iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
22. 10. 2009
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

16 hlasů
34912
zhlédnutí

Děti našich rodičů aneb Jak se kalifornský surfař naučil mít rád Československo

Rodina československého ministra Ladislava Feierabenda na cestě od 1. republiky do Evropské unie

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Děti našich rodičů aneb Jak se kalifornský surfař naučil mít rád

  • 00:00:00 .
  • 00:00:24 Dobrý den.
  • 00:00:28 SYN TOM MLUVÍ ANGLICKY:
  • 00:00:41 Pojď sem, Brite!
    Brite, ke mně!
  • 00:02:17 Není, jak známo,
    identity bez kontinuity.
  • 00:02:21 Chceme-li být dobře sami sebou,
    musíme mít určitý názor i na to,
  • 00:02:26 čím jsme byli,
    anebo o tom aspoň něco vědět.
  • 00:02:36 Doktor Ladislav Feierabend,
    in memoriam.
  • 00:02:41 Vyznamenání přebírá
    paní Hana Ludikarová.
  • 00:02:46 HRAJE HYMNA
  • 00:04:35 Symbolicky.
  • 00:04:39 Ej, a je tam.
  • 00:06:35 Byl konec srpna 1938, časně ráno.
    Probudilo mne troubení na poplach.
  • 00:06:42 Na Velešínském náměstí hlásil
    hasič: Jde velká voda
  • 00:06:48 a za hodinu bude tady.
    Nad prameny Malše byla v noci
  • 00:06:53 průtrž mračen.
    Děti spaly klidně dál,
  • 00:06:57 ale žena a já
    jsme se rychle ustrojili,
  • 00:07:00 abychom včas vyklidili
    věci z naší boudy.
  • 00:07:03 Prosím vás,
    dostaneme se tady k vodě?
  • 00:07:05 No.
    Jo? A kudy se...
  • 00:07:07 Tady kolem toho plotu.
    Kolem toho plotu?
  • 00:07:09 Jo, tam vede chodníček
    a ten vede ke schodům.
  • 00:07:12 Pak už jdete po schodech rovně dolů
    nebo po cestičce pořád rovně.
  • 00:07:16 Dá se tam koupat?
    No, koupe se tu, ale nesmí se.
  • 00:07:21 Tolerují to.
    Teď bychom vás měli strčit,
  • 00:07:24 protože jsme vás přerušili.
    To nemusíte.
  • 00:07:28 Chudák syn.
  • 00:07:35 Z okraje planiny za městečkem
    jsme viděli,
  • 00:07:38 že řeka má plné řečiště.
    A když jsme sestoupili do údolí,
  • 00:07:42 byla voda už venku z břehů.
    Malše se přelévala mocným proudem
  • 00:07:48 přes splav nad mlýnem U Kolínů
    a propust byla sotva k rozeznání.
  • 00:07:55 Naše bouda stála pár kroků
    nad splavem,
  • 00:07:59 na paloučku svažujícím se k řece.
    Anička vstoupila ještě suchou nohou
  • 00:08:06 do boudy a oknem mně podala
    koupací věci, knihy a hračky.
  • 00:08:11 Když opouštěla boudu,
    už se brodila vodou nad kolena.
  • 00:08:17 Tak rychle řeka stoupala.
    Usměvavé zelené údolí změnilo tvář.
  • 00:11:05 Zatajil se nám dech.
    Bouda se přehoupla přes splav,
  • 00:11:09 narazila na pilíř lávky,
    roztrhla se
  • 00:11:14 a její trosky unášela Malše.
    Je to zlověstné znamení?
  • 00:11:20 Je to varovný prst prozřetelnosti?
  • 00:11:24 Změní se náš život tak rychle,
    jako se změnilo klidné údolí Malše?
  • 00:11:33 Zamyšlení jsme nesli domů,
    co jsme zachránili z boudy.
  • 00:12:25 Je tady zahrádka ještě za tím?
    Je tam, ale je neudržovaná.
  • 00:12:31 Mohli bychom se tam podívat?
    Můžete, to jenom projdete chodbou.
  • 00:12:35 Nikdo nás tam nevyhodí?
  • 00:12:37 Ne, ne, on tu stejně pan vedoucí
    není, ale jinak vás nevyhodí.
  • 00:12:41 Děkujeme mockrát.
    Prosím.
  • 00:12:45 Já jsem Ludikarová. Těší mě.
    Doležel, jméno mé.
  • 00:12:52 My jsme tady strávili
    naše dětství a mládí,... tady vedle.
  • 00:12:56 Dědeček tady byl doktor a...
    Ještě před doktorem Tuterem?
  • 00:13:03 Ano, Hartman.
    A máte něco společného
  • 00:13:06 s panem doktorem Feierabendem?
    To byl nějaký politik
  • 00:13:10 v 1. republice.
    To je náš otec.
  • 00:13:12 Dokonce. Já si pamatuji,
    že to byl politik.
  • 00:13:18 To máte velkou čest.
  • 00:13:27 Do Velešína jsem přijel z Prahy
    přes podbořanský okres,
  • 00:13:34 kde jsme v obci Německé Hořovice
    vlastnili statek Šmikousy.
  • 00:13:38 Odvedl jsem domů ženinu matku,
  • 00:13:41 která tam dozírala
    při česání chmele.
  • 00:17:04 Dobrý den.
    Dobrý den.
  • 00:17:08 Německé Hořovice ležely
    na jazykové hranici
  • 00:17:12 západních Čech.
    Byly většinou německé.
  • 00:17:16 Matinka vypravovala,
    že štvaní henleinovců
  • 00:17:20 proti republice se stupňuje
    a že skoro všichni Němci
  • 00:17:24 jsou nakaženi nacismem.
    U nás na statku
  • 00:17:28 v Německých Hořovicích je prý klid
    na povrchu díky vojenské posádce,
  • 00:17:35 kterou jsme dostali do vesnice.
    Pod povrchem to však vře.
  • 00:17:53 Ivo a Tomy Feierabend.
  • 00:18:01 Po příjezdu do Prahy
    mne uvítala zpráva,
  • 00:18:05 že Hitlerova vojska jsou připravena
    na československých hranicích
  • 00:18:11 a jen čekají na rozkaz,
    aby vtrhla do Československa.
  • 00:18:15 Nevěřil jsem, že by Hitler
    vojensky napadl Československo,
  • 00:18:19 poněvadž by to podle spojeneckých
    smluv automaticky znamenalo válku
  • 00:18:25 s Francií a také se Sovětským
    svazem a Velkou Británií.
  • 00:18:33 Teprve asi za půl hodiny,
    která se zdála nekonečností,
  • 00:18:38 hlasatel oznámil, že byla nařízena
    všeobecná mobilizace do 40 let.
  • 00:18:50 Ivo, Ivo!
    Medo!
  • 00:18:54 No, prosím,
    to už se moc dlouho nestalo.
  • 00:18:58 No, jo, já jsem měla
    šílený život ty poslední roky.
  • 00:19:02 Ale to prosím...
    Snad to není váš syn?
  • 00:19:05 To na vás není ale znát.
    Syn?
  • 00:19:07 Syn Tomáš. Toho jste viděla,
    když byl malý.
  • 00:19:12 Jednou se táta chlubil s rodinami.
    Všecky děti přivedl, pamatuji se.
  • 00:19:20 Víte, Feierabend... Mluvíte česky?
    Trošku.
  • 00:20:57 Myslím si, že i ten mýtus
    první republiky o tom,
  • 00:21:01 jak byla ve všem báječná,
    i na to je potřebí se podívat
  • 00:21:05 kriticky, právě pod zorným úhlem
    toho jasného poznání,
  • 00:21:09 ke kterému Feierabendovy vzpomínky
    a celý jeho osud
  • 00:21:13 neobyčejně silně přispěl.
    Takže Feierabend je pro mě
  • 00:21:17 po této stránce učebnice,
    a kromě toho ještě něco navíc.
  • 00:21:21 V době, kdy se tolik mluví,
    a právem mluví,
  • 00:21:25 o zištnosti politiků,
    o tom, že politickou dráhu volí
  • 00:21:29 nikoli proto, aby sloužili,
    ale aby posloužili sami sobě,
  • 00:21:33 tak je tu příklad politika,
    který 2x odcházel z politiky
  • 00:21:40 a těžce na to doplácel i hmotně.
    Riskoval existenci své rodiny.
  • 00:22:04 Dne 30.9. odpoledne
    jsem se však dověděl,
  • 00:22:08 že západ nás na konferenci
    v Mnichově hanebně opustil
  • 00:22:12 a že Československo
    k té konferenci vůbec nepozval.
  • 00:22:19 Nechtěl jsem věřit svým uším,
    když jsem slyšel, co se stalo...
  • 00:22:50 Snad dobře,
    že moje maminka zemřela, na jaře,
  • 00:22:55 a bratr doc. MUDr.
    Bohuslav Feierabend byl v roce 1933
  • 00:23:01 s rodinou zasypán lavinou
    v Rakouských Alpách,
  • 00:23:06 a že nejsou nyní
    v slzavém českém údolí.
  • 00:23:37 T.G.Masarykovi
    byla prozřetelnost milostivá,
  • 00:23:41 že ho včas vzala do nebe.
    Zato Beneš musel vypít
  • 00:23:46 hořký kalich až do dna.
  • 00:25:11 Němci měli Hitlera docela rádi,
    ale jako Francouzi a všichni jiní
  • 00:25:19 se hrozně báli války.
    Čili jak byl už Mnichov,
  • 00:25:27 tak z války nebyl žádný strach
    a Hitler se stal hrdina.
  • 00:26:19 Když jsem 4.10.1938 přišel
    z Československé obilní společnosti
  • 00:26:26 do své kanceláře v Kooperativě...
  • 00:26:32 ...čekal mě telefonický vzkaz,
    abych ihned přišel
  • 00:26:36 k panu prezidentovi na Hrad.
  • 00:26:41 Pane doktore, nebudete se zlobit,
    mně se vaše řeč velmi líbila,
  • 00:26:47 skutečně. Máte báječný přednes,
    a vůbec to bylo moc pěkné.
  • 00:26:51 Můžu vás opravit na jedné věci?
    No,jistě.
  • 00:26:55 Otec nebyl ve vládě
    ani před Mnichovem,
  • 00:26:59 ani za Mnichova, ale po Mnichovu.
    Já měl dojem,
  • 00:27:05 že těsně před Mnichovem
    a že tam zůstal.
  • 00:27:07 Aha, vidíte. Tak to je...
    Nezlobíte se?
  • 00:27:11 Vůbec ne, naopak. Já jsem
    to takhle nepřesně nebo špatně...
  • 00:27:18 ...to je velká chyba.
    Beneš ho povolal
  • 00:27:23 vyloženě před tím, než odjel.
    Ono se mu nechtělo.
  • 00:27:28 Skrze to jsem si to já popletl,
    poněvadž já vím,
  • 00:27:31 že ho Beneš pro tu myšlenku získal.
    Ano.
  • 00:27:34 A říkal jsem si, že Beneš
    ho musel získat již jako prezident.
  • 00:27:38 Ano, ale on 2. den odletěl.
    On rezignoval, udělal novou vládu
  • 00:27:47 v čele se Syrovým a hned odešel.
    A otec k té vládě přišel...
  • 00:27:57 Jak slepý k houslím.
    Tak, správně, jak slepý k houslím.
  • 00:28:01 On se moc rozhodoval.
    To bych prosil.
  • 00:28:09 On vždycky říkal: "Cokoliv budeme
    ve vládě dělat, tak pro Němce
  • 00:28:14 to bude málo
    a pro Čechy to bude moc.Ş
  • 00:28:18 Čili ta situace
    pro ně byla velmi těžká.
  • 00:28:24 Ministr zemědělství a spravedlnosti
  • 00:28:27 dr. Feierabend mluví k vám
    o nových úkolech
  • 00:28:29 v oboru zemědělství...
    Tak to je otec,
  • 00:28:32 tak se na něj pamatuji zamlada.
  • 00:28:35 ...Prožili jsme otřes,
    který mění ze základu
  • 00:28:38 politické i hospodářské poměry
    našeho státu.
  • 00:28:43 Do nových poměrů
    musíme jíti novými cestami.
  • 00:28:47 Nejhorší je, že není možno vyložit
    národu tragiku naší situace.
  • 00:28:53 Jak mu vysvětlit, že vinna je
    mezinárodní situace a nikoliv my.
  • 00:29:00 Jestliže se odvážíme říct
    národu pravdu,
  • 00:29:03 popudíme proti sobě Hitlera
    a vystavíme se nebezpečí výtky,
  • 00:29:08 že provokujeme.
    ...Zanechte rekriminaci.
  • 00:29:12 Člověk, který spadl do vody,
    nebude dlouho uvažovati o tom,
  • 00:29:16 kdo jej do té vody dostal,
    bude se nejdříve snažiti míti
  • 00:29:20 zase pevnou půdu pod nohama.
    Prošli jsme tvrdou školou,
  • 00:29:25 chybiti je lidské, avšak opakovati
    chybu je neodpustitelné.
  • 00:29:31 Nyní jsme poučeni a připraveni
    budovat lepší budoucnost.
  • 00:30:45 "Nedej se chytit za žádnou cenuŞ,
    pokračoval Eliáš,
  • 00:30:48 "ani za cenu svého životaŞ.
    Pověděl jsem:
  • 00:30:51 "Nevím, zda jsem tak statečný,
    abych vydržel tělesné mučení.
  • 00:30:56 A také nedovedu posoudit,
    jak dalece by takové trápení
  • 00:31:01 mohlo oslabit mou vůli.
    Ale slibuji,
  • 00:31:05 že kdyby mě Němci
    při útěku dostali,
  • 00:31:08 dostanou mě jen jako mrtvolu.Ş
  • 00:31:21 V pátek jsem odjel
    odpoledním rychlíkem do Rokycan
  • 00:31:25 a odtud pokračoval
    lokálkou do Mirošova.
  • 00:31:35 Rozhodl jsem se,
    že všechno Haničce řeknu
  • 00:31:38 a že začnu připravovat
    útěk z vlasti.
  • 00:31:42 V sobotu jsem se jel podívat
    do našich lesů,
  • 00:31:45 abych odhadl škody,
    které před Vánocemi utrpěly
  • 00:31:49 sněhovou bouří.
    Jinak jsme sobotu i neděli
  • 00:31:53 strávili lyžováním
    z kopců dolů do Mirošova.
  • 00:31:58 Venkovský vzduch, sport
    a rodinné prostředí mne zbavily
  • 00:32:02 úzkosti a daly zapomenout
    na možnost zatčení
  • 00:32:06 a na nutnost útěku.
  • 00:32:39 Rodiče mojí ženy
    byli velmi rozčíleni.
  • 00:32:42 Tchýně mi se slzami v očích
    chystala na cestu věci
  • 00:32:47 a byla pobouřena,
    když mi tchán lékař
  • 00:32:50 na mou naléhavou žádost
    dal s sebou dávku morfia.
  • 00:33:12 Lopata byla dost velká,
    otvor do kotle poměrně malý,
  • 00:33:16 výkyvy lokomotivy při jízdě
    tak značné,
  • 00:33:19 že jsem při přikládání vrážel
    do okraje kotelního otvoru
  • 00:33:23 a uhlí se rozsypalo na podlahu.
    Ač byl mráz,
  • 00:33:27 potil jsem se při práci
    a pot mě štípal v obličeji.
  • 00:33:31 Utíral jsem se rukama,
    poněvadž jsem měl jen
  • 00:33:34 špinavý hadr na utírání rukou.
    Byl jsem tak začerněnej v obličeji,
  • 00:33:39 že jsem nemohl být lépe maskován.
    Po delší době přišli
  • 00:33:44 2 členové německé pohraniční stráže
    a strojvůdce mu podal naše papíry.
  • 00:33:50 "Dnes to trvalo dlouhoŞ,
    pravil 1 z Němců,
  • 00:33:52 "museli jsme důkladně prohlížet,
    aby nám neproklouzli
  • 00:33:57 2 ministři - Feierabend a Nečas,
    stíháni zatykačem.Ş
  • 00:34:01 "Také jsme
    o jejich útěku informovániŞ,
  • 00:34:05 odpověděl strojvůdce německy,
    "takoví lumpové jen přidělávají
  • 00:34:09 jen lidem práci.Ş
    Pak se obrátil na mě a řekl:
  • 00:34:12 "Není-li to pravda, kolego.Ş
  • 00:35:04 Pan Vejražka? Velice mě těší.
    Dobrý den. Mně taky.
  • 00:35:08 Chtěl bych tuto 1. kapitolu
    této části svých vzpomínek
  • 00:35:12 skončit pietní vzpomínkou na ty,
    kdo mi dopomohli k útěku
  • 00:35:17 a jimž tato skutečnost přitížila
    v očích nacistické justice.
  • 00:35:24 Dobrý den. Já jsem Ivo Feierabend.
    Já jsem ta Vejražková.
  • 00:35:28 Pojďte dál.
    Velice mě těší.
  • 00:35:30 Račte vstoupit.
  • 00:35:31 Borek do toho odboje
    šel dobrovolně, věděl, co činí,
  • 00:35:35 měl to v sobě tak napsáno.
    Podle mě už to, že byl v legiích,
  • 00:35:41 a vůbec to, jaký byl
    a že potom šel do toho odboje,
  • 00:35:45 signalizuje,
    že on měl v sobě určitý kód,
  • 00:35:48 určitý životní program,
    a to byl tento.
  • 00:35:50 Takže vlastně on to udělal
    a v té železniční síti
  • 00:35:53 pan Feierabend mohl být,
    ale taky nemusel být.
  • 00:35:56 Tam se náhodou dostal váš otec.
    Myslím si, ne myslím, vím,
  • 00:36:01 že ani matku,
    ani mně nikdy nenapadlo vyčítat,
  • 00:36:04 že kvůli Feierabendovi
    náš prastrýc zemřel. Tak to není.
  • 00:36:09 Teprve po válce jsem se dověděl
    jména všech, kdo mi pomáhali.
  • 00:36:17 Mladý muž, kterého jsem potkal
    ve Štěpánské ulici,
  • 00:36:21 byl inspektor Ředitelství
    státních drah v Praze Ctibor Trager
  • 00:36:27 Pro mě je čest, že můj prastrýc
    mohl zachránit pana Feierabenda,
  • 00:36:32 protože...
    Já tomu úplně rozumím.
  • 00:36:34 Rozumíte mi, jo?
    Ať otec udělal nám těžkosti,
  • 00:36:41 tak to bychom mu nikdy nevyčítali.
    Naopak, máme určitou pýchu z toho.
  • 00:36:46 Jasně. A že ty těžkosti
    byly úplně zásadní
  • 00:36:49 a mohly jít až na smrt.
    Ano.
  • 00:36:51 Trager a Vančurová byli odsouzeni
    k smrti a popraveni.
  • 00:36:57 Filípek ani při vyšetřování
    na gestapu neprozradil,
  • 00:37:01 že moje žena přinesla
    pro Vladimíra Grégra 5 tisíc korun.
  • 00:37:09 A tak svým mlčením zachránil
    celou mou rodinu.
  • 00:37:15 Já jsem měl na toho
    prvního sjednaný,
  • 00:37:19 poněvadž byl konec školy,
    zápas v basketu. Bylo horko
  • 00:37:24 a někteří kluci
    se chtěli jít koupat,
  • 00:37:29 tak pět že nás musí být.
    A těch 5 se zapřísáhalo, že přijdou
  • 00:37:35 A já jsem nepřišel.
    Oni se strašně zlobili,
  • 00:37:38 jak to, že jsem nepřišel
    a že museli hrát ve čtyřech.
  • 00:37:43 A pak přišli na to, proč.
    Tak pojďte,
  • 00:37:46 půjdeme zase pomaličku.
  • 00:38:44 Ale když my jsme přišli, tady...
    ZVONÍ ZVON
  • 00:39:36 Do Spojených států jsem jel,
    s doktorem Mládkem
  • 00:39:40 a společně s delegacemi
    exilových vlád,
  • 00:39:43 sídlících v Londýně,
    lodí Queen Mary
  • 00:39:47 ze zátoky u Glasgowa.
    Slavnostnímu zahájení
  • 00:39:51 Mezinárodní měnové konference
    Bretton-Woods v ohromném hotelu,
  • 00:39:57 který byl pro konferenci probuzen
    z válečného spánku,
  • 00:40:02 poslal prezident Roosewelt
    zvláštní poselství.
  • 00:40:07 Předseda čínské delegace
    a já jsme byli vybráni,
  • 00:40:12 abychom na ně odpověděli.
    Jako předseda
  • 00:40:18 československé delegace jsem byl
    nominálně členem všech komisí,
  • 00:40:25 ale práci v nich vykonávali
    moji experti. Konečné rozhodnutí
  • 00:40:31 o všech důležitých otázkách
    bylo ovšem v mých rukách
  • 00:40:37 a často jsem byl
    v choulostivých situacích,...
  • 00:40:45 ...zejména když jsem se rozhodl
    hlasovat proti návrhům
  • 00:40:49 sovětské delegace, které obsahovaly
    výhody pro státy Německem napadené,
  • 00:40:56 tedy také pro Československo,
    ale taky nepřiměřené,
  • 00:41:00 že by mohly ohrozit
    úspěšnou činnost
  • 00:41:04 budoucí
    mezinárodní měnové organizace.
  • 00:41:15 Jakmile jsem vstoupil
    do prezidentovy pracovny,
  • 00:41:18 viděl jsem, že 1 prezidentova líc
    je pokleslá a spodní víčko oka
  • 00:41:22 odchlípené. "Pane prezidente,
    na procházkách v Aston Abbotts,
  • 00:41:29 na něž budu vzpomínat celý život,
    mluvili jsme o vše možném,
  • 00:41:33 jenom ne o Bohu. Já věřím v Boha
    a jsem přesvědčen,
  • 00:41:37 že vaše nevolnost
    je pokyn prozřetelnosti.
  • 00:41:41 Prosím vás znovu, nejezděte
    do Moskvy a zůstaňte v Londýně.
  • 00:41:45 Máte vážný zdravotní důvod,
    jímž můžete odůvodnit změnu
  • 00:41:50 svého rozhodnutí a nikdo v tom
    nemůže hledat politické motivy.
  • 00:41:55 Pane prezidente,
    nejezděte do Moskvy.Ş
  • 00:41:58 Prezident to pochopil, podíval se
    na mne zvláštním pohledem
  • 00:42:02 a řekl: "Kolego, teď už je pozdě."
    A celou cestu do Londýna
  • 00:42:08 mi za volantem nešel z hlavy
    prezidentův zvláštní pohled
  • 00:42:11 a jeho slova: Teď už je pozdě.
  • 00:42:16 Měl jsem diskuzi
    s českým historikem, který říkal,
  • 00:42:21 co měl ten Beneš dělat.
    Ty dějiny šly touto cestou,
  • 00:42:24 Beneš to vystihl a kráčel s nimi. Já
    jsem říkal,
  • 00:42:28 co takový doktor Feierabend.
    A on říkal, že to se neprosadilo,
  • 00:42:32 to je mrtvé rameno.
    Já jsem s ním nesouhlasil
  • 00:42:37 a nesouhlasím dodneška.
    Říkal jsem tomu historikovi:
  • 00:42:41 "Prosím vás,
    Feierabend dokázal 1 věc,
  • 00:42:45 dokázal z té politiky odejít
    ve chvíli, kdy věděl,
  • 00:42:48 že tam nemůže prosadit své.Ş
    Říkal jsem, že já mám Benešovi
  • 00:42:53 i Janu Masarykovi za zlé,
    že v době, kdy věděli,
  • 00:42:59 že nemohou prosadit
    ani zlomeček toho kompromisu,
  • 00:43:02 který považovali za únosný,
    se tam stále udržovali.
  • 00:43:07 Jan Masaryk je prý autorem
    slavné věty:
  • 00:43:11 Odjel jsem do Moskvy
    jako zahraniční ministr
  • 00:43:14 nezávislého státu a vrátil jsem se
    jako Stalinův pohunek.
  • 00:43:18 No, to je podle mě špatné poselství
    a doktor Feierabend vyslal
  • 00:43:24 dobré poselství.
    Feierabend tam není, to znamená,
  • 00:43:27 že ten směr se dává někam,
    kam si nepřejeme.
  • 00:43:32 V pondělí 12.2.1945
    byl pro mne velmi pohnutý den.
  • 00:43:37 Beneš mě přijal přátelsky
    a hned úvodem řekl,
  • 00:43:41 že jsem jistě vše řádně uvážil
    a že na demisi nepomýšlím.
  • 00:43:46 Když jsem řekl,
    že po bedlivém rozboru situace
  • 00:43:49 přicházím, abych podal demisi,
    prohlásil, že to nesmím udělat.
  • 00:43:54 Jsem členem jeho vlády
    a on mi ničím neublížil.
  • 00:43:59 Vyložil jsem podrobně důvody,
    které mě přinutily k demisi.
  • 00:44:03 Postup socialistického bloku
    mě utvrdil v přesvědčení,
  • 00:44:08 že je pod vlivem komunistů
  • 00:44:10 a nebude zachovávat
    demokratické zásady.
  • 00:44:31 Po odchodu Němců
    a před příchodem ruské armády
  • 00:44:35 se lid vrhl na zámek a dvůr,
    jako na symbol německé moci,
  • 00:44:40 a řádil za mlčenlivého souhlasu
    Místního národního výboru.
  • 00:44:45 Když bylo všechno rozkradeno,
    národní výbor sklidil úrodu
  • 00:44:50 a její výtěžek utratil,
    teprve pak mi můj statek vrátil.
  • 00:45:52 Na Místním národním výboru
    nastalo velké znepokojení,
  • 00:45:57 když jsem žádal,
    aby ostatky byly vykopány
  • 00:46:00 a pohřbeny jinde.
    Členové výboru snažně prosili,
  • 00:46:03 abych to nežádal a neučinil o tom
  • 00:46:06 žádné hlášení v Rokycanech.
    Vyhověl jsem jim
  • 00:46:09 a tím si vykoupil klid a mír
    i u těch nejzuřivějších komunistů.
  • 00:46:44 V poledne jsme slyšeli
    doma v rozhlase,
  • 00:46:47 že prezident přijal demisi
    odstoupivších ministrů
  • 00:46:51 a podepsal
    novou Gottwaldovu vládu.
  • 00:46:56 Byl jsem si vědom toho,
    že je to historický okamžik
  • 00:47:00 pro národ a stát.
    Nebyl jsem doma ani půl hodiny,
  • 00:47:05 když jsem slyšel ve svém pokoji,
    že někdo u vily zvoní.
  • 00:47:12 Vykoukl jsem za záclonou z okna
    a viděl u branky neznámého muže,
  • 00:47:17 s nímž mluvil Ivo.
  • 00:50:13 Dne 9.7.1950 jsme přistáli
    v New Yorku
  • 00:50:19 a začali vést nový život
    v Novém světě.
  • 00:50:24 Přibyli jsme do Ameriky
    jako žebráci,
  • 00:50:28 mně už bylo 59 let,
    a museli jsme začínat znovu.
  • 00:50:34 Zbyla nám však naše užší rodina
    a to byla velká vzpruha.
  • 00:50:40 Nikdy v životě jsme nezaháleli,
    i když jsme žili v bohatství,
  • 00:50:46 a chudoba nás v ničem nezměnila.
    Pravé štěstí jsme hledali a našli
  • 00:50:54 ve svobodném životě
    při činorodé práci.
  • 00:51:06 Konec.
  • 00:51:42 Pamatujete se na otce,
    když jste byl ve Washingtonu?
  • 00:51:46 Pamatuji, ano. Mluvil jsem s ním,
    ale byl tehdy
  • 00:51:50 už dost starý a unavený,
    ale mám to v dobré paměti.
  • 00:51:54 Já jsem chystal knížku
    jakýchsi reportáží,
  • 00:51:59 rozhovorů s předúnorovou
    politickou garniturou.
  • 00:52:05 Byl jsem v té době odsud první,
    který se odvážil je navštívit,
  • 00:52:12 a ještě navíc jsem s nimi dělal
    ty hovory. Chtěl jsem to vydat
  • 00:52:16 jako knížečku a že by to vycházelo
    na pokračování
  • 00:52:21 v Literárních novinách.
    Ale mezitím přišla vojska
  • 00:52:27 a doma mi to sebrali
    při domovní prohlídce policajti.
  • 00:52:32 Už jsem to nikdy neviděl.
    Někde to existuje...
  • 00:53:15 Steve...
  • 00:53:18 A já?
  • 00:53:25 Tady je taky.
  • 00:53:39 V roce 1968 jsme tam byli všichni,
    zrovna v té době,
  • 00:53:44 kdy přijeli Rusové s tanky.
  • 00:53:53 A rok 1969,
    neštěstí bylo tam to rozloučení.
  • 00:54:00 Tenkrát byl večer na rozloučenou
    a Láda ještě říkal:
  • 00:54:09 "Holky, dejte se do gala,
    dneska bude slavnostní večeře.Ş
  • 00:54:16 Tak jsme se všichni sešli u večeře
    a najednou u toho stolu se
  • 00:54:28 on předklonil a říkal,
    že mu je hrozně zle.
  • 00:54:36 My jsme ho vzali a vynesli ven.
    Tam jsme ho položili
  • 00:54:41 a on říkal: "Já mám něco v břiše,
    já mám něco ve střevech.Ş
  • 00:54:50 A vysloveně odcházel,
    to bylo vidět.
  • 00:56:15 Skryté titulky: Dušková
  • 00:56:17 .

Související