iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 1. 2011
08:35 na ČT2

1 2 3 4 5

65 hlasů
6610
zhlédnutí

Žijeme s vírou

Jednota v různosti, rozmanitosti a barevnosti

60 min | další Náboženské »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Žijeme s vírou

  • 00:00:21 Žít neznamená prostě jen trvat.
  • 00:00:23 Žít znamená žít vztahy.
  • 00:00:25 Vztahy se žijí, vztahy se pěstují
    a vztahy se slaví.
  • 00:00:29 Vítejte ve slavnostní
    geometrické harmonii a jednotě
  • 00:00:33 brněnského svatojakubského chrámu.
  • 00:00:39 Jakou hudbou hraje
    současná mnohonárodnostní Evropa?
  • 00:00:43 A jak dokáže do své hudby
    vkomponovat přistěhovalecké prvky?
  • 00:00:49 A jak se dokáží sladit
    domácí různorodé církve?
  • 00:00:52 Sám zakladatel křesťanství
    hovořil o jednotě.
  • 00:00:56 Jak zůstat korektní k druhým
    a zároveň svébytným?
  • 00:00:59 To budou zhruba úvahy
    dnešní neděle.
  • 00:01:02 Chcete - li, oslavte ji s námi
    v následující hodince.
  • 00:01:06 A to ve společnosti Hany Tonzarové
    z Církve československé husitské,
  • 00:01:11 expertky na ekumenu,
  • 00:01:12 také ve společnosti Pavla Jajtnera,
    bývalého diplomata,
  • 00:01:16 velvyslance u Svatého stolce,
    tedy politika,
  • 00:01:19 a také Kataríny Klamkové
    ze sdružení IQ Roma servis.
  • 00:01:25 A později také prostřednictvím
    krátkého dokumentu
  • 00:01:28 ve společnosti mladých manželů,
    malířů, Věrky a Jana.
  • 00:01:32 Hostiteli jsou Jan Hanák
    a Igor Dostálek.
  • 00:01:40 Jakými prostředky dosahuje jednoty
    politik nebo politika?
  • 00:01:45 To je otázka historie.
  • 00:01:48 Protože jinak tomu bylo
    před staletími
  • 00:01:52 a jinak je tomu dneska.
  • 00:01:54 Před staletími to bylo jednoduché:
    vladař rozhodl a bylo to tak.
  • 00:02:00 Dneska máme to,
    čemu se říká demokracie,
  • 00:02:03 máme pluralitu názorů
  • 00:02:05 a musíme se sjednotit
    na základě toho,
  • 00:02:08 že ti,
    kteří chtějí jednoty dosáhnout,
  • 00:02:12 chtějí dosáhnout politické podpory,
  • 00:02:15 tak musí získat
    hlasy a argumenty těch,
  • 00:02:20 které přesvědčují.
  • 00:02:23 Takže to je složitější,
    zvlášť v tomto světě,
  • 00:02:26 kde každý sedí u svého počítače,
    dívá se na internet
  • 00:02:30 a svět je tak strašně atomizován.
  • 00:02:32 Je strašlivě individualizován,
  • 00:02:35 takže je to
    nesmírně složité a obtížné.
  • 00:02:38 Není to vlastně nemístný pojem,
    jednota?
  • 00:02:41 Neusiluje politika
    jen o přesvědčení ve svůj prospěch?
  • 00:02:49 I tak se to dá říci.
  • 00:02:51 Navenek to ale
    musí působit jako jednota.
  • 00:02:55 Má-li se třeba dospět
    k vytvoření nového zákona,
  • 00:03:00 tak se musí dospět
    k nějaké jednotě.
  • 00:03:03 Musí se dosáhnout toho,
  • 00:03:05 že většina se sjednotí
    na nějakém názoru
  • 00:03:07 a ten se pak prosadí.
  • 00:03:09 Takže ať už je to jednota
    z přesvědčení nebo z pragmatismu,
  • 00:03:12 vždycky tam musí být něco,
  • 00:03:14 na čem se sjednocuje
    určitá skupina lidí.
  • 00:03:19 Ona ta jednota z pragmatismu...
  • 00:03:21 Mě vždycky fascinuje,
    že všichni ve sněmovně vědí,
  • 00:03:24 že je ten zákon špatný,
    ale je potřeba ho přijmout.
  • 00:03:27 To je jako
    namalovat špatný obraz...
  • 00:03:30 Neměl jste takové pocity?
  • 00:03:31 Nejste parlamentní politik, ale...
  • 00:03:34 Taky jsem tam byl.
  • 00:03:36 Já jsem byl ještě
    ve federálním parlamentu.
  • 00:03:39 To se ještě na Hradě jezdilo
    na koloběžce a věřili jsme, že...
  • 00:03:44 Vláda jezdila autobusem.
  • 00:03:46 ...že pravda a láska
    zvítězí nad lží a nenávistí.
  • 00:03:49 Dokonce jsme měli před sebou
    obrovský úkol,
  • 00:03:52 jistou jednotu rozbíjet, že.
  • 00:03:55 Protože my jsme byli ti,
  • 00:03:57 kteří rozhodovali
    o rozbití Československa.
  • 00:04:00 A teď postupně
    ten pragmatismus ukazuje,
  • 00:04:03 že zase jdeme pomalinku k sobě.
  • 00:04:07 Nejenom Češi a Slováci,
    Česko a Slovensko,
  • 00:04:10 ale celá Evropa, dá se říci.
  • 00:04:14 K čemu je vůbec dobré
    dosahovat jednoty?
  • 00:04:17 Není na místě,
    aby si každý žil podle svého?
  • 00:04:22 Určitě je to tak.
  • 00:04:23 V politice je všechno otázkou míry.
  • 00:04:27 Na jedné straně
    je jednota hodnotou,
  • 00:04:30 protože jedině sjednocením lze
    na politickém názoru něco prosadit,
  • 00:04:36 na druhé straně
    je tu ale individuální svoboda.
  • 00:04:39 A je třeba najít rovnovážný stav
    mezi těmito dvěma hodnotami.
  • 00:04:46 Jde to vůbec nějak obecně?
  • 00:04:49 Není to velice individuální?
    Ta míra.
  • 00:04:52 Já se domnívám,
    že to určitě individuální je,
  • 00:04:55 ale obecně je to možné
    právě z praktických důvodů.
  • 00:05:01 Sjednotit se třeba na tom,
    kdy budou lidé odcházet do důchodu,
  • 00:05:06 to je potřebné.
  • 00:05:11 Samozřejmě ti, kterých se to týká,
    by chtěli odejít co nejdřív,
  • 00:05:15 a pak je tam
    celá druhá skupina těch,
  • 00:05:18 kteří to potom mají zaplatit
    a ti zase mají jiný názor.
  • 00:05:22 Protože rozhodnout je třeba,
    není tady žádný osvícený vladař,
  • 00:05:25 který by to rozsekl
    a který by určil, jak to má být.
  • 00:05:29 Je třeba dospět
    k nějakému společnému stanovisku.
  • 00:05:34 Jestli lze to společné stanovisko
    nazvat jednotou...
  • 00:05:38 No právě - osvícený vladař.
  • 00:05:40 Já myslím, že jste v parlamentu
    nerozbíjeli jen jednotu státní,
  • 00:05:44 ale předtím jsme tak nějak všichni
    rozbíjeli jednotu totalitní.
  • 00:05:49 Je to jednota?
  • 00:05:51 Jednota uniformity.
  • 00:05:53 Určitě, to byla jednota vnucená.
  • 00:05:55 Tam lidé, ačkoli uvnitř určitě měli
    svá individuální stanoviska,
  • 00:06:00 tak je navenek neprojevovali
  • 00:06:03 a kdo se postavil proti
    všeobecnému proudu, ten tím trpěl.
  • 00:06:11 Takže tam se dosahovalo jednoty
    zastrašováním,
  • 00:06:15 mocenskými prostředky.
  • 00:06:17 Je to tedy jednota,
    je-li toho takto dosahováno?
  • 00:06:20 Navenek to tak působí.
  • 00:06:22 Jako armáda,
    ta taky působí jednotně.
  • 00:06:25 Má stejné uniformy,
    rozkaz je rozkaz,
  • 00:06:28 a také je to jednota.
  • 00:06:31 Teď je otázka, jestli toho vojáci
    dosahují dobrovolně nebo ne.
  • 00:06:35 Vy směřujete k ideálnímu stavu
    a tím je určitě dobrovolnost.
  • 00:06:41 Rozhodování většiny v demokracii
    taky není nic dobrovolného,
  • 00:06:44 protože co ta menšina,
    která byla přehlasována?
  • 00:06:46 Taky se musí cítit nějak poškozená.
  • 00:06:49 Nicméně - je to cesta.
  • 00:06:52 Ne náhodou se o politice mluví
    jako o umění možného.
  • 00:06:55 Ano, jistě, z tohoto pohledu ano.
  • 00:06:58 A není potom snazší
  • 00:07:00 dosahovat této jednoty
    skrze osvíceného panovníka?
  • 00:07:05 Než skrze drahou demokracii?
  • 00:07:09 Možná že k tomu dospějeme.
  • 00:07:11 To je otázka politické zralosti.
  • 00:07:13 Jestliže lidé budou schopni
    dosahovat jednotného názoru
  • 00:07:18 v určitých fundamentálních otázkách
    lidské existence dobrovolně,
  • 00:07:23 tak to bude v pořádku.
  • 00:07:25 Ale možná ta atomizace
    a individuace dospěje tak daleko,
  • 00:07:29 že lidé budou sami volat
    po osvíceném vladaři.
  • 00:07:34 Koneckonců máme soudní moc.
    Co to je?
  • 00:07:37 To jsou 2 názory proti sobě
    a ten třetí, soudce,
  • 00:07:40 je musí nějak rozsoudit.
  • 00:07:44 Takže při absenci jednoty
    je tu moc, je tu síla.
  • 00:07:51 Takže i tyto prostředky
    v demokratické společnosti fungují.
  • 00:07:57 Prahnutí po osvíceném vladaři...
  • 00:08:00 To může být osvícený lídr, tak
    osvícený vladař.
  • 00:08:05 Ale ta pravděpodobnost,
    že je někdo osvícený,
  • 00:08:08 ta je velice nízká.
  • 00:08:09 A naopak prahnutí
    po osvíceném velikánovi
  • 00:08:12 znovu vede k nejednotě.
  • 00:08:14 Protože to je všeobecné spoléhání
    se na někoho osvíceného,
  • 00:08:18 na někoho moudrého,
    kdo umí rozhodovat za mě.
  • 00:08:21 Podle mého v tom je problém
    individuálních voleb a tužeb,
  • 00:08:24 individuálních rozhodování.
  • 00:08:27 Takže podle mého je to vlastně
    strašně těžká cesta.
  • 00:08:30 Určitě, ale není vyloučeno, že lidé
    budou po něčem takovém volat.
  • 00:08:36 Jestliže jejich názory budou
    natolik atomizované a roztříštěné,
  • 00:08:40 že nebudou třeba schopni
    sestavit žádnou vládu.
  • 00:08:44 To je stejné jako s tou většinou.
  • 00:08:46 Politik usiluje o to, že většina
    se sjednotí a přijme zákon.
  • 00:08:51 Ten obraz je jednodušší,
  • 00:08:53 protože ten obraz
    je v podstatě individuální volba.
  • 00:08:56 Pokud mi tento obraz
    nedají do obýváku,
  • 00:08:57 protože já ošklivý obraz nechci.
  • 00:09:00 Ale s tím zákonem je to tak,
  • 00:09:01 že mi dají ošklivý obraz do obýváku
    a já s ním musím žít.
  • 00:09:05 Takže to je jednota většiny
    a v tom je frustrace nespokojených.
  • 00:09:11 A jakou roli při tvorbě jednoty
    nebo při jejím pěstování
  • 00:09:16 hraje respekt většiny k menšině?
  • 00:09:20 Tady podle mého
    zase existuje většina.
  • 00:09:24 Možná existuje respekt mocnějších
    nebo respekt "mainstreamu?.
  • 00:09:29 Nějaká civilizace nebo výchova
    si vytvořila určité hodnoty,
  • 00:09:33 které mohou být trochu povrchnější
    než hodnoty prapůvodní.
  • 00:09:36 Ale tak nějak se jimi žije.
  • 00:09:38 To může být úspěch,
    to může být životní zabezpečení,
  • 00:09:41 to může být dobré vzdělání dětí.
  • 00:09:43 Dejme tomu,
  • 00:09:44 že toto jsou civilizační,
    mainstreamové hodnoty.
  • 00:09:48 Ale pochybuji o tom,
    že to je jednotná většina.
  • 00:09:52 Někteří lidé
    si takto zjednodušují život,
  • 00:09:55 od pondělí do pátku,
  • 00:09:57 od pondělí do neděle,
    aby měli nějakou strukturu.
  • 00:10:00 Aby vnímali logiku toho,
    proč vstávají z postele,
  • 00:10:02 proč jdou spát,
    nějaký smysl života.
  • 00:10:05 Respekt většiny k menšině
    je tedy spíše jakousi iluzí.
  • 00:10:08 Pořád jsou to prostě
    lidské bytosti s nějakými touhami,
  • 00:10:11 civilizační mainstreamová kultura,
    jim uspokojuje jejich potřeby.
  • 00:10:17 Určití jednotlivci ve většině
  • 00:10:19 mají pochopení
    pro jednotlivce v menšině
  • 00:10:22 a jedná se o to,
  • 00:10:23 jestli se nějakou empatií
    propojí nebo nepropojí.
  • 00:10:30 Já myslím, že tady zaznělo
    důležité slovo empatie.
  • 00:10:33 Ale není důležitý
    jenom cit a empatie,
  • 00:10:35 ale taky hledání cest
    k pochopení a porozumění
  • 00:10:39 mezi jednotlivými skupinami.
  • 00:10:42 A to není úplně automatické.
  • 00:10:44 A už vůbec ne ve společnosti,
    ve které žijeme.
  • 00:10:47 A už vůbec ne
    mezi tzv. "mainstreamem?
  • 00:10:49 a skupinami,
    které jsou tzv. "okrajové?.
  • 00:10:52 Takže já si myslím, že je to cesta,
    které je potřeba se učit, a vědomě.
  • 00:10:57 A nalézat nové způsoby
    spolu s novými impulsy,
  • 00:11:01 které ze společnosti přicházejí.
  • 00:11:04 Ještě k té emaptii:
  • 00:11:05 podle mého empatie
    vychází z určité pokory.
  • 00:11:09 Čím více patří
    člověk do mainstreamu,
  • 00:11:11 čím je šikovnější,
  • 00:11:13 čím více má pocit,
    že je akceptován,
  • 00:11:16 tím se cítí pyšnější,
    má pocit, že má vlastní pravdu,
  • 00:11:20 a o to méně je empatický.
  • 00:11:22 Čím více těžkostí člověk zažívá,
    oč více je zraněný,
  • 00:11:26 tím je citlivější k potřebám
    ostatních lidí.
  • 00:11:30 Čili já bych řekla,
  • 00:11:31 že životní rány a slabosti
    vedou k jednotě mnohem spíš,
  • 00:11:36 než schopnosti a síla.
  • 00:11:39 Aha, já jsem to špatně pochopil,
    chtěl jsem se zeptat,
  • 00:11:41 jestli blahobyt automaticky
    vede k jednotě.
  • 00:11:44 Jestli když člověk není zraňován,
    tak má blíže k empatii...
  • 00:11:47 K optické, dočasné, falešné jednotě
    ano, ale ne k té vnitřní,
  • 00:11:53 která by byla trvalá, podle mě.
  • 00:11:57 V dějinách je to dokazatelné
    právě na touze
  • 00:12:01 po evropském sjednocení,
  • 00:12:04 která přišla
    po hrozné ničivé válce,
  • 00:12:07 ktará naučila lidi odříkání
    a poznání pravých hodnot.
  • 00:12:16 Takže evropská myšlenka jednoty
    byla daleko kompaktnější,
  • 00:12:21 daleko jasnější,
    protože byla transcendentálnější,
  • 00:12:24 než je dnes.
  • 00:12:26 Dnes žijeme
    ve společnosti blahobytu
  • 00:12:29 a ty otázky jsou více technické,
  • 00:12:31 zabývají se ekonomickými
    záležitostmi...
  • 00:12:35 Integrací s Bruselem...
  • 00:12:38 A už nejde k těm kořenům.
  • 00:12:42 Není-li jednota, jsou rozpory,
    čím méně jednoty, tím více rozporů,
  • 00:12:47 tím více živné půdy
    pro všelijaké konflikty.
  • 00:12:51 A to si lidé,
    kteří si prošli tou hrůzou,
  • 00:12:54 tou obrovskou kolektivní zkouškou,
  • 00:12:57 i když existují
    i zkoušky individuální,
  • 00:12:59 jsou to zkoušky lidí,
  • 00:13:01 kteří jsou třeba zraněním
    odsouzeni na vozíček
  • 00:13:04 a svět se jim tou bolestí změní.
  • 00:13:07 Ve smyslu směrem k empatii.
  • 00:13:09 Sami trpí,
    takže rozumí těm, kteří trpí.
  • 00:13:13 Ale já si nemyslím,
  • 00:13:15 že by čistě jenom utrpění
    mohlo vést k umění naslouchat.
  • 00:13:19 Určitě to je důležitý moment
    v životě člověka,
  • 00:13:21 když prochází utrpením
    a snad nikdo se nevyhne tomu,
  • 00:13:25 aby utrpením neprocházel.
  • 00:13:27 Ale nemyslím si,
  • 00:13:28 že by to byl jediný zdroj
    oné schopnosti naslouchat.
  • 00:13:32 Jaké jsou další zdroje?
  • 00:13:34 Výchova, nepochybně.
  • 00:13:35 V rodině, ve školách,
  • 00:13:38 myslím si, že co velice chybí,
    je etická výchova ve školách,
  • 00:13:42 aby se to naučily děti.
  • 00:13:44 Protože jak jsme se tady
    o tom bavili,
  • 00:13:46 jedná se
    o osobní zážitky z dětství.
  • 00:13:49 Já třeba jsem byl
    nejmenší ze třídy.
  • 00:13:52 A to jsem hned vnímal,
    že když někdo koktá,
  • 00:13:56 tak ta většina
    není schopna empatie.
  • 00:14:03 A tu a tam se najde jedinec,
  • 00:14:05 který se šikanovaného
    nebo posmívaného dítěte zastane.
  • 00:14:09 Ale ta je nutná výchova, je nutné,
    aby rodiče a učitelé řekli:
  • 00:14:13 toto ne, protože do podobné situace
    ty se můžeš dostat také.
  • 00:14:19 Pokud má někdo zdravé jádro
    v psychologickém slova smyslu,
  • 00:14:25 tak v tom momentě
    se lépe naslouchá,
  • 00:14:28 lépe se vnímá
    ta jednota s druhým.
  • 00:14:31 Pokud ale mám
    nějaké vnitřní zranění,
  • 00:14:33 které může být dáno výchovou atd.,
  • 00:14:36 tak pak to vnímám o mnoho hůře.
  • 00:14:39 Pokud to druhá strana vnímá tak,
  • 00:14:42 že ty jsi takový, jaký jsi
    a takový jsi v pořádku,
  • 00:14:44 tak to otvírá i druhou stranu,
    která v sobě může mít kus utrpení.
  • 00:14:48 Ještě odpověď na vaši otázku,
    co přispívá umění naslouchat.
  • 00:14:54 Kromě utrpení
    transformovaného do zdravého jádra,
  • 00:14:58 jak jste říkala,
    už jsme se teď dostali k toleranci.
  • 00:15:03 A kromě výchovy,
    o níž jste hovořil,
  • 00:15:06 jde také o to,
  • 00:15:07 že člověk začne vnímat sám sebe
    a okolí na základě impulsů,
  • 00:15:16 nebojím se teď říci
    třeba na základě toho,
  • 00:15:20 že člověk uvěří.
  • 00:15:21 Najednou se před ním ta skutečnost
    předestře úplně jinak,
  • 00:15:25 než ji třeba doposud vnímal.
  • 00:15:27 A pak je schopen mnohem hlubší
    tolerance a empatie než předtím.
  • 00:15:32 Myslím si, že moment víry,
    uvěření, může být hodně silný.
  • 00:15:36 Kde se v člověku bere
    potřeba jednoty?
  • 00:15:39 Lidé individuálně cítí,
    že jednota je totéž co dokonalost.
  • 00:15:45 Vnímáme, cítíme harmonii.
  • 00:15:47 Touha po jednotě je přirozená touha
    člověka zpět po dokonalosti.
  • 00:15:55 Pokud má nějaké životní hodnoty
    a chce něčeho v životě dosáhnout,
  • 00:16:01 tak spěje k dokonalosti.
  • 00:16:05 Teď jsme třeba měli u nás vnoučata
    a babička dělala perníčky.
  • 00:16:17 A oni nebudou jen přihlížet,
    to pro ně není dostatečný způsob.
  • 00:16:22 Oni se na tom musejí podílet,
    vzít válek a dělat těsto.
  • 00:16:26 Čili oni také chtějí
    dosáhnout dokonalosti,
  • 00:16:30 protože jejich vzory jsou dospělí,
    které vidí.
  • 00:16:35 Oni chtějí něčeho dosáhnout.
  • 00:16:37 Čili člověk to má přirozeně v sobě,
    že tíhne k dokonalosti.
  • 00:16:41 Jakousi touhu po jednotě,
    touhu po dokonalosti.
  • 00:16:45 Po mém soudu.
  • 00:16:46 Tak se těšíme z jednoty
    při pečení vánočního cukroví,
  • 00:16:50 ale co jednota a rozmanitost?
  • 00:16:52 Není to protimluv?
  • 00:16:54 Naopak.
  • 00:16:56 To je naprostý ideál, řekl bych.
  • 00:16:58 Tak jste se shodli.
  • 00:17:00 SMÍCH
  • 00:17:01 Zase vánoční příběh: orchestr.
  • 00:17:03 To je krásná
    jednota v rozmanitosti, harmonie.
  • 00:17:07 Když všichni budou zpívat
    jen jeden tón, jedno komorní "a?,
  • 00:17:11 tak to není ono.
  • 00:17:12 Ale když už se zazpívá
    rozložený akord
  • 00:17:15 a je do toho ještě bas,
    tak je to nádherné.
  • 00:17:19 Dokonce i chvilková disharmonie
    zvyšuje pocit uspokojení jednoty.
  • 00:17:24 Zvlášť v 21. století.
  • 00:17:26 Závěrem zazní dlouhá dominanta
    a pak se to všechno uklidní.
  • 00:17:31 Takže i tam
    je rozmanitost harmonie.
  • 00:17:36 Můj osobní názor je,
    že jednota existuje v různosti.
  • 00:17:41 Jednota je spojení v různosti tak,
  • 00:17:45 že vzájemné interakce
    jsou harmonické
  • 00:17:48 a nikoli konfliktní, to je všechno.
  • 00:17:49 Protože každý jsme individuum,
    každá maličkost je shluk atomů,
  • 00:17:54 které jsou podle mého jedinečné.
  • 00:17:56 Takže je bláznovstvím si myslet,
  • 00:17:59 že bude někdo úplně stejný jako já,
    se stejnými myšlenkami a tužbami.
  • 00:18:02 Tzn. jednota existuje
    jedině v různosti a je otázka,
  • 00:18:06 jak se tato různost
    propojí různými interakcemi,
  • 00:18:09 jestli budou otevřené,
    pozitivní, akceptující
  • 00:18:13 nebo jestli budou konfliktní.
  • 00:18:15 Rozmanitost a jednota
    mohou být de facto synonymy,
  • 00:18:19 ale uniformita a jednota
    je protimluv.
  • 00:18:24 Takový příklad
    úspěšně dosažené harmonie a jednoty
  • 00:18:28 je i tento chrám.
  • 00:18:30 To jsou vlastně
    velmi těžké kamenné bloky,
  • 00:18:33 ale jsou na sebe tak nasazené,
  • 00:18:36 že nás vedou k pohledům vzhůru
    a je to velmi vzdušná gotika.
  • 00:18:46 HUDBA
  • 00:20:21 Kostel je do značné míry
    o geometrické jednotě,
  • 00:20:24 ten, ve kterém se nacházíme,
  • 00:20:26 ale samozřejmě jeho primární účel
    je to bohoslužebný prostor.
  • 00:20:30 My jsme si tady povídali o tom,
    co jednotě odporuje,
  • 00:20:33 co naopak jednotu podporuje
  • 00:20:36 a vy jste zrovna zmiňovala, že to,
    co jednotu podporuje, je víra.
  • 00:20:39 Myslím si, že v naší společnosti
    je spousta lidí,
  • 00:20:43 možná i většina, přesvědčena o tom,
    že právě víra je to, co rozděluje.
  • 00:20:47 Že pod praporem nějakého vyznání
    docházelo k velkým nejednotám.
  • 00:20:53 Jasně, je to ohromný stereotyp,
  • 00:20:55 ale na tomto stereotypu
    přece jen kus pravdy je.
  • 00:20:58 Jak se to vezme.
  • 00:20:59 Já si myslím,
  • 00:21:01 že je potřeba odlišit od sebe
    víru a fanatismus.
  • 00:21:05 To jsou ne zcela kompatibilní věci,
  • 00:21:09 protože víra
    by nikdy neměla vést k fanatismu,
  • 00:21:12 který by stál proti tomu druhému.
  • 00:21:16 Víra naopak
    vede člověka k tomu druhému,
  • 00:21:19 a to vždycky cestou lásky.
  • 00:21:23 Záleží na tom,
    jak víru interpetujeme.
  • 00:21:26 Protože pokud ji budeme brát
    jako ideologii,
  • 00:21:28 která nás vede
    do nějakých svatých válek,
  • 00:21:31 tak je ten stereotyp podporován.
  • 00:21:33 Ale víra je žitý vztah s Bohem,
  • 00:21:36 který se posléze promítá
    do žitých vztahů s lidmi kolem.
  • 00:21:40 Nemůže tedy přinášet
    ve své podstatě
  • 00:21:43 nic špatného tomu druhému.
  • 00:21:46 S tím souhlasím,
    ale znamená to tedy,
  • 00:21:47 že naši předkové byli fanatici?
  • 00:21:50 Když vedli náboženské války?
  • 00:21:53 A lze evropské války
    označit za náboženské?
  • 00:21:56 Očima 21. století
    nemůžeme vůbec hodnotit
  • 00:21:59 historii dejme tomu
    století 15. nebo 13.,
  • 00:22:03 kdy perspektiva pohledu na život
    a na jeho hodnoty
  • 00:22:08 byla úplně odlišná
    od dnešního vnímání.
  • 00:22:12 Co třeba dnes,
    když se někdo ověsí dynamitem,
  • 00:22:16 ale přitom je to člověk
    upřímně věřící?
  • 00:22:18 A chová se velmi nenávistně.
  • 00:22:21 Na základě náboženství.
  • 00:22:22 Já myslím, že je to vždycky souhrn
    nejen náboženských,
  • 00:22:27 ale i kulturních
    a politických aspektů,
  • 00:22:30 které hrají do jisté míry roli.
  • 00:22:32 A ti,
    kteří se ověšují těmi dynamity,
  • 00:22:35 tak to určitě
    není skupina věřících,
  • 00:22:38 kteří jsou...
  • 00:22:44 To je těžko říct, co?
  • 00:22:46 SMÍCH
  • 00:22:47 Já mám mimochodem jednu známou,
    která žije v Belfastu,
  • 00:22:51 v Severním Irsku,
  • 00:22:52 která si samozřejmě zažila svoje v
    něčem,
  • 00:22:54 čemu se říkalo náboženský konflikt.
  • 00:22:56 A ona tam mimochodem
  • 00:22:58 zakládala komunity
    pozůstalých po obětech válek.
  • 00:23:03 A ty komunity byly společně
    katolické i protestantské.
  • 00:23:06 To jsou tzv. komunity "Corimilla".
  • 00:23:08 Já jsem v těchto komunitách byla,
  • 00:23:11 kde se snaží navázat dialog
    mezi tzv. katolíky a protestanty.
  • 00:23:16 Tzv. říkám proto,
  • 00:23:17 že ten aspekt politický
    tam hrál možná silnější roli
  • 00:23:20 než ten aspekt náboženský.
  • 00:23:22 Já jsem toto centrum
    přímo navštívila
  • 00:23:25 a byla jsem svědkem diskusí,
  • 00:23:27 které se tam vedou.
  • 00:23:28 Myslím, že to je
    jeden z podpůrných prostředků,
  • 00:23:30 pokud jsme hovořili
    o podpůrných prostředcích jednoty.
  • 00:23:34 My jsme totiž nezmínili dialog.
  • 00:23:37 Přesně tak.
  • 00:23:38 Mně se teď vybavuje celá historie
    mého nástupu do Maroka,
  • 00:23:44 tedy do islámské země.
  • 00:23:46 Já jsem si z pilnosti přečetl Korán
    a pohoršoval jsem se,
  • 00:23:50 jako katolík, jako křesťan,
  • 00:23:53 a ke správnému názoru
    jsem dospěl teprve ve chvíli,
  • 00:23:58 kdy jsem se setkal
    se španělským misionářem,
  • 00:24:01 donem Antoniem, a ten mi řekl:
  • 00:24:05 my se nemůžeme dívat
    na vztah křesťanství a islámu
  • 00:24:09 ve spektru toho, co nás rozděluje,
    nýbrž toho, co nás spojuje.
  • 00:24:16 Máme 3 věci, které nás spojují:
  • 00:24:19 víra v jednoho Boha,
    snaha o to, aby lidé žili v míru,
  • 00:24:25 protože islám sám o sobě
    toto obsahuje
  • 00:24:29 a pokud na sebe někdo dá bomby,
  • 00:24:32 tak je to
    špatně interpretovaný islám
  • 00:24:34 a pak je tam snaha o to,
    aby lidé nebyli chudí.
  • 00:24:39 Aby žili v důstojnosti.
  • 00:24:41 Takže to ten Pasqual Martin,
    který tam žil několik desítek let,
  • 00:24:45 mi toto vysvětlil.
  • 00:24:49 Tím jsem získal správný pohled
    na vztah křesťanství a islámu.
  • 00:24:53 A taky jsem viděl ty misionáře,
    kteří se nesnaží přesvědčovat,
  • 00:24:58 ale kteří tam konají dobré věci.
  • 00:25:00 Jsou tam bratři trapisté,
  • 00:25:02 kteří mají v marockých horách
    ordinaci a léčí tam zadarmo,
  • 00:25:06 jsou tam sestry františkánky,
  • 00:25:09 které učí berberské ženy tkát
    a starat se o děti
  • 00:25:13 a děti učí číst a psát.
  • 00:25:17 Čili tím, že konají dobro
    a prokazují lásku...
  • 00:25:20 Světlo lásky
    je ten nejlepší dialog.
  • 00:25:23 Já znám podobný příklad
    mých známých z Libanonu a Sýrie
  • 00:25:26 z komunit s lidmi
    s mentálním handicapem
  • 00:25:29 a tam samozřejmě existují komunity,
    které jsou smíšené,
  • 00:25:32 jsou křesťansko - muslimské.
  • 00:25:34 Dokonce muslimové
    si váží křesťanů právě proto,
  • 00:25:37 že vidí, že ta práce je dobrá
    a že jim prospívá.
  • 00:25:44 Podle mého má víra
    potenciálně výbušný princip.
  • 00:25:46 Protože pokud si myslím,
    že je něco pravda,
  • 00:25:48 tak mohu propadnout té pravdě
    v nějakém fanatismu.
  • 00:25:52 Protože věřím tomu,
    že to je pravda.
  • 00:25:54 A tam je úloha nejen kazatelů,
    ale i rodiny v tom,
  • 00:25:59 jakým způsobem tu pravdu otvírají.
  • 00:26:01 Jestli ji otvírají otevřeně,
    to jest že pravda je cesta
  • 00:26:04 a vy jste na cestě,
    takže rozhovor s muslimem
  • 00:26:07 nebo rozhovor s tím a s tím
    bude pro vás jen útržek mozaiky
  • 00:26:12 na nějaké cestě, kterou neznáte
    a poznáte ji až v okamžiku smrti.
  • 00:26:16 Ale já mám největší problém
    s křesťanskými komunitami,
  • 00:26:19 které jsou pro mě
    principielně roztříštěné.
  • 00:26:22 To, co jste říkali o Belfastu,
    o katolících a protestantech,
  • 00:26:25 tak to je paradox nad paradoxy.
  • 00:26:27 To prostě demonstruje, že už to má
    pramálo společného s vírou.
  • 00:26:31 Že je to spojené pouze s mocí,
    s pýchou...
  • 00:26:35 Já totiž nedokážu
    z principu pochopit,
  • 00:26:37 jak v rámci jedné křesťanské víry,
    která má naprosto totožný princip,
  • 00:26:42 může nastat takový chaos.
  • 00:26:45 To je pro mě největší paradox.
  • 00:26:48 Zaznělo tady,
  • 00:26:50 že na cestě k jednotě
    je důležitá empatie, a také dialog.
  • 00:26:54 A proč je to tak těžké,
  • 00:26:55 že to mohou být
    teprve komunity pozůstalých,
  • 00:26:58 zraněných po atentátech
    v Severním Irsku,
  • 00:27:01 že teprve lidé v Libanonu,
    jejichž dítě má Downův syndrom,
  • 00:27:05 musí tedy začít přemýšlet
    o životě jinak,
  • 00:27:08 že je tedy teprve toto dovede
    k dialogu?
  • 00:27:11 Proč je to tak těžké?
  • 00:27:13 To je lidská nepoučitelnost.
  • 00:27:14 SMÍCH
  • 00:27:15 To je úplně jasné.
  • 00:27:17 Já už jsem pomalu zapomněl,
    jak vyrůstaly naše děti,
  • 00:27:19 kterým už je přes 30.
  • 00:27:21 Ale teď vidíte ta vnoučata:
    nesahej na to, je to teplé.
  • 00:27:25 Musím si sáhnout.
  • 00:27:28 To je individuální nepoučitelnost,
    ale i kolektivní nepoučitelnost.
  • 00:27:32 Proč se pořád opakují války?
  • 00:27:35 Vždyť mohla jedna stačit!
  • 00:27:37 Mohla stačit ta první,
    v níž zahynulo 10 milionů lidí!
  • 00:27:40 Ale 20 let na to přišla další!
  • 00:27:43 Ale na druhou stranu
    je potřeba říci,
  • 00:27:44 že jsou tu pokusy to překonat.
  • 00:27:47 Jinak bychom 20. století
    neprožili jako století ekumenismu,
  • 00:27:51 kdy se všechny církve snaží
    nalézt v dialogu cestu k jednotě,
  • 00:27:57 nikoli k uniformní jednotě.
  • 00:27:59 Musí se stát velká katastrofa,
    aby vznikla velká snaha.
  • 00:28:03 Potom to vyprchá
    a je zase velká katastrofa.
  • 00:28:06 Já bych chtěl říct,
    že je to nepřenosné.
  • 00:28:08 Člověk musí sám sebe přesvědčit.
  • 00:28:10 Ne že mi nějaká autorita řekne,
    že toto je správná cesta.
  • 00:28:14 Já sám se musím přesvědčit.
  • 00:28:16 Já nás všechny teď pozvu
    k tomu, abychom chvíli mlčeli
  • 00:28:19 a vstoupili do příběhu.
  • 00:28:21 Protože já jsem před několika dny
    navštívil své kamarády - malíře,
  • 00:28:26 manžele, kteří k mnoha aspektům,
    o nichž jsme tu mluvili,
  • 00:28:31 mají co říct, zároveň mají ateliér
    v bývalé Zbrojovce,
  • 00:28:35 v braunfíldu bývalé továrny,
    ve čtvrti zábrdovické,
  • 00:28:39 která je velikánskou
    romskou enklávou.
  • 00:29:06 Honzíku, budeš mít klíčky u sebe?
  • 00:29:09 Já je mám někde zaharaburděné.
  • 00:29:12 Tak tady to je.
  • 00:29:13 Tady?
  • 00:29:14 Tady všude.
  • 00:29:16 SMÍCH
  • 00:29:19 Prosím.
  • 00:29:20 Děkuju.
  • 00:29:23 Ty jo.
  • 00:29:26 Tady je zmalováno.
  • 00:29:31 Chceš pomoct?
  • 00:29:33 Ne, díky, já si to uklidím stranou,
    aby se tu dalo vůbec hnout.
  • 00:29:37 Věruško, proč jsi to tady
    včera neuklidila, prosím tě?
  • 00:29:39 Já jsem tady nebyla, prosím tě.
  • 00:29:43 Honzi, tak se posaď.
  • 00:29:44 Kam?
  • 00:29:44 Kamkoli, kam libo.
  • 00:29:46 Tady mám nějaké věci, promiň.
  • 00:29:50 Byl jsi včera v tom Krumlově?
  • 00:29:52 Byl jsem tam,
    mám z toho docela dobrý pocit...
  • 00:30:01 Nevím, jak to dopadne, říkali,
    že bych mohl nastoupit v lednu...
  • 00:30:08 Tak výhoda by byla, že bychom
    s Věruškou bydleli na zámku
  • 00:30:13 a Věruška chce pořád
    do toho Krumlova,
  • 00:30:16 protože tam je babička,
    strejda Honza,
  • 00:30:17 rodiče, ale i krajina.
  • 00:30:21 Ty jsi říkala,
    že potřebuješ tajemství hor a vody,
  • 00:30:25 něco, co člověka přesahuje...
  • 00:30:28 Tady ti to prý připadá fádní,
    nemáš tu inspiraci.
  • 00:30:34 Tady to bylo hezké, těch 10 let.
  • 00:30:37 Člověk poznal různé lidi,
    různé kamarády a tak,
  • 00:30:40 ale asi se to chce
    trošku už někam hnout.
  • 00:30:43 Uvidíme prostě.
  • 00:30:47 Ale hlavně by to byla
    zajímavá práce.
  • 00:30:50 Já bych pracoval
    v nově vznikajícím hradním muzeu.
  • 00:30:53 Takže to by mě zajímalo,
    to by byla taková pestrá práce.
  • 00:30:58 Nevýhoda je,
    že bychom teď byli oddělení,
  • 00:31:01 aspoň měsíc, dva,
    protože Věruška musí dát vypověď...
  • 00:31:07 A Věrko, ty bys dělala co?
  • 00:31:09 Já bych podnikala.
  • 00:31:12 Podnikala bys.
  • 00:31:14 Já bych dělala věnečky,
    houby sbírala...
  • 00:31:19 Honzi, není to tak úplně jisté
    na tu práci.
  • 00:31:24 To asi ne.
  • 00:31:27 S tím,
    že nějaký ateliér bychom si našli.
  • 00:31:30 I když tam je strašně těžké
    najít ateliér,
  • 00:31:33 protože ceny jsou jako v Brně,
    ale nabídky minimální.
  • 00:31:37 Možná že z toho bude
    jenom další hořkost.
  • 00:31:40 Já mám strach,
  • 00:31:42 že Věruška už by tam
    úplně přestala malovat...
  • 00:31:46 Protože jsme tam byli celé léto
    a Věrušku strašně semlelo
  • 00:31:50 takové to utírání nádobí,
    starání se o babičku...
  • 00:31:54 To musí jít ale jedno s druhým.
  • 00:31:58 No já jenom
    že jsi za půl rok neudělala čárku.
  • 00:32:04 Ale zase třeba kdybychom se
    odstěhovali někam jinam...
  • 00:32:07 Tady v Brně je to cizí,
    skoro nikoho tu neznáme...
  • 00:32:11 Jenom ti chci říct, jak jsme na
    tom.
  • 00:32:14 Že je možná dobré, že tam půjdeme,
    i když je to bolestné,
  • 00:32:18 musíme bý nějaký čas od sebe,
    nebude to tak finančně náročné,
  • 00:32:21 ale nějaký smysl to bude mít.
  • 00:32:25 Tady bychom to tak přežívali.
  • 00:32:28 Abychom měli nějakou rodinu,
    nemáme...
  • 00:32:33 Takže teď musím zavolat
    tomu panu Slavkovi, jestli...
  • 00:32:36 Počkej, Honzíku, teď ještě nevolej.
  • 00:32:38 Jestli ano nebo ne,
  • 00:32:40 protože dneska mám podepsat smlouvu
    v Moravské galerii,
  • 00:32:43 tam mám zase možnost
    dělat strážníka.
  • 00:32:46 To je dobrá práce,
    byla by to spousta volného času,
  • 00:32:49 jistý plat,
    nějakých 7, 8 000 čistého,
  • 00:32:53 a to je dilema, viď?
  • 00:32:55 Teď se zdá být jistotou
    ta Moravská galerie.
  • 00:32:59 Věrka by měla práci, já práci,
    tento teplý ateliér...
  • 00:33:05 Musíš se vlastně rozhodnout teď,
    ne?
  • 00:33:07 Teď, no, během dopoledne.
  • 00:33:11 Jste rozhodnutý sem jít?
  • 00:33:13 Jo, jsem za to vděčný.
  • 00:33:16 Ale on se mi ozval z toho Krumlova
    předevčírem.
  • 00:33:21 To je takový vabank.
  • 00:33:23 Když to teď pustíš,
    tu Moravskou galerii,
  • 00:33:26 tak se může stát,
    že pan kastelán zavolá,
  • 00:33:30 že je sice všechno dobré, ale ne.
  • 00:33:33 A teď my nemáme žádné úspory,
    vůbec nic, to je konec.
  • 00:33:37 Nebo si můžu hodit korunou,
    o tom jsem také přemýšlel.
  • 00:33:41 To říkal náš pan profesor:
    běžte, kam vás srdce táhne.
  • 00:33:45 A hlavně přitom malujte.
  • 00:33:49 My máme babičku.
  • 00:33:51 Tady je babička.
  • 00:33:56 Tak vždycky, když babičce toto
    ukážu...
  • 00:33:58 Ona už nemá zoubky,
    ale pořád je to fešanda...
  • 00:34:01 Tamhle ji máme na dveřích...
  • 00:34:04 Ona vždycky nadhodí tu vlnu...
  • 00:34:07 Babička je ve Větřní.
  • 00:34:09 A jak je to daleko od Krumlova?
  • 00:34:10 Dá se říct,
    je to skoro předměstí Krumlova.
  • 00:34:12 Je to za zeleným kopcem.
  • 00:34:14 To Větřní je docela známé v tom,
  • 00:34:17 že tam, když řeknu, že jsem z
    Větřní,
  • 00:34:20 jak jsou jihočeské papírny,
  • 00:34:22 tak řeknou: ty jo...
  • 00:34:24 Ono je tam hodně cikánů tam dole.
  • 00:34:28 Jenomže tam dole to není moc dobré.
  • 00:34:31 Já když jsem mluvila
    s jedním starým pánem,
  • 00:34:36 ona je to opravdu "Romstrasse?,
    taková vybydlená ulice,
  • 00:34:42 tak on říkal,
    žili tam bílí s černýma
  • 00:34:50 a výborně se snášeli.
  • 00:34:53 A jak je tam teď více mladých
    a jiná doba, už tam nikdo nechce.
  • 00:35:00 Tam se prodávají domečky
    za docela nízké ceny,
  • 00:35:03 ale nikdo se tam nechce nastěhovat.
  • 00:35:06 Takže vždycky si řeknu: z Větřní?
  • 00:35:11 My jsme teď sháněli domeček,
    byli jsme se na jeden podívat,
  • 00:35:15 ten majitel tady v Brně je
    hudebník,
  • 00:35:20 takový bohém, nějaký starý pán
    mu to hlídal,
  • 00:35:24 a když tam přijel taťka,
    takový krásný černý cikán,
  • 00:35:28 teď já, Honzík a mamka.
  • 00:35:30 Dva bílí a dva černí.
  • 00:35:33 Teď on se na nás podíval
    a říkal:
  • 00:35:35 víte, ale oni tu jednou
    byli takoví cikáni, z Kutné Hory,
  • 00:35:41 a pak jsme zjistili, že to byl
    nějaký ten,
  • 00:35:43 kterého vystěhovali!
  • 00:35:45 Tak takoví lidi já ne!
  • 00:35:48 Tak taťka na něj tak koukal...
  • 00:35:50 Vykulil oči a byl ticho...
  • 00:35:52 On taťka jinak vždycky tak povídá,
    dělá si srandu různě...
  • 00:35:56 No a když se potom procházeli,
    tak se ke mně pán přitočil a říká:
  • 00:35:59 víte, já bych nechtěl,
    kdybyste tady byli,
  • 00:36:02 abyste ty svoje příbuzný přivedli.
  • 00:36:04 Aby tady dělali
    nějaký fatry veliký!
  • 00:36:08 A třeba taky neměl dobrou
    zkušenost, no.
  • 00:36:10 Takže je těžko říct,
    jestli to byl rasista nebo ne.
  • 00:36:14 Třeba jsou to jenom špatné
    zkušenosti.
  • 00:36:20 Ono se to nedá sáčkovat:
    černý špatný, bílý dobrý,
  • 00:36:25 katolík dobrý, nekatolík špatný...
  • 00:36:29 Musí se to prostě
    člověk po člověku.
  • 00:36:33 Hele, jak to bylo,
    když se potkaly vaše rodiny?
  • 00:36:36 Jak se potkaly naše rodiny?
  • 00:36:38 Já jsem Honzíkovi říkala,
    aby mamince naznačil,
  • 00:36:42 že nejsem úplně bílá.
  • 00:36:44 A potom
    - Honzíku, ty jsi to řekl komu?
  • 00:36:47 Ne, že mám taťku tmavého
    a maminka že je bílá?
  • 00:36:58 Že jsem po taťkovi cikánka?
  • 00:37:01 Cikánečka malá...
  • 00:37:03 Taťkovi jsi to říkal, ne?
  • 00:37:08 Oni tě přece viděli.
  • 00:37:10 No oni mě viděli, ale říkali,
    že si mysleli, že jsem Maďarka.
  • 00:37:14 Všichni, kterým jsem tě představil,
    i kamarádi ve škole,
  • 00:37:18 tak si mysleli,
    že jsi někde z Jugoslávie.
  • 00:37:24 Srbka nebo tak, protože...
  • 00:37:26 Protože vypadáš jako z jiné země.
  • 00:37:30 Jako Italka, Španělka nebo tak.
  • 00:37:33 A jak jsi to řekl doma?
  • 00:37:35 Vždyť tě sami viděli, ne?
  • 00:37:37 Já vím, ale ty jsi jim to potom
    taky řekl, ne?
  • 00:37:39 Že jsem cikánečka malá?
  • 00:37:41 SMÍCH
  • 00:37:45 Já si to už nepamatuju,
    ale určitě jsem jim to řekl.
  • 00:37:48 Mám pocit, že se ptali...
  • 00:37:49 Ona tak zvláštně vypadá,
    má rodiče odkud?
  • 00:37:53 Jestli nemá rodiče z ciziny
    nebo tak nějak.
  • 00:37:56 A nic, normálně, já nevím.
  • 00:38:00 Já si pamatuju, že jsi mi řekl,
    že ti taťka řekl:
  • 00:38:04 a proč mi to vůbec říkáš?
  • 00:38:06 Buď taťka nebo mamka ti řekli:
    proč mi to jako říkáš?
  • 00:38:10 Tam nebyl problém vůbec.
  • 00:38:15 Ale stejně byly asi rodiny,
    ze kterých vycházíte, odlišné.
  • 00:38:20 Jak jste se potkali?
  • 00:38:23 Protože vy svatbou
    přijímáte druhého do rodiny, že.
  • 00:38:29 Naši jsou takoví hodně kontaktní.
  • 00:38:32 Třeba ta hudba, takové to...
  • 00:38:42 Já když přijedu do Prahy,
    tak tam je milo, ale je tam ticho.
  • 00:38:48 A když přijedu tam k nám,
  • 00:38:51 tak tam je takové jiné teplo zase.
  • 00:39:00 Jak to cítíš ty, Honzíku, když
    přijedeš k vám a když jsi u nás?
  • 00:39:04 Bohoušek přijde, hned mě poplácá,
    opusujem se...
  • 00:39:08 Je to takové fajn,
    to prostě u nás není.
  • 00:39:11 Jinak vůbec žádný rozdíl nevidím.
  • 00:39:14 Ještě možná jeden:
  • 00:39:17 ty máš radši velký oheň, otevřený,
  • 00:39:23 tvůj táta postavil
    velikánský kamenitý krb,
  • 00:39:27 a to máte hrozně rádi.
  • 00:39:31 Velký oheň a u něho se sejít.
  • 00:39:33 Zatímco mému bráchovi nebo mámě
    stačí si něco ugrilovat na uhlíčku.
  • 00:39:41 Nějaké masíčko
    a oheň není tak důležitý.
  • 00:39:45 Kdo z vás maluje na záclonu?
  • 00:39:48 Na tom jsme něco sušili...
  • 00:39:53 Ale je to výborná metoda.
  • 00:39:57 Mě napadlo, že bychom mohli
    malovat na záclonu,
  • 00:39:59 když to mám napnuté.
  • 00:40:00 SMÍCH
  • 00:40:01 To je blbost.
  • 00:40:03 Kdybychom měli děti,
    tak bych jim přál,
  • 00:40:05 aby měly aspoň nějakou zahrádku.
  • 00:40:08 Nepřál bych jim vyrůstat v nějakém
    brněnském činžáku.
  • 00:40:12 Když si vzpomenu,
  • 00:40:14 jak jsme dělali bunkry
    nebo jsme blbli v lese
  • 00:40:18 nebo i ty ohýnky...
  • 00:40:21 Stavěli jsme si domečky na
    zahrádce...
  • 00:40:24 Bahnili jsme se v tom bahně...
  • 00:40:27 Někde ve městě na sídlišti,
    to by bylo zoufalé.
  • 00:40:32 Sice bych si maloval...
  • 00:40:35 Na balkoně v paneláku...
  • 00:40:41 To je tedy dilema, no.
  • 00:40:44 U toho malování jde o to,
    aby člověk šel někam dál,
  • 00:40:47 aby pořád něco objevoval.
  • 00:40:49 Protože jak ustrneš
    a děláš si jen nějaká zátišíčka,
  • 00:40:53 takové to nedělní malování,
  • 00:40:55 tak to je jako
    starat se o zahrádku.
  • 00:40:58 To už není to, proč jsme studovali.
  • 00:41:01 Někdy to trápení musí být, no.
  • 00:41:06 Ty jsi dělala 4 měsíce na obraze,
    pořád jsi to přemalovávala,
  • 00:41:11 a nakonec jsi to vzala a rozdupala.
  • 00:41:13 Ale pak jsi to téma
    začala dělat znovu,
  • 00:41:18 namalovala jsi ten obraz
    během pár dní...
  • 00:41:22 A bylo to lepší než ten předešlý.
  • 00:41:37 A maloval tě, Honzi, už někdo?
  • 00:41:41 Když jsme byli s dětmi v Oseku,
    tak tam jsou obrazy vážných pánů.
  • 00:41:45 Takové ty...
  • 00:41:47 Až po ty mladší, kteří už mají
    takový přívětivější výraz.
  • 00:41:51 SMÍCH
  • 00:41:52 Už to není takový ten
    ostrý pohled...
  • 00:41:54 Ale ty bys byl úplné sluníčko!
  • 00:41:56 To jo.
  • 00:41:58 Takže ne? Ještě ne.
  • 00:42:05 A tady máme sezení...
  • 00:42:09 To je jen na léto, taková terasa.
  • 00:42:11 Posezení, no.
  • 00:42:13 Na kafíčko.
  • 00:42:15 Ono je to teď takové opuštěné.
  • 00:42:17 Tady má Jirka ateliérek...
  • 00:42:18 Tam má demo...
  • 00:42:20 Tak na shledanou.
  • 00:42:21 Nashle.
  • 00:42:25 A jsme venku
    ze zbrojováckého města.
  • 00:42:28 Zase v jiném městě.
  • 00:42:29 Tady jsme se potkali poprvé.
  • 00:42:31 Ale kdy to bylo?
  • 00:42:32 To už je hodně dlouho, viď?
  • 00:42:33 Nevím vůbec...
  • 00:42:35 Ale bylo to tady.
  • 00:42:40 Tak když se to podepíše,
    vždycky se potom dá říct ne.
  • 00:42:43 Já vím, že je to blbé,
    ale asi je to ta možnost,
  • 00:42:47 kterou bych udělala.
  • 00:42:48 Ale podpis je závazný,
    to by po mně mohli chtít pokutu...
  • 00:42:54 To já nevím, asi jo.
  • 00:42:57 Že jsem nenastoupil,
    to bych měl "áčka?.
  • 00:43:01 Já jsem mu to chtěl říct dneska.
  • 00:43:03 On z toho pak
    bude mít těžkou hlavu...
  • 00:43:05 Má taky zodpovědnost...
  • 00:43:08 Pár let před důchodem, chudák...
  • 00:43:11 To je krásné, ano.
  • 00:43:17 Takže se prostě musíš rozhodnout.
  • 00:43:19 Musím udělat rozhodnutí.
  • 00:43:22 To já musím ale nechat na tobě.
  • 00:43:25 A proč?
  • 00:43:26 Protože je to tvoje.
  • 00:43:27 Srdíčko...
  • 00:43:30 Pěkné.
  • 00:43:33 Tak já bych tam nastoupil
    a ty máš 3-měsíční výpovědní lhůtu.
  • 00:43:37 Já si myslím,
  • 00:43:38 že oni by asi neměli problém
    někoho sehnat.
  • 00:43:45 To je otázka.
  • 00:43:49 Tak tady by to bylo stejně
    provizorní,
  • 00:43:50 stejně by nám to nestačilo.
  • 00:43:52 Já už tu práci hledám několik let
    a tohle je nejlepší, co zatím bylo.
  • 00:43:56 Za víc peněz
    jsem nic zatím nemohl sehnat.
  • 00:43:59 Ale zvaž, Honzíku, to,
    že máš tady tu práci,
  • 00:44:03 která by byla za nějaké peníze,
  • 00:44:06 ale máš spoustu času na malování.
  • 00:44:10 V tomto je to dobré, no.
  • 00:44:12 A to je asi nejdůležitější.
  • 00:44:14 Ono se to nějak krystalizuje
    a toto je první věc.
  • 00:44:21 Ty to teď, zlatíčko, máš tak,
    že počítáš s tím,
  • 00:44:25 co je jakoby lepší.
  • 00:44:26 Ale v tuto chvíli, teď, tady,
  • 00:44:29 je asi lepší tu ještě být.
  • 00:44:33 Ale ty pořád říkáš,
    že chceš odejít z Brna,
  • 00:44:35 že se ti tady nelíbí,
  • 00:44:36 že chceš za babičkou
    a za rodinou...
  • 00:44:38 Já vím...
  • 00:44:39 Každý den.
  • 00:44:40 To ne, to neříkám každý den.
  • 00:44:42 Ale vezmi si:
    když jsme to teď takto rozebrali,
  • 00:44:45 tak vidím, že by asi bylo lepší,
    když máš tady...
  • 00:44:50 Už můžeme?
  • 00:44:52 Když máš tady možnost malovat...
  • 00:44:54 Je fakt, že by se to zaseklo.
  • 00:44:55 A potom by do toho přišlo:
    tohle musíš zařídit, tohle...
  • 00:44:59 2 měsíce na to nesáhneš
    a jsi jako malé děcko.
  • 00:45:03 Musíš si to jakoby
    znova omakat všechno...
  • 00:45:05 Aby ses do toho mohl dostat.
  • 00:45:09 A co bys tam dělala ty,
    v tom Krumlově?
  • 00:45:13 No uklízela.
  • 00:45:14 Ne, já si dělám srandu.
  • 00:45:19 A jsme tu.
  • 00:45:26 Já bych to podepsala, asi tak.
  • 00:45:28 Je za deset 1.
  • 00:45:30 Ještě máš 10 minut.
  • 00:45:32 To se musíš rozhodnout ty sám.
  • 00:45:33 Abys potom neříkal:
    ty jsi mně řekla..já jsem udělal..
  • 00:45:38 Musíš ty sám.
  • 00:45:40 Já ti nic nechci nutit.
  • 00:45:41 Jak to cítíš,
    tak to asi bude dobře, srdíčko.
  • 00:45:44 Jak říkal kamarád: kam tě srdce
    táhne.
  • 00:45:48 A co táhne tvoje srdce kromě...
  • 00:45:53 K tobě mě táhne srdce.
  • 00:45:55 To jsem potřebovala slyšet.
  • 00:45:57 SMÍCH
  • 00:45:58 Já myslím, že už je to jasné.
  • 00:46:00 Já nemyslím.
  • 00:46:03 To je těžké.
  • 00:46:04 Je to těžké.
  • 00:46:06 Krumlov, Brno, děti, malování,
    práce...
  • 00:46:12 Spousta věcí, které se prolínají
    mezi sebou,
  • 00:46:14 to není tak jasné rozhodnutí.
  • 00:46:17 To je zajímavé,
  • 00:46:18 teď se možná projevuje
    to moje cikánské myšlení,
  • 00:46:22 protože oni žijí ze dne na den!
  • 00:46:24 SMÍCH
  • 00:46:26 Jenom jestli ty peníze
    budou nebo nebudou!
  • 00:46:29 Člověk je takový šťastný pořád...
  • 00:46:31 SMÍCH
  • 00:46:35 To je dobré.
  • 00:46:50 Tak co myslíte, jak se rozhodli?
  • 00:46:53 No, mě by lákaly ty jižní Čechy.
  • 00:46:56 Já si tipuji jižní Čechy,
    protože malovat mohou vždycky.
  • 00:47:01 Získají nějaké nové impulsy,
  • 00:47:03 bude to příležitost
    k nějaké nové manželské jednotě.
  • 00:47:09 Já spíš tipuji, že zůstali tady,
  • 00:47:12 jižní Čechy mám velmi ráda,
  • 00:47:14 můj dědeček
    pocházel z jižních Čech,
  • 00:47:16 můj manžel
    pochází z jižních Čech...
  • 00:47:19 Ale tipuji spíš, že zůstali tady,
    aby mohli pokračovat v malování.
  • 00:47:24 Katarína?
  • 00:47:25 Já si myslím,
    že půjdou do Českého Krumlova,
  • 00:47:27 protože malovat mohou i tam.
  • 00:47:29 To je otázka, no.
  • 00:47:30 SMÍCH
  • 00:47:31 Malovat můžete vždycky.
  • 00:47:34 Český Krumlov, Egon Schiele,
    krásné obrazy, krásné prostředí...
  • 00:47:39 Já si spíš myslím,
  • 00:47:40 že v tom je otázka
    zajištěnosti nebo nezajištěnosti,
  • 00:47:42 ochoty riskovat třeba
    i nějakou finanční nezajištěnost,
  • 00:47:45 existenční nezajištěnost,
    to je biblické,
  • 00:47:49 proto je mi to tak nějak bližší.
  • 00:47:52 Tam je ještě jeden moment:
  • 00:47:54 najednou musí v manželském svazku
    jeden trošičku sloužit druhému.
  • 00:48:01 Nebo to lze i jinak?
  • 00:48:04 Manželství, to je soužití 2 lidí,
    ze začátku, než přijdou děti...
  • 00:48:08 SMÍCH
  • 00:48:11 Takže buď je to absolutní shoda
    nebo absolutní rozpor.
  • 00:48:15 Někdy ta zamilovanost pomáhá,
  • 00:48:17 že je člověk ochoten
    vstupovat nebo ustupovat,
  • 00:48:20 je ochoten se podřídit...
  • 00:48:22 Jednota skrze růžové brýle?
  • 00:48:24 SMÍCH
  • 00:48:25 Je to tak!
  • 00:48:27 Já si myslím, že cesta k jednotě
    je spíš dialogem.
  • 00:48:31 Jistě, to zrání.
  • 00:48:32 Dneska jsem ustoupil já,
    zítra ustoupíš ty...
  • 00:48:36 Já si myslím,
    že to není cesta ústupků!
  • 00:48:39 Je čas vám prozradit, jak to
    dopadlo...
  • 00:48:41 Mohl bys, jsme zvědaví.
  • 00:48:43 SMÍCH
  • 00:48:45 To už trošku teoretizujeme.
  • 00:48:47 Honza tu smlouvu v Moravské galerii
    podepsal,
  • 00:48:51 takže to znamená,
    že se rozhodli pro Brno,
  • 00:48:54 ale měli tady teď být a nejsou tu,
  • 00:48:57 protože jsou zrovna teď
    v jižních Čechách.
  • 00:49:00 SMÍCH
  • 00:49:00 Takže možná je to otevřený konec.
  • 00:49:07 Však podepsat smlouvu v galerii
    ještě nic neznamená.
  • 00:49:10 SMÍCH
  • 00:49:13 Člověk musí být konzistentní, ne,
    aby budoval nějakou jednotu.
  • 00:49:16 Když se rozhodnu, tak jdu,
  • 00:49:17 nebo je čas každý den
    revidovat svá rozhodnutí?
  • 00:49:22 Podle toho jaká,
  • 00:49:23 ale člověk určitě
    konzistentní být nemůže.
  • 00:49:25 Protože to znamená,
    že se zavře do své pravdy
  • 00:49:28 a tím je konec, hotovo.
  • 00:49:30 Podle mého musí člověk
    neustále revidovat své drobnosti,
  • 00:49:32 nuance, rozhodně ale musí být
    někdy konzistentní.
  • 00:49:39 Člověk vždycky musí umět
    i revidovat.
  • 00:49:42 Protože pokud konzistentně
    nespěje k danému cíli,
  • 00:49:45 tak tím ztrácí schopnost revize.
  • 00:49:50 Člověk sám se ale taky vyvíjí,
    sbírá nové poznatky,
  • 00:49:53 nové zkušenosti.
  • 00:49:55 To ho dostává do nových situací
  • 00:49:57 a dává mu to možnost
    dívat se na věci z jiného pohledu.
  • 00:50:01 Přehodnocovat.
  • 00:50:03 Takže to je vývoj.
  • 00:50:08 Ale abychom jenom neteoretizovali:
  • 00:50:11 jak žijete jednotu doma,
    v osobním životě?
  • 00:50:17 SMÍCH
  • 00:50:19 Já jsem paradoxně
    asi taky silnější osobnost,
  • 00:50:23 nebo, jak se říká, taková ryzejší.
  • 00:50:27 Pro mě je těžké,
    že jako osobnost narážím,
  • 00:50:30 irrituji plno jiných osobností.
  • 00:50:33 A někdy bych se i chtěla
    sjednocovat...
  • 00:50:37 Prostě člověk otevře,
    ale druhá strana k tomu má daleko.
  • 00:50:42 Pro mě je velice těžké
    být tak zralá, tak integrovaná,
  • 00:50:47 mít takový nadhled,
    takové pochopení a pokoru,
  • 00:50:53 že si věci, které mě zraňují
    z druhé strany,
  • 00:50:58 od rodičů, od sestry,
  • 00:51:02 abych je dokázala přijmout tak,
    aniž by mě vytočily.
  • 00:51:05 Abych nezačala přemýšlet emocemi,
    ale rozumem.
  • 00:51:08 Vy jste žila v Itálii,
  • 00:51:10 kde se musí před obědem
    všichni pohádat...
  • 00:51:12 Ano, u mě by to takto fungovalo.
  • 00:51:14 Jenomže u mě je problém ten,
    že nežiju v Itálii.
  • 00:51:19 Žiju tam, kde žiju
  • 00:51:22 a například
    některé své blízké nezměním.
  • 00:51:25 Spoustu věcí přinese věk.
  • 00:51:27 Sám o sobě.
  • 00:51:29 Člověk musí postupně
    odhazovat přítěž,
  • 00:51:33 aby plnohodnotně žil,
    tudíž zjišťuje,
  • 00:51:37 že prosazování svých vlastních
    názorů
  • 00:51:40 není až tak důležité.
  • 00:51:43 Že daleko důležitější je pokora,
  • 00:51:45 přijetí a schopnost přemýšlení
    o názoru toho druhého.
  • 00:51:49 Anebo pokora aspoň do té míry,
    že třeba vnitřně nesouhlasím,
  • 00:51:53 ale nedávám to najevo.
  • 00:51:55 Čili to je taky
    určitý způsob spění k jednotě.
  • 00:52:00 Čili neotvírat témata, u nichž vím,
    že ta jednota není.
  • 00:52:08 A naopak vyhledávat ta témata,
    kde ta jednota nastat může.
  • 00:52:13 Nějaké to minimum sjednocení,
  • 00:52:17 kde ten nejmenší
    společný jmenovatel je.
  • 00:52:23 Toto je taková moje zkušenost.
  • 00:52:24 Vyhýbat se konfliktům.
  • 00:52:26 Člověk, jak mu přibývá věku,
    na konflikty inuitivně nemá.
  • 00:52:29 Já se ale obávám,
  • 00:52:31 že potom některé ty věci
    mohou zůstat pod kobercem,
  • 00:52:34 pod pokličkou,
    a pak mohou kulminovat o to hůře
  • 00:52:37 nebo o to intenzivněji.
  • 00:52:40 Protože pokud člověk hledá
    pro dosažení jednoty
  • 00:52:43 pouze společný jmenovatel,
    to, co nás spojuje,
  • 00:52:46 tak právě neotvírá otázky,
    které jsou kontroverzní
  • 00:52:50 a potom dojde k vědomí jednoty
    pouze povrchnějšího typu.
  • 00:52:54 K pocitu jednoty.
  • 00:52:57 Any bych to nenazývala jednotou.
  • 00:53:00 Poněvadž pokud ji
    nebudeme vnímat staticky,
  • 00:53:04 ale jako žitý vztah, tak to nejde.
  • 00:53:13 V dnešní společnost často
    člověk odmítá to,
  • 00:53:15 co je nějak kontroverzní,
    co je špatné,
  • 00:53:17 co se ho nějak nepříjemně dotýká.
  • 00:53:19 Ale já si myslím,
    že tudy cesta nevede.
  • 00:53:22 Už na to upozornil známý teolog
    Karafiát.
  • 00:53:25 On nenapsal jenom ty Broučky,
  • 00:53:26 které jsme většinou četli
    nebo známe večerníčky,
  • 00:53:30 ale on právě přišel s teorií,
  • 00:53:32 že jednoty nelze docílit
    hledáním společného jmenovatele,
  • 00:53:37 ale že se k ní spěje
    cestou vzájemného pokání,
  • 00:53:42 vzájemného odpuštění právě
    v nejkonfliktnějších situacích.
  • 00:53:48 To je potom ta platforma,
  • 00:53:50 na které můžeme hledat
    společného jmenovatele.
  • 00:53:53 Já mám velmi osobní zkušenost,
    u níž mám pocit,
  • 00:53:55 že právě bolest toho rozdělení,
    jiných názorů,
  • 00:53:59 jiných postojů v podstatných věcech
  • 00:54:01 je pro mě cestou
    setkávání se s druhým člověkem.
  • 00:54:05 Já mám třeba
    velmi nepříjemnou zkušenost
  • 00:54:10 z většiny ekumenických bohoslužeb,
    na kterých jsem kdy byl.
  • 00:54:14 Protože jsem měl pocit,
    že jsme se vždycky nějak sešli,
  • 00:54:18 a abychom se náhodou neurazili.
  • 00:54:20 Takže o Marii a o svatých
    se nemluvilo,
  • 00:54:23 písničky se zpívaly do r. 1400...
  • 00:54:26 SMÍCH
  • 00:54:28 A takové všelijaké věci.
  • 00:54:30 A říkal jsem si: k čemu to je?
  • 00:54:33 Vždyť to nějak odplyne
    a nic to s nikým neudělá.
  • 00:54:36 Oproti tomu mám více zkušeností,
  • 00:54:38 ale jednu velice osobní z komunit
    z lidí s mentálním handicapem,
  • 00:54:43 kde máme v Česku takovou míchanici,
  • 00:54:46 většinou katolicko-evangelicko
    -českobratrskou.
  • 00:54:49 Což je poměrně vělká míchanice,
  • 00:54:51 protože ortodoxní katolická církev
    a ortodoxní protestantská církev
  • 00:54:56 a protože nás katolíků je víc,
    tak dost často,
  • 00:54:59 když jsme se v neděli
    nebo přes víkend setkávali,
  • 00:55:02 byly tam různé bohoslužby,
    samozřejmě,
  • 00:55:03 ale v neděli byla ta katolická.
  • 00:55:06 A českobratrští evangelíci
    se museli nějak podřídit.
  • 00:55:08 A jednou jsme to udělali
    záměrně naopak.
  • 00:55:11 V neděli, v privilegovaný den,
    nebyla mše, ale byla Večeře Páně,
  • 00:55:15 a my jsme se jí jako katolíci
    nějak zúčastnili, jak jsme mohli.
  • 00:55:18 Samozřejmě i s tím, že jsem
    pochopitelně nešel k přijímání,
  • 00:55:22 protože moje vnímání eucharistie
    je jiné.
  • 00:55:24 Samozřejmě že jsem
    s farářkou Martou,
  • 00:55:27 blízkou kamarádkou,
    nekoncelebroval.
  • 00:55:29 Ale byl jsem přítomen.
  • 00:55:32 A najednou jsem měl šanci zažít tu
    ohromnou bolest z rozdělení,
  • 00:55:36 že se nemůžeme sjednotit
    na tak zásadní věci,
  • 00:55:39 jako je eucharistie.
  • 00:55:40 Ale paradoxně skrze tuto bolest
    jsem měl mnohem blíž k člověku,
  • 00:55:45 kterého mám rád.
  • 00:55:47 A já si myslím,
    že dosahovat jednoty tím,
  • 00:55:49 že si řekneme,
    že ty bolesti nejsou,
  • 00:55:51 je falešná cesta.
  • 00:55:53 Já myslím,
    že tam zazněla jedna důležitá věc:
  • 00:55:54 poznávání druhého.
  • 00:55:56 Skrze prožitek rozdělení
    má člověk touhu poznávat druhého.
  • 00:56:02 A to platí jak mezi církvemi,
    tak mezi lidmi, tak mezi etniky,
  • 00:56:05 mezi skupinami obyvatel...
  • 00:56:08 V církvích
    je trend posledních několika let,
  • 00:56:12 že se ustupuje od ?tradičních?
    ekumenických bohoslužeb,
  • 00:56:17 kde každý musel udělat ústupek,
  • 00:56:20 ale tvar, který z toho vznikl,
    nebyl vlastně blízký nikomu.
  • 00:56:26 Ale tím nechci říct,
    že by takový tvar neměl smysl.
  • 00:56:30 Na druhou stranu může
    přivádět věřící k tomu jádru,
  • 00:56:35 tzn. k bohoslužbě slova,
    které máme pořád všichni stejné.
  • 00:56:42 A jsme dokonce schopni
    se stále ještě společně modlit,
  • 00:56:46 aspoň co se týče křesťanů.
  • 00:56:48 Máme stejnou Bibli,
    stejné evangelium
  • 00:56:51 a věříme v jednoho Boha.
  • 00:56:53 A to je jádro,
    u kterého se setkáváme.
  • 00:56:56 Pokud se setkáváme v lásce,
    pak i to má smysl.
  • 00:56:59 Ale ten trend současnosti směřuje,
    alespoň co se týče mladší generace,
  • 00:57:03 abychom se společně poznávali
    ve všech svých projevech.
  • 00:57:08 Praktických,
    liturgických i bohoslužebných.
  • 00:57:12 Není tedy na závadu,
  • 00:57:13 aby šel husita
    na bohoslužbu ke katolíkům
  • 00:57:16 nebo katolík k evangelíkům
    nebo někam jinam.
  • 00:57:20 Jde o to, abychom se poznávali
    ve své podstatě, i bohoslužebné.
  • 00:57:24 A já myslím, že toto platí
    i v mezilidských vztazích.
  • 00:57:28 Pokud jsme tu hovořili
    o konfliktech a jejich překonávání,
  • 00:57:30 o nezametání věcí pod koberec,
  • 00:57:33 tak si myslím,
    že k tomu vede schopnost
  • 00:57:36 poznávat druhého člověka
    v jeho podstatě.
  • 00:57:39 A to nelze bez toho,
    aniž bych toho druhého měl rád.
  • 00:57:43 Člověk v jednotě roste.
  • 00:57:46 Takže pokud není nějaký šok
    nebo něco nového,
  • 00:57:49 něco ryzího a pravdivého,
    tak já k jednotě nedorostu.
  • 00:57:53 Všechno to, na co si to hraje,
    mě nikam neposune.
  • 00:57:57 Podle mého je to tak,
    že jednota je rovněž proces.
  • 00:58:00 Já se musím dostávat výš a výš,
    abych také více vnímala.
  • 00:58:06 Musím něco nového dostat.
  • 00:58:09 A k tomu je zapotřebí šok
    a ryzost něčeho, co není moje.
  • 00:58:14 Je to určitě otázka míry,
  • 00:58:16 protože na jedné straně
    je žádoucí ta jednota,
  • 00:58:20 na druhé straně je žádoucí
    individuální svoboda.
  • 00:58:24 Ale politická korektnost
  • 00:58:26 příliš upřednostňuje
    individuální svobodu,
  • 00:58:32 abych někoho neirritoval
    a nenarušoval jeho integritu,
  • 00:58:37 jeho individuální svobody,
  • 00:58:41 tak nebudu
    o určitých tématech mluvit,
  • 00:58:44 to je přehnané.
  • 00:58:46 Já si myslím, že je nutné
    být mírně politicky nekorektní,
  • 00:58:50 protože jenom tak lze něco otevřít.
  • 00:58:54 V tom vám dávám za pravdu.
  • 00:58:56 Nemluvit o něčem je možná dobré,
    protože konflikt nevznikne,
  • 00:59:01 ale taky se nic neposune.
  • 00:59:03 Nic se nevyřeší.
  • 00:59:05 V pouti k jednotě
    zkrátka další krok nenastane.
  • 00:59:08 Chirurgický řez je možná
    užitečnější.
  • 00:59:11 K jednotě se spíš putuje,
    než že by se někde kupovala.
  • 00:59:15 Ale putování,
    to už je téma příští neděle.
  • 00:59:18 Já vám chci poděkovat
    za dnešní strávenou hodinku,
  • 00:59:20 za oslavenou neděli
  • 00:59:22 a neděle je také příští týden,
  • 00:59:25 a to už jste vy zváni,
    abyste ji strávili s námi,
  • 00:59:29 v jiné besedě s jinými hosty.
  • 00:59:31 Putování není jen
    přesun z bodu A do bodu B,
  • 00:59:35 ale měla by to být
    také duchovní skutečnost.
  • 00:59:38 Duchovní děj.
  • 00:59:40 Ale to je až na příště.
  • 00:59:42 Těšíme se na shledanou.
  • 00:59:44 Skryté titulky:
    Hana Svanovská, ČT Brno
  • 00:59:59 .

Související