iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
28. 9. 2013
21:05 na ČT24

1 2 3 4 5

33 hlasů
53733
zhlédnutí

Historie.cs

Zvon zrady

Jan Němeček — Jaroslav Šebek — Vít Smetana

Jaký je pohled historiků na mnichovskou dohodu 75 let od jejího podepsání.

51 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Historie.cs

  • 00:00:03 HISTORIE.CS
  • 00:00:14 V konci 30. a během 40. let
    minulého století se několikrát
  • 00:00:18 měnila mapa Československa.
  • 00:00:20 V kořenech toho stála
    Mnichovská dohoda
  • 00:00:23 podepsaná před 75 lety.
  • 00:00:26 Historie.cs, dobrý den.
  • 00:00:29 Červený hrádek u Jirkova
    stal se dějištěm předehry
  • 00:00:32 k nejsmutnějšímu údobí
    historie národa.
  • 00:00:35 18. srpna o 4. hodině odpolední
    zasedli v těchto místech
  • 00:00:39 nad mapou republiky
    lord Runciman z Doxfordu
  • 00:00:42 s nacistickými předáky
    Konradem Henleinem a Kuntem,
  • 00:00:47 aby připravili cestu k Mnichovu.
  • 00:00:51 Tesařskou tužkou zakreslili
    nové hranice našeho státu,
  • 00:00:54 oběť, kterou jsme měli přinést
    na oltář světového míru.
  • 00:01:04 U Mnichovské dohody je důležité
    právě to,
  • 00:01:07 že je to mezinárodní smlouva.
  • 00:01:09 A právě tou smlouvou čtyři velmoci,
    jejichž představitelé
  • 00:01:12 se v Mnichově sešli,
    se rozhodly řešit
  • 00:01:15 menšinový problém.
  • 00:01:17 A vyřešily ho tedy tak,
    že přinutily Československo,
  • 00:01:20 aby odstoupilo více než třetinu
    svého státního území.
  • 00:01:25 A nehodlaly řešit jen česko-německý
    menšinový problém,
  • 00:01:31 ale také i otázku polské
    a hlavně maďarské menšiny.
  • 00:01:35 Ten právní problém Mnichovské
    dohody je v tom, jestli ta smlouva
  • 00:01:40 byla platnou mezinárodní smlouvou.
  • 00:01:42 Ten československý pohled
    na Mnichovskou dohodu
  • 00:01:46 je spojen s tím, že Československo
    jí nechce přiznat
  • 00:01:51 žádnou mezinárodní platnost,
    a to dokonce od samého počátku.
  • 00:01:55 Ale největší problém je právě
    v tom prosazení
  • 00:01:59 československého pohledu
    na Mnichovskou dohodu
  • 00:02:03 jako od samého počátku neplatnou
    smlouvu, protože porušovala
  • 00:02:07 řadu pravidel mezinárodního práva,
    a dokonce se pro ni vžil i pojem
  • 00:02:12 mnichovský diktát, tedy něco,
    co je vnuceno třetí straně
  • 00:02:17 a porušuje nějaká základní pravidla
    mezinárodního práva.
  • 00:02:22 Ale ty velmoci,
    které uzavřely tu smlouvu,
  • 00:02:25 to tak samozřejmě neviděly
    a ten československý pohled
  • 00:02:29 se velmi těžko prosazoval.
  • 00:02:32 -Jan Němeček, dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:02:34 -Vít Smetana, dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:02:36 -A Jaroslav Šebek, dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:02:39 Na obecném povědomí v duši
    našeho národa je Mnichov zafixován
  • 00:02:43 jako zrada.
  • 00:02:44 Básník psal o zvonu zrady
    a ironicky o Anglii,
  • 00:02:48 o hrdé a sladké Francii.
  • 00:02:51 A pociťujeme to jako křivdu dodnes,
    což je od nás pochopitelné,
  • 00:02:56 ale je tu jeden problém,
    musíme se na to dívat také
  • 00:02:59 nejen z našeho dvorka,
    ale z celoevropského
  • 00:03:02 nebo celosvětového hlediska.
  • 00:03:04 Proč vlastně Anglie s Francií
    přistoupily na tuto dohodu?
  • 00:03:10 Mnichovská dohoda,
    to byla výslednice, dá se říci,
  • 00:03:15 nikoli politiky dnů, týdnů, měsíců,
    dá se říci možná i let předchozích.
  • 00:03:22 A zejm. politiky Velké Británie,
    která nalezla společnou linku
  • 00:03:28 i s Francouzi a dovedla tuto
    politiku až do Mnichova.
  • 00:03:37 Nemůžeme si samozřejmě myslet,
    že by československé záležitosti
  • 00:03:42 byly pro Velkou Británii něčím,
    co by na tom žebříčku
  • 00:03:47 jejich priorit bylo někde nahoře,
    to rozhodně ne.
  • 00:03:52 Byly tady věci, které samozřejmě
    pro Velkou Británii,
  • 00:03:57 zejm. osud jejího impéria,
    jejích kolonií,
  • 00:04:01 byly mnohem prioritnější.
  • 00:04:04 Otázka Indie a dalších věcí.
  • 00:04:07 Z toho také musíme pohlížet na to,
    jak Británie pohlížela
  • 00:04:12 na československou otázku.
  • 00:04:15 Tedy pohlížela na ni jako na něco,
    co je pro její imperiální zájmy
  • 00:04:20 nepříjemné a je potřeba se toho,
    pokud možno za cenu
  • 00:04:23 nejmenších obětí, zbavit.
  • 00:04:25 A přitom Francie byla tak laxní
    k nám, spojenec.
  • 00:04:30 Francie procházela, dá se říci,
    dlouhodobou politickou krizí.
  • 00:04:35 A ta výměna kabinetu,
    kdy levicový kabinet
  • 00:04:38 je nahrazen dalším kabinetem,
    to samozřejmě pevnosti,
  • 00:04:44 stálosti pozic v tomto ohledu
    příliš nepřispívalo.
  • 00:04:50 To byl asi rozdíl
    od té politiky britské.
  • 00:04:58 Já bych souhlasil tady s kolegou
    Němečkem v tom smyslu,
  • 00:05:02 že právě Francie prožívala
    obrovské období nestability.
  • 00:05:07 A řekl bych,
    že toto všechno ovlivňovalo
  • 00:05:11 i její mezinárodní politiku.
  • 00:05:14 Ale zároveň bych tady připomněl
    jedno datum, které se mi jeví
  • 00:05:18 jako důležité zmínit
    v souvislosti s Mnichovem,
  • 00:05:21 i když jakoby na první pohled
    nesouvisí, a to je březen 1936,
  • 00:05:25 kdy právě obě mocnosti západní,
    Francie a Velká Británie,
  • 00:05:29 v zásadě bez problémů souhlasí
    s obsazením
  • 00:05:33 té demilitarizované zóny
    v Porýní německou armádou.
  • 00:05:37 A řekl bych,
    že možná to byl moment,
  • 00:05:41 který právě už obrátil koleje,
    které směřovaly k Mnichovu.
  • 00:05:45 To, že obě mocnosti nebyly schopny
    na tento agresivní krok Hitlera
  • 00:05:52 reagovat.
  • 00:05:53 Obě mocnosti prodělaly
    velké trauma,
  • 00:05:57 zvláště když se chceme dívat
    na události roku 1938
  • 00:06:03 nejen českou optikou.
  • 00:06:05 Trauma vzpomínek na 1. světovou
    válku, která pro Francii
  • 00:06:10 byla ještě strašlivější
    než pro Británii.
  • 00:06:14 V podstatě Francie zažila
    po 1. světové válce
  • 00:06:18 populační pokles a i v britském
    případě lze hovořit o likvidaci
  • 00:06:26 celé jedné generace upper class,
    kdy ti mladí chlapci kolem 20 let
  • 00:06:34 tvořili ten důstojnický sbor
    na všech nižších postech
  • 00:06:41 a jako takoví vedli své muže
    na zteč a hynuli před hlavněmi
  • 00:06:47 německých kulometů.
  • 00:06:50 V podstatě potom z roku 1938
    máme deníkové záznamy
  • 00:06:55 některých tehdejších protagonistů
    té Chamberleinovy vylády,
  • 00:07:01 kteří si zapsali do deníků,
    já jsem to konkrétně četl
  • 00:07:06 v deníku Johna Simona:
    "No, my jsem tady v podstatě
  • 00:07:10 taková skupina starých osob,
  • 00:07:12 tady by měli sedět
    podstatně mladší,
  • 00:07:15 ale ti bohužel zahynuli u Ypres."
  • 00:07:20 Dobře, to mluvíme o elitách
    Francie a Velké Británie.
  • 00:07:24 Ale co tedy občané sladkého
    a slavného a hrdého Albionu?
  • 00:07:29 Je docela typické,
    že když se západní politici
  • 00:07:34 vraceli z Mnichova, tak u nich byl
    určitý prvek nejistoty.
  • 00:07:39 Zejm. u Daladiera, když jeho letoun
    kroužil nad letištěm
  • 00:07:43 a on přemýšlel, jak bude přijat,
    viděl, že mu lidé mávají,
  • 00:07:49 ale nevěděl, jestli mu spílají
    a nebo jestli ho nadšeně vítají.
  • 00:07:55 Teprve když přistál, tak zjistil,
    že ho opravdu nadšeně vítají.
  • 00:08:01 Samozřejmě toho využil.
  • 00:08:03 Obdobně tomu bylo
    v případě Chamberleina.
  • 00:08:06 Důvod byl zcela jednoznačný
    pro ty lidi, válka byla zažehnána.
  • 00:08:11 Já bych řekl, že to přesně
    souvisí s tím, co tady říkal
  • 00:08:15 Vít Smetana, protože ti lidé
    měli v sobě mentalitní zkušenost
  • 00:08:20 z té právě prožité 1. světové války
    a oni nechtěli,
  • 00:08:24 aby se znovu ty hrůzy zopakovaly,
    protože víceméně nás, české země,
  • 00:08:28 válka nezasáhla
    v té brutální podobě,
  • 00:08:31 ale ve Francii samozřejmě
    byla vybombardovaná města,
  • 00:08:35 tam se tvrdě bojovalo,
    takže pro ně ten zážitek
  • 00:08:38 byl opravdu mnohem více
    traumatičtější a ty miliony mrtvých
  • 00:08:42 pořád byly v jejich hlavách.
  • 00:08:44 To byl ten důvod,
    proč si přáli mír za každou cenu.
  • 00:08:49 A co politická opozice?
  • 00:08:52 Traduje se ta známá volba
    Velké Británie,
  • 00:08:56 jakou měla před sebou.
  • 00:08:59 Ano, ono už když ty nadšené davy
    vítaly Chamberleina,
  • 00:09:04 tak jsou zaznamenány výkřiky
    jednotlivců, solitérů,
  • 00:09:08 kteří vykřikovali, co je to za mír,
    na jak dlouho vydrží.
  • 00:09:14 Je to zase zaznamenané v řadě
    deníků a záznamů.
  • 00:09:17 A pochopitelně malá část opozice,
    početně malá,
  • 00:09:22 ale složená ze skutečně výrazných
    politických osobností,
  • 00:09:29 se proti výsledku mnichovské
    konference vymezila velmi kriticky
  • 00:09:35 hned v té debatě,
    která následovala v Británii,
  • 00:09:40 tedy v následujících dnech října,
    od 1. do 5. října,
  • 00:09:46 kde nejzajímavější byl výrok
    Winstona Churchilla,
  • 00:09:50 z nějž si dovolím ocitovat
    první větu:
  • 00:09:56 "Utrpěli jsme totální,
    ničím nezmenšenou porážku."
  • 00:10:02 A během doby, která se může měřit
    na roky, ale možná se bude měřit
  • 00:10:09 jenom na měsíce,
    bude Československo pohlceno
  • 00:10:14 do německé diktatury.
  • 00:10:17 Samozřejmě potom to jemu a těm,
    kteří s tím souhlasili,
  • 00:10:24 umožnilo získat velkou reputaci,
    když se jejich prorocká slova
  • 00:10:31 potvrdila v březnu 1939.
  • 00:10:34 Také se mu připisovalo to:
    "Volili jsme mezi válkou a hanbou,
  • 00:10:40 zvolili jsme hanbu
    a budeme mít válku."
  • 00:10:42 Existovala ještě možnost řešit
    menšinový problém jednáním
  • 00:10:47 mezi československou vládou
    a zástupci německé menšiny.
  • 00:10:52 Československá vláda postupně
    přišla s několika variantami,
  • 00:10:56 jak řešit menšinovou otázku,
    a to jak v podobě
  • 00:11:01 tzv. národnostního statutu,
    kde hodlala přiznat více práv
  • 00:11:07 menšinám, a ten návrh byl
    dalekosáhlý a liberální.
  • 00:11:13 A určitě by mohl být přivítán,
    pokud by ale přišel v jiné situaci,
  • 00:11:19 než byla ta mezinárodní situace
    československé krize v jarních
  • 00:11:25 a pak i letních měsících roku 1938.
  • 00:11:28 Pak samozřejmě se začala ta otázka
    ještě kombinovat s takovou možností
  • 00:11:35 dát více práv menšinám,
    ale zároveň se tam objevovaly
  • 00:11:40 otázky odstoupení části území
    v takové kombinaci.
  • 00:11:46 K tomu nakonec československá vláda
    byla ochotna přistoupit,
  • 00:11:51 na určitý kompromis,
    ale rozhodně ne na takové řešení,
  • 00:11:56 které by znamenalo konec existence
    samostatného
  • 00:12:00 československého státu,
    jak se vlastně stalo v Mnichově.
  • 00:12:05 Nás učili ještě ve škole,
    že Sovětský svaz byl ochoten
  • 00:12:08 nám pomoc, je to pravda?
  • 00:12:10 Nebo jak to bylo
    s tou sovětskou pomocí?
  • 00:12:15 Především je otázka toho,
    do jaké míry má význam
  • 00:12:19 tuto otázku řešit, protože co by
    znamenala sovětská pomoc?
  • 00:12:26 V jaké míře by dokázala ovlivnit
    události po Mnichovské dohodě?
  • 00:12:32 Samozřejmě v současnosti nemáme
    k dispozici všechny
  • 00:12:38 relevantní dokumenty
    z ruského archivu,
  • 00:12:42 protože archiv ruského ministerstva
    zahraničních věcí doposud
  • 00:12:48 nezpřístupňuje všechny dokumenty,
    např. telegrafickou korespondenci,
  • 00:12:53 která je pro tyto věci klíčová.
  • 00:12:56 Byly z toho vyňaty
    některé dokumenty,
  • 00:12:59 nicméně v zásadě se dá říci,
    že Sovětský svaz
  • 00:13:03 podle těch dokumentů, které jsou,
    byl nakloněn do určité míry
  • 00:13:08 pomoci Československu.
  • 00:13:11 Druhým faktem ale je, že ta pomoc
    nebyla v praktické rovině řešena.
  • 00:13:17 Tzn. nebyla tady spolupráce
    generálních štábů
  • 00:13:21 Československé a Rudé armády,
    která by dokázala naplňovat,
  • 00:13:27 jak by ta pomoc mohla přijít,
    protože jak známo,
  • 00:13:32 v tehdejší době neexistovala
    přímá hranice mezi Československem
  • 00:13:39 a Sovětským svazem,
    tudíž zde byla otázka přechodu
  • 00:13:44 sovětských jednotek přes polské,
    resp. rumunské území.
  • 00:13:50 Sovětský svaz zůstal stranou,
    několikrát naznačil,
  • 00:13:55 že by byl ochoten splnit
    spojenecké závazky,
  • 00:13:59 ale právě buď vázáno na rozhodnutí
    společnosti národů
  • 00:14:03 nebo na společný československo-
    francouzský-sovětský postup,
  • 00:14:08 k čemuž samozřejmě nedošlo.
  • 00:14:11 A také postup té sovětské
    diplomacie přímo v tom týdnu,
  • 00:14:16 který vedl k Mnichovu,
    je takový poměrně pokrytecký,
  • 00:14:20 protože sovětský vyslanec v Praze
    samozřejmě sice ujistil Beneše
  • 00:14:27 o možnosti splnit závazek,
    zároveň ale vyčkával,
  • 00:14:32 jak se situace vyvine.
  • 00:14:35 A v zásadě to sovětské stanovisko
    nebylo do té doby,
  • 00:14:41 než bylo známo mnichovské
    rozhodnutí, nijak formálně sděleno
  • 00:14:48 nebo využito.
  • 00:14:51 Čili Sovětský svaz mohl tvrdit,
    že byl připraven,
  • 00:14:55 ale my to vlastně nemůžeme
    nijakým způsobem verifikovat,
  • 00:14:59 jak by se ta sovětská diplomacie
    skutečně zachovala.
  • 00:15:03 Co Spojené státy,
    ty se dívaly tehdy na Evropu
  • 00:15:06 jako na vzdálenou cizinu?
  • 00:15:09 Tak tam byla dlouhá tradice
    amerického izolacionismu,
  • 00:15:14 který jako by byl přerušen,
    byl přerušen v letech
  • 00:15:19 1. světové války, ale záhy
    většina americké společnosti
  • 00:15:23 i jejich politická reprezentace
    dospěla k závěru,
  • 00:15:27 že to skutečně nestálo za to
    a že je potřeba se vrátit
  • 00:15:32 k těm fundamentálním myšlenkám
    otců zakladatelů, tj. stranit se
  • 00:15:37 evropských problémů.
  • 00:15:38 Toho byl nucen se držet
    i Franklin Roosevelt
  • 00:15:42 po svém nástupu do úřadu prezidenta
    v roce 1933.
  • 00:15:46 On potom v těch kritických měsících
    roku 1938 tak trochu lavíroval.
  • 00:15:52 Na jednu stranu mu samozřejmě
    expanze diktátorských režimů
  • 00:15:58 nijak sympatická nebyla, naopak,
    on měl i tendence nějakým způsobem
  • 00:16:05 přispět k hledání cesty,
    jak tomu zamezit,
  • 00:16:10 ale bylo to spíše
    v jeho myšlenkách.
  • 00:16:15 Zároveň byl limitován
    těmi republikány a částí demokratů,
  • 00:16:23 kteří opravdu trvali na tom,
    aby se držel
  • 00:16:28 té izolacionistické politiky
    a do evropských problémů
  • 00:16:34 tolik nezasahoval.
  • 00:16:36 Když velvyslanec Bullitt v Paříži
    pronesl cosi v tom smyslu,
  • 00:16:43 že Amerika stojí při Francii,
    což potom bylo interpretováno
  • 00:16:50 jak v míru, tak ve válce,
    tak za to sklidila
  • 00:16:55 Rooseveltova administrativa
    velmi tvrdou kritiku
  • 00:17:00 zase ze strany těch izolacionistů.
  • 00:17:03 A Roosevelt se potom spíše stahuje,
    nicméně jeho tři iniciativy
  • 00:17:08 z té poslední zářijové dekády
    tady jsou.
  • 00:17:12 Nejprve to byla 26. září výzva
    jak k Hitlerovi, tak k Benešovi,
  • 00:17:17 aby řešili ten problém
    smírčí cestou.
  • 00:17:21 Posléze z následujícího dne
    je iniciativa směřovaná
  • 00:17:26 k Mussolinimu,
    která velmi odpovídala tomu,
  • 00:17:30 co si přáli Britové,
    tj. aby Mussolini zprostředkoval
  • 00:17:35 nějaké smírčí jednání.
  • 00:17:37 A 28. září on ještě apeluje
    na Hitlera, opět,
  • 00:17:42 aby bylo vše řešeno formou dohody.
  • 00:17:45 Ovšem nedá se úplně říci,
    že by mu zase konvenovalo řešení,
  • 00:17:51 které potom bylo přijato,
    protože on hovoří o tom,
  • 00:17:54 že by se toho jednání měly účastnit
    všechny zúčastněné strany,
  • 00:17:58 že by to mělo být ve férovém duchu
    atd., což přeci jen nebyl způsob,
  • 00:18:03 jak to pak proběhlo.
  • 00:18:04 Naše administrativa, zejm. potom
    Edvard Beneš od roku 1918,
  • 00:18:08 nás neustále stavěla do role
    jakýchsi miláčků Dohody.
  • 00:18:12 Dokonce se to používalo,
    tento terminus technicus.
  • 00:18:16 Když nás potom snadno tyto země
    takto pustily,
  • 00:18:20 musel to být strašný šok
    pro tyhle lidi,
  • 00:18:23 nebo už si začali uvědomovat,
    že naše postavení už zdaleka
  • 00:18:27 není tak výsadní,
    jak jsme si mysleli?
  • 00:18:30 Určitě šok samozřejmě znamenal
    Mnichov jako takový.
  • 00:18:34 To i ty události,
    které bezprostředně předcházely,
  • 00:18:40 protože už od jednání
    v Berchtesgadenu to bylo něco,
  • 00:18:47 kde se celá záležitost vymkla
    z rukou československému vedení.
  • 00:18:54 Ať už prezidentovi, ať už vládě.
  • 00:18:57 Tedy otázka se přenesla z pole
    československo-německého
  • 00:19:03 na pole mezinárodní,
    do kterého československá vláda
  • 00:19:09 mohla zasahovat už jen omezeně,
    do těch jednání.
  • 00:19:13 Víceméně byla stavěna
    před hotová rozhodnutí,
  • 00:19:18 která měla víceméně
    pouze akceptovat.
  • 00:19:22 Ať se to týká anglo-francouzského
    ultimáta, ať se to pak týká
  • 00:19:26 Mnichovské dohody.
  • 00:19:28 V obou případech šlo o diktát,
    který musela v prvním případě
  • 00:19:33 ještě československá vláda,
    pokusila se to odmítnout
  • 00:19:37 v té první verzi po ultimátu,
    které přišlo od britského
  • 00:19:43 a francouzského vyslance v Praze.
  • 00:19:47 Československá vláda tento
    anglo-francouzský plán přijala.
  • 00:19:53 V případě Mnichovské dohody,
    tam už se vlastně
  • 00:19:57 na její stanovisko ani už nečekalo.
  • 00:19:59 Já si ale myslím, že tu ty signály
    existovaly už minimálně
  • 00:20:07 v tom krizovém roce 1938.
  • 00:20:10 Myslím, že si tyto skutečnosti
    museli uvědomovat někteří politici
  • 00:20:17 ve smyslu, jak se vyvíjely události
    těsně před Mnichovem 1938.
  • 00:20:24 Stačí si vzpomenout na to,
    jakou podporu dokonce dostávala
  • 00:20:29 i Henleinova strana
    z některých britských kruhů.
  • 00:20:33 Nakonec svědčí o tom pak
    i Runcimanova mise v létě 1938,
  • 00:20:37 která víceméně už se staví
    právě na požadavky
  • 00:20:41 Henleinovy strany.
  • 00:20:42 Takže to už jistě byly signály,
    které svědčí o tom,
  • 00:20:46 že minimálně ta britská politika
    má v tomto směru své představy,
  • 00:20:51 které bude prosazovat.
  • 00:20:52 Vy jste se nadychoval.
  • 00:20:55 Já bych řekl, že ne možná tolik
    československá politika
  • 00:20:59 si toho byla vědoma
    jako československá diplomacie.
  • 00:21:04 A zejm. potom naši vyslanci,
    ať už to byl Osuský v Paříži
  • 00:21:08 nebo Jan Masaryk v Londýně
    či Vojtěch Masný v Berlíně.
  • 00:21:13 Zejm. Osuský si, dá se říci,
    asi příliš moc iluzí nedělal.
  • 00:21:17 Alespoň po Mnichovu on to potom
    rád, zejm. ve svém sporu s Benešem
  • 00:21:23 za války zdůrazňoval,
    že on na tyto věci upozorňoval
  • 00:21:28 již dříve.
  • 00:21:29 -A Beneš tedy nenaslouchal?
    -Beneš byl prezident.
  • 00:21:33 Beneš nebyl
    ministr zahraničních věcí.
  • 00:21:36 My jsme zvyklí až možná příliš
    nahlížet na to,
  • 00:21:40 že Beneš byl tou klíčovou
    rozhodující osobností.
  • 00:21:44 On byl, ale přeci jen musíme
    koukat, jak fungoval ten systém.
  • 00:21:50 Čili vyslanci byli především
    zodpovědní ministerstvu.
  • 00:21:55 Čili ministerstvo zahraničí
    nedostatečně akceptovalo
  • 00:22:00 nebo nedostatečně to přenášelo
    do ostatní reprezentace?
  • 00:22:05 Ty signály, které také ministr
    zahraničí a potažmo prezident,
  • 00:22:10 protože dostával samozřejmě
    k dispozici tu korespondenci,
  • 00:22:15 tak oni dostávali signály
    kontradiktorické.
  • 00:22:19 To, co pocházelo od Jana Masaryka
    zejména, z Londýna,
  • 00:22:24 do toho se odrážela taková jeho
    vrtkavá a velmi nejistá povaha
  • 00:22:29 a jeho aktuální nálady
    a psychické stavy.
  • 00:22:34 Je třeba říci, že on v několika
    telegramech živil
  • 00:22:39 v prezidentu Benešovi takovou tu
    naději, že Chamberleinův kabinet
  • 00:22:45 bude vystřídán jinou vládou,
    která bude hájit britské
  • 00:22:49 a potažmo i československé zájmy
    ve smyslu ze strategického hlediska
  • 00:22:55 výhodné pro obě země,
    což ta opozice,
  • 00:22:58 jakkoli se tam vůči Chamberleinovi
    začala profilovat,
  • 00:23:02 tak rozhodně nebyla tak silná,
    aby dokázala Chamberleina svrhnout.
  • 00:23:07 A ještě bych si dovolil říci
    jednu kritickou zmínku,
  • 00:23:11 že přeci jen ta československá
    pozice v září 1938
  • 00:23:15 byla trochu oslabena i tím,
    že několikrát prezident Beneš
  • 00:23:21 signalizoval vůli k nějakým
    teritoriálním změnám a ústupkům.
  • 00:23:27 Ať už to bylo v rozhovoru
    s britskými žurnalisty,
  • 00:23:32 asi dvakrát, ale co bylo
    nejpodstatnější, tak to bylo
  • 00:23:37 vyslání té mise
    Ing. Jaromíra Nečase,
  • 00:23:40 který 16. a 17. září hovořil
    v Paříži a v Londýně
  • 00:23:44 s francouzskými a britskými
    představiteli.
  • 00:23:48 A v podstatě tam bylo
    signalizováno, že ty výběžky,
  • 00:23:53 že jsme připraveni těch oblastí
    před pevnostmi,
  • 00:23:56 nebo z našeho pohledu za pevnostmi,
    že jsme některých těch oblastí
  • 00:24:01 s naprostou většinou německého
    obyvatelstva připraveni se vzdát.
  • 00:24:06 A v tom okamžiku,
    jestliže západní mocnosti hledají
  • 00:24:10 kompromisní řešení jakkoli
    na československý úkor,
  • 00:24:13 tak v tu chvíli z pohledu
    těch velmocí už jsou to
  • 00:24:16 jen modality, ano,
    oni jsou připraveni se vzdát
  • 00:24:19 části svého území,
    tak se jen domluvme na tom,
  • 00:24:22 jak bude ta část toho území velká.
  • 00:24:25 Do jakého postavení jsme se dostali
    tedy po tom Mnichovu,
  • 00:24:29 jak ta republika měla
    najednou mezinárodní statut,
  • 00:24:33 jak si stála prestižně?
  • 00:24:34 Jak si může stát prestižně stát,
    který bez boje přijde
  • 00:24:39 o část svého území,
    který ztratí svou obranyschopnost,
  • 00:24:43 protože co si budeme říkat,
    nikoli to,
  • 00:24:47 co bylo rozhodnuto v Mnichově,
    ale to, co bylo po Mnichově
  • 00:24:51 rozhodnuto v Berlíně,
    zmrzačilo 2. republiku.
  • 00:24:55 V Mnichově byla vyznačena
    čtyři pásma, která měla být
  • 00:25:00 odtržena a připojena k Německu,
    tzv. 5. pásmo mělo být stanoveno
  • 00:25:05 na konferenci velvyslanců,
    která měla být v Berlíně.
  • 00:25:09 A na této konferenci došlo
    k tomu definitivnímu zmrzačení
  • 00:25:14 československého státu,
    protože ztratil veškerou
  • 00:25:18 svou obranyschopnost.
  • 00:25:21 Ty hranice byly vedeny nikoli
    už národnostními hledisky,
  • 00:25:25 ale těmi hledisky,
    že Hitler potřeboval najít
  • 00:25:30 nejvýraznější možnosti pro to,
    aby zlikvidoval československý stát.
  • 00:25:36 Tzn. z toho se odvíjela i politika
    2. republiky.
  • 00:25:42 To nebyla politika suverénního
    státu, to byla politika
  • 00:25:47 záchrany státu ve vztahu
    k mocnému západnímu sousedovi.
  • 00:25:53 Já bych dokonce řekl,
    že tu nastal problém,
  • 00:25:57 že celé mezinárodní postavení
    bylo oslabováno
  • 00:26:00 i těmi vnitřními procesy,
    které se po Mnichovu
  • 00:26:04 daly jasně do pohybu.
  • 00:26:06 Sice se na jednu stranu říkalo
    "malá, ale naše",
  • 00:26:10 myšleno tedy na upevnění
    národní jednoty ve 2. republice,
  • 00:26:15 ale současně velmi dlouhou dobu,
    podzim 1938, se tu hledá
  • 00:26:20 viník mnichovské katastrofy,
    ukazuje se právě
  • 00:26:24 na systém 1. republiky.
  • 00:26:26 Zároveň se tu začínají objevovat
    lidé, kteří říkají:
  • 00:26:31 "My už jsme to říkali dávno."
  • 00:26:33 -To je takový český neduh.
    -Ano, přesně.
  • 00:26:36 Ale to je přesně ta situace,
    která pak oslabuje
  • 00:26:39 i to postavení navenek,
    to bylo zcela jasné.
  • 00:26:43 Tady se začaly objevovat hlasy,
    které volaly,
  • 00:26:47 měli jsme se s Německem
    daleko dřív usmířit
  • 00:26:51 a snažit se o to,
    abychom s Německem vyšli,
  • 00:26:54 nedráždit ho tím,
    že budeme mít tady pakt
  • 00:26:57 se Sovětským svazem atd.
  • 00:26:59 Nebylo trošku žinantní Francii,
    Británii samozřejmě také,
  • 00:27:03 že de facto tyto hranice
    spoluvytvářely nebo dokonce
  • 00:27:07 rozhodujícím způsobem
    spoluvytvářely
  • 00:27:11 při Versailleské smlouvě a při
    vzniku samostatného Československa?
  • 00:27:17 Velmi riskantní hranici
    nebo choulostivý stát.
  • 00:27:22 A pak se na to najednou odvolaly,
    že je to špatně, a cukly od toho?
  • 00:27:28 Nebylo jim to skutečně
    trošičku trapné?
  • 00:27:32 Já bych neřekl, protože v tom roce
    1918 tady byla jiná situace v tom,
  • 00:27:38 že Německo bylo zdánlivě
    na kolenou, takže pro obě země,
  • 00:27:44 pro Francii i pro Velkou Británii
    víceméně Versailleská dohoda
  • 00:27:50 bylo řešení, které reagovalo
    na momentální situaci Německa.
  • 00:27:58 A ještě více to pokořilo Německo.
  • 00:28:00 Samozřejmě, tam byl problém,
    který reflektovala pak
  • 00:28:05 britská politika,
    to byla otázka menšin.
  • 00:28:09 Proto tak např. už během 2. světové
    války nakonec Velká Británie
  • 00:28:14 se kloní k té myšlence transferu,
    protože tady viděli
  • 00:28:19 ten rizikový potenciál právě
    v těch menšinách,
  • 00:28:23 které byly v jednotlivých státech
    v té nově narýsované mapě Evropy.
  • 00:28:28 To byl nakonec problém,
    který britská politika považovala
  • 00:28:32 za hlavní spouštěcí mechanismus
    všech těch problémů,
  • 00:28:36 které pak ústí i do Mnichova.
  • 00:28:38 Do jaké situace se dostala
    naše politická reprezentace,
  • 00:28:42 která do značné části emigrovala
    po Mnichovu?
  • 00:28:46 Jaké tam měla postavení?
  • 00:28:48 V pozici soukromých osob.
  • 00:28:50 Ať už se to týkalo Beneše,
    Jana Masaryka či dalších politiků,
  • 00:28:56 kteří postupně po Mnichovu
    odcházeli do exilu.
  • 00:29:00 Zaprvé to byli lidé,
    kteří byli velmi pozorně sledováni.
  • 00:29:04 Byli sledováni samozřejmě
    z Německa, z Prahy,
  • 00:29:09 do jaké míry narušují
    či nenarušují československé zájmy.
  • 00:29:14 A Beneš se tu musel potýkat s tím,
    že tu nebyl zájem,
  • 00:29:18 aby působil jakkoli publicisticky,
    aby působil přednáškově,
  • 00:29:24 aby ovlivňoval nějak
    politickou scénu
  • 00:29:28 zejm. při tom britském pobytu.
  • 00:29:32 To se netýkalo jen toho období
    po říjnu 1938,
  • 00:29:36 kdy přijíždí do Anglie,
    ale zejm. i po jeho návratu
  • 00:29:41 v úplně jiné situaci, v létě 1939,
    kdy se vrací do Británie
  • 00:29:47 zpátky ze Spojených států.
  • 00:29:49 A kdy se změnil ten postoj k němu
    a k dalším
  • 00:29:52 politickým reprezentantům?
  • 00:29:55 Fakt je ten, že lze archivně
    doložit, že v obou případech
  • 00:30:00 a po obou těch emigracích,
    jak v říjnu 1938,
  • 00:30:05 tak v červenci 1939,
    to byla československá strana,
  • 00:30:10 která přispěchala k Britům
    s ujištěním, že doktor Beneš
  • 00:30:15 nebude vyvíjet žádnou politickou
    činnost, která by ohrožovala
  • 00:30:20 zájmy Británie, takže to byla
    taková ta česká obava,
  • 00:30:25 abychom něco nezpůsobili.
  • 00:30:28 Faktem je, že např. Wenzel Jaksch,
    jeho politické působení v Británii
  • 00:30:34 bylo také sledováno a vnímání
    zpočátku třeba jako problematické,
  • 00:30:40 nicméně s žádným takovým
    prohlášením nepřispěchal
  • 00:30:45 a žádné omezení nenastalo.
  • 00:30:47 Troufám si tvrdit, že v červenci
    a v srpnu 1939 už těžko mohl Beneš,
  • 00:30:54 kdyby hovořil o čemkoli
    a třeba každý den,
  • 00:30:59 tak ho těžko mohl někdo zastavit.
  • 00:31:03 Byla to otázka spíše taktiky
    a faktem je,
  • 00:31:08 že jestliže potom Francouzi
    při formování té československé
  • 00:31:13 politické reprezentace
    na podzim 1939 se snažili
  • 00:31:18 Beneše vyšachovat ze hry,
    tam možná otázka nějaké viny
  • 00:31:22 hrála také určitou úlohu,
    tak Britové se o to nepokusili.
  • 00:31:27 Jakkoli samozřejmě
    ve Foreign Office byli lidé,
  • 00:31:31 kteří ho úplně nemuseli,
    ale zároveň jednoznačné stanovisko
  • 00:31:35 Foreign Office bylo,
    že součástí politické reprezentace,
  • 00:31:39 až se zformuje a urovná své vnitřní
    nesrovnalosti,
  • 00:31:42 a ty tam byly mezi Benešem
    a Hodžou, tak že Beneš musí být
  • 00:31:46 její součástí.
  • 00:31:47 Trvalo to ovšem nějakou dobu,
    než přišlo to její uznání.
  • 00:31:51 Nejprve v podobě národního výboru
    ze strany Británie v prosinci 1939
  • 00:31:56 a potom v podobě prozatímní vlády
    v červenci 1940.
  • 00:32:00 Až po pádu Francie.
  • 00:32:01 -Čili s tím hnula válka.
    -Vývoj války.
  • 00:32:04 Určitě psychologickým zlomem
    je ten 10. květen 1940
  • 00:32:09 a zahájení západního tažení,
    protože to je vlastně šok
  • 00:32:15 a ukazuje se, že skutečně měli
    pravdu ti, kteří říkali,
  • 00:32:19 že tady v Mnichovu
    se Hitler nezastaví.
  • 00:32:22 A právě proto, že už znovu je
    Francie a většina západních států
  • 00:32:27 ve válce, která je už vlastně
    i na jejich území.
  • 00:32:31 A kdy, pánové, se rozhodli ti,
    co Mnichovskou dohodu podepsali,
  • 00:32:36 že svůj podpis vezmou zpátky?
  • 00:32:39 Kdy tedy byla, tím ošklivým slovem,
    oduznána?
  • 00:32:43 Hlavním hybatelem v tomto ohledu
    byl československý zahraniční odboj,
  • 00:32:48 který usiloval od samého počátku
    o likvidaci Mnichovské dohody.
  • 00:32:54 V souvislosti se základním cílem
    zahraničního odboje,
  • 00:32:58 tzn. o obnovu československých
    předmnichovských hranic.
  • 00:33:03 Proto začíná v souvislosti s tím,
    jak je postupně
  • 00:33:07 československé exilové státní
    zřízení, ať už nejprve
  • 00:33:11 národní výbor, prozatímní vláda,
    vláda uznaná v červenci 1941
  • 00:33:17 v plném rozsahu, se snaží
    tuto otázku postupně,
  • 00:33:21 jak sílí postavení československého
    odboje, stále,
  • 00:33:25 řekněme možná i tvrdošíjněji,
    prosazovat zatím u těch,
  • 00:33:30 u kterých to prosazovat šlo,
    tzn. u Velké Británie
  • 00:33:34 a potom také u zástupců
    francouzského odboje,
  • 00:33:38 resp. francouzského národního výboru
    generála Charlese de Gaulla.
  • 00:33:45 Velká Británie nikdy nepřistoupila
    na to, že by sjednala
  • 00:33:50 od samého začátku neplatnou
    mezinárodní smlouvu.
  • 00:33:54 Takové kompromisní řešení
    se narodilo v roce 1940,
  • 00:33:58 když Winston Churchill prohlásil
    30. září 1940,
  • 00:34:02 že Mnichovská dohoda sice platně
    vznikla, ale byla porušena
  • 00:34:07 Hitlerovým postupem po 15. březnu
    a že ji tedy Hitler,
  • 00:34:12 jeho slovy, roztrhal
    a od té doby se jí Velká Británie
  • 00:34:16 necítí být vázána.
  • 00:34:18 A pak začala ta jednání o obnově
    Československa,
  • 00:34:22 popř. o obnově Československa
    v předmnichovských hranicích.
  • 00:34:26 Určitě svou roli hraje i to,
    co bylo několikrát zmiňováno,
  • 00:34:31 a to je samozřejmě ten velký čin
    českých hrdinů,
  • 00:34:36 to je zavraždění Heydricha.
  • 00:34:38 -No, zavraždění, to je zkreslené.
    -Atentát na Heydricha.
  • 00:34:42 Likvidace Heydricha.
  • 00:34:44 Ale právě že důsledky
    na tu britskou pozici
  • 00:34:48 to až takové nemá.
  • 00:34:49 Ono to Churchillovo prohlášení
    ze září 1940 bylo velmi výstižné,
  • 00:34:54 ale Beneš pochopitelně chtěl více,
    žádal o to.
  • 00:34:58 A jeho velký spojenec na britské
    straně, Robert Bruce Lockhart,
  • 00:35:03 který byl zmocněn udržovat kontakt
    s československou exilovou
  • 00:35:08 reprezentací, posléze prozatímní
    vládou, tak na to upozorňoval
  • 00:35:13 britský Foreign Office,
    že on se neustále obává
  • 00:35:17 o ty hranice,
    jestli budou vráceny zpět nebo ne,
  • 00:35:21 že je to jeho základní snaha,
    a hlavně se bojí,
  • 00:35:25 aby skutečně ty Sudety,
    řekněme to v uvozovkách,
  • 00:35:28 aby nebyly po válce odděleny
    od Československa.
  • 00:35:31 A tak v reakci na to ještě
    v říjnu 1940 je to
  • 00:35:35 Churchillovo prohlášení
    ještě doplněno výměnou
  • 00:35:40 takových vyjádření ze strany
    Foreign Office,
  • 00:35:45 ve kterých je řečeno,
    že se to netýká
  • 00:35:49 žádných hranic včetně,
    tzn. to vyhýbavé
  • 00:35:53 britské stanovisko, žádných hranic
    včetně těch pomnichovských,
  • 00:35:59 tzn. že se Británie
    k ničemu nezavazuje.
  • 00:36:02 Potom v roce 1942, shodou okolností
    poté, co parašutisté provedli
  • 00:36:08 úspěšný atentát na Heydricha,
    tak toho 5. srpna 1942 je řečeno,
  • 00:36:15 že Britové nebudou při rozhodování
    o poválečných hranicích
  • 00:36:22 ovlivněni ničím,
    co se stalo v roce 1938.
  • 00:36:27 Ale to je jen logicky dovedeno
    do důsledku to,
  • 00:36:31 co bylo řečeno už v roce 1940.
  • 00:36:34 A faktem je, že po celý rok 1942
    od ledna Beneš zahajuje
  • 00:36:40 tu svou třetí velkou kampaň,
    a tady jde o to,
  • 00:36:45 aby Československu byly přiklepnuty
    zpět ty předmnichovské hranice.
  • 00:36:51 A v podstatě to nikam nevede.
  • 00:36:54 A Britové dospívají k tomuto
    stanovisku, k této formulaci,
  • 00:36:58 kterou jsem teď zmínil,
    ještě před tím,
  • 00:37:01 než je proveden atentát
    na Heydricha.
  • 00:37:04 A pak je zajímavé sledovat
    ty následující debaty,
  • 00:37:08 ono se tam objeví, ano, bylo by
    dobré to veřejně říci
  • 00:37:14 i vzhledem k tomu,
    co se stalo v Praze,
  • 00:37:18 k těm následujícím represáliím,
    Lidice, Ležáky,
  • 00:37:22 bylo by dobré to veřejně říci,
    ale neřekne se ani o slovo více,
  • 00:37:27 než co bylo domluveno už před tím,
    než ten atentát byl proveden.
  • 00:37:32 Čili oni to do toho hezky zabalili,
    ale nezměnili postoj.
  • 00:37:35 Takhle, oni ten atentát využili
    dodatečně, když Eden potřeboval
  • 00:37:40 v britské sněmovně odůvodnit
    to britské prohlášení
  • 00:37:44 z 5. srpna 1942,
    tak si vzal na pomoc atentát.
  • 00:37:49 Ale upozorňuje na ty represe,
    ale je to politický prostředek,
  • 00:37:55 není to důsledek toho atentátu.
  • 00:37:59 Ale řekl bych, že důsledkem
    atentátu je rozhodně oslabení
  • 00:38:04 pozice Wenzela Jaksche
    jako mluvčího demokratických Němců,
  • 00:38:09 který tam tvořil určitý, řekl bych,
    "korektiv" vůči představám Beneše
  • 00:38:15 po roce 1942, po atentátu,
    ke kterému se nezachoval
  • 00:38:19 zrovna politicky prozíravě
    Wenzel Jaksch, tak si myslím,
  • 00:38:23 že jeho role právě v Británii
    končí.
  • 00:38:27 A Francouzi to zneplatnili,
    Mnichov?
  • 00:38:31 Francouzi se k tomu, dá se říci,
    postavili čelem.
  • 00:38:36 Po určitých počátečních diskusích
    nad formulací nakonec oduznali
  • 00:38:41 Mnichovskou dohodu
    od samého počátku.
  • 00:38:44 A potvrdili to výměnou dopisu
    mezi monsignorem Janem Šrámkem,
  • 00:38:49 předsedou československé
    exilové vlády,
  • 00:38:52 a generálem Charlesem de Gaullem,
    předsedou francouzského výboru.
  • 00:38:56 Tato výměna byla potom ještě jednou
    potvrzena v deklaraci,
  • 00:39:00 která byla podepsána v srpnu 1944,
    a opětovně potvrdili
  • 00:39:04 toto oduznání Mnichova
    od samého počátku
  • 00:39:08 ještě v 60. letech.
  • 00:39:10 Já bych to jen okomentoval tím,
    jak to tehdy komentoval
  • 00:39:15 Foreign Office, protože jak říkal
    kolega Němeček,
  • 00:39:20 francouzský národní výbor,
    nikoli francouzská vláda,
  • 00:39:25 takže stálý státní podtajemník,
    de facto číslo 2
  • 00:39:29 hned po ministru zahraničí
    Anthonym Edenovi
  • 00:39:33 to označil za šaškárnu,
    jestliže neuznaný národní výbor
  • 00:39:38 prohlašuje něco na téma platnosti
    či neplatnosti mezinárodní smlouvy.
  • 00:39:45 Ale nijak proti tomu nevystoupili,
    to je takový interní přípodotek,
  • 00:39:50 kteréžto přípodotky ve Foreign
    Officu jsou zaznamenány,
  • 00:39:55 můžeme si jich číst dlouhé seznamy,
    a jsou někdy velmi pikantní
  • 00:40:01 a je zajímavé to číst,
    ale ještě bych k tomu řekl,
  • 00:40:05 že ta britská pozice vůči Mnichovu
    se tady střetávala
  • 00:40:10 s tou československou.
  • 00:40:13 Československou snahou
    bylo dosáhnout oduznání Mnichova
  • 00:40:18 od samého počátku.
  • 00:40:20 A v podstatě Beneš tady nabízel
    možnost opřít se o tu teorii
  • 00:40:25 právní kontinuity 1. československé
    republiky, tj. že cokoli se stalo
  • 00:40:31 od půlky září 1938 dále,
    tak k tomu došlo buď silou
  • 00:40:35 a nebo pod hrozbou síly,
    a tudíž je to neplatné.
  • 00:40:39 Ale Britové se na to dívali
    úplně jinak.
  • 00:40:43 Dívali se na to tak, že Mnichovská
    dohoda byla podepsána vládou
  • 00:40:49 Jeho veličenstva, a jakkoli
    Churchill od počátku
  • 00:40:54 tu dohodu kritizoval,
    tak ani on nebyl ochoten říci,
  • 00:40:59 že podpis jeho předchůdce
    pod mezinárodní smlouvou
  • 00:41:03 byl od samého počátku neplatný.
  • 00:41:05 Ten britský tradicionalismus.
  • 00:41:07 To je vůbec mimo možnosti uvažování
    britské politiky.
  • 00:41:11 Takže ta kontinuita
    1. československé republiky
  • 00:41:15 se tady střetávala s kontinuitou
    britské zahraniční politiky,
  • 00:41:19 a ta převážila.
  • 00:41:21 Já bych ještě dodal
    k těm Francouzům,
  • 00:41:24 ono sice ano, tehdy to byl
    francouzský národní výbor,
  • 00:41:28 nějaký francouzský národní výbor,
    který existoval
  • 00:41:32 jen z milosti spojenců,
    jenže když se podíváme
  • 00:41:35 na ten další vývoj, přichází
    vylodění spojenců v Normandii,
  • 00:41:40 ustavení francouzské prozatímní
    vlády na francouzské půdě
  • 00:41:43 v čele s generálem
    Charlesem de Gaullem
  • 00:41:46 a tato prozatímní francouzská vláda
    je mezi prvními uznána
  • 00:41:50 právě československou vládou,
    právě proti odporu Britů.
  • 00:41:54 A vzápětí už tato, řekněme legální
    francouzská vláda
  • 00:41:58 vydává deklaraci, ve které potvrzuje
    ono prohlášení ze září roku 1942.
  • 00:42:04 Čili tady už mohli Britové
    tak trošku jenom zaskřípat zuby.
  • 00:42:10 On se dokonce k Mnichovské dohodě
    postavil norimberský soud,
  • 00:42:14 pokud vím.
  • 00:42:15 Mnichovská dohoda byla samozřejmě
    vzata jako jedno z prvních
  • 00:42:20 exemplárních porušení
    mezinárodních pravidel,
  • 00:42:23 resp. celá věc byla řešena
    na půdě nově vzniklé
  • 00:42:28 Organizace spojených národů,
    kde československý zástupce,
  • 00:42:34 jímž byl Ivan Krno,
    bylo jednou z důležitých premis,
  • 00:42:40 že Mnichov je potřeba zaznamenat
    jako věc, která musí být
  • 00:42:47 i pro futuro, do budoucna chápána
    jako naprosto flagrantní porušení
  • 00:42:53 mezinárodních pravidel
    a konec konců i statutu
  • 00:42:57 společnosti předválečných národů,
    a že něco podobného
  • 00:43:02 se nesmí opakovat.
  • 00:43:04 Itálie se vyjádřila v září 1944,
    samozřejmě až po svržení
  • 00:43:09 Mussoliniho.
  • 00:43:11 A ten italský postoj je velmi
    zajímavý, protože Itálie
  • 00:43:15 v takovém prohlášení, které zaslala
    československé exilové vládě,
  • 00:43:20 prohlásila také, že je Mnichovská
    dohoda neplatná od samého začátku,
  • 00:43:26 ale přidala k tomu to,
    že neplatnou je
  • 00:43:29 i vídeňská arbitráž,
    kterou Československo odstoupilo
  • 00:43:33 pohraniční území ve prospěch
    Maďarska.
  • 00:43:36 Čili ten italský postoj zahrnoval
    i ty následné akty.
  • 00:43:39 A zbýval z těch signatářů
    ještě postoj Německa.
  • 00:43:43 A ten německý postoj,
    samozřejmě za 2. světové války
  • 00:43:49 bylo jasné, že není možné otevírat
    takovouto otázku německého pohledu,
  • 00:43:57 Německo bylo státem,
    se kterým spojenci válčili.
  • 00:44:03 Ale zdálo se, že by se bylo možné
    touto otázkou zabývat
  • 00:44:08 při mírové konferenci.
  • 00:44:10 Popř. se Československo snažilo,
    aby takovýto postoj byl zahrnut
  • 00:44:17 i do podmínek příměří s Německem,
    popř. kapitulace s Německem.
  • 00:44:23 To se nepodařilo, takže ten německý
    postoj nebyl vyjádřen,
  • 00:44:28 bylo těžké dosáhnout nějaké právě
    té dohody,
  • 00:44:33 když nebyla ani uzavřena
    mírová smlouva s Německem.
  • 00:44:38 Proto se ten problém přesunul
    až do roku 1948,
  • 00:44:43 kdy už ale byly dva německé státy
    a postoj NDR se lišil
  • 00:44:48 od postoje Spolkové republiky
    Německo, a ta jednání pak byla
  • 00:44:55 velmi složitá a vrcholila
    teprve v 70. letech
  • 00:44:58 v úplně jiné konstelaci
    a politické situaci,
  • 00:45:02 kdy se Spolková republika Německo
    vyjádřila k této otázce
  • 00:45:06 v tzv. Pražské smlouvě,
    která byla sjednána v roce 1973.
  • 00:45:10 Tam byl sjednán určitý kompromis
    mezi československým
  • 00:45:14 a německým pohledem na platnost
    Mnichovské dohody.
  • 00:45:17 Československá vláda po celou tu
    dobu, a v tom je dramatičnost
  • 00:45:23 toho příběhu, chtěla zneplatnění
    dohody od samého počátku.
  • 00:45:29 Ale tento krok by logicky znamenal
    přerušení právní kontinuity
  • 00:45:35 pro sudetské Němce do toho období
    15. března 1939.
  • 00:45:41 Na to právě po celou tu dobu
    politických diskusí na toto téma
  • 00:45:47 nechtěla západoněmecká vláda
    přistoupit.
  • 00:45:51 A nakonec je paradoxní,
    že československá vláda
  • 00:45:55 přistupuje právě k té variantě,
    že je zneplatněna tím,
  • 00:46:01 že Hitler tuto smlouvu roztrhal
    15. březnem 1939
  • 00:46:06 pod tlakem ze strany Sovětského
    svazu, protože musíme vidět
  • 00:46:12 tyto události v celém komplexu
    vývoje mezinárodní politiky
  • 00:46:18 na přelomu 60. a 70. let,
    v době vlády kancléře W. Brandta,
  • 00:46:25 kdy jsou uzavřeny všechny
    ty smlouvy další,
  • 00:46:30 se Sovětským svazem, s Polskem,
    s NDR, a pak nakonec,
  • 00:46:36 v roce 1973,
    také s Československem.
  • 00:46:40 A touto smlouvou je tedy uznána
    nulita Mnichovské dohody
  • 00:46:45 a současně je navázán diplomatický
    vztah mezi oběma státy.
  • 00:46:49 A tím se jakoby uzavírá válečná
    kapitola,
  • 00:46:53 válečná minulost v Evropě,
    definitivně, a otevírá se cesta
  • 00:46:57 k té helsinské mírové konferenci.
  • 00:47:01 Sovětský svaz ten Mnichov častokrát
    využívá jako příklad
  • 00:47:06 imperialistických smluv
    vůči malým třetím státům.
  • 00:47:11 A podobně je to taková sovětská
    strategie ve vztahu k Mnichovu,
  • 00:47:16 kterou vidíme po roce 1945, 1948
    velmi často, takovéto argumenty.
  • 00:47:22 A právě s tím, že Sovětský svaz
    byl připraven pomoci,
  • 00:47:27 a my to nemůžeme zpochybnit
    v tom smyslu,
  • 00:47:31 že ta situace nenastala
    a Sovětský svaz pak mohl
  • 00:47:36 spolu s těmi československými
    komunisty právě tuto otázku
  • 00:47:41 používat jako velmi účinnou
    propagandistickou kartu
  • 00:47:45 právě oproti zradě Západu apod.
  • 00:47:48 Čili tady se pak ten Mnichov
    dostává do úplně jiných
  • 00:47:53 souvislostí, kde se vytrácí to,
    o co vlastně v tom Mnichově šlo
  • 00:47:58 v té konkrétní situaci
    v roce 1938.
  • 00:48:01 Navíc je zřejmé, že Sovětský svaz
    by se eventuálně
  • 00:48:05 i nějaké mezinárodní konference
    o řešení československého problému
  • 00:48:11 rád účastnil, ale nebyl přizván
    právě do té mezinárodní konstelace
  • 00:48:16 řešení otázek
    na velmocenské úrovni.
  • 00:48:19 A my jsme ani nevěděli,
    jak se mohl Stalin zachovat
  • 00:48:23 právě při tom, pokud by byl
    Sovětský svaz přizván.
  • 00:48:27 Můžeme jen spekulovat,
    že by mohl více hájit
  • 00:48:30 některé z československých zájmů,
    ale znovu, je to jen spekulace.
  • 00:48:35 A spíše bych tu chtěl upozornit
    na to, že pro Sovětský svaz
  • 00:48:39 se ta otázka pak stávala především
    tou propagandistickou zbraní
  • 00:48:43 a velmi výraznou kartou,
    s kterou hrál.
  • 00:48:46 A do značné míry ruská politika
    a diplomacie s ní hraje
  • 00:48:50 až do dnešních dnů.
  • 00:48:51 Říká se, že jsme se vrátili
    do předmnichovských hranic,
  • 00:48:55 což je historická nepravda.
  • 00:48:58 Otázka je,
    v které době o tom hovoříme.
  • 00:49:01 Pokud hovoříme o květnu 1945,
    de iure jsme se vrátili
  • 00:49:05 k předmnichovským hranicím.
  • 00:49:07 Ale tehdy už bylo domluveno
    odstoupení té Podkarpatské Rusi.
  • 00:49:11 Ještě to nebylo schváleno,
    to je pravda.
  • 00:49:14 Dohoda byla podepsána
    29. června 1945, ano.
  • 00:49:17 De facto už to bylo.
  • 00:49:19 Domluveno na jednáních v Moskvě
    v březnu 1945
  • 00:49:23 mezi Molotovem a Stalinem.
  • 00:49:26 Otázka toho,
    jestli se Československo obnoví
  • 00:49:30 v těch předmnichovských hranicích,
    je velký problém
  • 00:49:35 související s celou tou dobou
    a jednáními za 2. světové války.
  • 00:49:40 A tady je samozřejmě zajímavé to,
    že československá diplomacie
  • 00:49:44 se vždy snažila prosadit
    obnovení Československa
  • 00:49:48 v předmnichovských hranicích
    jako svůj hlavní cíl.
  • 00:49:51 A ztráta Podkarpatské Rusi
    je významnou ranou
  • 00:49:54 právě i této teorii
    kontinuity státu.
  • 00:49:57 A měla být i určitým varováním
    pro poválečný vývoj.
  • 00:50:01 Na druhou stranu je tu ale možné
    vidět i postoj,
  • 00:50:05 že to území Podkarpatské Rusi
    bylo určitou cenou
  • 00:50:09 za obnovu těch zbylých
    československých hranic.
  • 00:50:15 A tak to asi ta
    československá společnost
  • 00:50:19 a tehdejší politická elita
    interpretovaly a přijaly,
  • 00:50:25 toto řešení.
  • 00:50:27 Ale jinak je tato otázka
    velmi důležitá právě proto,
  • 00:50:32 že nebyl prosazen celý ten cíl
    obnovy Československa
  • 00:50:36 v předmnichovských hranicích.
  • 00:50:39 Tak, pánové, čas nám vypršel,
    já vám moc děkuji za to,
  • 00:50:44 že jste přišli, bylo to velmi
    zajímavé a doufám,
  • 00:50:48 že už nikdy v historii
    se nebudeme muset bavit
  • 00:50:52 o tak potupné a smutné záležitosti,
    jako byla Mnichovská dohoda.
  • 00:50:57 Děkuji vám moc, na shledanou.
  • 00:50:58 A vám divákům také na shledanou,
    příště u Historie.cs.
  • 00:51:03 Skryté titulky: Tomáš Seidl
    Česká televize, 2013

Související