iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 4. 2019
22:50 na ČT1

1 2 3 4 5

64 hlasů
225352
zhlédnutí

Všechnopárty

Michael Šebek — Jiřina Bohdalová — Jakub Ondra

52 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Všechnopárty

  • 00:00:29 Dobrý večer, vážení diváci
    v hledišti divadla Semafor,
  • 00:00:31 automaticky zdravím i vás,
    milí diváci televizní.
  • 00:00:36 V podstatě všichni víme,
  • 00:00:38 že stále častěji se objevují
    informace o tom,
  • 00:00:41 jak ta robotizace postupuje
    poměrně rychle.
  • 00:00:44 Jak ti roboti
    už nahrazujou člověka
  • 00:00:48 v těch továrnách to už vidíme různě
    ve zprávách.
  • 00:00:50 Myslím, že si málokdo
    umíme představit,
  • 00:00:52 jak ta robotizace bude postupovat,
  • 00:00:54 že třeba zasáhne
    i jednotlivé domácnosti.
  • 00:00:57 To si, myslím, zatím moc
    neumíme představit.
  • 00:00:59 O tom kolují takový naivní,
    řekl bych až úsměvný představy,
  • 00:01:04 jak to asi bude.
  • 00:01:06 Já jsem takovou jednu úsměvnou
    představu slyšel, řeknu vám ji.
  • 00:01:10 Jak prej nějakej chlápek
    si pořídil robota,
  • 00:01:14 naprogramovanýho jako detektor lži.
  • 00:01:18 To fungovalo tak,
  • 00:01:19 že když v té místnosti,
    kde je robot
  • 00:01:22 někdo řekne nějakou lež,
    tak ten robot mu dá facku.
  • 00:01:27 Jednoduchá věc.
  • 00:01:28 Tak on si ho posadil,
    takhle toho robota ke stolu,
  • 00:01:31 večer před večeří, sám si sednul
    a čekal až se sejde rodina.
  • 00:01:34 Přišel jeho dospívající kluk,
    sednul si a ten táta mu říká:
  • 00:01:37 Kde jsi byl celý dopoledne?
    Říká, kde bych byl? Ve škole.
  • 00:01:40 A robot prásk mu facku.
    Říká, aha, no.
  • 00:01:44 Ne, s klukama jsme byli u kamaráda
  • 00:01:46 a na počítači jsme si pouštěli
    nějakej film.
  • 00:01:50 Říkal, jo? A jakej film?
    No ten o těch hračkách Toy Story.
  • 00:01:54 A robot prásk mu facku.
    Kluk to pochopil, tak říkal, ne,
  • 00:01:58 tak pouštěli jsme si s klukama
    takovej erotickej film.
  • 00:02:01 On říkal, cože? Erotickej film?
  • 00:02:05 Já v tvejch letech jsme neměl
    nejmenší tušení,
  • 00:02:08 že existujou nějaký erotický filmy!
  • 00:02:10 A robot prásk mu facku.
  • 00:02:13 Do toho přišla maminka toho kluka
    s večeří, říká mu, prosím tě,
  • 00:02:17 nech už toho kluka, netejrej ho.
  • 00:02:19 Jednou je to tvůj syn!
    A robot prásk jí facku!
  • 00:02:30 Jak říkám, jsou to spíš
    takový naivní představy,
  • 00:02:33 jak to s těma robotama
    bude pokračovat.
  • 00:02:35 Samozřejmě, říkám, naivní.
  • 00:02:37 Ale jak to s těma robotama opravdu
    je a bude, tzn. oblast kybernetiky,
  • 00:02:43 o tom se možná dnes dovíme
    něco víc.
  • 00:02:45 Protože naším dnešním prvním hostem
    je expert na kybernetiku
  • 00:02:48 prof. Michael Šebek!
  • 00:03:01 Pane profesore, vy sám
    vymyslel jste,
  • 00:03:04 nebo byl jste u toho,
    když se sestrojoval nějakej robot?
  • 00:03:08 -Ano.
    -To jste byl.
  • 00:03:10 Ano. Přímo u nás sestrojujeme
    různý řídící systémy, automaty,
  • 00:03:15 roboty taky, možná,
    to by vás mohlo zajímat,
  • 00:03:20 takovej kuriozní robot...
  • 00:03:22 -Mě by zajímal kuriozní robot, jo?
    -To uvidíte.
  • 00:03:25 Nějakej debil asi!
  • 00:03:27 -Ne, ne, ne! Robotický barman.
    -Barman?
  • 00:03:30 To není věc výzkumná,
  • 00:03:32 to dělají naši studenti
    v rámci několika diplomových prací.
  • 00:03:36 Prostě robot, ruka robotická,
  • 00:03:38 která dělá koktejly výborný
    z několika lahví.
  • 00:03:41 -To je jednoduchý naučit...
    -Není, zdaleka ne.
  • 00:03:44 Umeje skleničku, ale tohle dělali
    sami studenti a mě tam pozvali
  • 00:03:48 až v tý nejdůležitější fázi.
  • 00:03:51 -Když se platí.
    -Ne, testování kvality.
  • 00:03:54 -Testování kvality toho robota!
    -No právě.
  • 00:04:01 Jak to dopadlo?
  • 00:04:02 Dopadlo to, on míchá
    poctivý drinky, nešidí to.
  • 00:04:07 To už je špatně!
  • 00:04:10 Mně se zdál ze začátku pomalej,
  • 00:04:12 protože on má ten náš
    jen jednu ruku.
  • 00:04:14 A než to tam všechno naleje,
    našejkruje a tak,
  • 00:04:17 tak mu to chvíli trvalo.
  • 00:04:18 Tak jsem dokonce neprozřetelně
    se mu smál na začátku,
  • 00:04:21 že se mi nechce čekat a tak.
  • 00:04:24 Někdy u druhýho, třetího koktejlu
    jsem zvážněl
  • 00:04:28 a on jel pořád svým tempem
    a já jsem teda nevydržel.
  • 00:04:32 -Fakt, jo? Robot vás opil trošku?
    -No, trošku dost.
  • 00:04:38 Ale to je krásný testování.
  • 00:04:40 Vy sám domácnost opatřujete si
    takovejma aspoň podobnejma
  • 00:04:46 technickejma vymoženostma?
  • 00:04:48 Neříkám přímo robotem, že byste si
    nějakýho domů vzal.
  • 00:04:50 Tak úplně ne. Máme takovej ten lux
    robotickej, ale popravdě řečeno,
  • 00:04:56 moc ho nepoužíváme.
  • 00:04:57 -Ten co sám jezdí po místnosti?
    -No, no.
  • 00:04:59 -To není robot!
    -Není. Záleží na tom.
  • 00:05:02 Pokud se v tý místnosti vyzná...
  • 00:05:05 Kupodivu domácí práce
    jsou docela těžká věc pro roboty,
  • 00:05:10 tak proto to chvíli trvalo.
  • 00:05:11 Dneska jsou už téměř všude jinde,
    než že by byly v domácnostech.
  • 00:05:14 -Už to přichází ale.
    -Pomaloučku to přichází, jo?
  • 00:05:17 A opravdu, jak si představujeme
    toho robota,
  • 00:05:19 že to vypadá jako člověk?
  • 00:05:21 Viděl jsem kuchyňskýho robota,
    to byl kuchyňskej pult
  • 00:05:26 a ten měl zatím jen ruce,
    ale vařil, myl nádobí, všechno.
  • 00:05:32 Ale neměl nohy.
    Ale takovýho toho...
  • 00:05:36 -Takže nedoběh nakoupit.
    -To ne.
  • 00:05:39 Já nevím, nejsem si jistej,
    abych to nepřehnal,
  • 00:05:42 na co se mě vlastně ptáte.
  • 00:05:44 Ale jsou taky roboti,
    který nahraděj člověka
  • 00:05:47 v domácích pracech
    velice zvláštního druhu.
  • 00:05:52 -Jako, že pere?
    -No, ještě hůř. Sexuální a takový.
  • 00:06:02 -To jste tak váhal mně to říct?
    -No ne, tak jsem nevěděl.
  • 00:06:06 První moje veřejný vystoupení
    a hned tohleto.
  • 00:06:09 Ale to my teda neděláme.
  • 00:06:11 To kolegové v Japonsku
    jsou v tom nejdál.
  • 00:06:15 Fakt jo?
    Čili, že to nahradí Japonce?
  • 00:06:19 Nebo Japonku. Odhaduje se tak
    do 10, do 20 let.
  • 00:06:24 Co jsem tak já slyšel,
    japonskej robot není asi
  • 00:06:27 2 x vybavenej nějak...
  • 00:06:34 To nevím.
    Ale pravděpodobně na vývoz
  • 00:06:38 budou dělat zvláštní modely.
  • 00:06:42 -Vidím, že máte přehled.
    -Snažím se.
  • 00:06:46 Já jsem neřek, to bych měl říct,
    vy jste říkal u nás,
  • 00:06:50 ale že vy učíte kybernetiku.
  • 00:06:53 A co vy ty studenty učíte?
    Aby uměl sestrojit robota?
  • 00:06:58 Nebo jdete ještě dál?
    Asi uvažovat v tom oboru nějak, ne?
  • 00:07:02 Jdeme dál, snažíme se to dělat
    takovým způsobem,
  • 00:07:05 o kterým já si myslím,
    že je podstatnej pro budoucnost,
  • 00:07:08 protože my o budoucnosti
    nevíme vůbec nic
  • 00:07:11 a musíme připravovat studenty
    na dobu, o který vůbec nic nevíme.
  • 00:07:15 Tak musíme u nich rozvíjet
    ty vlastnosti,
  • 00:07:18 který se hoděj v době,
    o který nic nevíme,
  • 00:07:20 neboli, který se hoděj vždycky.
  • 00:07:22 Tak se snažíme rozvíjet
    myšlení např.
  • 00:07:26 -Myšlení studentů.
    -Myšlení studentů.
  • 00:07:29 My se snažíme rozvíjet
    jejich myšlení, tvořivost.
  • 00:07:32 Takže oni vlastně roboty,
    nebo jiný věci navrhujou,
  • 00:07:35 konstruujou a pak realizujou
    v rámci tý tvůrčí činnosti.
  • 00:07:40 Tzn., my učíme základy
    a pak jdou do laboratoře
  • 00:07:43 a tam si můžou dělat co chtěj
  • 00:07:45 a my je pak třeba
    známkujem podle toho,
  • 00:07:47 jak jim to funguje.
  • 00:07:49 Pane profesore, ono ruku v ruce
    s tím jde asi taková ta,
  • 00:07:51 udělejte si pohodlí, ruku v ruce,
    jó, nechte si.
  • 00:07:57 Jste asi nedávno učil robota
    takhle sedět, ne? Pohodlí.
  • 00:08:01 Naprogramoval jste pohodlí.
    A máte hezký ponožky.
  • 00:08:05 -To mi vybírala manželka.
    -No jo!
  • 00:08:08 To v barevný televizi vynikne!
  • 00:08:11 Jestli vás to irituje...
    Mám kupodivu obě stejný.
  • 00:08:15 To se nestává často!
    Dneska jsem si dal pozor!
  • 00:08:21 Já vás nechci nijak omezovat,
    samozřejmě, udělejte si...
  • 00:08:24 Víte, že teď do ponožek
    se může dávat elektronika?
  • 00:08:29 -Elektronika? A co jako? Odsává?
    -Ne, to ne!
  • 00:08:33 Ale jak se mluví o tom průmyslu
    čtyři nula,
  • 00:08:36 kdy vlastně ten výrobek sám prochází
    továrnou a radí strojům
  • 00:08:40 co mu mají udělat,
  • 00:08:41 tak jedna švýcarská firma
    něco dává i na ponožky
  • 00:08:44 a pak je napadlo, že tam nechaj
    tu elektroniku až do tý fáze,
  • 00:08:48 kdy se to prodává v krámě.
  • 00:08:49 Aby věděli, kde se ta ponožka
    probrala, prodala.
  • 00:08:53 A od toho už je jen krok k tomu
    ji tam nechat napořád.
  • 00:08:56 A to by se mi velice hodilo.
  • 00:08:57 Vemte si, že ta ponožka bude doma
  • 00:08:59 a bude vědět, kde má parťáka,
    tu druhou.
  • 00:09:04 Já se zeptám třeba na počítači,
    kde mám druhou ponožku
  • 00:09:07 a ona se ozve.
  • 00:09:09 Nebo když ji dám do pračky,
    řekne, sem nechci,
  • 00:09:12 kolem mě je bílý prádlo.
  • 00:09:15 I takhle může vypadat robot.
  • 00:09:17 Už se někde prodávaj
    mluvící ponožky?
  • 00:09:19 Ne! To jsem přehnal, ponožky ne!
  • 00:09:22 Ale třeba zablokuje pračku
    a ta pračka to řekne.
  • 00:09:26 Ale to by bylo hezký!
    Muvící ponožky!
  • 00:09:29 Že by najednou řekly vám ponožky,
    už mě vyměň.
  • 00:09:35 To se přiznám, ani mě to nenapadlo.
    Já si to napíšu s dovolením.
  • 00:09:41 Ale já jsem chtěl říct,
    že ruku v ruce s robotizací
  • 00:09:44 jde taky ta umělá inteligence.
  • 00:09:47 Vlastně já bych to ani moc
    nerozlišoval.
  • 00:09:50 My se s kolegama z vedlejšího oboru
    přeme o to, auto bez řidiče
  • 00:09:56 já nazvu, že to je řídící systém,
    nebo robot
  • 00:09:58 a oni zas říkají umělá inteligence.
  • 00:10:00 To je jen takový, prostě část
    taková myslící,
  • 00:10:04 to by se nazvalo umělou inteligencí
    a ten robot, kterej myslí,
  • 00:10:07 tak já ho nazvu robotem.
  • 00:10:09 To už ty auta bez řidičů,
    to už je daleko.
  • 00:10:12 To už v podstatě není
    výzkumný téma, auta bez řidičů,
  • 00:10:15 to už je spíš průmyslový,
    pořád se vylepšujou.
  • 00:10:18 Tak my chceme bejt na naší katedře
    o krok dál, o 10, 20 let dopředu,
  • 00:10:22 tak my už vymýšlíme formace aut
    bez řidiče.
  • 00:10:25 To je docela zajímavá věc.
  • 00:10:27 Něco jako, až budou všechny auta
    bez řidiče,
  • 00:10:30 tak pořád můžou bejt
    ještě někde zácpy.
  • 00:10:32 Ty auta bez řidiče se budou chovat
    trošku rozumějc, než lidi.
  • 00:10:36 To je sen automobilovýho inženýra,
    dostat řidiče z auta.
  • 00:10:41 Největší škůdce tam! On porád brzdí
    a přidává, kouká jinam!
  • 00:10:47 Nicméně i tak třeba dálnice
    z Prahy do Brna by byla zacpaná,
  • 00:10:51 tak další krok je udělat něco,
    jako vláček z aut.
  • 00:10:55 Že by se samy sestavilo
    třeba 20 aut dohromady
  • 00:10:58 těsně za sebe,
    kolona z aut těsně za sebe,
  • 00:11:01 na železnici to funguje
    100 let bezvadně.
  • 00:11:04 A teď, bude to šetřit palivo,
    exhalace,
  • 00:11:09 prostě zvětší to třeba 10 x
    průchodnost dálnice.
  • 00:11:12 Takže taková kolona sestavená,
  • 00:11:14 ta už by to ucpala
    u Průhonic někde.
  • 00:11:16 Ne, ne, naopak!
  • 00:11:17 To třeba 10 x pojede jedna kolona,
    pak chvíli nic, zase další kolona.
  • 00:11:22 Řekněte, je někdo
    v oblasti kybernetiky,
  • 00:11:24 teď myslím celozeměkoulově,
  • 00:11:30 už mluvím jak robot!
  • 00:11:33 Celosvětově myslím, kdo je opravdu
    takovej, jak bych to řek, hitmaker.
  • 00:11:38 Že vymýšlí ty věci, že je o krůček
    vepředu, jak bych to řek?
  • 00:11:41 Takovej Messi kybernetiky.
    Víte co myslím. Messi z fotbalu.
  • 00:11:44 Vím. Já myslím, celkově ne.
  • 00:11:46 Jak jsem říkal, ty roboti dneska,
    ty výzkumný, jsou speciální.
  • 00:11:50 Tak třeba, já nevím, smí se říkat
    jména firem tady?
  • 00:11:53 -Cože?
    -Smějí se říkat jména firem?
  • 00:11:55 Že bych vám řek třeba,
  • 00:11:56 nelíp běhá a skáče robot
    třeba Atlas od firmy...
  • 00:12:00 Ne, to se nesmí. Já jsem se ptal
    na člověka, rozumíte?
  • 00:12:04 Kterej v tý kybernetice,
    Einstein kybernetiky.
  • 00:12:07 Je takových chytrej lidí hrozně.
    Někdo je třeba Einstein přes nohy
  • 00:12:15 a někdo je Einstein přes hlavu
    a přes vidění,
  • 00:12:18 je takových osobností hodně.
  • 00:12:21 Čili kybernetický inženýr ortopéd?
  • 00:12:26 Na některých pracovištích
  • 00:12:29 se dobře vyznaj v robotech,
    který choděj a skáčou
  • 00:12:32 a jinde třeba takový,
    který něco poznávaj.
  • 00:12:37 Čili není tam jedna hvězda!
  • 00:12:38 Jedna ne. Tak v historii
    byly takový jména,
  • 00:12:42 Norbert Wiener je zakladatel
    oboru kybernetika.
  • 00:12:45 Ten vymyslel ten název
    a všechno kolem toho.
  • 00:12:49 Že by dneska byl
    nějakej jeden guru?
  • 00:12:52 -Název vymyslel Karel Čapek ale.
    -Robot.
  • 00:12:55 -Robot, no.
    -To není pravda ale.
  • 00:12:59 Vy chcete sáhnout teď
    na Karla Čapka?
  • 00:13:02 -Zpochybnit jeho R.U.R.?
    -Nechci. Je to takhle.
  • 00:13:06 Karel Čapek slovo robot proslavil,
    zavedl ho,
  • 00:13:10 ale vymyslel ho Josef Čapek.
  • 00:13:14 Historka o tom říká asi tohleto.
  • 00:13:17 Karel seděl, Josef údajně maloval,
    měl štětec v ústech
  • 00:13:24 a Karel mu říkal, člověče,
    tadyhle píšu něco,
  • 00:13:28 vymyslel jsem umělýho člověka
    a vymyslel jsem jméno labor.
  • 00:13:31 Ale nějak se mi to moc nezdá.
    Historka pokračuje.
  • 00:13:35 Josef se štětcem v puse řekl,
    tak mu říkej robot. A maloval dál.
  • 00:13:40 -Tak to údajně vzniklo.
    -Fakt, jo?
  • 00:13:42 No vidíte to! Tak zase jsme...
    A to učíte tohle na škole?
  • 00:13:46 No tak taky, ale...
  • 00:13:48 Na co se vás nejčastěji ptaj,
    když přijdete na nějakou besedu?
  • 00:13:52 -Laická otázka nejčastější.
    -Jak jste začal.
  • 00:13:56 Jestli mám doma robota.
    To bejvá taková...
  • 00:14:00 No dobře, ale robot,
    to já pamatuju jako dítě.
  • 00:14:02 Takovej ten mixer,
    to udělalo těsto, všecko.
  • 00:14:06 Tomu se říkalo robot.
  • 00:14:08 Já pamatuju, vy nepamatujete
    Robota Emila? V televizi?
  • 00:14:11 -Cože?
    -Robot Emil.
  • 00:14:13 Samozřejmě, pamatuju.
  • 00:14:14 Strejda Míla, mechanik Karel
    a teta Boženka.
  • 00:14:18 To jsme koukali v televizi.
  • 00:14:20 Dokonce existuje,
    robot Emil existoval.
  • 00:14:23 No to byl Emil!
  • 00:14:27 Já jsem to chtěl navést,
    že taky je hezká písnička
  • 00:14:29 Strašidýlko, strašidýlko Emílek.
    To je o robotovi.
  • 00:14:32 A to složil Jarda Uhlíř
    se Zdeňkem Svěrákem.
  • 00:14:34 Nevím, jestli to víte.
    Když tak to učte na škole.
  • 00:14:36 Tohle vím, ale nevím,
    jestli je to o robotech.
  • 00:14:39 No robot Em... Jsem rád,
    že vás můžu poučit!
  • 00:14:42 Já rád se nechám.
  • 00:14:43 Robot Emil, když budu říkat blbost,
    tak mě opravte tady diváci,
  • 00:14:47 robot Emil
    a když strašidýlko Emílek,
  • 00:14:49 tak to bylo o tom robotovi.
  • 00:14:51 Si já myslím.
    Když, tak zavoláme Uhlíře.
  • 00:14:53 -Strašidýlko?
    -Strašidýlko Emílek.
  • 00:14:55 Já bych to nechal nerozhodně teda.
    Já nevím, ale...
  • 00:14:59 My, Ukrajinci něznájem remízu.
  • 00:15:03 Tak to je na vás.
  • 00:15:05 Tady jsou lidi,
    který si to pamatujou.
  • 00:15:08 Ne strašidýlko Emílek bylo,
    ale jestli to byl ten robot!
  • 00:15:10 -Tak jo, dobře.
    -Že to byl robot Emil?
  • 00:15:13 Písnička: Strašidýlko,
    strašidýlko Emílek.
  • 00:15:16 Tu si pamatuju,
    tak jsem se poučil, no.
  • 00:15:18 Počkejte! Možná, že ne!
  • 00:15:21 Jestli to pokračuje:
    Patří do všech postýlek.
  • 00:15:24 No právě, no!
  • 00:15:25 Čili to bude o tom japonským
    robotovi!
  • 00:15:34 Zase jste o něco chytřejší!
    Profesor Šebek!
  • 00:15:46 Naším dalším dnešním hostem
    je herečka Jiřina Bohdalová!
  • 00:16:09 Já mám proutěný!
    Jsem sem zapadla.
  • 00:16:13 Každej má proutěný.
  • 00:16:17 -Sedni si.
    -Ano, pohodlně. Ano.
  • 00:16:21 Nemusíš na kraji.
    Pan profesor se taky zabořil!
  • 00:16:24 -Musím, protože tam zapadnu.
    -To nechceš.
  • 00:16:27 Potom se mi tady udělá tohle.
  • 00:16:38 My jsme tady s panem profesorem...
  • 00:16:40 -Já to slyšela!
    -Mluvili o robotech.
  • 00:16:42 To je konec můj!
    To je můj konec!
  • 00:16:46 -Já myslel, koníček, že řekneš!
    -Ne! Konec!
  • 00:16:49 Jen jsem to poslouchala,
    už jsem se lekla. To je konec!
  • 00:16:54 -Jak to jde rychle!
    -To je konec lidstva.
  • 00:16:56 Je teď z poslední doby
    nějakej problém?
  • 00:16:59 No, je! Mně se vždycky
    nějakej problém objeví.
  • 00:17:04 Protože mě vozí třeba,
    jsem si na to při tom vzpomněla,
  • 00:17:11 to je taky nějakej robot.
  • 00:17:13 -Robert?
    -Robot!
  • 00:17:15 -Jo, robot!
    -Roberta ani neznám.
  • 00:17:21 Ne, robot. Mě vozí v televizi
    jeden šofér. Pokaždý ten samej.
  • 00:17:28 Protože dělám hodně
    v televizi, víš.
  • 00:17:33 A on mění vozy. A pokaždý
    má lepší GPS.
  • 00:17:39 -Navigaci.
    -Navigaci. To je k uzoufání.
  • 00:17:42 A já povídám, jak jsem vlezla
    do toho novýho vozu, povídám,
  • 00:17:46 jé, vy máte a teď jsem si myslela,
  • 00:17:49 já měla zrovna taky novej vůz
    a novou GPS.
  • 00:17:53 Tak jsem si říkala, to srovnám.
  • 00:17:57 A on povídá, já mám to, mně to jde
    a povídá, ale něco vám vokážu. Jo?
  • 00:18:05 -A jeli jsme na Národní 9.
    -Národní třídu.
  • 00:18:10 Na Národní třídu 9. A on tam
    něco zmáčknul, nebo co a řek,
  • 00:18:17 jenom v tom voze řek: Národní 9.
  • 00:18:22 A vona řekla, 5?
    To už jsem byla... Jsem si myslela...
  • 00:18:30 A von povídá, ne, Národní 9.
    A vona zase: 5?
  • 00:18:36 To už jsem se namíchla,
    tak jsem zařvala: Národní 9!
  • 00:18:40 A vona povídá: Nekřičte.
    To mě zhroutilo!
  • 00:18:51 To mě absolutně zhroutilo.
    A to se lek i on! On to nevěděl!
  • 00:18:57 Že ona řekne nekřičte.
  • 00:19:00 Ale maily,
    to já tě musím pochválit.
  • 00:19:03 -Maily mi jdou.
    -Taky ne dycky.
  • 00:19:08 Někdy to pošlu někam jinam.
    Já si dávám pozor, co tam píšu!
  • 00:19:15 Já nemůžu zapomenout,
    já jsem si taky dycky říkal,
  • 00:19:17 že jsem pozadu s tou technikou
  • 00:19:19 a jak jsme spolu něco
    telefonem řešili...
  • 00:19:22 -Ses rozzářil, že nejseš.
    -Ne, o to nejde.
  • 00:19:26 A tak jako jsem ti říkal,
    mám to pro tebe hotový,
  • 00:19:29 nějaký povídání,
    já ti to pošlu mailem.
  • 00:19:32 A ty jsi mně řekla:
  • 00:19:33 Radši mi to nadiktuj,
    já si vemu tužku.
  • 00:19:36 -V tý moderní době...
    -Pozor! To už jsem dál!
  • 00:19:39 -Teďka jo! To už je pár let zpátky
    -No proto!
  • 00:19:41 Mě překvapilo, mně se nechtělo
    ti to diktovat, tak jsem říkal,
  • 00:19:46 víš co, abys to položila,
    že já ti to namluvím do schránky.
  • 00:19:51 Jsem ti řek. A ty jsi řekla:
  • 00:19:52 No když už tady budeš,
    tak snad půjdeš dál!
  • 00:20:04 Já bych byl rád, Jiřino, kdybys,
  • 00:20:06 protože slyším to hodně od diváků,
    divaček, obdivujou lidi,
  • 00:20:12 v jaký ty jseš fyzický
    i psychický kondici.
  • 00:20:17 No, to já taky obdivuju.
    Já nevím, kde to beru.
  • 00:20:22 -Máš na to nějaký...
    -Ne, nemám.
  • 00:20:24 -Ještě nevíš, co se chci zeptat!
    -Protože se mi na to ptá každej!
  • 00:20:28 Nemám!
  • 00:20:28 -Nikomu neradíš? Životospráva...
    -Ne! Ještě to tak!
  • 00:20:34 -Plaveš, nebo cvičíš?
    -Já normálně bůček.
  • 00:20:37 -Cože?
    -Bůček. Ten ráda. Koleno.
  • 00:20:43 Já myslel, že řekneš něco,
    ne, nic.
  • 00:20:45 Ne. Opravdu upřímně, nemám radu.
    Jo, pozor! Furt dělat něco.
  • 00:20:54 Činnost!
  • 00:20:55 Pořád hraješ divadlo,
    v Divadle na Jezerce, že jo?
  • 00:20:59 To je teď taková tvoje
    domovská scéna.
  • 00:21:01 -Myslím si, že hraješ jen 2 hry.
    -Ale dlouho.
  • 00:21:05 A pořád jsou vyprodaný.
  • 00:21:07 Ale takový věci, jako vokno,
    to ty nemáš.
  • 00:21:10 Zatím ne. Vždycky jsem se z toho
    nějak dostala.
  • 00:21:14 Já nejdu po paměti mechanicky.
  • 00:21:20 Já se z toho dycky pak,
    to ty máš taky!
  • 00:21:24 Že máš najednou vokno,
    ale dovedeš, víš o čem to je.
  • 00:21:29 -Nemáš?
    -Myslíš, jo?
  • 00:21:30 Já si to o tobě myslím,
    poněvadž jseš chytrej.
  • 00:21:33 -Jseš hodná.
    -Ano. Taky tě znám.
  • 00:21:35 Ne, tak vokno,
    já už nějaký divadlo,
  • 00:21:37 já vlastně nehrávám žádný divadlo!
  • 00:21:38 Tam může okno!
  • 00:21:40 Ale taky tady řekneš,
    co já bych tady řek
  • 00:21:46 a najednou, hó, pauza.
  • 00:21:48 -Palma.
    -Ty se koukáš často. Si myslím.
  • 00:21:54 Ale já na tobě poznám.
  • 00:21:57 Já na tobě poznám, jakmile tě,
    buďto rozčílí, já to študuju,
  • 00:22:04 to mě baví, když máš nějakýho hosta
    a ten host ti neodpovídá tak,
  • 00:22:10 aby to plynule šlo a ty musíš furt
    zvedat znovu nějakej nápad,
  • 00:22:17 abys ho, krucifix, už rozběh,
    tak uděláš tohleto.
  • 00:22:27 -Je to pravda?
    -Asi jo.
  • 00:22:36 Ale to neděláš často. Ale vidíš,
    jak já jsem všímavá.
  • 00:22:41 Chtěl jsem se tě zeptat...
    Jsem ti nahrál!
  • 00:22:52 Já jsem si vzpomněl, že tys mně
    nedávno vyprávěla,
  • 00:22:55 já jsem tomu nechtěl věřit.
  • 00:22:57 Jak hraješ to divadlo mnoho let,
    tam něco, co se stalo?
  • 00:23:00 -Nějaká divačka něco řekla?
    -Jo, to bylo v Paní plukovníkový.
  • 00:23:04 -To tě vykolejí taková věc!
    -To mě vykolejilo.
  • 00:23:06 Tak to řekni.
  • 00:23:07 Jednak mě vykolejí, když někdo
    zapomene mobil.
  • 00:23:10 -Vypnout.
    -Vypnout. Na to už jsem připravená.
  • 00:23:14 -Něco říkáš.
    -Jo. Já počkám.
  • 00:23:19 Musím si pamatovat,
    abych mohla navázat.
  • 00:23:23 A řeknu, zvedněte si to,
    dyť je to jedno. V divadle.
  • 00:23:27 Dyť je to... A ten člověk
    by se nejradši viděl
  • 00:23:29 100 m pod zemí,
    teď to nemůže najít!
  • 00:23:35 Ale tahleta paní,
    ta byla zajímavá, ta byd,
  • 00:23:41 bydlela, jsem chtěla říct!
  • 00:23:43 Seděla asi tak v 2. řadě
    a tam je v určitým momentu
  • 00:23:49 si Zawadská zapaluje cigaretu.
  • 00:23:51 Ale to je součást hry!
  • 00:23:55 Protože se říká, tam se i říká:
    Nemůžeš už přestat kouřit?
  • 00:24:02 A ona řekne:
    Nevím, nikdy jsem to nezkoušela.
  • 00:24:07 Takže to tam...
  • 00:24:09 A najednou, takhle stojí
    v rohu jeviště, ta Zawadská,
  • 00:24:14 já tam taky něco hraju a Zawadská
    si zapálila cigaretu, ne to ne!
  • 00:24:21 Počkat! Ona tam kouřila už.
    To bylo tohleto.
  • 00:24:25 A ta paní řekla:
    Jak to, že se tady kouří?
  • 00:24:32 Teď my jsme...
  • 00:24:38 Teď já jsem to chtěla přejít
    a ona řekla: Kouřit se nemá.
  • 00:24:44 Tak já jsem to musela přerušit,
    jsem říkala, madam, já se omlouvám,
  • 00:24:50 ale to napsal ten autor,
  • 00:24:53 takže i kdyby paní Zawadská
    neuměla kouřit, tak musí kouřit.
  • 00:24:59 A ona řekla: Tak to teda ne!
    To já odejdu!
  • 00:25:07 To už jsem byla na mrtvici.
  • 00:25:10 Tak jsem řekla:
    To bude asi nejlepší.
  • 00:25:12 Furt jsem jí říkala madam,
    aby si nemohla stěžovat.
  • 00:25:16 Tak jsem řekla, madam,
    to bude asi nejlepší.
  • 00:25:19 A ona se zvedla se svojí,
  • 00:25:22 jestli to byla dcera, nebo to
    a odešla.
  • 00:25:25 Takže jsme si všichni oddychli
  • 00:25:27 a potom ta Zawadská si musela znovu
    zakouřit, já jsem říkala:
  • 00:25:34 To opravdu nemůžeš přestat?!
  • 00:25:38 Takže to všichni viděli,
    takže začali tleskat.
  • 00:25:43 No, stane se.
    Ale to byla zajímavá paní.
  • 00:25:48 Ona měla nervy asi špatný.
    Nevím. No.
  • 00:25:53 -Ale že tě to nevykolejilo.
    -No vykolejilo!
  • 00:25:56 Ale to si musíš pamatovat tam,
    kde jsi skončil! Navázání.
  • 00:26:03 Ale to potom zase ty lidi ocení.
  • 00:26:08 -Ale tak jseš improvizátorka taky.
    -Moc ne. To jseš ty.
  • 00:26:12 Já, co se nenaučím, to nevím.
  • 00:26:15 Ale ty jsi teď čerstvě
    natočila film novej.
  • 00:26:20 -S režisérem Strachem.
    -Ano. Strachem.
  • 00:26:23 -Podle scénáře Marka Epsteina.
    -A víš co mě překvapilo?
  • 00:26:26 -Já jsem samozřejmě film neviděl.
    -Já taky celkově ne.
  • 00:26:32 -To uvidíme oba.
    -To uvidíme oba.
  • 00:26:34 Ale něco jsem si o tom přečet
    a že prej to je thriller.
  • 00:26:37 A já jsem si nevybavil,
  • 00:26:39 že bys někdy předtím
    hrála v nějakým thrilleru!
  • 00:26:42 Ne!
  • 00:26:44 -To sis objednala to téma?
    -Ne, ne!
  • 00:26:47 To já, já bych si objednala
    veselohru.
  • 00:26:50 Protože vím, že na to lidi choděj.
  • 00:26:52 -Na komedie.
    -Na komedie.
  • 00:26:55 Ale to je podle,
  • 00:26:58 aspoň mladej Epstein
    to takhle říkal,
  • 00:27:01 že se to stalo jeho babičce,
  • 00:27:03 ale ne takovýmhle stylem,
    tak krutým stylem.
  • 00:27:08 -Thrillerovským.
    -Ne, to neprozrazuj.
  • 00:27:11 Ty hraješ tu babičku, předpokládám.
  • 00:27:14 Co jinýho, no?
    S tímhle vyzeráním.
  • 00:27:19 Je to ta hlavní role, babička, ne?
  • 00:27:21 No tak větší role, myslím je,
    tak na stejně, na stejně,
  • 00:27:28 Kryštof Hádek.
    Ten tam hraje mýho parťáka.
  • 00:27:33 Pořád je to Jiřino tak,
    že ovlivňuješ to obsazení?
  • 00:27:37 Že tak jako řekneš, s tímhletím
    bych ráda hrála?
  • 00:27:41 -No, takhle.
    -Ne s kým bys ráda nehrála.
  • 00:27:44 -Ale s kým bys ráda hrála.
    -Já si tak tiše obsazuju, malinko.
  • 00:27:49 -A pak to řekneš nahlas.
    -Ale ne, abych si na tom trvala.
  • 00:27:53 Já se vždycky shodnu.
  • 00:27:55 A na toho Kryštofa
    jsem nepřišla já!
  • 00:27:58 Na toho přišel Strach.
    Ale já jsem vřele souhlasila.
  • 00:28:01 -Jo, režisér Strach.
    -Režisér Strach.
  • 00:28:06 Já myslel, že na něj přišel strach,
    že s tím nebudeš souhlasit.
  • 00:28:09 Ne, ne, režisér Strach
    na něj přišel
  • 00:28:12 a já jsem vřele souhlasila.
  • 00:28:14 Takže jseš spokojená.
  • 00:28:15 Ještě jsi neřekla,
    jak se film jmenuje.
  • 00:28:16 -To prozradit můžeš.
    -Klec.
  • 00:28:18 Ale to ti můžu říct, že vlastně,
    když jsem začínala,
  • 00:28:24 ještě jsem nehrála,
    když se tvořila maska
  • 00:28:28 na tuhle paní, ona je teda
    tak stará, jako jsem já,
  • 00:28:33 ale já jsem musela vypadat starší.
  • 00:28:36 -Vo hodně.
    -Ostaršit tě museli.
  • 00:28:40 No, no, takže paruku, samozřejmě.
    A mně se stala jedna věc.
  • 00:28:48 Já už začínám věřit,
    že něco je mezi nebem a zemí,
  • 00:28:53 to s vašima robotama,
    já jsem na jiný straně.
  • 00:29:00 Jak jsem přemýšlela o tý paruce,
  • 00:29:02 jak by měl asi tak vypadat
    její účes, tý starý paní,
  • 00:29:07 tak jdu do koupelny
  • 00:29:10 a v koupelně otevírám ten šuplík
    s těma líčidlama každej den!
  • 00:29:17 A nikdy nic nevypadlo.
  • 00:29:19 Až když jsem přemýšlela
    o tý paruce, otevřu jeden šuplík,
  • 00:29:24 tam normálně něco beru
    a najednou vidím hřebínek.
  • 00:29:31 Takovej ten, co se dával,
    pamatujete? Růžovej.
  • 00:29:36 A já jsem si říkala, Ježíš,
    to je hřebínek maminky!
  • 00:29:42 Kde se tady vzal? A najednou
    jsem si řekla, Bože, ta paruka,
  • 00:29:52 ona mohla mít hřebínky.
  • 00:29:55 A měla jsem tu figuru!
  • 00:29:58 -Vidíš to!
    -To mi poslala maminka!
  • 00:30:02 Žádnej robot!
    Maminka mi to poslala!
  • 00:30:06 Já tomu věřím!
  • 00:30:07 Já si pamatuju ty hřebínky!
    Moje máma to taky nosila!
  • 00:30:11 Tak jsem neměla růžový,
    poněvadž mi vypad jen jeden.
  • 00:30:15 Tak sehnali hřebínky.
  • 00:30:17 A ještě si opravdu libovali,
    že jsem jim přišla s tím nápadem.
  • 00:30:23 Vidíš to! To by člověk neřek,
    jakou ti dá práci,
  • 00:30:27 abys vypadala jako stará!
  • 00:30:41 Ale povedlo se. Povedlo se teda.
    Já se na ten film velmi těším.
  • 00:30:46 No, já vás taky zvu.
    Já myslím, že se vám to bude líbit.
  • 00:30:51 Já mám ráda lidský příběhy.
    A tohle je lidskej příběh.
  • 00:30:58 Jiřino, ty asi nemáš spočítáno,
    kolik jsi vůbec natočila filmů.
  • 00:31:02 -Ne!
    -Hodně, samozřejmě.
  • 00:31:03 Ale některý ty slavný
    se často opakujou.
  • 00:31:06 -Koukneš ty se někdy?
    -No tak na Světáky pokaždý!
  • 00:31:10 A pokaždý si řeknu, já se kouknu
    jenom na začátek.
  • 00:31:14 A propadnu tomu
    a už se směju napřed.
  • 00:31:18 Ale tam vás nechal
    režisér Podskalský
  • 00:31:20 dost improvizovat.
  • 00:31:21 No jo, hlavně Menšíka.
    Božka, nejsou to Hradčana?
  • 00:31:26 No to mě skácel úplně!
    To tam nebylo!
  • 00:31:33 Jiřino, jeden film
    teď máš natočenej.
  • 00:31:36 -Přijďte na to.
    -Jo, to už sis tady zpromovala.
  • 00:31:40 To už jsem řekla?
    To já říkám furt.
  • 00:31:42 -Do kina, aby přišli.
    -No.
  • 00:31:46 -To je kinovej film.
    -Ne, to není.
  • 00:31:48 Sedněte si u obrazovky.
    Ono to bude mít premiéru...
  • 00:31:52 -Jo, takhle!
    -Co, takhle?
  • 00:31:54 Tak jim řekni, zůstaňte doma,
    až to půjde.
  • 00:31:57 Dyť je to stejný!
    To není žádnej rozdíl už dneska!
  • 00:32:01 -To je rozdíl!
    -Není! Není!
  • 00:32:03 Jak to?
  • 00:32:05 Jenom, že to jde do kin
    a pak to jde do televize.
  • 00:32:08 Ale po kvalitativní stránce
    je to úplně stejný!
  • 00:32:12 Jiřino, říkala jsi přijďte!
    Tzn. domů? Domů ať přijdou?
  • 00:32:16 -Já to myslím jako technicky.
    -Přijdou technicky?
  • 00:32:20 -Ne!
    -Říkala přijďte?
  • 00:32:24 Můžou ale taky přijít 13. května
    do Lucerny.
  • 00:32:30 Tam je premiéra.
  • 00:32:30 Tolika známejch já nemám,
    abych to naplnila.
  • 00:32:35 Ne, ona to naplní televize.
    Bude to mít premiéru.
  • 00:32:38 Čili to je televizní film.
  • 00:32:40 V Lucerně bejvaj i premiéry
    televizních filmů.
  • 00:32:44 -Myslela jsi přijďte, ale...
    -Přijďte, ale koukejte...
  • 00:32:48 -Oni se budou koukat.
    -Ale doma!
  • 00:32:52 -Já se z toho zblázním.
    -Já se z toho zblázním.
  • 00:32:57 Já to nemám komu říct!
  • 00:33:09 Abych to shrnul.
    Je to televizní film.
  • 00:33:11 -Televizní film. Ano.
    -Zůstanou doma, aby viděli Klec.
  • 00:33:18 -Klec, až půjde.
    -Klec, až půjde.
  • 00:33:20 -Určitě kolem toho bude humbuk...
    -Myslíš doma?
  • 00:33:24 Cože?
  • 00:33:28 -Já ti to vracím.
    -Celozemě... Ne celozemě.
  • 00:33:34 Co jsem to řek? Celonárodní humbuk.
    Že nový film s Jiřinou!
  • 00:33:41 V květnu se to odstartuje,
    čili napřed...
  • 00:33:44 -Mám narozeniny.
    -Samozřejmě. Já vím.
  • 00:33:48 Už zase.
  • 00:33:50 Hned po tvejch narozeninách
    se slaví osvobození.
  • 00:33:52 Proto si to pamatuju.
  • 00:33:55 -Je to tak?
    -Ano, ano!
  • 00:33:57 Dycky si říkám, jsou už
    vlajky venku, slavěj Jiřinu.
  • 00:34:00 Jiřina má narozeniny.
    Nebudeme říkat kolik ti je.
  • 00:34:07 -Já to nebudu říkat!
    -Já to klidně řeknu.
  • 00:34:09 Protože jak ty vypadáš výborně,
  • 00:34:13 to už ženský,
    ne, že by se takticky nemělo říkat!
  • 00:34:16 Ale s tím už se chluběj ženský,
    když řekneš kolik ti je.
  • 00:34:19 -Jo?
    -No jasně! To už není žádný to...
  • 00:34:22 Můžeš, ale nemusíš!
    Jenom chci slyšet jejich ua!
  • 00:34:26 -Oni to všude píšou.
    -Ale nepamatujou si to ty lidi!
  • 00:34:28 3. května mi bude 88.
  • 00:34:44 Taky musíš odpočívat.
    Za dveřma je léto.
  • 00:34:48 Budeš pracovně,
    nebo budeš relaxovat na chalupě?
  • 00:34:52 Na chalupě! Za tejden jedeme
    do Řecka.
  • 00:34:56 Moříčko. Léta spolu plaveme.
    S Jiřinou.
  • 00:35:02 -Na ostrůvek a zpátky.
    -Ano, ano.
  • 00:35:04 Dycky je první. Dycky je první!
    Jsi výborná plavkyně.
  • 00:35:08 -Jo, dobrý, no.
    -Já nevím, něco tě nadnáší.
  • 00:35:12 To já vím.
  • 00:35:15 To mi vyrostlo. Ke stáru.
    To mě nadnáší.
  • 00:35:22 -Nebudeš se přepínat pracovně.
    -Na chalupě! Na chalupě!
  • 00:35:28 Tam jedu! No všechno dělám.
    To mě baví.
  • 00:35:32 -Sekáš.
    -Sekám, traktůrek mám.
  • 00:35:36 -Všechno mám.
    -Traktůrek takhle?
  • 00:35:38 -Taky jedu se sekačkou.
    -Ale traktůrek je tohle! Volant!
  • 00:35:44 Tohle je traktůrek!
    Tohle je nevím co!
  • 00:35:47 Je to možný?
  • 00:35:50 -Jenom jsem se chtěl ujistit.
    -Jo, jo.
  • 00:35:53 Když už se nepotkáme
    při jiný příležitosti,
  • 00:35:55 tak na letišti...
  • 00:35:56 Ferda mravenec, všeho druhu.
  • 00:35:58 -Tak na letišti se uvidíme.
    -Na letišti. Dáš si panáka.
  • 00:36:03 -Ono to teď padá prej.
    -Padá?
  • 00:36:06 -Já bych jel vlakem.
    -Já tě budu držet.
  • 00:36:09 Já bych jela ještě tam,
    ale zpátky by mě to rozčílilo!
  • 00:36:14 Tam bych ještě jela.
  • 00:36:16 Ale musím říct, že s tebou
    se nebojím.
  • 00:36:19 -Že jo? Já jsem dítě štěstěny.
    -Díky, že jsi přišla.
  • 00:36:23 Jiřina Bohdalová!
  • 00:36:33 No tohleto je lepší!
    Ty mi dáš tohle!
  • 00:36:44 Přátelé, naším dalším
    dnešním hostem
  • 00:36:46 je mladý písničkář,
    jmenuje se Jakub Ondra!
  • 00:37:00 -Dobrý večer, Jakube, posaďte se.
    -Dobrý večer.
  • 00:37:03 To je nějaká vaše image, klobouček.
  • 00:37:05 To je takovej Indiana Jones
    klobouk, kterej už je takovej
  • 00:37:08 neodmyslitelnej pro mě.
  • 00:37:10 To nesundáváte nikdy nikde?
  • 00:37:12 Já jsem se bál, že by mě kamarádi
    nepoznali,
  • 00:37:13 tak jsem si ho radši vzal.
  • 00:37:15 -Další Přeučil.
    -Cože?
  • 00:37:16 -To je další Přeučil.
    -Další Přeučil.
  • 00:37:19 Taky chodí v klobouku.
  • 00:37:21 Jiřinko, jestli chceš něco říct,
    tak teď!
  • 00:37:25 Protože teď už bych rád s Jakubem!
    Ne, můžeš sedět čelem.
  • 00:37:32 Jakube, v souvislosti s váma
  • 00:37:37 jsem narazil na výraz,
    na kterej jsem narazil poprvé.
  • 00:37:41 A já doufám, že vy mně vysvětlíte,
    co to je. A sice "busking".
  • 00:37:46 To se vyslovuje "basking" a je to
    jakákoliv forma,
  • 00:37:50 je to z francouzštiny a je to
    jakákoliv forma pouličního umění.
  • 00:37:54 Pouličního umění.
  • 00:37:56 Jako pouliční umělec provozujete
    ne "busking"...
  • 00:38:00 Ale "basking".
  • 00:38:01 Já jsem přemejšlel,
    co to může bejt.
  • 00:38:02 Já nejsem angličtinář.
  • 00:38:04 Říkal jsem si, to bude něco,
    král autobusů, jsem si říkal.
  • 00:38:08 To úplně není pravda.
  • 00:38:10 -Já nemám ani řidičák na auto!
    -No ne, jako "bus", rozumíte!
  • 00:38:15 -A ono to je "bask".
    -"Busking".
  • 00:38:18 Pouliční, čili vy jste
    pouliční umělec?
  • 00:38:21 -Přesně tak. Hraju na ulici.
    -Jenom?
  • 00:38:23 Jenom ne, já hraju i koncerty.
  • 00:38:25 Odjeli jsme tady turné,
    jako předkapela,
  • 00:38:29 ještě s mým kamarádem,
    kterej mi hraje na cajón,
  • 00:38:31 to je taková malinkatá bedýnka,
    do který se bubnuje.
  • 00:38:33 -Jakže se tomu říká?
    -Cajón. To je ze španělštiny zase.
  • 00:38:36 A to znamená bedna.
  • 00:38:38 V praxi to probíhá tak,
    že vy přijdete na svoje místečko.
  • 00:38:41 Přesně tak.
  • 00:38:42 -Co?
    -To by mě zajímalo.
  • 00:38:49 Proto se na to ptám!
  • 00:38:51 Já přemejšlím celou dobu
    o tom klobouku.
  • 00:38:55 Co do toho klobouku.
    To by mě zajímalo.
  • 00:38:57 -Ty mi to čteš!
    -Já pak smeknu na konci.
  • 00:39:02 Tady? Né, my myslíme s Jiřinkou...
  • 00:39:04 S tím kloboukem,
    to vybírání těch peněz!
  • 00:39:07 Né, že byste ho tu sundal!
  • 00:39:10 Vy se bavíte oba dva
    o něčem úplně jiným.
  • 00:39:12 Já myslela, že si vydělává tím. Ne.
  • 00:39:18 Tak to se bavíte o tom stejným.
  • 00:39:22 Já myslela, že ten klobouk sundá
    a do toho lidi házej ty mince.
  • 00:39:28 Že já tě nenechal jako třetí!
    Teďka si dávám jako...
  • 00:39:33 Já, abych odpověděl
    paní Bohdalový...
  • 00:39:35 Mně odpovídejte! Mně odpovídejte!
  • 00:39:45 -Tak jí naposled odpovězte.
    -Tak já vám teda odpovím.
  • 00:39:49 -Můžu poslouchat?
    -Tak já se tak opřu mezi vás dva.
  • 00:39:57 Ono to funguje tak, že de facto,
    takhle, ten klobouk je moc malej.
  • 00:40:01 -Ty lidi by se netrefili.
    -Jo to je pravda.
  • 00:40:04 To by byl za hodinu vyřízenej.
  • 00:40:05 To bych sbíral pak všude okolo
    po zemi.
  • 00:40:07 Takže já to vybírám do futrálu
    od kytary.
  • 00:40:09 -Do futrálu!
    -Od kytary!
  • 00:40:12 Ano, děkuji.
  • 00:40:13 Občas ani ten není dost velkej.
  • 00:40:14 Občas se lidi taky netrefjej
    a pak to tam cinká všude po ulici.
  • 00:40:17 -Od čeho? Od basy?
    -Ne, od kytary.
  • 00:40:20 -Já myslela...
    -Od normální kytary.
  • 00:40:21 Od normální. Já myslela,
    že je toho víc.
  • 00:40:26 Klobouk by byl, to je to tak
    opravdu lukrativní?
  • 00:40:30 Anebo máte svoje pouliční fanoušky,
    který už přesně vědí,
  • 00:40:33 kdy vystoupit z metra u Anděla?
  • 00:40:35 Aby mi tam hodili peníze.
    Né, to ne. To takhle...
  • 00:40:39 Jakube, tam se háže taky papír, ne?
  • 00:40:41 Papír se háže občas taky.
    A to já nechápu.
  • 00:40:43 Občas? Jenom drobný mince?
  • 00:40:45 Já nerozumím tomu, že mi tam někdo
    hodí třeba 100 korun.
  • 00:40:49 To je hrozně moc, mi přijde.
    Ale občas se to stane právě.
  • 00:40:52 Přijde na to, co hrajete.
    Mně se to zdá taky moc.
  • 00:40:58 Ale taky přilítne občas kilíčko?
  • 00:41:01 Můj rekord byla dvoutisícovka!
    Doopravdy nelžu! Ale podle mě...
  • 00:41:06 -2000?
    -No, 2000.
  • 00:41:08 Za jednu písničku?
  • 00:41:09 Ale já si myslím,
    že to tam hodil nějakej turista,
  • 00:41:11 kterej si myslel, že to jsou 200,
    nebo něco takovýho.
  • 00:41:14 -Vrátili jste to?
    -Nevrátili. Nevrátili.
  • 00:41:17 Vám se to zdálo moc
    a nevrátili jste to?
  • 00:41:19 No my jsme si mysleli,
  • 00:41:20 že nám to ten člověk
    dal dobrovolně.
  • 00:41:23 -Dává to smysl.
    -Že už jste tak dobrý.
  • 00:41:25 Jedna písnička 2 litry.
    To je hezký.
  • 00:41:27 Já nechci říkat,
    že jsme si mysleli,
  • 00:41:29 že jsme tak dobrý.
  • 00:41:31 -Nechali jste to tam bejt.
    -Možná se třeba zbláznil.
  • 00:41:33 Těch vysvětlení je hrozně moc.
    Nechali jsme to tam bejt
  • 00:41:36 a pak jsme si koupili za to
    něco hezkýho.
  • 00:41:38 -Čili vás živí ten busking.
    -Ano, teďka...
  • 00:41:42 Mně se líbí, že se to dá říkat,
    říkáte, že to je z francouzštiny,
  • 00:41:45 ono to zní anglicky,
    že prostě se tomu neříká žebrání.
  • 00:41:48 To je myslím dobrý, ne?
    Že se škrtlo to slovo.
  • 00:41:58 Já musím říct, že když jsem začal,
    ten moment si pamatuju,
  • 00:42:04 to jsem hrál na Ládví,
    mě vyhecoval kamarád.
  • 00:42:06 Já jsem měl zrovna
    na zádech kytaru,
  • 00:42:08 tak jsem si řek, no dobře,
  • 00:42:09 tak se teda nechám vyhecovat
    a půjdu hrát.
  • 00:42:12 Pak jsem to říkal mamce doma
    ten večer
  • 00:42:16 a ta z toho úplně nadšená nebyla
    a slovo žebrání padlo taky.
  • 00:42:20 Takže z toho nebyla úplně nadšená.
  • 00:42:22 Ale rozdíl mezi náma
    a těma žebrákama je ten,
  • 00:42:24 že my ty lidi nevybízíme k tomu,
    aby nám ty peníze dali ničím jiným,
  • 00:42:29 jen tím, že si tam položíme
    ten futrál před sebe.
  • 00:42:32 A děj se vůle boží.
  • 00:42:34 Vy nemáte třeba česky,
    když zpíváte v Praze nějakou,
  • 00:42:38 jak bych to řek, otvírací,
    pobízecí písničku,
  • 00:42:42 která by nabádala...
  • 00:42:43 Já většinou zpívám anglicky.
  • 00:42:45 A když zpívám první písničku,
    to já nevím, podle nálady.
  • 00:42:52 Jestli nemáte specielně
    pro tuhle situaci!
  • 00:42:55 Něco, já nevím, ve smyslu:
  • 00:42:58 Princezno a princi,
    hoďte mi sem minci.
  • 00:43:03 Děkuju za nápad.
    Od teďka to budu používat.
  • 00:43:06 -To je suprový!
    -Tak to používejte! Zhudebněte to!
  • 00:43:12 Je to bomba! Odteďka budu mít
    o 50 % větší výdělky.
  • 00:43:16 -No jasně.
    -Skvělý.
  • 00:43:17 Když si vemu, že mám jen 10 %,
    to je dobrý, ne?
  • 00:43:20 -Jak jste to řekl, ještě jednou?
    -Jenom takovou písničku.
  • 00:43:23 To mě napadlo teďka.
  • 00:43:24 Princezno a princi,
    hoďte nějakou minci.
  • 00:43:28 A pak už pokračujete dál.
  • 00:43:30 Já vám pak zavolám a dám vám vědět,
    jak to šlo, vyzkouším to jednou.
  • 00:43:34 Já tam můžu přijít
    s foukací harmonikou.
  • 00:43:36 Když tak vám dám třeba
    20% z výdělku.
  • 00:43:39 No, to se domluvíme.
    A to je momentální nápad.
  • 00:43:41 To je bombastický.
  • 00:43:42 -Kdybych o tom přemejšlel...
    -Tak byste moh vydělávat...
  • 00:43:45 Tak je to na album!
  • 00:43:47 Žebrací album Jakub Ondra,
    Karel Šíp!
  • 00:43:51 -To ne právě, žebrací!
    -Já to schválně. Busking jako.
  • 00:43:56 -"Basking".
    -"Basking."
  • 00:44:00 Jakube, teď nedávno jsem o vás
    zaznamenal,
  • 00:44:04 vy jste hodně anglicky, že jo?
  • 00:44:05 Když tady je někdo,
    kdo hodně zpívá anglicky,
  • 00:44:07 já jsem takovej staromilec,
  • 00:44:09 vždycky říkám,
    dyť jste tady v Česku.
  • 00:44:12 Co třeba Lenny? Lenny to dělá
    hrozně dobře.
  • 00:44:14 -Lenny jsem to tady taky říkal.
    -Jo aha.
  • 00:44:17 Že by měla zpívat česky.
    Ona mě neposlechla doteďka.
  • 00:44:21 Teď jsem na řadě já. No takhle.
  • 00:44:24 Když mi bylo 15, můj tatínek,
    ještě před tím, než mi bylo 15,
  • 00:44:29 se odstěhoval do Holandska
    a pracoval tam.
  • 00:44:32 A jelikož mně se po něm stýskalo,
    tak jsem se domluvil s maminkou,
  • 00:44:35 jestli bych tam za ním nemoh jet
  • 00:44:37 a přerušit si tady studium
    a tam studovat.
  • 00:44:40 Tak jsem tam studoval
  • 00:44:41 a udělal jsem si tam
    hodně kamarádů.
  • 00:44:44 A já jsem v tý době
    už hrál na kytaru trošku
  • 00:44:46 a skládal jsem nějaký
    první písničky,
  • 00:44:49 ty samozřejmě byly v češtině,
    ale pak jsem zjistil,
  • 00:44:52 když jsem hrál v tý školní kantýně,
    v češtině, že tomu nerozumí nikdo,
  • 00:44:58 z těch 400 lidí, až na 2 lidi,
  • 00:45:01 který tam byli náhodou taky z
    Česka.
  • 00:45:03 -Tam v tom Holandsku. Jo?
    -Přesně tak. Tak jsem změnil jazyk.
  • 00:45:06 -Ať se nediví! V Holandsku!
    -Co? Že se nemáte divit,
  • 00:45:09 že v Holandsku nerozuměli česky!
  • 00:45:12 Ale to byla mezinárodní škola.
    Takže tam ty lidi mluvili...
  • 00:45:16 -Tam byli 2 Češi jenom.
    -Jenom 2 Češi.
  • 00:45:21 To byli rodiče, ne?
  • 00:45:23 Ne, to byl Martin a Anička,
    Martin a Anička Tajmrovi.
  • 00:45:30 -Tak to je málo dva.
    -Byli to ještě ke všemu sourozenci.
  • 00:45:36 -Vaši sourozenci?
    -To nebyli moji sourozenci.
  • 00:45:39 Ale oni dva byli sourozenci.
    Byli to Češi a byli sourozenci.
  • 00:45:42 To neod... Promiň.
  • 00:45:48 -Už můžu?
    -Ne, že už můžeš. Teď ještě můžeš.
  • 00:45:52 Povídej.
  • 00:45:53 Ti neodpověděl na otázku,
    proč nezpívá česky.
  • 00:45:57 -To je pravda.
    -Jo, proč, proč nezpívám česky.
  • 00:46:02 Děkuju ti, Jiřinko.
    Já bych na to zapomněl.
  • 00:46:04 Já jsem to chtěl dokončit tak...
  • 00:46:06 Ale netočte se zády úplně.
    Trošku můžete.
  • 00:46:08 Dobře, dobře. Tak jo.
  • 00:46:10 Já jsem to chtěl říct tak,
    že nezpívám česky kvůli tomu,
  • 00:46:13 že tam byli jen 2 Češi,
    ti sourozenci Tajmrovic,
  • 00:46:17 ti mi rozuměli, ale ten zbytek
    mi nerozuměl.
  • 00:46:21 Já teď tomu taky nerozumím.
  • 00:46:23 Kvůli tomu,
    co jste byl v Holandsku.
  • 00:46:26 Ale teď jste tady!
    A tady lidi uměj česky.
  • 00:46:40 Kdy jste byl naposled
    takhle v kleštích?
  • 00:46:44 -To už dlouho nebylo.
    -Dlouho nebylo.
  • 00:46:46 Ono to... V takovýhle kleštích.
    To radši nebudu říkat. Ono to...
  • 00:46:56 Vidíš, jaký máš blbý otázky!
    Ani neví, co má na to říct!
  • 00:47:02 Uklidněte se, hlavně klid,
    o nic nejde.
  • 00:47:05 Hlavně odpovězte.
  • 00:47:07 Já jsem sice v Čechách,
    ale ne tak úplně.
  • 00:47:10 -Já hodně cestuju.
    -Vy nejste tak úplně v Čechách?
  • 00:47:13 Jsem tady třeba z jednoho měsíce
    5 ? 10 dní.
  • 00:47:17 Takže většinu času strávím
    na cestách v zahraničí.
  • 00:47:19 Hlavně ve Švýcarsku, kde mám teď
    dokonce pronajatej byt.
  • 00:47:23 Protože jsem zjistil,
    že je levnější...
  • 00:47:24 -Pronajatej na busking?
    -No! De facto.
  • 00:47:30 On porád neodpoví!
    S kým mluví česky?
  • 00:47:34 Dyť on nemá ani přízvuk
    nějakej divnej.
  • 00:47:37 -On mluví perfektně česky.
    -Umí perfektně česky.
  • 00:47:40 -Děkuju moc. Mám sykavky, mi řekli.
    -Nemáš!
  • 00:47:43 Já jsem šel na přijímačky
    na DAMU...
  • 00:47:44 Jsi neodpověděl,
    proč nezpíváš česky.
  • 00:47:48 -Já si na tom trvám.
    -Co vy, pane profesore?
  • 00:47:58 Nemám, co bych dodal.
  • 00:48:03 Už může?
  • 00:48:04 Protože mi pak rozumí
    i všichni ty kamarádi,
  • 00:48:07 když třeba vydám nějakou písničku
    novou...
  • 00:48:09 Ano, no?
  • 00:48:13 Když vydám nějakou novou písničku,
  • 00:48:14 tak chci, aby tomu rozuměli i lidi,
    kteří nemluví česky.
  • 00:48:19 A zároveň, protože ono z tý češtiny
  • 00:48:22 se špatně překládá těm lidem
    zpátky do angličtiny.
  • 00:48:26 Zatímco z angličtiny, angličtina
    je takovej jednoduchej jazyk.
  • 00:48:29 Že si to můžete hodit
    do nějakýho jednoduchýho programu,
  • 00:48:31 kterej vám to přeloží,
    nějakej robot třeba,
  • 00:48:34 nebo někdo takovej
    a pak hnedka víte, co se tam zpívá.
  • 00:48:37 Ta čeština je taková
    ošemetnější v tom.
  • 00:48:39 Já jsem teď někde slyšel,
    byla nějaká,
  • 00:48:42 BBC udělala nějakou statistiku,
  • 00:48:44 že čeština pro rodilý
    anglický mluvčí
  • 00:48:48 je 3. nejtěžší jazyk na naučení se,
    hned za maďarštinou a čínštinou.
  • 00:48:53 A máte vy nějakou profesi,
    jako zálohu,
  • 00:48:56 že jste něco vystudovanej,
    nebo vyučenej,
  • 00:48:59 že třeba když ten busking
    už se vám to nebude zdát,
  • 00:49:02 že byste já nevím co.
  • 00:49:03 -Dělal jste nějakou školu?
    -Já jsem napotřetí odmaturoval.
  • 00:49:06 Tak to je jediný, co mám.
    Je to z gymplu, ještě ke všemu.
  • 00:49:10 Takže to je takový špatný v tom,
    že ten gympl nemá žádný zaměření.
  • 00:49:13 Takže doopravdy
    záložní plán B nemám.
  • 00:49:16 Můj plán B je udělat to tak,
    aby plán A fungoval.
  • 00:49:20 To je můj plán B.
  • 00:49:24 No dobře, ale budete mít jednou
    rodinu, těžko dětem,
  • 00:49:28 když se vás budou ptát,
    tatínku, co jsi dělal,
  • 00:49:32 u Anděla jsem byl.
  • 00:49:38 To asi těžko! Seriózní věci!
    Ale pro mladýho kluka to je super.
  • 00:49:46 Právě to jsem si říkal,
    až budu mít děti,
  • 00:49:50 že by nebylo asi úplně dobrý
    hrát na tý ulici.
  • 00:49:54 Že bys je vzal s sebou.
  • 00:49:57 Že bych je tam měl místo psa
    a oni by mi pomáhali, ne!
  • 00:50:00 To já se snažím, já si myslím,
    že ten busking je skvěle start
  • 00:50:04 a byl pro mnoho muzikantů.
  • 00:50:08 Hrozně moc muzikantů,
    Bob Dylan začínal na ulici,
  • 00:50:10 Passenger teď se proslavil z ulice,
    to je prostě dobrá škola,
  • 00:50:15 ale na nějakej čas.
  • 00:50:17 Teď mám pocit, že ten čas
    pomalu začíná vyprchávat.
  • 00:50:20 Čímž nemyslím,
    že tam přestanu hrát úplně,
  • 00:50:23 ale rozhodně bych to chtěl mít
    třeba 10 % svýho života.
  • 00:50:28 Teď je to nějakejch 90. To je moc.
  • 00:50:30 -Ale baví vás to, předpokládám.
    -Baví mě to moc.
  • 00:50:34 -Pokaždý jste skoro někde jinde.
    -To je pravda.
  • 00:50:37 -Čili nemáte sedavý zaměstnání.
    -To ne.
  • 00:50:39 -My jsme hráli v Šanghaji třeba.
    -Cože jste hráli?
  • 00:50:40 -My jsme hráli třeba i v Šanghaji.
    -V Šanghaji jste hráli?
  • 00:50:44 No. To bylo zajímavý.
  • 00:50:46 Jsme tam vždycky měli třeba
    500 lidí okolo sebe.
  • 00:50:49 To jsme se doopravdy
    nemohli hnout.
  • 00:50:50 -Ono jich je tam hodně.
    -Ono jich je tam hodně.
  • 00:50:53 V Šanghaji žije 27 miliónů lidí.
  • 00:50:55 -Jenom v Šanghaji.
    -Jenom v Šanghaji.
  • 00:50:57 To je nejlidnatější místo na světě.
  • 00:50:59 A my jsme tam vždycky měli
    hrozně moc lidí
  • 00:51:01 a oni fotili a natáčeli.
  • 00:51:03 A pak když jsem se na ně podíval,
    tak začali utíkat pryč.
  • 00:51:05 To bylo hrozně zajímavý.
  • 00:51:07 Zažijete spoustu věcí, kór,
    když takhle rozptýleně cestujete.
  • 00:51:12 A já vám, Jakube, samozřejmě přeju,
    ať vám to nadšení vydrží,
  • 00:51:15 ať skládáte pořád dobrý a lepší
    a lepší písničky.
  • 00:51:19 A myslím si já, protože jsem
    pár vašich písniček
  • 00:51:22 už slyšel na internetu,
    že o vás ještě uslyšíme.
  • 00:51:26 Děkuju moc.
  • 00:51:27 Jakub Ondra!
  • 00:51:41 Přátelé, pro dnešek je to všechno,
    já vám děkuju za vaši pozornost
  • 00:51:45 a tradičně na závěr poděkuju
    dnešním hostům, kterými byli:
  • 00:51:49 prof. Šebek, Jakub Ondra,
    Jiřina Bohdalová!
  • 00:52:04 Děkujeme a na shledanou.
  • 00:52:05 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související