iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
27. 3. 2011
09:30 na ČT2

1 2 3 4 5

35 hlasů
5158
zhlédnutí

Žijeme s vírou

Celému světu navzdory

59 min | další Náboženské »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Žijeme s vírou

  • 00:00:20 Žít není totéž co trvat.
  • 00:00:22 Skutečně žije ten, kdo slaví
    a co jiného slavit, než vztahy?
  • 00:00:27 Možná to někoho překvapí,
    ale pojem autorita
  • 00:00:31 patří i do těch nejtěsnějších,
    nejosobnějších vztahů.
  • 00:00:34 O autoritě se většinou hovoří,
    když přijde řeč
  • 00:00:38 na téma "společnost?,
  • 00:00:39 "stát", "komunita", "církev",
    "obec", "pracovní kolektiv"...
  • 00:00:44 Ale s autoritou
    je třeba se popasovat
  • 00:00:45 a v rámci toho nejelementárnějšího
  • 00:00:48 sociálního jevu, jakým je rodina.
  • 00:00:52 Oslavte s námi neděli
    spolu s Romanou Špačkovou.
  • 00:00:54 Dobrý den.
  • 00:00:55 Farářkou
    českobratrské církve evangelické
  • 00:00:58 v Brně-Židenicích,
  • 00:00:59 a taky farářkou a učitelkou
    na Evangelické akademii v Brně.
  • 00:01:04 Neděli oslavíme také ve společnosti
    s Pavlem Kosorinem,
  • 00:01:07 spisovatelem a ředitelem
    Centra sociálních služeb
  • 00:01:10 Armády spásy v Brně.
  • 00:01:12 Dobrý den.
  • 00:01:13 A později také skrze
    jeden dokument ve společnosti
  • 00:01:16 s Romanem Dragounem, muzikantem,
    a jeho synem Davidem.
  • 00:01:20 S nimi se uvidíme poté i osobně.
  • 00:01:23 Dnešní beseda
    se odehraje v prostoru
  • 00:01:26 nejstaršího brněnského kostela
    sv. Jiljí,
  • 00:01:29 a to konkrétně v presbytáři,
    tedy kněžišti, u "sedes?,
  • 00:01:33 což je zjednodušeně řečeno
    sedadlo místního faráře,
  • 00:01:36 odkud řídí bohoslužby.
  • 00:01:38 Hostiteli jsou Igor Dostálek
    a Jan Hanák.
  • 00:01:44 Jak se ve vašich životech,
    ve vašich povoláních,
  • 00:01:48 potkáváte s pojmem "autorita??
  • 00:01:51 Vy to máte na denním pořádku, ne?
  • 00:01:53 SMÍCH
  • 00:01:57 Já se s autoritou
    skutečně setkávám denně,
  • 00:02:00 jednak když chodím do školy
    a vyučuji,
  • 00:02:03 to stojím před třídou studentů,
  • 00:02:06 a pak také řeším autoritu
    ve svém druhém povolání,
  • 00:02:10 povolání farářky,
  • 00:02:13 kde jsem v podstatě
    formální autoritou celému sboru.
  • 00:02:21 U této práce
    je jedna taková zajímavá věc,
  • 00:02:24 když jsem o tom tématu přemýšlela.
  • 00:02:28 Já jsem v podstatě autoritou
    pro věřící lidi,
  • 00:02:31 ale zároveň mnoho věřících lidí
    je přirozenou autoritou pro mě.
  • 00:02:38 Jejich názory, jejich moudrost,
    jejich zkušenost,
  • 00:02:42 to, že jsou na té cestě víry dál,
    než já, je pro mě velmi důležité
  • 00:02:48 a v podstatě oni jsou pro mě
    tou autoritou.
  • 00:02:54 Je to zvláštní zkušenost
    být farářem nebo farářkou,
  • 00:02:57 to jsme na tom podobně.
  • 00:02:59 Vnímám to taky podobně.
  • 00:03:01 Ředitel centra sociálních služeb...
  • 00:03:04 Už to první slovo: ředitel.
  • 00:03:06 Čili vy tu autoritu
    máte dánu razítkem,
  • 00:03:08 nemusíte se o ni starat,
    ona tam prostě je?
  • 00:03:10 Jak se vám žije vaše autorita,
    pane řediteli?
  • 00:03:13 Mám plnou moc od národního ředitele
    Armády spásy,
  • 00:03:17 kde je jasně definováno,
    jaké mám kompetence,
  • 00:03:21 čili ano, nějakou autoritu
  • 00:03:24 danou pdopisem a razítkem
    nadřízeného mám,
  • 00:03:28 ale ta je v šanonu.
  • 00:03:31 SMÍCH
  • 00:03:32 Neopustí šanon.
  • 00:03:34 Ta je v šanonu a používám ji pouze
    když jdu na úřady,
  • 00:03:37 na magistrát nebo
    na Jihomoravský kraj nebo jinam.
  • 00:03:42 Ve skutečnosti člověk
    samozřejmě potřebuje
  • 00:03:45 mít neformální autoritu.
  • 00:03:49 A tu má, a to si já myslím,
    že tu autoritu má, neformální,
  • 00:03:54 před druhými lidmi, ten, kdo sám
    respektuje nějakou autoritu.
  • 00:04:03 O tom jsem hluboce přesvědčen,
    a je to Nejvyšší, je to Hospodin,
  • 00:04:08 takže tam začínám.
  • 00:04:11 Začínám nahoře,
    Písmo nás k tomu vede,
  • 00:04:14 abychom začinali nahoře a ne dole.
  • 00:04:17 Tak nějak to mám.
  • 00:04:21 Na druhou stranu,
    vaše každodenní skutky,
  • 00:04:24 to je to "dole?,
  • 00:04:25 kde vzniká nebo nevzniká autorita.
  • 00:04:30 Jak "utíká"
    autorita ve vašich povoláních?
  • 00:04:34 Může vám někde
    "protéct mezi prsty??
  • 00:04:38 Nepochybně.
  • 00:04:41 Nepochybně můžete autoritu ztratit.
  • 00:04:45 Pokud vám lidé, které máte vést,
    přestanou věřit,
  • 00:04:49 tak prostě tu autoritu nemáte,
    kamsi se "vypaří",
  • 00:04:54 takže to,
    co by si měl člověk hlídat,
  • 00:04:58 se snažím hlídat si sám,
  • 00:05:01 aby nebyl velký rozdíl mezi tím,
    co myslím, co chci,
  • 00:05:07 a tím, co opravdu dělám.
  • 00:05:13 Pokud to tak je, tak si myslím,
    že tu nějaká autorita vždycky bude.
  • 00:05:20 A jak jsem říkal,
    že se snažím něco odpozorovat
  • 00:05:24 od autority Nejvyšší,
  • 00:05:28 tak pokud Kristus mohl říct,
    že největší je ten, kdo slouží,
  • 00:05:36 tak se snažím být ve službě
    a umožnit těm,
  • 00:05:43 kterým mám být autoritou,
    aby předvedli, co umí,
  • 00:05:48 aby uplatnili svoje schopnosti,
    svoje dary a myslím si,
  • 00:05:55 že to je ten nejlepší způsob,
    jak být autoritou.
  • 00:06:01 Umožnit druhým,
    aby byli tím, kým jsou.
  • 00:06:09 A je to nutné s autoritou?
  • 00:06:11 Bez autority to nejde?
  • 00:06:13 Lidská přirozenost se nevyvine sama
    do předem předurčené tvůrčí podoby?
  • 00:06:19 Proč kolem nás krouží autority?
  • 00:06:22 V čem je potřebujeme?
  • 00:06:24 Já myslím,
    že autority jsou potřeba proto,
  • 00:06:27 aby řekly,
    kde jsou "hranice pískoviště?,
  • 00:06:31 kde je "kyblíček?,
    kde je "lopatička?...
  • 00:06:36 Tam to začíná.
  • 00:06:38 Aby stanovily pravidla hry a pak
    je v tvůrčích schopnostech těch,
  • 00:06:45 které ta autorita vede,
    stavěli to, co je potřeba
  • 00:06:51 nebo to, co umí nebo to,
    co je krásné.
  • 00:06:55 Tak takhle já vnímám autoritu.
  • 00:06:58 Že vymezí "hřiště?, určí pravidla
    a hlídá "fair play?.
  • 00:07:02 Soudcuje.
  • 00:07:04 Už poněkolikáté tu zaznělo
    slovo "autorita? ve dvojím významu:
  • 00:07:08 jedna autorita,
    která se buduje a je přirozená
  • 00:07:11 a druhá, ta formální.
  • 00:07:13 Jsem tedy v nějaké pozici
    nezávisle na tom,
  • 00:07:16 jesli jsem k ní nějak dorostl.
  • 00:07:19 Není to tak přímo s tím spojené?
  • 00:07:21 Už to tady naznačujete
    tím "pískovištěm".
  • 00:07:24 Když chceme,
    aby "pískoviště" fungovalo,
  • 00:07:26 aby to nebyla anarchie,
  • 00:07:27 tak je třeba,
    aby tam někdo držel ten řád,
  • 00:07:30 aby tam někdo autoritou byl...
  • 00:07:33 To je docela obtížná věc.
  • 00:07:35 Koho vůbec tou autoritou ustanovit?
  • 00:07:40 Kdo by jí měl být,
    v té společnosti?
  • 00:07:45 Tak vidíme to před každými volbami,
    kdy strany hledají lídra.
  • 00:07:50 S autoritou je to podobně
    jako s těmi lídry.
  • 00:07:54 Lídr se těžko volí,
    autorita se těžko volí,
  • 00:07:57 ustanovuje,
  • 00:07:58 může se zvolit lídr,
    může se ustanovit autorita,
  • 00:08:02 ale ve skutečnost ten lídr
    buď je nebo není.
  • 00:08:06 A já bych hlavně chtěl říct,
    že být autoritou
  • 00:08:11 není žádné vítězství,
  • 00:08:14 není to žádné štěstí,
    není to žádný cíl.
  • 00:08:17 Jak si oba faráři povzdechli,
    že ví, o čem mluvíte.
  • 00:08:22 Já jsem v Armádě spásy
    byl spoustu let
  • 00:08:25 úplně obyčejným pečovatelem,
  • 00:08:28 který se zajímal
    o ty nejobyčejnější záležitosti
  • 00:08:33 těch úplně posledních lidí
    na této zemi,
  • 00:08:37 což jsou bezdomovci,
    a byl jsem takto šťastný.
  • 00:08:41 Úplně stejně,
    jako jsem šťastný dnes,
  • 00:08:43 kdy mám zase jinou pozici.
  • 00:08:47 Já mám osobní zkušenost
    ze své formální autority,
  • 00:08:50 jako farář v katolické církvi.
  • 00:08:54 Já jsem tedy celibátník, jsem sám.
  • 00:08:56 A je to někdy obtížná věc,
    když člověk nemá korektiv manželky,
  • 00:09:01 která mu řekne:
    hele, Jeníku, to trošku přeháníš.
  • 00:09:05 To už je trošku moc, blbneš,
    nebo něco takového.
  • 00:09:08 A člověk může,
    pokud se nehlídá sám,
  • 00:09:11 velice snadno skončit na té faře
  • 00:09:14 jako člověk,
    odosobněný od těch lidí,
  • 00:09:18 který je tou autoritou,
  • 00:09:21 nikdo mu moc neřekne:
    hele, tudy ne, tady toto je špatně.
  • 00:09:28 Cizím se to nelíbí,
    ale ti tradiční se moc neozývají.
  • 00:09:33 Jak se tomuto bránit?
  • 00:09:36 Stýkáte se s lidmi,
    kteří vám dávají zpětnou vazbu,
  • 00:09:40 ať už to jsou farníci,
    lidé ve sboru nebo přátelé.
  • 00:09:45 A taky si myslím, že člověk,
    který se rozhodl
  • 00:09:50 a vydal
    k následování Ježíše Krista,
  • 00:09:54 tak se orientuje
    podle Božího slova.
  • 00:10:00 A když třeba něco udělá špatně
    nebo neudělá něco dobře,
  • 00:10:05 tak to jeho svědomí vnitřní
    je takový určitý korektiv.
  • 00:10:14 Tady se dá skoro položit rovnítko:
    autorita a svědomí, obé se pěstuje.
  • 00:10:19 A může být nějaká situace,
    domácí, farní, celospolečenská,
  • 00:10:24 městská,
    na kterou zbožní věřící lidé,
  • 00:10:28 dělající dobré věci,
    mají různý názor.
  • 00:10:33 Ale musí přijít další krok:
    kdo rozhodne?
  • 00:10:39 Teď všichni koukají na vás:
    paní farářko, jak to bude?
  • 00:10:43 Evangeličtí faráři
    mají jednu výhodu,
  • 00:10:46 a to tu, že ten sbor nevedou sami,
  • 00:10:49 ale mají ještě staršovstvo,
    mají kurátora.
  • 00:10:52 Když je někde takovýto problém,
    tak se mohou poradit s ostatními.
  • 00:10:58 Já někdy zlobím Honzu,
    když slyším jeho kázání.
  • 00:11:03 On samozřejmě nevystupuje
    z pozice autority vůči těm,
  • 00:11:08 ke kterým mluví,
    ale na druhou stranu on je ten,
  • 00:11:13 kdo v té chvíli mluví
    a ostatní mlčí.
  • 00:11:16 A já ho někdy zlobím:
    to je hezké, že mi říkáš svůj názor,
  • 00:11:19 ale já bych někdy v tom kostele
    chtěl slyšet, jak to je,
  • 00:11:21 a ne "já si myslím?.
  • 00:11:23 Když někdo řekne "já si myslím?
    a mluví z pozice autority,
  • 00:11:27 tak já zpozorním.
  • 00:11:28 A neměl by říct: a dost?
  • 00:11:31 Mě tak napadá, že ta autorita,
    jak říkáte:
  • 00:11:34 Honza mluví a všichni mlčí,
    tak ano.
  • 00:11:38 Jeden ze znaků autority
    je např. to,
  • 00:11:41 že on mluví a všichni mlčí.
  • 00:11:44 SMÍCH
  • 00:11:45 To znám z porad taky, nicméně...
  • 00:11:49 Týden mluví a všichni spí,
    ale to neznáte z porad.
  • 00:11:52 To znám z porad,
    když ji mám moc dlouhou,
  • 00:11:55 ale já chci říct to,
  • 00:11:57 že autorita není ten, kdo mluví
    v situaci, kdy ostatní mlčí,
  • 00:12:02 protože musí mlčet,
    ať už na poradě nebo na mši,
  • 00:12:06 ale autorita je ten, kdo mluví
    a jeho slova něco říkají těm,
  • 00:12:16 kteří poslouchají.
  • 00:12:19 V tom případě
    se možná jedná o autoritu.
  • 00:12:22 Ale jako nefarář si mohu dovolit
    komentovat s trochou nadsázky,
  • 00:12:27 co jste říkal o té samotě.
  • 00:12:32 Kdo chce skutečně sloužit lidem
    v duchovní oblasti,
  • 00:12:36 tak to je tak vrcholová disciplína,
  • 00:12:40 že se to neobejde
    bez docela velkého sebeovládání,
  • 00:12:47 nasazení, a myslím si,
    že to tak docela odpovídá.
  • 00:12:57 Ten stav, kdy nemáte 4 děti
    a 5. na cestě jako já.
  • 00:13:01 Já vám někdy docela závidím,
    že to takhle máte
  • 00:13:07 a že vám Mařenka neříká:
    Jeníčku, tos neměl, nebo bys měl.
  • 00:13:14 A co jsi to a co jsi ne to...
  • 00:13:19 Já osobně se snažím
    před tím utíkat, jak jenom to jde.
  • 00:13:25 Samozřejmě je to míněno v žertu,
    pěstuju jogging, běhám maratony,
  • 00:13:29 zvláště maraton mám hrozně rád,
    protože tam to znamená...
  • 00:13:35 Že vás rodina nedostihne.
  • 00:13:36 Přesně tak, 4 hodiny mám jistotu,
    že budu jenom sám.
  • 00:13:41 Já mám rád samotu.
  • 00:13:42 A já si klidně mohu dovolit
    tuto noc nespat a něco dělat,
  • 00:13:47 co se mi zrovna chce,
  • 00:13:49 kdežto v rodině
    by to asi dost dobře nešlo.
  • 00:13:52 Ale to je třeba zase odlehčení k
    tomu.
  • 00:13:55 Mám na to určitý recept,
    jak se neodosobnit jako autorita
  • 00:14:00 od farníků, od lidí ve farnosti.
  • 00:14:03 Mám lidi kolem sebe a velice pevně
    a jasně si je udržuji.
  • 00:14:08 Jsou mi velice blízko
    a jsou ochotní,
  • 00:14:11 protože já jsem taky ochotný
    to slyšet,
  • 00:14:13 říct mi: hele, tady blbneš,
    to je jinak,
  • 00:14:16 nebo něco takového.
  • 00:14:21 Já mám spíš jiný problém v tom,
    že sice naslouchám, dobře,
  • 00:14:26 ale někdy přijít a říct:
    bude to tak a tak.
  • 00:14:29 My nemáme staršostvo,
    my máme farní rady.
  • 00:14:32 Tím už se trochu přibližujeme...
  • 00:14:36 A to není špatné mít blízké,
    zvolené lidi,
  • 00:14:39 kteří pomáhají při vedení farnosti.
  • 00:14:43 A já si uvědomuju,
    že už někdy chci o všem diskutovat,
  • 00:14:46 ale že nastane situace,
    kdy bychom diskutovali věčně.
  • 00:14:49 A můžou to být opravdu "hlouposti?,
    jako okna v kostele nebo něco.
  • 00:14:54 Něco praktického.
  • 00:14:55 A uvědomuju si, že nastává situace:
  • 00:14:58 teď musím říct: bude to tak a tak.
  • 00:14:59 A je to pro mě hodně těžké.
  • 00:15:01 Ale myslím si, že toto je
    nesmírně důležitá role autority.
  • 00:15:03 A jestli mohu doplnit:
  • 00:15:05 ano, toto je výsada autority,
    že řekne:
  • 00:15:08 bude to tak a tak.
  • 00:15:09 Ale současně bych taky
    já očekával od skutečných autorit,
  • 00:15:14 že vezmou odpovědnost za to,
    když se mýlí.
  • 00:15:18 Když říkají: bude to tak a tak,
    a ono se ukáže, že to je špatně.
  • 00:15:23 Tím nevolám
    po nějakém suspendování farářů...
  • 00:15:29 Je nás málo...
  • 00:15:30 SMÍCH
  • 00:15:32 Ale spíše naopak.
  • 00:15:34 Jen jsou prostě oblasti
    ve společnosti,
  • 00:15:37 kde by bylo velice žádoucí,
  • 00:15:39 aby volené i nevolené autority,
    jmenované,
  • 00:15:42 měly sebereflexi a byly ochotné
    vyvodit důsledky z toho,
  • 00:15:47 když se skutečně zmýlí.
  • 00:15:51 Igor tady už na začátku zmínil,
  • 00:15:53 že slovo "autorita? má své místo
    v natolik základní věci,
  • 00:16:00 jako je rodina.
  • 00:16:02 A my bychom vás teď rádi pozvali
    do jedné rodiny,
  • 00:16:05 a to do rodiny muzikanta
    Romana Dragouna,
  • 00:16:08 ovšem jak ta rodina vypadala
    před 13 lety.
  • 00:16:11 Jedná se o archivní dokument.
  • 00:16:19 HUDBA ZPĚV
  • 00:16:22 Ze zdroje, odkud světy srší,
  • 00:16:26 a do věčnosti rotují,
  • 00:16:34 varhany bouří,
  • 00:16:37 jásej, duše,
    všech svých hříchů lituji.
  • 00:16:49 Ze zdroje, odkud život září,
  • 00:16:55 východy sluncí ve zlatě,
  • 00:17:00 čiň vše s láskou,
  • 00:17:04 ať se ti daří
  • 00:17:09 a tvoje dílo pozná tě.
  • 00:17:15 ZPĚV LATINSKY
  • 00:17:22 SMÍCH
  • 00:17:25 Ty seš strašná, Báro.
  • 00:17:27 Tak znova.
  • 00:17:28 Já to nedám ze začátku.
  • 00:17:29 Dáš.
  • 00:17:30 Dáš to.
  • 00:17:31 Co bys to nedala?
  • 00:17:32 SMÍCH
  • 00:17:33 Mám 4 děti,
  • 00:17:36 nejstarší Romana bude teď mít 23,
  • 00:17:40 David má 21,
  • 00:17:41 Bára 17 a Kristýna 15.
  • 00:17:44 A co s tou novou deskou?
  • 00:17:47 No tak vybírám teď věci na to...
  • 00:17:49 To nevíš, jo?
  • 00:17:51 No desku teď budu dělat, no.
  • 00:17:56 Když jsem přišel do Brna,
  • 00:17:58 tak už jsme měl za sebou
    nějaké hraní
  • 00:17:59 a když jsem se dostal k Progres,
    což bylo až v r. 1980,
  • 00:18:04 tak ještě mezitím
    jsem hrál s Milošem Morávkem
  • 00:18:08 v Regeneraci, a s Vildou Majtnerem.
  • 00:18:11 Převzaté věci i vlastní.
  • 00:18:13 A potom samozřejmě ta popularita
    v Progres, taková kapela velká...
  • 00:18:19 To všechno začalo až s Progres.
  • 00:18:24 A potom Futurum, které jsme dali
    doteď ještě 2x dohromady,
  • 00:18:30 když dá Pánbůh,
    tak teď bych měl točit novou desku.
  • 00:18:37 HUDBA ZPĚV
  • 00:18:40 Noc příměří vykouzlí,
  • 00:18:44 ani dravci v spánku nejsou zlí,
  • 00:18:50 a v hloubkách polí, vnitřních
    pevninách,
  • 00:18:59 jsou tišší zátiší,
  • 00:19:05 tam svůj hlas nikdo nezvýší,
  • 00:19:11 tam mluví k sobě pouze každý sám.
  • 00:19:22 Tam v hájích nadějí,
  • 00:19:26 sny rostou i těm, co už nechtějí,
  • 00:19:32 noc právě znova říká: vyplouvám.
  • 00:19:42 Vyplouvám, vyplouvám...
  • 00:19:56 Co si cením na svém otci?
  • 00:19:58 Je to můj táta, takže to,
    co si cení všichni.
  • 00:20:01 Ale myslím, si, že mi po něm
    hodně zůstalo z muziky,
  • 00:20:07 že jdu, dejme tomu,
    v jeho šlépějích.
  • 00:20:10 Aniž bych se třeba nutil nebo něco,
    ale zvednu telefon, někdo volá:
  • 00:20:15 ahoj Romane, copak atd.,
    tak pracně vysvětluju,
  • 00:20:19 že to jsem já, že to není táta,
    takže prostě hlas
  • 00:20:22 a všechny možné věci máme společné.
  • 00:20:25 Nevím, jdeme spolu někam na pivo
    a oni nám říkají,
  • 00:20:27 že jsme bráchové a tak.
  • 00:20:30 A cením si toho,
    že i když s námi moc nebyl,
  • 00:20:34 protože hodně hrával a tak,
    tak když přijel,
  • 00:20:38 tak jsme chodili na výlety,
    do kostela
  • 00:20:41 a zažil jsme s ním
    spoustu dobrých věcí.
  • 00:20:46 Ale samozřejmě díky tomu,
    že jsem prožil 20 let s dětmi,
  • 00:20:50 tak v tomto baráku
    dobrý pocit nemám.
  • 00:20:53 Je to tady sice trochu předělané,
    ale v podstatě je to tady tak,
  • 00:20:57 jako když jsme tu byli s dětmi.
  • 00:21:00 Člověk ale z toho nemá dobrý pocit,
    protože rozbil rodinu,
  • 00:21:05 která si to nezasloužila
    a mohlo to být všechno v pohodě.
  • 00:21:11 Nebýt mojí sobeckosti,
    chlastu a lenosti
  • 00:21:16 mohlo být všechno v pohodě.
  • 00:21:21 To jsou ty scénky,
    které se u toho hrajou?
  • 00:21:25 Ne, to jsou staré věci
    od Albrechta Dürera.
  • 00:21:29 A je to z knížky "Apokalypsa?.
  • 00:21:38 Mamka, to je...
  • 00:21:40 Nevím, jak bych to řekl.
  • 00:21:43 Svého času to bylo doma v pohodě,
  • 00:21:46 mamka vařila a uklízela,
    byla to nejhodnější mamka na světě,
  • 00:21:51 protože táta byl věčně pryč,
  • 00:21:53 takže se o nás starala a většinu
    dětství jsme prožili s ní.
  • 00:21:58 Až vlastně byl přelom,
    kdy to přestalo klapat,
  • 00:22:03 naši se rozvedli a teďka bydlí se
    ségrama tady na Lesné v paneláku.
  • 00:22:09 A já jsem zůstal tady,
  • 00:22:10 protože táta jezdí do Prahy
    a je u rodičů v Písku,
  • 00:22:14 tak nějak různě korzuje,
  • 00:22:16 a já tu jsem se svojí přítelkyní
    a nějak to tu udržujem.
  • 00:22:21 HUDBA ZPĚV
  • 00:22:37 Opouštím dům jak pták svou klec,
  • 00:22:43 můj nerozum - má nejdražší věc,
  • 00:22:52 touha být sám, svou oblohu mít,
  • 00:22:59 vím, odlétám a v křídlech mám cit.
  • 00:23:07 Otče náš, jsme ptáci,
    ptáci vesmíru,
  • 00:23:15 a každý křídla přesně na míru,
  • 00:23:22 srdce jít dál.
  • 00:23:24 Mám tady známé, přátele,
    je tu krásná příroda
  • 00:23:28 a doma jsem taky v pohodě,
    s maminkou a s tatínkem.
  • 00:23:36 Tak trošičku se můžete tak jako...
  • 00:23:39 Tak, teď je to,
    teď je to nesmrtelné.
  • 00:23:43 A vtip je vždycky v tom
    uvidět to všecko najednou.
  • 00:23:47 Takže když dělám oko,
    zároveň už cítím tu bradu a všecko.
  • 00:23:53 Já jsem ho nechával
    docela volně žít.
  • 00:23:56 I když i mně říkali rodiče,
    abych studoval a já nevímco,
  • 00:24:02 tak jsem kreslil a říkal jsem si:
  • 00:24:04 co je tomu profesorovi do toho,
    jestli to vím anebo nevím?
  • 00:24:08 Takže od svých 12 let
    jsem dělal portréty olejem.
  • 00:24:13 A ten můj otec
    byl takový patriarchální zjev.
  • 00:24:16 Tak trošku jako Masaryk,
    měl cvikr a z něho takto šňůrku.
  • 00:24:21 To je ze Šumavy,
    tam jsem taky jezdíval.
  • 00:24:24 Byli jsme tam taky někdy spolu?
  • 00:24:25 Kde?
  • 00:24:26 Na té Šumavě, nevíš?
  • 00:24:28 Asi jo, že jo.
  • 00:24:31 Táta o mě neměl starost,
    protože asi věděl,
  • 00:24:34 že mně dali duchovní základ
  • 00:24:37 a že se člověk asi musí vybouřit
    a čím dřív se vybouří, tím líp.
  • 00:24:44 Zkrátka si myslím, no.
  • 00:24:46 A já jsem svým dětem
    taky dal tuto volnost a myslím si,
  • 00:24:50 že se to vyplatí,
  • 00:24:52 protože jestli jsou děti
    moc držené zkrátka,
  • 00:24:55 tak je to prostě špatné.
  • 00:24:59 Myslím, že měl až moc volnosti.
  • 00:25:02 Lítal jako volný pták.
  • 00:25:09 Teď už tě nebudeme moc vázat,
    teď by ti to nebylo nic platné.
  • 00:25:14 Když už to nebylo těch 41 let,
    tak teď už těžko.
  • 00:25:20 Tady vidíte
    dvojportrét před 50 lety.
  • 00:25:25 A to je ta výhoda,
    že na obraze člověk nestárne.
  • 00:25:30 Ale tím pádem se zdá,
    čím je člověk starší,
  • 00:25:33 tak ti lidé na obrazech
    jsou čím dál mladší a mladší.
  • 00:25:42 Vždycky radši namaluju 5 obrazů
    než jeden napnu.
  • 00:25:48 Tak.
  • 00:25:52 Pojďme se ještě vrátit k Romanovi.
  • 00:25:55 Jak byste ho charakterizoval?
  • 00:25:57 Kdo je to Roman Dragoun?
  • 00:26:01 Předně můj syn, to opravdu.
  • 00:26:06 On má těch autoportrétů
    aspoň 200, 300.
  • 00:26:11 Z čehož bych mu chtěl někdy udělat
    nějakou pořádnou, ulítlou výstavu.
  • 00:26:16 Protože to taky není
    úplně normální.
  • 00:26:19 Tady máte zase jiný obraz,
  • 00:26:21 jak se říkalo ve středověku:
    votivní obrazy.
  • 00:26:25 To byl vždycky nějaký panovník,
    kněz nebo arcibiskup,
  • 00:26:29 obyčejně u kříže
    nebo u sochy nějakého svatého.
  • 00:26:36 Tak já jsem se tady namaloval
    se svým vnukem Jiříčkem.
  • 00:26:41 A toto jsou jeho bratranci.
  • 00:26:44 A to vzadu jsem maloval zpaměti.
  • 00:26:47 Takže vpředu je to skutečnost
    a vzadu je to sen.
  • 00:26:52 HUDBA ZPĚV
  • 00:26:54 Jaký otec, takový je syn,
  • 00:26:59 já tě, Otče, vroucně poprosím,
  • 00:27:07 zbav mě mých vin, už nikam neletím.
  • 00:27:14 První krůčky v lese, když dělal,
    tak to bylo něco,
  • 00:27:17 pak tam chodil denodenně,
    my jsme bydleli blízko lesa.
  • 00:27:22 A on chodil do lesa a tam zpíval.
  • 00:27:27 A ještě dnes tam jezdí
    buď na kole nebo autem.
  • 00:27:30 A vždycky jezdíváme autem
    podívat se na západ slunce.
  • 00:27:34 A z toho máme všichni velikánskou
    radost.
  • 00:27:40 Takže příroda a náboženství,
    to je pro Romana veliká inspirace.
  • 00:27:47 HUDBA ZPĚV
  • 00:27:49 Nekonečně konečný,
    nejasný i jasný,
  • 00:27:54 první jako poslední,
    bohatě plný ztrát.
  • 00:28:00 Rytmus lehce taneční,
    slova na dně básní,
  • 00:28:06 všechno, co mám aspoň trochu rád.
  • 00:28:14 Já jsem rád,
    že můžu spolupracovat s tátou,
  • 00:28:17 který píše nádherné věci.
  • 00:28:23 On toho má stovky a tisíce
    a já to chci dát nějak dohromady.
  • 00:28:28 Bude to šílená práce, protože
    různé věci jsou třeba podobné.
  • 00:28:31 Skoro každý den totiž něco napíše,
    takže se různě opakuje.
  • 00:28:36 Ale nápady jsou tam nádherné,
    jsou tam skvělé slovní obraty
  • 00:28:40 a má to obrovskou hloubku a váhu.
  • 00:28:43 Chtěl bych z toho udělat,
  • 00:28:47 kromě další desky,
    kterou teď dělám
  • 00:28:50 a kde bude několik textů,
  • 00:28:51 tak bych chtěl udělat
    vyloženě věci od táty.
  • 00:28:54 Já jsem vůbec nevěděl o tom,
    že on si to vezme na muziku.
  • 00:28:57 HUDBA ZPĚV
  • 00:28:59 Ještě cítím doteky,
  • 00:29:01 tvou podobu a vůni,
  • 00:29:05 chvíle, co jsme věřili,
  • 00:29:08 že přežijem i čas.
  • 00:29:12 Nic netrvá navěky,
  • 00:29:15 vůně střídá únik,
  • 00:29:19 zbývá jen poslední vlas.
  • 00:29:23 Člověk se nesmí brát...
  • 00:29:25 Dělat ze sebe
    nějakého umělce nebo hrdinu,
  • 00:29:28 ale musí dělat, co je potřeba.
  • 00:29:30 Se synem, s Davidem, jsme dělali
    střechy, s Honzou Seidlů...
  • 00:29:36 Prostě byla legrace a ještě
    jsme vydělali nějakou korunu.
  • 00:29:40 HUDBA ZPĚV
  • 00:29:42 Jen to je krása, že tisíc let,
  • 00:29:44 nevystačí na přelet...
  • 00:29:49 Paradoxem bylo, že ve chvíli,
    kdy jsem tedy hrál se Stromboli,
  • 00:29:53 tak jsem krumpáčem boural baráky,
    ale to je jedno.
  • 00:29:57 Když člověk prostě nemá práci,
    myslím tím hraní, musí jít dělat.
  • 00:30:05 Třeba okna jsem umýval dlouho.
  • 00:30:07 To je krásná práce,
  • 00:30:08 když po člověku
    zůstane čistá výloha
  • 00:30:11 nebo čisté okno.
  • 00:30:13 HUDBA ZPĚV
  • 00:30:16 Tisíc let mi stačí na přelet,
  • 00:30:20 je pevný řád a platí napořád,
  • 00:30:29 tři roky v srdci, ve vesmíru,
  • 00:30:36 že máme všeho hojnou míru
  • 00:30:40 a ještě větší tisíckrát.
  • 00:30:47 Ale ta muzika je to,
    co by člověk měl,
  • 00:30:50 pokud tam nějaký talent je,
  • 00:30:52 měl dělat.
  • 00:30:53 Protože tou muzikou
    můžu dát lidem víc než tím,
  • 00:30:57 že někde myju okno.
  • 00:30:58 Asi tak nějak.
  • 00:31:01 Já si myslím,
    že to je jeden z mála,
  • 00:31:03 kteří tady tu muziku
    dobře zvládají.
  • 00:31:06 Kteří by lidem tady mohli něco dát.
  • 00:31:07 No a co ty,
    jak to máš s tím hraním nebo co?
  • 00:31:10 Já nevím, no,
    začínáme zkoušet trochu...
  • 00:31:14 Spíš jamujeme zatím...
  • 00:31:16 Zatím nemám žádné hotové věci...
  • 00:31:20 Natáčíme
    jakési nekonečně jamy zatím
  • 00:31:23 a pak se z toho něco asi vybere.
  • 00:31:27 Základy, na kterých budeme dělat.
  • 00:31:29 S Pepou teda, a s Poldou...
  • 00:31:31 A s Rupim.
  • 00:31:33 S Rupim na kytaru?
  • 00:31:34 Ale jo, dobrý.
  • 00:31:35 HUDBA ZPĚV
  • 00:31:38 A co když v solný sloup,
  • 00:31:40 se změní čas,
    který zpět se ohlédne...
  • 00:31:48 Ze zdroje prýští světlo denní,
  • 00:31:54 hlava, co život dílem mění,
  • 00:31:58 z bavln spících v poledne.
  • 00:32:07 Ty i já i já i ty,
  • 00:32:10 i my, i vy, se můžem moře vzdát,
  • 00:32:20 i ty, i já, i ty, i my, i vy,
    my můžem lásku dát...
  • 00:32:39 Z nědávné historie, 13 let staré,
    zpět do současnosti,
  • 00:32:43 zpět do presbytáře
  • 00:32:45 nejstaršího brněnského kostela
    sv. Jiljí a zpátky k našeu povídání
  • 00:32:49 na téma autorita.
  • 00:32:51 Tentokrát už tady máme
    i protagonisty dokumentu,
  • 00:32:54 Romana, ahoj.
  • 00:32:55 Ahoj.
  • 00:32:56 A Davida, oba dva Dragounovi.
  • 00:32:58 Ahoj.
  • 00:33:00 SMÍCH
  • 00:33:01 Já nevím, jestli souhlasíš s tím,
    že to je nedávná historie,
  • 00:33:03 ono přece jen v určitém věku,
  • 00:33:05 když se člověk vidí
    13 let zpátky...
  • 00:33:07 Uteklo to rychleji, než jsem čekal.
  • 00:33:09 Dokument nebo těch 13 let?
  • 00:33:10 Těch 13 let.
  • 00:33:11 Fakt, jo?
  • 00:33:13 Změnilo se něco u tebe?
  • 00:33:16 Ani bych neřekl, že je to 13 let.
  • 00:33:18 Ono se toho zase tolik nezměnilo.
  • 00:33:23 Krom toho tedy, že jsem se oženil,
    mám 2 děti a takové zásadní věci,
  • 00:33:28 ale co se týče víry a muziky,
    tak to pro mě zůstává stejné.
  • 00:33:34 Co otec?
  • 00:33:37 Otec, jestli jste si všimli,
    tak jsme si vyměnili vousy,
  • 00:33:41 trošku taková šedivá hlava,
    ale jinak si myslím,
  • 00:33:45 že enrgie pořád ještě nějaká je
  • 00:33:47 a tak, jak říkal David,
    samozřejmě muzika je obrovská věc,
  • 00:33:51 která člověku pořád dává energii,
    v podstatě hraju s mladýma lidma...
  • 00:34:01 Paní farářko, pane řediteli,
    zní ve vás to, co jsme teď viděli?
  • 00:34:07 Ve mně to zní velice.
  • 00:34:09 Já jsem dnes při joggingu v lese
    meditoval nad tím,
  • 00:34:13 že můj otec má právě dnes 70 let,
    což je krásné.
  • 00:34:19 Což je krásné.
  • 00:34:21 Na tom je krásné to,
    že člověk vůbec má otce.
  • 00:34:27 Uvědomil jsem si, že je spousta
    lidí, kteří otce nemají.
  • 00:34:32 Kteří o něho přišli
    nebo ho nikdy nepoznali.
  • 00:34:35 Anebo jsou s ním v nějaké při.
  • 00:34:39 Není vůbec samozřejmé mít otce,
    mít ho dlouho
  • 00:34:42 a být s ním
    v nějakém harmonickém vztahu.
  • 00:34:46 To jsou velké věci.
  • 00:34:47 Takže když jsem viděl Dragounovi,
    v jak harmonickém vztahu jsou,
  • 00:34:52 jak jsou spolu schopni zajít na
    pivo
  • 00:34:56 a současně jsem tam viděl
    u Romanova syna respekt,
  • 00:35:01 tak to mě obrovsky bavilo.
  • 00:35:07 To je vynikající.
  • 00:35:10 Ještě k tomu dokumentu:
  • 00:35:12 Tak co se změnilo,
  • 00:35:13 samozřejmě rodiče už nejsou naživu,
    v r. 2005 zemřela nejdřív maminka,
  • 00:35:19 přestože tatínek byl v nemocnici
    a bylo to s ním špatné,
  • 00:35:22 tak ona když viděla,
    jak je na tom špatně,
  • 00:35:24 tak jí potom puklo srdíčko,
    a za měsíc nato zemřel tatínek.
  • 00:35:28 Takže oni byli spolu skoro 60 let
    a nakonec spolu i takto odešli.
  • 00:35:36 Samozřejmě jezdím do Písku na hrob,
    vždycky si to vyfotím,
  • 00:35:40 takže mám plný mobil fotografií.
  • 00:35:44 Ale samozřejmě mám doma obrazy,
    mám krásný dvojportrét našich
  • 00:35:49 a zpívám tátovy texty.
  • 00:35:53 Když hraju ten "Zdroj",
  • 00:35:55 tak je to taky
    pro naše přátele a známé,
  • 00:35:58 kteří už tady nejsou.
  • 00:36:00 Je to všechno takové propojené.
  • 00:36:02 A cítím, že jsou rodiče se mnou.
  • 00:36:05 Normálně to takto cítím.
  • 00:36:09 My jsme tu už
    před tímto dokumentem zmiňovali
  • 00:36:12 to téma autority.
  • 00:36:13 Člověk se o něm baví
    třeba ve státě, v církvi a tak.
  • 00:36:17 Nepřipadne nám divné
    bavit se o autoritě.
  • 00:36:20 Ale když se začneme bavit o rodině,
    tak to slovo autorita zní divně.
  • 00:36:27 Radši se asi říká "otec? nebo
    "matka?.
  • 00:36:32 Jak se má podle vás
    vůbec realizovat autorita?
  • 00:36:36 Protože společenství v rodině je.
  • 00:36:39 Když já jsem byl malý,
    tak tatínek taky jezdil pryč.
  • 00:36:43 Jezdil malovat a maminka byla
    s námi doma, se mnou a bratrem.
  • 00:36:48 Tenkrát mě dali nějak do družiny,
    jako že bych chodil,
  • 00:36:51 já sjem tam snědl oběd a řekl jsem:
    toto jíst nebudu.
  • 00:36:53 A bylo to, byl jsem doma.
  • 00:36:55 Takže tou autoritou
    byla více méně maminka,
  • 00:36:58 protože byla s námi, takže od ní
    jsem těch pár facek dostal.
  • 00:37:02 A u nás to v podstatě
    bylo taky tak,
  • 00:37:04 když byl David malý.
  • 00:37:06 Mamka to spíš nějak...
  • 00:37:09 Ale taky jsem dostal řemenem
    párkrát.
  • 00:37:11 A od táty.
  • 00:37:12 A prospělo mu to.
  • 00:37:16 Ale zpětně, když se na to dívám,
    tak děkuju Pánubohu za to,
  • 00:37:19 že mu Pánbůh dal tu sílu,
    aby mě seřezal.
  • 00:37:22 Když dneska vidím,
    co z těch dětí roste,
  • 00:37:25 protože tam ta autorita chybí,
  • 00:37:28 tak si myslím,
    že to pak přeroste přes hlavu
  • 00:37:31 a když jsem byl i jako teenager
    svědkem toho,
  • 00:37:34 že kámoš,
    který celou noc nepřišel domů,
  • 00:37:38 mamka mu vyhubovala
    a když mu chtěla dát facku,
  • 00:37:42 tak on jí chytil ruku
    a začal se s ní prát,
  • 00:37:45 tak toto já bych si v životě
    nedovolil!
  • 00:37:47 I kdybych věděl,
    že jsem stokrát v právu,
  • 00:37:48 tak vůči těm rodičům,
    musí být nějaká úcta.
  • 00:37:52 No právě, já si myslím,
    že autorita je vlastně úcta.
  • 00:37:57 Protože jestliže nemám
    k tomu člověku úctu,
  • 00:38:00 tak jakou mám mít k němu autoritu?
  • 00:38:04 Co když třeba otec
    je opravdu takový a chová se tak,
  • 00:38:07 že ve mně přirozeně úctu
    nevyvolává?
  • 00:38:11 Pro mě musel být
    dědeček i táta nějakým vzorem.
  • 00:38:18 Musel jsem si vážit toho,
    co třeba dokázali,
  • 00:38:21 musel jsem k nim mít nějakou úctu.
  • 00:38:24 Ty jsi to měl jednoduché, já taky.
  • 00:38:26 SMÍCH
  • 00:38:27 Já vždycky když jsem chodil
    po Písku,
  • 00:38:30 tak tatínek
    všechny jenom zdravil...
  • 00:38:34 Takže já jsem viděl, že má respekt.
  • 00:38:40 A zase třeba Davida
    jsem bral na koncerty,
  • 00:38:43 když byl malý,
  • 00:38:45 tak chodily holky, teď podpisy...
  • 00:38:47 Takže nějaká úcta tam byla.
  • 00:38:51 Což taky udělá své,
    taková ta úcta k tátovi,
  • 00:38:54 přijít pro něj...
  • 00:38:56 Což děti občas chodily,
    když jsem pil.
  • 00:38:59 Pokud jdou do hospody, tak to potom
    velká autorita není, že.
  • 00:39:03 Ale ne každé dítě
    má rodiče špičkovými umělci,
  • 00:39:06 špičkovými odborníky ve svém oboru.
  • 00:39:09 A přesto se autorita
    musí nějak zrodit.
  • 00:39:14 Ta se zrodí třeba tím,
    že je tatínek šikovný.
  • 00:39:17 Nebo maminka je šikovná.
  • 00:39:19 Myslím si,
    že úcta, obdiv a autorita,
  • 00:39:22 že by to tak mělo fungovat.
  • 00:39:28 Nejde mít autoritu jenom tak,
    že prásknu do stolu.
  • 00:39:33 Mě doma nikdy nemlátili,
    tak jsem si vždycky myslel:
  • 00:39:36 mít otce, který by mě zmlátil...
  • 00:39:38 Nebo tchána, říkal jsem si.
  • 00:39:39 Dostanu nějakého tchána,
    který mě přizabije.
  • 00:39:43 SMÍCH
  • 00:39:45 Nechtěl bych jako tchána
    třeba Paroubka.
  • 00:39:48 SMÍCH
  • 00:39:49 Už tady zaznělo, že otec, matka,
    nebo maminka a tatínek...
  • 00:39:53 Ale to jsou vlastně dvě autority...
  • 00:39:58 Kdekdo o tom uvažuje,
    ale já jsem profesionál,
  • 00:40:01 pokud jde o přípravu na manželství,
    to víš.
  • 00:40:03 SMÍCH
  • 00:40:05 Když se bavíme o autoritě v rodině,
    tak je jasné,
  • 00:40:07 že děti
    samozřejmě nemohou rozhodovat.
  • 00:40:10 To je jasné,
    měli by rozhodovat rodiče.
  • 00:40:13 Ale tam se těžko uplatňuje
    demokracie,
  • 00:40:14 protože je to 50:50.
  • 00:40:15 Když je to matka a otec
    a nedohodnou se
  • 00:40:18 a přesto je jasné,
    že se rozhodnout musí,
  • 00:40:21 musí se někam posunout
    a oba to vědí,
  • 00:40:24 tak podle jakého klíče,
    já ženatý nejsem, se rozhoduje,
  • 00:40:27 jestli to bude po mámě
    nebo po tátovi?
  • 00:40:32 Asi záleží na tom,
    jaké jsou to osobnosti.
  • 00:40:35 Ti dva.
  • 00:40:37 Jestli jsou schopní se domluvit
    anebo jestli jsou domluvení,
  • 00:40:40 že když je krize,
  • 00:40:41 tak se prostě práskne do stolu
    a "táta má pravdu?.
  • 00:40:45 Nebo máma, já nevím...
  • 00:40:48 My jsme to neřešili,
    já mám takovou ženu,
  • 00:40:51 že my souzníme.
  • 00:40:52 SMÍCH
  • 00:40:55 Ale je fakt,
    že jsme na začátku celé cesty,
  • 00:40:58 takže zatím nebyly případy,
    kdy by to bylo potřeba tak řešit
  • 00:41:03 a malá je tak malá, že je ráda,
    že ji přebalíme, a to stačí.
  • 00:41:06 SMÍCH
  • 00:41:07 Abychom to nezamluvili, taky jste
    se dívala na ten dokument.
  • 00:41:12 Co vám běželo hlavou?
  • 00:41:14 Mě tam velice zaujala
  • 00:41:16 postava vašeho otce
    a vašeho dědečka.
  • 00:41:19 Já jsem si hrozně uvědomila, jak
    jsou v autoritě důležití prarodiče.
  • 00:41:24 Protože během života si člověk
    přestává v určité fázi
  • 00:41:30 rozumět s rodiči
    a ti prarodiče hrají,
  • 00:41:34 pokud jsou, velmi důležitou roli.
  • 00:41:38 Já třeba s velikou vděčností
  • 00:41:40 vzpomínám
    na svoji babičku a dědečka,
  • 00:41:43 protože to byli právě lidi,
    kteří mě jaksi přivedli k víře,
  • 00:41:47 kteří mě učili modlitbu Páně,
    a to, že jsem se stala farářkou,
  • 00:41:52 tak za to může můj dědeček,
    který mi jednou řekl,
  • 00:41:56 ať jdu na teologii.
  • 00:41:58 A já jsem ho poslechla.
  • 00:42:00 Takže chci zdůraznit,
  • 00:42:02 že skutečně autorita prarodičů
    je nesmírně důležitá.
  • 00:42:07 Já jsem měl, pokud jde o prarodiče,
    štěstí jenom na babičky.
  • 00:42:11 Protože jeden dědeček umřel,
    když mi byly 3
  • 00:42:14 a druhý dřív, než jsem se narodil.
  • 00:42:16 Takže já zase vracím zpátky
    to mateřství a otcovství.
  • 00:42:18 SMÍCH
  • 00:42:20 Takže pokud jde o prarodiče,
    já to mám jen z ženské stránky.
  • 00:42:26 Dědečka neznám, ale zkusím nadhodit
    jednu takovou metodu:
  • 00:42:30 já jsem ji slyšel
    u jednoho psychologa,
  • 00:42:33 který říkal,
    že když nastane taková situace,
  • 00:42:36 že se matka a otec baví, diskutují,
    co je třeba nejlepší udělat,
  • 00:42:40 různými způsoby,
    nemusí o tom jenom mluvit,
  • 00:42:44 mají rozdílné názory
    a nedojdou k tomu,
  • 00:42:46 že by našli společné řešení,
    tak někdo musí rozhodnout.
  • 00:42:49 A ten psycholog
    mluvil o autoritě kompetencí.
  • 00:42:53 On říkal, že v té chvíli
    by měl rozhodnout ten,
  • 00:42:55 který v té věci, o které se mluví,
    je kompetentnější.
  • 00:43:00 Pokud se dokážou shodnout,
    kdo je kompetentnější.
  • 00:43:02 No právě!
  • 00:43:03 Já jsem si právě říkal,
    že pokud je moje manželka učitelka
  • 00:43:07 a budeme se bavit o vzdělávacím
    systému pro naše děti,
  • 00:43:12 tak ona má
    objektivně větší kompetence.
  • 00:43:15 Ale co když učitelé nejsme?
  • 00:43:17 Nevím, já jsem teoretik.
  • 00:43:19 Co vy praktici?
  • 00:43:20 Vy jste všichni praktici, vy 4, že?
  • 00:43:23 Já jsem ještě svobodná.
  • 00:43:24 Vy jste svobodná!
  • 00:43:25 Tak to jsme tu 3 na 3.
  • 00:43:27 SMÍCH
  • 00:43:29 Věci v životě jdou málokdy
    podle nějaké teorie.
  • 00:43:34 Teorie jsou fajn,
  • 00:43:36 člověk může konfrontovat to,
    co žije, s nějakým ideálem,
  • 00:43:41 ale v životě všichni víme,
    že věci jdou tak, jak jdou.
  • 00:43:47 Když by to člověk
    zrovna nejmíň čekal.
  • 00:43:50 Ale člověk dělá v každé chvíli
    to nejlepší, co umí.
  • 00:43:56 A teprve potom, na konci dne,
    na konci roku, po 13 letech
  • 00:44:01 se to prostě promítne a zjistí,
    jestli to bylo dobré nebo třeba ne.
  • 00:44:12 Naštěstí já věřím tomu,
  • 00:44:14 že na ten náš krátký rozum
    Duch svatý stačí
  • 00:44:19 a když jsme prostě v koncích,
    a to jsme často,
  • 00:44:23 normální lidé jsou často v koncích,
    tak na to já prostě věřím.
  • 00:44:30 Na neviditelný svět,
    na Ducha svatého,
  • 00:44:32 který, když jsou lidé v koncích,
  • 00:44:35 tak je vede
    a umožňuje jim znovu začít.
  • 00:44:39 Nebo vycouvat ze slepé uličky,
    protože život je strašně složitý...
  • 00:44:46 Myslím,
    že právě proto je to ten život.
  • 00:44:49 A to je ten život, samozřejmě.
  • 00:44:52 Asi zřejmě, tak nějak.
  • 00:44:57 Pokud se ti manželé,
    rodiče, neshodnou,
  • 00:45:00 tak do toho může vstoupit
    buď dědeček nebo babička,
  • 00:45:04 nebo nějaká teta či strýc,
    kteří to mohou laskavě rozřešit.
  • 00:45:14 Já si taky myslím, jak to mám takto
    odkoukané od druhých,
  • 00:45:18 že v manželství to bývá tak,
    že jeden se podřídí druhému.
  • 00:45:24 Myslím si to.
  • 00:45:26 Viděla jsem to.
  • 00:45:30 A možná by to tak mělo být.
  • 00:45:33 Ale zase rodině vládne muž,
    žena se podřídí a zajímavé je,
  • 00:45:37 že jim to třeba vyhovuje.
  • 00:45:41 A co když jim to nevyhovuje
    a jsou tam 2 výrazné osobnosti?
  • 00:45:45 Teď to nejde se podřídit.
  • 00:45:47 Já mám pocit, že to nevydrží.
  • 00:45:49 Děkuju.
  • 00:45:51 Zatím to tak vždycky bylo, no.
  • 00:45:53 Samý rozvod...
  • 00:46:03 HUDBA
  • 00:47:24 Stále ještě sedíme,
    nezvedli jsme se,
  • 00:47:26 neodešli jsme z prostoru
  • 00:47:28 nejstaršího brněnského kostela
    sv. Jiljí.
  • 00:47:31 A nejsme na tomto místě náhodou.
  • 00:47:33 Tady za námi je "sedes?, což je
    sedadlo kněze, autority církve.
  • 00:47:38 Ale pozor, nejenom.
  • 00:47:40 Kněz není autoritou církve
    v pravém slova smyslu,
  • 00:47:44 ale autoritou, jejímž symbolem
    je právě tento sedes,
  • 00:47:49 je samozřejmě Bůh.
  • 00:47:53 A o Bohu taky říkáme, že je Otec,
    protože je,
  • 00:47:57 má Syna a tvoří společenství
    s Duchem svatým.
  • 00:48:00 Jaká je autorita Boha?
  • 00:48:04 Pro mě je to zúčtování
    s celým mým konáním,
  • 00:48:13 ať už to někdo vidí,
    ať už to nikdo nevidí,
  • 00:48:17 je to pro mě autorita v tom smyslu,
  • 00:48:19 že se mu jednou budu zpovídat
    za to,
  • 00:48:22 co člověk udělal
  • 00:48:24 a udělal toho spoustu špatného.
  • 00:48:26 Ale věřím taky v milosrdenství Boží
  • 00:48:30 a snažím se ho na svých koncertech
    nějak oslavit.
  • 00:48:39 Ne že bych to chtěl vykompenzovat,
    ale v životě přichází věci,
  • 00:48:45 které prostě člověk pokazí
    strašným způsobem,
  • 00:48:49 a tak je zapotřebí
    nějaké rovnováhy.
  • 00:48:54 Rovnováha existuje v přírodě,
    fyzika, chemie,
  • 00:48:57 a v tom lidském životě,
    i když člověk napáchá nějaké věci,
  • 00:49:01 tak by se je měl snažit
    nějakým způsobem vyvážit,
  • 00:49:05 a to kvůli té Boží autoritě,
    která to všechno vnímá,
  • 00:49:10 všechno to vidí a je všude.
  • 00:49:15 Takže takhle.
  • 00:49:19 Boží láska je schopná zahladit
    mnoho špatných věcí,
  • 00:49:23 které člověk udělá.
  • 00:49:25 Ale musí se snažit.
  • 00:49:27 Ale musí se pochopitelně snažit.
  • 00:49:30 My jsme tady mluvili
    o dvojí definici autority:
  • 00:49:33 autorita je formální,
  • 00:49:35 někdo je ustanovený být autoritou
    v nějaké společnosti,
  • 00:49:39 a pak je autorita, která se buduje.
  • 00:49:42 Že někoho vnímám jako autoritu
    pro něho samého.
  • 00:49:45 Jak byste tyto dvě polohy
    spojili u Boha?
  • 00:49:50 Mně se na Hospodinu líbí jedna věc:
  • 00:49:53 on, i když je Stvořitelem světa
    a všechno to, co vidíme,
  • 00:49:57 vytvořil on,
    ale zůstává to v pozadí.
  • 00:50:07 A hrozně moc na něm obdivuju,
    že na to, jaký je suverén,
  • 00:50:11 tak není ani vidět.
  • 00:50:16 Aspoň já jsem ho ještě neviděl.
  • 00:50:19 A to, že je v pozadí,
    se v běžném životě projevuje i tak,
  • 00:50:23 že mluví k lidem
    prostřednictvím jiných lidí.
  • 00:50:28 Což je zase ohromně decentní.
  • 00:50:31 Takže ke mně hodně mluvil Bůh,
    Bůh Otec, skrze mého otce.
  • 00:50:38 A můj vztah k Bohu jako autoritě
    je i o tom, že, jak jsem říkal:
  • 00:50:44 dnes má můj otec 70 let,
    chci, aby tady byl co nejdéle,
  • 00:50:49 ale vím, že tady jednou nebude.
  • 00:50:54 A Bůh je moje jistota,
    že nebeský Otec tady bude vždycky.
  • 00:50:59 A to pokládám za úžasné,
  • 00:51:02 že tu nejsme
    jeden velký dětský domov,
  • 00:51:06 prostě na Zemi,
  • 00:51:08 ale že je tady vždycky možnost
    komunikovat s někým,
  • 00:51:15 kdo je naprosto úžasný,
    dokonalý, láskyplný
  • 00:51:20 a rozumí nám.
  • 00:51:24 Já si na to občas
    taky tak odpovídám.
  • 00:51:27 SMÍCH
  • 00:51:28 Říkám si: kdo to vlastně Bůh je?
  • 00:51:30 Teď myslím čistě teoreticky,
    nebo jak to říct.
  • 00:51:34 Samozřejmě vím, kdo je Bůh pro mě.
  • 00:51:37 Ale když se řeklo to slovo "Bůh?:
  • 00:51:39 aby někdo byl Bohem,
    musí být absolutní, dokonalý,
  • 00:51:43 musí být příčinou tohoto světa,
    jinak to není Bůh, samozřejmě.
  • 00:51:47 Takový bůh může být třeba tyran.
  • 00:51:50 Demiurg nebo co já vím.
  • 00:51:52 A to je ta formální autorita,
    s tím se holt nedá nic dělat.
  • 00:51:55 Prostě je to bůh, no.
  • 00:51:57 Ale to, jestli Boha
    ctím jako autoritu,
  • 00:52:00 je taky proto, že o něm říkám:
  • 00:52:06 je milosrdný, je spravedlivý,
    je láskyplný
  • 00:52:09 a co je pro mě nejpodstatnější,
  • 00:52:11 je ochotný jít
    i do takové šílenosti,
  • 00:52:14 jako vstoupit do tohoto světa
  • 00:52:16 jako jeden z nás,
    jako někdo mně blízký.
  • 00:52:20 A navíc nám
    v podstatě ještě slouží.
  • 00:52:24 Když se bratři Zebedeové
    chtěli dostat na první místa,
  • 00:52:28 tak jim Ježíš říká: "kdo chce být
    první, buď služebníkem všech".
  • 00:52:33 A v podstatě sám Ježíš
    je takovým služebníkem nás všech.
  • 00:52:40 Bohoslovci mezi sebou rádi říkají:
    studium teologie - zkouška víry.
  • 00:52:45 Člověk se toho dozví až moc
    o historii vlastní církve,
  • 00:52:49 o přemýšlení o Bohu.
  • 00:52:51 Bylo pro vás studium teologie
    zkouškou víry, Boží autority?
  • 00:52:56 Jak se proměňovalo vnímání?
  • 00:53:01 Každý bohoslovec musí projít tím,
    že se to mění
  • 00:53:06 a že přijdou pochybnosti,
  • 00:53:08 kdy člověk přemýšlí,
    jestli ještě věří nebo nevěří.
  • 00:53:15 Pochybnosti k víře patří.
  • 00:53:18 Ale já jsem do toho šla s tím,
    že je to dobrodružství
  • 00:53:22 a pořád si to ještě myslím.
  • 00:53:26 Já musím vrátit do hry,
    že Pavel Kosorin je nejen ředitel
  • 00:53:30 a všechno možné, nyní besedník,
    ale taky spisovatel.
  • 00:53:33 Dal dohromady
    ohromnou spoustu aforismů.
  • 00:53:35 A já tady mám pár vypsaných.
  • 00:53:38 A ten jeden už tu nějakou dobu
    "proznívá?.
  • 00:53:41 Moc se mi líbí.
  • 00:53:43 Schválně, jestli víte, který to je.
  • 00:53:44 SMÍCH
  • 00:53:45 No netuším.
  • 00:53:48 "Přirovnávat Boha
    k hodnému dědečkovi
  • 00:53:51 se mi nezdá úplně špatné.
  • 00:53:53 Děda byl jediný,
    kdo si na mne dovedl udělat čas."
  • 00:53:56 SMÍCH
  • 00:53:58 Co vás k tomu dovedlo to napsat?
  • 00:54:00 No děda.
  • 00:54:02 Můj děda byl obdivuhodný muž,
    námořník,
  • 00:54:05 podíval se kolem zeměkoule,
    v 50. letech...
  • 00:54:14 Nežil moc dlouho, protože kouřil.
  • 00:54:17 To neměl.
  • 00:54:20 Opravdu, ten děda na mě měl čas.
  • 00:54:22 To není kritika rodičů,
    protože ti to prostě tak mají.
  • 00:54:27 Musí stihnout spoustu věcí
    a dnes vidím, že to děti vnímají.
  • 00:54:35 Že ti prarodiče mají jiné tempo
    a jsou pro komunikaci přístupnější.
  • 00:54:43 Takže můj děda,
    byť jsem s ním strávil jen pár let,
  • 00:54:49 pro mě hodně znamenal.
  • 00:54:51 Navíc babička a dědeček
    jsou svědky toho,
  • 00:54:54 že ta současná vládnoucí autorita,
    maminka nebo tatínek,
  • 00:54:59 byli malí a pod kuratelou, jakoby.
  • 00:55:02 Což je pro náctiletého člověka
    někdy osvobozující, ne?
  • 00:55:07 Já si taky ještě myslím,
  • 00:55:09 že prarodiče berou docela vážně
    názory a myšlenky mladých lidí.
  • 00:55:13 A to si myslím,
  • 00:55:15 že je pro respektování a autoritu
    taky moc důležité.
  • 00:55:22 Aby brala děti a vnoučata vážně.
  • 00:55:26 A ti prarodiče to dělají.
  • 00:55:28 Já jsem říkal,
    že jsem své dědečky nezažil,
  • 00:55:30 jenom babičky,
  • 00:55:31 protože dědečci umřeli příliš brzo,
    ale vlastně si teď uvědomuju,
  • 00:55:35 že jsem dědečka zažil.
  • 00:55:36 Ale jinak.
  • 00:55:38 Když jsem byl
    na prvním kaplanském místě
  • 00:55:40 jako mladičký kněz po škole,
    tak to bylo v Křižanově na Moravě.
  • 00:55:45 Přišel jsem tam a byl tam farář,
    kterému bylo skoro 90.
  • 00:55:49 A když jsem tam přišel,
    tak on mě důsledně oslovoval
  • 00:55:53 "důstojný pane?.
  • 00:55:55 Což bylo docela vtipné,
    ten starý pán...
  • 00:55:59 Já jsem mu říkal "pane faráři?.
  • 00:56:01 Ale on to "důstojný pane? říkal
    s laskavou, jemnou ironií v hlase,
  • 00:56:05 což bylo moc pěkné.
  • 00:56:07 A pak se stalo, že rok poté
    bylo ve farnosti biřmování
  • 00:56:11 a přijel generální vikář,
  • 00:56:13 což je v diecézi
    autorita hned po biskupovi veliká,
  • 00:56:17 a tomu kdysi dávno
    příslušel titul "milost?.
  • 00:56:22 "Jeho milost?.
  • 00:56:24 A když jsem viděl, jak pan farář
    u oběda oslovoval vikáře
  • 00:56:29 "milosti, dáte si kafe??
  • 00:56:32 a byla tam stejná jemná ironie,
    jako u mého "důstojný pane?...
  • 00:56:36 Tak to bylo krásné.
  • 00:56:39 Já na to navážu,
  • 00:56:41 protože probíráme
    mezigenerační výměnu autorit.
  • 00:56:44 Záložní autorita, současná
    autorita, budoucí autorita.
  • 00:56:48 A my vás tu máme dva,
  • 00:56:50 vy jste sám naznačil,
    že oproti dokumentu,
  • 00:56:53 který jsme viděli,
    jste si vyměnili vousy.
  • 00:56:56 A že je to takový zank
    předání autority: teď ty.
  • 00:56:59 A já vím, že vy občas hrajete
    v synově kapele.
  • 00:57:02 A vedoucí té kapely je kdo?
  • 00:57:04 Vy, předpokládám.
  • 00:57:06 No tak samozřejmě.
  • 00:57:08 Čili vy musíte pracovat na tom,
    abyste posílil jeho autoritu.
  • 00:57:12 Jak se to děje, kde to drhne,
    kde se objevujete jinak?
  • 00:57:17 Když vy musíte poslouchat otce,
    ale zároveň mu říkáte:
  • 00:57:19 tati, trošku jinak ty synkopy,
    tak jsem to nemyslel.
  • 00:57:23 David je Střelec, tak to vždycky
    řekne tak, jak to je.
  • 00:57:28 Jak to má být,
    a já to v pořádku přijmu.
  • 00:57:31 Jsou to samozřejmě jeho věci.
  • 00:57:34 Anebo se domluvíme.
  • 00:57:36 My nemáme problém.
  • 00:57:38 Když se hrajou tátovy skladby,
    tak se domluvíme,
  • 00:57:41 kdo bude hrát které party,
    nepleteme se do sebe,
  • 00:57:45 já mám úctu k jeho sólům,
    hraní, zpěvu, všemu.
  • 00:57:48 Takže hraju v podstatě na něj
    a když je to naopak,
  • 00:57:52 tak si řekneme,
    jaké tam máme akordy my
  • 00:57:55 a on hraje ty "druhé housle?.
  • 00:57:57 My se prostě doplňujeme.
  • 00:57:59 A nikdy to tam neskřípalo.
  • 00:58:02 V každém kolektivu musí být úcta,
    jak není, tak je "hotovo?.
  • 00:58:07 To jsou kapely, kdy se sejdou 2,
    pomlouvají třetího, jak blbě hraje.
  • 00:58:11 A pak zase ten s tím dohromady...
  • 00:58:13 To musí být v pořádku.
  • 00:58:16 Já myslím, že v muzice je autorita
    úplně jiná než v zaměstnání.
  • 00:58:21 Jestliže mám šéfa, který mě platí,
  • 00:58:23 tak nevím,
    jestli se tomu dá říct autorita,
  • 00:58:26 ale smekám, abych ty peníze dostal.
  • 00:58:29 A už to je jinak.
  • 00:58:31 Už si ho nevážím proto,
    že je ředitel.
  • 00:58:34 Můžu si o něm klidně myslet,
    že je...
  • 00:58:36 SMÍCH
  • 00:58:38 Ale protože ten post má...
  • 00:58:41 Jsou v tom ty peníze.
  • 00:58:43 Kdežto v muzice to tak není.
  • 00:58:46 Aspoň v naší spolupráci.
  • 00:58:49 Bývá to tak,
    že nejhorší je kapelník.
  • 00:58:51 To bylo za bolševika, přehrávky.
  • 00:58:56 Teď měl ještě aparaturu
    a byl kapelník.
  • 00:58:59 Nejhorší muzikant,
    ale všichni ho museli poslouchat.
  • 00:59:03 A ještě mohl ostatní vyhodit.
  • 00:59:06 A vy buďte rádi, že vás tady mám.
  • 00:59:10 Já jsem rád, že to vyvolává
    víc otázek než odpovědí,
  • 00:59:13 to naše dnešní téma,
  • 00:59:14 díky za pobesedování.
  • 00:59:17 A vám přejeme pěknou jarní neděli.
  • 00:59:21 Skryté titulky:
    Hana Svanovská, ČT Brno
  • 00:59:43 .

Související