iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
10. 2. 2013
16:20 na ČT2

1 2 3 4 5

24 hlasů
9323
zhlédnutí

Návraty dokumentaristů

Olga Sommerová

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Návraty dokumentaristů - Olga Sommerová

  • 00:00:19 Já si to pouštím vždycky,
    když přijedu domů.
  • 00:00:21 Už si myslí o mně lidi,
    že jsem blázen,
  • 00:00:24 že přijedu na dva dny domů
    a zas si pouštím ruský písničky,
  • 00:00:26 ale to je hrozně krásný.
  • 00:00:38 Před 18 lety v roce 1994,
    dva roky poté,
  • 00:00:43 co byla Petra Procházková vyslána
    redakcí Lidových novin do Ruska,
  • 00:00:47 jsem s ní natočila film
    Nebezpečí je mým povoláním.
  • 00:00:51 Já jsem v Bílém domě
    byla v podstatě 12 dní
  • 00:00:55 a vyvrcholilo to dnes,
    když jsme tam opět byli přes noc
  • 00:00:58 a ráno nás probudila
    poměrně nepříjemná střelba.
  • 00:01:11 Petra Procházková je ojedinělý zjev
    v české žurnalistice.
  • 00:01:15 Je nejznámější z novinářek,
    které se vydaly do válečné vřavy,
  • 00:01:20 která je obvykle doménou mužů.
  • 00:01:29 Tady píšou:
    Česká novinářka přijela k nám
  • 00:01:34 a ocitla se v zajetí u zviadistů,
    to je podle Zviada Gamsachurdii.
  • 00:01:41 Jen zázrakem jí podařilo přežít.
  • 00:01:44 Samozřejmě novináři
    to všechno dramatizujou
  • 00:01:47 a zveličujou atd., takže
    jsem se tam pak dočetla věci,
  • 00:01:50 které vůbec nejsou pravda.
  • 00:01:54 Tehdy jsem měla pocit,
    že už větší dramata neprožiju.
  • 00:01:59 To bylo období takových mých
    prvních válečných zkušeností.
  • 00:02:03 To jsem si říkal, že to je vrchol,
  • 00:02:06 teď už na to budu
    jen vzpomínat celej život.
  • 00:02:09 A ono se ukázalo,
    že to jsou teďka z tohohle pohledu
  • 00:02:13 jakoby zanedbatelný epizody
    v tom všem,
  • 00:02:17 co se odehrálo potom.
  • 00:02:26 Další etapa velké kavkazské války
    skončila. Zůstalo po ní
  • 00:02:28 jako po všech minulých desítky
    rozbořených vesnic a tisíce mrtvých
  • 00:02:32 Petra Procházková,
    agentura Epicentrum, Dagestán
  • 00:02:37 Jako bychom se včera rozloučily,
    setkaly jsme se po 18 letech
  • 00:02:41 daleko od válečné vřavy
    v malé zapomenuté vsi,
  • 00:02:45 kde dnes Petra žije.
  • 00:02:48 Hop! A zpět! Výborně! Ty jsi pašák!
  • 00:02:56 Já bych chtěla dělat zase
    ten bývalej Sovětskej svaz celej.
  • 00:02:59 Přes ty středoasijský republiky.
    A k tomu si přibrat Irán,
  • 00:03:03 Pákistán a Afghánistán.
    V Afghánistánu válka furt je,
  • 00:03:07 v Pákistánu se taky dějou
    zajímavý věci,
  • 00:03:10 v Íránu se asi nějaký věci
    dít někdy budou.
  • 00:03:13 Je to docela taková jako oblast,
    bych řekla,
  • 00:03:17 která slibuje
    nějaký dramatický události.
  • 00:03:26 Já vždycky ráno přijdu
    a mám takovej jako rituál,
  • 00:03:29 že si pustím přes internet rádio
    Echo Moskvy.
  • 00:03:33 To je moje nejoblíbenější.
  • 00:03:37 To je takový nezávislý,
    fakt dobrý rádio.
  • 00:03:40 K tomu si teda musím pustit
    ruskou čtyřiadvacítku,
  • 00:03:44 ale pravdivost té informace
    si koriguju tím rádiem,
  • 00:03:47 protože většinou
    je to tak 80 procent výmysl
  • 00:03:50 a 20 procent pravda.
  • 00:03:56 Právě to, co já poslouchám
    a vykoukám v těch agenturách,
  • 00:03:59 to do těch novin nemůže jít.
    To by bylo druhej den starý.
  • 00:04:02 Takže já musím
    z toho vymyslet nějakou kauzu,
  • 00:04:05 pak žhavím telefony, volám do Ruska
    a sháním různá svědectví
  • 00:04:10 a příběhy lidský,
    který se jakoby odvíjejí od toho,
  • 00:04:13 co se aktuálně děje.
  • 00:04:19 Já teď jedu dělat reportáž
    o jedný ukrajinský pornohvězdě
  • 00:04:25 Nastě Hagen, která tady v Čechách
    zoufale žádá o azyl,
  • 00:04:30 a nechtějí jí ho dát.
  • 00:04:33 Privět, Nasťa! No kak? Privět!
  • 00:04:36 Mě to trápí, i když ten její způsob
    života není úplně to,
  • 00:04:40 co bych obdivovala,
    ale pomáhat se má právě těm,
  • 00:04:44 kteří jakoby z tý cesty
    třeba sejdou, chtějí se vrátit
  • 00:04:48 a tu pomoc strašně potřebujou.
  • 00:04:53 Prijechala v Čechiu prosit
    meždunarodnej ochrany - azyl.
  • 00:04:58 Ona se tady ocitla proto,
    protože jí na Ukrajině hrozí
  • 00:05:02 jednak zatčení a vězení
    a jednak odebrání dětí.
  • 00:05:14 Tady žádala o mezinárodní ochranu,
    ale ta jí byla odmítnutá,
  • 00:05:18 což ona ne úplně přesně chápe proč.
  • 00:05:22 A teď vlastně jako musí
    opustit Českou republiku.
  • 00:05:27 Ona pracovala
    vlastně jako pornoherečka,
  • 00:05:31 natáčela se v pornofilmech,
    ale ne na Ukrajině,
  • 00:05:34 ale v Evropě
    a především v České republice.
  • 00:05:37 Oni mě obviňajut v tom,
    što ja ju razprastraňala.
  • 00:05:40 Ten zákon jako postihuje
    šíření pornografie,
  • 00:05:43 což ona nedělala,
    ale oni ji z toho obviňujou.
  • 00:05:46 Proto jí chtějí odebrat ty děti.
    A ona naráží podle mě
  • 00:05:49 na úplně ignorantské nepochopení
    českých úřadů.
  • 00:05:58 Na svoji první válku si pamatuju,
    když jsem do ní jela,
  • 00:06:01 protože to bylo hrozně brzo po tom,
    co jsem přijela do Moskvy.
  • 00:06:04 My jsme se dohodli tak, že pan
    Štětina tam se mnou měsíc bude,
  • 00:06:08 aby mě zaučil. Já jsem za ním
    jako ocásek prostě chodila
  • 00:06:12 a koukala jsem, co dělá.
    Když mi řekl, vem si helmu,
  • 00:06:14 tak jsem si vzala helmu. Když mi
    řekl, utíkej, nebo tě zastřelí,
  • 00:06:17 tak jsem utíkala.
    A když mi říkal, tady budeme spát,
  • 00:06:20 tak jsem si tam lehla
    a tam jsem spala.
  • 00:06:26 Jak se vyhnout znásilnění,
    jak se vyhnout smrti a zranění,
  • 00:06:29 to jsem pochopila asi docela
    rychle, a proto jsem v pořádku.
  • 00:06:33 Je třeba si najít někoho,
    kdo to tam zná a umí.
  • 00:06:37 A kdo je nejen placenej bodyguard,
    ale kdo vás má svým způsobem rád
  • 00:06:42 a záleží mu na tom, abyste přežila.
    Ale jakmile je jenom placenej,
  • 00:06:48 tak hrozí to, že ho někdo přeplatí
    a on tě prodá.
  • 00:06:52 Ahoj, maminko!
  • 00:06:55 Koukáš, co? V Praze.
  • 00:06:58 Zejtra. Krvavej biftek chci.
  • 00:07:09 Paní Ropková,
    stýská se vám po Petře?
  • 00:07:12 Strašně.
  • 00:07:15 Jak byla v tom zajetí,
    tak jsem si jenom strašně přála,
  • 00:07:18 abych ji nepřežila.
    Protože to je nejhorší,
  • 00:07:22 kdybych si představila,
    že bych měla přežít její smrt.
  • 00:07:34 Zafárku!
  • 00:07:41 Já jsem se vrátila, protože jsem
    otěhotněla v tom Afghánistánu.
  • 00:07:45 Já jsem pochopila,
    že musím porodit dítě v Čechách.
  • 00:07:48 Že to nepřežijeme ani jeden,
    kdybychom se o to pokoušeli
  • 00:07:51 v Afghánistánu. Jako zas
    tak velkej kamikadze nejsem.
  • 00:08:04 -Babi!
    -Babi!
  • 00:08:06 -Vždyť je odemčíno, ne?
    -Babi, čau! -Babi! Ona utekla.
  • 00:08:12 -Zafi! Už jsi přišel ze školky?
    -Jo.
  • 00:08:20 Tak honem. Pojďte do tepla.
  • 00:08:23 Jsem ráda, pojďte všichni dál,
    ale žádný takovýhle.
  • 00:08:27 -Babi, ty jsi napekla?
    -Ale bůh tě chraň to někam zaslat.
  • 00:08:31 -Já si všechny tvoje ty vystřihuju.
    -To víš, že jo. Zabalíme koláče.
  • 00:08:37 -Jé, to jsem já!
    -Jo, to jsi ty.
  • 00:08:39 Co tohle slovo znamená?
    Já teda myslím nějaký sebevrazi.
  • 00:08:44 Ne, vůbec ne, neboj.
    To neznamená sebevrazi. Opravdu ne.
  • 00:08:50 Ono by to bez mámy
    vůbec nešlo s tou prací.
  • 00:08:54 Já jsem napsala první článek
    6 dnů po porodu.
  • 00:08:58 Ne, ne, ne, ne! Sem nechoď. Jdi
    hezky zpátky do svýho pokojíčku!
  • 00:09:03 Dokud Zafar nechodil nebo nelezl,
    tak to furt šlo,
  • 00:09:08 protože tak ležel a řval
    a já jsem mohla psát.
  • 00:09:11 Ale neutek, že jo.
  • 00:09:14 Ivan Škopan
    bydlel taky v tomhle baráku.
  • 00:09:16 A jemu se stalo,
    že ho zastřelili u Ostankina,
  • 00:09:21 když byly boje o Bílý dům.
    To je prostě ten velkej rozdíl
  • 00:09:25 mezi novinářem, který píše,
    a který má v ruce kameru.
  • 00:09:28 Kdyby měl nějaký trapný záběry
    z nějakého okna
  • 00:09:31 a CNN záběry dole z ulice,
    tak ho třeba odvolají z té Moskvy.
  • 00:09:35 V bojích kolem Bílého domu
    umřeli asi tři novináři
  • 00:09:38 a všichni byli kameramani.
  • 00:09:40 Žádní píšící. To je prostě
    životu nebezpečné povolání.
  • 00:09:44 Já bych to asi nedokázala.
  • 00:09:48 Kdy tohle vlastně bylo?
    To bylo ještě před tím,
  • 00:09:50 než jsem začala točit.
  • 00:09:52 -Jé, ta je krásná!
    -Barevná.
  • 00:09:54 -To já s tím budu dělat.
    -A ty s tím bude umět?
  • 00:09:57 Ty mě to naučíš.
  • 00:09:59 -Víš, co to je? -To už v tom
    Tádžikistánu s tím budeme natáčet?
  • 00:10:02 Jé!
  • 00:10:07 Po té kameře jsem tak jako změnila
    svůj pracovní život.
  • 00:10:11 To si pamatuju.
    Že se člověk začne chovat jinak.
  • 00:10:14 Vynikající kus.
    V Hongkongu jsme si ji koupili.
  • 00:10:18 Tahle kamera byl velký přelom
    v tom ženském kamerování i proto,
  • 00:10:23 že je to hodně lehká kamera,
    ale na rameno.
  • 00:10:27 což pro mě bylo dost zásadní. Já
    jsem potřebovala jednu ruku volnou.
  • 00:10:33 Třeba když lezeš
    na obrněný transportér,
  • 00:10:36 tak musíš se něčeho chytat, že jo.
  • 00:10:39 Dej si tu kameru pořádně na rameno.
  • 00:10:41 Mě zajímá, Petro, jestli ta kamera
    ti dává zároveň odvahu.
  • 00:10:47 No, je fakt,
    že já jsem docela posera teda.
  • 00:10:51 Já vím, že když jsem
    se bála úplně ze všeho nejvíc,
  • 00:10:53 tak jsem točila. Proto já mám
    natočený ty nejstrašnější scény.
  • 00:11:02 Oni na mě povykovali,
    když mě viděli,
  • 00:11:05 jak tam chodím s tou kamerou
    a natáčím.
  • 00:11:08 A sami mě chtěli svézt.
    Trošku mě balili.
  • 00:11:11 Říkali mi: Děvuška, pojď!
    Tady my tě svezeme na transportéru.
  • 00:11:18 Oni mi říkali ti Rusové:
    Tady si to natoč.
  • 00:11:21 My nezastavíme, ale tady ráno
    vybuchl nějaký obrněný transportér.
  • 00:11:26 My jsme na minu najeli taky
    a hned jsme bouchli.
  • 00:11:33 A mně se den předtím
    rozbil mikrofon na kameře.
  • 00:11:37 No a ten mikrofon jsem si přidělala
    izolepou na tu kameru.
  • 00:11:40 A když mi to vyrazilo
    tu kameru z ruky,
  • 00:11:43 tak ona sice odlítla,
    ale zůstala mi viset na to kabelu.
  • 00:12:08 On umřel asi za 3 minuty.
  • 00:12:17 Prostě když ti to utrhne nohu
    v půli stehna,
  • 00:12:21 to vykrvácel, že jo.
    Ale mluvil ještě. To si pamatuju.
  • 00:12:25 Říkal, že chce vodu.
    A pak říkal něco mamince.
  • 00:12:31 To byly asi nejdůležitější věci
    na sklonku života. Maminka a voda.
  • 00:12:45 Já jsem právě druhej den po týhle
    události sjela dolů do Dagestánu
  • 00:12:49 a hned jsem přešla
    hranici do Čečenska.
  • 00:12:51 Ta vesnice se jmenuje Rachata
    a to dobývání trvalo několik hodin.
  • 00:12:56 Před 10 hodinama
    tam normálně byli lidi,
  • 00:12:59 krmili slepice a snídali.
  • 00:13:02 A prostě se strašně rychle
    ten život úplně obrátí.
  • 00:13:15 Když se ta vesnice dobyla, to bylo
    pravidlo v Čečensku i v Dagestánu,
  • 00:13:19 tak se tam ti vojáci pustili
    a mohli si vzít, co chtěli.
  • 00:13:24 Rusové samozřejmě, jak je jejich
    zvykem, civilista necivilista,
  • 00:13:28 jak se někde objevil
    jeden čečenskej rebel,
  • 00:13:30 ve vesnici plný lidí,
    tak tu vesnici prostě rozmydlili,
  • 00:13:34 rozstříleli, rozbombardovali,
    rozmlátili raketama.
  • 00:13:39 Kdo stihnul utéct, tak utekl.
  • 00:13:42 A kdo nestihnul utéct,
    tak bůh mu pomáhej.
  • 00:13:46 Ale byl to výraz
    totálního pohrdání lidským životem.
  • 00:14:12 V Čečensku byla ta válka
    tak strašně krutá
  • 00:14:16 a krvavá za tý sovětský okupace,
  • 00:14:19 a ten cíl byl
    zlikvidovat nejen ty rebely,
  • 00:14:23 ale i ten národ.
    Celou tu čečenskou civilizaci.
  • 00:14:41 My jsme s Mirkem Štětinou
    vlastně prošli tu čečenskou válku
  • 00:14:48 úplně od prvních momentů
    až do jejího konce,
  • 00:14:51 ale v určitou chvíli,
    to je docela podstatný,
  • 00:14:55 jsme se rozdělili.
  • 00:14:58 On došel s partyzánama
    po nějakých stezkách do Groznýho.
  • 00:15:15 A já jsem se převlíkla
    s čečenskýma kámoškama za Čečenku
  • 00:15:20 a já jsem s nima odjela
    do obce Samaški,
  • 00:15:24 což jsou takový čečenský Lidice,
    protože ty byly vypálený
  • 00:15:27 a vyrabovaný za tu válku třikrát.
  • 00:15:57 Já jsem někdy kolem roku 2000
    už v tom Čečensku byla skoro 6 let
  • 00:16:04 a já jsem cítila,
    že už ta odezva není šok aspoň.
  • 00:16:09 A už vůbec ne zájem nebo soucítění.
  • 00:16:11 Prostě ten stres,
    že musím najít něco hroznýho,
  • 00:16:15 abych se jako živnostník uživila,
    to mně prostě přišlo,
  • 00:16:19 že to nedokážu dělat dál.
  • 00:16:23 Tak jsem si vzala dovolenou.
    Koupila jsem si v Grozném
  • 00:16:27 rozbombardovanej barák,
    sebrala jsem 50 dětí
  • 00:16:30 a za pomoci Jany Hradílkový,
    jsme to nějak zorganizovaly,
  • 00:16:34 ufinancovaly a založily si tam
    dětský domov Berkat. Soukromý.
  • 00:16:39 Nefungovalo tady samozřejmě topení,
    není tady voda.
  • 00:16:41 Voda není v celým Grozným,
    takže jsme musely vykopat studny.
  • 00:16:44 Místo vody nám tekla nafta.
  • 00:16:46 Já jsem ty děti nejdřív začala
    opravdu sbírat na ulici,
  • 00:16:49 že jsem jako viděla děcko, který
    se tam hrabe někde v odpadkách,
  • 00:16:52 nebo stojí na trhu a čeká,
    až mu někdo něco dá.
  • 00:16:55 Že rodiče se buď ztratili,
    zahynuli a tak dále.
  • 00:16:58 A pak za mnou začali
    sami lidi chodit a říkali:
  • 00:17:01 Hele, víš, že támhle ve sklepě
    jsou tři sourozenci?
  • 00:17:05 Nejstaršímu je dvanáct
    a má tam dvouletý děcko.
  • 00:17:09 A nějak jsme to
    tak lidsky zpytlíkovali.
  • 00:17:12 Jak s pravidly Evropské unie
    bychom se tam nechytli určitě.
  • 00:17:18 V roce 2000, 28.října
    od pana prezidenta
  • 00:17:22 jsme dostali státní vyznamenání
    za zásluhy o Českou republiku.
  • 00:17:25 My jsme hrozně rádi,
    že tu cenu máme.
  • 00:17:28 Petra Procházková, novinářka.
    Proslavila se především
  • 00:17:31 svými reportážemi
    ze zemí bývalého Sovětského svazu.
  • 00:17:34 Byla například přímým svědkem
    bombardování Grozného.
  • 00:17:39 Jaromír Štětina, její
    spolupracovník. Také se proslavil
  • 00:17:43 svými reportážemi
    z válečných konfliktů
  • 00:17:46 i organizací humanitární pomoci.
  • 00:17:51 Proč mě vyhostili z Ruska,
  • 00:17:54 to jako
    se oficiálně nikde nesděluje.
  • 00:17:58 Prostě oni napsali,
    že jsem osoba nežádoucí a ať táhnu.
  • 00:18:02 Zatkli mě, asi den mě drželi
  • 00:18:05 a pak mně dali výjezdní vízum,
    který končilo za 10 dnů.
  • 00:18:09 A odjela jsem do Moskvy
    a tam jsem měla zapečetěnej byt.
  • 00:18:13 Už jsem se nikdy
    do toho bytu nedostala.
  • 00:18:16 Tak jsem odjela po 10 letech
    s takovou kabelkou
  • 00:18:20 domů a bylo vymalováno.
  • 00:18:24 Pro mě to byl
    totiž strašně těžkej moment.
  • 00:18:27 Já jsem ztratila práci, přátele.
  • 00:18:30 Měla jsem pocit,
    že mi končí život skoro.
  • 00:18:34 Je to hrozný,
    ale mě zachránilo 11.září 2001.
  • 00:18:39 Myslím,
    že hned ten den přišel Štětina.
  • 00:18:41 Já si to pamatuju jako dneska,
    jak mi říká:
  • 00:18:44 Myslím, že zas někam pojedeme.
  • 00:18:48 A asi za dva dny jsme se rozhodli,
    že jedeme do Afghánistánu.
  • 00:19:01 Tam jeli novináři z celého světa,
    neboť se předpokládalo,
  • 00:19:04 že ten útok na Spojené státy
    pochází vlastně z Afghánistánu,
  • 00:19:09 kde byla tehdy
    Al Kaidá a Usáma bin Ládin.
  • 00:19:12 A já jsem tam jela
    jako zpravodaj na tři měsíce.
  • 00:19:15 Že se to pak vyvinulo,
    že jsem tam zůstala 6 let,
  • 00:19:17 to už je jakoby
    jiná životní kapitola.
  • 00:19:21 Afghánistán je novinářsky
    země šíleně zajímavá,
  • 00:19:25 protože vypadá jako skanzen.
    A do toho ta válka,
  • 00:19:28 to jsou až biblický obrazy potom.
  • 00:19:31 Vlastně do týhle
    jakoby nevinný, nedotčený přírody
  • 00:19:34 a vlastně
    do tý jakoby archaický společnosti
  • 00:19:38 najednou ty moderní zbraně,
    to je takový apokalyptický.
  • 00:19:53 Co je velký problém novinářský
    v Afghánistánu a byl,
  • 00:19:57 že tam musíš
    vynaložit obrovský úsilí,
  • 00:20:01 abys tam neměl hlad,
    měla se kde vyspat,
  • 00:20:04 někam se dostala a přežila to.
  • 00:20:07 Já jsem napsala
    Aluminiovou královnu
  • 00:20:11 před 10 let,
    která je o čečenských ženách.
  • 00:20:15 A pak jsem napsala
    za pár let Frištu.
  • 00:20:18 Ta je o afghánských ženách.
  • 00:20:20 A jsou o těch ženách,
    které se ocitly v nějaký
  • 00:20:24 pro mě úplně fatální situaci,
    to znamená...
  • 00:20:29 Jako ty nejhorší situace,
    kterou si dokážu představit,
  • 00:20:32 že byly
    na životě ohroženy jejich děti.
  • 00:20:35 Právě v tý chvíli se projevilo,
    že ta žena udělá úplně cokoliv,
  • 00:20:41 úplně cokoliv,
    včetně třeba totálního ponížení,
  • 00:20:45 aby to dítě zachránila.
  • 00:20:51 Mužský práce? Tak za prvé tady
    není nikdo, kdo by je dělal za mě.
  • 00:20:56 A za druhý já mám hrozně ráda
    takovou fyzickou práci,
  • 00:21:01 kde je hned vidět výsledek.
  • 00:21:05 Když mám muže, tak já ani nechci,
    aby dělal mužský nebo ženský práce.
  • 00:21:11 To je jedno. Já prostě
    se chci o sebe postarat sama.
  • 00:21:14 Nechci muže proto,
    aby mi skládal uhlí.
  • 00:21:25 K čemu ti je muž dobrej?
  • 00:21:27 Jedině na lásku.
    Oni se na nic jinýho nehoděj.
  • 00:21:30 To prostě
    jedině nějaká láska, něha.
  • 00:21:33 A tak člověk potřebuje,
    aby ho někdy někdo jako pohladil
  • 00:21:38 a měl rád.
    Ale zase oni pak jakoby mají pocit,
  • 00:21:43 že si tě úplně přivlastněj,
    když jim tohle dovolíš.
  • 00:21:46 Ono to je hrozně jednoduchý
    bejt Evropankou svobodnou.
  • 00:21:49 To nemusíš o nic bojovat.
    A to mě moc nebaví.
  • 00:21:51 Ale bejt jako manželkou muslima
    a zůstat svobodnou,
  • 00:21:54 to je jako sakra zápas.
  • 00:21:58 Já jsem vám hlavně chtěla
    hrozně moc poděkovat za to,
  • 00:22:00 co tady děláte,
    že šijete ty panenky,
  • 00:22:03 protože pro nás
    to je obrovská pomoc,
  • 00:22:07 pro nás
    jako pro občanské sdružení Berkat.
  • 00:22:10 A ty panenky
    se šijou proto takhle usilovně,
  • 00:22:14 protože to je jediný
    zdroj financí pro náš projekt
  • 00:22:18 transplantace rohovek
    v Afghánistánu,
  • 00:22:21 což je podle mě úplně úžasná věc.
    Děláme to jediní na světě.
  • 00:22:25 Panenky prodáme
    a za ty získaný peníze
  • 00:22:29 se zase získávají rohovky,
    které posíláme do Afghánistánu
  • 00:22:33 a tam se transplantují
    slepým Afgháncům.
  • 00:22:36 Tohle je úplně první afghánská
    pacientka, kterou jsme operovali.
  • 00:22:42 Tady je pěkně vidět,
    že má obě oči postižený.
  • 00:22:45 Oni je odoperují jeden den
    a dají jim obvaz na to oko.
  • 00:22:49 Druhý den ráno jim ten obvaz
    sundají a ti lidi vidí.
  • 00:22:53 A to jsou třeba lidi,
    kteří 10 let byli nevidomí.
  • 00:22:56 A oni to trošku pojímají
    jako zázrak ti Afghánci.
  • 00:22:59 Takže jsou hrozně dojatí
    a hrozně jsou šťastní.
  • 00:23:03 A je to velká odměna za to
    strašný snažení, který jako je.
  • 00:23:07 Tohle je zrovna chlapeček,
    kterýho jsme operovali.
  • 00:23:11 A úspěšně operovali.
    Ono to není úplně vidět
  • 00:23:14 na těch očičkách,
    ale neviděl ani na jedno oko.
  • 00:23:17 Dopadlo to dobře
    a rodiče byli šíleně šťastní.
  • 00:23:20 Zrovna tady s tou rodinou
    to bylo krásný.
  • 00:23:28 -Dobrý den.
    -Dobrý večer.
  • 00:23:30 -Vítám vás, těší mě.
    -Dobrý večer.
  • 00:23:33 -Tak vám to vezeme. -Dobře.
    Můžu se podívat na dokumentaci?
  • 00:23:38 Tady se odehrává
    úplně ústřední bod celého projektu
  • 00:23:41 transplantace očních rohovek
    v Afghánistánu,
  • 00:23:44 protože se ty rohovky
    předávají vojákům,
  • 00:23:48 kteří nám je zadarmo
    dopravujou do Afghánistánu.
  • 00:23:51 Bez toho bychom vůbec
    tenhle projekt nemohli dělat.
  • 00:24:18 Snažím se pochopit,
    proč ti lidi dneska v roce 1994
  • 00:24:24 se prostě takhle masově zabíjejí.
  • 00:24:27 Jediný,
    co já můžu udělat jako novinář,
  • 00:24:30 tak to můžu napsat tak,
    aby si to co nejvíc lidí přečetlo.
  • 00:24:35 To je tak směšný,
    tak malinký zrníčko,
  • 00:24:38 mě to tak rozčiluje,
    že to je tak málo,
  • 00:24:41 ale když neznám příběhy těch lidí,
    když nemám konkrétního člověka
  • 00:24:44 před očima,
    tak nikomu nebudu pomáhat.
  • 00:24:47 Na tom začátku
    já jsem měla takový pocit,
  • 00:24:50 že to prostě zachrání svět,
    když o tom napíšu.
  • 00:24:54 A že když si lidi v Evropě
    přečtou o tom,
  • 00:24:57 že někde někdo
    bombarduje nějaké město,
  • 00:25:00 tak vyjdou do ulic
    a budou demonstrovat.
  • 00:25:06 Ale pořád si myslím,
  • 00:25:09 že je důležitý
    lidem ty informace dát,
  • 00:25:13 aby oni se pak na základě nich
    jakoby mohli rozhodnout.
  • 00:25:17 Když něco nevíš,
    tak prostě to můžeš ignorovat.
  • 00:25:22 Ale když já jim to
    tam nacpu do těch novin,
  • 00:25:24 nebo když to je v televizi
    a ti lidi vědí,
  • 00:25:27 že někde někdo umírá anebo má hlad,
    tak už musí s tím nějak žít.
  • 00:25:34 A je část lidí,
    kteří s tím žít nechtějí
  • 00:25:36 a rozhodnou se něco udělat.
  • 00:26:00 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2013

Související