iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
17. 6. 2012
16:00 na ČT2

1 2 3 4 5

13 hlasů
5895
zhlédnutí

Cesty víry

Začalo to na Maninách

Portrét Dana Drápala, zakladatele církve Křesťanská společenství, intelektuála a teologa

26 min | další Náboženské »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Cesty víry - Začalo to na Maninách

  • 00:00:00 .
  • 00:00:26 Tak račte dál, přátelé!
  • 00:00:45 Tato chvíle
    je pro mne velmi nostalgická,
  • 00:00:48 v tuto chvíli jsme v prostoru
    bývalé kotelny Tyršova domu.
  • 00:00:54 Jsem tady po 37 letech.
  • 00:00:58 Kotle už tady nevidím,
    tady býval kotel zvaný "Babeta?,
  • 00:01:02 tady byl kotel zvaný "Máňa?,
    tady kotel zvaný "Anče?
  • 00:01:06 a na konci byl kotel "Cyril?,
  • 00:01:09 kterému jsme říkali "zasloužilý
    kotel Klementa Gottwalda?.
  • 00:01:14 V této kotelně
    jsem strávil mnoho měsíců,
  • 00:01:17 měli jsme tady krásný kolektiv,
  • 00:01:20 topil tady se mnou
    pozdější senátor Daniel Kroupa
  • 00:01:24 a nynější ředitel
    Knihovny Václava Havla
  • 00:01:28 Martin Palouš
    a překladatel Karel Palek.
  • 00:01:35 První místo v kotelně
    bylo místo v kotelně hotelu Jalta.
  • 00:01:41 To jsem si našel,
    protože jsem se během studií oženil
  • 00:01:45 a potřebovali jsme z něčeho žít.
  • 00:01:47 Já jsem doufal, že po vystudování
    a odkroucení vojny
  • 00:01:51 nastoupím
    na nějaký evangelický sbor,
  • 00:01:54 ale nedostal jsem tehdy
  • 00:01:57 státní souhlas
    k výkonu duchovenského povolání.
  • 00:02:01 A zdálo se mi tehdy,
  • 00:02:03 že jsou mi kotelny souzeny
    po celý zbytek mého života.
  • 00:02:08 Na podzim r. 1976
    jsem měl nečekaný telefonát,
  • 00:02:12 kdy mi můj předchůdce
    z holešovického sboru farář Prosek
  • 00:02:18 volal a ptal se mě,
  • 00:02:20 zda bych byl ochoten
    nastoupit do Holešovic
  • 00:02:23 jako evangelický vikář.
  • 00:02:26 Já jsem říkal:
    klidně to můžete zkusit,
  • 00:02:29 ale když mně nedali souhlas
    na zapadlou vesničku na Vysočině
  • 00:02:32 tak mi určitě nedají souhlas
    na pražský sbor.
  • 00:02:36 Ale k mému velkému překvapení
    uprostřed nejtužší normalizace
  • 00:02:40 jsem ten souhlas dostal.
  • 00:02:59 Ocitáme se pomalu na místě činu.
  • 00:03:01 Jsme na rohu
    ulice Dělnické a ulice Na maninách.
  • 00:03:06 Tady stojí nyní vysoká budova,
    kterou postavili v r. 1985.
  • 00:03:12 Předtím byl v těchto místech
    ještě malý parčík,
  • 00:03:15 kde jsem vedl
    své první pastorační rozhovory,
  • 00:03:19 zvláště v letních měsících.
  • 00:03:23 A nyní se blížíme k tomu domu,
    kde se scházel sbor.
  • 00:03:27 Sbor se scházel v místnosti,
    vytvořené propojením
  • 00:03:30 bývalého chrámu a jeho skladu.
  • 00:03:35 Touto ulicí v 2. polovině 80. let
    proudily několikrát týdně lidé,
  • 00:03:41 bylo tady opravdu velice živo,
    samozřejmě některým to vadilo,
  • 00:03:47 zřejmě nevadil tolik hluk,
    linoucí se z hospod,
  • 00:03:52 ale vadil zpěv, linoucí se z oken
    sborové budovy,
  • 00:03:56 proto jsme museli mít
    i v parném létě zavřená okna,
  • 00:04:00 abychom nerušili
    naše nevěřící spoluobčany.
  • 00:04:17 Do sboru jsem přišel poprvé
    těsně předtím,
  • 00:04:20 než jsem v něm začal působit.
  • 00:04:24 Byl jsem na schůzi staršovstva,
  • 00:04:26 kde mě volili
    vikářem místního sboru
  • 00:04:29 a když jsem potom přišel 1. neděli,
    tak tam bylo asi 40 lidí,
  • 00:04:34 průměrný počet účastníků
    činil 30 lidí.
  • 00:04:40 Většina z nich s výjimkou 3
    byla starší 60 let.
  • 00:04:44 Bylo to zhruba
    25 babiček a 5 dědečků,
  • 00:04:47 zpočátku jsem je
    příliš nerozlišoval,
  • 00:04:51 postupně jsme se s nimi seznámil,
    postupně je všechny navštívil
  • 00:04:55 a mnozí z nich
    se mi postupně stali blízkými.
  • 00:05:02 Jsme v jednom z domů
    typických pro staré Holešovice.
  • 00:05:06 Nyní je v tomto domě
    již dodělán výtah,
  • 00:05:09 tehdy jich byla
    naprostá většina bez výtahu.
  • 00:05:13 V těchto domech jsem navštěvoval
    kartoteneční členy sboru.
  • 00:05:18 Tehdy byly domy otevřené,
    nebylo těžké se do nich dostat.
  • 00:05:22 Ovšem těžké potom bylo se dozvonit
    na ty členy sboru.
  • 00:05:26 Mnozí z nich byli staří,
    nedoslýchaví,
  • 00:05:29 a tak jsem zakoušel
    různé komické scény.
  • 00:05:33 Třeba jsem zaťukal na dveře
    a ozvalo se: kdo tam je?
  • 00:05:38 Tak jsem říkal: dobrý den,
    já jsem nový evangelický vikář.
  • 00:05:43 Mluvte na nás, já neslyším!
  • 00:05:45 Tak jsem na celé kolo řval:
    jsem nový evangelický vikář!
  • 00:05:50 Jsem člověk,
    který býval velmi nesmělý,
  • 00:05:53 takže to nebyly příjemné situace.
  • 00:05:56 A jednou jsem se v tom sboru
    modlil podle Bible,
  • 00:06:00 podle textu z první Korintským
    za duchovní dary.
  • 00:06:05 Tehdy jsem neměl
    sebemenší zkušenost s tím,
  • 00:06:08 jak některé dary fungují.
  • 00:06:11 K duchovním darům
    patří dar proroctví
  • 00:06:14 i dar uzdravování,
    dar mocných činů, dar víry,
  • 00:06:18 slovo moudrosti atd.
  • 00:06:24 A pro mě to byly prázdné pojmy.
  • 00:06:27 Žádnou osobní zkušenost
    jsem s tím neměl.
  • 00:06:30 Zajímavé ale bylo,
  • 00:06:32 že nedlouho po této
    veřejné modlitbě v neděli,
  • 00:06:36 aby nám Pán Bůh tyto dary dal,
    mě navštívili 2 mladí hoši,
  • 00:06:40 z nichž jednoho jsem znal ze svého
    původního kobyliského sboru,
  • 00:06:45 kam jsem chodil jako dítě.
  • 00:06:47 A pozvali mě k 2 starším dámám
    do vinohradského sboru.
  • 00:06:54 Že umí dobře mluvit o Bohu.
  • 00:06:57 Že je to velice zajímavé.
  • 00:07:00 A tak jsme je navštívili,
    bylo nás tam tehdy 5.
  • 00:07:04 A jedna z těch žen se mě zeptala:
    Bratře vikáři, vy jste Boží dítě?
  • 00:07:09 Mě ta otázka naštvala, říkám:
    prosím vás, jak se můžete tak ptát?
  • 00:07:17 Vždyť já jsem
    přece vystudoval teologii!
  • 00:07:20 Ona se usmála a říká:
    ale jste Boží dítě?
  • 00:07:23 A já jsem říkal:
    to se nedá takto primitivně říct.
  • 00:07:29 A ona se mě zeptala: jste ženatý?
  • 00:07:32 V tu dobu jsem byl ženatý, tak
    říkám: samozřejmě že jsem ženatý!
  • 00:07:36 A víte to jistě, že jste ženatý?
  • 00:07:38 Samozřejmě, že to vím jistě.
  • 00:07:40 A jak to víte, že jste ženatý?
  • 00:07:43 No tak přece
    žijeme ve společné domácnosti,
  • 00:07:46 měli jsme svatbu...
  • 00:07:48 No tak vidíte.
  • 00:07:50 A s stejnou jistotou můžete vědět,
    zda jste Boží dítě.
  • 00:07:54 A já jsem si nebyl jist,
  • 00:07:56 zda jsem ten krok přijetí Ježíše
    někdy předtím udělal nebo ne.
  • 00:08:01 A tak jsem uvažoval asi takto:
  • 00:08:04 Jestli jsem to nikdy neudělal,
    tak je nejvyšší čas to udělat.
  • 00:08:08 Jestli jsem to někdy udělal
    a zapomněl jsem na to,
  • 00:08:12 tak se Ježíš Kristus
    určitě neurazí,
  • 00:08:15 když mu to řeknu ještě jednou.
  • 00:08:19 A já budu mít podobnou jistotu,
    jako mají ty dámy.
  • 00:08:23 A to bylo něco,
    co mě přivedlo k tomu,
  • 00:08:25 že jsem si po zralé úvaze
    a několikatýdenním přemýšlení
  • 00:08:30 v kuchyni klekl a prosil jsem
    Ježíše Krista,
  • 00:08:33 aby vstoupil do mého života,
  • 00:08:35 abych ho mohl přijmout
    jako svého Spasitele a Pána.
  • 00:09:04 Ty počátky Manin
    byly velice zvláštní.
  • 00:09:09 Zmínil jsem ty 2 hochy,
    kteří mě navštívili.
  • 00:09:16 Jádro společenství, které se začalo
    velice rychle tvořit,
  • 00:09:20 byli vlastně ti 2 hoši.
  • 00:09:26 Helenka Kábrtová,
    tehdy se ještě jmenovala Erlyová,
  • 00:09:31 s Pavlem se vzali až později,
    Pavel Kábrt a já.
  • 00:09:36 Scházelo se nás tam 15, 20,
  • 00:09:38 a to byla doba, kdy já jsem chtěl
    zcela vědomě zasáhnout
  • 00:09:42 nevěřící lidi v našem národě.
  • 00:09:47 Radoval jsem se z každého člověka,
    který přišel do tohoto shromáždění
  • 00:09:52 a neměl žádné církevní zázemí.
  • 00:09:58 Nyní vcházíme do libeňského sboru
    v ulici U pošty.
  • 00:10:04 Libeňský sbor má tzv. Husovu kapli,
  • 00:10:07 která byla nesrovnatelně větší
    než naše místnosti Na maninách.
  • 00:10:13 V situaci,
    kdy jsme se hodně rozrostli,
  • 00:10:16 jsme s laskavým svolením
    libeňského sboru používali
  • 00:10:20 tuto kapli
    jednak pro biblické hodiny
  • 00:10:24 a jednak pro nedělní shromáždění,
  • 00:10:27 které se tady konalo
    každou 2. neděli.
  • 00:10:33 Takže v 2. polovině 80. let
    se bohoslužby za Maniny
  • 00:10:37 konaly 3x za neděli,
    3x za neděli byly plné
  • 00:10:43 a každou 2. neděli
    jsme měli pouze jedny bohoslužby,
  • 00:10:48 které se konaly v neděli dopoledne.
  • 00:10:52 Dopoledne tu byl libeňský sbor
    a odpoledne jsme se scházeli tady.
  • 00:10:58 V čem to bylo jiné
    od ostatních evangelických sborů?
  • 00:11:04 V přístupu k Písmu,
    já nebudu říkat,
  • 00:11:06 že jsme brali Písmo
    fundamentalisticky,
  • 00:11:09 to by nebylo správné,
  • 00:11:11 ale rozhodně jsme brali Písmo
    mnohem vážněji
  • 00:11:16 a mnohem více jsme počítali s tím,
    co říká na 1. čtení,
  • 00:11:21 než tomu bylo v jiných sborech.
  • 00:11:26 Ale současně byl celý sbor
    jakýmsi celkem
  • 00:11:29 a měli jsme vědomí
    společného poslání.
  • 00:11:33 Byli jsme přsvědčeni, že naším
    úkolem je získat pro Krista
  • 00:11:38 co nejvíce lidí.
  • 00:11:41 Proto tu zaznívala ta svědectví
    a byla atmosféra plná očekávání,
  • 00:11:46 co Bůh bude dělat i nadále v životě
    celého sboru i každého z nás.
  • 00:11:54 Jestli vidím v něčem svůj přínos,
    tak v tom, že jsem věcem nebránil.
  • 00:12:00 Že jsem dával příležitost,
    aby vedle mě vyrostli jiní lidé,
  • 00:12:04 jiní laikové,
    že jsem rozpoznal jejich obdarování
  • 00:12:09 a že jsem nevedl ten sbor
    takovým způsobem,
  • 00:12:12 aby jejich obdarování
    zůstalo ležet ladem.
  • 00:12:17 Rozhodně si nechci dělat
    zásluhu na tom,
  • 00:12:19 že jsem jejich obdarování rozvinul.
  • 00:12:22 Ale přece jen byl náš sbor místem,
  • 00:12:25 kde obdarovaní lidé
    dostali příležitost
  • 00:12:29 tato svá obdarování rozvíjet.
  • 00:12:40 Rozdělení s evangelickou církví
    nebo naše vystoupení z ní
  • 00:12:45 bylo samozřejmě bolavé téma.
  • 00:12:48 A těch důvodů bylo více,
    nezmíním tady všechny,
  • 00:12:52 na to upozorňuju předem.
  • 00:12:56 Úplně nejzákladnější
    byla otázka křtu.
  • 00:13:00 Došli jsme k přesvědčení,
    že křest je znamením toho,
  • 00:13:05 že člověk se vědomě rozhoduje
    přijmout vládu Ježíše Krista.
  • 00:13:13 Tzn. nám nedává smysl
    křest nemluvňat.
  • 00:13:18 Nemluvím o křtu dětí,
    protože jsem přesvědčený,
  • 00:13:21 že za určitých okolností
    se i malé dítě může rozhodnout
  • 00:13:26 pro vládu Ježíše Krista.
  • 00:13:29 Ale my jsme
    zcela jinak chápali křest.
  • 00:13:33 10 let jsme se návrhy
    na změnu církevního zřízení
  • 00:13:37 snažili dosáhnout toho,
  • 00:13:39 aby pro nás zůstalo
    místo v evangelické církvi.
  • 00:13:43 Nevnucovali jsme jiným sborům
    náš náhled na křest,
  • 00:13:47 pouze jsme žádali o to,
  • 00:13:48 abychom se svým pojetím křtu mohli
    zůstat součástí evangelické církve.
  • 00:13:55 To se ale ukázalo jako neprůchodné
    a teď tomu rozumím víc než dříve,
  • 00:14:01 protože evangelická církev
    se vědomě rozhodla,
  • 00:14:04 že zůstane církví lidovou
    a nebude církví vyznavačskou.
  • 00:14:09 To je její rozhodnutí,
    které nám nezbývá než respektovat.
  • 00:14:26 My jsme požádali o to,
    abychom mohli odejít s požehnáním.
  • 00:14:33 Nakonec se nám ho dostalo
    a toho si velice vážím.
  • 00:14:37 Pro mě to byla první zkušenost
    s nějakým závažným rozchodem
  • 00:14:43 nebo rozdělením církve, později
    jsem udělal těch zkušeností více,
  • 00:14:49 na různých rovinách,
    šlo hlavně o jiné denominace.
  • 00:14:54 A když se na to dívám zpětně,
  • 00:14:56 tak tento rozchod byl
    nejinteligentnější.
  • 00:15:00 Vůbec netvrdím, že nebyl bolavý.
  • 00:15:02 Byl bolavý,
    každý rozchod bývá bolavý.
  • 00:15:21 Právě vcházím
    do házenkářské haly v Edenu,
  • 00:15:24 která hrála v dějinách
    Křesťanského společenství Praha
  • 00:15:28 docela důležitou úlohu.
  • 00:15:32 První velká shromáždění se tu ale
    nekonala pod touto hlavičkou,
  • 00:15:37 ale pod hlavičkou
    Křesťanské misijní společnosti.
  • 00:15:40 A to v březnu r. 1990.
  • 00:15:45 Do Prahy tehdy přijel
    australský evangelista Steve Ryder.
  • 00:15:51 Tehdy to byla pro naši zemi
    zcela nová věc.
  • 00:15:55 1. shromáždění
    navštívilo kolem tisíce lidí,
  • 00:15:59 pak o tom psali
    v tehdejším plátku Večerní Praha
  • 00:16:05 a od té doby
    se účast neustále zvyšovala.
  • 00:16:13 1. série velkých shromáždění
    trvala týden,
  • 00:16:17 Začalo v pondělí a už v sobotu
    se to rozkřiklo po celé republice.
  • 00:16:24 Takže přijeli lidi až od Košic.
  • 00:16:26 Muselo se konat
    několik shromáždění po sobě,
  • 00:16:30 poslední začínalo
    v 1 hodinu v noci.
  • 00:16:33 A končilo někdy v 5 hodin ráno.
  • 00:16:37 Lidé čekali před halou
    v dlouhých frontách až 12 hodin,
  • 00:16:41 aby se dostali dovnitř.
  • 00:16:43 Byla to doba velice zvláštní,
    bylo to něco,
  • 00:16:46 co si dnes
    už nedokážeme představit.
  • 00:16:51 Dneska se
    taková shromáždění nekonají,
  • 00:16:53 nikdo by na ně nepřišel.
  • 00:16:57 Samozřejmě jsme museli přemýšlet
    o tom,
  • 00:17:00 proč lidé chodili
    a pak chodit přestali.
  • 00:17:03 My sami jsme se Stevem Ryderem
    měli docela komplikovaný vztah.
  • 00:17:09 Mohu říci,
    že i léta po prvních shromážděních
  • 00:17:12 jsem potkával
    po celé republice lidi,
  • 00:17:16 kteří říkali,
    že zakusili tělesné uzdravení
  • 00:17:20 na těchto shromážděních
    a někdy to byli lidé,
  • 00:17:24 kteří neuvěřili v Ježíše Krista,
    ale přesto říkali,
  • 00:17:28 že na tomto shromáždění zmizel
    nějaký jejich fyzický problém.
  • 00:17:35 Já tedy nemám
    žádnou pochybnost o tom,
  • 00:17:38 že se na těchto shromážděních
    dála zázračná uzdravení.
  • 00:17:58 Co se týče uzdravení,
    nikdy jsme nehlásili takový blud,
  • 00:18:02 který nám naši kritici připisovali,
    a sice že bychom říkali lidem,
  • 00:18:07 aby nechodili k lékaři.
  • 00:18:10 Naopak,
    já jsem měl spíš problém s tím,
  • 00:18:13 že chodili do sboru lidé,
    často příslušníci jiných církví,
  • 00:18:18 kteří měli nějaký problém, chtěli,
    abychom se modlili za uzdravení
  • 00:18:23 a když jsem se jich ptal,
    jestli byli u doktora,
  • 00:18:26 tak kroutili hlavou.
  • 00:18:29 A když jsem jim říkal,
    že by měli přece jen k lékaři jít,
  • 00:18:33 tak mě obvinili z toho,
    že mám malou víru.
  • 00:18:36 Já jsem se ve věcech uzdravení
    nechal poučit Johnem Wimbrem.
  • 00:18:42 A ten měl takový přístup,
    že medicína, tedy přirozené léčení
  • 00:18:48 a nadpřirozené Boží zásahy
    nejsou alternativy.
  • 00:18:58 Není to "buď - anebo?.
  • 00:19:01 Naopak, lékař i duchovní
    by měli vždycky spolupracovat.
  • 00:19:09 Zažil jsem mnohá uzdravení, která
    považuji za nadpřirozená, zázračná,
  • 00:19:14 ale nikdy bych nevedl lidi k tomu,
    aby spoléhali pouze na zázrak,
  • 00:19:20 zejména tam, kde je poměrně snadná
    možnost nějakého lékařského zásahu.
  • 00:19:27 Samozřejmě na toto místo
    vzpomínám rád.
  • 00:19:30 Na obou koncích této haly
    jsou branky,
  • 00:19:32 vzpomínám si na to,
  • 00:19:34 jak se tady batolata
    batolila po ploše
  • 00:19:37 a na děti, které tady pobíhaly,
  • 00:19:39 na kojící maminky,
    které seděly pod tribunami...
  • 00:19:45 Samozřejmě na to vzpomínám rád.
  • 00:19:48 Vzpomínám na to,
    jak jsem stál venku před halou
  • 00:19:52 a vítal jsem lidi,
    kteří přicházeli.
  • 00:19:56 Vzpomínám na modlitby tady
    v zákulisí,
  • 00:19:59 kdy jsme se jako starší
    modlili před začátkem shromáždění.
  • 00:20:10 Ptáte se na můj osobní život.
  • 00:20:12 To je kapitola nesnadná,
  • 00:20:15 protože mám za sebou
    3 neúspěšná manželství.
  • 00:20:21 Lépe řečeno v tom
    3. neúspěšném to za sebou nemám.
  • 00:20:27 1. byla naprostá nezodpovědnost,
    hloupost, mladistvá nerozvážnost,
  • 00:20:32 kdy jsem se oženil
    po 3týdenní známosti.
  • 00:20:39 Vůbec netuše,
    co manželský život obnáší.
  • 00:20:45 Moje první žena
    žije už po desetiletí v Kalifornii,
  • 00:20:48 takže s ní nemám žádný kontakt.
  • 00:20:51 Opustila mě v době,
    kdy jsem byl 2 roky na vojně.
  • 00:20:57 Druhé ženě jsme velice ublížil
    různými svými postoji.
  • 00:21:02 Když jsem se obrátil, snažil jsem
    se to manželství zachránit.
  • 00:21:08 3 roky jsem vzdoroval rozvodu,
    ovšem u nás,
  • 00:21:11 když se někdo chce rozvést,
    tak se nakonec rozvede.
  • 00:21:17 Když jsem byl v r. 1983
    nakonec rozveden,
  • 00:21:20 tak jsem podal rezignaci
  • 00:21:23 a počítal jsem s tím, že se naplno
    vrátím k topičskému povolání.
  • 00:21:33 Konala se schůze staršovstva
    a Pavel Kábrt,
  • 00:21:36 tehdy kurátor našeho sboru,
  • 00:21:38 řekl, že zásadně s mou rezignací
    nesouhlasí.
  • 00:21:44 Mě to velice překvapilo,
    protože právě Pavel Kábrt
  • 00:21:48 mě 2 roky předtím
    velmi vehementně upozornil na to,
  • 00:21:52 co všechno dělám
    ve svém manželství špatně.
  • 00:21:55 Až mě to bylo často nepříjemné.
  • 00:21:59 A právě tento člověk,
    o němž se mi zdálo,
  • 00:22:02 že je ke mně nejkritičtější,
  • 00:22:04 se potom postavil plně za mě.
  • 00:22:06 A přesvědčil i ostatní starší,
    že by tu rezignaci neměli přijmout.
  • 00:22:11 Pak jsem byl v podstatě 8 let sám
    a musím říct,
  • 00:22:15 že pro evangelikálního pastora
    být sám, když je mu přes 30,
  • 00:22:20 není nic jednoduchého.
  • 00:22:26 Než jsem navázal vážný vztah
    se svou nynější ženou,
  • 00:22:30 tak jsem během jednoho roku
    dostal 11 nabídek k sňatku
  • 00:22:34 od sester ve věku 16 až 60 let.
  • 00:22:39 Naučil jsem se
    nějak citlivě odpovídat,
  • 00:22:42 ale nebylo to nic snadného.
  • 00:22:47 Je mi to velice líto, protože vím,
  • 00:22:50 že tímto způsobem
    vydávám rozporné svědectví.
  • 00:22:56 Lidé, kteří mě neznají,
    si mohou říct:
  • 00:22:59 ten Drápal, to byl nějaký chlípník.
  • 00:23:03 Nakonec to bylo důvodem
    i mé rezignace na místo pastora.
  • 00:23:07 Nicméně považuju se
    za člověka zásadně monogamního
  • 00:23:12 a hodně i za člověka,
    který je přesvědčen o tom,
  • 00:23:19 že manželská věrnost
    je něco naprosto základního.
  • 00:23:27 To, že se mně ta manželství
    nepovedla
  • 00:23:30 nebylo dáno tím,
    že bych měl nějaké jiné ženy.
  • 00:23:40 Nyní jsme v budově
    Křesťanského společenství Praha.
  • 00:23:44 Na Palmovce.
  • 00:23:48 Po svém vzniku
    Křesťanské společenství
  • 00:23:50 žádné budovy nemělo.
  • 00:23:52 Scházelo se v nájmu,
    ve školách, v kulturních domech,
  • 00:23:56 v tělocvičnách.
  • 00:23:59 Až v r. 2004
    si pořídilo tuto budovu,
  • 00:24:02 kde má teď svoje ústředí.
  • 00:24:11 Ahoj, Dane.
  • 00:24:12 Nazdar, Luboši.
  • 00:24:15 Tady je Luboš Ondráček,
    můj nástupce a hlavní pastor
  • 00:24:19 Křesťanského společenství Praha.
  • 00:24:21 Známe se od jeho dětství.
  • 00:24:24 On byl ve sboru v době, kdy jsem
    do něj v r. 1977 nastoupil.
  • 00:24:29 Takže nás pojí
    opravdu dlouholeté přátelství.
  • 00:24:53 Sedím tady u Vltavy
  • 00:24:55 nedaleko svého bydliště
    v pražských Hodkovičkách.
  • 00:24:59 Je to místo, které mám rád,
    často sem zajíždím na kole,
  • 00:25:03 raduju se z toho,
    že se dá jet kolem Vltavy,
  • 00:25:06 od Vyšehradu až na Zbraslav,
    a přemýšlím o svém životě.
  • 00:25:14 V r. 2004 jsem rezignoval
    kvůli manželským problémům
  • 00:25:18 jakožto
    senior Křesťanských společenství.
  • 00:25:22 Nicméně základní poslání
    mého života zůstává stejné.
  • 00:25:29 Považuju za smysl svého života
    snažit se prospět Božímu království
  • 00:25:34 a škodit království Satanovu.
  • 00:25:38 Jak říká Reinhard Bonnke,
  • 00:25:40 jde o to, abychom vylidnili peklo
    a zalidnili nebe.
  • 00:25:49 Skryté titulky:
    Hana Svanovská, ČT Brno
  • 00:26:06 .

Související