky jim nesundávej. Nemazli se s nimi, jinak utečou.

00:05:27 Zloby je na světě dost. Odneste si ji s sebou.

00:05:30 Trochu ti tu nechám.

00:05:32 Už nejsi dobrák, ovčáku, stačila chvíle a je z tebe zloděj.

00:05:41 Potěšilo mě to. A ovce si beru s sebou.

00:05:54 Jirko. Co jsi to udělal?

00:05:59 -Ty jsi to slyšela, Aničko?
-Slyšela. Ovanul mě mrazivý vítr.

00:06:06 Pantáta tě vyžene. Víš, že by si pro jednu ovci nechal uříznout prst.

00:06:13 Nevyžene, Aničko. Půjdu sám.

00:06:21 -Kam chceš jít?
-Do světa. Hledat si lepší službu.

00:06:28 A mě tu necháš?

00:06:32 Stejně by nám nevystrojili veselku.

00:06:41 Já se vrátím.

00:06:46 Než podruhé dozrají jahody, vysloužím si mnoho dukátů.

00:06:53 Potom splatím hospodáři i ty ovce. Aničko, já nejsem žádný zloděj.

00:06:58 Já vím.

00:07:02 Ale mám strach.

00:07:04 Svět je velký, snadno v něm zabloudíš.

00:07:10 Každý večer mi měsíc do usínání posílal svou nitku.

00:07:17 Hladí mě a vypráví, že někde daleko zažiji podivuhodné věci.

00:07:22 -Ale to byly jen sny, Jirko.
-Nosím v sobě tu nitku.

00:07:26 Vábí mě a láká.

00:07:31 Půjdu za ní a neztratím se.

00:07:34 A pak, mám přece ochránce. Dokonce tři.

00:07:40 Slunce se pomalu schovává za kopec. Zažeň za mne ovce do ohrady.

00:07:45 Nechoď na noc, počkej alespoň do zítřka.

00:07:50 Ráno nebude moudřejší.

00:07:54 -Nezapomeneš na mne?
-Nezapomenu, jak bych mohla.

00:08:18 Šťastnou cestu, Jirko.

00:08:28 A putovali po světě Drž, Dech, Vševím a pasáček Jirka.

00:08:35 Živili se všelijak. Někde pomohl Jirka na poli...

00:08:39 ...a za práci dostal jídlo. Něco sehnali psi.

00:08:45 Ale v pastýřské mošně se neblýskal ani jeden dukát.

00:08:53 Širý kraj ubíhal daleko k obzoru.

00:08:59 Kde se černaly lesy a tyčily se divoké skály.

00:09:05 Pomóc!

00:09:23 -Co tam děláš?
-Spadla jsem a nemůžu nahoru.

00:09:29 Podej mi ruku.

00:09:43 -Neublížila sis?
-To nic není. Jen pár odřeninek.

00:09:50 Musíš dávat pozor, kam šlapeš. Příště to může dopadnout hůř.

00:09:54 Dávám pozor, ale slyšela jsem pěnici.

00:10:00 Zpívala tak krásně, že se usmíval celý les. Ohlédla jsem se a uklouzla.

00:10:09 -Už jsem dávno neslyšela zpěv.
-A proč nezpíváš sama?

00:10:15 -Máš smutek.
-Smutek je v celé zemi.

00:10:23 Před rokem zmizely děti našeho panovníka a nikdo se nesmí veselit.

00:10:30 Tancovat, smát se a zpívat. Je to zakázané.

00:10:35 Život bez smíchu není žádný život.

00:10:40 Pravda, ale já to nezměním. Jsem králova kuchtička.

00:10:47 A kdoví, jestli pan král o mně ví. Chodí pořád sám a neumí se potěšit.

00:10:55 Člověk přece ze světa nezmizí, jako když foukneš do peříčka.

00:11:01 Král by měl nechat stesků a jít své děti hledat.

00:11:05 Zbrojnoši prolezli království, ale princeznu a prince nenašli.

00:11:14 -Prý je unesl nějaký čarodějník.
-To přece není možné?

00:11:24 Vypráví se, že se před lety ucházel o královnu pán lesních temnot.

00:11:31 Ona ho nechtěla a vybrala si za muže našeho krále. Teď se mu mstí.

00:11:38 To je těžká pomoc, jestli je to pravda.

00:11:42 -Jak se jmenuješ?
-Bětka!

00:11:45 Já jsem Jirka, ovčák.

00:11:50 Když jsi v kuchyni, našlo by se tam něco pro hladového pocestného?

00:12:01 Jak by ne. Zrovna dneska budeme péct borůvkové koláče.

00:12:07 Jémine, já jsem hlava dubová.

00:12:10 Někam na pařez jsem postavila košík s borůvkami. Musím ho najít.

00:12:14 Nikam nehoď, Drž to přinese.

00:12:19 Kdepak, rozsype borůvky a já dostanu od hlavního kuchaře.

00:12:24 Neboj se, moji psi jsou šikovní. O koláč nepřijdeme.

00:12:30 Dokážou ještě jinačí kousky. Chodíme spolu od vsi ke vsi.

00:12:35 Hraju na píšťalku a mí pejskové tančí a dělají salta jako komedianti.

00:12:42 -Troufli by si rozesmát pana krále?
-Možná, že i krále.

00:12:49 Támhle je. Tady máš borůvky. Už mi věříš?

00:13:03 Věřím. Zkusíme to.

00:13:07 Dovedu vás do města. Večer přijdete ke třetí královské bráně.

00:13:14 -Budu tam na vás čekat.
-Platí.

00:13:19 Divné, podivné to bylo město.

00:13:23 Všechny domy byly potaženy černým suknem.

00:13:32 Lidé si jen šeptali.

00:13:37 Ani písnička nikde nezazněla, ani podkůvka nezazvonila.

00:13:42 Ani sklenka nezacinkala.

00:14:13 Jeho Veličenstvo tu bude hned. Každý večer si tu nechává předčítat.

00:14:18 Schováme se zatím. Až přijde král, hned spusťte!

00:14:24 Myslím, že už jde. Honem!

00:14:39 Co je to? Jedeš!

00:14:43 Ticho! Odpusťte, pane hofmistře.

00:14:48 Čí jsou to psi? Kdo je sem vpustil? To ty? Budeš mluvit?

00:14:55 Drži, Dechu, Vševíme, sem ke mně. A klid!

00:15:01 -Kde se tu vzal ten chlap?
-Nezlobte se, pane hofmistře.

00:15:05 Ten mládenec a jeho psi dovedou roztodivné kousky.

00:15:10 Přivedla jsem je do zámku, aby pobavili pana krále.

00:15:14 Pobavili! Hloupá huso, král nestojí o zábavu.

00:15:20 Nebo je to všechno jinak. Proč jsi je tu schovávala?

00:15:26 Mlč! Vím, oč ti šlo! To je zrada! Stráže!

00:15:39 -Stalo se něco?
-Veličenstvo!

00:15:41 Podařilo se mi odhalit úklad proti vašemu životu.

00:15:46 Ta hanebnice tu ukryla neznámého člověka a tři zuřivé psy.

00:15:54 Tak to není, nechtěla jsem provést nic zlého.

00:16:00 Nevěřte jí. Nepřijít včas, kdoví, jak by to skončilo.

00:16:05 -Ale kde jsou ti zuřiví psi?
-Schovali se!

00:16:18 HUDBA

00:16:43 Jen klid.

00:16:48 Pojď sem, hochu. Předvedeš nám, co umíš.

00:17:03 HUDBA

00:18:17 Král se směje.

00:18:20 Výborně! Pravda, jak se zdá, je na straně kuchařinky.

00:18:30 -Odkud jsi, hochu?
-Z hor, které leží za lesy.

00:18:34 -Je tam hezky?
-Na jaře, když rozkvete šalvěj...

00:18:41 U nás i květy vadnou.

00:18:44 Dařilo by se tu asi jen svízeli a slzičkám.

00:18:50 Otevřete okna, králi a poručte shodit ty černé závěsy.

00:18:55 -Květiny potřebují slunce a vzduch. Ani jarní slunce náš smutek nezaplaší

00:19:02 Ale tví přátelé mi dneska zahřáli srdce.

00:19:09 -Chceš vstoupit do našich služeb?
-Tuze rád, pane králi.

00:19:14 Zítra v tuto dobu mi zase zahraješ.

00:19:21 Tak žil Jirka na zámku a těšil královo zarmoucené srdce.

00:19:28 Něco se přiučil: po dvorsku se oblékat.

00:19:32 Uklánět i ohánět mečem.

00:19:37 Mošna se pomalu plnila dukáty.

00:19:41 Život ve smutném zámku se Jirkovi nelíbil.

00:19:46 Často věšel hlavu a vzpomínal na domov a na milovanou Aničku.

00:19:53 I na ovečky, které opustil.

00:20:06 -Vaše svačina, pane dvořane.
-Nemám hlad, Bětuško.

00:20:14 Sama jsem dohlédla, aby kuchař vypekl houstičky do křupava.

00:20:18 Čokoláda voní a med nasbíraly lesní včely. Ochutnejte.

00:20:24 Nezlob se. Sněz to sama, nebo to zanes zpátky.

00:20:30 To víš, stesk chuti nepřidá.

00:20:34 To znám. Mám ženicha, ale vidíme se jednou za měsíc.

00:20:38 Služba na zámku je přísná. Také mi není do zpěvu.

00:20:43 A dole ve městě hanba mluvit. Stačí se nahlas zasmát...

00:20:46 ...uslyší to stráže a šup s ním na tři dny za mříže.

00:20:51 A král o tom nechce nic vědět.

00:20:54 Když měl princeznu a tři prince, to byste koukal, jak bylo veselo.

00:20:59 Každý týden byl bál. Muzika hrála a bylo ji slyšet až do kuchyně.

00:21:05 Kuchaři a lokajové, a my děvčata, jsme tancovali až do rána.

00:21:10 -Ty ráda tancuješ?
-Že se ptáte, pane dvořane.

00:21:13 -Jenom jestli to dovedeš.
-Aby ne...

00:21:16 Tak ukaž!

00:21:24 -Máme to zakázané.
-Neboj se!

00:21:28 Když mi zatančíš, slibuji, že sním celou svačinu.

00:21:36 HUDBA

00:22:52 Co to je? Ona si tu dovádí, jako by byl nějaký svátek.

00:23:01 Jen na mé přání, pane hofmistře.

00:23:06 Panu dvořanovi je dovoleno bavit se podle libosti.

00:23:15 Ale co to vidím? Co si to uvázala do vlasů?

00:23:19 Služkám nepatří nosit jiné pentle než černé. Ty to nevíš, Bětko?

00:23:26 Naštěstí máme na zámku sklep, pravda, trochu nevlídný a tmavý.

00:23:32 Tam se naučí drzé kuchtičky poslouchat.

00:23:39 Odpusťte mi to. Neposílejte mě do sklepa. Bojím se myší a švábů.

00:23:48 Na to jsi měla myslet dřív.

00:23:55 Klaním se, pane.

00:24:05 Nemějte jim to za zlé. Nelíbí se jim váš trest.

00:24:15 Do sklepa nemusíš a zmiz!

00:24:27 Pan dvořan si rád zažertuje.

00:24:32 Ubohý král, na jeho trápení nikdo nemyslí.

00:24:59 Děkuji vám, moji milí, zdá se mi, že jsou moje děti na zámku.

00:25:11 Bohužel, sny jsou jen sny, třeba byly krásné.

00:25:19 -Je pozdě.
-Pane králi, smím poprosit?

00:25:24 -O cokoliv.
-Propusťte mne, prosím.

00:25:28 -Nelíbí se ti tu?
-Promiňte, nelíbí.

00:25:34 Lidé se tu nesmí zasmát, všechno jako by smutkem zčernalo.

00:25:40 Sluší se lidu, aby při ztrátě panovníků myslel na radovánky?

00:25:47 Nevím. Ale život bez smíchu je jako vyschlý pramen.

00:25:54 Proč pane králi, vaše děti nikdo nehledá?

00:25:57 Poručte, ať se služebnictvo rozjede do všech koutů světa.

00:26:03 Už se o to pokoušelo moc pánů, ale ani jeden mi děti nepřivedl.

00:26:10 -Co když bude mít zítra někdo štěstí?
-Proti zlým kouzlům se těžko brání.

00:26:19 V tu stranu leží strašidelný les. Tam jely před 3 lety moje děti.

00:26:25 Služebníci vyprávěli, že se najednou strhla vichřice...

00:26:29 ...a odnesla prince a princeznu.

00:26:34 Musíme se podívat i do liščích nor. Nevynechat ani jednu pěšinku.

00:26:47 Les je zákeřný, cesty v něm nevedou nikam.

00:26:51 Kdo tam vstoupí, zabloudí a zahyne. Nemohu to dovolit.

00:26:58 Vydrž tu ještě nějaký čas.

00:27:01 Pak můžeš jít. Někam, kde je líp.

00:27:10 Zase pást své hloupé ovce.

00:27:34 Slyšíš mne, pane? Probuď se a pojď.

00:27:42 Přivedeš králi prince a princeznu. Ukážu ti cestu.

00:27:48 Probuď se!

00:28:00 Co se mi to zdálo? Já, že bych měl to štěstí?

00:28:11 No, uvidíme. Stejně na zámku nemám žádné stání.

00:28:22 Vydáme se spolu do strašidelného lesa.

00:28:27 Zatím na zámku všechno spalo. Jirka vstoupil do prastarého hvozdu.

00:28:35 Cesta se sama otvírala, větve se odkláněly a před nimi byly rozvaliny.

00:28:50 Jaký div!

00:28:55 Dívka sedí u stříbrného kolovratu a měsíční paprsek navíjí na vřeténko.

00:29:02 Králova ztracená dcera.

00:29:18 Zde jenom smrt a hoře čeká. Zde není místo pro člověka.

00:29:23 Uteč, než hrozný pán se vrátí, nežli ti život zkrátí!

00:29:28 Nejsem zbabělec. Přišli jsme si pro princeznu a odvedeme si ji.

00:29:34 Viďte, Drži, Dechu a Vševíme.

00:29:37 Domů mládenče nemohu jít, dokud nespředu měsíční nit!

00:29:41 S takovou prací nebudeš hotova nikdy.

00:29:44 Pojď, než se tvůj otec ustýská.

00:29:55 SMÍCH

00:30:30 Přichystej se na smrt! Vyzývám tě, já, pán ledových vichrů.

00:30:41 Běž Dechu, běž!

00:31:04 Dobře sis vedl, Dechu, pejsku můj.

00:31:08 Hleďme, co zbylo z pyšného pána ledových vichrů.

00:31:13 Ale princeznu domů nepovedem! Kde se ji dovoláme?

00:31:24 Nad stavem stříbrným zůstat mám, dokud z hvězd na roucho neutkám.

00:31:30 Takové roucho bys neutkala ani za 100 let. Neboj se! Odvedu tě.

00:31:36 -Vrať se, ještě se zachráníš!
-Nepustím tě! Půjdu s tebou.

00:31:49 Hleďme, starý známý. Máš dobré pomocníky, ovčáku!

00:31:55 Jenom jsem zvědav k čemu ti teď budou!

00:32:04 -Nebo jsi mi je přišel vrátit?
-Přišel jsem si pro princeznu.

00:32:10 -Dáš mi ji po dobrém?
-Po zlém to bude zábavnější.

00:32:19 Budu s tebou zápasit jako rovný s rovným. Drži, Dechu, Vševíme.

00:32:27 Kdybys měl tolik odvahy, s mečem by ses mi postavil!

00:32:32 Mám víc odvahy v malíčku, než ty máš v obou pažích.

00:32:36 Své kouzlo odkládám, nemusíš se bát.

00:32:44 Nebojím se.

00:33:30 -Zbabělče! Takhle držíš slovo?
-Mé slovo je jako pták. Uletí.

00:33:38 Hoď přes čaroděje princeznin závoj.

00:33:43 -Připrav si úsměv pro vítěze.
-Neubližuj mu, pane.

00:34:09 Rychle rozlom čarodějův prsten. Je v něm jeho život a moc.

00:34:31 Jak se tu najednou všechno rozjasnilo.

00:34:35 Slyšíš? Les si začal zpívat.

00:34:40 Ptáci ti děkují a já také.

00:34:46 Ještě mi neděkuj, princezno. Nevíme, co provedl tvým bratrům.

00:34:51 Věřím, že najdeme i je.

00:34:54 Vševíme, ty víš všechno. Řekni, kde mohou být princové.

00:35:00 Dvakrát jsi ke mně promluvil, poraď mi potřetí.

00:35:05 Sundej nám železné obojky, pane, tolik nás tíží.

00:35:09 Nevím, kde jsou královi synové. To mě tíží mnohem víc.

00:35:14 Sundej jim obojky, pane, podívej, jak prosí.

00:35:24 Divná věc, obojky drží jako přirostlé.

00:35:29 Poradím ti. Vezmi meč a utni nám hlavy, obojky spadnou samy.

00:35:37 Co to po mně chceš? Tak bych se vám měl odměnit?

00:35:45 Neváhej! Sám jsi říkal, že jsem ti dobře poradil. Neboj se!

00:35:52 Je to pro naše dobro. Vysvobodíš nás, prosím.

00:36:21 Bratři moji. Jsem šťastná.

00:36:32 -Jan.
-Tvůj věrný přítel Drž.

00:36:35 -Jaromír!
-Dech!

00:36:37 -Nejstarší princ, Čestmír.
-Vševím, děkujem za službu.

00:36:44 -Proč jsi mi to neřekl?
-Nesměl jsem.

00:36:48 Princezna by pak zůstala v moci čaroděje navěky.

00:36:52 Jestli se mi to zdá, tak ať se co nejrychleji probudím.

00:36:55 Nezdá! Sny jsou jen sny. Podívej, den je mnohem zářivější.

00:37:05 Sláva z návratu byla převeliká.

00:37:10 Princezna a princové vrátili králi veselost a smích.

00:37:15 Zmizely černé prapory, lidé si zase zpívali.

00:37:22 Jen Jirkovi, pasáčkovi, pojednou do zpěvu nebylo.

00:37:45 Přeji pěkný, dobrý den. Princezna pořádá ples. Přijdete?

00:37:57 -Ne!
-Prince Jana by těšilo...

00:38:01 -...kdybyste ho doprovázel na lov.
-Nevím.

00:38:07 Čestmír vám vzkazuje, že po poledni půjdete na přehlídku granátníků.

00:38:16 Nechce se mi.

00:38:19 Král si přeje s panem dvořanem rozmlouvat před večeří.

00:38:27 -KLEPÁNÍ
-Vaše svačina, pane.

00:38:34 No, no, no... Slečna se tváří jako kakabus.

00:38:38 Veličenstvo si přeje, aby se služebnictvo radostně usmívalo.

00:38:45 Abych si s tebou nepromluvil! Víš, co čeká neposlušné služky...

00:38:54 Vyřídím Veličenstvu, že se pan dvořan těší na všechny zábavy.

00:39:10 Smím nalít panu dvořanovi šálek čaje?

00:39:19 Ty pláčeš, Bětuško?

00:39:26 -Pověz mi, co se stalo...
-Ženicha mi odvedli k vojákům.

00:39:35 Býval královským krejčím a teď nemá žádnou práci.

00:39:40 Má na skladě samé černé sukno a to se teď nenosí.

00:39:46 -Utři si slzy. To se spraví.
-Pan dvořan by se přimluvil?

00:39:52 Pod jednou podmínkou, že mi pošleš ochutnat svatební koláč...

00:41:15 Mám malou prosbu.

00:41:18 Zastesklo se mi po tvé píšťalce. Zahraješ mi někdy?

00:41:22 Rád. Ale i já mám prosbu.

00:41:26 Zastesklo se mi po domově. Propusťte mne, prosím.

00:41:32 -Chybí ti tu něco?
-Pořádná práce.

00:41:36 -Svěříme ti nějaký úřad.
-Ne, tohle není život pro mne.

00:41:42 Chci hospodařit, být ve vlastní chalupě.

00:41:48 Už o tom nemluv, prosím tě. Nechceš mě snad zarmoutit.

00:41:52 Jsem šťastný a žádný zármutek do svého štěstí nevpustím.

00:41:57 V radosti chci teď mít kolem sebe všechny své milé.

00:42:01 Ty jsi mi po mých dětech na světě nejmilejší.

00:42:05 Každé jiné přání ti splním. Můžeš mít krásný dům, zahradu,...

00:42:10 ...louky a beránků na nich víc, než je kamínků v potoce.

00:42:16 Řekni si, co chceš, všechno ti dám.

00:42:19 Nechci nic jiného. Leda...

00:42:23 No?

00:42:26 Po vašem zámku chodí smutná dívka. Chtěl bych, aby se zase usmívala.

00:42:33 Moji poddaní se nemají rmoutit. Nařídil jsem všem, aby se radovali.

00:42:38 Smutek ani radost si poroučet nenechají. Jsou jako stěhovaví ptáci.

00:42:44 Kdyby byl dvorní krejčí propuštěn z vojska a bylo mu zaplaceno sukno...

00:42:50 -...smutná dívka se rozveselí.
-Zajímavé přání. Bude propuštěn.

00:42:58 -Spokojen?
-Ano.

00:43:02 Ne, není spokojen. Dlužíme mu mnohem víc.

00:43:07 -Nebýt jeho, nikdy jsme se nesetkali.
-Touží po volnosti jako skřivánek.

00:43:17 Nebraň mu, otče. Nesmíš mu odepřít, co tak těžce pomáhal nám získávat.

00:43:23 Propusť ho a dáš mu ten nejvzácnější dar.

00:43:29 Něco ti k tomu přidám.

00:43:34 Zlaté obojky.

00:43:42 Po třech zakletých psech.

00:43:47 Na památku.

00:43:49 Já vám za to na rozloučenou zahraju svou písničku.

00:43:59 Sedm krajů, sedm lesů přešel Jirka, než došel do rodné vesnice.

00:44:07 Země tu voněla mateřídouškou a dýchala letním poklidem.

00:44:19 -Jirko!
-Aničko!

00:44:23 -Jirko! Ty ses vrátil a změnil!
-Ty také. Jsi mnohem hezčí.

00:44:29 Jak se ti dařilo? Povídej!

00:44:33 Dobře i zle...

00:44:35 Slib jsem splnil. Hospodáři splatím dluh dvojnásob.

00:44:42 Aničko?

00:44:46 Trápily mne zlé sny.

00:44:48 V noci jsem tě viděl ve svatebním závoji s neznámým mládencem po boku.

00:44:54 Všechny mládence jsem dávno od vrat odehnala.

00:45:02 Kam až tě dovedla měsíční nitka?

00:45:06 Vodila mě světem. Podařilo se mi vysvobodit princeznu a tři prince.

00:45:15 Chtěli, abych bydlel v paláci. Mne to vedlo za tebou.

00:45:22 Moje štěstí je být doma, kde jsi ty...

00:45:31 Slavili svatbu.

00:45:35 Léta s vodou odplouvala, Anička tři syny vychovala.

00:45:43 Po Aničce měli veselou mysl a tváře jako z růže květ.

00:45:48 Po Jirkovi měli dobré srdce a pracovité ruce.