iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 9. 2011
22:05 na ČT24

1 2 3 4 5

10 hlasů
39339
zhlédnutí

Invaze 68

Invaze 68: Odvaha a zoufalství

30 min | další Zpravodajství »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Fokus ČT24

  • 00:00:18 Osud pražského jara sledovali
    s napětím nejen Češi a Slováci.
  • 00:00:23 I pro otevřenější Rusy to byla
    jedna z posledních nadějí na změnu.
  • 00:00:29 To neuvěřitelně výstižné heslo
    socialismus s lidskou tváří.
  • 00:00:36 Brežněvovské politbyro
    ale utahovalo šrouby nejen doma.
  • 00:00:40 Na řadě byla Praha.
  • 00:00:45 Zásah v Československu přivedl
    do rozpaků
  • 00:00:48 tisíce sovětských vojáků.
  • 00:00:50 Všechny pobouřil náš příchod.
  • 00:00:51 Nejdřív byli lidé překvapení
    a pak už jenom naštvaní.
  • 00:00:56 Bratrská pomoc ale nezná pochyby
    a propaganda obrátila
  • 00:01:00 vojákům realitu vzhůru nohama.
  • 00:01:02 Muselo se to stát. Muselo.
    Zabránili jsme třetí světové válce.
  • 00:01:07 Kremlu už zbývá jediné.
    Vyložit ozbrojený zásah
  • 00:01:10 v Československu
    správně lidem doma.
  • 00:01:16 Ve jménu bezpečnosti
    bratrských národů,
  • 00:01:19 v zájmu socialismu i míru
    pomohla sovětská vláda
  • 00:01:22 společně s ostatními
    socialistickými zeměmi
  • 00:01:24 československému vedení v boji
    proti kontrarevoluci
  • 00:01:27 a skupinám imperialistů.
  • 00:01:30 Nikomu a nikdy,
    prohlašují oceláři z továrny
  • 00:01:33 nesoucí jméno XXII. sjezdu KSSS,
    nedovolíme vyrvat
  • 00:01:37 ani jedinou část z těla
    bratrských socialistických zemí.
  • 00:01:42 Taky Rusové se brzy dozvídají
    zprávy o zásahu v Československu.
  • 00:01:46 Ty, kteří pražskému jaru fandili,
    zasáhne přímo do srdce.
  • 00:01:51 Prožívala jsem hrůzu.
    Prožívala jsem hrůzu.
  • 00:01:57 To je,
    jako když tanky prošly po mně.
  • 00:02:00 To bylo hrozné.
    To byl hrozný pocit. Hrůza.
  • 00:02:05 Ale když přišla domů
    říci to manželovi
  • 00:02:11 a tam jeho kamarád
    mu gratuloval.
  • 00:02:15 Gratuloval mu s bratrskou pomocí,
  • 00:02:20 ale viděl,
    že manžel brečel.
  • 00:02:30 Bylo to obrovské osobní zklamání.
    Pro nás to nebyla
  • 00:02:34 jen nešťastná
    mezinárodní událost.
  • 00:02:37 Strašně jsme těm věcem věřili
    a vkládali do nich osobní naděje.
  • 00:02:41 Teď jako by nám umřel
    někdo blízký.
  • 00:02:44 Tak to bylo intenzivní a osobní.
  • 00:02:49 A pak hrozně jsme se
    za ten zásah styděli. Hrozně.
  • 00:02:52 Je jich jenom pár.
  • 00:02:54 Většina Rusů dění
    v Československu nesleduje.
  • 00:02:57 O vojenském zásahu buď neslyšeli,
    nebo je nezajímá.
  • 00:03:00 Ostatní má zpracovat
    tvrdá ideologická kampaň.
  • 00:03:04 Sovětská moc ji má po desítkách let
    vyladěnou k dokonalosti.
  • 00:03:09 Velmi dobře chápeme, že kroky,
    které přijalo sovětské vedení
  • 00:03:14 i další socialistické země,
  • 00:03:16 jen reagovaly na reálné ohrožení
    socialistického tábora.
  • 00:03:20 Mladí oceláři podporují politiku
    sovětského vedení, a proto my,
  • 00:03:24 mládež závodu,
    rozhodně podporujeme rozhodnutí
  • 00:03:27 sovětské vlády i dalších zemí
    Varšavské smlouvy
  • 00:03:30 poskytnout bratrskou pomoc
    československému lidu
  • 00:03:33 i jeho komunistické straně.
  • 00:03:36 Sovětští vojáci se postupně
    vracejí domů jako vítězové.
  • 00:03:40 Podle oficiální verze
    poskytli bratrskou pomoc
  • 00:03:44 a mnozí obětovali životy
    i zdraví.
  • 00:03:51 Poručík Morozov byl zraněný.
  • 00:03:53 Ostatní tři členové osádky
    zahynuli.
  • 00:03:56 Strhli tank ze silnice pod sráz,
    aby se vyhnuli dětem na cestě.
  • 00:04:08 Splnili jsme úkol a divizi jsem
    nakonec vyvedl ve stanoveném čase
  • 00:04:12 a bez jediné ztráty na místo
    stálé dislokace v okolí Postupimi.
  • 00:04:16 Němečtí soudruzi
    nás velmi hezky přivítali.
  • 00:04:19 Je to dokonce natočené,
  • 00:04:21 jak nás davy Němců vítaly
    od českých hranic až k Postupimi.
  • 00:04:24 Tam bylo potom velké shromáždění.
  • 00:04:26 Na 200 000 lidí se sešlo
    na Platz der Nationen.
  • 00:04:30 Vystoupil jsem na tribuně
    a v závěrečném proslovu řekl,
  • 00:04:34 že divize splnila úkol,
    který jí byl dán.
  • 00:04:51 Když jsem se vrátil do Moskvy
    a pokračoval ve studiu
  • 00:04:54 na vojenské akademii,
    velmi dobře nás přijali.
  • 00:04:57 Všichni, kteří jsme
    v Československu bojovali,
  • 00:05:00 jsme měli výhody.
  • 00:05:02 Vyučující nás nesměli vyvolávat,
    jenom pokud se někdo sám přihlásil.
  • 00:05:05 Měli jsme přednost v knihovně
    i jinde.
  • 00:05:08 Prostě jsme byli
    ti privilegovaní.
  • 00:05:11 Byly ale i problémy.
  • 00:05:14 Já jsem si z ČSSR přivezl
    složku plnou tiskovin,
  • 00:05:18 letáky, které nám lidé házeli,
    i další věci na památku.
  • 00:05:21 Jednoho dne mi v Moskvě zavolal
    nějaký člověk z KGB a řekl:
  • 00:05:25 Soudruhu kapitáne,
    podle našich údajů máte materiály,
  • 00:05:29 které jste si přivezl s sebou
    z Československa.
  • 00:05:33 Je to tak?
    Já jsem odpověděl, že ano.
  • 00:05:35 Zeptal se, jestli mu je můžu
    ukázat, a já jsem přisvědčil.
  • 00:05:38 Tak je zítra přineste, řekl.
    Druhý den jsem mu je tedy přinesl.
  • 00:05:42 Bydlel jsem
    nedaleko jejich oddělení.
  • 00:05:45 Řekli mi: Na co to máte?
    Já odpověděl, že na památku.
  • 00:05:49 Byl to můj první křest,
    sice ne bojový, ale přece jenom.
  • 00:05:54 Oni mi nicméně řekli,
    abych jim to dal.
  • 00:05:57 Dobře jsem si uvědomoval,
    že kdybych to neudělal,
  • 00:06:00 můžu mít problémy.
  • 00:06:02 Tak jsem radši
    všechny ty materiály odevzdal.
  • 00:06:06 Totalitní moc neponechá
    nic náhodě.
  • 00:06:09 Zprávy o Československu
    mají sedět do puntíku.
  • 00:06:13 Každý, kdo zpochybní retuš
    propagandy, musí z cesty.
  • 00:06:20 My, kirovci, kteří jsme v dobách
    druhé světové války se zbraní
  • 00:06:24 v ruce bránili zájmy socialismu,
    dnes z hloubi srdce podporujeme
  • 00:06:28 rozhodnutí sovětského vedení
    i vlád socialistických zemí
  • 00:06:32 poskytnout bratrskému
    československému národu
  • 00:06:36 neodkladnou pomoc,
    která zahrnuje i pomoc ozbrojenou.
  • 00:06:42 Části moskevské inteligence,
    která sledovala pražské jaro
  • 00:06:46 s nadějemi, ovšem dochází
    trpělivost. Jsou to jednotlivci.
  • 00:06:50 K brutálnímu ozbrojenému zásahu
    v Československu
  • 00:06:53 už ale nedokážou mlčet.
  • 00:06:55 Navzdory obrovské vlně propagandy,
    navzdory drtivému tlaku moci.
  • 00:07:05 My všichni,
    snad kromě těch nejmladších,
  • 00:07:08 jsme si ještě dobře pamatovali
    rok 1956 v Maďarsku
  • 00:07:12 a brutální sovětský zásah tam.
    Rozdíl byl 12 let.
  • 00:07:16 Tehdy jsme mlčeli
    a nedokázali se vzepřít.
  • 00:07:20 Po událostech v Praze
    jsme proto měli pocit,
  • 00:07:23 že už znovu nemůžeme být zticha.
    Bylo strašně důležité něco říci.
  • 00:07:27 Ze všech stran křičeli:
    Národ schvaluje invazi.
  • 00:07:31 Když ale nebude
    jediný člověk souhlasit,
  • 00:07:35 tak už se nedá říci,
    že je to celonárodní.
  • 00:07:41 Pokud někdo protestuje,
    tak jen opatrně,
  • 00:07:44 nenápadnými gesty nesouhlasu.
  • 00:07:47 Uprostřed malé moskevské skupinky
    se ale rodí bláznivý plán.
  • 00:07:51 Vystoupit jen čtyři dny po invazi
    s protestem veřejně,
  • 00:07:55 přímo v srdci sovětské metropole,
    na Rudém náměstí.
  • 00:08:04 Je neuvěřitelné,
    že se někdo takový našel.
  • 00:08:07 Nezapomínejte,
    čím vším jsme my Rusové prošli.
  • 00:08:10 Miliony popravených lidí,
    další seděli v lágrech desítky let.
  • 00:08:14 Po takové brutální sprše
    si málokdo riskne vystoupit
  • 00:08:18 s otevřeným politickým protestem.
    Pro mě jsou to opravdoví hrdinové.
  • 00:08:32 Šlo nám o morálku.
  • 00:08:35 A jak pořád opakuji,
    bylo to až sobecké.
  • 00:08:38 Chtěli jsme prostě mít
    čisté svědomí.
  • 00:08:41 Nebyli jsme naivní a nečekali,
    že jakmile vstoupíme na náměstí,
  • 00:08:45 otevře Brežněv kremelská vrata
    a řekne:
  • 00:08:48 Děcka, vy jste tak šikovný
    a já jsem blbec,
  • 00:08:50 ale teď už to díky vám vím.
    Smysl byl symbolický.
  • 00:08:57 Aby lidi skutečně začali vnímat to,
    že nemají svobodu.
  • 00:09:00 My jsme ji měli.
    Byli jsme svobodní a šťastní.
  • 00:09:08 Cokoliv člověk dělá,
    dělá hlavně pro sebe.
  • 00:09:13 Nejen já, ale taky mí přátelé
    jsme to takhle brali.
  • 00:09:19 O tom jsem naprosto přesvědčen.
  • 00:09:22 Každý z nás to dělal pro sebe,
    protože prostě nemohl jinak.
  • 00:09:29 25. srpna 1968 vyráží hrstka
    osmi lidí na Rudé náměstí.
  • 00:09:34 Natálie Gorbaněvská tam míří
    i s tříměsíčním synem.
  • 00:09:38 Nemá ho kam dát.
  • 00:09:44 Přesně v poledne usedají
    demonstranti na starobylé Lobné
  • 00:09:48 místo a rozbalují transparenty
  • 00:09:50 protestující proti okupaci
    Československa.
  • 00:09:57 Myslím,
    že se nám to povedlo.
  • 00:09:59 Bylo léto, doba dovolených,
    na náměstí bylo hodně turistů.
  • 00:10:03 Když jsme usedli, hned k nám
    od mauzolea letěli tajní,
  • 00:10:06 vytrénované gorily
    ve sportovních soupravách
  • 00:10:09 z nějakého pluku na ochranu Kremlu.
  • 00:10:12 Domluvili jsme se, že nebudeme
    na jejich výpady reagovat.
  • 00:10:15 Oni se ale na nás vrhli.
  • 00:10:17 Snažili se nám roztrhat
    transparenty a začali nás mlátit.
  • 00:10:21 Seděl jsem,
    snažil se neodporovat,
  • 00:10:24 ale pak už jsem to nevydržel
    a ohnal jsem se.
  • 00:10:27 Jeden z nich vytáhl obušek
  • 00:10:29 a profesionálním úderem
    mi vyrazil čtyři zuby.
  • 00:10:32 Zůstaly mi v ruce.
    Když nás přemohli,
  • 00:10:35 běželi rychle sehnat auta,
    kterými by nás odvezli.
  • 00:10:39 My jsme tam zůstali
    a čekali na svůj úděl.
  • 00:10:50 Mezitím k nám přistoupili lidi.
    Klasický sovětský lid.
  • 00:10:55 Stáli společně v jedné řadě
    a ptali se, co tam děláme.
  • 00:10:58 Jedna mladá dívka řekla:
  • 00:11:01 Podívejte,
    co s tím člověkem udělali.
  • 00:11:04 Já v tu chvíli držím v ruce
    vyražené zuby.
  • 00:11:07 Košili mám celou od krve.
    Jakmile to lidi uviděli,
  • 00:11:10 hned se lekli, jak na povel
    se otočili a dál říkali:
  • 00:11:13 Co budeme dělat?
    Už se ale na nás nedívali.
  • 00:11:16 To se přece nesmí,
    je zakázané na takové věci koukat.
  • 00:11:20 To byl pro mě nejzajímavější
    okamžik demonstrace,
  • 00:11:23 tahle reakce sovětského národa.
  • 00:11:32 Nevěděli jsme,
    co nás přesně čeká.
  • 00:11:36 Nejdřív odvezli mé přátele
    a já jsem zůstala na náměstí sama.
  • 00:11:41 Tajní nemohli najít auto,
    do kterého by se vešel i kočárek.
  • 00:11:45 Chvíli jsem si myslela,
    že mě nechají být.
  • 00:11:48 Pak nás ale se synem taky
    nacpali do jednoho auta.
  • 00:11:51 V tu chvíli zvon odbíjel
    čtvrt na jednu.
  • 00:11:54 Byla jsem poslední,
    koho odvezli.
  • 00:12:06 Demonstranti končí na policii.
    O jejich akci média mlčí.
  • 00:12:11 Veřejnost se o ní nemá dozvědět.
    I tak by ale mnozí nepochopili.
  • 00:12:16 Nechápou ho dokonce
    ani někteří disidenti.
  • 00:12:24 Velkého počtu liberálních lidí
    starší generace
  • 00:12:27 se celá akce hrozně dotkla.
    Nechápali.
  • 00:12:30 Nataša a ostatní podle nich
    provedli šílenou a zbytečnou věc.
  • 00:12:34 Proč?
  • 00:12:36 Symbolický protest tehdy disent
    ještě neznal
  • 00:12:39 a mnozí z toho měli hrozný komplex.
    Nejvíc je dráždila Nataša,
  • 00:12:43 která šla na náměstí
    s malým dítětem.
  • 00:12:48 Síla symbolického protestu
    dolehne k mnohým až po letech.
  • 00:12:53 Jeho aktéry teď čeká
    nemilosrdný trest.
  • 00:12:56 Vyhnanství a nový sovětský bič
    na disidenty.
  • 00:13:00 Internace na psychiatrii.
  • 00:13:03 Demonstranti z Rudého náměstí
    prožívají měsíce a roky,
  • 00:13:07 na které by dodnes
    nejraději zapomněli.
  • 00:13:12 Zaprvé neexistuje doba,
    na kterou jste zavřený.
  • 00:13:16 Může to být navěky,
    jak se úřadům a lékařům,
  • 00:13:20 kteří vás tzv. léčí, zachce.
    Zadruhé oni vás cíleně ničí.
  • 00:13:24 Viděla jsem tam mladou ženu,
    politickou vězeňkyni,
  • 00:13:29 která absolvovala elektrošoky.
  • 00:13:32 Mně dávali haloperidol,
    což je strašně trýznivé.
  • 00:13:36 Amnesty International
    i další lidskoprávní organizace
  • 00:13:40 označily jeho nasazování
    za mučení.
  • 00:13:44 Hodně těch léků má samozřejmě
    vedlejší účinky,
  • 00:13:47 třeba náběhy
    na Parkinsonovu nemoc.
  • 00:13:50 Pak se taky na psychiatrii
    setkáte
  • 00:13:53 s opravdově nemocnými lidmi.
  • 00:13:55 V Kazani nás bylo ve dvou
    odděleních zhruba 140 žen.
  • 00:13:59 Z toho asi 10 politických vězeňkyň,
    jinak samé duševně choré.
  • 00:14:04 Některé to jen předstíraly,
    ale většina byla opravdu nemocná.
  • 00:14:08 Sedíte tam,
    díváte se na ty lidi a říkáte si:
  • 00:14:11 Cpou do mě léky a jednoho rána
    mi možná ani nedojde,
  • 00:14:15 že už jsem se taky zbláznila.
  • 00:14:21 Pustí mě na svobodu, ale
    já už si to třeba vůbec neuvědomím.
  • 00:14:26 Hrozně vás to ničí.
    V takovém stavu se skoro nedá žít.
  • 00:14:32 Ale stačí.
    Strašně nerada o tom mluvím.
  • 00:14:36 Strašně.
  • 00:15:00 V době mé druhé hladovky mi začali
    píchat údajný vitamin B.
  • 00:15:05 Po injekcích mi ale úplně
    otekly nohy,
  • 00:15:08 měl jsem strašně divné pocity,
    ztrácel vědomí.
  • 00:15:12 Pochopil jsem, že něco nehraje
    a že mi nedávají vitamin B.
  • 00:15:17 Požádal jsem proto o předvedení
    k řediteli oddělení.
  • 00:15:21 Seděla tam s ním i hlavní lékařka.
    Řekl jsem jim:
  • 00:15:24 Vždycky jsem považoval
    sebevraždu za dezerci.
  • 00:15:28 Myslel jsem si, že má smysl bojovat
    s vámi i vaším režimem.
  • 00:15:33 Teď po těch injekcích
    už ho nemám.
  • 00:15:37 Poslední zbraní, která mi zbyla,
    je sebevražda.
  • 00:15:41 Ještě jedna injekce a bude konec,
    řekl jsem a jediné,
  • 00:15:45 na co jsem pak pořád myslel,
    bylo, jak to celé udělat.
  • 00:15:50 V těch podmínkách
    to ale bylo hrozně těžké.
  • 00:16:18 Disidenti jsou mimo oficiální
    sovětskou realitu,
  • 00:16:22 pečlivě uklizení
    před zraky běžných lidí.
  • 00:16:26 Mlčící většina jede dál
    v pevně zaběhaných kolejích.
  • 00:16:35 Od 23. do 26. srpna
    se v Moskvě konaly
  • 00:16:39 sovětsko-československé rozhovory.
    Obě delegace se jednoznačně
  • 00:16:43 a upřímně shodly na tom,
    že v nynější situaci je
  • 00:16:47 nejdůležitější plnit
    společná opatření dohodnutá
  • 00:16:50 na nedávném setkání
    v Čierné nad Tisou.
  • 00:16:54 Rozhovory probíhaly
    v atmosféře přátelství,
  • 00:16:58 soudružství a vzájemné družby.
  • 00:17:05 Zprávy o protestu
    na Rudém náměstí
  • 00:17:08 i přesto postupně prosakují
    na veřejnost, hlavně ve městech.
  • 00:17:13 Dostávají se i k vojákům,
    kteří v Československu zasahovali.
  • 00:17:21 Napřed jsem si říkal:
    Holt společnost nemůže
  • 00:17:24 být úplně dokonalá,
    vždycky se najdou lidé,
  • 00:17:27 kteří souhlasí s kontrarevolucí
    v Československu.
  • 00:17:30 Bral jsem je jako škůdce,
    někoho, s kým nemůžu souhlasit.
  • 00:17:33 Hned mi ale naskakovaly
    i další otázky.
  • 00:17:36 Proč to všechno dělají?
    Jejich protest byl beznadějný.
  • 00:17:40 Nic nemohli změnit,
    šli hlavou proti zdi.
  • 00:17:44 Tak proč?
    I o tomhle jsem přemýšlel.
  • 00:17:47 Ale nechci lhát.
  • 00:17:49 Byl jsem součástí systému
    a studia na vojenské akademii.
  • 00:17:53 Takže žádná revoluce.
  • 00:17:55 Prostě jsem tu událost zaznamenal
    a studoval dál.
  • 00:17:58 Byl jsem vynikající student.
  • 00:18:01 Akademii jsem absolvoval
    se zlatou medailí.
  • 00:18:04 Jako jediný jsem měl
    leninské stipendium.
  • 00:18:18 Zápas první poválečné generace
    o změnu je u konce.
  • 00:18:23 Uvnitř se cosi láme.
  • 00:18:26 Zdravá a optimistická generace
    začíná být unavená a rezignovaná.
  • 00:18:31 Důvěra v systém je u konce
    stejně jako ochota něco měnit.
  • 00:18:36 Začíná normalizace,
    začíná se nadávat a pít.
  • 00:18:45 Pro moskevskou inteligenci je
    srpen 1968 koncem velkého příběhu
  • 00:18:50 o nadějích i možnosti změny.
    Odteď už hraje každý jen za sebe
  • 00:18:56 vůči režimu,
    který je potřeba porazit.
  • 00:19:05 V srpnu 1968 jsme definitivně
    ztratili iluze.
  • 00:19:08 Jenom ti nejzatvrzelejší z nás
  • 00:19:10 zůstali přesvědčenými komunisty
    dál.
  • 00:19:13 Mezi námi a komunisty najednou
    vznikla hranice nebo propast,
  • 00:19:17 která se už nikdy nepřeklenula.
    Pochopili jsme,
  • 00:19:22 že socialismus nemůže mít
    lidskou tvář.
  • 00:19:35 Byl život do 21. srpna
    a po 21. srpnu.
  • 00:19:40 Osmašedesátý je rokem
    našeho sebeurčení.
  • 00:19:44 Ten den přímo nebo zprostředkovaně
    zpečetil velkému množství lidí
  • 00:19:48 jejich další osud.
  • 00:19:50 Někteří definitivně zamířili
    do disidentského hnutí.
  • 00:19:54 Někoho to přivedlo
    dokonce do vězení
  • 00:19:57 a někdo naopak couvl
    a naprosto uvědoměle zamířil
  • 00:20:01 ke komunistické kariéře.
  • 00:20:08 Cesta ke svobodě
    je ale ještě dlouhá.
  • 00:20:12 První veřejné pochyby o invazi
    přináší
  • 00:20:15 v Sovětském svazu
    až gorbačovská perestrojka.
  • 00:20:22 Byl to omyl, chyba.
  • 00:20:24 Až když došlo ke všem změnám,
    sametovým i nesametovým,
  • 00:20:28 až tehdy jsme byli schopni
    společně tuhle akci odsoudit.
  • 00:20:36 Byla to těžká doba
    a všichni jsme prohráli.
  • 00:20:40 Ztratili jsme hodně času
    a co je platné,
  • 00:20:43 dodnes se ty události projevují
    na stavu,
  • 00:20:46 náladě a vztazích
    v naší společnosti.
  • 00:20:50 Sovětští vojáci,
    kteří v Československu
  • 00:20:54 v srpnu 1968 zasahovali,
    mají na tehdejší události
  • 00:20:58 i po desítkách let
    rozdílné názory.
  • 00:21:03 Neřekl bych, že toho lituji.
    Prostě asi tak:
  • 00:21:06 Byl jsem aktivním vykonavatelem
    politiky,
  • 00:21:09 o které sovětské vedení
    v roce 1989 prohlásilo,
  • 00:21:12 že byla chybná.
    Já byl její součástí,
  • 00:21:16 přestože šlo o rozkaz,
    se kterým voják těžko co nadělá.
  • 00:21:20 Byla to každopádně chyba,
    kterou nejde vrátit zpět.
  • 00:21:25 Samozřejmě že to ve mně
    budí lítost.
  • 00:21:38 Já osobně se jako účastník
    těch událostí považuji
  • 00:21:42 za nepřímého viníka
    a samozřejmě je mi to líto.
  • 00:21:46 Ne toho, že jsem se té akce
    zúčastnil, ale celkově,
  • 00:21:51 že jsem se té špatné
    a zbytečné politice podřídil.
  • 00:21:56 Cítili jsme zodpovědnost za to,
    co dělala naše vláda.
  • 00:22:01 Dodnes v Česku zůstala
    nepřízeň vůči Rusům.
  • 00:22:05 Běžní lidé dodnes platí
    za politické hry svých vlád.
  • 00:22:19 Já si myslím, že jsem
    v Československu v roce 1968
  • 00:22:25 se ctí splnil povinnost
    vůči svému i československému lidu.
  • 00:22:28 Za nic se nestydím
    a ničeho se nebojím.
  • 00:22:31 Kdybych měl tu čest
    se někdy vrátit do Prahy,
  • 00:22:34 bez bázně, bez výčitek svědomí
    a s pravdou v očích bych se
  • 00:22:38 tam vydal a setkal se
    s jakýmkoli českým občanem.
  • 00:22:43 S jakýmkoli.
    V jakékoli pozici. Tak to je.
  • 00:22:50 Ruské potýkání se srpnem 1968
    neskončilo dodnes.
  • 00:22:55 Zůstává tak příběhem
    s otevřeným koncem.
  • 00:23:00 Každého z jeho aktérů
    přivedlo jinam.
  • 00:23:03 Pavel Kosenko dosloužil
    v sovětské armádě do důchodu
  • 00:23:06 a pracuje jako předseda
  • 00:23:08 jednoho z vojenských
    veteránských sdružení v Moskvě.
  • 00:23:11 Eduard Vorobjov
    se do Československa vrátil
  • 00:23:14 v 80. letech minulého století
    jako velitel
  • 00:23:17 zdejších sovětských jednotek.
    Byl posledním sovětským vojákem,
  • 00:23:21 který v roce 1991 opustil
    československé území.
  • 00:23:25 Boris Šmeljov dal
    po základní vojenské službě
  • 00:23:28 přednost civilnímu povolání
    a až do rozpadu Sovětského svazu
  • 00:23:31 pracoval v úřednických profesích.
  • 00:23:33 Elvíra Filipovičová se vrátila
    s manželem do Československa.
  • 00:23:38 Píše paměti a svůj čas
    dělí mezi Moskvu a Prahu.
  • 00:23:41 Michail Gorbačov přišel v roce 1991
    o funkci sovětského prezidenta
  • 00:23:46 a tím uzavřel
    aktivní politickou kariéru.
  • 00:23:50 Jeho omluvu za invazi
    v srpnu 1968 zopakovali
  • 00:23:53 všichni následující
    ruští prezidenti.
  • 00:23:56 Většina veřejnosti si ale dodnes
    s touto událostí neví rady.
  • 00:24:02 Natálie Gorbaněvská mučení
    v psychiatrické léčebně přežila.
  • 00:24:06 O její dvě malé děti
    se mezitím postarala babička.
  • 00:24:10 Dalšími represemi vytlačil
    komunistický režim
  • 00:24:14 Gorbaněvskou i s dětmi
    v roce 1975 do emigrace.
  • 00:24:19 Podobný osud potkal
    i Viktora Fajnberga.
  • 00:24:23 Taky Ludmilu Alexejevovou
    vyhostil Kreml
  • 00:24:26 v 70. letech minulého století
    ze země.
  • 00:24:29 Do Ruska se mohla vrátit
    až po roce 1991.
  • 00:24:33 Stala se z ní hlavní kronikářka
    sovětského disidentského hnutí.
  • 00:24:36 Arsenij Roginskij
    přežil represe doma
  • 00:24:40 a po rozpadu Sovětského svazu
    se stal předsedou hnutí Memorial,
  • 00:24:43 které mapuje nejhorší zločiny
    komunistického režimu.
  • 00:24:46 Vladlen Krivošejev přišel brzy
    po nuceném návratu do Moskvy
  • 00:24:51 o práci, zbytek aktivního života
    se živil jako turistický průvodce.
  • 00:24:56 Vladimír Lukin
    nesměl za nesouhlas
  • 00:24:59 s invazí 20 let za hranice
    Sovětského svazu.
  • 00:25:02 Po pádu komunismu se stal
    ruským velvyslancem
  • 00:25:05 ve Spojených státech.
    Pracuje jako ruský ombudsman.
  • 00:25:30 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2011

Související

  • Žádný související pořad nebyl nalezen.