iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 6. 2019
21:55 na ČT art

1 2 3 4 5

15 hlasů
15603
zhlédnutí

Obrazy pražské periferie

Obrazová dokumentární féerie, vyvolávající dávno zmizelou krajinu pražské periferie kolem Botiče. Předlohou pro konfrontaci s její dnešní podobou se stal nerealizovaný scénář režiséra Jiřího Lehovce, fotografie Josefa Sudka a obrazy Kamila Lhotáka. Kamera Michal Němec.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Obrazy pražské periferie

  • 00:00:49 ŽENSKÝ HLAS:
    Nevzdám to, budu tu s tebou.
  • 00:00:51 Asi není náhodou,
    že zrovna s tebou mi je nejlíp,
  • 00:00:54 i když je to teď těžší.
  • 00:00:57 Ale my už toho zvládli tolik,
    a tohle je jen další zkouška.
  • 00:01:12 Nedoručený vzkaz,
    který nikdo nedostane,
  • 00:01:16 dopis s prázdnou obálkou,
    adresát neznámý...
  • 00:01:26 Zmizelá krajina,
    kde poletují psaníčka z dětství,
  • 00:01:30 navždy zapomenutá
    a tak blízká,
  • 00:01:35 ztracený rukopis,
  • 00:01:37 vybledlá slova,
    jež smyly kapky deště...
  • 00:01:58 Pěšinka zarostlá v trávě,
    znamení osudu,
  • 00:02:02 temné vábení...
    Chutnám jak samota.
  • 00:02:08 To jsem já,
    já periferie....
  • 00:02:14 *Potoky mnohé pamatují.
  • 00:02:17 Mohou vypovídat o toku života,
    o době a jejích lidech.
  • 00:02:25 I Botič má své legendy.
  • 00:02:30 Třeba tu o Vladislavu Vančurovi.
  • 00:02:36 Můj bývalý pedagog na FAMU,
    režisér Jiří Lehovec,
  • 00:02:40 byl už nějakou dobu mrtev,
    když jsem na výstavě v Rudolfinu
  • 00:02:44 viděl jeho fotoscénář
    "Botič".
  • 00:02:48 Jeho scénář mě nadchl,
  • 00:02:50 stejně jako jeho černobílé
    avantgardní filmy z 30. let.
  • 00:02:55 Tento fotoscénář nikdy nenatočil.
  • 00:02:59 Až po 60 letech,
    na sklonku minulého století,
  • 00:03:02 se jej pokusil natočit
    jeho student, Tomáš Petráň.
  • 00:03:08 Jenže sotva začalo natáčení,
    Jiří Lehovec zemřel.
  • 00:03:12 Tak se o to pokoušíme napotřetí.
  • 00:03:20 Lehovcův fotoscénář
    jakoby zachycoval
  • 00:03:23 mé vlastní vzpomínky na krajinu
    za městem.
  • 00:03:26 Strašnicím 50. let
  • 00:03:29 kralovaly prkenné ohrady
    a zahrádkářské kolonie.
  • 00:03:33 Obzor byl vidět, žádné paneláky,
  • 00:03:36 jenom boudy a pavilóny
    a malé krámky z první republiky.*
  • 00:03:48 JOSEF CÍSAŘOVSKÝ: My se blížíme
    k místu, kde měl končit film
  • 00:03:51 našeho společného profesora
    Jiřího Lehovce -
  • 00:03:55 Botič, potok chudých.
  • 00:03:58 Kdy ty ses poprvé dozvěděl o tom
    scénáři?
  • 00:04:01 TOMÁŠ PETRÁŇ: Ten jsem fyzicky
    viděl v knížce,
  • 00:04:03 který vydal
    Filmový ústav o Lehovcovi.
  • 00:04:06 A pravděpodobně to bylo v prváku
    na FAMU,
  • 00:04:08 protože Lehovec nás učil,
    byl taková legenda té katedry.
  • 00:04:11 A i v té době byl nesporná,
    jedinečná autorita.
  • 00:04:15 A byl to příjemný pedagog i člověk.
    Takže tehdy mě to zaujalo.
  • 00:04:19 V viděl jsem tam ty malé
    fotosky,
  • 00:04:22 ty kontakty z těch negativů,
    které byly součástí toho scénáře.
  • 00:04:28 No a zaujalo mě v kontextu toho,
    o čem nám tehdy v dějinách
  • 00:04:32 vyprávěl docent Navrátil - dějiny
    filmu v těch 20. a ve 30. letech.
  • 00:04:39 Tak samozřejmě s těmi proudy toho
    sociálního dokumentu a tak dále.
  • 00:04:43 Tak jsme se o tom s Lehovcem
    párkrát bavili,
  • 00:04:45 ale na tu samotnou realizaci došlo
    až těsně před jeho smrtí.
  • 00:04:52 *Obsah: sociologie potoka.
  • 00:04:54 Průřez krajinou a společností
    kolem hlavního města.
  • 00:04:58 Pojetí: Vztah venkovského člověka
    k potoku,
  • 00:05:02 a nezájem městského člověka
    o přírodní potok,
  • 00:05:05 z potoka se stává stoka,
    jíž zbývá než zazdít pod dlažbu.
  • 00:05:11 Protiklady.
    Nalézt rozpory.
  • 00:05:14 Nevyjadřovat se popisně.
    Konec groteskní.
  • 00:05:19 Krajina.
    Krásná, romantická krajina.
  • 00:05:24 Vysoké olše ve větru, louky,
    květiny.
  • 00:05:28 Prokládat pohledy seshora
    na klikatící se potok.
  • 00:05:43 Lidé a zvířata v krajině:
    ptáci, husy, kachny.
  • 00:05:48 Koně pijí z potoka.
    Chlapci hrají na harmoniku.
  • 00:05:52 Lidé na výletě se koupají.
    Splav u Petrovic.
  • 00:05:56 Kluci rybaří.
    Dělají jezy.
  • 00:06:18 Křeslice - náves s mostem
    jako z loutkového divadla.
  • 00:06:23 Vertikálně členěná vesnice.
    Záběr z mostu u kostelíka.
  • 00:07:03 Kostelík v Záběhlicích u mostu.
    Odrazy věží ve vodě.
  • 00:07:08 Lávky, můstky.
    Vždy s nějakým dynamickým prvkem.
  • 00:07:12 Vůz tažený koněm nebo dobytkem.
  • 00:07:17 Před periferií.
    Vesnice větší.
  • 00:07:21 Mlýny, splavy, stavidla.
  • 00:07:38 Hospody u vody s tancovačkami.
  • 00:07:41 Velké rybníky s rákosím.
    Hry v karty v hospodě.
  • 00:08:06 Periferie.
  • 00:08:08 Vlnící se obilí zápasí
    se stožáry elektrického vedení.
  • 00:08:12 Prolínání.
  • 00:08:16 Michelská plynárna.
    Dělníci pracující v plynárně.
  • 00:08:21 Vyvážení strusky, záběry zvenčí,
    skrz mříž.
  • 00:08:27 Děti sbírající strusku a odpadky.
  • 00:08:30 Dělníci vyvážející dehet,
    pondělí, středa, pátek.
  • 00:08:46 Kouř, oheň a popel zalévají
    krajinu.*
  • 00:08:52 JOSEF CÍSAŘOVSKÝ: Paní Vrbová,
    mohla byste nám pomoct
  • 00:08:54 najít jeho fotografie
    a říct nám,
  • 00:08:57 jakým způsobem vůbec vyhledáváte
    80 let stará místa?
  • 00:09:02 -Většinou ani nemusíte vstát
    od počítače,
  • 00:09:05 protože dneska jsou k dispozici
    moderní prostředky jako je -
  • 00:09:09 staré letecké snímkování
    nebo staré mapy,
  • 00:09:13 mapy GOOGLE, kde se můžete
    procházet po ulicích
  • 00:09:16 a prohlížet si domy,
    nebo mapy.cz,
  • 00:09:19 kde zase můžete dobře vidět
    třeba ptačí pohledy a podobně.
  • 00:09:23 Druhá možnost je, že to místo
    nepoznáte,
  • 00:09:28 ale na té fotografii samotné jsou
    další dodateční informace,
  • 00:09:32 jako například - vidíte nějakou
    firmu
  • 00:09:34 nebo popisné číslo domu
    a tak dále,
  • 00:09:37 potom přijdou na řadu staré
    adresáře,
  • 00:09:40 zvláště obchodní, co se teda týká
    firem.
  • 00:09:43 Nebo třeba různé staré telefonní
    seznamy,
  • 00:09:46 seznamy popisných čísel
    a podobně.
  • 00:09:49 V případě Jiřího Lehovce
    ta situace byla poněkud snazší.
  • 00:09:54 Zaprvé jsme věděli,
    že všechny fotografie
  • 00:09:57 byly pořízeny v roce 1935
    a že jsou z povodí Botiče.
  • 00:10:02 Takže bylo třeba se seznámit s tím,
    jak vypadá povodní Botiče,
  • 00:10:09 to nejprve, protože já nejsem
    křtěná Botičem.
  • 00:10:14 To jsem dělala pomocí
    panoramatických pohledů,
  • 00:10:17 které jsou online přístupné
    na Archivu hlavního města Prahy.
  • 00:10:21 A víceméně znám současný Botič,
    ale s tím Botičem,
  • 00:10:25 který viděl Jiří Lehovec,
    to má pramálo společného.
  • 00:10:35 *Dehtové jámy.
  • 00:10:37 Stružky dehtu
    tekou do potoka.
  • 00:10:40 Lidé bydlí
    v barákových koloniích.
  • 00:11:01 Počíná se betonová regulace.
  • 00:11:04 Pohled seshora.
    Michelské nádraží.
  • 00:11:20 Detaily různých předmětů ve vodě.
  • 00:11:23 Staré boty, kusy šatstva, krysy,
    klestí, fekálie a tak dále.
  • 00:11:29 Panorama po vodě
    až na sací pumpy zahradníků.
  • 00:11:33 Zahradníci čerpají vodu z Botiče
    k zalévání zeleniny.
  • 00:11:37 Ženy přinášejí zeleninu k potoku,
    omývají ji.
  • 00:11:42 (Prokládat snímky fekálií.)
  • 00:11:53 Pes pije z téže vody...*
  • 00:11:56 Tomáš Petráň: Tehdy byl Botič
    opravdu špinavá stoka.
  • 00:11:59 To jsem byl jinoch,
    bylo to v 70., v 80. letech.
  • 00:12:03 To jsme jezdili
    od hostivařský přehrady až dolů,
  • 00:12:06 oni vypouštějí na podzim přehradu
    na tohle splutí.
  • 00:12:09 A tehdy opravdu do toho Botiče
    tekly kanály, byly zaústěný.
  • 00:12:13 V Záběhlicích pod jezem se najednou
    vařila špinavá hmota,
  • 00:12:16 bralo to binec z těch břehů...
  • 00:12:19 A tady, když jste projížděli
    tím tunelem,
  • 00:12:21 tak tam na Ostrčilově náměstí
    člověk vjel,
  • 00:12:24 rozsvítil tu blikající baterku,
    to ještě neexistovaly čelovky,
  • 00:12:27 tady to tajemně hučelo,
    protože támhle
  • 00:12:29 je takový jakoby "jízek".
    No a strašně to smrdělo!
  • 00:12:32 A opravdu se tady projíždělo
    stokou.
  • 00:12:35 Takže si pamatuju,
    že jsme vpluli do Vltavy
  • 00:12:38 a že jsem si oplachoval tehdy
    tou špinavou
  • 00:12:40 vltavskou vodou ksicht,
  • 00:12:42 protože byla strašně čistá
    oproti Botiči.
  • 00:13:03 PAVLA VRBOVÁ: Toto je usedlost
    Reitknechtka.
  • 00:13:06 Co je tady dole,
    to je Michelský dvůr.
  • 00:13:11 Tohle jsou tři dominanty
    a my vidíme,
  • 00:13:14 že ten domeček a Michelský dvůr
    jsou přesně v zákrytu,
  • 00:13:19 takže se dá i dobře říct,
    kde ty babky tu zeleninu praly.
  • 00:13:25 Tahle ta fotografie pochází
    z Klubu za starou Prahu.
  • 00:13:28 Dostala jsem laskavé svolení
    ji ukázat.
  • 00:13:32 Tady je Michelský dvůr.
    A já to trochu zvětším -
  • 00:13:35 jak vidíte, v Michelském dvoru
    byl tehdy pivovar, v té době.
  • 00:13:39 A je tam auto-moto správkárna
    a autoservis. Vpravo.
  • 00:13:44 A to je pro nás důležitý
    orientační bod a určení místa,
  • 00:13:48 kde Lehovec stál.
    To je Hellada.
  • 00:13:51 Továrna na mýdlo - Hellada.
  • 00:13:53 Na této mapě, na tom plánu
    z roku 1938
  • 00:13:56 je Helada v těhle místech.
  • 00:13:58 Dneska je toto ulice U Hellady.
    To je všechno zastavěné paneláky.
  • 00:14:16 *Siesta na travnatém nábřeží.
    Různé typy lidí.
  • 00:14:20 Dívky z periferie.
    Krista Procházková.
  • 00:14:25 376 u paní Medřické.
  • 00:14:29 Pohledy na krajinu v okolí.
    Topoly...
  • 00:14:45 Objevuje se město.
    Ojedinělé činžáky.*
  • 00:14:56 -Teď jsme se vlastně přesunuli
    na území Vršovic.
  • 00:14:59 A tady vidíme jednak dům,
    který je na rohu
  • 00:15:03 dnešní Smolenské ulice
    a Vršovického náměstí,
  • 00:15:07 nebo teda jinak řečeno Moskevské.
  • 00:15:11 A ten dům vidíme na ptačím pohledu
    zde a na Lehovcově fotografii tady.
  • 00:15:18 Potom, co se na Lehovcově
    fotografii jeví
  • 00:15:22 jako střešní světlíky
    nějaké továrny,
  • 00:15:26 tak ve skutečnosti
    jsou to světlíky,
  • 00:15:30 které jsou nad prosklenou,
    mimochodem nádhernou halou
  • 00:15:33 Vršovické spořitelny.
  • 00:15:36 A pod tím je domeček,
    kde kdysi bývala kovárna.
  • 00:15:53 *Předměstí.
  • 00:15:54 Ženy máchají prádlo
    ve vodě Botiče.*
  • 00:16:06 -Ta fotografie mě potrápila
    strašně.
  • 00:16:09 Protože tady opravdu
    nebylo čeho se chytit,
  • 00:16:12 než nějakého baráku z 19. století.
    Já ji ukážu.
  • 00:16:18 Dosti zdobeného.
  • 00:16:23 A já jsem ze začátku úplně
    moc nevěřila,
  • 00:16:26 že šel Lehovec důsledně podél
    Botiče,
  • 00:16:30 ale nakonec se ukázalo,
    že tomu tak bylo.
  • 00:16:33 Protože Lehovec stál víceméně
    v tomhle tom místě,
  • 00:16:35 protože zachytil boční stěnu
    tohoto domu.
  • 00:16:38 A dívá se na tento dům.
    A ten cirkusový stan,
  • 00:16:43 jehož kolíky na této fotografii
    vidíme,
  • 00:16:45 tak ten stál někde tady,
    přímo na břeh Botiče.
  • 00:16:49 Já jsem projela třikrát
    celý tok od Michle,
  • 00:16:53 přes Nusle až sem.
    A tentokrát mě osvítil Lehovec,
  • 00:16:56 že jsem se zastavila v této ulici
    a ten dům tam najednou uviděla.
  • 00:17:00 Totiž po takovéhle době
    jsou ty domy upravené,
  • 00:17:03 mají upravené fasády.
  • 00:17:05 Tenhle dům nemá úplně
    novodobou fasádu tak,
  • 00:17:08 aby byla očesaná úplně
    a byla hladká,
  • 00:17:10 alebrž někdy,
    možná ve 30. nebo ve 40. letech
  • 00:17:14 byla poněkud ta fasáda předělaná,
    ale můžete na ní odečíst
  • 00:17:18 všechno důležité, co na té
    fotografii vidíte.
  • 00:17:21 To jest členění na tři pásy,
    okna jsou ve stejné pozici.
  • 00:17:28 Ti lidé prostě ta okna
    nepředělávali, ty jsou tam stejné.
  • 00:17:32 Navíc počet komínů většinou
    zůstává zachován.
  • 00:17:52 *Flašinetář.
    Záchodky s nápisy.
  • 00:17:55 Detail.
    Různé typy lidí kolem Botiče.*
  • 00:18:01 JOSEF CÍSAŘOVSKÝ: Bavil jsi se
    ještě s profesorem Lehovcem o tom,
  • 00:18:04 co ho vlastně vedlo k týhle tý
    pouti podél toho Botiče?
  • 00:18:08 TOMÁŠ PETRÁŇ: Já jsem se s ním
    bavil o mnoha věcech.
  • 00:18:10 Hlavně on byl totiž vášnivý vodák,
    on měl vodu stejně rád,
  • 00:18:14 to jsme měli společný zájem.
  • 00:18:17 Ale já si myslím,
    že hlavně tam byl zájem sociální,
  • 00:18:19 což bylo v té době vlastní
    mnoha asi filmařům,
  • 00:18:23 umělcům, intelektuálům
    v těch 30. letech.
  • 00:18:26 A já si myslím,
    to už jsou ale moje domněnky,
  • 00:18:30 protože on hrozně hezky vyprávěl
  • 00:18:32 o 30. letech v Paříži,
    když tam byl.
  • 00:18:35 Vyprávěl spoustu věcí,
    ale já si myslím,
  • 00:18:38 že byl samozřejmě ovlivněný
    tou francouzskou
  • 00:18:40 levicovou avantgardou,
    tím zájmem o sociální věci.
  • 00:18:44 Až jsme se bavili o závěru
    a on vždycky říkal:
  • 00:18:46 "To nebylo dořešený, v tom scénáři,
    ale že tam proplouvá,
  • 00:18:49 támhle, jak ten Botič
    teče do Vltavy
  • 00:18:52 a tam proplouvá tam nóbl parník
    s těma bohatejma lidma.
  • 00:18:56 Takže ten rozdíl těch dvou světů,
    tahle ta koncepce rozdílností,
  • 00:19:01 ta je vlastní těm filmům.
  • 00:19:05 On znal Jarise Ivense, on znal
    Hemingwaye jak vyprávěl...
  • 00:19:09 A ten zájem o tu sociální oblast
    je myslím danej
  • 00:19:13 i tou dobou, v který žil, no.
  • 00:19:27 HOUKÁNÍ VLAKU
  • 00:19:34 -Tady je samozřejmě zase význačnou
    dominantou vodárenská věž.
  • 00:19:41 A vidíme, že jsme pod mostem.
  • 00:19:45 Botič podtéká pod mostem,
    poměrně vysokým mostem.
  • 00:19:49 Na několika místech.
    Ale když si to rozmyslíme,
  • 00:19:52 tak vidíme, že se může jednat
    jedině o tento železniční most.
  • 00:19:57 To je vlastně na trati,
    která přichází z Vršovic,
  • 00:20:01 přetíná průsekem nebo průkopem,
  • 00:20:04 který je mezi Bohdalcem
    a Tyršovým vrchem.
  • 00:20:07 A my se podíváme na to,
    jak vypadá letecký snímek.
  • 00:20:13 Na tom leteckém snímku
    máme ten most tady.
  • 00:20:17 Tady je dokonce vidět jeho stín.
    Tady je železniční trať.
  • 00:20:20 A ten most musel být tady.
    A to je tento most.
  • 00:20:37 -My jsme tady jezdili po Botiči
    na neckách.
  • 00:20:41 Vždycky jsme si dělali přehradu
    z kamenů, aby se zvýšila hladina.
  • 00:20:49 A to jsme tady jezdili
    po Botiči.
  • 00:20:52 Byly ještě ty dřevěný necky,
    klasický,
  • 00:20:56 jak v nich praly ty naše babičky.
  • 00:21:00 A nějaká moje pra pra prateta
    tady sušila prádlo na tý louce.
  • 00:21:05 Ona měla takový mandl a praní
    za I. republiky.
  • 00:21:10 U toho Botiče jsem prakticky
    poslední.
  • 00:21:13 Tady už prostě nikdo není.
  • 00:21:19 *Dvorky činžáků
    se sušícím se prádlem.
  • 00:21:23 Neutěšené skladiště.
    Rozbité lucerny,
  • 00:21:27 tramvaj v opuštěné silnici...
    (Vršovické nádraží).*
  • 00:21:40 -Lehovec stál někde tady
    a díval se tímto směrem.
  • 00:21:44 To znamená k tehdejší
    Nádražní ulici.
  • 00:21:47 Dnes se ta ulice jmenuje
    U Vršovického nádraží.
  • 00:21:50 Tato ulice,
    to byla hlavní třída,
  • 00:21:52 po které už tenkrát jezdila
    tramvaj.
  • 00:21:55 Ta se tenkrát jmenovala
    Třída krále Jiřího.
  • 00:21:58 Pak se myslím jmenovala Třída SNB.
    A dneska se jmenuje Vršovická.
  • 00:22:04 A Lehovec se na té fotografii
    dívá tímhle tím směrem.
  • 00:22:09 A dívá se do vnitřního traktu
    tady tohoto rohu domu.
  • 00:22:14 A dokonce vidí
    takový hospodářský objekty,
  • 00:22:18 které byly v tomhle tom prostoru.
  • 00:22:27 Další fotografii Lehovec pořídil
    prakticky ze stejného místa.
  • 00:22:32 Na téhle té fotografii vidíme,
    která mě trošku potrápila,
  • 00:22:38 dokud jsem nerozluštila
    jméno toho povozníka,
  • 00:22:41 jehož vozy parkovaly zde.
  • 00:22:44 On se jmenoval František Tauchman
    a já jsem ho našla v adresáři,
  • 00:22:47 vlastně ve vršovickém almanachu
    z roku 1934.
  • 00:22:54 A tam se píše, že on měl firmu
    v Brožíkově ulici,
  • 00:22:57 což je dnešní Perohradská,
    v č.p. 2.
  • 00:23:02 A to je, že on byl tady.
  • 00:23:10 *Moře činžáků - šikmé záběry
    zespodu, traveling.*
  • 00:23:20 -Poprvé, když tam byla
    ta čistírna peří, v tom zákoutí,
  • 00:23:23 tak Lehovec stál
    někde v těhle těch místech,
  • 00:23:27 kde je dneska to parkoviště.
    Podruhé vešel do toho
  • 00:23:30 bývalého hospodářského dvora
    a díval se tímhle směrem.
  • 00:23:34 Tady máme krásně vidět
    ten dílenský provoz, který tam byl.
  • 00:23:39 A viděl tenhle ten roh.
  • 00:23:46 *Kanál ústící do Botiče.
    Pohled přes kanál po proudu.
  • 00:24:14 Opuštěné vybetonované koryto
    Botiče.
  • 00:24:18 (Pohledy těsně při hladině.)
  • 00:25:04 Panoramatický pohled z velké výšky
  • 00:25:06 na opuštěné koryto potoka
    a hlučný život kolem.
  • 00:25:11 Tramvaje, auta, povozy,
    vlaky.
  • 00:25:52 Lidé přecházející přes cestu
    (v poledne).
  • 00:25:55 Lidé vycházející v proudech
    z nádraží.
  • 00:25:59 Plné hospody, pivovar,
    průmyslové podniky.
  • 00:26:03 Pohled zdola na most přes Botič
    s množstvím tramvají...
  • 00:26:11 Náhle potok přehražen
    mříží z ostnatého drátu.
  • 00:26:16 Opuštěné koryto potoku v Grébovce:
    Upravené pěšinky v parku.
  • 00:26:21 Restaurace pod stromy,
    číšnici, podnosy s kávou.
  • 00:26:27 Opět opuštěné koryto potoka
    (zákruty).
  • 00:26:31 (Směr a křivky potoka musí
    souviset!)
  • 00:26:36 Dvojice na cestičkách,
    na lavičkách,
  • 00:26:38 bohaté děti, studenti.
    Koncert v hudebním pavilonu.
  • 00:27:00 Potok opuštěně pokračuje:
  • 00:27:03 Pohled z výšky na ústí Botiče
    pod dlažbu.
  • 00:27:06 Pohled na vyústění zblízka.
  • 00:27:28 Ku konci dát vzpomínku
  • 00:27:30 na volný nespoutaný tok potoka
    v přírodě - prolínačky.
  • 00:27:34 Eventuelně detaily, makra?,
    různých fekálií - odpadků -
  • 00:27:39 fantastických předmětů,
    až v surrealistických seskupení.
  • 00:27:44 Přechod - magický - abstraktní -
    nerealistický,
  • 00:27:48 který by naznačil,
    že další bude vzpomínka.
  • 00:28:14 Montáž - volná, pomalá,
    elegická vzpomínka
  • 00:28:18 na původní přírodní podobu
    potoka.
  • 00:28:27 Tma - v dálce obdélníkové světlo,
    světlo se pomalu blíží,
  • 00:28:32 traveling na člunu,
    vtok Botiče do Vltavy.
  • 00:28:37 Kamera na člunu vplyne do řeky,
    zahoupá se.
  • 00:28:41 Kolem majestátně přepluje
    primátor Dittrich
  • 00:28:44 (panorama zleva doprava),
    detail kol,
  • 00:28:48 zpěněná voda zavalí objektiv.
    Konec.*
  • 00:29:02 JOSEF CÍSAŘOVSKÝ: Lehovec plánoval
    končit ten svůj projekt tím,
  • 00:29:04 že tady propluje ten parník
    Dittrich.
  • 00:29:07 A jak jsi vlastně zakončil
    ten projekt
  • 00:29:10 s profesorem Lehovcem ty?
  • 00:29:12 -My jsme o tom diskutovali,
    jak to má vypadat.
  • 00:29:15 A on právě říkal,
    že ty konce měl vymyšlený dva
  • 00:29:17 a jeden byl tenhle s tím parníkem.
    A takhle jsme se o tom bavili.
  • 00:29:21 A on pak říká:
    "A nejlepší by bylo,"
  • 00:29:23 protože my jsme ho tím natáčením
    otravovali,
  • 00:29:25 on měl na jednu stranu radost,
    ale na druhou stranu byl otrávenej.
  • 00:29:29 Pořád dával najevo takovou tu
    nevoli,
  • 00:29:31 že je natáčenej,
  • 00:29:32 protože on to do tý doby nikdy
    nikomu nedovolil.
  • 00:29:35 A říkal: "A nejlepší by bylo,
    kdyby ses utopil."
  • 00:29:38 Takže to byl takovej...
    Vlastně jsem to vzal jako námět,
  • 00:29:41 produkce tady půjčila
    od nějakého rybáře lodičku,
  • 00:29:45 já jsem se převlíkl
    do jakoby kostýmu z 30. let
  • 00:29:48 s nějakou čepicí kšiltovkou,
    támhle jsem vyplul na lodičce
  • 00:29:52 a s nějakou kamerou na kličku
    jsem točil
  • 00:29:55 pod tím Železničním mostem
    jako nadšený filmař
  • 00:29:57 a spadl jsem do tý vody
    a plaval jsem...
  • 00:30:00 Utopil jsem se,
    aby měl radost.
  • 00:30:41 *Kam až má paměť sahá,
    tam všude nacházím vzpomínky
  • 00:30:46 připomínající mi, že věci,
    které zároveň jsou i nejsou,
  • 00:30:51 mě vždycky přiváděly
    do zvláštního stavu vytržení.
  • 00:30:57 Odmalička mě vzrušují zchátralé
    domy,
  • 00:31:00 dvory zarostlé kopřivami,
    zbořené zdi,
  • 00:31:04 zaplevelené zahrady,
    opuštěná skladiště,
  • 00:31:08 zaprášené půdy,
    propadlá schodiště,
  • 00:31:11 dláždění, v němž roste tráva,
    obrazy zapomenutých malířů,
  • 00:31:16 okna bez skel,
    cesty, které nikam nevedou,
  • 00:31:20 stromořadí v rovné krajině,
    konečné stanice,
  • 00:31:26 staré noviny, dopisy lidí,
    kteří už zemřeli,
  • 00:31:30 předměty,
    které už ztratily smysl,
  • 00:31:33 knihy, které už nikdo nečte...
  • 00:32:12 Dům v popředí je západní štít
    činžovního domu družstva Klid.
  • 00:32:18 Tento snímek od plotu usedlosti
    Birhanzlových pořídil Josef Sudek.
  • 00:32:24 Městská periferie -
    kam oko dohlédne, nouzové stavby.
  • 00:32:30 Kdo neměl peníze, mohl si tu
    postavit domek z čehokoliv.
  • 00:32:40 Vlevo jsou zahrádky,
    za nimi kolonie Na Děkance.
  • 00:32:45 Vpředu různé průmyslové stavby
    a továrničky.
  • 00:32:49 A dětské hřiště.
  • 00:32:51 Škvárová cesta do kolonky
    U Družstva Klid
  • 00:32:55 a konečně fotbalové hřiště,
    které nakonec také vzalo za své.
  • 00:33:20 Sudkovy potulky po periferii
    vedly po celém okraji
  • 00:33:24 tehdejší Prahy:
    Libeň, Holešovice, Trója, Bráník.
  • 00:33:54 V pozůstalosti Emila Filly
    jsme objevili
  • 00:33:57 nikdy nezveřejněný Sudkův snímek
    ze Strojnické ulice.
  • 00:34:38 Dům na fotografii Josefa Sudka,
    staré 68 let,
  • 00:34:41 měl adresu Batelovská 120/5,
    Praha 4.
  • 00:34:47 Stával na rozmezí Pankráce a Krče,
    těsně u Budějovického náměstí.
  • 00:35:38 Srovnání leteckých fotografií
    z let 1940 a 2015
  • 00:35:44 ukazují různé stupně proměny
    bývalé pražské periferie.
  • 00:35:50 Názorně dokumentují rychlost,
    s jakou jsme
  • 00:35:52 během 75 let přetvořili
    podobu svého světa.
  • 00:36:12 Botič na území Michle
    v roce 1940.
  • 00:36:18 Zahradnické a zelinářské centrum
    Prahy
  • 00:36:21 se proměnilo v průmyslově
    komunikační uzel.
  • 00:36:25 Drobná políčka a zahrádky zmizely
    a cenné krajinné území zaniklo.
  • 00:36:32 Účelnost,
    ta lidská představa řádu,
  • 00:36:36 odstranila řád přírody
    a vznikla ošklivost.
  • 00:37:02 Potok svými meandry
    zavlažuje celý kraj.
  • 00:37:07 Meandrující potok
    má samočisticí schopnost.
  • 00:37:11 Účelové narovnání
  • 00:37:13 vytváří ze životadárného potoka
    stoku a z krajiny suchopár.
  • 00:37:19 Vidíme tu, že brutální zásahy
    do krajiny a její rovnováhy
  • 00:37:24 jsou brutálními zásahy
    i do našeho vědomí.
  • 00:37:29 Také se stáváme stokou.
  • 00:38:03 Botič byl proměněn
    v ponornou stoku
  • 00:38:06 i v dalších pražských čtvrtích,
    v Nuslích a pod Vyšehradem.
  • 00:38:42 14. listopadu 1964.
    Sobota.
  • 00:38:54 Později jsem začal nenávidět.
    A to je všechno, co mi zbývá.
  • 00:39:00 Pochopil jsem, že se s touto zemí,
    v níž jsem se narodil,
  • 00:39:05 děje něco obludného,
    něco strašně absurdního,
  • 00:39:09 něco, co nemá obdobu.
  • 00:39:12 Pochopil jsem,
    co je to velikost chátrání,
  • 00:39:16 vznešenost rozkladu,
    patos degenerace.
  • 00:39:21 Pochopil jsem, že tato země
    pomalu a jistě zaniká,
  • 00:39:25 že se její dějiny pohybují
    stále zpět,
  • 00:39:28 zjevil se mi fantastický obraz
    budoucnosti,
  • 00:39:31 v níž tečou otrávené řeky,
    v níž budeme dýchat zkažený vzduch,
  • 00:39:37 v níž budou padat domy
    a střechy budou propouštět déšť,
  • 00:39:42 v níž se lidská řeč
    stane nesrozumitelnou
  • 00:39:45 a věci ztratí veškerý smysl,
  • 00:39:48 v níž po zdemolovaných silnicích
    zarůstajících travou
  • 00:39:52 se budou krokem sunout
    rozpadávající se auta,
  • 00:39:56 v níž špína se stane čistotou
    a všichni lidé budou krást a lhát.
  • 00:40:03 Viděl jsem, že svět,
    v němž žiji,
  • 00:40:06 je ošklivou, surovou
    karikaturou světa.
  • 00:40:30 ZPĚV: Je-li osudem mého jména
    být knihou, pak nejsem čtena.
  • 00:40:41 Pošli po větru do neznáma,
    ty stránky jsem vytrhla sama.
  • 00:40:52 Půjdeš na pouť dalekou,
  • 00:40:57 kamínky na cestu
    pro tebe dala jsem.
  • 00:41:04 Stranou od všeho čekám
    až mě pohltí klid, řád a chaos.
  • 00:41:14 Klid, řád
    a chaos chaosů...
  • 00:41:37 Ty stránky jsem vytrhla sama!
  • 00:41:44 *Skutečnost, že věci a krajiny
    přežívají lidi,
  • 00:41:47 se mi zdála odjakživa absurdní.
    Vždycky mě to nutilo k přemýšlení.
  • 00:41:54 Vybavoval jsem si lidi,
    kteří vyšlapali úvoz,
  • 00:41:57 jenž už zarostl,
    a ten úvoz mě fascinoval.
  • 00:42:02 Nedovedu si přesně vysvětlit
    proč.
  • 00:42:07 Vzdálená minulost
    mě nikdy příliš nezajímala.
  • 00:42:11 Muzeální exponáty mě nevzrušují.
  • 00:42:14 Jsem citlivý jenom na hranici
    mezi mým životem
  • 00:42:17 a smrtí mých bezprostředních
    předků.
  • 00:42:22 Jejich svět se mi jeví
    idylicky
  • 00:42:25 a zřícené krovy jejich stavení
    ve mně probouzejí melancholii.
  • 00:42:31 Možná, že ve mně existuje
    předtucha vlastní smrti,
  • 00:42:34 předtucha vlastního konce.
  • 00:42:37 Možná, že jakýmsi šestým smyslem
    nezřetelně chápu
  • 00:42:41 souvislost přicházení a odcházení,
    tragickou pitomost smrtelnosti.
  • 00:43:18 Místní usedlíci
    si ještě pamatují legendu,
  • 00:43:21 že v chatě nad Botičem
    dopisoval Vladislav Vančura
  • 00:43:24 jednu z kapitol
    Obrazů z dějin národa českého.
  • 00:43:32 A že ta kapitola zůstala
    nedokončená.
  • 00:43:36 Že Vančuru od rukopisu
    odvedlo gestapo
  • 00:43:39 rovnou na kobyliskou střelnici.
  • 00:43:44 VÝSTŘEL
  • 00:43:50 -Budu tu s tebou!!!
  • 00:43:59 ZPĚV: Zavřete okna
    a zamkněte brány,
  • 00:44:04 chci v samotě solit si rány.
  • 00:44:09 Jsem obklopená změtí hlasů,
    zanikám v prostoru času.
  • 00:44:20 Půjdeš starou alejí,
    květy mimózy mi zatím provoní.
  • 00:44:31 V dalekých zemích
    lůžko ti připravím.
  • 00:44:38 Naslouchej, dojdeš domů.
  • 00:44:43 Padaj a padaj
    kapky, co smívají
  • 00:44:47 popel a prach,
    co pokryl nám záda.
  • 00:44:52 Padaj a padaj,
    do slz se míchají.
  • 00:44:57 Odnášej strach,
    odkrývaj prázdno,
  • 00:45:01 ticho,
    v kterém se zastaví čas.
  • 00:45:07 V prázdnu, tichu se odráží
    nebesa v nás.
  • 00:45:13 V prázdnu, tichu
    se odráží nebesa v nás.
  • 00:45:23 Uúúú...
  • 00:45:28 Je se mnou amen!
    Amen!!!
  • 00:45:40 *Děravý hrnec,
  • 00:45:43 železniční zastávka,
    kam vlaky už nejezdí,
  • 00:45:46 zahrada zarostlá plevelem,
  • 00:45:49 dožilé věci,
    které se nikdy nemohly potkat,
  • 00:45:53 zadní trakt činžovního domu,
    mapy na zdech,
  • 00:45:58 rezatá pumpa,
    vrak vysloužilého auta,
  • 00:46:02 ztrouchnivělá branka s klikou,
    odnikud nikam,
  • 00:46:07 plevel, rez a oprýskaný lak,
  • 00:46:11 odfouknutá omítka, jež obnažuje
    vrstvy uplynulého času.
  • 00:46:18 To vše dosloužilo,
    to vše se spotřebovalo,
  • 00:46:22 a zbyla jen dřeň.
  • 00:46:28 Na svých potulkách kolem Botiče
    chodíval i Kamil Lhoták.
  • 00:46:34 Ve 20. letech minulého století
    bydlel
  • 00:46:36 v Lumírově ulici pod Vyšehradem
    a odtud to měl k Botiči jen kousek.
  • 00:46:44 Pod přístřešky malých továrniček
    a v kůlnách činžovních dvorů
  • 00:46:49 vídával vysloužilé automobily,
    motocykly
  • 00:46:52 i trupy vyřazených letadel.
  • 00:46:57 "Pražská předměstí,"
    vzpomíná Lhoták,
  • 00:47:00 "krajina, kde omšelé zdi
    a dehtem impregnované
  • 00:47:04 ohrady továrních objektů
    nahrazují stromořadí,
  • 00:47:09 kandelábry, prkenné ohrady,
    vítr, déšť, kouř, mlha.
  • 00:47:16 Holešovice, Nusle, Michle,
    Žižkov.
  • 00:47:26 Zajímal mě konec velkoměsta,
    ta příznačná i přízračná periferie,
  • 00:47:32 kde se svět vytvořený člověkem
  • 00:47:35 začíná stýkat a potýkat
    s přírodou."
  • 00:47:43 Ano, to je periferie,
    ta nepojmenovatelná neurčitost,
  • 00:47:49 pomezní mezistav duchovní beztíže,
    ono ještě ne a už ne zároveň.
  • 00:47:58 Tady lze vnímat poklid rozpadání.
  • 00:48:02 Vědomí, jak vystihl Pavel Juráček,
    je tu ve zvláštním stavu vytržení.
  • 00:48:09 Odkud se vědomí bere
    a proč je máme, nevíme,
  • 00:48:13 ale v prostoru pomezí,
    na předělu, na periferii,
  • 00:48:19 vědomí často vnímá nejvíce.
  • 00:48:30 Na tomto pomezí rychle oprýskává
    pozlátko civilizace
  • 00:48:34 a zanikání je tak přítomnější.
  • 00:48:39 Odložené věci se rozpadají
    a mizí ze světa
  • 00:48:42 stejně jako jména lidí,
    jež dnes už nikdo nezná.
  • 00:48:48 Zůstává jen metafyzická duše místa
    a vytváří svébytného génia loci.
  • 00:49:09 Periferie jakožto hraniční stav
    nám umožňuje
  • 00:49:13 nahlédnout to, co je,
    z jiné perspektivy.
  • 00:49:18 A tak se maně ptáme,
    jaký smysl má ta pomíjivost
  • 00:49:22 a jaké hodnoty jsou trvalé?
  • 00:49:26 Tady můžeme vnímat nesamozřejmost
    věcí a nesamozřejmost života.
  • 00:49:34 Ta nesamozřejmost a pomíjivost
    nás snad může naučit pokoře.
  • 00:49:41 Možná proto bývala periferie
    jedním z mála míst,
  • 00:49:45 kde jsme mohli najít
    hledaný klíč.
  • 00:49:49 Krista Procházková.
    376 u paní Medřické.
  • 00:49:57 Dům číslo popisné 376 v Michli
    u Hellady již zmizel.
  • 00:50:03 Bohdalecká stráň, kde stával,
    zarostla býlím.
  • 00:50:08 Ale květiny ze zahrádky
    paní Medřické
  • 00:50:12 tu přesto rostou dál:
    ocúny, lilie a mateřídouška.*
  • 00:50:21 ŽENSKÝ HLAS:
    Nevzdám to, budu tu s tebou.
  • 00:50:25 Asi není náhodou,
    že zrovna s tebou mi je nejlíp,
  • 00:50:29 i když je to teď těžší.
  • 00:50:31 Ale my už toho zvládli tolik,
    a tohle je jen další zkouška.
  • 00:50:37 Miluju tě jako sestra bratra,
    jako děti Vánoce,
  • 00:50:42 dokonce i jako Monroe JFK.
  • 00:50:47 Jsi ta nejlepší droga,
    kterou jsem kdy vyzkoušela.
  • 00:51:16 ZPĚV:
    Jsem na okraji tvého světa.
  • 00:51:20 Z naší knihy
    zbyla jen věta.
  • 00:51:24 Zavřete okna
    a zamkněte brány,
  • 00:51:29 chci v samotě solit si rány.
  • 00:51:33 Půjdeš cestou zarostlou,
    pošlapeš květy,
  • 00:51:43 na které jsi zapomněl.
  • 00:51:46 Stranou od všeho
    tu ležím a uvadám
  • 00:51:49 Čekám až přijde jaro...
  • 00:51:53 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2018

Související