iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 11. 2008
14:15 na ČT1

1 2 3 4 5

152 hlasů
2927
zhlédnutí

Cesty víry

Hraběnka

Život Daisy Zdislavy Waldsteinové

21 min | další Náboženské »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Cesty víry - Hraběnka

  • 00:00:13 Pojďte dál. Pojďte dál!
  • 00:00:17 Já jsem přišla k Jindřichovi
    do Jablonného.
  • 00:00:21 Pak jsme se nějak dozvěděli,
    že paní hraběnka Daisy Waldsteinová
  • 00:00:26 by vstoupila
    do Třetího řádu sv. Dominika,
  • 00:00:30 a že by se jmenovala Zdislava.
  • 00:00:33 Potom jsme pojedli, vykládali jsme,
    a najednou Jindřich říká:
  • 00:00:37 Tak co? Berem ji?
  • 00:00:40 A já jsem řekl: Jo.
  • 00:00:41 Tak jsme šli do kostela,
    no a bylo to...
  • 00:00:59 Svatá Zdislava
    je matka naší rodiny.
  • 00:01:02 Vidíte, tady je jeden lev,
    Waldsteinové mají v erbu čtyři lvy.
  • 00:01:08 Je to kráčející lvice.
  • 00:01:11 Já jsem ji poznala od mého manžela.
  • 00:01:15 Začala jsem se k ní modlit,
    když jsem čekala moje dítě,
  • 00:01:19 byl to velice těžký porod.
  • 00:01:22 Umíraly jsem obě dvě,
    ale svatá Zdislava nás vzkřísila.
  • 00:01:28 Potom přišel jeden doktor
    a řekl mi:
  • 00:01:34 Toto dítě je osobní dar Pána Boha.
  • 00:01:38 Dle lékařského uznání neexistuje,
    ona nemůže existovat.
  • 00:01:44 A nejsem si jistý,
    jestli bude zdravá,
  • 00:01:46 poněvadž to je ten problém.
  • 00:01:49 Za týden mi řekli,
    že je úplně zdravá.
  • 00:01:54 Když byla poprvé u mě
    a já jsem ji kojila,
  • 00:01:57 tak ten lékař řekl:
    Vždyť nemůžete mít mléko!
  • 00:02:01 A já jsem řekla: Ale mám mléko!
    Vždyť ona pije!
  • 00:02:04 Já jsem řekla: Pane doktore,
  • 00:02:05 jste přece doktor,
    tak musíte vědět,
  • 00:02:08 že když žena rodí,
    tak že má mléko!
  • 00:02:13 On mi to nevěřil,
    tak jsem ho postříkala.
  • 00:02:17 Já jsem byla u Kryštofa
    Schönbrunna, našeho kardinála,
  • 00:02:21 a on podal žádost.
  • 00:02:23 Pro něho je to zázrak
    a on to také podporoval,
  • 00:02:27 aby ona byla svatořečená.
  • 00:02:29 My jsme byli s manželem několikrát
    u Svatého Otce,
  • 00:02:33 ale také kvůli tomu,
  • 00:02:34 a manžel byl potom představený
    jako potomek Svaté Zdislavy.
  • 00:02:39 Mně řekl ten z Itálie, který byl
    zodpovědný za to svatořečení,
  • 00:02:45 ten páter mi řekl,
    že je to mirakulo verum,
  • 00:02:48 že je to opravdový zázrak.
  • 00:02:52 Tento zázrak byl jeden z důvodů,
    proč Zdislava byla svatořečena.
  • 00:02:58 Paní Zdislava se naučila
    s Boží pomocí,
  • 00:03:05 anebo pod vlivem Božím,
    pod vlivem Ducha Svatého,
  • 00:03:08 osvědčovat lásku k Bohu
  • 00:03:11 v péči o vlastní rodinu
    a trpící bližní.
  • 00:03:16 Narodila jsem se v Londýně.
  • 00:03:18 Můj otec tam pracoval
  • 00:03:20 a když mi byly asi tři měsíce,
  • 00:03:24 tak jsme opustili Londýn,
  • 00:03:27 poněvadž můj otec se nakazil
    tuberkulózou
  • 00:03:30 a maminka ho vzala domů.
  • 00:03:35 On potom přišel do léčebny
    Paseky a tam bohužel zemřel.
  • 00:03:42 Maminka musela být velice veselé,
    šťastné děvče,
  • 00:03:47 ale po smrti mého tatínka
    nosila dva roky černé šaty,
  • 00:03:52 byla smutná,
    chodila každý den na hřbitov.
  • 00:03:56 Ale když jsem pak vyrostla,
  • 00:03:58 když mi bylo dvanáct,
    když jsem šla do školy,
  • 00:04:00 když jsem byla v Olomouci,
  • 00:04:02 to potom mi ten otec velice chyběl.
  • 00:04:07 Já jsem nikdy nevěděla,
    že děvče otce tak moc potřebuje.
  • 00:04:12 Babička byla velmi zbožná žena.
  • 00:04:14 Každý den ve tři čtvrtě na sedm
    chodila do kostela,
  • 00:04:18 Pánbůh u ní hrál velkou roli
  • 00:04:21 a řekla bych,
    že s Pánem Bohem opravdu žila.
  • 00:04:27 Dětství bylo krásné.
  • 00:04:29 Byla jsem v Rokytnici,
  • 00:04:31 babička sice byla přísná,
    od té mám ten pořádek
  • 00:04:36 a ten - jak bych to řekla,
  • 00:04:38 být nucená mít program
    přes celý den.
  • 00:04:42 Jak ona vždycky říkala:
    Nekraď Pánu Bohu čas!
  • 00:04:47 V zimě jsme napřed museli
    trošinku roztřískat led v umývadle,
  • 00:04:51 potom s tou vodou mě umyli.
  • 00:04:56 Já jsem samozřejmě řvala,
    ale potom jsem si na to zvykla.
  • 00:05:04 Šlechta jako taková
    by si měla vzpomenout,
  • 00:05:09 že máme žít tak, jak by ti
    ostatní lidé také měli žít.
  • 00:05:16 Máme se starat o ten majetek,
    který nám Pán Bůh dal,
  • 00:05:22 aby sloužil všem
    a ne jenom rodině,
  • 00:05:26 a že nejsme nic lepšího.
  • 00:05:29 V žádném případě si nesmíme myslet,
    že jsme něco lepšího.
  • 00:05:33 Jsme normální lidé,
    kteří mají jenom jiné úkoly.
  • 00:05:37 Pradědeček zaměstnal jednoho
    lékaře, pana doktora Šmeteru,
  • 00:05:42 který na dvoře dostal byt
    a kousek zahrady,
  • 00:05:46 a jeho povinností bylo
  • 00:05:48 starat se o lidi na dědině,
    kteří k němu přišli
  • 00:05:52 a starat se o ně zadarmo.
  • 00:05:56 Opravdu těžké bylo především
    období,
  • 00:06:01 kdy musela odejít do Rakouska
  • 00:06:03 po 2. světové válce
    jako emigrantka,
  • 00:06:07 protože jí tady hrozila persekuce.
  • 00:06:11 Studovala jsem anglický jazyk
    na univerzitě,
  • 00:06:14 ale museli jsme za to platit
    a na to jsem neměla peníze.
  • 00:06:18 A jak to v životě je,
    jeden člověk mi nabídl,
  • 00:06:22 že bych mohla převzít vedení
    jedné továrny na klobouky,
  • 00:06:26 ale napřed bych se musela naučit
    kloboučnictví.
  • 00:06:31 Tak jsem se naučila kloboučnictví,
    zase se něco stalo,
  • 00:06:34 ten pán, který mi to nabídl,
    zemřel,
  • 00:06:37 a já jsem zůstala prodávat
    na Garten Strasse ve Vídni.
  • 00:06:42 Potom jsem poznala mého manžela
    a pak jsme se vzali
  • 00:06:45 a v jednom pokoji jsme začali.
  • 00:06:49 Dostala jsem mého nejstaršího syna,
    který je bohužel postižený.
  • 00:06:57 S prvním manželem jsem měla
    na starost jenom rodinu.
  • 00:07:02 Potom když začal marodit,
    tak samozřejmě jeho.
  • 00:07:05 Tam byl jeden muž,
  • 00:07:06 který tři měsíce neměl
    ani jednu návštěvu,
  • 00:07:10 takže jsem se o něho
    taky trochu starala,
  • 00:07:15 mluvila jsem s ním,
    donesla jsem mu něco a tak dále.
  • 00:07:18 Můj manžel mi potom řekl:
  • 00:07:20 Maltézáci musí zase začít
    ošetřovat,
  • 00:07:23 musí se starat o nemocné,
    oni nemohou jenom rozdávat kakao,
  • 00:07:28 nebo chodit po nějakých procesích
    v kostele.
  • 00:07:33 To je všechno moc hezké,
    ale musí zase aktivně pracovat.
  • 00:07:36 A to byl začátek maltézské pomoci.
  • 00:07:40 On byl velice zbožný člověk
    a věděl, že jde za Pánem Bohem,
  • 00:07:45 a že na mě dá pozor.
  • 00:07:49 On mému druhému manželovi,
    který byl jeho bratranec,
  • 00:07:53 řekl, že se má o mě starat,
  • 00:07:55 že sama žít nemohu s postiženým
    dítětem a dvěma normálními dětmi.
  • 00:08:02 Těžké životní situace
    samozřejmě nejsou příjemné.
  • 00:08:07 Člověk se musí, to jsem se naučila,
  • 00:08:10 na to napřed podívat,
    co Pánbůh posílá,
  • 00:08:15 a potom si to s ním
    v modlitbě vydiskutovat.
  • 00:08:19 Díky vlivu mé babičky,
    díky tomu, jak ona mě vyučila,
  • 00:08:24 jsem věděla, že to je vůle Boží
  • 00:08:26 a že si teď musím ten život
    zasloužit,
  • 00:08:31 i bez něho.
  • 00:08:34 Po nějakých letech moje dcera řekla
    mému druhému manželovi:
  • 00:08:41 Strýčku Berty,
    nemohl by sis nás vzít?
  • 00:08:45 Já jsem přišla do pokoje
    a ona se otočí a říká:
  • 00:08:48 Mami, já jsem to vyřídila,
    on si nás vezme.
  • 00:08:51 Musíme jenom koupit větší postel
    a větší skříň,
  • 00:08:54 pak bude všechno v pořádku.
  • 00:08:58 Láska je zaručeně
    to nejdůležitější, co na světě je.
  • 00:09:02 Bez lásky se člověk stane tvrdým,
    neporozumí nikomu jinému,
  • 00:09:10 a na konci je potom sám.
  • 00:09:17 Můj manžel onemocněl
    a potom jsme jeli do Vídně.
  • 00:09:21 Tam zjistili, že má rakovinu.
  • 00:09:23 Já jsem slíbila svaté Zdislavě,
  • 00:09:25 že kdyby bylo možné, aby ona
    dokázala, aby se zase uzdravil,
  • 00:09:29 že bych vstoupila do dominikánského
    řádu jako terciářka.
  • 00:09:34 Ten slib jsem udělala v kostele,
    takže pro mě to platilo.
  • 00:09:40 A když manžel zemřel,
    tak jsem chtěla vědět,
  • 00:09:43 co se dělá se slibem,
    který nevyšel, abych tak řekla,
  • 00:09:48 a šla jsem
    za Kryštofem Schönbrunnem.
  • 00:09:51 On je také dominikán
    a já ho znám docela dobře,
  • 00:09:54 poněvadž je rodina
    s mým prvním manželem.
  • 00:09:56 A tomu jsem řekla:
    Co mám teď dělat?
  • 00:09:59 Mše svatá, co se má dělat?
  • 00:10:01 A on říká:
    Ty nechceš jít k dominikánům?
  • 00:10:04 Vždyť on je teď zdravý!
  • 00:10:07 A já říkám: Zdravý?
  • 00:10:08 Ale daří se mu o moc lépe,
    než kdyby byl zdravý tady.
  • 00:10:12 Tak jsem říkala: To musím říct,
    že si myslím, že ano.
  • 00:10:16 A říkám: Tak půjdu k dominikánům
    jako terciářka.
  • 00:10:22 Prosím, přihlas mě ve Vídni!
  • 00:10:24 A on mi na to řekl: Ne.
  • 00:10:28 Ty do Vídně nepůjdeš,
    ty půjdeš do Jablonného.
  • 00:10:31 55Tak jsem šla do Jablonného.
  • 00:10:33 Po smrti mého manžela
    jsem toužila po klidu
  • 00:10:37 a hlavně jsem také doufala,
  • 00:10:39 že mi někdo pomůže pochopit,
    co se mi stalo.
  • 00:10:45 Páter Jindřich, který byl velice
    dobrým kamarádem mého manžela,
  • 00:10:49 mě sem přijal
    a dlouho se mnou hovořil,
  • 00:10:55 a vysvětlil mi,
    že úkol, který máme na tomto světě,
  • 00:10:59 si nemůžeme vybrat.
  • 00:11:01 Máme jenom povinnost,
  • 00:11:03 abychom to všechno zvládli,
    co nám Pánbůh naloží.
  • 00:11:10 Proč jsem si vybrala
    dominikánský řád?
  • 00:11:12 Poněvadž jsem ho znala
  • 00:11:15 a poněvadž se mi moc líbilo,
  • 00:11:18 že ten dominikánský řád
    pracuje pro lidi.
  • 00:11:24 Pracuje pro lidi v nouzi
  • 00:11:28 a také sestřičky učí děti
    ne žít jenom pro sebe,
  • 00:11:33 nýbrž vidět také okolí.
  • 00:11:37 Je velice cílevědomá, jde za tím,
    co chce dosáhnout.
  • 00:11:42 Velké osobnosti jsou tvrdohlavé.
  • 00:11:47 Důležité je ale,
  • 00:11:48 kam tu tvrdohlavost dáte,
    do jakých služeb.
  • 00:11:54 Já myslím, že když člověk buduje
    dobré dílo,
  • 00:11:58 které je obtížné a které je velké,
  • 00:12:01 tak je důležité a potřebné,
    aby člověk byl tvrdohlavý,
  • 00:12:05 protože jinak se sesype.
  • 00:12:13 Sloužil jsem mše svaté
    v německém jazyce,
  • 00:12:16 a tam právě, protože nevládnu
    německým jazykem tolik,
  • 00:12:21 abych mohl také volně mluvit,
    volně kázat,
  • 00:12:24 tak paní hraběnka dělala
    tlumočnici.
  • 00:12:27 Takže já jsem tam kázal česky
    a ona to překládala do němčiny.
  • 00:12:33 Problém ovšem byl v tom,
    že ne se vším, co jsem kázal,
  • 00:12:37 ne se vším byla srozuměna,
    nebo ne se vším souhlasila,
  • 00:12:41 takže to byl spíš takový dialog
    mezi námi, než nějaké kázání.
  • 00:12:47 Z Prahy přišel doktor Rokyta
    a řekl, že potřebuje léky.
  • 00:12:50 Léky jsem samozřejmě mohla nasbírat
    u našich lékařů
  • 00:12:55 z maltézské pomoci rakouské,
    ale nestačilo to.
  • 00:13:03 Tak jsme založili
    Opus Melitensis Bohemiae
  • 00:13:08 s Karlem Schwarzenbergem seniorem
    ve Vídni.
  • 00:13:13 Začali jsme sbírat léky,
  • 00:13:15 které Willy Lorenz,
    který tady byl jako kulturní atašé,
  • 00:13:19 vždycky vzal sebou do Prahy
  • 00:13:23 a odevzdal u pana kardinála
    Tomáška,
  • 00:13:27 který byl můj učitel z Olomouce.
  • 00:13:31 Moje děti s mojí pomocí netrpěly,
    naopak.
  • 00:13:33 Můj syn pomáhal už skoro jako dítě.
  • 00:13:37 Děti také, protože kurzy
    první pomoci byly v mém bytě,
  • 00:13:42 sestry, které se učily třeba obvazy
    nebo tak něco,
  • 00:13:46 je mohly zkoušet na mých dětech.
  • 00:13:49 Proto jsou moje děvčata
    vyučená perfektně,
  • 00:13:52 ty to všechno zkusily
    na svém těle.
  • 00:13:55 A bavilo je to, moc je to bavilo.
  • 00:13:57 Já jsem je vždycky tahala
    všude sebou.
  • 00:14:02 Manžel dojížděl do Prahy do školy,
  • 00:14:04 poněvadž tady měl ještě
    nějaké povinnosti,
  • 00:14:07 a bylo všechno v pořádku.
  • 00:14:10 A najednou se mu udělalo špatně,
    měl bolesti,
  • 00:14:14 jeli jsme do Vídně,
  • 00:14:17 operovali ho
    a zjistili, že má rakovinu.
  • 00:14:21 Pro mě to byl šok.
  • 00:14:23 Já jsem okamžitě zavolala
    Jindřicha Geislera v Jablonném
  • 00:14:27 a řekla jsem: Zdislava musí pomoct.
    To nejde, aby se něco tady stalo.
  • 00:14:33 A pomohla mu.
    On by do pěti měsíců umřel.
  • 00:14:45 Smysl života?
  • 00:14:47 My jsme na cestě,
  • 00:14:49 připravujeme se na věčný život,
    každý z nás.
  • 00:14:55 Když je člověk mladý, tak ani neví,
    že věčný život je někde nedaleko,
  • 00:15:00 ale když je v mých letech,
  • 00:15:03 tak potom se na to už docela
    intenzivně připravuje
  • 00:15:09 a potřebuje samozřejmě
    náboženskou podporu.
  • 00:15:15 Já mám chvála Pánu Bohu
    podporu mých dominikánů.
  • 00:15:23 Přišla jsem domů a běžel mi naproti
    syn našeho kočího, Zdeněk,
  • 00:15:31 a říká: Máme povodeň, máme povodeň!
  • 00:15:34 A já jsem říkala:
    Kvůli tomu sem jedu!
  • 00:15:37 Hned na mě skočil a říká:
    Pomůžeš nám?
  • 00:15:39 Já jsem řekla: Proto jsem tady,
    samozřejmě, že vám pomohu.
  • 00:15:42 Jenom musím poznat starostu,
    kdo je starosta?
  • 00:15:45 Starosta je ten a ten,
    a tak říká: Jistě nám pomůžeš?
  • 00:15:50 A já jsem řekla: Ano, co je?
  • 00:15:54 A on řekl: Víš, tvůj dědeček
    nám vždycky pomohl,
  • 00:15:57 a teď jsi tady
    a budeš nám pomáhat ty.
  • 00:16:00 A z toho mi vyhrkly slzy,
  • 00:16:03 poněvadž po čtyřiceti letech
    komunismu
  • 00:16:06 si lidé vzpomněli na mého dědečka.
  • 00:16:09 Když jsme jezdili po Moravě
  • 00:16:11 a já jsem moji milovanou Moravu
    viděla úplně zkaženou,
  • 00:16:17 bylo tam strašně moc komárů,
  • 00:16:19 mrtvoly zvířat tam také ležely
    na ulici,
  • 00:16:23 tak jsem věděla, že musím udělat
    také něco pro ty lidi.
  • 00:16:28 Dostala jsem ve Vídni
    padesát záchodů.
  • 00:16:32 Můžete si představit,
    jak to tady vypadalo,
  • 00:16:34 jeden záchod stál tolik,
    co byla penze jedné staré paní.
  • 00:16:38 Já jsem ty záchody samozřejmě
    vzala, naložila do našich aut
  • 00:16:42 a dovezli jsme je na Moravu.
  • 00:16:46 První transport dvaceti pěti
    prošel beze všeho,
  • 00:16:49 ale když jsem přišla podruhé,
    tak na hranici jeden říkal:
  • 00:16:53 Co to máme?
  • 00:16:55 A ten druhý říkal: To nic není,
  • 00:16:56 to je naše grófka
    s jejíma hajzlíkama!
  • 00:17:00 Věděla jsem, že jsem doma.
  • 00:17:03 Bylo to tvrdé,
    ale byla to výuka.
  • 00:17:06 Já si někdy myslím,
  • 00:17:07 že Pánbůh nás trošku
    do toho pustil,
  • 00:17:11 abychom věděli, proč jsme na světě.
  • 00:17:16 Papežský Řád jsem dostala
  • 00:17:18 při jedné slavnosti
    od pana arcibiskupa Graubnera
  • 00:17:22 a je to commender,
    to je více méně pro muže.
  • 00:17:26 A poněvadž jsem byla vedoucí,
    tak říkali, že jsem komandant,
  • 00:17:28 tak to dostanu za to.
  • 00:17:31 A já jsem řekla:
    Když jsem vedoucí, tak vám řeknu,
  • 00:17:33 že já to vyznamenání
    vůbec nepotřebuji,
  • 00:17:36 já bych radši měla sanitku!
  • 00:17:39 Na to mi řekl: Ale sanitku
    Svatý Otec nerozdává,
  • 00:17:42 ten jenom rozdává vyznamenání.
  • 00:17:46 Já jsem jednou mluvila
    s jedním padrem
  • 00:17:49 a řekla jsem mu,
    že mám potíže se modlit.
  • 00:17:52 A on řekl: Co s ním mluvíš!
  • 00:17:55 Podívej se na Pána Boha na kříži
    a on se bude dívat na tebe.
  • 00:17:59 Tak to někdy dělám,
    jenom se na něho dívám.
  • 00:18:05 Breviář je pro mě
    opravdu těžký úkol.
  • 00:18:08 Je to dlouhé, já přitom usínám,
  • 00:18:11 jenomže mi řekli moji dominikáni,
    že to nevadí.
  • 00:18:19 Staré sestry mě poslaly
    k jednomu umírajícímu starému muži,
  • 00:18:24 a ten byl nevěřící.
  • 00:18:26 Já jsem se začala modlit,
    to se mu nějak nelíbilo,
  • 00:18:30 tak jsem ho hladila
    a začala jsem mu vykládat,
  • 00:18:33 jak se mu bude dařit dobře
    a jak půjde do ráje
  • 00:18:36 a jak je všechno dobré.
  • 00:18:39 On se pomalu, ale jistě uklidnil,
  • 00:18:43 já jsem mu držela ruku
    a začala jsem se znovu modlit
  • 00:18:47 a on se začal modlit se mnou.
  • 00:18:51 Najednou zvedl svoji ruku,
    políbil moji ruku,
  • 00:18:57 pak sklonil hlavu a umřel.
  • 00:19:00 To byl skoro šok, ale pozitivní.
  • 00:19:04 Tady bude pódium,
    to tady ještě není,
  • 00:19:07 poněvadž je to nově opravené,
    tak to není vidět.
  • 00:19:10 Tady byl koncert třikrát.
  • 00:19:14 Jednou tady zpíval jeden
    významný španělský zpěvák.
  • 00:19:19 Tady seděli naši hosté
  • 00:19:22 a tam u dveří bylo
    to nejdůležitější,
  • 00:19:26 tam jsme sbírali peníze.
  • 00:19:30 Vítáme vás! Vítejte!
  • 00:19:33 Pojďte dál!
  • 00:19:36 -Jakou jste měla cestu?
    -Jako vždycky.
  • 00:19:39 Je to paní z Hané, takže my jsme
    se velmi rychle domluvily,
  • 00:19:43 protože pochází z místa
    nedaleko toho,
  • 00:19:45 odkud pochází moje maminka.
  • 00:19:48 Hospodin je tvůj pastýř,
    nebudu míti nedostatku.
  • 00:19:53 Na pastvách zelených paseme...
  • 00:20:01 Viděla jsem, že s nimi zpívají
    a že se opravdu o ně starají,
  • 00:20:06 takže ty děti jsou tady
    skoro jako doma.
  • 00:20:10 Nemusím se zlého bát,
    já vím, že se mnou je Pán...
  • 00:20:21 Já myslím, že když pro tento dům
    budu žebrat,
  • 00:20:24 že mi lidé budou věřit,
    že je to zapotřebí.
  • 00:20:29 -Kde to jsme?
    -Kde jsme to vystoupily?
  • 00:20:33 -Holky, jak se to tam jmenovalo?
    -Já nevím!
  • 00:20:36 -Vždyť jsme měli být někde od O!
    -Od O?
  • 00:20:37 -Já myslím, že to bylo od P!
    -Ne ne!
  • 00:20:40 Pra...Praha!
  • 00:20:43 -No, určitě Praha.
    -Jsme v Praze, prosím vás?
  • 00:20:48 Holky, to je jedno,
    protože hlavně když máme věci.
  • 00:20:52 Co dneska budeme vůbec tady dělat?
  • 00:20:56 Hrát divadlo!
  • 00:20:59 Zaručeně jsem neměla těžší osud,
    než jiní lidé.
  • 00:21:04 Když si uvědomíte, kolik ubohých
    lidí jsem viděla kolem sebe,
  • 00:21:08 kolik neštěstí,
  • 00:21:10 jestli to byli postižení,
    jestli to byli nemocní,
  • 00:21:13 jestli to byli uprchlíci,
    nejhorší je ztratit domov.
  • 00:21:23 Takže jsem byla jenom
    jedna mezi těmi ostatními...
  • 00:21:28 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2008

Související