iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
13. 10. 2020
21:50 na ČT2

1 2 3 4 5

55 hlasů
53622
zhlédnutí

Selská krev

Herečka Vanda Hybnerová se v dokumentárním filmu seznamuje s osudem jednoho z nejstarších českých selských rodů. Pátrání po předcích přináší příběhy o tom, jak sedláci museli v minulých staletích tvrdě bojovat o svou obživu a jak ve 20. století byl selský stav téměř zlikvidován. Jejich potomci v sobě ale stále cítí selskou krev.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Selská krev

  • 00:00:03 SELSKÁ KREV
  • 00:00:09 Sedláci po staletí těžkou
    a úmornou prací obhospodařovali
  • 00:00:12 půdu, aby živila rodiny
    a celé obce.
  • 00:00:15 Jejich ruce zanechávaly
    v naší krajině otisky,
  • 00:00:18 které najdeme i dnes.
  • 00:00:20 Sedlák byl šlechtou venkova.
  • 00:00:22 Půda i grunt se dědila
    z generace na generaci.
  • 00:00:25 V některých rodinách dokonce
    po staletí.
  • 00:00:28 Do osudů mnoha nejstarších
    selských rodů nemilosrdně
  • 00:00:32 zasáhly události dějin.
  • 00:00:34 Jejich potomci žijí i dnes
    a možná i jim ještě koluje
  • 00:00:38 v žilách selská krev.
  • 00:01:08 -Tohle je Trstěnice,
  • 00:01:10 starobylá obec mezi Poličkou,
    Svitavami a Litomyšlí.
  • 00:01:13 Leží uprostřed nádherné přírody
    a hlubokých lesů.
  • 00:01:17 Musím říct, že jsem tady poprvé
  • 00:01:19 a že genius loci tohoto místa
    na mě velmi zapůsobil.
  • 00:01:22 Zmínka o trstěnických gruntech
    sahá až do 14. století
  • 00:01:26 a já si představuji,
    jak tady lidé žili,
  • 00:01:29 jak tady pracovali.
  • 00:01:31 Ještě před pár desítkami let
  • 00:01:33 tady jezdili koňské povozy
    místních sedláků.
  • 00:01:39 Na tomto statku hospodaří Sotonovi.
  • 00:01:41 Jejich rod je s obcí Trstěnice
    spojen po mnoho generací.
  • 00:01:45 Přišla ale doba,
    kdy rodová tradice byla
  • 00:01:48 násilně přerušena a selský stav
    měl být úplně zničen.
  • 00:01:52 Dnes tady ale žijí lidé,
    kteří se nevzdali
  • 00:01:55 a mají za to můj hluboký obdiv
    a úctu.
  • 00:01:58 Protože Sotonovi cítí
    ke svým předkům, a hlavně
  • 00:02:02 k jejich tvrdé práci
    velmi silné pouto.
  • 00:02:08 -Když můj otec umíral,
    byl strašně spokojený.
  • 00:02:12 On už věděl, že už je konec,
    ale to, jak se mu podařilo prožít
  • 00:02:17 život, na něm byla vidět
  • 00:02:20 spokojenost, klid,
    smíření se smrtí.
  • 00:02:24 -Takže jste mu ten sen splnil.
  • 00:02:27 -Sen jsem mu splnil stoprocentně,
    protože, když jsem viděl,
  • 00:02:32 je to pro mě dojemné,
    když jsme přišli poprvé na jaře
  • 00:02:38 a viděli jsme, jak nám
    krásně roste obilí...
  • 00:02:43 Oba jsme na sebe koukali,
    jemu tekly slzy,
  • 00:02:47 neřekli jsme ani slovo
    a odešli jsme.
  • 00:02:50 Oba jsem ale věděli, o co jde.
    -To je nádherné.
  • 00:02:53 -Když si na to vzpomenu, vidím,
    jak to bylo.
  • 00:02:58 V ten moment jsem viděl,
    že jsem to nedělal nadarmo,
  • 00:03:01 že jsme se do toho pustili
    a ta námaha za to stála.
  • 00:03:05 To bylo to, co se mi
    strašně líbilo.
  • 00:03:08 Viděl jsem, že úkol,
    který jsem měl splnit,
  • 00:03:12 jsem už v té době splnil.
  • 00:03:31 -Přitom vás dále ujišťuji,
  • 00:03:35 že vlastnictví půdy bude
    rolníkům ústavně zaručeno.
  • 00:03:41 My prostě chceme,
    aby vám již nikdo nikdy
  • 00:03:46 nemohl lhát o tom,
    že se u nás budou dělat kolchozy.
  • 00:04:04 -V letech 1951-53 komunistická
    strana rozjela tzv. Akci kulak,
  • 00:04:10 která měla vyústit v likvidaci
    selského stavu.
  • 00:04:13 Během státem řízených represí
    bylo vystěhováno 3-4 tisíce
  • 00:04:18 selských rodin
    ze svých rodových gruntů.
  • 00:04:21 Mnozí sedláci byli
  • 00:04:22 ve vykonstruovaných procesech
    odsouzeni k několikaletému vězení.
  • 00:04:26 Přišli o veškerý majetek
  • 00:04:28 a s celými rodinami byli vyhnáni
    ze svých obcí.
  • 00:04:31 Někteří sedláci nedokázali tyto
    křivdy unést a páchali sebevraždy.
  • 00:04:36 Akce kulak způsobila
    totální rozpad venkova
  • 00:04:39 a tradiční venkovské společnosti,
  • 00:04:41 která se utvářela
    během předešlých staletí.
  • 00:04:55 -Případ Jaromíra Sotony,
    který byl odsouzen v roce 1956,
  • 00:04:59 je do jisté míry výjimečný.
  • 00:05:02 Centrálně řízená fáze Akce kulak
    skončila rokem 1953.
  • 00:05:08 K vysidlování rodiny
    Jaromíra Sotony došlo v roce 1956,
  • 00:05:13 takže s velkou pravděpodobností
    můžeme usuzovat, že ta iniciativa
  • 00:05:18 vzešla od nějakého velmi agilního
    místního komunistického funkcionáře,
  • 00:05:23 který svým představeným
    na okrese sdělil, že bude-li
  • 00:05:28 Sotona nadále ve vesnici,
    potom JZD v Trstěnici
  • 00:05:35 zřejmě nebude jen tak založeno
    nebo nebude jen tak prosperovat.
  • 00:05:40 -Toto je můj otec.
    To byl focen zamlada.
  • 00:05:44 Hodně sportoval, hrál divadlo,
    hrál na trubku.
  • 00:05:48 Byl to velmi společenský člověk.
  • 00:05:52 -Chtěla jsem se vás zeptat
    na 50. léta.
  • 00:05:55 Na ty černé roky,
    když si pro vašeho tatínka přišli.
  • 00:06:01 Jak to vypadalo?
    Kolik vám v té době bylo?
  • 00:06:05 -Vím to hodně z vyprávění, protože
    mně v roce 1956, kdy tátu zavřeli,
  • 00:06:11 bylo teprve 6 let.
    Něco málo si pamatuji.
  • 00:06:18 -Kdo nepodepsal papír do družstva,
    tak ho zlikvidovali.
  • 00:06:22 Hned?
    -Hned.
  • 00:06:23 Nedělali s tím žádné sraní.
  • 00:06:26 -Jednoho souseda navedli,
    ať si půjčí koně.
  • 00:06:32 On si dovezl dřevo, to si tady
    uskladnil a pak šel svědčit,
  • 00:06:36 že to můj otec ukradl.
  • 00:06:40 Byl to vykonstruovaný proces,
    který skončil tak,
  • 00:06:46 že musel otec nastoupit do basy.
  • 00:06:51 -Měl nástup do Chrudimi,
    pak byl v Pardubicích,
  • 00:06:54 pak byl v Mostě a nakonec
    skončil v Teplicích.
  • 00:06:58 Tam jsme za ním byli.
    To bych vám přál vidět.
  • 00:07:02 Přišli jsme před věznici
    a tam seděli chlapi.
  • 00:07:06 Stůl byl široký možná jako tohle.
  • 00:07:09 Jeden vedle druhého seděli
    na židlích.
  • 00:07:12 Když za ním přišli dva nebo tři,
    museli stát za sebou.
  • 00:07:17 Neexistovalo podání ruky
    nebo něco takového.
  • 00:07:20 Všechny ženské brečely.
    To bych vám přál vidět.
  • 00:07:31 -Já jsem dědu nezažil.
    Narodil jsem se později.
  • 00:07:36 Tu dobu jsem nezažil,
    vidím to jen na fotkách.
  • 00:07:40 Kdybych tohle měl zažít ve 24
    letech, to musel být obrovský šok.
  • 00:07:46 Ti lidé nevěděli, co se bude dít,
    co se v té době děje.
  • 00:07:51 Spousta lidí se z vězení
    ani nevrátilo.
  • 00:07:54 Někdo se vrátil za 10, 15 let.
  • 00:07:57 Děti, co se mu narodily,
    pomalu vyrostly a on je neuvidí.
  • 00:08:02 Co vím, on nás nevedl
    k nějaké nenávisti a k tomu,
  • 00:08:06 abychom se mstili.
  • 00:08:08 Možná se to víc zařízlo
    do té druhé generace,
  • 00:08:14 protože ti to zažili jako děti.
    Neměly otce.
  • 00:08:17 Prostě nebyl doma.
    Musely se také vystěhovat.
  • 00:08:21 Celý život na to nezapomněly,
    že jim tohle někdo udělal.
  • 00:08:26 Vyhnal je z domu,
    všechno jim sebral.
  • 00:08:32 -Došlo k tomu, že když ho zavřeli,
    potřebovali odsud dostat pryč mámu.
  • 00:08:38 Ono to bylo pro ně
    poměrně jednoduché.
  • 00:08:41 Staršímu bráchovi bylo 8 a půl roku,
    mně 6 let a nejhorší bylo,
  • 00:08:45 že třetí bratr měl 3 měsíce.
  • 00:08:49 Jak měla tohle hospodářství
    utáhnout.
  • 00:08:52 To nešlo.
  • 00:08:56 -Co je?
    Prasklo to?
  • 00:08:58 -Ne.
    Ale je to...
  • 00:09:01 -Tak tam dej ještě jeden háček.
  • 00:09:04 Máma stála, řvala,
    nejmladšího kluka držela v náručí
  • 00:09:08 a ti se tady promenádovali
    a dávali sem kladky.
  • 00:09:11 Koně odvedli, všechen dobytek
    ten den odvedli
  • 00:09:15 a tím to skončilo.
  • 00:09:19 -Tady stál vůz a co se na něj vešlo,
    to si mohli vzít.
  • 00:09:22 Víc nic.
  • 00:09:23 Bylo to pro ně kruté,
    a hlavně pro mámu.
  • 00:09:26 Brácha měl asi 8,5 roku,
    já jsem měl 6 let a Petr měl
  • 00:09:30 3 měsíce, když šel táta do basy.
  • 00:09:34 Takhle to bylo.
  • 00:09:36 Ženská si tady pomalu
    nemohla nic vzít.
  • 00:09:39 -Ne pomalu, nic si nesměla vzít!
  • 00:09:43 -Jen nás a postýlky.
  • 00:09:48 Naši mámu vystěhovali
    na druhý kopec.
  • 00:09:52 To stavení patřilo nějakým Rožkom,
    ale oni tam už léta nebydleli.
  • 00:09:56 Ten barák vypadal hrozně.
  • 00:09:59 Střechou nám teklo
    až do postele.
  • 00:10:04 Tady je vidět, že je to opravované.
    Nebylo to dozdívané.
  • 00:10:08 Pak se to už bortilo, kácelo,
    že jo.
  • 00:10:11 Vidíte, že i dnes je to
    v podstatě v dost dezolátním stavu.
  • 00:10:18 Bylo to pro nás
    opravdu strašně kruté.
  • 00:10:21 Musím říct, že jsme žili
    na pokraji bídy.
  • 00:10:27 -Vy jste vlastně nevěděli,
    na jak dlouho toho tatínka...
  • 00:10:30 -My jsme vůbec nevěděli,
    protože nám vyhrožovali,
  • 00:10:34 že jestli bude chtít hospodařit,
    tak že ho znovu zavřou.
  • 00:10:37 Bylo tam toho prostě hodně.
  • 00:10:39 Pořád jsme to slyšeli
    od dědy a babičky.
  • 00:10:42 Byla to stresová záležitost.
  • 00:10:46 Pro mě byl nejhorší pocit,
  • 00:10:49 že najednou táta zmizel
    z mého života.
  • 00:10:51 To byl pro mě úplně šok.
  • 00:10:53 Možná i z toho důvodu, dnes,
    když si na tátu vzpomenu,
  • 00:10:57 tak mi jdou slzy do očí,
    protože to pro mě bylo
  • 00:11:00 v těch letech hrozně těžké pochopit,
    že táta je někde pryč.
  • 00:11:05 Zase na druhou stranu jsem
    od malička viděl,
  • 00:11:09 jak je moje máma strašně statečná.
  • 00:11:12 Dokázala nás uživit a chránit nás.
  • 00:11:15 To byl pro mě zase obrovský vzor
    síly a ona nám i to sílu dodávala.
  • 00:11:21 My jsme vlastně tím pádem dokázali
    daleko jednodušeji překonávat
  • 00:11:25 překážky než děti, které vyrůstaly
    v rodinách, kde se měly dobře
  • 00:11:30 a byly víc hýčkané.
  • 00:11:41 -Každodenní práci a život
    na statku ovládá příroda.
  • 00:11:44 Jejímu rytmu se musí sedlák
    s pokorou podřizovat.
  • 00:11:48 Krajina a půda ho živí.
  • 00:11:50 A on by jí to měl úctou, péčí
    a šetrným přístupem oplácet.
  • 00:11:55 Sedlák čerpá z moudrosti
    svých předků.
  • 00:11:58 A co sám se naučí a pochopí,
    předá zase on svým potomkům.
  • 00:12:07 -S tou mou babkou to tady
    tak nějak...
  • 00:12:09 -Táhneme to.
  • 00:12:11 -Pracujeme, jako by nám bylo 20.
    Nechceme to vzdát.
  • 00:12:15 -Ono nám také nic jiného nezbývá.
  • 00:12:18 Problém je, že mladá generace
    pomalu roste a zůstala nejistota,
  • 00:12:24 co bude, až my nebudeme moct vůbec.
  • 00:12:28 Jestli to naši nástupci zvládnou.
  • 00:12:32 A jestli to ti mladí
    vůbec přijmou.
  • 00:12:35 Jestli se jim taková cesta
    bude líbit.
  • 00:12:39 -To jsem byl na střední škole.
  • 00:12:42 Tady jsem já
    a to jsou moji kamarádi.
  • 00:12:45 Ten také soukromě hospodařil.
  • 00:12:47 Ten pak dělal předsedu družstva
    a ten dělal u plemenářů.
  • 00:13:05 -Kolik tady máte zvířat?
  • 00:13:07 -Máme kolem 260-270 na volno.
    Trochu se to liší.
  • 00:13:12 Kolem 100 krav
    a od toho je veškerý odstav.
  • 00:13:16 Zástavové býčky prodáváme
    o váze kolem 250 kg,
  • 00:13:20 protože už nemáme tolik prostoru,
  • 00:13:23 abychom je mohli vykrmovat
    do konečné váhy.
  • 00:13:27 Máme 38 ha pastvin.
  • 00:13:30 To máme rozděleno na 5 oddělení.
  • 00:13:33 Aby se to nepošlapalo, tak je
    pustíte do jednoho oddělení,
  • 00:13:37 a když to spasou,
    tak je dáte do druhého.
  • 00:13:40 Zbytek zmulčujete.
  • 00:13:42 -Chodí na noc domů,
    nebo jsou venku?
  • 00:13:45 -Jak chtějí.
  • 00:13:46 Některá zůstane na pastvině
    a některá se vrátí.
  • 00:13:49 Jsme na kraji vesnice
    a vždy máme pruh pastvin,
  • 00:13:52 pruh pole a za tím les.
  • 00:13:54 -V jakém počtu lidí
    to obhospodařujete?
  • 00:13:57 -Teď momentálně jsou tady
    4 lidi na práci.
  • 00:14:00 -Ti musí asi opravdu hodně pracovat.
    -Oni opravdu pracují hodně.
  • 00:14:07 Teď tady máme převážně Ukrajince.
    Snacha je Ukrajinka.
  • 00:14:12 Jsou tady její bratři,
    švagr a synovec.
  • 00:14:28 -Já už jsem o tom mluvila
    i s vaším tatínkem.
  • 00:14:31 Na ty obrovské lány a všechno,
    co tady máte,
  • 00:14:34 máte strašně málo zaměstnanců.
    Překvapilo mě to.
  • 00:14:38 -Hlavně se moc nikdo nedá sehnat.
  • 00:14:41 Češi už mají většinou lepší práci
    a dělají třeba 5 dní v týdnu.
  • 00:14:45 Soboty a neděl nemusí.
    Už se do toho nikdo nežene.
  • 00:14:48 Lidi nechtějí mít starosti.
  • 00:14:50 Chtějí mít jednoduchou práci
    a být doma.
  • 00:15:16 -Návštěva, podívejte.
  • 00:15:18 Děti mu říkají Bonie.
    Matka ho zacrhla.
  • 00:15:25 Já pro tebe teď nemám mlíčko.
    Musím ti udělat.
  • 00:15:28 Syn ho přinesl.
  • 00:15:31 Žije se mnou v místnosti, spí tam
    a je to takový počůránek.
  • 00:15:36 Děti mu říkají Bonie.
  • 00:15:38 Asi mě považuje za maminku,
    tak chodí pořád se mnou.
  • 00:15:43 -Naďa k nám přišla tak,
    že pan Pivoda, který tady má
  • 00:15:47 Ukrajince, neměli tady ženský
    do kravína do dojírny.
  • 00:15:54 On přijel krásným česným fárem
  • 00:15:56 a z toho vystoupily
    dvě mladé holky.
  • 00:15:59 Naďa a Oleša.
  • 00:16:01 -Chodily jsme dojit krávy.
    Spaly jsme tady.
  • 00:16:10 Pořád jsem sem chodila
    a nějak jsem se mu zalíbila.
  • 00:16:18 -Ona sem přišla, měla ještě
    kamarádku, ta byla hrozně výřečná.
  • 00:16:23 Naďa mluvila málo.
  • 00:16:24 My jsme si mysleli,
    že syna umluví ta více mluvná.
  • 00:16:29 Trochu jsme měli strach,
    protože ta by nás umluvila všechny.
  • 00:16:33 Ono to nakonec dopadlo takhle.
  • 00:16:50 Na zimu se tady pomalinku dává
    jeden stroj po druhém
  • 00:16:54 a dává se to do pořádku.
  • 00:16:57 Je potřeba udělat věci,
    aby to bylo připraveno na jaro.
  • 00:17:14 -Selský stav v Trstěnici a okolí
    se rodil během 14. století.
  • 00:17:18 Ležela tu hranice mezi Čechami
    a Moravou, kterou tehdy
  • 00:17:22 tvořily hluboké lesy.
  • 00:17:24 Pozemky patřily církvi
    nebo šlechtě.
  • 00:17:27 Aby půda přinášela zisk,
  • 00:17:29 začala ji vrchnost rozdělovat
    mezi lidi, které sem dosídlila.
  • 00:17:33 V Trstěnici vznikala první
    selská stavení a rodily se
  • 00:17:37 první generace selských rodů.
  • 00:17:40 Eva Větrovská bádá v archivech,
  • 00:17:43 kde nahlíží do nedávno zapomenuté
    historie rodů.
  • 00:17:46 Každý rodokmen, který sestavuje,
    bývá jedinečný.
  • 00:17:50 Nikdy nemůže dopředu vědět,
    co její práce odhalí.
  • 00:17:53 Nyní se vydá po stopách předků
    Josefa Sotony.
  • 00:17:56 Pokusí se odkrýt příběhy lidí,
  • 00:17:59 kteří v Trstěnici žili
    a hospodařili už před staletími.
  • 00:18:04 -Josef Sotona nemůže být
    nikým jiným sedlákem,
  • 00:18:07 protože sám k tomu byl předurčen.
  • 00:18:10 A to jak ze strany svého tatínka,
    tak ze strany své maminky,
  • 00:18:13 kteří pocházejí
    ze starých selských rodů.
  • 00:18:15 A to z rodů Sotonů a Kopeckých.
  • 00:18:17 Historie těchto rodů sahá
    až do 16. století,
  • 00:18:21 kdy se v urbáři litomyšlského
    panství objevuje jméno
  • 00:18:26 Jiřího Sotony.
  • 00:18:28 Ovšem jestli se jedná o přímého
    předka pana Josefa Sotony,
  • 00:18:32 se dnes můžeme bohužel
    pouze domnívat.
  • 00:18:36 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:18:38 -Dobrý den, pane Sotona.
    Eva Větrovská, moc mě těší.
  • 00:18:42 -Dlouho jsme na vás čekali.
    -A já jsem tady.
  • 00:18:45 Přinesla jsem vám rodokmen.
  • 00:18:47 -Potřebovali bychom to vědět.
    Jsme zvědavi, jak to dopadne.
  • 00:18:51 Můžeme jít na to?
    -Určitě.
  • 00:18:53 Jdeme se na to podívat.
  • 00:18:55 Podíváme se na předky nejprve
    ze strany vašeho tatínka.
  • 00:19:00 U této větve jsme došli
    poměrně dost daleko.
  • 00:19:03 Došli jsme až do roku 1675,
    kdy umírá Urban Sotona v Trstěnici.
  • 00:19:08 Je to první matričně
    doložený předek rodu Sotonů,
  • 00:19:15 o kterém opravdu můžeme říct,
    že v Trstěnici žil
  • 00:19:18 a byl opravdu váš přímý předek.
  • 00:19:21 -Když správně otočí hlavu,
    tak půjde ven.
  • 00:19:26 -Nejstarší generace sedláků
    nebyli žádní boháči
  • 00:19:29 a pravděpodobně ani nejstarší
    předek Josefa Sotony Urban
  • 00:19:32 nebyl výjimkou.
  • 00:19:34 Půda, na které hospodařil,
    stále patřila vrchnosti.
  • 00:19:37 Evropu navíc v 17. století
    vydrancovala 30letá válka.
  • 00:19:41 Právo obhospodařovat přidělené
    lány se v rodině sedláka dědila
  • 00:19:46 z otce na syna, což už znamenalo
    alespoň nějakou jistotu.
  • 00:19:50 Za tu však musela rodina
    platit panstvu nemalé daně
  • 00:19:54 nebo odvádět značnou část
    produkce z hospodářství.
  • 00:19:57 Tvrdá a vytrvalá práce sedláků
    za sebou zanechává stopy.
  • 00:20:02 Venkov a krajina se začínají
    proměňovat.
  • 00:20:11 -Vezmu si rukavici,
    sprej a provaz.
  • 00:20:23 -Sedlák byl, dalo by se říct,
    základní kámen venkova.
  • 00:20:28 Jestli něco získáte tak velkou
    námahou, třeba vykácením lesa,
  • 00:20:33 zúrodňováním, tak ji chráníte.
  • 00:20:36 Sedlák měl k půdě
    obrovsky silný vztah.
  • 00:20:39 Měl také silný vztah k tomu,
  • 00:20:41 aby další generace
    na tom hospodařily.
  • 00:20:44 Toto je hlavní motiv sedláka
    i dnes.
  • 00:20:49 Když se narodil můj druhý syn,
    první syn k tomu není,
  • 00:20:53 ale ten druhý ano a já jsem
    vždy říkal, že se ten kluk
  • 00:20:56 narodil s gumákama na nohou.
  • 00:20:58 Ten přišel a ničeho se nebál.
    Do všeho šel.
  • 00:21:05 -Tady je děložní krček a má malý
    vstup. Je to široké jako malíček.
  • 00:21:10 Do toho se musím trefit.
  • 00:21:14 Lákala mě příroda.
    Byl to život v přírodě.
  • 00:21:21 Když mi bylo 14 let, začali jsme
    tady hospodařit a od té doby
  • 00:21:25 jsem tady byl každou sobotu
    a neděli.
  • 00:21:27 Táta mě se třeba ani nechtěl vzít,
    ale já jsem třeba přijel sám.
  • 00:21:32 Pak jsem tady byl pořád.
  • 00:21:48 -Tady je rod Kopeckých.
    Rod vaší maminky.
  • 00:21:53 Tam jsme se dostali
    až do 20. let 18. století.
  • 00:21:59 V Roce 1724 se měl pravděpodobně
    Matěj Kopecký narodit.
  • 00:22:03 Dala jsem tam slovo asi,
  • 00:22:05 protože to nebylo v matričním
    záznamu úplně jednoznačné.
  • 00:22:09 Ale co 100% vím, je to,
  • 00:22:13 že se v roce 1746 oženil
    v Lubné s Veronikou Flidrovou.
  • 00:22:20 Sňatek Václava Kopeckého
    a Kateřiny Kmuškové.
  • 00:22:24 Tento sňatek proběhl
    v lednu roku 1873
  • 00:22:30 a tímto datem se rodina Kopeckých
    přestěhovala do domu
  • 00:22:34 číslo popisné 102,
    kde Josef Sotona dnes hospodaří.
  • 00:22:39 -Toto je můj děda,
    otec mé matky a babička.
  • 00:22:44 Když se podívám na tuto stranu,
    tak tady vidím dalšího pradědu.
  • 00:22:48 Tady je s prababičkou.
    Tady je otec pradědy.
  • 00:22:53 Je to můj prapraděda.
  • 00:23:00 -Doba, kdy rod Kopeckých
    získává usedlost,
  • 00:23:04 na které dnes jejich potomci žijí,
  • 00:23:06 byla pro sedláky
    dobou obrovských změn.
  • 00:23:09 Ještě v 18. století byl sedlák
    pouhým nevolníkem,
  • 00:23:12 který drtinou většinu práce
    odvádí na panském.
  • 00:23:15 Ale v polovině 19. století
    přišel zásadní zlom.
  • 00:23:19 Bylo zrušeno poddanství.
  • 00:23:22 Ze sedláka se najednou stal
    sebevědomý člověk,
  • 00:23:25 který už pracuje a podniká
    na vlastní účet.
  • 00:23:28 Zlatá doba selského stavu nakonec
    vyvrcholí v době I. republiky.
  • 00:23:34 -Po vzniku Československa
  • 00:23:36 selský stav rozhodně zažíval
    své šťastné období.
  • 00:23:39 Politická reprezentace agrární
    strany, která v podstatě
  • 00:23:43 nechyběla v žádné meziválečné
    československé vládě,
  • 00:23:46 prosazovala hodnoty
    a zájmy selského stavu.
  • 00:23:51 Dvacetiletí I. československé
    republiky je oprávněně vnímáno
  • 00:23:55 z pohledu zemědělského
    hospodaření
  • 00:23:59 jako éra nebývale úspěšná.
  • 00:24:05 -Je zvláštní, také jsem o tom
    přemýšlela a jsem úplný lajk,
  • 00:24:10 že byla tendence remízky a meze,
    tedy to, co bylo přirozené,
  • 00:24:15 co vznikalo i sběrem kamenů,
    zadržovalo vodu,
  • 00:24:20 že se to srovnávalo, zaorávalo.
  • 00:24:24 Teď se to bude zase vracet.
  • 00:24:26 Klasický selský rozum se musí
    zase oživit,
  • 00:24:30 protože vody je opravdu málo.
  • 00:24:32 -My doufáme,
    že se to bude vracet.
  • 00:24:35 Byli bychom rádi, kdyby o dělaly
    ty velké podniky,
  • 00:24:38 které k tomu ale nemají sklon,
  • 00:24:40 protože potřebují používat
    velkou mechanizaci.
  • 00:24:43 My jsme třeba na jaře seli,
  • 00:24:46 byla tady poměrně velká
    větrná eroze.
  • 00:24:48 Traktory pomalu nebylo vidět.
  • 00:24:49 My tím, že máme úzká pole,
    tak jsem se koukali,
  • 00:24:52 jak ten oblak prachu letí.
  • 00:24:53 Na každé mezi z toho oblaku ubylo.
  • 00:24:55 Bylo vidět, že meze
    větrné erozi zabraňují.
  • 00:24:58 Zem zůstane na poli
    a neletí třeba až tam do města.
  • 00:25:12 Tady jsme vysázeli první remíz.
    Bude mít už tak 15 let.
  • 00:25:17 Potom jsme vysázeli alej kolem
    pastviny.
  • 00:25:21 Obsázeli jsme cestu stromy,
    které třeba zbyly z lesy.
  • 00:25:26 Ještě jsme udělali jednu alej
    k lesu, která je řidší,
  • 00:25:30 ale má asi 2 km.
  • 00:25:32 Na polích je vidět ta mezera
    v historii, kdy tady nikdo
  • 00:25:36 žádné stromy nesázel, protože
    tady jsou stromy kolem 100 let.
  • 00:25:41 Pak jsou tady stromy až 20leté,
  • 00:25:43 takže celé období komunismu
    se asi nic moc nevysazovalo.
  • 00:25:48 Stromy vytváří aspoň nějaký stín
    a krajina tolik netrpí suchem.
  • 00:25:53 Je to příjemné i pro člověka.
    Je to takové zpestření krajiny.
  • 00:26:03 Vždy jsem se tomu věnoval
    jen tak 2-3 dny ročně.
  • 00:26:06 Chtěl jsem sázet každý rok
    a myslel jsem, že to vysázím
  • 00:26:09 a vysadím tak 5 stromů
    a bude to stačit,
  • 00:26:12 ale dnešní doba prostě ukázala,
    že to nejde, že se musí sázet
  • 00:26:16 daleko víc, protože potřeba
    zalesnění krajiny
  • 00:26:19 suchem vzrostla, aby netrpěla
    větrnou erozí jako dřív.
  • 00:26:33 -To je pro mě moc krásná fotka.
  • 00:26:36 To je můj praděda a ten malý,
  • 00:26:38 to je můj táta a jeho bratr,
    strejda.
  • 00:26:44 -Pradědeček je tady.
  • 00:26:46 U něj je zajímavá informace
    v matrikách, protože on je
  • 00:26:50 v matrikách původně uváděn
    jako nemanželský, resp. políčko,
  • 00:26:54 kde má být jeho otec,
    je prázdné.
  • 00:26:57 Ovšem sňatek jeho otce Jana Sotony
    s Annou Hurychovou, který byl
  • 00:27:01 v roce 1877 jeho narození
    zlegitimoval.
  • 00:27:07 K tomuto sňatku jsou doloženy
    snubní protokoly, ve kterých Anna
  • 00:27:11 Hurychová přiznává,
    že v době sňatku má již dvě děti,
  • 00:27:15 a to Josefa Sotonu, kterému je
    v té době 10 let a ročního Jana.
  • 00:27:20 V těchto snubních protokolech
  • 00:27:22 Jan Sotona uvádí, že se jedná
    o jeho syny.
  • 00:27:24 Ovšem jestli byl opravdu
    biologickým otcem
  • 00:27:26 se dnes můžeme pouze domnívat.
  • 00:27:28 Proč ke sňatku došlo až v pozdější
    době je zahaleno rouškou tajemství.
  • 00:27:32 Zda sňatku někdo bránil,
    nebo se rodiče nevzali z jiných,
  • 00:27:36 třeba i praktičtějších důvodů,
    dnes bohužel nevíme.
  • 00:27:39 Sám Josef patřil mezi velmi
    vážené sedláky v Trstěnici
  • 00:27:43 a okolí a sám se také v roce 1898
    stal členem trstěnického
  • 00:27:47 jednatelství Státní spořitelny
    v Litomyšli.
  • 00:27:51 -On v podstatě neměl žádné školy,
    ale myslím, že by se bez problémů
  • 00:27:57 vyrovnal lidem, kteří mají
    vysokou školu a podobně.
  • 00:28:01 Ohromně mu to myslelo.
    Měl důstojnost.
  • 00:28:06 I na té fotce vidíte,
    jak on na tom koni perfektně sedí,
  • 00:28:13 rovně a ve vysokém věku.
  • 00:28:16 Třeba praděda, když jsme otevřeli
    jeho album, tak na první stránce
  • 00:28:20 nebyl člověk.
  • 00:28:22 Tam byl kůň.
  • 00:28:23 Tady vidíte vztah sedláka ke koním.
  • 00:28:26 Vidíte,
    jak to na hospodářstvích bylo.
  • 00:28:29 Na našem statku to uvidíte tady.
  • 00:28:32 Přijdete sem hlavním vchodem
    do místnosti a na stranu z chodby
  • 00:28:36 byla obytná část, byla to jedna
    nebo dvě místnosti.
  • 00:28:39 V nich bydlely všechny generace.
  • 00:28:42 Na druhou stranu přes chodbu
  • 00:28:44 nebylo nic jiného
    než maštal pro koně.
  • 00:28:46 Ten kůň pro ně byl tak blízký,
    měli k sobě tak blizoučko.
  • 00:28:50 Když vyšli na chodbu už slyšeli,
    co kůň dělá.
  • 00:28:53 Sedlák, když ráno vstal,
    nešel se sám najíst,
  • 00:28:57 nejdřív nakrmil koně.
  • 00:29:00 To je Piškot.
    -Nazdar Piškote.
  • 00:29:03 -Už má svá léta.
    -Kolik mu je?
  • 00:29:06 -Vendulko, kolik mu je.
  • 00:29:08 -V prosinci mu bylo 18,
    teď v prosinci mu bude 19.
  • 00:29:12 -To je ještě Jura.
  • 00:29:22 Jak se jmenuje?
    -Bobulka.
  • 00:29:24 -Kolik jí je?
    -10 let.
  • 00:29:27 -A tobě je?
    -14.
  • 00:29:29 -Tak to jste skoro stejně staré.
    Jak ji máš dlouho?
  • 00:29:33 -Asi měsíc.
  • 00:29:35 -A to už zvládáš na tak otevřeném
    prostoru všechno i cval?
  • 00:29:40 Po měsíci?
  • 00:29:41 -Ne, ne, jen klus a krok.
    -A baví tě to?
  • 00:29:44 -Jo.
  • 00:29:47 -Tak Bobulko,
    ty tady máš krásný život.
  • 00:29:50 Myslím, že když se tahle
    rozhlédneme, tak o takových
  • 00:29:54 pastvinách by se některým
    koníčkům mohlo nechat jen zdát.
  • 00:29:58 A co hospodářství? To tě baví?
    -Docela jo.
  • 00:30:01 -Pomáháš taky?
    -Ano.
  • 00:30:03 -A co na tom máš nejraději?
    Nejraději na tom životě.
  • 00:30:06 -Koně.
  • 00:30:16 -Jaromír Sotona
  • 00:30:18 se z komunistického vězení
    vrátil ve špatném stavu.
  • 00:30:21 Bylo jasné, že na rodovém statku
    už hospodařit nebude.
  • 00:30:24 Z Trstěnice se s rodinou
    odstěhoval a se ženou
  • 00:30:27 v následujících desetiletích
    pracovali v různých
  • 00:30:30 pomocných profesích.
  • 00:30:32 Syn Josef, kterého neopouštěla
    touha hospodařit,
  • 00:30:35 vystudoval vysokou zemědělskou
    školu a pracoval jako zootechnik.
  • 00:30:39 Na jejich statku, který budovaly
    generace sedláků, se usadilo
  • 00:30:43 jednotné zemědělské družstvo.
  • 00:30:51 Přijel jsem pro prasata
    jako závozník a ten jeden,
  • 00:30:55 co pomohl tátovi do basy, říká:
    "Chlapi, pojďte na párek."
  • 00:31:05 Řidič se šéfem šli
    a já jsem zůstal sedět v autě.
  • 00:31:09 On otevřel a povídá:
    "Míro, pojď taky."
  • 00:31:12 Já jsem řekl: "Vy si myslíte,
    že zachráníte to,
  • 00:31:16 co jste nám ukradli
    tím párkem?"
  • 00:31:19 Předseda si sem nastěhoval
    svého příbuzného.
  • 00:31:22 Ten parchant vytrhal
    všechny dveře, okna.
  • 00:31:25 -Tady to vypadalo,
    jako by tady spadla bomba.
  • 00:31:28 Tady byl dobytek.
  • 00:31:30 -Tam to všechno vybourali,
  • 00:31:32 aby mohli házet slámu
    a já nevím, co všechno.
  • 00:31:40 Kdo byl první předseda?
  • 00:31:43 -Já bych řekla, že Jandera,
  • 00:31:45 protože ten nás tady
    odsud všechny vyhnal.
  • 00:31:47 On měl doma jednu kravičku,
    mizernej žebřiňák
  • 00:31:53 a houby tomu rozuměl,
    ale dělal předsedu.
  • 00:31:56 Podle toho to pak vypadalo.
  • 00:31:58 Všechno...
  • 00:32:00 ...zmršili.
  • 00:32:02 Úplně zničili vesnici.
  • 00:32:09 -Kuchyň byla úplně zdevastovaná.
    Byly tam směsi, šrot, všechno.
  • 00:32:13 Tam už nic nebylo.
  • 00:32:16 To byla totální devastace
    celého statku.
  • 00:32:19 To si nikdo neumí představit.
  • 00:32:26 -Já, aby to nespadlo,
    jelikož to družstvo neopravovalo,
  • 00:32:30 tak jsme to začali opravovat
    my sami.
  • 00:32:33 Pochopitelně základem všeho
    je oprava střech,
  • 00:32:36 tak jsme opravovali,
    aby do budovy neteklo.
  • 00:32:39 Začali jsem střechami
    a postupně jsme je opravili.
  • 00:32:42 -Tady pod vámi hospodařilo
    družstvo špatně se zvířaty
  • 00:32:46 a vy jste tady lezl po střechách
    a opravoval jste vlastně něco,
  • 00:32:49 co vám nepatřilo.
  • 00:32:51 -Ano, tak to přesně bylo.
  • 00:32:53 -Kolik vám bylo let,
    když jste s tím začal?
  • 00:32:55 -To jsem začal chodit
    na střední školu,
  • 00:32:57 takže nějakých 16 let.
  • 00:32:59 -Takže to jste dělali
    na své náklady.
  • 00:33:01 -Naprosto na své.
    -Nikdo vás nepodpořil.
  • 00:33:04 -Ne.
  • 00:33:09 Babička Kopecká byla jedním
  • 00:33:12 z nejvíce rozhodujících lidí
    na tomto statku.
  • 00:33:15 Já bych řekl, že vůbec nejvíc
    rozhodující, protože to byla
  • 00:33:18 opravdu pravá selka a díky ní
    se ten statek udržel.
  • 00:33:22 Ona tvrdila, že v žádném případě
    tady nesmím zbourat
  • 00:33:26 ani jednu cihlu, protože tohle
    socialistické hospodářství,
  • 00:33:30 která tady funguje,
    nemůže vydržet.
  • 00:33:33 Jednou se to stejně vrátí
    do soukromých rukou,
  • 00:33:36 a ještě já budu
    soukromě hospodařit.
  • 00:33:40 Škoda byla,
    že ona se toho nedožila.
  • 00:33:48 Dědovi říkali děda Frantík.
    On byl strašně šikovný.
  • 00:33:52 Byl takový jemný.
  • 00:33:54 Říkají, že mám hodně věcí po něm.
  • 00:33:57 Třeba malinké ruce.
  • 00:33:59 Já mám na chlapa
    strašně malinké ruce.
  • 00:34:02 Máma měla také takové ruce,
    ale co s nimi nadělala práce.
  • 00:34:06 Děda byl takový slaboučký,
    ale byl na všechno hrozně šikovný.
  • 00:34:10 Všechno uměl udělat.
    Byl ohromně vzdělaný.
  • 00:34:13 Pořád nám četl.
  • 00:34:15 Četl třeba do půlnoci
    a ráno vstával.
  • 00:34:17 -Co četl, co měl rád?
    -On četl hlavně historii.
  • 00:34:21 Nebo i knihy o malířství,
    to byl jeho koníček.
  • 00:34:24 On odjakživa maloval.
  • 00:34:35 Dělal různé akvarely apod.
  • 00:34:38 Dělal i zátiší.
    Strašně rád maloval staré chalupy.
  • 00:34:41 Tohle si velmi dobře pamatuji.
    To byla stará kovárna.
  • 00:34:47 Na tom kopci jsme jako děti
    sáňkovali.
  • 00:34:50 Tady byl pak náhon.
  • 00:34:52 -Já vás tady na té cestě
    úplně vidím.
  • 00:34:54 -Že jo?
  • 00:34:55 To zná i moje žena velmi dobře,
  • 00:34:57 protože tahle ulice
    tady pokračuje.
  • 00:35:00 Jmenovala se Benátská.
    Na té ulici bydlela i moje žena.
  • 00:35:06 -A i ty jsi tam bydlel.
    -I já jsem tam bydlel.
  • 00:35:09 Seznámili jsme se nakonec
    úplně jiným způsobem.
  • 00:35:12 Seznámili jsme se
    na maškarním plese.
  • 00:35:15 -Za co jste byla,
    jakou jste měla masku?
  • 00:35:18 Pamatujete si to?
  • 00:35:19 -Já za šaška a on byl námořník.
    -Šašek s námořníkem.
  • 00:35:23 -Dobře se nám spolu tancovalo,
    a když jsme se odmaskovali,
  • 00:35:26 tak jsme se divili.
  • 00:35:28 -To bylo až tak zamaskované,
    že jste se nepoznali?
  • 00:35:31 -Ne, my jsme se nepoznali.
  • 00:35:33 Ona měla se svou kamarádkou
    stejnou masku.
  • 00:35:36 -Tak to jste si vybral
    toho správného šaška.
  • 00:35:39 Možná jsme teď tady nemuseli být.
  • 00:35:41 -Ani nebudu říkat,
    podle čeho jsem to vybíral,
  • 00:35:44 protože to by se asi moc nehodilo.
  • 00:35:46 -Podle čeho jste si vybíral
    na šaškovi?
  • 00:35:49 -Jeden šašek neměl...
    A ten druhý měl...
  • 00:35:52 Tak jsem si vybral toho,
    co měl trochu víc.
  • 00:35:56 Takhle jsme se tedy seznámili.
  • 00:36:04 -Tady na trstěnickém hřbitově
    odpočívá kdo?
  • 00:36:08 Tady v tom místě v novém háji
    odpočívá babička s dědou.
  • 00:36:13 Jsou to tátovi rodiče.
  • 00:36:18 Děda byl pravý, silný,
    mohutný sedlák a myslel,
  • 00:36:22 že všechno svou silou zmůže.
  • 00:36:25 Takový on byl.
  • 00:36:27 Dokonce v tom r. 58.,
    když ho donutili jít do družstva,
  • 00:36:31 tak řekl: "My vám to
    ještě jednou ukážeme."
  • 00:36:34 Ale on to nemyslel fyzicky,
    ale že jim ukážeme přesně to,
  • 00:36:38 co jsme s tátou udělali.
  • 00:36:40 Že se jednou vrátíme a dokážeme
    znovu to hospodářství zvednout
  • 00:36:46 a hospodařit.
  • 00:36:48 Takhle on to myslel.
    A to se skutečně podařilo.
  • 00:36:52 Myslím, že kdyby to dnes viděl,
    měl by obrovskou radost.
  • 00:36:56 Ale bohužel můj bratranec
    pole pronajímá družstvu.
  • 00:37:00 To by se mu asi příliš nelíbilo.
  • 00:37:04 Lidi kolem mu totiž taky nedělali
    příliš dobře.
  • 00:37:11 Babička byla taková drobná,
    štíhlounká.
  • 00:37:17 Učila nás zbožnosti, abychom se
    večer pomodlili Otčenáš.
  • 00:37:21 Když načínala chleba,
    udělala křížek.
  • 00:37:24 Vedla nás k tomu,
    abychom se řídili Desaterem.
  • 00:37:27 Ona vždycky říkávala:
  • 00:37:29 "Nemusíš chodit pořád do kostela,
    ale je potřeba se tím řídit."
  • 00:37:51 V dnešní době musím hlavně
    udržet stav v půdě.
  • 00:37:55 To je hlavní výrobní prostředek.
  • 00:37:58 Já se hrozím toho,
    jak půda ubývá výstavbou
  • 00:38:02 a jak se s ní v různých místech
    šeredí.
  • 00:38:06 Pak má člověk obavy z toho,
    jak teď klesá množství vody,
  • 00:38:10 která je v půdě zadržovaná.
  • 00:38:13 Můj táta mi vždycky říkal, že
    v říčce Loučná, i když je pramen
  • 00:38:17 asi 8 km odsud, tekla voda
    za jeho mládí vždycky.
  • 00:38:21 Dnes neteče prakticky vůbec.
  • 00:38:24 Končí zima, sněhu bylo dost
    a nevidíte tam vodu.
  • 00:38:27 Prostě tam ta voda chybí.
  • 00:38:29 To jsou hodnoty, které sedlák
    sledoval, které se snažil udržet.
  • 00:38:34 Všude se snažili dělat vodoteče,
    tůně. Tady se tomu říkalo louže.
  • 00:38:39 Byla to místa na poli.
  • 00:38:42 Když přišla větší voda,
  • 00:38:44 tak se tam stáhla a samozřejmě
  • 00:38:46 s sebou splavila
    i nějakou tu zeminu.
  • 00:38:49 Když pak odtekla, vsákla se
    do spodních vrstev, tak oni,
  • 00:38:53 když vozili na pole třeba hnůj,
    tak k tomu přihodili i tu zeminu,
  • 00:38:57 když jeli kolem.
  • 00:38:59 Vraceli ji zpět na pole,
    aby neodtekla pryč.
  • 00:39:02 Vážili si jí.
  • 00:39:09 -Když se v roce 1989 zhroutil
    komunistický režim, začaly se
  • 00:39:13 majetky a půda vracet
    do původních rukou.
  • 00:39:16 Selský stav byl po necelých
    42 letech totalitní vlády
  • 00:39:20 téměř rozvrácen.
  • 00:39:23 Tradice hospodaření, která byla
    v rodinách udržována po několik
  • 00:39:27 staletí, byla přerušena
  • 00:39:29 a celá jedna generace ztratila
    vztah k půdě.
  • 00:39:32 Bylo jen málo těch,
  • 00:39:33 kteří měli odvahu pokusit se
    na své předky navázat.
  • 00:39:37 Sotonovi požádají o navrácení půdy
    i statku a Josef Sotona
  • 00:39:41 po mnoha letech opět zaseje obilí
    a tím se splní sen jeho otce.
  • 00:39:50 -Když nám to vrátili,
    jezdil jsem se sanitou.
  • 00:39:54 Vyprdl jsem se na to
    a dva roky jsem tady byl.
  • 00:39:57 Pak jsem se zase vrátil,
  • 00:40:01 protože jsme to nemohli finančně
    zvládnout.
  • 00:40:04 Houby tady bylo, že jo.
    Začátky byly hrozné.
  • 00:40:08 Hrozné.
  • 00:40:11 -Ty kombajny jsme dostali
    v restituci.
  • 00:40:14 To bylo jediné trochu solidnější,
    co jsme v restituci dostali.
  • 00:40:19 To byla padesátka traktor.
  • 00:40:21 Ten jsme koupili
    za 99 tisíc úplně nový.
  • 00:40:24 To byl první traktor,
    který jsme měli.
  • 00:40:42 Byl to obrovský záhul.
  • 00:40:45 Bylo to brzy od rána
    dlouho do večera.
  • 00:40:48 Mnohdy byly problémy,
    k porodům jsme chodili v noci.
  • 00:40:51 Byl to obrovský záhul.
  • 00:40:53 Já se až někdy divím,
    že jsem to vůbec vydržel.
  • 00:40:57 Byl to skutečně obrovský nápor.
  • 00:41:00 Vydržíte to ale proto,
    protože tomu věříte a chcete to,
  • 00:41:04 prostě za tím jdete.
  • 00:41:06 Je to váš cíl.
  • 00:41:09 -Vždy, když položím otázku,
    tak se váš muž ujme první slova.
  • 00:41:13 Mě zajímá, co mi k tomu řeknete vy,
    protože vaše drobné glosy,
  • 00:41:17 že žena jezdila stále do lázní
    a vy řeknete, že jste tam byla 2x,
  • 00:41:22 to znamená, že každý tu realitu
    vidí trošku jinak.
  • 00:41:27 -Já myslím, že nám do manželství
    hodně zasahovalo to zemědělství,
  • 00:41:31 hospodaření a ta nová situace,
    která vznikla.
  • 00:41:35 Já jsem ten dvůr poprvé poznala,
    když tady bylo hnojiště.
  • 00:41:39 Mysleli jsme, že tady budeme
    jezdit na chalupu,
  • 00:41:43 tak jsme si tady nasázeli růžičky
    a bylo to krásné.
  • 00:41:46 Pak přišel převrat a začaly se tady
    stavět budky pro telata.
  • 00:41:51 14letý syn, který sem dojížděl
    ze školy, tady začal krmit telata,
  • 00:41:55 všechno bylo funkční a to krásné,
    co jsme chtěli, bylo někde vzadu.
  • 00:42:00 -A bylo po růžičkách.
  • 00:42:01 -Ale zároveň, když je to těžké,
  • 00:42:04 tak vám připadá, že to musíte
    zvládnout.
  • 00:42:06 Myslím, že některé situace
    nás ještě víc spojily.
  • 00:42:11 -My jsme se vždy scházeli
    jen pracovně.
  • 00:42:15 Nejstarší brácha,
    když byla práce hotová, tak zavelel:
  • 00:42:19 "Všichni na ubytovny domů!"
  • 00:42:21 My jsme domov brali
    jen jako ubytovnu
  • 00:42:24 a jako rodina jsme byli v práci.
  • 00:42:30 Jako bráchové jsme drželi
    pohromadě a pomáhali jsme si,
  • 00:42:34 protože jsme v těch 50. letech
    zažili křivdy.
  • 00:42:39 Proto si myslím,
    že nás to dost stmelilo.
  • 00:42:45 Tady jsme už všichni tři.
  • 00:42:48 To jsem já v těch brýlích,
    starší brácha, mladší brácha
  • 00:42:53 a tady máme pejska.
  • 00:42:57 S dovolenou je to tak,
    že já musím vše podřídit farmě.
  • 00:43:01 A i když bych měl mít dovolenou,
    tak by musel jet někdo jiný,
  • 00:43:05 pokud mám něco vážného
    a důležitého.
  • 00:43:07 Já pak prostě nepojedu.
  • 00:43:09 To v žádném případě.
  • 00:43:10 Pro mě je tohle Alfa a Omega,
    tu farmu udržet
  • 00:43:12 a mít ji v pořádku.
  • 00:43:14 Pokud musím něco zařizovat,
    vzdám se všeho.
  • 00:43:18 Letos to bylo tak,
    že žena objednala zájezd,
  • 00:43:21 ale já si moc nepamatuji ta data,
    takže došlo k tomu, že jsem si
  • 00:43:27 nevzpomněl, že jsou dožínky,
    a nezkoordinovali jsme to.
  • 00:43:31 -Teď už to v pořádku vyjde.
  • 00:43:33 Je to až po dožínkách, takže to
    všechno půjde. Nebude problém.
  • 00:43:37 -Tak nebude problém.
  • 00:43:39 Pustím si ven krůty.
  • 00:43:42 -Nebývalo to tak těžké.
    Zamlada to bylo lepší.
  • 00:43:45 Teď už dovolená není priorita.
  • 00:43:48 -Já vím, že to je takové blbé
  • 00:43:50 a já musím kolikrát všechny
    i utiskovat.
  • 00:43:54 Držet je co nejníž finančně,
    aby si nevymýšleli,
  • 00:43:57 aby byla osobní spotřeba co nejmenší
    a všechno dát do investic.
  • 00:44:02 Tohle je moje reakce
    na všechny tyto věci.
  • 00:44:05 Oni mě pořád tlačí
    do takových spotřebních věcí.
  • 00:44:07 Já jim pořád říkám, že ne.
  • 00:44:09 Na co budeme mít doma haldy věcí.
  • 00:44:11 Na co budeme mít něco,
    co nepotřebujeme.
  • 00:44:13 -Tady se mluví o hrdinství
    a o obětech, ale oni musejí
  • 00:44:17 ty oběti pokládat i ti další lidé.
  • 00:44:20 Taky musí něco obětovat.
  • 00:44:23 Pak si každý musí něco
    vybojovat pro sebe.
  • 00:44:26 A dokonce i pro toho, který to
    nechápe, že i pro něj je to dobře.
  • 00:44:51 -Takový krásný vůz máte.
    -To byl můj sen.
  • 00:44:55 -To je asi jen takový rozmar.
    Tady do hospodářství to asi není.
  • 00:44:59 -Je to spíš rozmar.
  • 00:45:01 -Dávali jste ho nějak odkupy,
  • 00:45:03 nebo byl v takovémto
    krásném stavu?
  • 00:45:05 -On byl v poměrně dobrém stavu.
  • 00:45:07 Měl špatná jeden blatníček
    na pravé straně.
  • 00:45:10 Tam se to vysazovalo.
  • 00:45:12 Opravilo se to
    a pak se potřebovala udělat nová oj,
  • 00:45:15 protože stará byla zteřelá.
  • 00:45:17 -Když tady máte tolik práce,
  • 00:45:19 tak jak často si s kočárkem
    vyjedete?
  • 00:45:22 -Zatím právě moc často ne.
    Zatím nám to moc často nevyjde.
  • 00:45:26 Když si ale člověk sedne a pěkně
    jede na té kárce, tak je to paráda.
  • 00:45:35 Dnes se tady chystají staročeské
    dožínky.
  • 00:45:39 Pořádají se tady už spoustu let.
  • 00:45:43 My už máme posekáno
    a máme po žních, tak se oslavuje.
  • 00:45:48 -Všichni už mají posekáno.
  • 00:45:52 Všichni hospodáři v Trstěnici
    už mají hotovo.
  • 00:45:55 Úplně všichni.
  • 00:45:58 Přijeli Jenšovi z Prahy. Babička
    paní Jenšové je sestra mého dědy.
  • 00:46:04 Máme stejného pradědu.
  • 00:46:08 -Pradědeček je pro nás
    něco jako persona,
  • 00:46:11 kterou jsme se vždy snažili
    uspokojit a líbit se mu.
  • 00:46:16 Vždy na tom byl v rodině někdo
    špatně a někdo byl na tom zase
  • 00:46:21 dobře, tak jsem se vzájemně
    podporovali.
  • 00:46:24 Bylo to už od války,
    co si pamatuju.
  • 00:46:26 Maminka říkala,
  • 00:46:28 že jsem si sem vždy jezdili
    pro potraviny.
  • 00:46:30 Oni zase, když zavřeli Míru,
    dostali se do velmi prekérní
  • 00:46:34 situace, kluci byli malí,
    neměli peníze, tak jsme je
  • 00:46:38 taky trochu podporovali.
  • 00:46:42 Dávali jsme jim šatstvo, léky
    a léčení, zkrátka vše,
  • 00:46:45 co jsme mohli.
  • 00:46:46 Jezdili jsme sem
  • 00:46:48 a pořád jsme tady
    nějakým způsobem byli.
  • 00:46:51 Naši rodiče nás k tomu vedli,
    aby se nepřerušila kontinuita.
  • 00:46:54 Díky tomu sem jezdíme dosud
    a teď sem jezdí i má dcera
  • 00:46:58 a má vnoučata.
  • 00:47:18 -Letos byla dobrá sklizeň,
    protože byl vlhčí rok.
  • 00:47:22 Myslím, že toho bylo
    kolem 60 metráků.
  • 00:47:24 My to tedy nevážíme,
  • 00:47:26 ale měli jsme problém to vůbec
    někam dostat, takže jsme spokojení.
  • 00:47:30 Jen se ty žně trochu táhly,
    protože trochu poprchávalo,
  • 00:47:34 takže to trvalo dlouho.
  • 00:47:35 My to musíme sekat suché.
  • 00:47:37 Nemáme dosoušení,
    takže nám to trvá dlouho.
  • 00:47:39 Když byl člověk mladší,
    tak měl radost z toho,
  • 00:47:42 že se něco narodí, že to roste
    a když je starší, má spíš radost,
  • 00:47:45 že jsou z toho nějaké peníze.
  • 00:47:47 Ty hodnoty se mění,
    protože se do toho dá práce,
  • 00:47:51 tak aby z toho něco bylo.
  • 00:47:53 Pak se za ty peníze
    zase dá něco pořídit.
  • 00:47:56 Člověk to ale nedělá jen pro zisk,
    ale i pro potěšení.
  • 00:48:02 Chce, aby bylo to pole v pořádku,
    zvířata byla zdravá
  • 00:48:06 a nemůže to dělat jen proto,
    aby tam byl výnos.
  • 00:48:20 -Přišel za mnou jeden příbuzný
    s tím, že máme společného pradědu.
  • 00:48:24 Ptal se, jestli nechci koupit les.
  • 00:48:27 Že jsou to ale jen pařezy,
  • 00:48:29 že to museli vykácet
    kvůli kůrovce.
  • 00:48:32 Že mi to nechá ale hodně levně.
    Bylo toho 0,75 ha.
  • 00:48:36 Koupil jsem to a trnul jsem strachy,
    jak to řeknu synovi,
  • 00:48:39 jestli nebude nadávat.
  • 00:48:41 Říkal mi, že pořád něco kupuju
    a kdo má pak dělat tu práci.
  • 00:48:47 -Už jsme od něj zvyklí
    na taková překvapení.
  • 00:48:51 Když se o něj postará a osází ho,
    když je vykácený,
  • 00:48:54 tak se nic neděje.
  • 00:49:02 Na jaře to je vysázené.
    Dělali jsme ohradu.
  • 00:49:07 Udělalo se to také kvůli chránění
    náletu a zbytek,
  • 00:49:11 který není zarostlý,
    tak se všechno přesází.
  • 00:49:15 Vysadili jsme buky, dali jsme se
    nějaký javor.
  • 00:49:22 Převážně jsou tady ale listnáče.
    Je tady pár douglasek.
  • 00:49:26 Je to oplocené, protože tady je
    hodně náletů jedle,
  • 00:49:30 tak aby ta jedle tady vydržela,
    aby ji neožrala srnka.
  • 00:49:36 -Já to nedělám pro sebe.
  • 00:49:38 Člověk takovouto věc
    nemůže dělat pro sebe.
  • 00:49:40 To musí dělat pro další generace.
    Les neděláte ani pro vnuky.
  • 00:49:45 Když tady má vyrůst nějaký
    90letý strom,
  • 00:49:48 tak to už budou moji pravnuci.
  • 00:49:51 Když já to neudělám,
    mí pravnuci to mít nebudou.
  • 00:49:54 Když jsem viděl svého pradědu,
    ten se choval stejně,
  • 00:49:57 stejně děda i táta.
  • 00:49:59 Já nepotřebuji jezdit 3x za rok
    k moři, já jdu raději do lesa.
  • 00:50:03 Tady vidím naši krásnou krajinu,
  • 00:50:05 kterou je potřeba chránit
    a udržet pro další generace.
  • 00:50:13 -Myslím, že nejdůležitější sen
  • 00:50:16 pro mě je, aby mé děti
    žily spokojeně.
  • 00:50:21 Děti a samozřejmě i vnoučata.
  • 00:50:26 Asi není větší sen než toto.
  • 00:50:29 Dožít se toho, že syn žije v klidu,
    že si může odpočinout,
  • 00:50:36 že si může užít své rodiny.
  • 00:50:40 To je pro mě asi největší sen.
  • 00:50:44 Děkuju.
  • 00:50:49 -Jsem totálně zavázaný
    svým předkům.
  • 00:50:52 Vidíte to jasně z toho,
    co jsem musel obětovat tomu,
  • 00:50:56 abych obnovil hospodářství.
  • 00:50:59 Bylo to neskutečné úsilí
    za pomoci celé rodiny.
  • 00:51:03 Nejsem v tom sám.
  • 00:51:05 Když jsem viděl svého tátu,
    jak byl šťastný,
  • 00:51:08 že jsme se toho mohli znovu ujmout,
    jeho touhu po tom,
  • 00:51:12 mít rodnou hroudu zase zpět
    a hospodařit na ní,
  • 00:51:17 jakou z toho měl obrovskou radost,
    jak ho to dojímalo,
  • 00:51:21 když viděl první osení na jaře.
  • 00:51:26 Ta naše selská krev, ta tam je.
    Ta se tam drží.
  • 00:51:31 Já pořád doufám,
  • 00:51:32 že se tam bude držet
    i další generaci.
  • 00:51:35 Skryté titulky: Eva Hadwigerová
    Česká televize 2020

Související