iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
11. 11. 2008
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

132 hlasů
21997
zhlédnutí

Zapadlý vlastenec

Praktický lékař Vít Šlechta z Pojizeří mapuje historickou paměť zapomenutého kraje a zaznamenává příběhy svých pacientů, postižených v padesátých letech komunistickým režimem

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Zapadlý vlastenec

  • 00:00:14 Pracuji jako praktický lékař
    v Libštátě u Semil,
  • 00:00:19 což je v Podkrkonoší.
    Jsme zde již patnáctým rokem.
  • 00:00:22 K mým povinnostem
    patří i návštěvy pacientů,
  • 00:00:26 které navštěvuji každý týden.
  • 00:00:28 A v obvodě
    jich mám přes dva tisíce.
  • 00:00:33 Já si vzpomínám
    na jednu paní v roce 1990,
  • 00:00:37 kterou jsem tam přijímal.
    A ptal jsem se: Co jste dělala
  • 00:00:41 za zaměstnání ve svém životě?
    A ona mi řekla:
  • 00:00:44 Jo, hochu, mě odsoudili na 18 roků
    a z toho jsem si půlku odseděla.
  • 00:00:50 -Jak jste byl dlouho u PTP?
    -40 měsíců.
  • 00:00:54 -To máme tři, čtyři roky.
    -Skoro tři a půl roku.
  • 00:00:58 To je zajímavé, že pacienti,
    kteří byli vězněni
  • 00:01:03 nebo byli dlouho ve stavebnictví,
    měli těžkou práci,
  • 00:01:08 tak navzdory tomu si i v tomto věku
    udržují dobrou kondici.
  • 00:01:14 To je takový poznatek,
    že ten, kdo má těžký život,
  • 00:01:17 má většinou i dobrý kořínek.
  • 00:01:20 Pak se tady přede mnou vynořovaly
    události padesátých let.
  • 00:01:24 A najednou jsem zjistil:
    Tady jim vypálili stodolu.
  • 00:01:28 Tady ty lidi vystěhovali.
    Tady ti lidi byli ve vězení.
  • 00:01:33 A já jsem řekl: Vždyť tady každý
    druhý barák byl nějak postižen.
  • 00:01:37 Paní Zajícová je další z lidí,
    kteří byli v období komunismu
  • 00:01:41 perzekvováni. Její manžel,
    když měl za sebou vojenskou službu,
  • 00:01:47 tak kolik mu bylo roků,
    paní Zajícová?
  • 00:01:50 -Mně?
    -Manželovi. 45 let, že?
  • 00:01:52 -No. On je o devět roků starší.
    -Dostal povolávací rozkaz k PTP
  • 00:01:58 a měl tam napsáno:
    Návrat nežádoucí.
  • 00:02:02 To jsem obrečela tenkrát,
    protože on odešel
  • 00:02:06 a mně zůstalo celé hospodářství.
    23 kusů dobytka.
  • 00:02:10 Pak chodili za vámi a vy jste
    musela platit různé pokuty.
  • 00:02:13 -Za co jste ani nemohla, že?
    -Jo. Pětikorunu za vejce nedodaný.
  • 00:02:18 -A dostala jste tisíc korun pokuty.
    -Dva.
  • 00:02:22 To pro mě bylo hrozný,
    protože já jsem měla tři děti
  • 00:02:26 a čtvrtý jsem čekala.
    My jsme o něm nevěděli,
  • 00:02:30 protože oni nesměli psát.
    Akorát že byl na Slovensku.
  • 00:02:35 Čím jsme zde byl delší dobu,
    tak jsem najednou zjišťoval,
  • 00:02:39 že lidí, kteří mají zajímavý
    nebo nějak pohnutý osud,
  • 00:02:44 tady je velké množství.
  • 00:02:47 A já jsem začal
    ty jejich paměti sepisovat.
  • 00:02:58 Zde v této bytovce
    dnes bydlí manželé Urbánkovi,
  • 00:03:02 kteří byli v roce 1951
    vystěhovaní jako sedláci
  • 00:03:07 z Rožďalovic - Nových Zámků.
  • 00:03:10 Tuto stodolu komunisté podpálili,
    protože Jenatovi nechtěli
  • 00:03:15 vstoupit do družstva. A následně
    je mnohokrát soudili a pokutovali.
  • 00:03:22 Tam v tom domu
    bydlí pan Bedřich Šimůnek,
  • 00:03:27 který byl velice dlouho u PTP.
  • 00:03:32 Zde v evangelické faře
    bydlí rodina Susova,
  • 00:03:36 jejichž dědeček byl nejdéle
    vězněným českým novinářem.
  • 00:03:43 Komunisté ho pustili až v roce 1963
    na nátlak anglické Labour Party.
  • 00:03:50 A zde bydlí rodina Tomášova.
  • 00:03:54 Paní Tomášová
    měla oba dědečky ve vězení.
  • 00:03:58 Jednoho věznili jako mlynáře,
    druhého jako sedláka z Libštátu.
  • 00:04:05 Čím více se do této problematiky
    zanořuji, zjišťuji,
  • 00:04:10 že těch skupin,
    které byly pronásledovány,
  • 00:04:14 byla celá řada.
    V podstatě nebyla asi skupina
  • 00:04:18 obyvatel, kteří
    by nebyli pronásledováni.
  • 00:04:22 V tom Pojizeří to možná
    bylo dané skladbou obyvatelstva.
  • 00:04:26 Že tady lidé skutečně
    si vážili soukromého majetku,
  • 00:04:29 nevěřili iluzím o budování
    té nové společnosti.
  • 00:04:42 Na začátku tam byla taková naděje,
  • 00:04:44 že vytvoří časopis
    mikroregionu Pojizeří
  • 00:04:47 a že tam budou
    různé oblasti ze života.
  • 00:04:50 Že tam budou malíři, že tam bude
    pošta, že tam budou umělci
  • 00:04:54 a továrny.
    Ale tady k těm politickým vězňům
  • 00:04:58 se dostal přes svoje zaměstnání,
    přes práci.
  • 00:05:02 Pokud se jedná o lidi, kteří byli
    jakýmsi způsobem poznamenaní,
  • 00:05:06 je to jakési archivnictví,
    což si myslím, že je důležité
  • 00:05:11 archivovat tu historii
  • 00:05:13 a mám naději, že naše děti
    jednou když třeba pochopí,
  • 00:05:17 co vlastně v dětství už dělaly
    se svým otcem se svou rodinou,
  • 00:05:20 tak zase budou archivovat
    naši historii.
  • 00:05:24 Děcka, nástup!
  • 00:05:40 Jak k tomu došlo,
    že jste ten statek převzali?
  • 00:05:43 Děda se rozhodl,
    že to dá tomu druhýmu synovi?
  • 00:05:46 Ne. Manžel jako
    že si rodný statek prodá,
  • 00:05:50 -A to jste vy?
    -No, to jsem já.
  • 00:05:53 -A kolik vám bylo roků?
    -Asi osmnáct.
  • 00:05:56 -V osmnácti jste se vdávala?
    -V listopadě mi bylo osmnáct
  • 00:05:59 a v únoru jsme se brali.
  • 00:06:01 Za nejúžasnější zážitek považuju
    setkání s rodinou Vedralových
  • 00:06:05 z Libštátu. Pan Vedral
    dnes jako pátá generace
  • 00:06:10 pokračuje opět v té jejich
    živnosti - práci na statku.
  • 00:06:16 V tom roce 1948
    vám bylo kolik asi roků?
  • 00:06:19 -Osmnáct. -Chtěl jste podnikat
    v zemědělství po rodičích?
  • 00:06:23 -Chtěl. Odmalička.
    -Jaká byla ta padesátá léta?
  • 00:06:26 Špatná.
  • 00:06:28 DOBOVÝ KOMENTÁŘ Letošní žně byly
    záležitostí všeho pracujícího lidu.
  • 00:06:31 Proto jsou záležitostí
    nás všech i dožínky.
  • 00:06:34 To už byl tlak na zemědělce,
    aby šli do družstva.
  • 00:06:37 A když soudruzi viděli,
    že tam dobrovolně nikdo nepůjde,
  • 00:06:41 tak to muselo jít násilím.
    Sebrali nám samovazač,
  • 00:06:45 sebrali nám travní sekačku,
    že to drobní zemědělci potřebují.
  • 00:06:52 Vyvrcholilo to tím,
    že v roce 1952 koncem srpna
  • 00:06:57 jsem musel nastoupit
    na vojnu k PTP.
  • 00:07:01 V prosinci měli rodiče soud
  • 00:07:04 a v lednu 1953
    nastoupili do kriminálu.
  • 00:07:07 Otec do Jáchymova,
    matka do Katusic u Mladé Boleslavi.
  • 00:07:15 Zde mám černé na bílém
    jejich rozsudek.
  • 00:07:18 Pokud mohu citovat, tak:
    Oba obvinění jsou typičtí
  • 00:07:22 vesničtí boháči,
    žili blahobytně z práce druhých
  • 00:07:25 a ovládali drobné okolní zemědělce.
  • 00:07:28 A následně: Zejména obviněný
    chová se celkem slušně,
  • 00:07:32 neprojevuje se a jest mlčenlivým
    a vychytralým boháčem,
  • 00:07:37 jemuž nechybí ani inteligence,
    odborné školení
  • 00:07:41 a je vzorným zemědělcem.
  • 00:07:43 Tolik protikladů
    v několika větách za sebou
  • 00:07:47 by si dneska nedovolil
    žádný soudce.
  • 00:07:50 A skutečně v těchto spisech
    vidíme obžalobu té doby,
  • 00:07:54 která byla
    plná závisti a nenávisti.
  • 00:07:58 V dubnu téhož roku,
    to znamená 1953,
  • 00:08:01 sestru vystěhovali na státní statek
    do Kostomlat pod Řípem.
  • 00:08:07 -Čili tady to osiřelo?
    -Tady to osiřelo.
  • 00:08:11 Mohli jsme si vzít
    jen to nejnutnější.
  • 00:08:14 Zabavili nám nábytek, jídelnu.
  • 00:08:17 Ředitel Pojizerských bavlnářských
    závodů ji dostal za pakatel.
  • 00:08:22 Divím se, když takový člověk
    jistě nenávidě kapitalisty
  • 00:08:27 a kulaky zvlášť, jak mohl bydlet
    v nábytku po kulakovi?
  • 00:08:33 Já bych nechtěl v obráceném případě
    od nich ani špendlík.
  • 00:08:40 A když vás pustili z vojny?
  • 00:08:42 Chtěl jsem být sedlákem,
    ale když se mi to nedařilo,
  • 00:08:46 v brzký době
    se to nejevilo jako reálný,
  • 00:08:49 tak jsem dělal aspoň v zemědělství
    na státním statku.
  • 00:08:53 Jezdil jsem traktorem.
  • 00:08:56 Ale sem jste se
    už nesměli nikdy vrátit?
  • 00:08:59 Ne. Okres Semily
    jsme měli zakázaný.
  • 00:09:02 Já to nemohl vydržet,
    tak každej rok...
  • 00:09:07 Jako tajně jste sem chodil?
  • 00:09:11 Jednou při nějaké debatě
    otec prohlásil
  • 00:09:15 asi před dvěma nebo třema lidma,
    že tenhle režim nemůže vydržet.
  • 00:09:20 A nějak to zdůvodňoval.
    A asi za tři neděle
  • 00:09:25 nebo za čtrnáct dnů byl předvolanej
    k soudu do Mladý Boleslavi
  • 00:09:30 a tam asi po dvou stáních
    a dost chabých výpovědích svědků
  • 00:09:36 ho zavřeli na půl roku.
    Byl na Borech v roce 1972.
  • 00:09:42 Čili dvacet roků poté,
    co vás odsud vystěhovali,
  • 00:09:46 tak ještě tatínka zavřeli
    kvůli tomu, co vlastně řekl.
  • 00:09:49 Co řekl plus byl recidivista,
    protože už byl jednou zavřenej.
  • 00:09:58 Vy jste počítal s tím, že budete
    někdy hospodařit na vlastním?
  • 00:10:01 To jsem nemohl vědět.
    Já jsem se vždycky zajímal o koně
  • 00:10:05 a takový, mě to lákalo, že jo,
    ale pak jsem do toho spadnul...
  • 00:10:12 Pak to přišlo jako čisté z nebe,
    že vám vrátili ten statek
  • 00:10:15 a vy jste volil, jestli to vezmete,
    nebo nevezmete.
  • 00:10:18 Akorát jsem měl tu nevýhodu,
    že jsem tady byl vlastně cizej.
  • 00:10:21 -Že jste tady nevyrůstal.
    -Nikoho jsem tady neznal.
  • 00:10:24 Přišli jsme sem
    a bylo to tady prázdný,
  • 00:10:27 tak jsme začali
    dělat dojnice, mléko,
  • 00:10:30 což bylo náročný. A za pár roků
    jsme začali dělat koně.
  • 00:10:38 Na svém tátovi
    si vážím nejvíc toho,
  • 00:10:41 že do dneška
    mně tady udělá hrozně práce,
  • 00:10:44 protože při jeho věku
    dokáže svozit všechno seno,
  • 00:10:49 seká louky, obrací,
    horalem jezdí, oře.
  • 00:10:54 A musím říct, že ho to hrozně baví.
  • 00:11:00 Člověka mrzí to,
    že to tady nemůže dát do pořádku,
  • 00:11:03 protože na to není.
    Do velkých dluhů se bojím jít,
  • 00:11:05 protože to je
    poměrně dost velký riziko.
  • 00:11:09 Taky bych si tady představoval
    nové střechy, novou omítku,
  • 00:11:11 nebo nějaký lepší bydlení.
  • 00:11:17 Mám furt takovou představu,
    že to jednou bude vypadat tak
  • 00:11:21 jako na těch fotkách,
    co jsem jenom viděl.
  • 00:11:24 Sám jsem to nezažil.
    Ten statek opravdu byl výstavní.
  • 00:11:28 Opravdu se za to ti mí předci
    vůbec nemuseli stydět.
  • 00:11:39 Když se někdo setká s paní
    Dvořákovou, rozenou Krstkovou,
  • 00:11:43 tak tato žena ho určitě zaujme,
  • 00:11:46 protože tenkrát jako mladé děvče
    byla velice odvážná.
  • 00:11:50 Dokázala se zapojit
    do protikomunistické organizace.
  • 00:11:56 A poté, co byli všichni prozrazeni,
    byla odsouzena na 15 roků vězení.
  • 00:12:03 Když to její tatínek uslyšel,
    tak si vzal život.
  • 00:12:09 A ona navzdory
    tomu všemu to vydržela.
  • 00:12:16 Kolik vám bylo na této fotce let?
  • 00:12:19 To jsem byla ještě Krstková
  • 00:12:22 a mohlo mně bejt
    tak osmnáct, devatenáct.
  • 00:12:26 Kolik to bylo let
    před vaším zatčením?
  • 00:12:29 Asi tři roky.
  • 00:12:32 Čím jste chtěla být?
  • 00:12:35 Já jsem původně uvažovala o tom,
    že bych šla studovat,
  • 00:12:39 neměla jsem špatný prospěch
    celou školu,
  • 00:12:42 ale pak mě zaujalo fotografování,
    takže jsem se rozhodla,
  • 00:12:47 že půjdu dělat fotografii.
  • 00:12:51 A tak jsme měli takovou partu,
    s kterou jsme se stýkali,
  • 00:12:55 tak pak jsem se dozvěděla,
    že něco takovýho existuje,
  • 00:13:00 ta skupina v Semilech.
    Přišel za mnou jeden z těch členů,
  • 00:13:03 nebudu jmenovat kdo,
    a já jsem se prostě napojila.
  • 00:13:07 -Kolik vás bylo?
    -Bylo nás 28.
  • 00:13:10 O co jste usilovali,
    co jste dělali v té činnosti?
  • 00:13:13 Dělali jsme letákový akce v Pace,
    v Železném Brodě, v Semilech,
  • 00:13:17 v Košťálově, v Libštátě.
    A takový různý citace.
  • 00:13:22 Třeba tatíček Masaryk jak říkal:
    Žádná moc tohoto světa
  • 00:13:25 nepřinutí národa vzdělaného
    k poddanství a otroctví.
  • 00:13:28 A takový různý.
  • 00:13:29 DOBOVÝ KOMENTÁŘ
    Dělnictvo přináší lidstvu jaro
  • 00:13:33 a osvobození z pout kapitalismu.
  • 00:13:35 Dělnictvo je povoláno obnovit svět
    na podkladě svobody a socialismu.
  • 00:13:41 Já jsem prostě nemohla vidět to,
    co se v těch Semilech dělo.
  • 00:13:45 Tehdy tam byl starosta nějakej
    Puturek, kterej tam ničil, co mohl.
  • 00:13:51 A prostě ten systém celej,
    kterej směřoval k tomu,
  • 00:13:55 tenkrát normálním lidem
    to muselo být jasný.
  • 00:14:00 A to se mně prostě nelíbilo.
    Že lidem brali majetky,
  • 00:14:03 zavírali je,
    protože měli velkoobchod,
  • 00:14:06 do výloh dávali
    jejich sádlo a obrazy
  • 00:14:10 a zavírali je za to. Proč?
    Tak to byl jejich obchod.
  • 00:14:14 Pak jsme založili
    kartotéku těch členů KSČ,
  • 00:14:20 o kterých jsme věděli,
    že škodí a budou škodit dál.
  • 00:14:24 No ale tu jsme teda
    stačili ještě zlikvidovat,
  • 00:14:27 než nás všechny pozatýkali.
  • 00:14:29 Na kolik let vás odsoudili,
    prosím vás?
  • 00:14:32 První soud jsem měla 12, protože
    jsem byla blízká věku mladistvému.
  • 00:14:37 Ale okresnímu prokurátorovi
    se to zdálo málo,
  • 00:14:40 tak mně na Pankráci tři roky
    přidali, takže jsem měla 15.
  • 00:14:43 Sedm a půl roku jsem si odseděla.
  • 00:14:46 Pak jste byla v které věznici
    po tom odsouzení?
  • 00:14:49 Hlavně v Pardubicích.
  • 00:14:52 Chodili jsme na vycházce na dvoře
    a tam byla paní velitelka,
  • 00:14:56 tehdy byla asi tak
    6-7 měsíců v jiném stavu
  • 00:14:59 a samozřejmě samopal, v uniformě.
  • 00:15:02 A my jsme chodily
    a smály jsme se něčemu
  • 00:15:04 a ona na mě začala:
    Krstková, co vám je k smíchu?
  • 00:15:08 Místo abyste plakala.
    A já říkám:
  • 00:15:11 No, 12 nebo 15, paní velitelko,
    já si to stejně neodsedím.
  • 00:15:16 A ona jak tam stála, tak mi říká:
    To ne, ale že váš fotr je po smrti.
  • 00:15:25 Měla jsem návštěvu
    ze Státní bezpečnosti.
  • 00:15:29 -Co po vás chtěli?
    -Chtěli mi vysvětlit,
  • 00:15:32 že se nedostanu domů
    ani na polovinu trestu,
  • 00:15:35 ani na nic,
    pokud nepodepíšu spolupráci.
  • 00:15:39 -Čili oni vás vydírali?
    -Ano.
  • 00:15:41 -Podepsala jste tenkrát?
    -Ne. Já jsem jim tenkrát řekla,
  • 00:15:44 že nejsou první,
    kteří mě o tom přesvědčujou,
  • 00:15:47 a že od začátku
    mi není jasná jedna věc.
  • 00:15:51 Proč třídnímu nepříteli,
    kterej bojoval proti nim
  • 00:15:55 a dělal záškodnickou činnost
    by mně mohli věřit,
  • 00:15:59 když já jim podepíšu nějakej papír.
    Je to logický?
  • 00:16:04 Ale víte co? Ta představa,
    že byste mohla jít dřív,
  • 00:16:07 to vás nelákalo?
    -V tomhle případě ne.
  • 00:16:10 V tomhle případě ne.
  • 00:16:12 Tady vidím s vámi nějakého chlapce.
    Kdo to byl, prosím?
  • 00:16:16 To byla moje velká láska.
    To byl můj snoubenec.
  • 00:16:20 To je fotografie, která je
    pamětníkem i věznice Pardubice,
  • 00:16:25 protože mně ji tehdy povolili,
    jak vidíte tady na druhé straně,
  • 00:16:30 že jsem ji mohla mít u sebe.
  • 00:16:33 A povolovali mi to 25.7.1953.
  • 00:16:37 Čili toto je fotografie,
    kterou jste měla
  • 00:16:39 po celou dobu vězení u sebe.
    A ten snoubenec vydržel?
  • 00:16:44 No, vydržel, ale já jsem mu
    jako napsala dopis,
  • 00:16:49 že ho nechci nějak vázat,
    abychom neměli nějaké komplikace,
  • 00:16:55 protože jsem věděla,
    že tam budu dlouho.
  • 00:16:58 Já jsem sice nepočítala,
    že bych si to odseděla všechno,
  • 00:17:02 ale že taky hned nepůjdu.
    A on do roku 1959 čekal
  • 00:17:07 a v roce 1960 se oženil.
    A já jsem se vrátila v roce 1960.
  • 00:17:13 Měla jsem čistý štít,
    čistý svědomí.
  • 00:17:16 Měli jsme sice deset let podmínku,
    ztrátu občanských práv,
  • 00:17:20 ale to, jestli jsem tenkrát
    mohla jít volit, nebo nemohla,
  • 00:17:23 to mě nezajímalo.
  • 00:17:30 -Dobrý den. Jděte si dál.
    -Dobrý den.
  • 00:17:33 U paní Zajícové jsem se taky
    dozvěděl úplně nedávno,
  • 00:17:37 že její rodina byla velice
    postižená za období komunismu.
  • 00:17:41 V roce 1955 byl její tatínek
    uvězněn a celá rodina vystěhována.
  • 00:17:48 -Tady v tom mlýně jste se narodila?
    -Ano. Tady jsem se narodila.
  • 00:17:52 Když tatínka zavřeli,
    tak mně bylo dvanáct roků.
  • 00:17:58 Otec měl takovou slabinu,
    že si vzal rádio
  • 00:18:03 a šel poslouchat Svobodnou Evropu.
    Věděl, co se ve světě děje.
  • 00:18:07 V tu dobu
    to nebylo povolený zákonem.
  • 00:18:11 No a nedržel jazyk za zuby,
    a tak to dal do éteru
  • 00:18:16 a zas to bylo jako na udání,
  • 00:18:18 že chodil poslouchat
    Svobodnou Evropu, a zavřeli ho.
  • 00:18:23 A vás tam nechali
    ještě nějakou dobu bydlet?
  • 00:18:26 Nechali nás tam bydlet,
    jenomže dalo tam JZD prasata,
  • 00:18:30 pak se to zdevastovalo,
    podmočilo.
  • 00:18:34 -Já bych se rád podíval teda...
    -Támhle byl náhon.
  • 00:18:37 -Náhon?
    -Tam je náhon. Pozor!
  • 00:18:41 To je, pane doktore, vjezd.
    Tady tekla voda ze splavu,
  • 00:18:45 tady byl náhon, tady tekla voda.
  • 00:18:48 A kde jste se narodila vy?
    V kterém místě?
  • 00:18:51 Já jsem se narodila
    támhle kousek dál.
  • 00:18:52 -Tam stála obytná budova?
    -Tam byla obytná budova.
  • 00:18:55 Z polovičky byla rozkradená.
    Byly tam prkna.
  • 00:18:59 No prostě materiálu velké množství.
  • 00:19:03 A když to připravovali
    pro ty prasata,
  • 00:19:06 tak to ještě dokradli.
  • 00:19:10 Vy víte, kdo tenkrát to ukradl?
  • 00:19:12 No, já to vím, ale nebudu jmenovat.
  • 00:19:16 Byli to vesměs občani,
    kdo to potřeboval.
  • 00:19:21 Za největšího hrdinu
    považuji Miloslava Jebavého,
  • 00:19:25 který již v roce 1930
  • 00:19:29 vstoupil
    do francouzské Cizinecké legie
  • 00:19:33 a v průběhu druhé světová války
  • 00:19:35 si jej vyžádali
    pro svoji práci Britové.
  • 00:19:40 Potom přišel roku 1948.
  • 00:19:43 On mohl uprchnout, ale neutekl,
  • 00:19:46 a spolu s ostatními
    vojáky a spolupracovníky
  • 00:19:51 se pokusil udělat
  • 00:19:53 regulérní vojenský
    protikomunistický převrat.
  • 00:19:57 Vůbec jsem netušil,
    že mezi mými pacientkami
  • 00:20:02 je paní Naděžda Sixtová,
    která byla jeho švagrová,
  • 00:20:07 která ho osobně pamatuje,
  • 00:20:10 která v době jeho věznění byla
    také vězněna v nezákonné vazbě.
  • 00:20:17 Paní Sixtová, v jakém roce
    jste měla svatbu se svým manželem?
  • 00:20:21 Ve dvaačtyřicátým.
    Ve stanným právu.
  • 00:20:24 Vy jste byla Jebavá
    a váš švagr Miloslav Jebavý
  • 00:20:29 byl v té době...
    -V Casablance v Africe.
  • 00:20:33 -A vy jste ho znala?
    -On bydlel s náma.
  • 00:20:36 -On přímo s vámi bydlel?
    -My jsme měli pětipokojovej byt.
  • 00:20:41 -A kde jste měli byt?
    -Na Václaváku.
  • 00:20:43 Když se vrátil,
    tak tam u nás bydlel.
  • 00:20:47 Ovládal několik řečí.
  • 00:20:54 Byl veselej.
    Takovej společenskej tvor.
  • 00:20:59 Jak vlastně k tomu došlo,
    že ho zatkli?
  • 00:21:03 On byl na neděli...
    Maminka bydlela tady v Kunraticích.
  • 00:21:07 Tak byl tady na neděli u maminky.
  • 00:21:12 A byli na hřbitově u tatínka
    se podívat na hrobu.
  • 00:21:21 A když šli loukou,
    tak Milča povídá mamince:
  • 00:21:27 Teď už je po válce,
    tak ti můžu říct,
  • 00:21:31 co jsem ještě nikomu neřekl.
  • 00:21:34 Že mně v Casablance
    cikánka věštila,
  • 00:21:38 že zemřu na popravišti.
  • 00:21:41 No tak za rok byl.
  • 00:21:44 V tomto domku nedaleko Libštátu
    bydlela rodina Jebavých po válce
  • 00:21:50 a Miloslav Jebavý zde často
    navštěvoval svoji maminku.
  • 00:21:54 Je to jeden
    z našich největších hrdinů,
  • 00:21:58 vedoucí skupiny Praha - Žatec,
  • 00:22:02 který se pokusil získat
    celkem 300 spolupracovníků,
  • 00:22:07 celou tankovou brigádu ze Žatce
    a chtěli obsadit
  • 00:22:12 hlavní budovy v Praze
    a udělat státní převrat.
  • 00:22:18 Když Miloslava Jebavého
    odsuzovali za vlastizradu,
  • 00:22:22 tak jim řekl, že opak je pravdou,
    že jemu vojenská přísaha velí,
  • 00:22:28 aby bránil demokracii, což učinil.
  • 00:22:32 Dne 6.března roku 1949
    zde byl Miloslav Jebavý zatčen
  • 00:22:38 a krátce nato odsouzen a popraven.
  • 00:22:42 -Vy jste dostala obvinění?
    -Vůbec nikdy a manžel taky ne.
  • 00:22:46 -Čili vy jste byla ve vazbě...
    -Jen proto, že švagr u nás bydlel.
  • 00:22:49 Ano. Jak jste byla dlouho ve vazbě?
  • 00:22:53 Ve vazbě policejní
    bychom měli být týden
  • 00:22:56 a v tom měsíc,
    a byli jsme tam přesně rok.
  • 00:23:00 Podle vás patří to do učebnic,
    nebo ne?
  • 00:23:03 To by patřilo, protože...
  • 00:23:10 Jako odstrašující případ.
  • 00:23:13 -Ti lidé taky obětovali, že jo?
    -Ano.
  • 00:23:17 -Obětovali vlastně všechno.
    -Všechno, co měli.
  • 00:23:20 -A přesto do toho šli.
    -Přesto do toho šli.
  • 00:23:31 Až můj časopis vyjde,
    já to chci dát do obchodů,
  • 00:23:36 chci to dát do knihoven,
    do škol mezi děti.
  • 00:23:39 Jako bych cítil potřebu
    splatit dluh lidem,
  • 00:23:43 kteří v té nejtěžší době,
    kdy jsem ještě nebyl na světě,
  • 00:23:46 se jako odvážní vlastenci
    dokázali postavit
  • 00:23:50 proti ohromnému, krutému režimu.
  • 00:23:57 Ti lidé, s kterými jsem se setkal,
  • 00:24:00 dost často neměli pocit hrdinství.
  • 00:24:05 Dokonce byli lidé, kteří
    do dneška své utrpení schovávají.
  • 00:24:11 Mají pocit trapnosti.
  • 00:24:13 V těchto případech
    jsem cítil o to větší nutkání
  • 00:24:16 těm lidem pomoci, protože oni musí
    vidět, že stáli na správné straně
  • 00:24:22 a že tenkrát se zachovali správně.
  • 00:24:25 -Dobrý den. Já vás vítám.
    -Něco pro vás mám.
  • 00:24:27 Budete překvapená.
    Je to teplé, přímo z tiskárny.
  • 00:24:31 -A je to o vás, jak jsme spolu
    sepsali. -O nás všech.
  • 00:24:36 To je ten Ilpkorg,
    tady je pan Trejbal z Bořkova
  • 00:24:39 a tady jste vy.
    -Ano. -Poznáváte se?
  • 00:24:41 Bohužel. Je to ono. A Láďa Trejbal.
  • 00:24:45 Teď by mě zajímalo, jestli byste
    dneska šla do toho znova.
  • 00:24:49 A jestli si myslíte,
    že ta vaše oběť měla smysl.
  • 00:24:54 Na minulost se dívám,
    řekla bych, rozumně.
  • 00:24:58 Už je to spousty let,
    takže co člověk prožil,
  • 00:25:02 to mu nikdo neveme.
    Jsou to určitý zkušenosti.
  • 00:25:06 Pak jsem měla svoji rodinu,
    svoji práci,
  • 00:25:09 žila jsem normálně,
    ale jako nevím,
  • 00:25:13 jestli bych znovu
    obětovala nějaký rok.
  • 00:25:18 Asi ne.
  • 00:25:52 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2008

Související