iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 7. 2021
10:00

1 2 3 4 5

2 hlasy
2283
zhlédnutí

Schovanka

Viktor Preiss a Daniela Kolářová v televizním zpracování jednoho z vrcholných dramat Alexandra Ostrovského

75 min | další Filmy »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Schovanka

  • 00:00:05 Sluníčko za lesy zachází pomalu,
  • 00:00:08 žal bez lásky věc je možná,
    ne láska bez žalu,
  • 00:00:13 žal bez lásky věc je možná,
    ne láska bez žalu.
  • 00:00:29 -Jé!
  • 00:00:33 -Jaké jsi pěkné děvče!
    -Pěkné, ale ne vaše.
  • 00:00:40 -MLASKÁ. Pojď sem! Pojď!
  • 00:00:42 -Kam?
    -Sem, ke mně.
  • 00:00:45 -A proč mám jít k tobě?
    -Pojedu do města
  • 00:00:51 a koupím ti náušničky.
  • 00:00:56 -Drž se mamičky, mohl by ses
    ztratit, že jsi maličký,
  • 00:00:59 mohl by ses ztratit,
    že jsi maličký.
  • 00:01:28 -Ale Lízo, to přeci nelze
    porovnávat,
  • 00:01:29 život na vsi a život ve městě!
  • 00:01:32 -Co je tak zvláštního na tom životě
    ve městě?
  • 00:01:35 -Lidé jsou tam jiní
    a všechno je tam jiné.
  • 00:01:41 Když jsme byli s paní v Petrohradě,
  • 00:01:44 to's měla vidět, jací páni k nám
    jezdili.
  • 00:01:47 A paní mě brala všude sebou.
  • 00:01:49 I do Petrodvorce jsme jezdili,
    parníčkem, i do Carského Sela.
  • 00:01:56 -Tam je asi krásně!
  • 00:01:59 -Tak krásně, že ti to ani nemohu
    vypovědět.
  • 00:02:06 A pak byla u nás na návštěvě
    jedna slečna, neteř naší paní,
  • 00:02:11 a s tou jsme si povídaly
    celé večery.
  • 00:02:13 -A o čem jste si povídaly?
  • 00:02:17 -O tom, jak se pěkně chovat,
  • 00:02:19 o bálech a o gardových
    důstojnících.
  • 00:02:24 A pak jsme žili celou zimu
    v Moskvě.
  • 00:02:28 Lízo, když to tak všechno vidíš,
  • 00:02:34 tak koukáš taky se sama pěkně
    chovat a chytře mluvit.
  • 00:02:39 -K čemu?
    -Jak to k čemu?
  • 00:02:44 Naše paní slíbila, že mě vdá,
  • 00:02:46 tak musím hledět, aby se za mě
    nikdo nemusel stydět.
  • 00:02:50 Víš, jaké ženy mívají
    naši úředníci.
  • 00:02:54 To já rozumím životu desetkrát líp,
    než ony. I tomu, jak se chovat.
  • 00:02:59 Lízo, já se strašně těším,
  • 00:03:02 až si vezmu pořádného člověka
    a budu docela svou paní.
  • 00:03:06 To uvidíš, jaký pořádek já si doma
    zavedu.
  • 00:03:09 Nebude to u mě horší,
    než u nějaké šlechtičny.
  • 00:03:14 -Dej ti to pánbůh. Viděla jsi,
  • 00:03:20 jak za tebou brousí mladý pán?
  • 00:03:24 -Ať brousí!
  • 00:03:27 Já hledím, aby o mně nemohl říct
    nikdo ani slůvka špatného.
  • 00:03:32 Já mám v hlavě jen jedno, vdát se.
  • 00:03:35 -Vdát se? Vdát se taky není
    vždycky med.
  • 00:03:39 Vdáš se a je to takový člověk...
  • 00:03:43 trest boží.
  • 00:03:46 -Ale takového já si nevezmu.
    Já, sláva pánubohu, si umím vybrat.
  • 00:03:51 Já hned uvidím, kdo za něco stojí,
    a kdo ne.
  • 00:03:56 Je zbytečné, že nás paní drží
    tak zkrátka
  • 00:03:58 a neustále na nás dohlíží.
    Mě to až mrzí.
  • 00:04:03 Já přece vím co a jak
    bez jakéhokoli dozoru!
  • 00:04:19 -Tohle všechno jednou bude vaše,
    mladý pane,
  • 00:04:23 a my všichni budeme patřit vám,
    jako nebožtíku vašemu tatínkovi.
  • 00:04:28 Samozřejmě dej bůh dlouhý život
    vaší mamince.
  • 00:04:31 -Já, Potapyči, přijedu rovnou
    na vesnici a budu tady žít.
  • 00:04:34 Do služby nepůjdu.
  • 00:04:36 -A to nejde, mladý pane, to nejde,
    nesloužit.
  • 00:04:39 -To by se mi chtělo, psát někde
    v kanceláři!
  • 00:04:41 -Ne, pane, vám najdou takovou
    službu panskou, delikátní.
  • 00:04:45 Pracovat budou písaři
    a vy jim budete poroučet.
  • 00:04:48 A hodnost, ta už přijde sama.
  • 00:04:50 -A co? Udělají mě gubernátorem
    nebo zvolí za maršálka šlechty, co?
  • 00:04:53 -Proč by ne?
  • 00:04:55 -A budeš se mě bát,
    až budu gubernátorem, co?
  • 00:04:58 -A co bych se bál? Vás se budou
    muset bát jiní,
  • 00:05:01 nám to bude jedno, vy jste náš pán.
  • 00:05:03 Pro nás to bude jen větší čest.
  • 00:05:06 -Drž se, synku, mámy,
    drž se mamičky,
  • 00:05:09 mohl by ses ztratit,
    že jsi maličký,
  • 00:05:10 mohl by ses ztratit,
    že jsi maličký.
  • 00:05:14 -Tady je ale pěkných děvčat!
  • 00:05:16 -Jako by ani nebyly, mladý pane.
    Kšc! Kšc!
  • 00:05:20 Na tohle je u nás veliká přísnost,
    naše paní je pobožná
  • 00:05:23 a sama na děvčata dohlíží ostře,
    panečku.
  • 00:05:27 Své schovanky a pokojské,
    které má ráda, vyvdá sama,
  • 00:05:31 i věno jim dá. Velké ne,
    ale přece jenom dá.
  • 00:05:33 Řekne jen: "Našla jsem ti ženicha,
    toho a toho dne je svatba
  • 00:05:38 a neopovažuj se už ani ceknout!"
  • 00:05:42 Protože já uvažuji tak, mladý pane,
  • 00:05:45 komu by se líbila neposlušnost
    u děvčete, které vychoval?
  • 00:05:48 Ale stává se, že se nelíbí ženich
    nevěstě, ani nevěsta ženichovi,
  • 00:05:54 a tu se paní hrozně zlobí,
    až omdlí zlostí.
  • 00:05:58 Jednou chtěla dát jednu svou
    schovanku do města kramářovi,
  • 00:06:02 ale kramáře, člověka nevzdělaného,
    napadlo se vzpouzet.
  • 00:06:06 Mně, povídá, se nevěsta nelíbí.
  • 00:06:09 Já, povídá, se ještě ženit
    nechci.
  • 00:06:13 Hned si šla stěžovat policejnímu
    direktorovi a k otci Protopopovi.
  • 00:06:18 Nu, přemluvili chlapíka.
    -A tak je to tedy!
  • 00:06:21 -Ano, prosím. Ale jsou ovšem
    i lidé,
  • 00:06:24 kteří před paní z hlouposti
    děvčata schovávají,
  • 00:06:28 aby jí ani na oči nepřišla,
    poněvadž pak je s nimi amen.
  • 00:06:32 -Tak ona se stará i o cizí?
    -O všechny. Tak dobré srdce má.
  • 00:06:36 A jak o své schovanky pečuje,
    to je vzácnost.
  • 00:06:39 Obléká je opravdu jako vlastní
    dcery.
  • 00:06:42 Někdy je dokonce posadí
    i ke svému stolu.
  • 00:06:44 -Ne!
    -Ano.
  • 00:06:46 -A dělat nemusí nic.
  • 00:06:48 Ať všichni vidí, povídá,
    jak u mne schovanky žijí.
  • 00:06:50 Chci, povídá, aby jim všichni
    záviděli.
  • 00:06:54 -No ale to je hezké, Potapyči, ne?
    -Moc hezké.
  • 00:06:56 A tak dojemně je poučuje,
    když je vdává.
  • 00:07:01 Vy, povídá, jste u mne žily
    v bohatství, v pohodlí
  • 00:07:07 a nic jste nedělaly,
  • 00:07:10 teď se vdáš za chudáka
    a žij celý život v chudobě
  • 00:07:14 a zapomeň, jak jsi u mne žila,
    poněvadž jsem to nedělala pro tebe,
  • 00:07:18 dělala jsem to jen a jen
    pro své potěšení.
  • 00:07:22 A ty na takový způsob života
    nikdy nesmíš pomyslit,
  • 00:07:25 mysli jen na svou nicotnost
    a z jakého jsi rodu.
  • 00:07:33 A říká to tak dojemně,
    že má až slzy v očích.
  • 00:07:38 No a co děvčata, Potapyči?
  • 00:07:41 -Všechny se po svatbě tak nějak
    trápí, větším dílem usychají.
  • 00:07:46 -No ale proč se trápí, Potapyči?
  • 00:07:48 -Nežije se jim asi dobře,
    když usychají.
  • 00:07:51 Muži bývají větším dílem lumpové
    a darebáci.
  • 00:07:56 -A proto! Řekni mi, Potapyči,
    proč přede mnou děvčata utíkají?
  • 00:08:03 -Jak by neutíkaly, pane, musí!
    -No proč musí? Proč?
  • 00:08:06 -Proč, proč... Protože jste ještě
    chlapec,
  • 00:08:08 chce vás paní uchovat jaksepatří,
    a je chce taky uchovat.
  • 00:08:17 -No, ta je uchová!
  • 00:08:25 -Á, tak co, mladý pane?
    Nestýská se vám u nás na vsi?
  • 00:08:33 -Ani bych neřek.
    -Ale to se divím.
  • 00:08:36 Vždyť je to tu jako v klášteře,
    pořádek, přísnost, dohled...
  • 00:08:43 A vy jste mladý člověk, chtěl byste
    se pobavit a tady to nejde.
  • 00:08:50 Střílet kachny, to je zábava!
  • 00:08:54 Kampak chceš jít?
  • 00:08:57 Když není paní doma, měla by sis
    pohovořit tuhle s mladým pánem.
  • 00:09:01 Mladým lidem neuškodí takový
    rozhovor.
  • 00:09:05 A jaká je to chytrá hlavička, pane!
  • 00:09:09 Když já byla mladá, já před pány
    neutíkala, a nesnědli mě.
  • 00:09:16 Neboj se, on tě neukousne.
  • 00:09:21 -Proč jste nechtěla se mnou zůstat?
  • 00:09:24 -Proč jí vykáte, pane,
    jako slečince?
  • 00:09:26 -Proč ses bála?
    -Mluv! Co mlčíš?
  • 00:09:30 A já půjdu, pane.
    Musím se převléknout.
  • 00:09:36 -No?
    -Jsem jen obyčejné děvče, pane,
  • 00:09:43 ale nechci, aby o mně lidé špatně
    hovořili.
  • 00:09:46 Kdo by si mě potom vzal?
    -Ty se chceš vdávat?
  • 00:09:50 -Které děvče nepomýšlí na vdavky,
    pane?
  • 00:09:52 -A ženicha máš?
    -Ještě ne.
  • 00:09:55 -Tak snad máš někoho ráda, ne?
    -Jste tuze zvědavý, pane.
  • 00:10:03 Ne. Co bych lhala! Nikoho.
  • 00:10:09 -Měj tedy ráda mne!
  • 00:10:12 -Srdci těžko poroučet, pane.
    -Proč? Copak se ti nelíbím?
  • 00:10:16 -Ne, jakpak byste se mi nelíbil!
  • 00:10:21 Ale kde jste vy a kde já?
    Jakápak tedy láska?!
  • 00:10:29 -Pane? Přijela maminka,
    tak račte k čaji.
  • 00:10:34 -Lízo?
  • 00:10:40 -Co si přejete?
  • 00:10:42 -Proč mě Naďa nechce mít ráda?
  • 00:10:46 -Co vás to napadá, pane?
    Musí na sebe dávat pozor. -Pozor?
  • 00:10:51 -Nu copak jste chlapeček?
    -No co mám dělat?
  • 00:10:56 No co mám dělat?
    Všechny přede mnou utíkají.
  • 00:11:01 -Neztrácejte kuráž. Dvořte se jí.
  • 00:11:06 Srdce není z kamene.
  • 00:11:08 -Ptal jsem se jí, ale říkala,
    že mě nemá ráda, tak...
  • 00:11:11 -Ale... Pane, vy jste divný.
  • 00:11:14 Kdo se bude ptát děvčete,
    jestli má, nebo nemá rádo?
  • 00:11:20 (šeptem) I když má ráda,
    tak to neřekne.
  • 00:11:24 -(šeptem) Proč?
    -Poněvadž...se stydí.
  • 00:11:31 Pusťte mě, pane, prosím vás!
  • 00:11:33 Prosím vás, pusťte mě, pane!
    Pusťte mě!
  • 00:11:37 Jde sem ta naše ježibaba.
  • 00:11:42 -Lízo, přijďte s Naďou po večeři
    do sadu, až si maminka lehne, ano?
  • 00:11:45 Přijďte, prosím vás!
  • 00:11:48 -Uvidíme.
  • 00:11:53 -Pane, prosím vás, račte k čaji,
    přijela maminka.
  • 00:11:56 -Ano, už jdu.
  • 00:11:58 -Viděla jsem tě, liško,
    viděla!
  • 00:12:04 -Nebylo co!
    -Co jste viděla?
  • 00:12:11 Chcete žalovat? Řeknu, že lžete.
  • 00:12:16 A komu se bude víc věřit?
    Vám, nebo mně? Co?
  • 00:12:31 -Tak na mě pořád. Mučednice jsem.
  • 00:12:36 Ani...ani hříšníky v pekle
    tak nemoří, jako mě v tomhle domě.
  • 00:12:43 Ale dostat se já nahoru, tak...
    tak bych vás...
  • 00:12:46 Tak bych vás všecky...
  • 00:12:52 Ale tebe, kloučku,
    tebe já nachytám!
  • 00:13:00 No, a teď jdi! Jdi a uculuj se
    před paní, jak pitomá nána.
  • 00:13:17 -Á!
    -Á, to jste vy, má milá?
  • 00:13:28 Jestlipak jste si všimla,
  • 00:13:31 že mi vždycky dáváte místo čaje
    čistou vodu?
  • 00:13:36 -Silný čaj není zdravý,
    Vasiliso Pelegrinovno.
  • 00:13:40 -No to není vaše starost.
    -Po čaji se hubne.
  • 00:13:45 A vy už jste bez toho teďka
    jako šindel.
  • 00:13:47 -No já, má milá, nezhubla od čaje,
    ale od lidských urážek.
  • 00:13:51 -Od lidských urážek? A sama všechny
    urážíte, jako by vás fúrije štvaly.
  • 00:13:58 -Neopovažuj se takhle se mnou
    mluvit! Pamatuj, kdo jsi!
  • 00:14:04 Já taky byla statkářka
  • 00:14:07 a takové jako ty nesměly přede mnou
    ani pípnout.
  • 00:14:11 Takové, jako ty, já držela panečku
    na krátké uzdě.
  • 00:14:17 -Co bylo, bylo, co není, není.
    Tfuj! -Bando lotrovská!
  • 00:14:24 Na mou smrt čekáte, ale dočkáte se
    brzy. Brzy umřu, cítím konec. -Jo!
  • 00:14:31 -Skryj mě před lidmi, rakvi moje!
    Přijmi mě k sobě, širá země.
  • 00:14:37 Pak se budete radovat,
    pak se budete veselit.
  • 00:14:41 -My? A co bychom z toho měli?
  • 00:14:43 Žijte si, dokud vás pánbůh
    za vaše hříchy neodvolá!
  • 00:14:48 -Své hříchy jsem si už odtrpěla,
    teď pláču pro cizí.
  • 00:14:54 -Pořád mluvíte o smrti a nad cizími
    hříchy sedáváte na soudnou stolici.
  • 00:14:58 Nebojíte se?
    -A čeho? Čeho se mám bát?
  • 00:15:01 -Čerta s vidlemi. Už na vás čeká,
    panečku!
  • 00:15:07 -Huh! Jako bych se v bahně topila,
    bando mizer...
  • 00:15:15 Ale, dobroditelka moje!
    Ráčila jste se pomodlit?
  • 00:15:22 -Ano, byla jsem ve městě
    na bohoslužbě. Je přece svátek.
  • 00:15:30 -A mnoho dobrodiní jste jistě
    zase rozsypala mezi nehodné lidi.
  • 00:15:33 -Ne, byla jsem jenom ve slepé
    uličce u starého Negligentova.
  • 00:15:39 Prosil mě, abych se postarala
    o jeho synovce.
  • 00:15:43 Je to můj kmotřenec.
    Je mi těch lidí líto.
  • 00:15:48 -Copak vy, vy jen dobro děláte!
    No, a dokonce takovým lidem,
  • 00:15:57 kteří nejsou ani hodni vám rozvázat
    tkanici u bot.
  • 00:16:03 -Dělám to pro sebe,
    pro spásu své duše.
  • 00:16:07 A pak jsem jela k policejnímu
    řediteli a prosila jsem ho,
  • 00:16:10 aby mladého Negligentova udělal
    přednostou expedice.
  • 00:16:15 -A stojí mladý Negligentov
    za tu námahu?
  • 00:16:17 -Neskákej mi do řeči!
    A ty, Naďo, posaď se!
  • 00:16:23 -Podivný člověk, ten ředitel.
    Prosím ho a on? "Není místo."
  • 00:16:32 Povídám mu: Patrně nevíte,
    kdo vás prosí.
  • 00:16:39 Nu což, povídá, nevyhodím přece
    pořádného člověka
  • 00:16:43 kvůli vašemu kmotřenci.
    Hrubián! Ale slíbil to.
  • 00:16:51 -To nechápu, že se opovážil
    špitnout.
  • 00:16:55 Ať si mladý Negligentov žije tak,
    že je škoda o tom ztrácet slov!
  • 00:17:00 Když za něho prosíte vy, tak pro
    něho musí udělat všecko na světě,
  • 00:17:05 i kdyby to byl sebevětší mizera.
  • 00:17:08 -No nezapomínej, že je to můj
    kmotřenec!
  • 00:17:11 -No právě proto, dobroditelko,
    to povídám.
  • 00:17:15 Je to váš kmotřenec, tak basta,
  • 00:17:18 a když kmotřenec, tak o něm nemá
    nic špatného poslouchat.
  • 00:17:24 No málo toho lidé napovídají?
    Že prý je to člověk docela zpustlý,
  • 00:17:31 že prý mu strýc zaopatřil místo
    u soudu a on že se tam ani neukáže,
  • 00:17:37 že prý na týden zmizel
  • 00:17:40 a hodinu odtud na řece za hospodou
    chytal ryby.
  • 00:17:45 A že prý pije, jako nezavřený.
    No co je komu do toho?
  • 00:17:49 Když za něho prosíte vy,
    tak je toho hoden.
  • 00:17:55 -Tohle jsem neslyšela a také jsem
    ho nikdy neviděla opilého.
  • 00:18:00 A ředitele jsem prosila proto,
    že je to můj kmotřenec.
  • 00:18:05 Musím se o něho starat jako matka.
  • 00:18:07 -Vím, dobroditelko, vím,
    vždyť všichni víme.
  • 00:18:11 Když chcete, tak uděláte člověka
    z bláta,
  • 00:18:15 a když nechcete, tak v tom blátě
    zajde,
  • 00:18:18 i kdyby byl moudrý jako Šalamoun.
  • 00:18:22 A sám bude vinen, proč si neuměl
    vaší dobroty vážit.
  • 00:18:27 -Nevím o tom, že bych někdy někomu
    ublížila a udělala něco zlého.
  • 00:18:33 -Ublížila? Udělala zlého?
    Vy, dobroditelko naše?
  • 00:18:39 Vy, která nedovede ani mouše
    ublížit?
  • 00:18:42 Ovšem jsme lidé hříšní
    a vy máte těch starostí mnoho.
  • 00:18:48 Všem se člověk nezalíbí.
  • 00:18:52 Mám-li říct pravdu, dobroditelko,
    dost lidí si i na vás naříká.
  • 00:18:58 -Kdo si na mě naříká?
  • 00:19:01 Co to žvaníš?!
  • 00:19:02 -Ale, dobroditelko naše,
    vy nemůžete jako paní všecko znát
  • 00:19:05 a taky se nemůžete o každou chamraď
    zajímat.
  • 00:19:09 No, jiným zas prokazujete tolik
    dobra, že vám Bůh jistě odpustí.
  • 00:19:18 -A přece bych jenom ráda věděla,
    komu jsem ublížila?
  • 00:19:24 -Ale najdou se takoví,
    dobroditelko.
  • 00:19:27 -Kdo? Mluv!
    -Ale, nebudete se přece rozčilovat.
  • 00:19:30 Vždyť já jsem to povídala
    jenom tak.
  • 00:19:32 -Ano. Jenom abys zase udělala
    nějakou mrzutost.
  • 00:19:36 -Ať se zem pode mnou propadne.
    -Já tě dobře znám.
  • 00:19:42 Nedáš pokoje, dokud člověku
    neřekneš něco urážlivého, hm?
  • 00:19:50 Nalij čaj!
    -Okamžitě, prosím.
  • 00:19:53 -Buď opatrnější, prosím tě,
  • 00:19:56 nebo ztratím trpělivost
    a bude s tebou zle.
  • 00:20:04 -Nalij taky Griškovi.
    -Okamžíček, prosím.
  • 00:20:06 -Byl se mnou ve městě a je unavený.
  • 00:20:09 Naďo, pojď si sednout ke stolu!
    -Děkuju, milostivá paní.
  • 00:20:17 -Co mi dáváš tak málo mléka?
  • 00:20:22 To je ti ho líto?
  • 00:20:28 -Copak tě vykrmují jako tele?
  • 00:20:33 -Chci dát Naďu Negligentovi,
    se slušným věnem ovšem.
  • 00:20:38 Povídala jsi, že vede špatný život.
  • 00:20:40 Musíme si se svatbou pospíšit.
  • 00:20:43 Naďa je hodné děvče,
    bude ho držet na uzdě,
  • 00:20:48 sice ten svobodný stav
    ho zcela zkazí.
  • 00:20:52 -Ano, už dávno byl čas ji provdat!
    Nač se má pořád po domě potloukat?
  • 00:20:59 A teď sem přijel váš synáček,
    andílek náš, krasaveček...
  • 00:21:05 -Přestaň! Co sis to zase vymyslela?
  • 00:21:08 Vždyť je to dítě!
    -Dítě? No ovšem, no, no.
  • 00:21:14 Jako by sluníčko v domě vyšlo,
    jaký je milý, veselý,
  • 00:21:17 takový laskavý ke všem.
    Ale už začíná šilhat po děvčatech.
  • 00:21:23 Žádnou nepustí kolem sebe
    bez laskavého slovíčka.
  • 00:21:27 -Gavrilovno,
  • 00:21:29 dávej pozor na děvčata!
  • 00:21:32 Já ve svém domě žádnou
    prostopášnost netrpím.
  • 00:21:36 Řekni jim to všem, hezky
    a důkladně.
  • 00:21:43 Máš ty ale jedovatý jazyk!
  • 00:21:46 Prosím tě, co sis to zase
    vymyslela?
  • 00:21:47 -Ale dobroditelko!
    -Teď mi to vůbec z hlavy nepůjde!
  • 00:21:49 -No jo, no jo.
  • 00:21:52 -Ty dávej dobrý pozor, Gavrilovno.
    -Ale paní, co ji posloucháte?!
  • 00:21:58 -No co jsem řekla tak špatného?
    Copak bych se vůbec opovážila
  • 00:22:02 něco špatného pomyslet
    o našem andílkovi?
  • 00:22:06 No, je to dítě, chce si hrát
    a nemá tady kamarády, no,
  • 00:22:13 tak si hraje s děvčaty.
  • 00:22:15 -Hubo jedovatá! Ale přesto musíme
    Naďu provdat co nejdřív.
  • 00:22:33 -Milostivá paní,
  • 00:22:36 byla jste ke mně tak laskavá,
    že to ani vypovědět nemohu.
  • 00:22:44 Odpusťte mi, prosím, že si teď
    troufám mluvit,
  • 00:22:50 byla jste ke mně tak dobrá,
  • 00:22:54 tak dobrá, že jsem od vás
    nečekala tak...
  • 00:23:00 takovou... Čím jsem se provinila,
    že mě chcete provdat za opilce?
  • 00:23:09 -Tomu ty ještě nemůžeš rozumět.
  • 00:23:13 Seš děvče, musíš se se vším
    spolehnout na mě.
  • 00:23:20 Prosím tě! Nesmíš zapomínat,
    že je to můj kmotřenec,
  • 00:23:26 to je pro tebe veliká čest.
  • 00:23:32 A ještě něco ti řeknu,
    jednou pro vždycky,
  • 00:23:38 nemám ráda, když mi lidé
    odmlouvají.
  • 00:23:42 Nemám to ráda a konec!
  • 00:23:45 Jsem zvyklá, že mě lidé poslouchají
    na první moje slůvko, od mládí.
  • 00:23:59 A přestaň brečet!
  • 00:24:02 Svou tvrdohlavostí nic nespravíš,
    jen mě rozzlobíš.
  • 00:24:08 -Ano, huso nevděčná.
    -Co ty se do toho pleteš?
  • 00:24:13 Mlč, prosím tě!
  • 00:24:16 -Jsem na celé světě sama, paní.
  • 00:24:19 Staň se vaše vůle.
  • 00:24:25 -Ovšem že se stane moje vůle.
    -Ovšem.
  • 00:24:30 -Já jsem ji vychovala, to je,
    jako kdybych jí dala život.
  • 00:24:36 -Na vršíčku kalina,
    na vršíčku kalina,
  • 00:24:40 pro mě za mě kalina,
    pro mě za mě na vršíčku kalina.
  • 00:24:45 -Tam panenky chodily,
    hezounké tam chodily,
  • 00:24:49 pro mě za mě chodily,
    pro mě za mě tam panenky chodily.
  • 00:24:54 Kalinečku lámaly,
    kalinečku lámaly,
  • 00:24:58 co pro mě za mě lámaly,
    pro mě za mě kalinečku lámaly.
  • 00:25:10 -Copak jsi dělal celý den?
  • 00:25:13 -Byl jsem na lovu s Potapyčem.
    Zastřelil jsem 2 kachny.
  • 00:25:16 -Ano? A na matku vůbec nedbáš.
  • 00:25:18 Co kdyby se ti něco stalo,
    nedej pánbůh? To by byla moje smrt.
  • 00:25:22 -Maminko, proč má Naďa
    uplakané oči?
  • 00:25:26 -Ach, do toho ti vůbec nic není.
    -Hm, já vím proč. Já vím.
  • 00:25:31 Vy ji chcete vdát?
  • 00:25:35 -Jestli ji vdám, nebo nevdám,
    to je moje věc.
  • 00:25:40 Nemám ráda, když se mi plete
    někdo do mých věcí.
  • 00:25:42 -Ale já se do nich nepletu,
    maminko, ale ten ženich je ožrala.
  • 00:25:47 -To není tvoje věc. Ponech to mně,
    abych to posoudila.
  • 00:25:52 -Maminko, mně je jí jen líto.
    -To je od tebe hezké.
  • 00:25:57 -A kdopak ti řekl, že chci Naďu
    provdat? Hm?
  • 00:26:01 Někdo z čeládky?
  • 00:26:05 -Maminko! Maminko! Mně to řekl
    sám ženich. Ano. -Ženich?
  • 00:26:11 -Ano. Říká, že je úředník
  • 00:26:12 a má takové zvláštní jméno,
    Negligentov.
  • 00:26:18 Říká, že je váš kmotřenec
    a že se nikoho nebojí.
  • 00:26:19 Teď tancuje támhle venku
    opilý v sadu.
  • 00:26:21 -U nás v sadu?!
    -Chcete? Já ho zavolám.
  • 00:26:23 Zavolám ho, ano!
  • 00:26:26 Hej, ty, ženichu! Ženichu, pojď
    sem! -Co?
  • 00:26:30 -No ty, ty! Pojď sem! Pojď!
  • 00:26:34 Ten je směšný! Říká, že jste byla
    u jeho strýce
  • 00:26:37 a slíbila mu Naďu. Hm?
  • 00:26:42 -Bože, ten je odporný!
    Ne, ne, nechoď ke mně!
  • 00:26:45 -Poslal mě strýček, abych se
    poděkoval za vaši dobrotu.
  • 00:26:47 Děkuji! Děkuji!
  • 00:26:49 -Říká, že ho mnoho učili a ničemu
    nemohli naučit. Viď?
  • 00:26:54 -Nebylo možná, prosím,
    nebylo možná.
  • 00:26:55 Já už od narození neměl žádný
    talent na učení.
  • 00:26:57 Dostával jsem, prosím,
    50 i 100 ran.
  • 00:26:59 Prutem, prosím, a věda,
    do palice ne a ne a ne.
  • 00:27:02 -A čemu ses naučil z latiny, co?
    -Co? Co?
  • 00:27:06 -Hm?
    -Turpisime, prosím, turpisime.
  • 00:27:08 -A co to znamená?
  • 00:27:10 -Velmi hnusně, docela hnusně,
    co nejhnusněji.
  • 00:27:13 Superlativus, prosím, superlativus
    komparativus, od slova turpis,
  • 00:27:17 turpia, turpium ? hnusný, šeredný,
    čili ohyzdný.
  • 00:27:20 -Počkejte, maminko!
    -Počkejte, maminko!
  • 00:27:24 -A co s tebou dělal učitel? Hm?
  • 00:27:28 -Jednou mi, prosím, nařezal,
    a pak poručil 2 spolužákům,
  • 00:27:30 aby mi přivázali řemen
    kolem krku... -A?
  • 00:27:33 -...aby mě vodili po tržišti,
    prosím, aby se mi...
  • 00:27:36 No aby se mi lidi smáli.
  • 00:27:38 -Jak ses dostal do služby,
    když ses nic nenaučil?
  • 00:27:43 -Turpisime. Tirpisime.
    Dobří lidé se přimluvili.
  • 00:27:48 -A ze škol tě vyhnali?
  • 00:27:49 -Nevyhnali, prosím, nevyhnali,
    ale vyloučili pro přílišný vzrůst.
  • 00:27:53 -Jak to? Jak to, pro přílišný
    vzrůst?
  • 00:27:56 -Zůstával jsem pořád v 1 třídě,
    až mi, prosím, narostly vousy
  • 00:28:00 a já přerostl všechny své
    spolužáky.
  • 00:28:04 A tehdy mě vyloučili pro přílišný
    vzrůst, prosím. Turpisime. Tur...
  • 00:28:08 -A jaké jsi měl chování, co?
    -Zcela nezákonné, prosím.
  • 00:28:13 -Počkejte, maminko! Počkejte!
  • 00:28:17 Negligentove?
    -Co je?
  • 00:28:19 -Tancuj!
  • 00:28:21 Á...
  • 00:28:26 -Á... Nevěš hlavu, zatancuj si,
    kamaritský mužiku.
  • 00:28:34 A zatancuj si do kolečka,
    basa tvrdí muziku.
  • 00:28:39 -Syp odtud! Okamžitě! Ať noha tvá
    nepřekročí práh!
  • 00:28:43 -Strýček povídal, že mě zkazil
    mládenecký stav,
  • 00:28:46 a jestli se nade mnou neslitujete,
    že už tam zůstanu.
  • 00:28:49 -Ne, ne, ne, nikdy! Ven! Ven! Ven!
  • 00:28:51 -Ne! Ne! Ne! Strýček mi poručil,
    abych vás na kolenou prosil,
  • 00:28:53 protože jsem člověk ztracený.
  • 00:28:55 Prosím! A bez vaší dobroty mě
    ze služby vyženou!
  • 00:28:57 -Vyřiď strýci, že vám ruku pomocnou
    neodepru,
  • 00:29:02 ale na nevěstu ani nepomysli!
  • 00:29:04 -Ale!
    -Ven!
  • 00:29:06 -Děkujeme! Děkujeme! Jen když nás
    neopustíte.
  • 00:29:09 Turpisime, turpisime...
  • 00:29:13 -SMĚJE SE.
    -Jak se člověk v lidech mýlí!
  • 00:29:17 Já jsem chtěla tomu mládenci
    uspořádat šťastný život
  • 00:29:20 a on mi přijde do domu opilý!
  • 00:29:23 -Opilý... SMÍCH.
  • 00:29:24 -Opij se, kde chceš, ale ať já to
    nevidím!
  • 00:29:27 Aspoň si mohu myslet,
    že si mě vážíš.
  • 00:29:30 Koho se bude bát, když ne mne?!
  • 00:29:35 -Ale je to...je to legrační.
    -Co?
  • 00:29:40 -No ne, maminko, promiňte,
  • 00:29:41 ale víte, když jsem se dozvěděl,
    že mu chcete dát Naďu,
  • 00:29:45 bylo mi jí tak nějak, ehm,
    bylo mi jí líto.
  • 00:29:48 Já...já vím, že jste dobrá,
  • 00:29:50 a nechtěl jsem, abyste byla
    nespravedlivá.
  • 00:29:55 ZVONÍ NA ZVONEČEK.
  • 00:29:59 -Máš krásnou duši, chlapče.
  • 00:30:02 ZNOVU ZVONÍ.
  • 00:30:07 Lízo,
  • 00:30:10 vyřiď Nadě, aby přestala brečet,
    že jsem ženicha právě vyhnala. Hm?
  • 00:30:23 Já vždycky věřila, že ústy dětí
    mluví někdy sám Bůh.
  • 00:30:49 -Paní?
    -Hm? Copak chceš?
  • 00:30:53 -Dovolte mi do města, je tam pouť.
    -Co tam? Dívat se na opilce?
  • 00:30:57 -Dovolte! Pěkně prosím!
    -Ne, ne, ne, ne, ne.
  • 00:31:00 -Dovolte, prosím vás!
    -Už jsem řekla.
  • 00:31:02 Ne! Na takových toulkách
    se mládenečkové jako ty jenom kazí.
  • 00:31:08 Uslyšíš tam samé nemravnosti.
    Jsi přece ještě chlapec!
  • 00:31:14 -Nejsem! Tak dovolte, prosím vás!
    -Už jsem řekla ne! Přestaň!
  • 00:31:25 -Tohleto je život! Služ, služ,
    ale pobavit se, to ne, to nikdy.
  • 00:31:32 -Ty jsi rozmazlenej panáček!
    -Co ty ses rozkdákala? Mlč!
  • 00:31:36 -Jak bych mohla mlčet,
    dobroditelko? Jak bych mohla mlčet?
  • 00:31:40 Taková nevděčnost!
    Taková necitelnost!
  • 00:31:44 Srdce mi nad tím puká.
  • 00:31:47 -Když ti poručím, abys mlčela,
    tak mlč!
  • 00:31:50 -Tak dovolte, prosím vás!
    -Copak ho nemáte ráda?
  • 00:31:55 Nerozmazlujete ho víc,
    než vlastního syna?
  • 00:32:00 -Mlč, nebo...!
  • 00:32:02 -No tak já bych šel na tu pouť. Co?
  • 00:32:04 -Běž. Běž. Ale vrať se brzy.
  • 00:32:06 -Vrátím, vrátím.
  • 00:32:10 -Ruku políbit, mezuláne!
  • 00:32:13 -Co mě poučujete?
  • 00:32:15 Já vím sám, co mám dělat.
  • 00:32:20 VESELE SI PÍSKÁ, BOUCHNE S DVEŘMI.
  • 00:32:27 -A tebe, má drahá, ještě uslyším
    jednou říct něco takového,
  • 00:32:33 nechám tě vymrskat z domu pruty!
  • 00:32:50 -Tak dostala jste, co?
  • 00:32:53 A patří vám to, patří.
  • 00:32:55 -Ještě není všem dnům konec.
  • 00:32:58 -Naďa vzkazuje, že máte přijít
    do sadu. Chce vám poděkovat.
  • 00:33:01 -Bůh vás pozdrav, mladý pane,
    že se nás tak zastáváte.
  • 00:33:05 Ubližovat nám, to umí každá
    chamraď.
  • 00:33:08 -No! No! No! No! No!
  • 00:33:10 -Děkuji ti, pane! Děkuji!
  • 00:33:16 Pojď!
  • 00:33:24 -No, a co ty nenadáváš?
  • 00:33:27 Všichni ubližujou, nadávají,
    tak pročpak ty ne? Slyšel jsi?
  • 00:33:32 Už mě bít bude, pruty mě dá z domu
    vymrskat. Hrom aby ji...!
  • 00:33:38 -Já? Copak já? Co bych nadával?
    Co bych tě huboval?
  • 00:33:43 A co si páni, to já nevím,
    to snad musí být.
  • 00:33:48 -Vidíš vůbec, co se v tomhle domě
    děje? Chápeš to, nebo nechápeš?
  • 00:33:55 No před chvílí, když jsem začala
    o Griškovi,
  • 00:34:00 tak viděl jsi, jak se zatvářila,
    jak zasyčela?
  • 00:34:05 -A co je mi do toho?!
  • 00:34:07 Já tu z milosti naší paní
    službu dělám,
  • 00:34:09 aby byl všude pořádek,
  • 00:34:11 a co je mi do toho,
    to není moje věc.
  • 00:34:13 Do toho já se nepletu,
    já nic nevím.
  • 00:34:14 -A viděl jsi, jak se na mě Líza
    podívala? -Ne.
  • 00:34:17 -Viděl jsi, jak se zmije podívala?
  • 00:34:19 -Ne, ne, ne. Já nic nevím.
    Jdi! Jdi!
  • 00:34:27 -Hm, bude třeba dát si na ni pozor.
  • 00:34:35 Dobrý pozor si dát!
  • 00:34:46 -Naďo, co to děláme?
  • 00:34:51 Jestli se to paní dozví,
    je s námi amen.
  • 00:34:58 -Když se bojíš, tak jdi domů.
  • 00:35:01 -Co to povídáš? Dřív jsi tak
    nemluvila.
  • 00:35:03 Dřív ses schovávala a teď k němu
    jdeš sama?
  • 00:35:06 -Ano. Dřív jsem utíkala
    a teď už nebudu.
  • 00:35:10 Já sama nevím, co se se mnou stalo.
  • 00:35:15 Když mi dnes odpoledne paní řekla,
    abych se neopovážila odmlouvat
  • 00:35:21 a vzala si, koho ona poroučí,
    jako by se ve mně všechno obrátilo.
  • 00:35:33 Za co stojí celý můj život?
    Za co?
  • 00:35:41 Bože na nebesích, co mám z toho,
    že žiju poctivě,
  • 00:35:47 že se chráním před špatným slovem
    a před špatným pohledem?
  • 00:35:51 Proč? Proč se mám chránit?
    A pro koho?
  • 00:36:00 Já už nechci.
  • 00:36:05 Nebudu!
  • 00:36:09 -Co to povídáš?
  • 00:36:13 Já myslela, že jdeš k mladému
    pánovi jen tak, pro legraci.
  • 00:36:22 -Pro legraci?
  • 00:36:26 Ublížili mi. Ach, ti mi ublížili!
  • 00:36:32 Já to nesnesu. To bolí!
  • 00:36:45 Pamatuješ, jak jsem si to všechno
    představovala?
  • 00:36:52 Jak jsem o sobě přemýšlela?
  • 00:36:55 Žiješ si, poctivé děvče,
    žiješ si jako pták,
  • 00:37:01 a najednou se ti zalíbí
    nějaký člověk.
  • 00:37:05 Chodívá za tebou, uchází se o tebe
    a líbá tě
  • 00:37:11 a ty se stydíš i raduješ zároveň.
  • 00:37:16 Sedíš se ženichem třeba
    v čeledníku, ale jako kněžna.
  • 00:37:21 Všichni ti blahopřejí.
  • 00:37:26 Třeba to po svatbě nebude lehké,
  • 00:37:30 ale žiješ s milovaným člověkem
    a jsi na to pyšná.
  • 00:37:46 Ale když ti řeknou: Běž a vezmi si
    opilce
  • 00:37:49 a neopovažuj se nad sebou
    ani zaplakat,
  • 00:37:52 neopovažuj se ani špetnout!
  • 00:37:56 Lízo, když si představíš,
    že ten ohava se ti začne vysmívat,
  • 00:38:04 pošklebovat, ukazovat svou moc
    a zkazí ti život,
  • 00:38:13 jen tak, pro nic...
  • 00:38:19 To už je mladý pán lepší.
    -Ne! Ne! Takhle bys neměla mluvit.
  • 00:38:24 A já bych to neměla poslouchat.
  • 00:38:28 -Lízo, co ty bys dělala, kdyby si
    tě mladý pán zamiloval?
  • 00:38:39 -Já nevím, co bych.
  • 00:38:47 -Tak vidíš!
  • 00:38:50 Lízo, se mnou se stala
    nepochopitelná věc.
  • 00:38:55 Mladý pán je mi najednou tak milý,
    tak milý.
  • 00:38:58 Dřív, když za mnou chodil, tak nic,
    ani jsem si toho nevšímala,
  • 00:39:02 ale teď jako by mě k němu něco
    za vlasy táhlo.
  • 00:39:05 -Naďo!
    -Já už se ničeho nebojím.
  • 00:39:07 Kdyby mě na kousíčky rozkrájeli,
    přece bych provedla svoji vůli.
  • 00:39:21 Jedna věc jde pořád hlavou: Aspoň
    jsi nebyla zbytečně pěkné děvče,
  • 00:39:30 aspoň budeš mít proč na své mládí
    vzpomínat.
  • 00:39:38 Je mladý a hezounký.
  • 00:39:45 Stojím za to já, husa houpá,
    aby si mě zamiloval?
  • 00:39:51 Lízo, já bych zdechla v téhle díře,
    kdyby nebylo jeho.
  • 00:39:57 -Co je to s tebou? Co je to
    s tebou? Jako bys ztrácela rozum.
  • 00:40:05 -Rozum? Dokud se se mnou mazlila
    a laskala,
  • 00:40:10 myslela jsem, že jsem takový
    člověk, jako ostatní.
  • 00:40:16 I myšlenky o životě jsem měla
    docela jiné,
  • 00:40:20 ale když mě začala komandovat
    jako loutku
  • 00:40:23 a když jsem poznala, že nemám nikde
    na celém světě zastání,
  • 00:40:27 že nemám vlastní vůli, padlo na mě
    takové zoufalství, Lízo.
  • 00:40:42 Aspoň den, myslím si, ale můj.
    Pak ať se děje, co chce.
  • 00:40:54 Ať mě dají třeba pod 30 zámků,
    ať mě dají třeba opilci.
  • 00:41:03 Mně je to jedno.
  • 00:41:11 Už jsem myslel, že mě ošidíš
    a nepřijdeš.
  • 00:41:16 -Proč jste si to myslel?
  • 00:41:18 -No vždyť jsi říkala,
    že mě nemáš ráda.
  • 00:41:21 -Děvčata toho napovídají!
  • 00:41:23 Řekneme "ano" a myslíme ne
    a řekneme "ne" a myslíme...
  • 00:41:27 -Naďo! Naďo!
    -Co to děláte?
  • 00:41:33 -Když já tě mám tak rád, Naďo!
    -Rád?
  • 00:41:37 Tak mě polibte!
  • 00:41:40 -Dovolíš?
  • 00:41:45 -Á, ty jsi tu taky, Lízo?
  • 00:41:48 -Já už jdu.
  • 00:41:51 Já už jdu.
  • 00:41:54 Já vám překážet nebudu.
    -Ale proto ne. Co si myslíš?!
  • 00:41:59 -Ale, nedělejte se. Známe to!
  • 00:42:03 -Smím tedy?
  • 00:42:12 Teď jsi mou nejdražší na světě.
    -A je to pravda?
  • 00:42:17 -Vždyť mě ještě nikdy nikdo
    neměl rád! -Nelžete!
  • 00:42:20 -Opravdu mě ještě nikdy nikdo
    neměl rád, na mou duši neměl.
  • 00:42:23 -Nedušujte se. Věřím.
  • 00:42:29 -Pojď, sedneme si!
    Co se tak třeseš?
  • 00:42:34 -Třesu?
    -Třeseš.
  • 00:42:37 -Mrazí mě.
    -Přikryju tě.
  • 00:42:47 -Tak, budeme sedět a povídat si.
  • 00:42:53 -Já budu povídat pořád jedno
    a totéž: Mám tě rád.
  • 00:43:00 -Vy budete povídat
    a já budu poslouchat.
  • 00:43:03 -Ale to omrzí, pořád jedna věc.
  • 00:43:07 -Vás možná, mě ne.
  • 00:43:11 -Tak dobře, já budu povídat.
    Mám tě rád.
  • 00:43:19 Mám tě rád.
  • 00:43:21 -Musíte tiše, jak jsme si umluvili.
  • 00:43:29 -Tak ruce v klíně?
    -Tak. Pěkně seďte.
  • 00:43:39 V DÁLCE ZPÍVÁ PTÁK.
  • 00:43:42 Slyšíte? Za řekou zpívá slavík.
  • 00:43:49 Jak se to takhle pěkně poslouchá!
    -Jak, takhle?
  • 00:43:55 -Když sedíme spolu.
  • 00:43:59 Chtěla bych celý život tak sedět
    a poslouchat.
  • 00:44:04 Co ještě člověk potřebuje?
  • 00:44:07 Co ještě potřebuje?
    -Naděnko, ale opravdu to omrzí.
  • 00:44:14 -A já bych tu proseděla celou noc
    a jen se na vás dívala.
  • 00:44:18 Na celý svět bych zapomněla.
  • 00:44:22 -Víš co? Bylo by hezké projet se
    na lodičce.
  • 00:44:26 Je docela teplo a svítí měsíc.
  • 00:44:30 -Co?
    -No projet se na lodičce.
  • 00:44:32 Převezl bych tě na ostrůvek.
  • 00:44:35 Tam je hezky, na ostrůvku.
    Pojedeme?
  • 00:44:39 -Kam?
    -Ty jsi nerozuměla?
  • 00:44:46 -Promiňte, pane, zamyslela jsem se.
  • 00:44:48 -Pojedeme na ostrůvek, hm?
  • 00:44:56 -Kam chcete. Třeba na konec světa,
    jen když je to s vámi.
  • 00:45:02 Veďte mě, kam chcete.
  • 00:45:08 -Naďo, Naděnko!
  • 00:45:13 Ty jsi tak milá, tak...tak hodná,
    když se na tebe dívám!
  • 00:45:20 Jako bych se měl rozplakat.
  • 00:45:23 Půjdeme?
  • 00:45:34 -Naďo!
  • 00:45:42 (šeptem) Dávejte pozor!
  • 00:46:22 OPILE ZPÍVÁ.
  • 00:46:24 ...milí braši, za gram vodky
    dám vám plný pytel blech.
  • 00:46:36 Naše paní je taková... -Eh?
    -Hodná.
  • 00:46:43 -Poprosili jsme, aby nás pustila
    na pouť. "Jděte si", povídá.
  • 00:46:48 A co se o ní hovoří,
    tak to já nevím.
  • 00:46:52 To není moje věc, já nic nevím.
  • 00:46:55 -Aby nás tak ještě nepustila!
  • 00:46:59 My dva už nejsme žádní mladíci,
    Potapyči.
  • 00:47:02 Na nás už neplatí žádná kouzla.
  • 00:47:06 -Mladé lidi, to nejde jen tak,
    Gavrilovno.
  • 00:47:10 -Tak proč pustila Gríšu? Hm?
  • 00:47:13 Jednou řekla: "Nepustím!",
    tak bych nepustila.
  • 00:47:19 -Mně Vasilisa náramně s tím Gríšou,
    jak bych to řekl? Popletla.
  • 00:47:25 -No...
  • 00:47:26 -Ale já nic nevím.
    To není moje věc, já nic nevím.
  • 00:47:30 -Pořád jen křičí. Jen křičí, křičí:
    "Dávej pozor na děvčata!"
  • 00:47:35 A jakpak mám na ně dávat pozor?
    Copak jsou to děti?!
  • 00:47:41 Každý člověk má vlastní rozum,
    ať se každý stará sám o sebe.
  • 00:47:48 Dávat pozor!
  • 00:47:50 Dávat pozor se může na pětileté
    děti,
  • 00:47:53 aby si při skotačení
    něco neudělaly.
  • 00:47:58 Ach, mají to život, ta děvčata!
  • 00:48:00 -Mizerný.
    -Tak, tak.
  • 00:48:02 Nevěří se jim.
    Jako by to ani lidi nebyly.
  • 00:48:08 Jak taková holka vystrčí nos,
    už je u ní hlídač.
  • 00:48:13 -Gavrilovno?
    -Tady přísnost nic nepomůže.
  • 00:48:19 Řekni jim třeba, že za to
    a za to budou na šibenici viset.
  • 00:48:26 Přece to udělají!
    -Hm?
  • 00:48:30 -Čím větší přísnost, tím víc hříchu
  • 00:48:33 a na takové věci by se měla dívat
    jako člověk.
  • 00:48:37 Slovy můžeš, slovy trestej přísně,
  • 00:48:41 ale každého, kdo se proviní,
    hned nepopravuj
  • 00:48:45 a nad některým se i smiluj.
  • 00:48:50 Je něco jiného, když to dělá
    některá z rozpustilosti,
  • 00:48:53 ale leckterá přijde do neštěstí,
    ani neví jak.
  • 00:48:59 -Hm, co já ti na to mohu odpovědět?
    Co já ti na to odpovím?
  • 00:49:07 -No co?
    -Ne, já nevím,
  • 00:49:13 poněvadž to není moje věc,
    to je věc naší paní.
  • 00:49:18 -Dlouho jsi žil a cestou jsi
    někde rozum ztratil.
  • 00:49:25 -Já? Co já? Já z milosti naší paní
    tadyhle teď mám svou povinnost,
  • 00:49:31 aby všude byl pořádek,
    a víc já nevím.
  • 00:49:38 ZPÍVÁ NOČNÍ PTÁK.
  • 00:49:57 ZNOVU ZPÍVÁ.
  • 00:50:03 -Copak tu děláš, děvečko? Copak?
  • 00:50:06 -Nevidíte? Procházím se.
  • 00:50:10 -To vidím! A jaképak jsou to
    procházky v noci?
  • 00:50:15 -Kdy se máme procházet?!
  • 00:50:16 My ve dne pracujeme,
    tak se procházíme v noci.
  • 00:50:20 Ale já se divím vám. Copak se dost
    nenaprocházíte ve dne,
  • 00:50:23 že se vám chce strašit lidi
    ještě v noci, jako...?
  • 00:50:26 -Jako co?
    -Nic.
  • 00:50:28 -No pověz, pověz! Jako co? No?
  • 00:50:32 No, mně se nevykroutíš! Mluv!
    Jako co?
  • 00:50:36 -Co jste na mě jako sršeň?
  • 00:50:39 Ale já vám to řeknu, jako...
  • 00:50:44 ježibaba!
  • 00:50:48 -Bože můj, ty coury mě zaživa
    do země zahrabou!
  • 00:50:55 Ale já najdu toho tvého amanta,
    najdu
  • 00:51:01 a oba vás k paní za vlasy přitáhnu.
    A pak uvidím, jakou zazpíváš.
  • 00:51:08 -Já žádného nemám.
    To byste se nahledala!
  • 00:51:12 Prohledejte si třeba celý sad.
  • 00:51:15 A kdybych měla, tak by vám do toho
    nic nebylo.
  • 00:51:17 Že se nestydíte, mluvit o tom!
  • 00:51:20 Vy byste takové věci ani znát
    neměla, stará panno!
  • 00:51:27 -Zpívej, děvečko, zpívej!
  • 00:51:30 Krásně zpíváš.
  • 00:51:35 Zbytečně se celé noci netouláš.
    Já znám ty vaše spády.
  • 00:51:42 Ale všecky vás utancuju!
  • 00:51:47 A kdyby si teď na kolena klekla
    a prosila, tak neodpustím.
  • 00:51:52 -To se načekáte, než začnu prosit.
  • 00:51:55 -Každý keříček tu prohledám,
    každý keříček!
  • 00:52:01 -Prohledejte. Prohledejte...
    Prohledejte...
  • 00:52:11 ŠPLOUCHÁNÍ VODY A VRZÁNÍ PRAMICE
    NA VODĚ.
  • 00:52:13 Ne! Ne!
  • 00:52:16 -Vida!
  • 00:52:31 Hm, krásně si to vymysleli ?
    v lodičce a líbají se!
  • 00:52:39 Och, to je krása! No výborně!
    Výborně! Co si kdo přeje víc?
  • 00:52:49 Ještě kytaru a zpívat.
  • 00:52:53 Á, teď se objímají, něžně,
    jako na obrázku.
  • 00:52:57 A zas, zas...
  • 00:53:00 Fuj, taková nemravnost! Člověku je
    zle, když se na to jenom dívá.
  • 00:53:06 No, milánkové, tohleto si budete
    pamatovat!
  • 00:53:17 -Čert ji sem přivedl, babu!
    Ta nám to zavaří!
  • 00:53:23 Ta nám to zavaří!
  • 00:53:26 Co jste to udělali?
    Co jste to jenom udělali?!
  • 00:53:30 -Přijdete zítra?
  • 00:53:32 -Zítra.
    -Ty neslyšíš, nebo co?
  • 00:53:35 -Když nebudu moci přijít,
    napíšu lístek. ?Dobře.
  • 00:53:40 -Sbohem!
  • 00:53:44 -Naďo!
    -Co?
  • 00:53:47 -Vasilisa vás viděla,
    jak jste se projížděli.
  • 00:53:51 -Bůh s ní!
    -Bože na nebi! Utrhnou ti hlavu!
  • 00:53:56 -Ale Naďo! Naďo, to je nepříjemné.
  • 00:54:00 -Já nenaříkám a on naříká!
    Chudáček! Sbohem. Už je čas.
  • 00:54:28 -Á, asi od včerejška, kamarádíčku,
    co? Asi z pouti.
  • 00:54:35 Hlavička pobolívá?
  • 00:54:38 -Vy jste mi na to nepřidala.
  • 00:54:41 -Na nic jinýho peníze nejsou,
    ale na tohle se vždycky najdou.
  • 00:54:46 -A co je vám... Co je vám po tom?
  • 00:54:51 -No, no, Potapyči, no!
  • 00:54:53 Ty, takový starý člověk,
    pročpak by ses tu a tam nenapil?
  • 00:54:57 -Samozřejmě. Člověk se dře
    a dře a...
  • 00:55:00 -Tak, tak, Potapyči, dře a dře...
  • 00:55:03 -Toho vašeho špičkování
    mám až po krk.
  • 00:55:07 -Já to s tebou myslím dobře,
    Potapyči.
  • 00:55:09 -Děkuju mockrát, není třeba.
  • 00:55:14 Vy vlastně naši paní jenom štvete.
  • 00:55:17 Ne abyste za nás ztratila slůvko,
    když je v dobrý náladě,
  • 00:55:20 to čekáte, až bude v mizerný,
    a pak na nás žalujete.
  • 00:55:25 -Já? Ale Potapyči! Bůh mě chraň!
  • 00:55:30 -Dušujte se, jak chcete,
    já do vás vidím.
  • 00:55:33 Jako teď! Proč jdete k naší paní?
    -No popřát dobrého jitra.
  • 00:55:38 -(šeptem) Radši tam ani nechoďte.
    -Proč?
  • 00:55:40 -Vstala asi levou nohou z postele,
    nikdo jí nesmí na oči.
  • 00:55:45 Vidíte, jakou máte radost!
  • 00:55:49 Tfuj! Bůh mě netrestej,
    máte vy to ale povahu!
  • 00:55:54 -Urážlivá slova máš pro mě,
    Potapyči, tuze urážlivá!
  • 00:55:59 Řekla jsem snad kdy paní
    něco o tobě?
  • 00:56:05 -Když ne o mně, tedy o jiných.
    -To je zas moje věc.
  • 00:56:08 -Vy jste ale zlá! A potměšilá!
  • 00:56:13 -Ne potměšilá, můj milý, pleteš se.
  • 00:56:20 Tolik se mi lidi naubližovali,
    že už se mi nechce žít.
  • 00:56:29 A nezapomenu, ani když budu umírat.
  • 00:56:43 Ale copak, dobroditelko?
  • 00:56:46 Dneska jste brzičko vstala,
    brzičko.
  • 00:56:49 Copak? Starosti? Asi starosti.
  • 00:56:52 -Špatně jsem spala,
    měla jsem ošklivý sen.
  • 00:56:56 -Ale copak sen, dobroditelko,
    sen je strašný, ale bůh milostivý.
  • 00:57:02 Ne sen, ale to, co se při bdění
    děje, vás rozčiluje, dobroditelko.
  • 00:57:07 Dávno to vidím.
  • 00:57:09 -Co je mi do toho, kde se co děje?
  • 00:57:11 -Ale jakpak to, dobroditelko?
    Jakpak to?
  • 00:57:14 Copak nevím, že se vaše dobrota
    o všecko, všecičko stará?
  • 00:57:19 -Zprotivila ses mi.
    Do duše ses mi zprotivila.
  • 00:57:25 -Líto je mi vás, dobroditelko,
    líto,
  • 00:57:29 že se nedočkáte odměny
    na tomto světě.
  • 00:57:32 Svět je zlý, nevděčný.
  • 00:57:36 -Táhni!
  • 00:57:37 -Slzy mě zalívají, když se na vás
    tak dívám,
  • 00:57:41 srdce mi puká, že si vás,
    dobroditelko, nikdo neváží.
  • 00:57:46 V našem domě, v našem počestném
    domě a takové věci!
  • 00:57:54 -Vráno! Chce se ti krákat,
    tak krákej.
  • 00:57:59 -No jenom aby vás to moc
    nerozčílilo, dobroditelko.
  • 00:58:02 -Už rozčílilo. Mluv!
  • 00:58:04 -No, tak tedy pomodlila jsem se
    včera k stvořiteli nebes i země
  • 00:58:08 a vyšla jsem do sadu připravit se
    na noc pobožným rozjímáním.
  • 00:58:12 -No a?
  • 00:58:14 -No a co jsem tam neviděla,
    dobroditelko!
  • 00:58:17 Vyděsila jsem se, nohy se pode mnou
    roztřásly,
  • 00:58:21 Líza běhá po sadu celá zdivočelá,
    rozcuchaná a hledá asi amanty.
  • 00:58:31 A náš pán, andílek zlatý,
    vesluje v lodičce, s Naďkou.
  • 00:58:39 A ta taky celá zdivočelá ho chytá
    kolem krku a objímá ho a líbá.
  • 00:58:44 Líbá!
  • 00:58:46 No, chtěl se jí vytrhnout,
    to bylo vidět, chudáček nevinný,
  • 00:58:50 ale ona ne, ona jako klíště
    jen ho objímá a líbá, líbá.
  • 00:58:56 -Nelžeš?
  • 00:58:58 -Ať se pode mnou zem propadne,
    jestli jsem přidala jediné slůvko.
  • 00:59:03 -Jestli je ve tvých slovech
    jenom špetka pravdy,
  • 00:59:06 je toho i tak dost,
    Vasiliso Pelegrinovno.
  • 00:59:11 -Já vám přísahám, dobroditelko,
    přísahám!
  • 00:59:15 -Nesmysl! Ty si vždycky něco
    vymyslíš. A co? Kde byli naši lidé?
  • 00:59:22 -Všichni měli v hlavě,
    dobroditelko.
  • 00:59:25 Sotva vás uložili do postele,
    tak odešli na pouť a opili se tam,
  • 00:59:30 Gavrilovna i Potapyč.
    To jsou příklady pro mladé lidi!
  • 00:59:35 -To se vyšetří,
  • 00:59:38 pořádně vyšetří, přísně vyšetří,
  • 00:59:42 ale do Leonida bych to byla
    neřekla.
  • 00:59:47 Taková tichá voda!
  • 00:59:51 -A Griška, dobroditelko, Griška se
    taky ještě z pouti nevrátil.
  • 00:59:56 -Co?
  • 00:59:59 On nespal doma?
  • 01:00:01 -Nespal.
    -Lžeš!
  • 01:00:05 Lžeš! Lžeš! Nechám tě vyhnat
    z domu!
  • 01:00:11 -Ale nikdo vám přeci není oddán
    víc, než já.
  • 01:00:22 -CHRÁPE.
  • 01:00:24 -Kde jsi byl? Proč mlčíš?
    Dočkám se tvé odpovědi, nebo ne?
  • 01:00:32 -Tak odpověz!
    -Co?
  • 01:00:35 -No?
    -Ale co bych vám odpovídal?!
  • 01:00:37 -Mně odpověz! Kde jsi byl
    až doteďka?
  • 01:00:42 -Odpusťte!
  • 01:00:43 -O odpuštění ještě bude řeč.
    Ptám se tě, kde jsi byl?
  • 01:00:47 -No co, kde jsem byl? Co je na tom?
    To se ví, kde.
  • 01:00:51 -Tak kde?
    -Vždyť...
  • 01:00:56 -Ty jsi opilý!
    -Ale, kdepak! To prosím nejsem.
  • 01:01:02 -Ne? A co vidím?
    -A co je na tom?
  • 01:01:05 Někdy toho člověk vidí...
  • 01:01:08 -Ty kluku ošklivá! Hned mi odpovíš,
    kde jsi byl!
  • 01:01:11 -No a co, prosím pěkně?
    Vždyť vám to povídám.
  • 01:01:14 -Celou noc jsi byl na pouti?
  • 01:01:17 -Vždyť vám to, prosím pěkně,
    povídám.
  • 01:01:19 -To se nestydíš, mi to říkat,
  • 01:01:21 když jsem tě pustila jenom
    na chvilku?
  • 01:01:23 -No co je, prosím pěkně, na tom?
  • 01:01:25 Já jsem chtěl jít domů,
    ale oni mě nepustili.
  • 01:01:29 -Kdo tě nepustil?
    -Známí.
  • 01:01:31 -Jací známí?
    -No známí.
  • 01:01:36 Písaři.
    -Celou noc ses toulal s nimi?
  • 01:01:42 -Jo!
    -A to se mi nestydíš říct do očí?
  • 01:01:47 Ty kluku ošklivá! Já je znám
    moc dobře. Naučí tě pěkné věci.
  • 01:01:54 -Jo!
  • 01:01:58 -Pros za odpuštění, pitomče!
    -Dej mi pokoj!
  • 01:02:01 -Ruku polib!
    -Dejte mi pokoj!
  • 01:02:07 ODBÍJÍ HODINY.
  • 01:02:18 -To je trest boží.
    To je boží trest.
  • 01:02:23 Takový lump! Ani slůvko lítosti.
  • 01:02:28 -Ale, dobroditelko, já se vám
    divím. Vždyť je to ještě chlapec!
  • 01:02:33 -Chlapec?
    -Docela hloupý chlapec.
  • 01:02:35 -Potřeboval by seřezat!
    -Co od něho chcete?
  • 01:02:40 -Nejvíc mě mrzí nevděčnost.
  • 01:02:42 Snad by už mohl vědět, co všechno
    pro něho dělám.
  • 01:02:47 Mně je špatně! Pošlete pro doktora!
  • 01:02:50 -Ale, dobroditelko, přece se
    nebudete rozčilovat
  • 01:02:54 pro každou maličkost!
  • 01:02:56 -Co? Maličkost? Já vím, co udělám.
  • 01:03:01 Půjdu do svého pokoje
    a lehnu si do postele.
  • 01:03:05 -Ale vlastně se vůbec nedivím,
  • 01:03:06 že vás taková prostopášnost
    rozčiluje.
  • 01:03:10 K tomu starost o děvčata...
  • 01:03:14 -Ale milosrdenství ať ode mě
    nečekají.
  • 01:03:19 Odpustíš jednomu, odpustíš druhému
    a nemravnosti není konec.
  • 01:03:25 Potapyči?
    -Ano?
  • 01:03:27 -Dojdeš pro Naděždu. A přijď také.
    -Prosím.
  • 01:03:32 -To je tím, že jsem žena.
  • 01:03:37 Kdybych byla mužem, neodváží se
    takhle vyvádět.
  • 01:03:44 -Neváží si vás, dobroditelko,
    ani trochu se vás nebojí.
  • 01:03:51 -Na to se ještě podíváme!
  • 01:03:58 -Naděždo, Vasilisa Pelegrinová
    povídala,
  • 01:04:02 že tě viděla večer v sadu
    s mladým pánem. Je to pravda?
  • 01:04:08 -Paní, já...
  • 01:04:12 -Mlčíš, tedy je to pravda!
    Následky si přičti sobě,
  • 01:04:18 já prostopášnosti ve svém domě
    netrpím a trpět nebudu.
  • 01:04:22 Vyhnat tě, aby ses mi toulala
    kolem domu, to nechci,
  • 01:04:29 to mi nedovoluje svědomí.
  • 01:04:34 Potapyči, poslat do města a vzkázat
    Negligentovi, že mu Naděždu dám!
  • 01:04:46 Svatba bude co nejdřív.
    -Paní!
  • 01:04:51 Paní! Paní, dělejte se mnou,
    co chcete,
  • 01:04:53 ale jemu mě nedávejte, paní!
  • 01:04:55 -Co jsem řekla je svaté!
    -Paní!
  • 01:04:58 -Nehraj mi tady komedii.
    Copak nevidíš, že mi není dobře?
  • 01:05:02 Nerozčiluj mě!
  • 01:05:04 Potapyči!
    -Ano?
  • 01:05:06 -Naděžda nemá otce, zastup ho
    a pouč ji, že musí poslechnout.
  • 01:05:15 -Ty, Naděždo, poslechni,
    co ti paní poroučí!
  • 01:05:19 Opovaž se ceknout
    a já tě za vlasy...
  • 01:05:21 -Nekruť s ní! Odporné scény!
  • 01:05:25 -No když jsem tu jako otec,
    věc je jasná, na to je zákon,
  • 01:05:29 a když odmlouvá, musím vám tu
    radost udělat.
  • 01:05:33 -Můj bože, slzy, rány, mně je zle!
  • 01:05:36 Pošlete pro doktora!
    Nikdo na mě nedbá, mně je zle!
  • 01:05:44 No co tady stojíš? Kolikrát ti to
    mám opakovat?!
  • 01:05:51 Jsi sama toho vinna,
    naříkat nemáš na koho.
  • 01:05:57 -Antoško! Antoško! Seber koně
    a jeď do města pro doktora! Honem!
  • 01:06:04 -Ach bože, bože, bože! Božínku
    milej, to jsou věci! To jsou věci!
  • 01:06:09 -Potapyči!
  • 01:06:11 Nestydíte se, takhle mi ubližovat?
  • 01:06:15 Co jsem vám udělala?
  • 01:06:17 -Mně? Nic. Co je mi po tom?
  • 01:06:20 Tohle je panská vůle a já musím,
    protože já musím poslechnout.
  • 01:06:24 -A kdyby vám poručela zabít,
  • 01:06:27 tak byste zabil?
  • 01:06:33 -Zabít?
  • 01:06:38 To není moje věc.
  • 01:06:41 O tom já rozhodovat nemohu.
  • 01:06:52 -Dost, Naďo, neplač!
    Bůh sirotka neopustí.
  • 01:06:59 -Tak co? Jste spokojená?
  • 01:07:04 -Jen počkej, děvečko, ono na tebe
    taky dojde.
  • 01:07:08 Na každého jednou dojde!
  • 01:07:14 -Co je? Co se stalo?
  • 01:07:16 -Sám to spískal a ptá se,
    co se stalo?
  • 01:07:19 -Co jsem spískal? Co si vymýšlíte?
  • 01:07:21 -Všechno je venku, mladý pane.
    No což, pobavili jste se trošku.
  • 01:07:27 Pročpak byste se nepobavil
    ve vašem věku?
  • 01:07:30 -Všechno paní donesla.
  • 01:07:33 Paní se rozhněvala a teď dá
    Naďu tomu písaři.
  • 01:07:39 -Negligentovi?
  • 01:07:49 A co? Maminka se hodně zlobí?
    -Nikdo k ní nesmí.
  • 01:07:55 -Tak co teď? Udobřit ji nějak?
  • 01:08:02 -Jděte a zkuste to.
  • 01:08:04 5 dní zůstane ve svém pokoji
    a nikoho k sobě nepustí.
  • 01:08:10 -A vy byste chtěl mamičku udobřit?
    -Chtěl.
  • 01:08:14 -Chtěl? Já bych řekla jak.
  • 01:08:18 -Buďte tak hodná,
    Vasiliso Pelegrinovno.
  • 01:08:23 -Prosím.
  • 01:08:25 Paní je velice rozezlená na Grišku,
    že nespal doma, přišel opilý
  • 01:08:31 a dokonce ani nepoprosil
    za odpuštění.
  • 01:08:34 Proto se rozstonala.
  • 01:08:35 Naděžda, ta jí přišla do rukou
    ve chvíli největší zlosti,
  • 01:08:40 no a teď naše dobroditelka
    k sobě nikoho nepustí,
  • 01:08:44 dokud ji Griška pěkně neodprosí.
  • 01:08:49 -Gríša má taky tvrdou palici,
    třeba hlupák nepovolí.
  • 01:08:53 Lehne si na seník a 4 dny
    tam proválí na břiše.
  • 01:08:59 -Nu což, mladý pane, nebylo by libo
    Grišku pěkně poprosit,
  • 01:09:06 aby mamičku požádal za odpuštění?
  • 01:09:14 -A co, Gavrielovno,
    maminka se tuze zlobí?
  • 01:09:19 -Zlobí, darmo povídat.
  • 01:09:22 -Tak co teď?
  • 01:09:28 -Nenamáhejte se,
  • 01:09:32 nic nepomůže.
  • 01:09:35 Nechte toho raději.
  • 01:09:39 Brzy odjedete do Petrohradu,
    tak...tak se tam dobře bavte.
  • 01:09:45 Co byste přemýšlel o takových
    hloupostech? Co byste se namáhal?
  • 01:09:53 -Ale když je mi tě líto!
  • 01:09:58 -Nelitujte, prosím vás.
    Sama jsem lezla do neštěstí,
  • 01:10:05 na nic nekoukala, po ničem se
    neohlížela.
  • 01:10:09 -Co chceš dělat?
    -To už je moje věc.
  • 01:10:14 -Ale vždyť ti bude těžko!
  • 01:10:18 -Zato vám bude lehko.
    -Naďo, proboha!
  • 01:10:22 Naďo, Negligentov je piják
    a mizera. Naďo!
  • 01:10:27 -Ach, bože můj, kdybyste radši
    odjel! Pryč mi z očí!
  • 01:10:37 -Opravdu radši odjedu.
    -Bůh s vámi.
  • 01:10:42 -Proboha, Naďo, co když s ním
    nebudete moci žít? Co pak, Naďo?
  • 01:10:46 -Nechte mě, pro milosrdenství boží!
    Prosím vás, nechte mě!
  • 01:10:48 -Jděte!
    -Jděte raději!
  • 01:10:50 -Co mě...? Co mě vyháníte?
  • 01:10:57 Mně je jí líto.
  • 01:11:01 Já si snad vymyslím,
    jak jí mám pomoct...
  • 01:11:03 -Já...nepotřebuju pomocníky.
  • 01:11:08 Nepotřebuju.
  • 01:11:10 Ani ochránce nepotřebuju.
  • 01:11:15 Až to nebudu moci vydržet, řeka...
  • 01:11:21 řeka přece není daleko.
  • 01:11:33 -Tak já...
  • 01:11:36 já tedy půjdu.
  • 01:11:41 Ale to, co ona tady říká,
  • 01:11:45 to, co ona tady říká...
  • 01:11:49 Dávejte na ni pozor! Prosím vás!
  • 01:12:00 Sbohem!
  • 01:12:12 -Sluníčko za lesy zachází pomalu,
  • 01:12:16 žal bez lásky věc je možná,
    ne láska bez žalu,
  • 01:12:22 žal bez lásky věc je možná,
    ne láska bez žalu.
  • 01:12:45 -Drž se, synku, mámy,
    drž se mamičky,
  • 01:12:48 mohl by ses ztratit,
    že jsi maličký,
  • 01:12:51 mohl by ses ztratit,
    že jsi maličký.
  • 01:13:14 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2021

Související