iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
9. 4. 2015
21:30 na ČT2

1 2 3 4 5

30 hlasů
21979
zhlédnutí

Zatajené dopisy

Unikátní pátrání po stopách experimentu, který pomáhal i škodil.

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Zatajené dopisy

  • 00:00:37 Já jsem si připravila prezentaci
    o květušínské škole.
  • 00:00:42 Tady jsou květušínské děti,
    které do školy chodily.
  • 00:00:46 Ta škola byla i dětský domov.
  • 00:00:49 Toto je můj děda Milan Kotlár.
  • 00:00:51 Ten tam chodil napřed do školky
    a potom 1 rok do školy.
  • 00:00:56 Toto je Marie Běhulová, moje prateta.
  • 00:01:00 Toto je pan učitel Dědič.
  • 00:01:03 Ten byl uklízečka, ředitel i učitel.
    Všechno dohromady.
  • 00:01:10 Tak vypadá teď.
  • 00:01:13 Tady je Áža Filipová za svobodna,
    teď je Dědičová.
  • 00:01:18 Tady je pan Dědič s dětmi z Květušína
  • 00:01:23 a toto jsou dopisy od rodičů,
    které děti nemohly dostat,
  • 00:01:27 protože pan Dědič měl strach,
    že by děti mohly utéct.
  • 00:01:35 Jenomže rodičům se stýskalo.
  • 00:01:39 Nepsali tam nic jako:
    "Budu čekat před školou, zdrhni."
  • 00:01:42 To tam nepsali.
    Psali jenom: "Jak se máš?" apod.
  • 00:01:46 Jenomže pan Dědič si myslel,
    že to bude něco špatného.
  • 00:02:34 (citace)
    16. ledna 1951.
  • 00:02:39 Děti stojí v období rozhodování,
  • 00:02:42 zda se mají postavit s rodiči,
    tedy proti škole,
  • 00:02:45 nebo se školou,
    tedy proti rodičům.
  • 00:02:48 Zdá se, že škola si získává více půdy
    než pochybné prostředí rodin.
  • 00:02:55 Bylo nutno pomýšlet
    na skutečné izolování dětí
  • 00:03:00 od ostatního domácího prostředí.
  • 00:03:11 Já jsem si deníky psal
    od svých 15 let.
  • 00:03:16 Samozřejmě to byla tenkrát
    jiná problematika než romská.
  • 00:03:22 Období, které přišlo potom,
    tedy práce s cikánskými dětmi,
  • 00:03:28 přišlo od r. 1950.
  • 00:03:31 Bylo to velice zajímavé,
    proto jsem psal denně.
  • 00:03:36 Tady to začíná, to je 1. záznam.
  • 00:03:40 Jmenuje se
    Cikánská selanka v Květušíně.
  • 00:03:44 A postupně následovaly další.
  • 00:03:48 Např. Úroda pedagogického pole
    v Květušíně.
  • 00:03:54 Oni byli resultát domácí výchovy.
  • 00:03:59 Tam pro ně tenkrát
    nic pozitivního nebylo.
  • 00:04:04 To pozitivní jim začala dávat škola
    a oni to začali chápat.
  • 00:04:09 Tím došlo ke změně, že se nakonec
    rozhodli odejít od mámy a od táty,
  • 00:04:16 protože budou tam, kde se jim líbí
    a kde to je lepší.
  • 00:04:23 (dítě žvatlá, matka odpovídá)
    No jo.
  • 00:04:39 To je moje diplomka o tzv.
    Škole míru v Květušíně,
  • 00:04:45 kterou v r. 1950 založili
    ve vojenském prostoru Boletice
  • 00:04:49 u Českého Krumlova.
  • 00:04:51 Postupně se z ní stal internát
    a dětský domov.
  • 00:04:54 Rozhodla jsem se o tom psát
    diplomku proto,
  • 00:04:56 že z dnešního pohledu
    je to dost kontroverzní téma.
  • 00:05:00 Byl to kontroverzní experiment,
    který na jednu stranu přinesl
  • 00:05:06 hodně dobrého, ale zároveň tam byly
    věci, které mi přišly sporné.
  • 00:05:13 Chtěla jsem se na to zeptat
    těch bývalých dětí.
  • 00:05:19 Už je to dlouho.
  • 00:05:27 To jsem já.
  • 00:05:32 Nevím, kolik mi tam bylo.
    9 nebo 10 let?
  • 00:05:37 Tady jsem já.
  • 00:05:44 Olina Kotlárová. Tady.
  • 00:05:51 Kde jste vzali tuhle fotku?
    Já ji nevlastním, a vy ji máte.
  • 00:05:58 To jsem já!
  • 00:06:01 Nevím, kolik mi mohlo být.
    10 nebo 11.
  • 00:06:05 To je teta Olina?
    Tu poznám.
  • 00:06:09 -Byla moc hezká, viď?
    -Mhm.
  • 00:06:12 Tady je brácha Láďa, teta Máňa,
    druhá Olina Červeňáková
  • 00:06:16 a toto je Fanča Vávrová.
    Ti se tam pak přistěhovali.
  • 00:06:21 -A pan Dědič.
    -Mhm.
  • 00:06:26 -Na tom děláš do školy?
    -Ano.
  • 00:06:29 Paní učitelka nám dala za úkol,
  • 00:06:31 abychom si vybrali nějakou historii
    naší vesnice.
  • 00:06:35 Já jsem si vybrala školu.
  • 00:06:37 Škola míru v Květušíně a Dětský domov
    na Dobré Vodě 1950 ? 1960.
  • 00:06:43 Tady je Květušín.
    Potom tady je teta Olina.
  • 00:06:48 Olga Kotlárová.
  • 00:06:51 To je super, že jsi to našla.
    To jsem na web dávala já.
  • 00:06:56 -Fakt?
    -No.
  • 00:07:05 Máme pro vás připravené materiály
    ve studovně.
  • 00:07:09 Já jsem v diplomce čerpala
    z materiálů,
  • 00:07:11 které jsou uložené
    v Muzeu romské kultury v Brně,
  • 00:07:14 které tam dal Miroslav Dědič.
  • 00:07:17 Kromě jeho deníků jsou tam dobové
    články, které vycházely o Květušíně,
  • 00:07:22 s názvy jako "Stali se lidmi"
    nebo "Začínají žít".
  • 00:07:27 Kdyby to člověk posuzoval
    jen z dnešního pohledu,
  • 00:07:30 asi by musel být hodně kritický.
  • 00:07:33 Ale ten kontext musí brát v potaz,
    protože 50. léta byla specifická
  • 00:07:38 a postavení Romů po válce
    bylo jiné než dneska.
  • 00:07:43 Oni vnímali jako utopii to,
    že by romské děti chodily do školy
  • 00:07:50 a že by vůbec byly vzdělavatelné.
  • 00:07:54 Takže mu řekli,
    ať si tam s nimi dělá, co chce.
  • 00:07:58 On to tak vnímal.
  • 00:08:00 Byla to pro něj velká výzva,
    byl to experiment.
  • 00:08:04 BUČENÍ KRAV, ŠTĚKÁNÍ PSŮ
  • 00:08:07 (citace)
    30. září 1950.
  • 00:08:09 Velitel vojenského újezdu
    kapitán Pohl mě přivezl z Krumlova.
  • 00:08:15 Květušín působí opravdu neutěšeně.
  • 00:08:18 Sotva 4 roky po odsunu Němců
    všechno chátrá.
  • 00:08:21 Pohl mi ukázal školu.
  • 00:08:24 Mateřská školka už je tady
    nějakou dobu v provozu.
  • 00:08:27 A její osazenstvo,
    3 vychovatelky a kuchařka,
  • 00:08:31 působí na první pohled
    velice příjemně.
  • 00:08:34 Teď se tedy ještě budeme snažit
    kultivovat děti školou povinné.
  • 00:08:39 Tady je ten lotr.
    Já ho radši položím.
  • 00:08:45 Ale přesně vím, jak jsme se na něj
    my ženské těšily.
  • 00:08:51 My jsme tam byly 4 ženské.
  • 00:08:53 Já a moje kamarádka jsme si řekly,
    že jim půjdeme naproti,
  • 00:08:58 protože ho vezli v kočáře
    z Květušína.
  • 00:09:02 K nám se šlo 1 km pěšky.
  • 00:09:06 A tak jsme se schovaly za keř,
    pan učitel přijel
  • 00:09:11 a my jsme za ním přiběhly domů.
  • 00:09:17 Nevěděly jsme,
    co nás v životě čeká.
  • 00:09:22 (citace)Do téhle doby nebyli cikáni
    lidmi a nezasloužili si,
  • 00:09:26 aby se někdo pozastavil
    nad jejich osudem.
  • 00:09:30 Byli to vždy vyhnanci.
  • 00:09:32 Do školy nikdy nechodili,
    neuměli číst ani psát.
  • 00:09:37 A my z nich teď máme vytvořit
    rovnoprávné lidi,
  • 00:09:40 uvědoměle pracující pro dobro celku.
  • 00:09:43 Ale jak na to?
  • 00:09:45 Kde se člověk má čeho chytit,
    když to před ním nikdo nedělal?
  • 00:09:50 Neexistují žádné předobrazy
    ani vzory.
  • 00:09:53 Budu se muset spolehnout na svou
    intuici a pedagogické zkušenosti.
  • 00:09:58 Já mám školní práci.
  • 00:10:04 Měli jsme si vybrat
    historii naší vesnice.
  • 00:10:08 Já jsem si zrovna vybrala školu,
  • 00:10:11 a tak se tě chci zeptat
    na nějaké informace.
  • 00:10:16 Tehdy byla úplně jiná doba.
  • 00:10:20 Málokterý cikán uměl číst a psát.
  • 00:10:25 A když se v 50. roce
    přišel pan Dědič,
  • 00:10:30 přemlouval staré cikány,
    aby posílali děti do školy.
  • 00:10:38 -A ti staří neuměli číst a psát?
    -Neuměli.
  • 00:10:44 Když přišli ze Slovenska,
    do školy se nechodilo.
  • 00:10:52 Měli jsme ve školce dobrou učitelku.
  • 00:10:55 Pak jsem nastoupil do 1. třídy
    k panu učiteli Dědičovi.
  • 00:11:01 -A dědo, byl ten pan Dědič hodný?
    -Na mě jo.
  • 00:11:06 A měl tady v Květušíně
    nějaké problémy?
  • 00:11:10 Ze začátku měl problémy, protože oni
    nechtěli pouštět děti do školy.
  • 00:11:17 Proč?
  • 00:11:18 Protože se báli,
    že je někam odvezou.
  • 00:11:24 -A tvoje rodina se nebála?
    -Moje máma jo. Ale táta ne.
  • 00:11:32 Ten naopak chtěl,
    abychom chodili do školy.
  • 00:11:36 Začátky byly opravdu kruté.
  • 00:11:38 Každou chvíli se poprali,
    plivali po sobě.
  • 00:11:43 Když je to přestalo bavit,
    vyskákali oknem.
  • 00:11:49 Tak jsem přinesl do školy housle
    a děti na mě užasle zíraly.
  • 00:11:55 Učitel hraje na housle!
  • 00:12:01 A ztišili se
    a já hrál národní písničky.
  • 00:12:06 Oni začali zpívat
    ty svoje cikánské písničky.
  • 00:12:11 Tak jsem si řekl, vida,
    přece jen se dají na něco chytit.
  • 00:12:16 Tím jsem si je získal.
  • 00:12:20 A pak to pokračovalo dál
    a ve škole se jim začalo líbit.
  • 00:12:31 Tyto 2 budovy tady ještě nebyly,
    když jsme tady chodili do školy.
  • 00:12:36 Byla tady jenom jedna budova.
  • 00:12:40 Tady jsem prožila své dětství.
  • 00:12:44 -Od jaké třídy to bylo?
    -Od první do páté.
  • 00:12:49 -Chodili jste sem pěšky?
    -Ano.
  • 00:12:52 -A kdo všechno?
    -Děti.
  • 00:12:56 -Teta Margita sem taky chodila?
    -Ano.
  • 00:13:00 -A v kolik jste chodili domů?
    -My jsme radši byli tady než doma.
  • 00:13:07 A byla tady paní ředitelka,
    nebo pan ředitel?
  • 00:13:11 Učitel i ředitel, on byl všechno.
  • 00:13:15 -A jak se jmenoval?
    -No Dědič.
  • 00:13:18 To byl on? Aha!
  • 00:13:20 On byl všechno, i uklízečka,
    když bylo potřeba. Chudák.
  • 00:13:26 -A byl dobrý učitel?
    -Vynikající. Takového bych ti přála.
  • 00:13:32 Musíš posoudit,
    jak se chovají k romským dětem.
  • 00:13:38 Nám pořád nadávají děti.
    A to není nic hezkého.
  • 00:13:41 Děti nám nadávají do špinavých romů.
    Tady taky nadávali?
  • 00:13:47 Ne, tady jsme si byli všichni rovni.
    Já jsem sem ráda chodila do školy.
  • 00:13:53 Tady by to bylo určitě lepší.
  • 00:13:57 Myslím, že tady bychom se všichni
    cítili bezpečně.
  • 00:14:12 Naše škola byla v té době
    jistým vzorem, že to s nimi jde,
  • 00:14:17 protože tam začali jezdit
    učitelé na exkurze.
  • 00:14:24 Rozneslo se to.
  • 00:14:27 Já jsem na krumlovském okrese
    byl raritou.
  • 00:14:32 (citace)Přijíždí také okresní
    školní inspektor Boubelík,
  • 00:14:36 který se účastní vyučování,
    a redaktoři časopisu Naše vojsko.
  • 00:14:41 Žasli. Připadalo jim to neuvěřitelné.
  • 00:14:45 Mě třeba postavili na stůl
    a četla jsem jim.
  • 00:14:49 Nechápali to.
  • 00:14:55 Já jsem třeba za rok udělala 2 třídy.
  • 00:15:00 Když jsem šla do školy,
    bylo mi 8 let.
  • 00:15:05 Když tam někdo přijel,
    zazpívali jsme mu.
  • 00:15:09 Pak jsem si říkal, že by stálo za to,
    kdyby zpívali na veřejnosti.
  • 00:15:15 Takže při různých akcích ve vsi
    v Květušíně jsme začali zpívat.
  • 00:15:22 DĚTI ZPÍVAJÍ
  • 00:15:42 Když jsme hráli na housle,
    někdo na saxofon, klarinet apod.,
  • 00:15:50 jezdili jsme po vesnicích i do měst,
    do Budějovic, do Strakonic.
  • 00:15:58 Všude jsme jezdili a chtěli jsme
    ukázat, že umíme hrát.
  • 00:16:03 Já nevím, jak se to dozvěděli v Praze
    Antonín Zápotocký, ale nabídl,
  • 00:16:11 že nám zaplatí autobus a že máme
    s vystoupením projet celé Slovensko.
  • 00:16:19 Když se soubor ustálil,
  • 00:16:22 začali jezdit na propagační zájezdy
    po Čechách a na Slovensko.
  • 00:16:27 Prostřednictvím zájezdů chtěli
    předávat know-how,
  • 00:16:32 které v Květušíně
    a potom na Dobré Vodě tvořili.
  • 00:16:41 (citace)ONV - osvěta chtěla naše akce
    skutečně propagačně využít.
  • 00:16:45 Proto vsunula náš program
    do koncertu hornické kapely.
  • 00:16:49 I když u mnohých byl velký zájem,
    většina byla těch,
  • 00:16:53 kteří chtěli koncert.
  • 00:16:55 Ozývalo se pískání a volání:
  • 00:16:58 "Jděte s těmi vašimi cikány,
    my jich tady máme dost!"
  • 00:17:01 Asi to taky vždycky neměli
    jednoduché.
  • 00:17:06 To je ze Slovenska, kde jsme
    navštěvovali cikány.
  • 00:17:11 A takhle si to pamatujete?
    Tak jste taky chodili?
  • 00:17:15 Ano.
  • 00:17:19 K účelu zájezdu píše:
  • 00:17:21 "Chceme pomoci při realizaci
    převýchovy jednak přesvědčováním
  • 00:17:26 cikánských obyvatel a současně
    činitelů lidové správy,
  • 00:17:29 že není zbytečná a bezúčelná práce
    na výchově mladé cikánské generace.
  • 00:17:35 A že naopak se jedná o věc
    vysoce politicky hodnotnou.
  • 00:17:39 ARCHIVNÍ ZÁZNAM
    Pan prezident přichází.
  • 00:17:43 Poprvé v životě stojí malí gratulanti
    tváří v tvář
  • 00:17:46 svému milovanému prezidentovi.
  • 00:17:59 Pro skupinu cikánských chlapců
    a děvčat nastává slavnostní okamžik.
  • 00:18:04 Co pro ně znamená pionýrský šátek,
    říká za všechny jedna z nich.
  • 00:18:08 Černé oči, vlasy jako uhel,
    na rtech stále úsměv jiskrný.
  • 00:18:14 Bílá blůzka, pionýrský šátek,
    krásný šátek jasně červený.
  • 00:18:21 Ne již otrok, který dříve býval,
    ale ten, co světu brání mír.
  • 00:18:28 Nový člověk dnes před vámi stojí,
    nový cikán, cikán ? pionýr.
  • 00:18:38 HRAJE CIMBÁLOVKA,
    DĚTI ZPÍVAJÍ ROMSKOU PÍSEŇ
  • 00:19:06 (citace)
    25. dubna 1951.
  • 00:19:10 Budujeme postupně kolektivní,
    téměř rodinné prostředí,
  • 00:19:15 kde společnou prací,
    jíž se účastní všichni,
  • 00:19:18 vytváříme radostné ovzduší
    den ze dne užšího semknutí.
  • 00:19:23 V nenávratnu zdají se propadat
    ošklivé dny z počátků zdejší práce.
  • 00:19:29 Ze začátku do školy chodily děti,
    které bydlely v Květušíně,
  • 00:19:33 a chodily tam dobrovolně.
  • 00:19:37 Ale rodičům se to někdy nelíbilo,
    protože se báli, že o děti přijdou.
  • 00:19:44 Byli na ně zvyklí
    a děti byly to jediné, co měli.
  • 00:19:50 A najednou děti neviděli přes den
    ani večer, cítili,
  • 00:19:55 že ve škole nejsou moc vítaní.
  • 00:19:58 V denících to vypadá,
    že nebyl přesvědčen,
  • 00:20:01 že internátní výchova je ideální.
  • 00:20:03 Řešil to v sobě, ale časem se
    rozhodl, že to je jediná cesta,
  • 00:20:07 aby tomu dospělí nepřekáželi.
  • 00:20:10 Začal tam děti lákat na jídlo,
    na oblečení atd.
  • 00:20:14 Řekl jsem: "Ty jsi dával pozor,
    učil ses.
  • 00:20:18 Tak jestli chceš,
    můžeš spát ve škole."
  • 00:20:22 Dostal dobrou večeři
    a zařídil jsem 1 místnost,
  • 00:20:28 kam vojáci přivezli vojenské kavalce,
    deky a podhlavníky.
  • 00:20:34 Já jsem tam vytvořil internát.
  • 00:20:37 Začali tam přespávat, a protože byla
    dobrá večeře a v zimě tam bylo teplo,
  • 00:20:44 dětem se tam začalo líbit.
  • 00:20:48 Ve škole to bylo lepší než doma.
  • 00:20:51 Aža mě vzala za ruku
    a ukázala mi ten pokoj.
  • 00:20:59 Ten pokojíček byl pěkný, čistý.
  • 00:21:02 Povlečení, polštáře,
    všechno pěkně přikryté.
  • 00:21:06 Byla tam skříň na prádlo,
    teplákové soupravy i botičky.
  • 00:21:14 Řekla jsem: "Paní učitelko,
    já tady budu."
  • 00:21:17 A ona řekla: "Můžeš tady zůstat,
    ale ještě to řekni doma mamince.
  • 00:21:24 Můžeš se vrátit
    a spát tady do rána."
  • 00:21:29 Ale máma dělala problémy.
    Nelíbilo se to.
  • 00:21:35 Nám se líbilo,
    že jsme dostali pořádně najíst,
  • 00:21:39 měli jsme svůj pokoj
    a svou čistou postel.
  • 00:21:45 Chtěla jsem se zeptat,
  • 00:21:47 proč tam vznikaly spory
    mezi rodiči a panem Dědičem?
  • 00:21:52 Z toho, co vyprávěli pamětníci
    a co jsem se pak dočetla v denících,
  • 00:21:58 hlavním důvodem bylo,
    že pan Dědič si myslel,
  • 00:22:02 že pro děti je nejlepší být
    co nejvíc ve škole.
  • 00:22:06 Přes den během výuky,
    po výuce a večer i přes noc.
  • 00:22:12 Zatímco rodiče chtěli děti mít
    po škole doma.
  • 00:22:17 Jak bys to dělala ty,
    kdybys měla své děti?
  • 00:22:20 Chtěla bys, aby spaly ve škole,
    nebo doma?
  • 00:22:23 Doma, to je jasný.
  • 00:22:25 Třeba jeden den, kdyby měly karneval,
    tak ano, ale jinak ne.
  • 00:22:33 Mají domov, aby spaly doma.
  • 00:22:39 Tam šlo o to, že když ti lidi
    přišli ze Slovenska,
  • 00:22:44 přišli z dost chudých podmínek,
    ve kterých žili už před válkou.
  • 00:22:51 Vojáci je přestěhovali
    na vojenský statek,
  • 00:22:54 kde je ubytovali v barácích
    po Němcích,
  • 00:22:57 které už ale byly vyrabované.
  • 00:22:59 Takže lidi tam žili
    v nuzných podmínkách,
  • 00:23:03 spali na zemi na slámě,
    neměli moc oblečení.
  • 00:23:08 Byli špinaví, nebyly tam
    dobré hygienické podmínky.
  • 00:23:13 Takže když najednou měli ve škole
    postel a 5x denně dobré teplé jídlo,
  • 00:23:19 bylo to silné lákadlo.
  • 00:23:23 Bylo těžké tomu odolat.
  • 00:23:27 Rodiče neměli moc šancí
    tomuto konkurovat.
  • 00:23:32 Když děti zjistily,
    že ve škole se mají líp,
  • 00:23:36 chtěly víc tam než k rodičům.
  • 00:23:41 Mamka mě nechtěla pouštět do školy.
  • 00:23:45 Já jsem si vzala knížku, šla jsem
    do dřevníku a tam jsem se učila.
  • 00:23:51 Já jsem taky jednou utekla do školy
    a nechtěla jsem jít domů.
  • 00:24:00 (citace)
    11. ledna 1952.
  • 00:24:04 Nastává situace, kdy školní děti
    dávají ve víře přednost mně,
  • 00:24:09 tedy škole, před bratry a rodiči,
    tedy domovem.
  • 00:24:14 Začalo být přímo
    palčivým problémem
  • 00:24:16 odtrhnout děti zhoubnému
    prostředí docela.
  • 00:24:20 Zdá se, že přichází doba
    radikálních řešení,
  • 00:24:23 kdy věc nebude jen tak jednoduchá.
  • 00:24:26 Protože internát už existuje, uvažuje
    se o možnosti soudního odnětí dětí.
  • 00:24:33 Řešení, nad nímž je třeba
    se zamyslit
  • 00:24:36 a nad nímž většina lidí
    kroutí hlavou.
  • 00:24:40 Je to těžké a sám nemám v sobě
    tento problém dořešen.
  • 00:24:44 Že v budoucnu se jedná o věc
    prospěšnou, je jasné.
  • 00:24:48 Ale kdo to vysvětlí
    a uzná v přítomnosti
  • 00:24:51 a po celou dobu výchovy dětí?
  • 00:24:54 Jedná se vlastně o násilí,
    byť pro ušlechtilý cíl.
  • 00:24:59 On si ze začátku uvědomoval,
    že to je násilí na dětech a rodičích.
  • 00:25:05 V průběhu fungování internátu
    a později dětského domova
  • 00:25:12 už to vůbec neřešil.
  • 00:25:15 Tam dál jsou pasáže, kdy byly děti
    odebírány za asistence SNB,
  • 00:25:21 za použití násilí, kdy násilí bylo
    používáno i vůči matkám,
  • 00:25:27 které své děti bránily, držely je
    v náručí a nechtěly je pustit.
  • 00:25:33 Od té doby, co mám sama dítě,
    je to pro mě těžko představitelné,
  • 00:25:39 že by ke mně někdo přišel
    a jenom proto,
  • 00:25:44 že ne vlastní vinou žiji
    v podmínkách,
  • 00:25:48 které pro dítě nejsou dobré,
    jsme chudí a nemáme moc co jíst,
  • 00:25:54 rozhodne se, že mi dítě sebere
    a ono se tam bude mít líp.
  • 00:26:01 Naši rodiče měli obavy,
    že by si nás vzali.
  • 00:26:06 V Krumlově, kde bydleli Romové,
    pak děti brali
  • 00:26:13 a dávali je do dětských domovů.
  • 00:26:17 Romové se pak báli o své děti.
  • 00:26:21 (citace)
    8. dubna 1954.
  • 00:26:25 Květušínská škola i ubytovna
    už praskají ve švech.
  • 00:26:29 Hledal jsem na mnoha místech,
    kam bychom se mohli přestěhovat.
  • 00:26:33 Nabízeli mi různé zámky
    i bývalé fary.
  • 00:26:36 Ale jakmile se lidé dozvěděli,
    že jde o cikánskou školu,
  • 00:26:40 hned z nabídek sešlo.
  • 00:26:42 Inspektor Boubelík ale našel řešení.
  • 00:26:45 V Dobré Vodě u Záblatí nedaleko
    Prachatic je velký objekt,
  • 00:26:49 který by nám kapacitou postačoval.
  • 00:26:52 Může v něm bydlet až 75 dětí.
  • 00:26:55 Stojí mimo obec,
  • 00:26:57 a nikoho by tudíž přítomnost
    romských dětí nepohoršovala.
  • 00:27:00 Čeká nás velké stěhování.
  • 00:27:03 ARCHIVNÍ ZÁZNAM
  • 00:27:04 CHLAPEC ZVONÍ
  • 00:27:08 V Dobré Vodě u Českých Budějovic jako
    všude jinde se učí psát a počítat,
  • 00:27:13 dozvídají se, jak veliký je svět,
    a vůbec všechno,
  • 00:27:16 co potřebuje v životě
    vzdělaný člověk.
  • 00:27:19 Protože cikáni v naší společnosti
    už nejsou vyhnanci,
  • 00:27:23 ale plnoprávní občané.
  • 00:27:34 Pochopitelně že tento přerod
    není bez těžkostí.
  • 00:27:39 Malému Janíkovi se vůbec nelíbí
    zůstat po škole,
  • 00:27:42 když zatím jeho kamarádi hodují
    ve školní zahradě na zeleném hrášku.
  • 00:27:50 Ale i Janík si zvykne
    a přijde škole na chuť.
  • 00:27:54 A také z něho se stane dobrý žák
    jako z ostatních.
  • 00:27:57 A ze všech jednou budou
    pořádní lidé.
  • 00:28:09 Když jsme se přistěhovali,
    to byla ruina.
  • 00:28:12 Vymlácená okna, děravá střecha.
  • 00:28:16 Byla to ruina
    a postupně se to dávalo dohromady.
  • 00:28:20 Starší kluci pomáhali.
  • 00:28:24 Byli tady zedníci, tesaři, pokrývači
    a parta kluků jim pomáhala.
  • 00:28:30 Dopoledne se učilo,
    odpoledne se pracovalo
  • 00:28:34 a v sobotu a v neděli
    se jezdilo na výlety.
  • 00:28:39 -Bylo to fajn.
    -No jo.
  • 00:28:42 A pamatujete se,
    jak jsme se koupávali tam,
  • 00:28:45 jak jsou ty hnědé dveře?
    Udělali jsme koupelny a sprchy.
  • 00:28:49 Tam byla koupelna.
  • 00:28:51 Ohřívala se voda, nalévala se
    do necek a tam jsme se koupávali.
  • 00:28:56 My jsme něco vyvedli
    a já si pamatuju,
  • 00:28:59 že jsem dostal takový výprask,
    že jsem ani nemohl sedět.
  • 00:29:03 Pásek, přes koleno a na!
  • 00:29:07 Pásek visel na futře u dveří
    a jmenoval se Makarenko.
  • 00:29:16 A když někdo něco vyvedl, řekl jsem
    vychovatelce: "Podej mi Makarenka."
  • 00:29:23 -Měl jste i rákosku.
    -Ano, na dlaň.
  • 00:29:27 Přes prsty.
  • 00:29:31 Nikomu se neubližovalo.
  • 00:29:33 Já jsem počítal s tím,
    aby ho to nebolelo.
  • 00:29:36 Tam šlo o tu ostudu.
  • 00:29:40 -To byl vlastně dětský domov, ne?
    -Ano.
  • 00:29:43 -A děti tady normálně spaly?
    -Ano, bydlely tady.
  • 00:29:48 -A mohli tady bydlet jejich rodiče?
    -Ne, rodiče ne.
  • 00:29:53 Jen když někdo občas přijel
    na návštěvu.
  • 00:29:56 Většinou to byly děti,
    které buď rodiče neměly,
  • 00:30:01 nebo se o ně rodiče nestarali,
    a proto byly v dětském domově.
  • 00:30:16 Žádné návštěvy tam nejezdily,
    když jste tam byla?
  • 00:30:20 Ne, vůbec.
  • 00:30:24 Nejezdili tam.
  • 00:30:26 Rodiče o nás nevěděli,
    kam jsme zmizeli z Květušína.
  • 00:30:34 Nikdo o tom nevěděl,
    a proto nás nikdo nenavštěvoval.
  • 00:30:38 A taky to bylo k něčemu dobré.
  • 00:30:42 Protože když tam přijeli rodiče,
    nedělalo to dobře.
  • 00:30:52 Když přišli, tak se hádali
    a byla z toho kolikrát i rvačka.
  • 00:30:59 I s Dědičem se kolikrát rvali.
    Neříkal to?
  • 00:31:04 Asi jo. Říkal to,
    píše to ve svých denících.
  • 00:31:09 U vaší maminky píše, že se vás
    snažila vídat a jezdila za vámi,
  • 00:31:15 ale že jí to nebylo dovoleno,
    a pak se hádali.
  • 00:31:20 Asi vás měla ráda.
  • 00:31:23 Ráda, nerada. Ale když v r. 1944
    Němci zabili tátu, bylo nás 8 dětí.
  • 00:31:33 Takže měla dost starostí,
    aby se starala o ty další.
  • 00:31:39 Mohla být ráda, že já a brácha
    jsme našli jinou cestu.
  • 00:31:48 Byly situace, kdy jsem je
    z náruče rodičů musel vytrhnout.
  • 00:31:56 Byly i případy, kdy jsem od nich
    dostal něčím přes hlavu
  • 00:32:03 a jim jsem taky dal.
  • 00:32:06 Dostal pěstí mezi oči,
    protože to jinak nešlo.
  • 00:32:15 CITACE
  • 00:32:16 Poté, co se nepodařilo
    přesvědčit rodiče
  • 00:32:19 o nutnosti návratu Olgy a Ládi
    Kotlárových do dětského domova,
  • 00:32:23 bylo rozhodnuto o násilné akci.
  • 00:32:26 Na mě se vrhala Čurejová,
    matka dětí.
  • 00:32:29 Snažila se mě udeřit železným
    struhadlem na brambory.
  • 00:32:33 Nečekal jsem a udeřil ji pěstí
    do tváře.
  • 00:32:36 Zarazila se, ale znovu zaútočila.
    Udeřil jsem tedy důrazněji.
  • 00:32:41 Vykřikla, chytla se za tvář.
  • 00:32:44 Vrhli jsme se na dveře
    druhé světnice.
  • 00:32:47 Olga i Láďa je drželi.
    Opřel jsem se o ně a povolily.
  • 00:32:52 Zkroutil jsem Olině ruce nazad
    a snažil se ji vyvléci ven.
  • 00:32:56 Tu se však světnice naplnila
    a nastala nová bitka.
  • 00:33:01 Oni nás pak odebrali
    a udělali z toho sociální případ.
  • 00:33:11 To bylo 1952, do 60. roku.
  • 00:33:23 Takže 8 let jsem s mámou
    nepřišla vůbec do styku.
  • 00:33:49 Tohle jsou dopisy, které buď psali
    rodiče dětem nebo děti rodičům
  • 00:33:56 a které adresáti nikdy nedostali,
    protože podle Miroslava Dědiče
  • 00:34:03 byl kontakt mezi dětmi a rodiči
    nežádoucí.
  • 00:34:08 Vnímal ho jako překážku
    v naplňování jeho cíle,
  • 00:34:14 tedy převýchovy cikánských dětí
    a mládeže,
  • 00:34:19 jak se v dobové rétorice říkalo.
  • 00:34:23 Z toho je vidět,
    že rodiče ani nevěděli,
  • 00:34:26 že se jejich děti
    někam přestěhovaly.
  • 00:34:29 Na Dobré Vodě už nebyly
    jen děti z Květušína,
  • 00:34:33 které se tam dostaly přímo z rodin
    z Květušína nebo z Českého Krumlova,
  • 00:34:39 ale byly tam pak sváženy děti
    z celého okresu
  • 00:34:42 a posléze z celé republiky.
  • 00:34:45 Takže pak jsou tady
    přeškrtané adresy,
  • 00:34:47 protože rodiče psali dětem
    a nevěděli, kam jim mají psát.
  • 00:34:54 "Drahá dcero, přijmi ode mě
    srdečný pozdrav.
  • 00:34:58 Stálou vzpomínku mám na tebe,
    moje drahá dcero.
  • 00:35:01 Nezlob se, že jsem ti
    tak dlouho nepísala,
  • 00:35:04 poněvadž jsem vůbec nevěděla,
    co mám dělat.
  • 00:35:07 Bo ty jsi mi vůbec nepísala,
    a já ti teraz píšem,
  • 00:35:10 bo už nemůžu vydržet.
  • 00:35:12 Pořád pláčeme za tebou
    i za mojím synom,
  • 00:35:15 že jsme už vás tak dlouho neviděli.
    Už nevíme, jak vypadáte."
  • 00:35:26 "Drahý tatínku a maminko, předem mého
    dopisu vám zasílám srdečný pozdrav
  • 00:35:34 a stálou vzpomínku mám na vás.
  • 00:35:37 Jak se máte a co stále děláte,
    že mi nepíšete?
  • 00:35:42 Já se mám dobře.
  • 00:35:45 Dopis jsem dostal,
    za který vám mockrát děkuji.
  • 00:35:51 Fotky jsem dostal, i 8 korun."
  • 00:35:58 Když přišel dopis od rodičů,
    napřed si ho přečetli dospělí
  • 00:36:02 a pak teprve rozhodli,
    jestli ho těm dětem dají nebo ne.
  • 00:36:06 Často se stávalo,
    že jim ho vůbec nedali.
  • 00:36:09 Ale to je hrozné,
    vždyť to psali tomu dítěti.
  • 00:36:13 To je hrozné.
  • 00:36:17 Já jsem našla dopisy od maminky
    pro tetu Olinu,
  • 00:36:21 které ona nikdy nedostala.
  • 00:36:24 Pak jsem našla i dopisy
    pro jiné děti.
  • 00:36:28 Mamince se asi hodně stýskalo,
    protože jim pořád psala,
  • 00:36:32 ale nevěděla,
    že oni si ty dopisy nepřečetli.
  • 00:36:35 Tak si mohla myslet,
    že už ji třeba nechtějí vidět.
  • 00:36:43 Asi ji to trápilo,
    protože psala opakovaně.
  • 00:36:46 Ještě že už není taková doba.
  • 00:37:04 Potřebovali tenkrát shora
    z ministerstev a rozhodli,
  • 00:37:09 že se zlikviduje škola na Dobré Vodě
    pro cikánské děti.
  • 00:37:17 Doslova mi tehdy řekli,
    že cikánský problém je u nás vyřešen
  • 00:37:24 a žádnou speciální školu
    pro cikánské děti nepotřebujeme.
  • 00:37:30 Já jsem rozvážel děti
    po celé republice po dvou,
  • 00:37:35 po třech do dětských domovů.
  • 00:37:40 Po Čechách, na Moravě i na Slovensko
    do některých těchto zařízení.
  • 00:37:48 Vzpomínám si, jak se děti loučily
    a jak plakaly,
  • 00:37:53 že jim bylo lépe v Květušíně
    a na Dobré Vodě,
  • 00:37:59 protože tam byly společně.
  • 00:38:03 Když byly rozhozené,
    tak se na ně dívali:
  • 00:38:08 "Aha, přinesli nám sem cikány."
  • 00:38:12 Byl to negativní postup.
    Tím byla škola zlikvidována.
  • 00:38:20 CITACE DENÍKU
  • 00:38:22 Prožil jsem vedle nich
    10 let života.
  • 00:38:25 Trávil jsem s nimi
    Vánoce i prázdniny,
  • 00:38:27 neměl jsem žádnou dovolenou.
  • 00:38:29 A teď jsem pro ně musel najít
    místa v dětských domovech.
  • 00:38:34 Ještě donedávna jsme si mysleli, že
    převýchova cikánů je cílem nás všech.
  • 00:38:40 Byl to přece náš společný ideál.
  • 00:38:42 A mnozí jsme pro něj byli ochotni
    obětovat cokoliv.
  • 00:38:46 Ale teď to vzali do rukou byrokraté.
  • 00:38:49 Už se nedívají na cikána
    jako člověka,
  • 00:38:52 ale jenom jako na jméno ve výkazech.
  • 00:38:55 Osud Gejzy, Oliny, Míti
    nebo Pavlíny jim nic neříká.
  • 00:39:01 O tyhle děti už nebudou pečovat lidé,
    kteří je měli rádi.
  • 00:39:05 Teď o ně bude pečovat systém.
    Kéž je to nezlomí.
  • 00:39:23 -A co bylo tady?
    -Tady měl pan učitel ředitelnu.
  • 00:39:28 Tady jsou pokoje.
  • 00:39:33 Tady spaly děti.
  • 00:39:35 -A spala jsi tady i ty?
    -Někdy jo.
  • 00:39:42 Chybí ti ta škola?
  • 00:39:45 Chybí, to víš. Tady jsem prožila
    dětství a první lásky.
  • 00:39:49 Bylo to krásné.
  • 00:39:52 -Chtěla bys to všechno vrátit?
    -Chtěla.
  • 00:39:56 A kdyby tady byla ta škola
    a ty bys měla děti,
  • 00:39:59 měla by tady bydlet Denisa,
    dala bys ji do té školy?
  • 00:40:06 -Určitě.
    -Bez váhání?
  • 00:40:08 -Prostě bys ji sem dala
    a musela by sem chodit? ?Jo.
  • 00:40:19 Vy jste jednu dobu děti cíleně vedl
    a snažil se je vytrhnout
  • 00:40:24 z rodinného prostředí,
    omezoval jste jejich styk s rodiči,
  • 00:40:29 aby nebyly negativně ovlivňovány.
  • 00:40:32 Vzpomínám si.
  • 00:40:34 To jsou dopisy,
    které jste dětem nedával,
  • 00:40:37 aby nebyly negativně ovlivněny.
  • 00:40:42 Když jsem se paní Dumkové ptala,
    jestli ví o dopisech
  • 00:40:51 a jestli byla v kontaktu
    se svou maminkou, ona se rozplakala.
  • 00:40:56 Bylo to pro ni velmi těžké téma.
  • 00:40:59 Ona vám vyjadřovala
    velkou vděčnost za to,
  • 00:41:02 že se jí dostalo vzdělání
    a čím prošla.
  • 00:41:05 Posunula se na své životní cestě
    v té době,
  • 00:41:10 ale zároveň jsem měla pocit,
  • 00:41:13 že ten její vztah k mamince a rodině
    je pro ni trauma,
  • 00:41:22 protože o něm nemohla mluvit.
  • 00:41:25 Vzpomínám si, že jsem jim říkal:
  • 00:41:29 "Podívejte se,
    máma a táta jsou jen jedni.
  • 00:41:35 Máte jen jednu mámu a jednoho tátu.
  • 00:41:38 A protože už jste na úrovni,
    musíte k nim sami hledat cestu.
  • 00:41:43 Ne oni k vám, že by ti méně vzdělaní
    měli ovlivňovat vás.
  • 00:41:48 Vy ovlivňujte je.
  • 00:41:50 I ve vztahu ke svým rodičům jednejte
    tak, aby rodiče neměli důvod,
  • 00:41:55 že se odcizujete
    a zbavujete se jich."
  • 00:42:00 To vadilo těm rodičům,
    že je ztrácejí.
  • 00:42:05 Ale oni je doopravdy
    leckdy ztráceli.
  • 00:42:08 Souhlasí, ale to záleží na tom,
    jak si s tím kdo uměl poradit.
  • 00:42:13 Teto, co jsi dělala,
    když jsi vyšla základní školu?
  • 00:42:18 Chtěla jsem jít do učení,
    ale moje maminka mě nepustila.
  • 00:42:25 Bylo nás 11 a byli jsme nejlepší.
    A všichni se vyučili kromě mě.
  • 00:42:35 Moje máma mě nepustila.
  • 00:42:39 Tak jsem musela jít dělat
    do kravína ke kravám.
  • 00:42:43 A teto, proč tě nechtěla maminka
    pustit na školu?
  • 00:42:47 Protože se o mě bála,
    že se zkazím ve světě.
  • 00:42:52 A taky jsem musela
    doma pracovat, víš?
  • 00:42:57 To je nejstarší dcera od syna.
    Ta má zdravotní školu s maturitou.
  • 00:43:05 To je můj vnuk z Brna od syna.
  • 00:43:10 To jsou jeho děti a on je vyučený
    autoelektrikář s maturitou.
  • 00:43:17 To je prapravnučka,
    to je prapravnuk.
  • 00:43:21 To je můj syn,
    který má své kadeřnictví.
  • 00:43:26 Říkal jste, že vyhrál soutěž.
  • 00:43:28 Nevyhrál, ale byl nominovaný
    mezi 5 nejlepších kadeřníků.
  • 00:43:33 Má velkou klientelu,
    objednávky 3 měsíce dopředu.
  • 00:43:37 Už nemůže ani přibírat.
  • 00:43:39 Čeho si na něm vážíte?
  • 00:43:43 Že se ničeho nebojí.
    Čeho chce dosáhnout, toho dosáhne.
  • 00:43:52 Já na Dobrou Vodu a Květušín,
    na dětský domov vzpomínám hrozně rád.
  • 00:43:59 Měl jsem tam šťastné dětství,
    vzpomínám na to rád.
  • 00:44:05 Bezstarostný život.
    V dnešní době už by to nebylo možné.
  • 00:44:10 Řeknu ti, jak bych to chtěla mít
    ve škole.
  • 00:44:14 Toto je moje prezentace
    o květušínské škole.
  • 00:44:19 Tohle jsou květušínské děti.
  • 00:44:21 To je můj děda Milan Kotlár,
    který tam chodil do školky k Áže.
  • 00:44:27 Toto je teta Marča Běhulová, prateta.
  • 00:44:33 Teta Marča mi říkala,
    že chtěla jít studovat dál,
  • 00:44:37 ale babička jí to nedovolila.
    Ona se bála, že se jí něco stane.
  • 00:44:41 Taky měla doma nějaké povinnosti.
  • 00:44:44 A jak já na tom budu se studováním?
  • 00:44:48 Celou dobu ti říkám,
    ať se učíš hodně a dobře,
  • 00:44:53 ať si můžeš vybrat dobrou školu.
  • 00:44:57 Takže můžu klidně do Brna?
    To bys mě pustila?
  • 00:45:02 Měla bych tě radši blíž,
    ale když se rozhodneš
  • 00:45:06 a dostaneš se na lepší školu,
    bránit ti v tom nebudu.
  • 00:45:14 -Kecáš.
    -Ne.
  • 00:45:17 Chci, aby z tebe něco bylo.
  • 00:45:20 Abys nemusela být
    třeba jenom pokojská,
  • 00:45:23 prodavačka nebo nemusela
    pracovat v kravíně.
  • 00:45:28 To už nebude, v kravíně.
  • 00:45:30 Třeba učitelka cikánských dětí.
    Učitelů i doktorů je málo.
  • 00:45:38 -Právnička.
    -No, právníci.
  • 00:45:46 Tak jo. Já si myslím,
    že to zítra zvládnu.
  • 00:45:53 Tak ať se ti to povede
    a ať se jim to líbí.
  • 00:45:57 Hodím to do pokoje.
  • 00:46:02 -Dobrý den.
    -Dobrý den, pěkně vítám.
  • 00:46:08 Nepoznáváte mě?
  • 00:46:13 -Olina Kotlářová.
    -No jo!
  • 00:46:17 -Dobrý den.
    -Kdo to je?
  • 00:46:22 -Olina.
    -Olinka?
  • 00:46:26 -Jak je se mnou na té fotce?
    -Asi jo.
  • 00:46:29 Tak jednu pusu prosím.
  • 00:46:32 No, ta byla!
  • 00:46:35 -Mně bude devadesát!
    -Jste starší, ale dobře vypadáte.
  • 00:46:45 -Dobrý den, pane Dědič.
    -Pěkně vítám.
  • 00:46:49 -Já jsem Milan.
    -Milan, aha!
  • 00:46:54 -Ten nejmladší.
    -Jo, jo.
  • 00:46:57 -Marii znáte, ne?
    -Dobrý den, pane učiteli.
  • 00:47:01 Ježiš podívejte se na něho!
    Co tady děláš?
  • 00:47:05 A toho jsem poznala,
    protože to je Míťa.
  • 00:47:09 Pusu. Ahoj, jsem ráda, že tě vidím.
  • 00:47:14 -To je vnučka. -A jak se jmenuješ?
    -Karolína.
  • 00:47:17 -Karolínka, takové krásné jméno.
    -Děkuju.
  • 00:47:20 Jsme rádi, že jsme ji vzali.
    Aspoň se přesvědčila.
  • 00:47:25 Co bys chtěla dělat,
    až vystuduješ?
  • 00:47:28 Právničku nebo moderátorku
    nebo učitelku historie.
  • 00:47:35 Je vidět, že je nadané,
    ale stejně ji neberou.
  • 00:47:40 Děti jí stejně ve škole nadávají.
  • 00:47:43 Ale já se nedám.
    Já jim hned řeknu:
  • 00:47:46 "A co, vadí ti to?
    Já jsem na to pyšná, že jsem cikánka.
  • 00:47:52 A nevadí mi to."
  • 00:47:55 To je správné.
  • 00:47:58 -Já jsem taky hrdý, že jsem cikán.
    -Já taky.
  • 00:48:01 A já jsem zase hrdá,
    že vás tu mám kolem sebe.
  • 00:48:18 (citace)Drahá dcero,
    přijmi ode mě srdečný pozdrav
  • 00:48:21 a stálou vzpomínku na tebe,
    má drahá Živko.
  • 00:48:26 Dopis jsme od tebe dostali,
    za který velmi děkujeme.
  • 00:48:31 Jak jsem ho dostala a dala jsem ho
    předčítat, tak jsem až plakala,
  • 00:48:36 když jsi psala,
    že jsi nedostala dopis.
  • 00:48:40 Já jsem ti písala už 2 dopisy.
  • 00:48:51 To je od mámy?
  • 00:48:53 Ano. To jsou ty 4 dopisy,
    co jsem našla.
  • 00:48:56 To mi nedávali.
  • 00:48:59 To si přečtu až později.
    Utajené dopisy.
  • 00:49:05 V jednom z těch dopisů
    byla i vložena fotka.
  • 00:49:09 Poslala vám svou fotku,
    nevím, jestli jste ji viděla.
  • 00:49:13 Ne.
  • 00:49:15 Ta byla pěkná, babi.
  • 00:49:21 -Já to teď nebudu, opravdu.
    -Ona by asi plakala.
  • 00:49:45 "Dopis jsme od tebe dostali,
    za který ti velmi děkujeme.
  • 00:49:50 Jak jsem ho dostala a dala jsem ho
    předčítat, tak jsem až plakala,
  • 00:49:56 když jsi psala,
    že jsi nedostala dopis.
  • 00:49:58 Já jsem ti písala už 2 dopisy.
  • 00:50:01 A že jsi je nedostala,
    to je mi moc líto."
  • 00:51:10 Skryté titulky: Věra Šimarová
    Česká televize, 2015

Související